ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4c5ab870-727b-11dc-b820-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 51, person 47, work 5, org 2
1 masthead
Ročník XX X
2 masthead
V Praze, v neděli dne 26. srpna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 235.
4 article
Na ranní a odpol. Hloty předplkei ze- v Praze v stnistetral na měsíe . . . . . sa čivrl. leta s dvojí donáškor na měste sa aivet keta o. ve slIslric na měslo. Poštout n nelo . . . . . s dvoji zlsllkoe e... k e na čtvrt lele
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu le n 18 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le n 18 stranách. Kapitolka o té německé „národní cti“. Rozumnějším mezi Němci v říši Hohen zollerské počíná býti z té chauvinistické horečky čínské, která se rozšířila dnes z Berlína v německý lid, stý dno a úzko. Den za dnem přibývá v neodvislém tisku mimopruském hlasů káravých a varujících, aby se ustalo v tom chvástavém, odporně směšném vypínání se, v tom dráždění na rodní ješitnosti a surových vášní, v tom roz něcování teutonskédo furoru, jenž pak hrozí attilskou pomstou každému, kdokoliv by se dotkl — »německé cti« — pomstou, jaké dosud neviděl svět, a doprovází » maršálka mstitele« Walderseea na loď s frenetickým jásotem, jakoby tento byl již vyhrál dvacet velikých bitev. — Není to pouze bavorský »Vaterland«, jsou to i hamburské »Nach richten«, tedy noviny, sloužíší myšlence jed- noty. a velikosti německé, které toto pru šácké nadýmání, toto šílení slavomamu a velikášství jako zlou a zábubnou otravu duše lidské odsuzují a prožehnávají. » Zvykl jsme simy Němci již na tov, vyčítá a kárá tento druhdy Bismarkův orgán, »že př každé příležitosti hýříme vpřílišno- stech, sebe nade všecky vynášíme, každý svůj úspěch, i když ještě není bezpečný bengálem ozařujeme a tamtamem reklamy zveličujeme, až sami ztrácíme pravé mě řítko pro pravdu a skutečnost poměrů, ne- vzpomínajíce na osudnou vlastnost sebe chvály, nedbajíce, kterak tím na očíchci ziny si škodíme. Tak to dále jíti nemůže. aniž bychom na své povaze škody neutrpěl a světu směšnými se nestali«.
Němec Praha Berlín
6 article
Kdežto tedy v Německu samém, byt i jen spoře, počíná se přece již ozývat zdravý řozum a zdravá reakce umravněnosti proti tomu nakažlivému furoru nezřízeného velikášství, oddychujícímu zpupnou, pomsty- lačnou pýchou a surovostí hunskou v pravo v levo; kdežto tam přibývá střízlivých a roz- vážných vlastenců, kteří nespatřují ná- rodní čest, sílu a vlastenectví v pustém křiku »Hurrah: Heil Sieg und Rachele — mezi Němectvem zdejší m, po- hříchu nepodobá se dosud, že by nadchů zelo žádoucí vystřízlivění a uzdravení dlouho- letými štvanicemi otrávené jeho duše lidové. Aspoň mluva zdejšího tisku německého ne prozrazuje dosud žádného obratu k lepšímu.
