2
masthead
V Praze, v neděli dne 26. srpna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hloty
předplkei ze-
v Praze v stnistetral
na měsíe . . . . .
sa čivrl. leta
s dvojí donáškor
na měste
sa aivet keta o.
ve slIslric
na měslo.
Poštout
n nelo . . . . .
s dvoji zlsllkoe
e... k e
na čtvrt lele
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le n 18 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le n 18 stranách.
Kapitolka o té německé
„národní cti“.
Rozumnějším mezi Němci v říši Hohen
zollerské počíná býti z té chauvinistické
horečky čínské, která se rozšířila dnes
z Berlína v německý lid, stý dno a úzko.
Den za dnem přibývá v neodvislém tisku
mimopruském hlasů káravých a varujících,
aby se ustalo v tom chvástavém, odporně
směšném vypínání se, v tom dráždění na
rodní ješitnosti a surových vášní, v tom roz
něcování teutonskédo furoru, jenž pak hrozí
attilskou pomstou každému, kdokoliv by se
dotkl — »německé cti« — pomstou, jaké
dosud neviděl svět, a doprovází » maršálka
mstitele« Walderseea na loď s frenetickým
jásotem, jakoby tento byl již vyhrál dvacet
velikých bitev. — Není to pouze bavorský
»Vaterland«, jsou to i hamburské »Nach
richten«, tedy noviny, sloužíší myšlence jed-
noty. a velikosti německé, které toto pru
šácké nadýmání, toto šílení slavomamu a
velikášství jako zlou a zábubnou otravu
duše lidské odsuzují a prožehnávají. » Zvykl
jsme simy Němci již na tov, vyčítá a kárá
tento druhdy Bismarkův orgán, »že př
každé příležitosti hýříme vpřílišno-
stech, sebe nade všecky vynášíme, každý
svůj úspěch, i když ještě není bezpečný
bengálem ozařujeme a tamtamem reklamy
zveličujeme, až sami ztrácíme pravé mě
řítko pro pravdu a skutečnost poměrů, ne-
vzpomínajíce na osudnou vlastnost sebe
chvály, nedbajíce, kterak tím na očíchci
ziny si škodíme. Tak to dále jíti nemůže.
aniž bychom na své povaze škody neutrpěl
a světu směšnými se nestali«.
Němec
Praha
Berlín
6
article
Kdežto tedy v Německu samém, byt
i jen spoře, počíná se přece již ozývat
zdravý řozum a zdravá reakce umravněnosti
proti tomu nakažlivému furoru nezřízeného
velikášství, oddychujícímu zpupnou, pomsty-
lačnou pýchou a surovostí hunskou v pravo
v levo; kdežto tam přibývá střízlivých a roz-
vážných vlastenců, kteří nespatřují ná-
rodní čest, sílu a vlastenectví v pustém křiku
»Hurrah: Heil Sieg und Rachele
— mezi Němectvem zdejší m, po-
hříchu nepodobá se dosud, že by nadchů
zelo žádoucí vystřízlivění a uzdravení dlouho-
letými štvanicemi otrávené jeho duše lidové.
Aspoň mluva zdejšího tisku německého ne
prozrazuje dosud žádného obratu k lepšímu.