Němectv Německo Heil Sieg und Rachele
7 article
Naopak, vítězové ze dne 17. října broí a štvou lid dnes možno-li ještě vášnivěji a zuřivěji než před tím jen, aby »německý Michl« nemající pražádné příčiny k nespokojeností, neochabl ve své bojovné ráži proti nám, ne- polevil ve svém nesnášelivém fanatismu proti všemu což če- ského a nepočal o skutečných poměrech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku střízlivým rozumem uvažovat. K tomu nesmí »v zájmu velké německé věci« u nás dojíti a proto musí se německému Michlovi den za dnem namlouvat, kterak je vládou zrazován a námi ohrožen a urážen ne-li na svém životě, tedy na své národní ctil Ano, německá čest národní prý se den za dnem v Rakousku drze a nezkáraně uráží a ten dobrý, trpělivý Michl si to dá líbit. »Rána na ránu dopadá na záda Němců« — štve a pobuřuje na př. orgán Funkův, »Leitmeritzer Zeitung- dne 25. srpna 1900 — a Němci jsou z ticha Nemluvíme o našich poslancích, mluvíme o veškerenstyu našeho lidul Kde slyší se výkřik mučené duše národní? Kde jest slechu o nějakých velikých shromáždé ních Němců? V tisícerých a tisícerých srdcích německých chvěje se pocit uražené ná- rodní cti, ale pocit ten nemůže se vy drati z prsou, poněvadž námo scház organisace mass, poněvadž nemáme
Michl Němec Funkův Čechy Morava Slezsko Rakousko Leitmeritzer Zeitung
8 article
žádného povolaného orgánu, jenž by tyto tisíce ojedinělých hlasů sjednotil v mo- hutný velesbor. Duše lidu jest něma, poně- vadž lid sám jest rozerván a roztříštěn. Vděk této roztříštěnosti naší stali jsmese neschopnými, abychom pozvedli hlasů lido- vého plnou silou, by o zvěna jeho otřá- sala budovami vládními. Každý náš pokus o svolání velikého táboru lidu německého musí se roztříštiti, poněvadž by živlové, kteří jen boří, ale nestaví, vnesli do něho rozkol. Takž jsou ti, kdož vydávají se za jediné patentované Němce, největšími škůdci Němectva, nebo oni zamezují svornou a mohutnou obranu jeho národní cti proti nájezdům nepřátel- ským. Oni to jsou, kteří zaviňují, že Něme jsou odsouzeni ku mdlobě, že musí klidně přihlížeti, když národní odpůre chrlí na ně potupu na potupu.
Němec Nout
9 article
Nechť prý lid německý se z této bídy své vysvobodí. Nechť prý ze sebe vydá muže, »kteří prosti ducha strannického, přivedou jej opět na pravou cestu, naplní jej pravým duchem národním a povznesou vysoko nad údoly sobeckého politického strannictví. Neboť ničemným jest národ, který vše ne- nasadí na uhájení své eli.« — A víte, čím prý byla národní čest německá tak strašně uražena? Ve Vídni prý nedovolil Lueger vyvěsit o císařských slavnostech velkoněmeckou tri- koloru, v Praze prý kondůktoři na tramwaji mluví jen česky a v c. k. ústředních zem- ských úřadech království českého úřaduje prý se podnes, navzdor ordonancím Clara a Kindingra, rovnoprávně. To jsou ty rány hrozné, dopadající »ráz na ráz« na záda Němců, to jsou ty strašné urážky německé národní cti a německého národ- ního práva, jež chce litoměřický Funke- Waldersee míti pomstěny, velikou, národní německou pomstou, jaké posud neviděl Reprodukovali jsme naschvál tento lito- měřický pamflet, jako typický doklad o ve- škerém tom humbugu německé věci v Čech á ch.
Lueger Claro Kindingr Němec Funke Waldersee Čo Vídeň Praha
10 article
Když oni nám strhují za assistenc politických úřadů v Čechách prapory ba- rev zemských, jelikož prý je ty barvy království českého urážejí a dráždí, to je čestné a v pořádku? Když oni vyhazují z hostinců a z tramwayí svých německých měst české passažery, jakmile tito promluví slova če- ského, to je čestné a v pořádku? Když oni ve svém tisku denně tupí a hanobí náš jazyk a naši národnost, když proskribují a boykotují naše dělníky mezi sebou, to je čestné a v pořádku? To nemá nás urážet, jítřit a popouzet? Ale když v naší, ze čtyř pětin české Praze na obecní tramway konduktoři přisluhují obecenstvu česky — to je hned ukrutnou urážkou německé ná- rodní cti — která volá k litoměřickému bohu Němců o pömstul A když v téže naší Praze, ústřední zemští úřadové vedle němčiny v úřadování svém užívají též českého jazyka zemského, který jest jazykem převážné, třípětinné vět- šiny obyvatelstva a má základními zá- kony zaručené rovné právo v celé zemi české: hle, to prý jest opět urážka německé národní cti a ranou na německá záda, kte- rouž by si německý Michl neměl dát líbit, poněvadž dle Schillera »ničemný jest národ, jenž nenasadí vše na uhájení své cti!« — Ubohý, šlechetný Schillere ! Abysí tak viděl, k čemu zneužívají pěkných tvých slov? Jaké komediantství, jaký humbug tropí s německou »národní ctí« mezi námi násilnici a rozkolníci, kteří za to pohostinství, které jim skytla naše če- ská vlast, odplácejí jí nenáv ist a škůdnictvím vlastizrádný m, brojíce a štvouce proti její m právu na samostatnost a své- právnost státní, a nechtějíce se
Němec Michl Schiller Abysý Čechy Praha český Praga
12 article
s národem jejím srovnati v míru sousedském opospolitou svo- bodn na základě rovnosti oba- polnél Zda nejsou to sami nejhorší škůdci národní eti, která přece, tušíme, spočívá jen ve snášelivestí a spravedli- vosti, v šetření práva cizího jako svého vlastního ? Politické zpřávy domácí. Halické listy o demokratickém notěh bo sjezdě. »Gazeta Narodowa« žaluje, že nepokojn- hlavy demokratů způsobí ještě vétší, nesváry v zemi, jež jest jich už plna, a prorokuje, že demokraté nespojí různé strany a frakce, nýbrž sami brzy se rozpadnou, neboť jedni přilnou k radikalismu, druzí se přídají k socialistům »Dziennik Polski« lituje, že na sjezd do- stavili se také někteří vážení v zemi mužové aby hlasy svými podepřeli program p. Rutov. ského. Výmluvným projevem proti tonu pro gramu jest, že lvovské měšťanstvo úplně vy- stoupilo z těbora demokracie. Za lvovským půjdou i měšťané jiných měst.
Dziennik Polski Gazeta Narodow
13 article
»Przeglad« za hlavní účel sjezdu považuje potřebu zúčastněných, aby se při nejbližších volbách do sněmu vzájemně podporovali.“ Pro gram sjezdu je programem negace. Nic positiv ného nedá, ale všemu se příči. Solidárnost pro pagovaná nemůže se uskutečniti, protože oppo- sičné živly jsou si tak nepřátelské, jak oheň voda. Liberálové starého stříhu, stojalovčíci. lidovci, semité, antišemité a na konec socialisté nemohou pracovati společně pro zem a celou společnost, protože všecky jejich názory spole- čenské i politické si vespolek odporují. Jen v ne- gaci mohou býti solidárni. Kdyby se jim po- dařilo zvrátit poměry panující, nových nedo- vedou společně vytvořit. Možná, že z toho vyjde ještě jedna opposičná strana, která sloučí v sobě všecky negativné snahy opposičné frakce, ale strana ta dostane se pod komando socialistů. Ani »Taa« není nadšen. Účastník sjezdu nazývá »polsko-židovskými demokraty« K polským demokratům jako Romanovič, Le vický, Rutovský, Soleský, přimkli se ží d ov št- aristokraté: dr. Byk, Goldmann, Kolišer Kohn, Nacher aj.