Němectv
Německo
Heil Sieg und Rachele
7
article
Naopak, vítězové ze dne 17. října broí
a štvou lid dnes možno-li ještě vášnivěji a
zuřivěji než před tím jen, aby »německý
Michl« nemající pražádné příčiny
k nespokojeností, neochabl ve
své bojovné ráži proti nám, ne-
polevil ve svém nesnášelivém
fanatismu proti všemu což če-
ského a nepočal o skutečných poměrech
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku střízlivým
rozumem uvažovat. K tomu nesmí »v zájmu
velké německé věci« u nás dojíti a proto
musí se německému Michlovi den za dnem
namlouvat, kterak je vládou zrazován a námi
ohrožen a urážen ne-li na svém životě, tedy
na své národní ctil
Ano, německá čest národní prý se
den za dnem v Rakousku drze a nezkáraně
uráží a ten dobrý, trpělivý Michl si to dá
líbit. »Rána na ránu dopadá na záda
Němců« — štve a pobuřuje na př. orgán
Funkův, »Leitmeritzer Zeitung-
dne 25. srpna 1900 — a Němci jsou z ticha
Nemluvíme o našich poslancích, mluvíme o
veškerenstyu našeho lidul Kde slyší
se výkřik mučené duše národní? Kde
jest slechu o nějakých velikých shromáždé
ních Němců? V tisícerých a tisícerých srdcích
německých chvěje se pocit uražené ná-
rodní cti, ale pocit ten nemůže se vy
drati z prsou, poněvadž námo scház
organisace mass, poněvadž nemáme
Michl
Němec
Funkův
Čechy
Morava
Slezsko
Rakousko
Leitmeritzer Zeitung
8
article
žádného povolaného orgánu, jenž by
tyto tisíce ojedinělých hlasů sjednotil v mo-
hutný velesbor. Duše lidu jest něma, poně-
vadž lid sám jest rozerván a roztříštěn.
Vděk této roztříštěnosti naší stali jsmese
neschopnými, abychom pozvedli hlasů lido-
vého plnou silou, by o zvěna jeho otřá-
sala budovami vládními.
Každý náš pokus o svolání velikého
táboru lidu německého musí se roztříštiti,
poněvadž by živlové, kteří jen boří, ale
nestaví, vnesli do něho rozkol. Takž jsou ti,
kdož vydávají se za jediné patentované
Němce, největšími škůdci Němectva, nebo
oni zamezují svornou a mohutnou obranu
jeho národní cti proti nájezdům nepřátel-
ským. Oni to jsou, kteří zaviňují, že Něme
jsou odsouzeni ku mdlobě, že
musí klidně přihlížeti, když národní odpůre
chrlí na ně potupu na potupu.
Němec
Nout
9
article
Nechť prý lid německý se z této bídy své
vysvobodí. Nechť prý ze sebe vydá muže,
»kteří prosti ducha strannického, přivedou
jej opět na pravou cestu, naplní jej pravým
duchem národním a povznesou vysoko nad
údoly sobeckého politického strannictví.
Neboť ničemným jest národ, který vše ne-
nasadí na uhájení své eli.« — A víte, čím
prý byla národní čest německá tak
strašně uražena?
Ve Vídni prý nedovolil Lueger vyvěsit
o císařských slavnostech velkoněmeckou tri-
koloru, v Praze prý kondůktoři na tramwaji
mluví jen česky a v c. k. ústředních zem-
ských úřadech království českého úřaduje
prý se podnes, navzdor ordonancím Clara a
Kindingra, rovnoprávně. To jsou ty rány
hrozné, dopadající »ráz na ráz« na záda
Němců, to jsou ty strašné urážky německé
národní cti a německého národ-
ního práva, jež chce litoměřický Funke-
Waldersee míti pomstěny, velikou, národní
německou pomstou, jaké posud neviděl
Reprodukovali jsme naschvál tento lito-
měřický pamflet, jako typický doklad o ve-
škerém tom humbugu německé
věci v Čech á ch.