Romanovič Soleský Byk Goldmann Kolišer Kohn Nacher Rutovský
14 article
Demokraté obviňují stančíky z nynější mi zerie země, ale sami byli s nimi za jedno po třicet let a proto s beder svých nesvrhnou spoluzodpovědnosť. Demokraté budou zvláště domahati se splnění národních tužeb ve Slezsku a Bukovině a dosažení plných jazykových práv v Haliči. Co se tkne ruského obyvatelstva »polští demokraté slibují podporovati ty jeho snahy, které mohou utvrditi jednotu zemských i národních zájmů.« Dalš program žádá: rozšíření zemské samosprávy. reformu administrace, spojení šlechtických dvorův s obcemi a malých obcí ve větší samo- správnou jednotu; opravu volebního zákona do sněmu a zavedení V. všeobecné kurie; širšt zabezpečení dělnictva, chudiny atd. Demokra- tická polská strana věrně stojí při víře oteův ale odsuzuje náboženské spory a je pro rovno- právnosť všech věr. Vzdělání musí být udíleno v duchu národnim, náboženském, mravném občanském. Školní rada musí být sesílena samosprávným živlem, střední školy musej býti zreformovány v novodobém směru. Kdyby se objevily národu nepřátelské kandidatury, de mokraté dorozumějí se se staněíky Celkem, pravi »Ta.«, polští demokrat málo se liší od polských stančíků. Rozdíl mezi nimi je v tom, že stančíci chtějí miti vládu v zemi sami a demokraté je chtějí donutit, aby se s nimi o ni rozdělili. Slib, že budou podpo rovati ty snahy ruského obyvatelstva, které by mohly »utvrdili společnosť zájmů zemských národních«, ukazují na to, že polští demokraté budou postupovati naproti ruskému obyvatelstvu Haliče právě tak, jako stančici, t. j. že budou odporovat ukrajinofilsko, pokud to bude v polském zájmu. Proto vidíme v polské demo- kratické straně tytéž stančí ky, jen pi spůsobené duchu času a okolnostem, a nedivil bychom se pranic, kdyby za nějakou dobu do řad jejich vstoupili pp. Javorští, Dědušičti ai
Slezsko Bukovina Halič
15 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 25. srpna. Neurčitost v Srbsku. Král Alexandr neví si sám s sebou rady Řiká, že jeho heslem je »zbaviti se všech pre torianů Milanových«, ale nemá mravné síly opříti se o jedinou národní stranu, radikály, a nemůže se odhodlati k úplnému amnestování nevinně uvězněných, ač už nyní zajisté jest poučen, jak se věc měla s lonským »spiknutíme proti životu Milanovu. I po převratě vládnese v konaku královském podle programu, jejž se- stavili Milan a jeho soupřeženec. Vladan Dor- děvič v říjnu 1899. Také naproti Milanovi je chování královo plno nejistoty. Všecky časopisy které se opováži psáti o Milanovi po zásluze. jsou konfiskovány a žalovány pro »urážky veli- čenstva«, Zároveň ale pohraničné stráže mají přísný rozkaz »Jeho Veličenstvo« zatknouti. kdyby se pokusil o přechod do Srbska. Ná- sledkem tohoto rozkazu je následující komická příhoda. Z uherské strany vozila se po Dunaji větší společnost. Na srbském břehu je ves Ve- liko Selo. Policie této vsi společnost bedlivě pozorovala a domnívala se, že mezi ní vidí Milana v přestrojení. Když společnost zarejdo- vala k srbskému břehu, byla jata a dodána do Bělehradu, kde se zjistilo, že domnělý Milan je vojlovický archimandrit dr. Emiljan Radič.
Milanová Milanův Milan Vladan Dora doktor Emiljan Radič Praha Srbsko Bělehrad
16 article
Lanessan o francouzském námořnictvu. V politickém světě francouzském zajímí veřejnost řeč, promluvená ministrem námořnictví Lanessanem v Bordeaux. Byv vřele uvítán kor poracemi republikánskými odebral se večer do kroužku důstojnického, kdež po přípitku pro- nešeném na počest presidentovu uchopil se slova a promluvil řeč na obranu ministerstva. Mluvil o dvou stranách, o straně zpátečnické o straně republikánské, a vyslovil se ostř o nacionalismu, jehož poslední prý cil je kleri kalism a césarism (!). Potom promluvil o re- formách, vykonaných v námořnictvu, polemi soval proti listům nacionalistickým, které mu vytýkaly, že výprava do Činy nebyla řádně opa třena a podotkl, že to bylo právě skvostné loďstvo francouzské, které nedávno v Cher bourgu vzbudilo obdiv celé Evropy. Na konec své řeči s velikým důrazem dokazoval na při kladech z dějin vzatých, že jediná silná ná mořní moc jest s to, aby přivedla Francii na nejvyšší stupeň bohatství a ji zabezpečila klidný rozvin.