Lueger
Claro
Kindingr
Němec
Funke
Waldersee
Čo
Vídeň
Praha
10
article
Když oni nám strhují za assistenc
politických úřadů v Čechách prapory ba-
rev zemských, jelikož prý je ty barvy
království českého urážejí a dráždí, to je čestné
a v pořádku? Když oni vyhazují z hostinců
a z tramwayí svých německých měst české
passažery, jakmile tito promluví slova če-
ského, to je čestné a v pořádku? Když
oni ve svém tisku denně tupí a hanobí náš
jazyk a naši národnost, když proskribují a
boykotují naše dělníky mezi sebou, to je
čestné a v pořádku? To nemá nás urážet,
jítřit a popouzet? Ale když v naší, ze
čtyř pětin české Praze na obecní tramway
konduktoři přisluhují obecenstvu česky —
to je hned ukrutnou urážkou německé ná-
rodní cti — která volá k litoměřickému bohu
Němců o pömstul
A když v téže naší Praze, ústřední
zemští úřadové vedle němčiny v úřadování
svém užívají též českého jazyka zemského,
který jest jazykem převážné, třípětinné vět-
šiny obyvatelstva a má základními zá-
kony zaručené rovné právo v celé zemi
české: hle, to prý jest opět urážka německé
národní cti a ranou na německá záda, kte-
rouž by si německý Michl neměl dát líbit,
poněvadž dle Schillera »ničemný jest národ,
jenž nenasadí vše na uhájení své cti!« —
Ubohý, šlechetný Schillere ! Abysí tak
viděl, k čemu zneužívají pěkných tvých
slov? Jaké komediantství, jaký humbug
tropí s německou »národní ctí« mezi
námi násilnici a rozkolníci, kteří
za to pohostinství, které jim skytla naše če-
ská vlast, odplácejí jí nenáv ist
a škůdnictvím vlastizrádný m,
brojíce a štvouce proti její m
právu na samostatnost a své-
právnost státní, a nechtějíce se
Němec
Michl
Schiller
Abysý
Čechy
Praha
český Praga
12
article
s národem jejím srovnati v míru
sousedském opospolitou svo-
bodn na základě rovnosti oba-
polnél Zda nejsou to sami nejhorší škůdci
národní eti, která přece, tušíme, spočívá jen
ve snášelivestí a spravedli-
vosti, v šetření práva cizího jako svého
vlastního ?
Politické zpřávy domácí.
Halické listy o demokratickém
notěh bo sjezdě.
»Gazeta Narodowa« žaluje, že nepokojn-
hlavy demokratů způsobí ještě vétší, nesváry
v zemi, jež jest jich už plna, a prorokuje, že
demokraté nespojí různé strany a frakce, nýbrž
sami brzy se rozpadnou, neboť jedni přilnou
k radikalismu, druzí se přídají k socialistům
»Dziennik Polski« lituje, že na sjezd do-
stavili se také někteří vážení v zemi mužové
aby hlasy svými podepřeli program p. Rutov.
ského. Výmluvným projevem proti tonu pro
gramu jest, že lvovské měšťanstvo úplně vy-
stoupilo z těbora demokracie. Za lvovským
půjdou i měšťané jiných měst.
Dziennik Polski
Gazeta Narodow
13
article
»Przeglad« za hlavní účel sjezdu považuje
potřebu zúčastněných, aby se při nejbližších
volbách do sněmu vzájemně podporovali.“ Pro
gram sjezdu je programem negace. Nic positiv
ného nedá, ale všemu se příči. Solidárnost pro
pagovaná nemůže se uskutečniti, protože oppo-
sičné živly jsou si tak nepřátelské, jak oheň
voda. Liberálové starého stříhu, stojalovčíci.
lidovci, semité, antišemité a na konec socialisté
nemohou pracovati společně pro zem a celou
společnost, protože všecky jejich názory spole-
čenské i politické si vespolek odporují. Jen v ne-
gaci mohou býti solidárni. Kdyby se jim po-
dařilo zvrátit poměry panující, nových nedo-
vedou společně vytvořit. Možná, že z toho vyjde
ještě jedna opposičná strana, která sloučí v sobě
všecky negativné snahy opposičné frakce, ale
strana ta dostane se pod komando socialistů.
Ani »Taa« není nadšen. Účastník
sjezdu nazývá »polsko-židovskými demokraty«
K polským demokratům jako Romanovič, Le
vický, Rutovský, Soleský, přimkli se ží d ov št-
aristokraté: dr. Byk, Goldmann, Kolišer
Kohn, Nacher aj.
Romanovič
Soleský
Byk
Goldmann
Kolišer Kohn
Nacher
Rutovský
14
article
Demokraté obviňují stančíky z nynější mi
zerie země, ale sami byli s nimi za jedno po
třicet let a proto s beder svých nesvrhnou
spoluzodpovědnosť. Demokraté budou zvláště
domahati se splnění národních tužeb
ve Slezsku a Bukovině a dosažení
plných jazykových práv v Haliči. Co se tkne
ruského obyvatelstva »polští demokraté slibují
podporovati ty jeho snahy, které mohou utvrditi
jednotu zemských i národních zájmů.« Dalš
program žádá: rozšíření zemské samosprávy.
reformu administrace, spojení šlechtických
dvorův s obcemi a malých obcí ve větší samo-
správnou jednotu; opravu volebního zákona do
sněmu a zavedení V. všeobecné kurie; širšt
zabezpečení dělnictva, chudiny atd. Demokra-
tická polská strana věrně stojí při víře oteův
ale odsuzuje náboženské spory a je pro rovno-
právnosť všech věr. Vzdělání musí být udíleno
v duchu národnim, náboženském, mravném
občanském. Školní rada musí být sesílena
samosprávným živlem, střední školy musej
býti zreformovány v novodobém směru. Kdyby
se objevily národu nepřátelské kandidatury, de
mokraté dorozumějí se se staněíky
Celkem, pravi »Ta.«, polští demokrat
málo se liší od polských stančíků. Rozdíl mezi
nimi je v tom, že stančíci chtějí miti vládu
v zemi sami a demokraté je chtějí donutit, aby
se s nimi o ni rozdělili. Slib, že budou podpo
rovati ty snahy ruského obyvatelstva, které by
mohly »utvrdili společnosť zájmů zemských
národních«, ukazují na to, že polští demokraté
budou postupovati naproti ruskému obyvatelstvu
Haliče právě tak, jako stančici, t. j. že budou
odporovat ukrajinofilsko, pokud to bude
v polském zájmu. Proto vidíme v polské demo-
kratické straně tytéž stančí ky, jen pi
spůsobené duchu času a okolnostem, a nedivil
bychom se pranic, kdyby za nějakou dobu do
řad jejich vstoupili pp. Javorští, Dědušičti ai
Slezsko
Bukovina
Halič
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. srpna.
Neurčitost v Srbsku.
Král Alexandr neví si sám s sebou rady
Řiká, že jeho heslem je »zbaviti se všech pre
torianů Milanových«, ale nemá mravné síly
opříti se o jedinou národní stranu, radikály, a
nemůže se odhodlati k úplnému amnestování
nevinně uvězněných, ač už nyní zajisté jest
poučen, jak se věc měla s lonským »spiknutíme
proti životu Milanovu. I po převratě vládnese
v konaku královském podle programu, jejž se-
stavili Milan a jeho soupřeženec. Vladan Dor-
děvič v říjnu 1899. Také naproti Milanovi je
chování královo plno nejistoty. Všecky časopisy
které se opováži psáti o Milanovi po zásluze.
jsou konfiskovány a žalovány pro »urážky veli-
čenstva«, Zároveň ale pohraničné stráže mají
přísný rozkaz »Jeho Veličenstvo« zatknouti.
kdyby se pokusil o přechod do Srbska. Ná-
sledkem tohoto rozkazu je následující komická
příhoda. Z uherské strany vozila se po Dunaji
větší společnost. Na srbském břehu je ves Ve-
liko Selo. Policie této vsi společnost bedlivě
pozorovala a domnívala se, že mezi ní vidí
Milana v přestrojení. Když společnost zarejdo-
vala k srbskému břehu, byla jata a dodána do
Bělehradu, kde se zjistilo, že domnělý Milan je
vojlovický archimandrit dr. Emiljan Radič.
Milanová
Milanův
Milan
Vladan Dora
doktor
Emiljan Radič
Praha
Srbsko
Bělehrad
16
article
Lanessan o francouzském
námořnictvu.
V politickém světě francouzském zajímí
veřejnost řeč, promluvená ministrem námořnictví
Lanessanem v Bordeaux. Byv vřele uvítán kor
poracemi republikánskými odebral se večer do
kroužku důstojnického, kdež po přípitku pro-
nešeném na počest presidentovu uchopil se
slova a promluvil řeč na obranu ministerstva.
Mluvil o dvou stranách, o straně zpátečnické
o straně republikánské, a vyslovil se ostř
o nacionalismu, jehož poslední prý cil je kleri
kalism a césarism (!). Potom promluvil o re-
formách, vykonaných v námořnictvu, polemi
soval proti listům nacionalistickým, které mu
vytýkaly, že výprava do Činy nebyla řádně opa
třena a podotkl, že to bylo právě skvostné
loďstvo francouzské, které nedávno v Cher
bourgu vzbudilo obdiv celé Evropy. Na konec
své řeči s velikým důrazem dokazoval na při
kladech z dějin vzatých, že jediná silná ná
mořní moc jest s to, aby přivedla Francii na
nejvyšší stupeň bohatství a ji zabezpečila klidný
rozvin.