Bordeaux Evropa Francie
17 article
Vojenské přípravy francouzské. V arsenálech francouzských dějí se čile přípravy. Dle zpráv pronikajících na veřejnos lze souditi, že vláda se chystá k úěinné akci v Maroku, jsouc k tomu puzena po- sledními útoky Marokanů na hranicích alží ských. Zaznamenati dlužno, co píše »Gaulois«, jenž praví, že přípravy ty týkají se i Činy Admirál Fournier, jenž odeje z Toulonu, byl hned zpět povolár a šifrovaný telegram minister sk přináší rozkaz, aby veškeré lod mimo přístav okamžitě vepluly Zásoby a munice na všech lodeck byly doplněny. Dělnické hnutí ve Francii. Stávka drožkářů trvá stále ve svém plném rozsahu. Ač »Compagnie générale des Petites Voitures« opět otevřela místnosti své, přese vše to jen malý počet stávkujících vyjel. Ostatní shromáždili se v počtu 4000 na »Burse prácee a po řečech proti společnosti pronešených od- hlasovali jednohlasně, aby se ve stávce setrvalo poněvadž jejich spravedlivá věc jest na dobré
Fournier Voitures Maroko Toulon Francie
18 article
V drobném prodejie raani číslo o spbi. . . poe vápoledni . . . . . . . za 2b Ve nlíalkách na venkorě- runní čtsle. . . . . . . odpolední . . . . . . . . 9 Insera t plati se hotově papřee. Fřelplacení a šnserty příjímná ndinln strace v Marianské ulici 6, 3 Tamnachátejí se tel vedake tirkásas nespelics „ Narednkch Lhate- Rukopisy se nevraceli
marianský ulice Tamnachátet Narednk Lhate
19 article
cestě, aby zvítězila. Za volání: »Aťžije stávka !e. »Hanba kapitalistům !« shromáždění se rozešlo Mezi dnem dělá se vyjednávání, jež řídi pol. prefekt p. Lepin. Ulice Paříže byly klidny, jen policisté pro- jížději městem. Kromě menších srážek mezi stávkujícími a práci přijavšími nic se nestalo, c by zaznamenání bylo hodno. Stávka marseillská není přece ještě úplně skončena. Z dělníků do- stavila se do práce jen malá čásť. Na, žádosl prefektury bylo tam as 100 mužů četnictva po- sláno, kromě vojska konsignovaného, posádkou tam ležícího. Při příjezdu cizích lodí stávkující chtěl přistání jich zameziti, ano někteří i vnikli na samě lodi. Konsulové cizích moci proti jednán tomu protestovali. Jiné lodi hyly nuceny odejeti aniž by náklad svůj složily. V posledních hodi- nách se oznamují stávky po celé Francii. Z dá se, že celé toto hnutí má býti gene rální zkouškou ku stávce vše obecné. Chování dělnictva jest všady vzorn klidné. Hněvy a naděje Vatikánu. Ve Vatikánských kruzích proslýchá se, že státní tajemník kardinál Rampolla chystá notu nunciaturám, jež obsahovati bude obvyklý pro- test proti svrehovanosti Italie nad Římem. Papež používá tu vstupu nového králev italského na trůn, aby opakoval tu obvyklé nářky nad »ne- snesitelným« nynějším stavem papežské stoliee a prohlašuje tu ještě jednou, že papežská stolice vyhražuje si veškerá práva na dřívější papežsk územi. Římská »Italie« zrazuje před pouličním demonstracemi proti Vatikánu a také před pro- vedením návrhu, z jedné strany učiněného, by vniklo se do kostelův a tam aby hlasitě odříká- vána byla přes odpor kněží modlitba královny Markéty za zesnulého manžela, kteréž odepřelv církevní úřády, jak známo, schválení svého. List zmíněný praví, že by demonstrace taková urá- žela křesťanský cit královny Markéty.