Bordeaux
Evropa
Francie
17
article
Vojenské přípravy francouzské.
V arsenálech francouzských dějí se čile
přípravy. Dle zpráv pronikajících na veřejnos
lze souditi, že vláda se chystá k úěinné
akci v Maroku, jsouc k tomu puzena po-
sledními útoky Marokanů na hranicích alží
ských.
Zaznamenati dlužno, co píše »Gaulois«, jenž
praví, že přípravy ty týkají se i Činy
Admirál Fournier, jenž odeje
z Toulonu, byl hned zpět povolár
a šifrovaný telegram minister sk
přináší rozkaz, aby veškeré lod
mimo přístav okamžitě vepluly
Zásoby a munice na všech lodeck
byly doplněny.
Dělnické hnutí ve Francii.
Stávka drožkářů trvá stále ve svém plném
rozsahu. Ač »Compagnie générale des Petites
Voitures« opět otevřela místnosti své, přese vše
to jen malý počet stávkujících vyjel. Ostatní
shromáždili se v počtu 4000 na »Burse prácee
a po řečech proti společnosti pronešených od-
hlasovali jednohlasně, aby se ve stávce setrvalo
poněvadž jejich spravedlivá věc jest na dobré
Fournier
Voitures
Maroko
Toulon
Francie
18
article
V drobném prodejie
raani číslo o spbi. . . poe
vápoledni . . . . . . . za 2b
Ve nlíalkách na venkorě-
runní čtsle. . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 9
Insera t
plati se hotově papřee.
Fřelplacení a šnserty příjímná ndinln
strace v Marianské ulici 6, 3
Tamnachátejí se tel vedake
tirkásas nespelics „ Narednkch Lhate-
Rukopisy se nevraceli
marianský ulice
Tamnachátet
Narednk Lhate
19
article
cestě, aby zvítězila. Za volání: »Aťžije stávka !e.
»Hanba kapitalistům !« shromáždění se rozešlo
Mezi dnem dělá se vyjednávání, jež řídi
pol. prefekt p. Lepin.
Ulice Paříže byly klidny, jen policisté pro-
jížději městem. Kromě menších srážek mezi
stávkujícími a práci přijavšími nic se nestalo, c
by zaznamenání bylo hodno. Stávka marseillská
není přece ještě úplně skončena. Z dělníků do-
stavila se do práce jen malá čásť. Na, žádosl
prefektury bylo tam as 100 mužů četnictva po-
sláno, kromě vojska konsignovaného, posádkou
tam ležícího.
Při příjezdu cizích lodí stávkující chtěl
přistání jich zameziti, ano někteří i vnikli na
samě lodi. Konsulové cizích moci proti jednán
tomu protestovali. Jiné lodi hyly nuceny odejeti
aniž by náklad svůj složily. V posledních hodi-
nách se oznamují stávky po celé Francii. Z dá
se, že celé toto hnutí má býti gene
rální zkouškou ku stávce vše
obecné. Chování dělnictva jest všady vzorn
klidné.
Hněvy a naděje Vatikánu.
Ve Vatikánských kruzích proslýchá se, že
státní tajemník kardinál Rampolla chystá notu
nunciaturám, jež obsahovati bude obvyklý pro-
test proti svrehovanosti Italie nad Římem. Papež
používá tu vstupu nového králev italského na
trůn, aby opakoval tu obvyklé nářky nad »ne-
snesitelným« nynějším stavem papežské stoliee
a prohlašuje tu ještě jednou, že papežská stolice
vyhražuje si veškerá práva na dřívější papežsk
územi.
Římská »Italie« zrazuje před pouličním
demonstracemi proti Vatikánu a také před pro-
vedením návrhu, z jedné strany učiněného, by
vniklo se do kostelův a tam aby hlasitě odříká-
vána byla přes odpor kněží modlitba královny
Markéty za zesnulého manžela, kteréž odepřelv
církevní úřády, jak známo, schválení svého. List
zmíněný praví, že by demonstrace taková urá-
žela křesťanský cit královny Markéty.
Rampoll
Markéta
Paříž
Francie
Vatikán
Řím
Italia
20
article
Styky česko-francouzské.
(Rozmluva z dr. Heroldem.)
Styky česko-francouzské.
(Rozmluva z dr. Heroldem.)
Poukázaly jsme několikráte na vážný
praktický význam přímých, osobních styků sei-
zinou sympatisujícl s námi a to především s po-
litickým, novinářským a litěrárním světem fran
couzským. Zkušenosti získané v politických
i společenských kruzích pařižských poučily nás
že především je nutno propagovati českou véc
styky osobními, naši poslanci a novinaři měl
by udržovati přátelské konekce s vynikajícím
činiteli francouzské veřejnosti a tu hlavně pů-
sobiti k poznání našich zápasů národních, naší
práce kulturní a konečně zničiti lživé pověsti,
šířené o nás židovsko-německým tiskem a vůbec
zadupati tento špinavý zdroj informací zahra-
ničních o našich záležitostech českých.
Světová výstava poskytla vítanou příležifost,
provésti podobné záměry vedoucí k sblížení ná-
roda českého s národem francouzským, vzájem-
nému poznání dvou národů, které již dříve tra-
dice, duch racy i nutné okolnosti, společné
zájmy nutkají k nejsrdečnější sympatii.
V. Paříži dokázaly několikráte ojedinělé
případy, že jsou připraveni, že mají porozumění
i sympatie pro věc Slovanů rakouských. S naší
strany bylo též použito vhodné příležitosti k ma-
nifestování těchto pocitů a ideí vzájemnostia
přátelství, a tak světová výstava neostane bez
jistého významu pro nást i v tomto ohledu.
Důležitým momentem v těchto projevech
sympatií česko-franconzských, jež nebyly přiiiš
theatrálně a effektně tlumočeny, za to tím váž-
něji míněny a vyjádřeny nejpronikavěji spíšev
důvěrných chvílích, jež by nebylo vhodné ani
vybobnovati obecenstvu, byly návšlěvy někte-
rých českých politiků, zejmena pařížská ná-
vštěva p. dra. Herol da.
V krátké rozmluvě naznačil nám pan dr.
Herold své dojmy a zkušenosti pařižské. Čelný
politik český snažil se hlavně poznati ony
kruhy, jež mají největší důležitost pro nás
doktor
Herold
Paříž
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 25. srpna.
Je tomu už dávno, tak že člověku již an
pravdou se to nezdá, co do Mělníka a za Měl
ník ku Mšenu a k Mladé Boleslavi jezdilo se
dráhou do Dolních Beřkovic. Tam na pasažéra,
jonž měl peníze, čekal buď povoz nebo páně
Valentova pošta. Chudáku nezbylo nič jiného,
než putovat odtud po apoštolsku.
Jako malý studentik jezdíval jsem také
touto cestou a také nejednou s nebezpečím života
převážel se u Čertovky na onen břeh. Však
nestalo se snad ani jednou, abych »dalekou vý-
pravu« byl vykonal jedním rázem. Měl jsem
stanice. Jednu u strýčka, jenž byl mlynářem na
Dole, druhou u tetičky, jež byla výměnkářkou
v Kralupech. Od strýčka jsem dostal z pravidla
papírový šesták, od tetičky obrovský rendlik
michaných vajec a starý střibrný desetník. Te-
tička jich měla así plný prádelník. Dostal jsem
peníze za deklamace. Strýčkovi se líbil nejvíce
»Frajtr Kalina« a Přerhofův »Vysloužilec, polom
deklamovánka »Žena a basa« — od koho taje
už ani nevím — kdežto tetičku z pravidla jsem
rozplakal nešťaslným »Zdislavem«, jenž místo
radování se, dnem i noci bědováním trávi
krásné podletí.
V Libšicích hajdy z vozu a potom klusem
dolů ke břehu. Byla-li tam loďka, bylo vyhiráno.