Rampoll Markéta Paříž Francie Vatikán Řím Italia
20 article Styky česko-francouzské. (Rozmluva z dr. Heroldem.)
Styky česko-francouzské. (Rozmluva z dr. Heroldem.) Poukázaly jsme několikráte na vážný praktický význam přímých, osobních styků sei- zinou sympatisujícl s námi a to především s po- litickým, novinářským a litěrárním světem fran couzským. Zkušenosti získané v politických i společenských kruzích pařižských poučily nás že především je nutno propagovati českou véc styky osobními, naši poslanci a novinaři měl by udržovati přátelské konekce s vynikajícím činiteli francouzské veřejnosti a tu hlavně pů- sobiti k poznání našich zápasů národních, naší práce kulturní a konečně zničiti lživé pověsti, šířené o nás židovsko-německým tiskem a vůbec zadupati tento špinavý zdroj informací zahra- ničních o našich záležitostech českých. Světová výstava poskytla vítanou příležifost, provésti podobné záměry vedoucí k sblížení ná- roda českého s národem francouzským, vzájem- nému poznání dvou národů, které již dříve tra- dice, duch racy i nutné okolnosti, společné zájmy nutkají k nejsrdečnější sympatii. V. Paříži dokázaly několikráte ojedinělé případy, že jsou připraveni, že mají porozumění i sympatie pro věc Slovanů rakouských. S naší strany bylo též použito vhodné příležitosti k ma- nifestování těchto pocitů a ideí vzájemnostia přátelství, a tak světová výstava neostane bez jistého významu pro nást i v tomto ohledu. Důležitým momentem v těchto projevech sympatií česko-franconzských, jež nebyly přiiiš theatrálně a effektně tlumočeny, za to tím váž- něji míněny a vyjádřeny nejpronikavěji spíšev důvěrných chvílích, jež by nebylo vhodné ani vybobnovati obecenstvu, byly návšlěvy někte- rých českých politiků, zejmena pařížská ná- vštěva p. dra. Herol da. V krátké rozmluvě naznačil nám pan dr. Herold své dojmy a zkušenosti pařižské. Čelný politik český snažil se hlavně poznati ony kruhy, jež mají největší důležitost pro nás
doktor Herold Paříž
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 25. srpna. Je tomu už dávno, tak že člověku již an pravdou se to nezdá, co do Mělníka a za Měl ník ku Mšenu a k Mladé Boleslavi jezdilo se dráhou do Dolních Beřkovic. Tam na pasažéra, jonž měl peníze, čekal buď povoz nebo páně Valentova pošta. Chudáku nezbylo nič jiného, než putovat odtud po apoštolsku. Jako malý studentik jezdíval jsem také touto cestou a také nejednou s nebezpečím života převážel se u Čertovky na onen břeh. Však nestalo se snad ani jednou, abych »dalekou vý- pravu« byl vykonal jedním rázem. Měl jsem stanice. Jednu u strýčka, jenž byl mlynářem na Dole, druhou u tetičky, jež byla výměnkářkou v Kralupech. Od strýčka jsem dostal z pravidla papírový šesták, od tetičky obrovský rendlik michaných vajec a starý střibrný desetník. Te- tička jich měla así plný prádelník. Dostal jsem peníze za deklamace. Strýčkovi se líbil nejvíce »Frajtr Kalina« a Přerhofův »Vysloužilec, polom deklamovánka »Žena a basa« — od koho taje už ani nevím — kdežto tetičku z pravidla jsem rozplakal nešťaslným »Zdislavem«, jenž místo radování se, dnem i noci bědováním trávi krásné podletí. V Libšicích hajdy z vozu a potom klusem dolů ke břehu. Byla-li tam loďka, bylo vyhiráno. Skočil jsem do ní, vzal sočhor a již jsem byl dole ve — Chvatěrubech. Nezbývalo nic jiného, než poslati tam mládka, aby mne vytáhl nahoru. »Nic nedělá,« říkával strýček, když jsem splaval, »aspoň ti bude chulnat.«
Valentův Kalina Přerhofův Praha Mělník Mšeno Mladá Boleslav Dolní Beřkovice Čertovka Kralupy Zdislav Chvatěruby
22 article
Jednoho dne vstoupil k nám do pokoje posel — byl to starý mlynářský — a zvěstoval se smutnou tváří, že pan otec dolský zemřel Nebylo prý mu nic, v poledne prý si pochutnával ještě na rybě a do večera bylo po něm. Druhého dne vypravil jsem se s otcemn Dol na pohřeb. Jeli jsme tam vlastním vozem a druhou stranou, ne přes řeku. O, jak mi-to bylo lito. O jak jsem toužil po tě pramici pře to, že téměř pokaždé tak zrádně byla se oprot mně zachovala. »Tady již nikdy převážeti se nebudeš« — napadlo mi, když spatřil jsem Vltavu a bylo m do pláče. Po té loďce, tak jako po strýčkovi. Za hodinu na to vytáhl stárek drobet stavidla a spustil »hořejší« na prázdno, Strýčka za smut- ného klepání odrážky vynesli ven. Jak dojemně loučil se osiřelý mlýn s mrtsým panem otcem. Starý a pěkný mlynářský zvyk — Když jsme po pohřbu, domů se vracejíce, zatáčeli nad Dolem ku Klecanům, obrátil se ještě jednou otec můj a zašeptal: »Tady byl jsem naposled a ty snad také«; však doda ihned, aby se poopravil: »jakkoli jsou osudy člověka mnohdy podivné, a ty' s dosud mladý. Minulo — jak jšem se již zmínil — o doby té víe než třicet let. sd Jednoho dne mi zesnulý chef svým ob výkle lakonickým způspbem sdělil, že koupi mlýn. »Ou revient toujours a son premier amoure zvolal jsem, neboť dr. Julius Grégr narodi se, jak známo, v březhradském mlýně On však na to klidně
Strýček doktor Julius Grégr Dolo Vltava Klecany
23 article »Stroje vyhodím a udélám si z toho bt
»Stroje vyhodím a udélám si z toho bt Znáte Dol u Libšic ?« »Každou švestku, každou jabloň«, zvolal jsem v radostném udivení. Poblíž hráze stoj muškatelka, vedle sliva, jež rodí ovoce jako pěsť a před mlýnem tři lipy, krásné lípy. Je to sice smutný kout, stvořený jako by pro poustevníka — — —« emrv o »A takový právě jsem hledal« . — na to odon chef . . . ..