Skočil jsem do ní, vzal sočhor a již jsem byl
dole ve — Chvatěrubech. Nezbývalo nic jiného,
než poslati tam mládka, aby mne vytáhl nahoru.
»Nic nedělá,« říkával strýček, když jsem
splaval, »aspoň ti bude chulnat.«
Valentův
Kalina
Přerhofův
Praha
Mělník
Mšeno
Mladá Boleslav
Dolní Beřkovice
Čertovka
Kralupy
Zdislav
Chvatěruby
22
article
Jednoho dne vstoupil k nám do pokoje
posel — byl to starý mlynářský — a zvěstoval
se smutnou tváří, že pan otec dolský zemřel
Nebylo prý mu nic, v poledne prý si pochutnával
ještě na rybě a do večera bylo po něm.
Druhého dne vypravil jsem se s otcemn
Dol na pohřeb. Jeli jsme tam vlastním vozem
a druhou stranou, ne přes řeku. O, jak mi-to
bylo lito. O jak jsem toužil po tě pramici pře
to, že téměř pokaždé tak zrádně byla se oprot
mně zachovala.
»Tady již nikdy převážeti se nebudeš« —
napadlo mi, když spatřil jsem Vltavu a bylo m
do pláče. Po té loďce, tak jako po strýčkovi.
Za hodinu na to vytáhl stárek drobet stavidla
a spustil »hořejší« na prázdno, Strýčka za smut-
ného klepání odrážky vynesli ven. Jak dojemně
loučil se osiřelý mlýn s mrtsým panem otcem.
Starý a pěkný mlynářský zvyk —
Když jsme po pohřbu, domů se vracejíce,
zatáčeli nad Dolem ku Klecanům, obrátil se
ještě jednou otec můj a zašeptal: »Tady byl
jsem naposled a ty snad také«; však doda
ihned, aby se poopravil: »jakkoli jsou osudy
člověka mnohdy podivné, a ty' s dosud mladý.
Minulo — jak jšem se již zmínil — o
doby té víe než třicet let.
sd
Jednoho dne mi zesnulý chef svým ob
výkle lakonickým způspbem sdělil, že koupi
mlýn.
»Ou revient toujours a son premier amoure
zvolal jsem, neboť dr. Julius Grégr narodi
se, jak známo, v březhradském mlýně
On však na to klidně
Strýček
doktor
Julius Grégr
Dolo
Vltava
Klecany
23
article
»Stroje vyhodím a udélám si z toho bt
»Stroje vyhodím a udélám si z toho bt
Znáte Dol u Libšic ?«
»Každou švestku, každou jabloň«, zvolal
jsem v radostném udivení. Poblíž hráze stoj
muškatelka, vedle sliva, jež rodí ovoce jako
pěsť a před mlýnem tři lipy, krásné lípy. Je
to sice smutný kout, stvořený jako by pro
poustevníka — — —«
emrv o
»A takový právě jsem hledal« . — na to
odon
chef . . . ..
Dolo
Libšice
24
article
Tuším, že tří sťastná léta ztrávil v tom
Tuším, že tří sťastná léta ztrávil v tom
zátiší, jež není ani zvlášť romahlické, ani po
vabné. Holá stráň, rozrytá slabým potokem, jenž
živí se z několika malých, výše položených
rybníků. Pod strání se údoličko, ktérým se potol
vine, rozkládá v široký vltavský břeh, pokrylý
samým stromovím, z většiny švestkami a jablo-
němi. Rostou tam ty pravé proslavené švestky
dolanské, velké bezmála jako husí vejce, sladš
než med a žluté jako vosk. Na protějším břéku
rozloženy jsou jakoby ve stromoví utopené Lib-
šice. Připomínám ještě, že oproti neklidnému
severu chráněn je Dol do Vitavy daleko vystu-
pující skálou, babí či čertovou, na to se již
nepamatuji. o vnvalabeig sS
V roce 1896 spstřil jsem Dol opět.
Bylo to dne 6.z října. Ne ve starém mlýně.
ale v novém letohrádku, zbudovaném o něee
výš odpočíval v malém salonku, uprostřed- ho-
řících svící, v háji palem a jiných širokolistých
květin náš- chef, náš ředitel a náš nejlepší
přítel.
Když jsme mrtvolu jeho převáželi na druhý
břeh, zadival jsem se na smutnou samotu,
pravil sám k sobě: »Tenkráte ale přovážišse
tu jísté naposled.«
»bo
Libra
Dolo
Vitava
25
article
Neminula ještě ani čtyři léta, a nezlíbi-
se osudu ještě v posledním okamžiku učinit
jinak, spatřím Dol zejtra opětně. Ponurý
smutný Dol
Odtamtud přímo do ráje, v kraje, je
určeny jsou pro ty nejlepší, zaletlé dobré duš
věrné družky našeho mrtvého vůdee.
Jak záhy pospíšila za ním.
Památujete se na dnv, kdy zemřel on
Vždyť citite dnes ještě bolestné záchvěvy tét
rány. Bylo to jako když blesk udeří do obra
dubu a jej sklátí. Tragicky působila smrt Julia
Grégra, jinak smrt její. Připadá mi to, jako by
s prostřeleným srdcem sletěla lam s hůry ho
lubice.
Znali jste ji?
Neznali — odpoví téměř jednohlasně širš
svěl, pro kterýž nebyla a jejž neznala. Zvláštn
to pani. Utvořila si svět svůj vlastní a světem
tím byl její muž a její děti. Nebyla členem an
jediného dobročinného komitétu, nebyla proda
vačkou ani v jediném bazaru, nebyla také pa-
tronessou ani v jedlném plesu, a přece samo-
jediná více usušila slz zármutku a bídy, tisíe-
kráte tolik než celý zástup jiných, jež dílo
milosrdenství konají v hedvábu a v aksamilu.
Dobročinnost její znal málo kdo, vždy
nikdy nebyla o ní zpráva v novinách, jakkol
byla šlechetná paní novin majitelkou. Rozdávala,
aniž by počítala a zkoušela, a to jedinká chyba,
která by se jí vytknouti dala.
Zábav nemilovala, snad proto, že jich ne-
znala. Přiučila se od svého manžela, který jinak
stál všude v popředí veřejného boje a z pra-
vidla tam, kde projektily létaly nejhustěji, jisté
nechuti k velikému světu. Nemilovala hluku
Grégr
Dolo
26
article
okázalosti. Byla nejšťustnější ve svých čtyřech
zdech a v létě na svém truchlivém Dolu. Lnula
k venkovu a hospodaření venkovské ji více tě-
šilo, než život ve městě.
Byla ženou velikého muže. Ano. Však
velmi pěknou pravdu napsal Longfellow : Veli-
kost muže je zpravidla dílem ženiny něhy.
A jak duševně pružnou byla ta dcera če-
ských vyhnanců, které, když nevěděli už nic ji-
ného, vytýkali, že je německého původu. Ta
»Němkyně«, jež měla — tuším — osm dětí a
ani jediné nenaučíla slovu německému. Jak
rychle nám žurnalistům porozuměla, jak záhy
pochopila, čemu se jiní nepřiučili a nepřiučí n
svou škodu za celý svůj život, s námi že s
musí jinak, než s byrokraty v kanceláři, my ž
z jiného jsme materiálu a z docela jiné látky
že spředeny máme nervy, než průměrný člověk
z řady těch tak zvaných intelligentův.
Churavěla dlouho a zvadla pojednou. Jako
by byli lepý, imposantní její zjev položili do
rakve drahého manžela. Jako by byla krása
její zemřela s ním.
Víte, kdy žena osvědčí se býti ženou?
Ne když na výsluní štěstí s radostí pla-
noueí tváři k němu se tulí, ale v době neštěstn
a zármütku jako žena Samaritánka. Obětovala
manželi svému v nemoci jeho všechen půvab
svůj, zůstalo jí jen to velké, krásné oko
Zejtra o 4. hodině povezeme ji z Dolu do
Prahy, jako jsme před čtyřmi léty vezli od-
tamtud toho, jenž ji byl vedle dětí nejdražším.
Koho povezou z Dolu po čtvrtér
Longfellow
Veli
Němkyně
Praha