Dolo Libšice
24 article Tuším, že tří sťastná léta ztrávil v tom
Tuším, že tří sťastná léta ztrávil v tom zátiší, jež není ani zvlášť romahlické, ani po vabné. Holá stráň, rozrytá slabým potokem, jenž živí se z několika malých, výše položených rybníků. Pod strání se údoličko, ktérým se potol vine, rozkládá v široký vltavský břeh, pokrylý samým stromovím, z většiny švestkami a jablo- němi. Rostou tam ty pravé proslavené švestky dolanské, velké bezmála jako husí vejce, sladš než med a žluté jako vosk. Na protějším břéku rozloženy jsou jakoby ve stromoví utopené Lib- šice. Připomínám ještě, že oproti neklidnému severu chráněn je Dol do Vitavy daleko vystu- pující skálou, babí či čertovou, na to se již nepamatuji. o vnvalabeig sS V roce 1896 spstřil jsem Dol opět. Bylo to dne 6.z října. Ne ve starém mlýně. ale v novém letohrádku, zbudovaném o něee výš odpočíval v malém salonku, uprostřed- ho- řících svící, v háji palem a jiných širokolistých květin náš- chef, náš ředitel a náš nejlepší přítel. Když jsme mrtvolu jeho převáželi na druhý břeh, zadival jsem se na smutnou samotu, pravil sám k sobě: »Tenkráte ale přovážišse tu jísté naposled.« »bo
Libra Dolo Vitava
25 article
Neminula ještě ani čtyři léta, a nezlíbi- se osudu ještě v posledním okamžiku učinit jinak, spatřím Dol zejtra opětně. Ponurý smutný Dol Odtamtud přímo do ráje, v kraje, je určeny jsou pro ty nejlepší, zaletlé dobré duš věrné družky našeho mrtvého vůdee. Jak záhy pospíšila za ním. Památujete se na dnv, kdy zemřel on Vždyť citite dnes ještě bolestné záchvěvy tét rány. Bylo to jako když blesk udeří do obra dubu a jej sklátí. Tragicky působila smrt Julia Grégra, jinak smrt její. Připadá mi to, jako by s prostřeleným srdcem sletěla lam s hůry ho lubice. Znali jste ji? Neznali — odpoví téměř jednohlasně širš svěl, pro kterýž nebyla a jejž neznala. Zvláštn to pani. Utvořila si svět svůj vlastní a světem tím byl její muž a její děti. Nebyla členem an jediného dobročinného komitétu, nebyla proda vačkou ani v jediném bazaru, nebyla také pa- tronessou ani v jedlném plesu, a přece samo- jediná více usušila slz zármutku a bídy, tisíe- kráte tolik než celý zástup jiných, jež dílo milosrdenství konají v hedvábu a v aksamilu. Dobročinnost její znal málo kdo, vždy nikdy nebyla o ní zpráva v novinách, jakkol byla šlechetná paní novin majitelkou. Rozdávala, aniž by počítala a zkoušela, a to jedinká chyba, která by se jí vytknouti dala. Zábav nemilovala, snad proto, že jich ne- znala. Přiučila se od svého manžela, který jinak stál všude v popředí veřejného boje a z pra- vidla tam, kde projektily létaly nejhustěji, jisté nechuti k velikému světu. Nemilovala hluku
Grégr Dolo
26 article
okázalosti. Byla nejšťustnější ve svých čtyřech zdech a v létě na svém truchlivém Dolu. Lnula k venkovu a hospodaření venkovské ji více tě- šilo, než život ve městě. Byla ženou velikého muže. Ano. Však velmi pěknou pravdu napsal Longfellow : Veli- kost muže je zpravidla dílem ženiny něhy. A jak duševně pružnou byla ta dcera če- ských vyhnanců, které, když nevěděli už nic ji- ného, vytýkali, že je německého původu. Ta »Němkyně«, jež měla — tuším — osm dětí a ani jediné nenaučíla slovu německému. Jak rychle nám žurnalistům porozuměla, jak záhy pochopila, čemu se jiní nepřiučili a nepřiučí n svou škodu za celý svůj život, s námi že s musí jinak, než s byrokraty v kanceláři, my ž z jiného jsme materiálu a z docela jiné látky že spředeny máme nervy, než průměrný člověk z řady těch tak zvaných intelligentův. Churavěla dlouho a zvadla pojednou. Jako by byli lepý, imposantní její zjev položili do rakve drahého manžela. Jako by byla krása její zemřela s ním. Víte, kdy žena osvědčí se býti ženou? Ne když na výsluní štěstí s radostí pla- noueí tváři k němu se tulí, ale v době neštěstn a zármütku jako žena Samaritánka. Obětovala manželi svému v nemoci jeho všechen půvab svůj, zůstalo jí jen to velké, krásné oko Zejtra o 4. hodině povezeme ji z Dolu do Prahy, jako jsme před čtyřmi léty vezli od- tamtud toho, jenž ji byl vedle dětí nejdražším. Koho povezou z Dolu po čtvrtér
Longfellow Veli Němkyně Praha