ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 41398880-7272-11dc-b26a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 30 celkem · entity: person 52, place 28, org 5, work 1
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁROPNÍ LISTY
3 masthead
26. srpna 1900.
4 masthead
Císlo 235
5 article
Smutné myšlenky naplňovaly vzrušenou mysl Vladimírovu. Vzpomínal na šťastnou dobu svého dětství, kdy žili oba rodičové jeho, již zde předčasný hrob nalezli, zachváceni byvše nakazlivou nemocí. Zde v Zámku-Žďáru stála kolébka jeho. Když povyrostl a dovedl pochopiti velikou lásku rodičů k němu, splácel ji vzájemně, od- měňuje se jak dobrým chováním tak i úplnou poslušností. Blaženě plynuli dnové jeho dětství, mžikem však co sen krátký prchli, zanechávajíce po sobě jen milé vzpomínky; žel, že nemohl leo oněch sladkých chvílí zadržeti, aby se déle zlá- pěti mohl v jich čisté rozkoši. Smrtí roditelů urván květ jeho mládí, kli duševní rozmetán a on vržen do živola nevlídné skutečnosti mezi cizí, bezcitné lidi. Po před- běžném kolikaletém vzdělání vstoupil za obchod- vodoucího k bohatému kupci, jehož přízeň a důvěru záhy si získal, takže mu chef svěřil velkou část jmění svého. Konal svědomitě poctivě úřad svůj, chtěje se státi hodným dů- věry, jakou ho ředitel závodu byl obmyslil; i paní domu a zejmena sličná dceruška její Mi- lena vyznamenávala jej zvláštní přízní, jíž on si velice vážil a s oddaností nevšední, podpo- rován jsa poctivou snahou státi se dokonalým, řádným mužem, vyhovoval každému přání svých laskavých chlebodárců.
Vladimírův Žďár
6 article
Jediný stin vrhal se mu v cestu a kali mu jasné dny žití jeho. V závodě měl podřízeného kollegu Antoše jenž úlisným svým chováním byl mu odporným a jehož v nitru srdce svého nenávíděl. Nevěři těm pichlavým očím, jež jako ostré šípy v dus jeho bodaly, tušil zradu, tušil i zkázu. Ta se brzy dostavila. Při jedné revisí účtů shledal chef schodek několika tisíců zlatých; peníze v pokladně scházely. Na bíledni bylo, že podvod nikdo jiný spá- chati nemohl, než on, dosud bezůhonný a po etivý obchodvedouci. Odhalení bylo pro Vladimíra zdreující, my- slil, že zšílí, když chef věc oznámil soudu on vzat do vazby vyšetřovací přes veškeré uji- šťování neviny a neporušené poctivosti. Ředite zachoval se vůči němu ledově, bezcitně, rovněž i choť a dcera jevily k zdánlivému podvodníku opovržení. Několik neděl úpěl nevině ve vazběv pochmurné budově soudní a teprve vyšetřová- ním zjištěno, že peníze z kasy odcizil nenávi- děný kollega jeho, jenž k nekalému skutku po- užil kdysi okamžik, kdy Vladimir odběhl, aniž by klíče z pokladny byl stáhl. Tak přišla nevina jeho na jevo, Vladimín osvobozen a pravý podvodník oetl se za mři Kdož však mohl nahraditi ubohěmu trapné chvíle opuštěnosti a opovržení, jsa ze společ- nosti poctivých vypovězen, kdož mohl smazati s tváře jeho znamení, jež vtiskla na ni několika- nedělní vazba, a mohl-liž kdo setříti všechny ty hořké slzy, jež u vědomí neviny draly se mu stále z očí, ničíce jeho zdraví, jeho silu ži- votní?
Antoš Vladimíra Vladimir
7 article
Ve své zoufalosti modlil se k Tomu, jenž řídí osudy všech a prosil jej vroucně, by do- čkal se chvile, kdy čist bude moci objevitise před světem a ukázati mu hlubokou ránu srdci, jež mu nevině bídníkem byla zasazena. Učinil slib, že vykoná pak pouť na hrob rodičů svých jako díkůvzdání za udělenou mu milose Slitovníkem opuštěných. Jak zajásal, když toužebná chvile nadešla a on propuštěnl Ze všech stran přicházeli známí, aby mu blahopřáli k tomuto významněmu dni a všichni ujišťovali, že předem tušili ukončení neblahě te nfféry. Blahopřál i ředitel závodu, nabízeje Vladi mirovi totéž místo s větším ještě honorářem »Děkuji vám, nemohu žíti déle v místě Kde čest moje pokálena a poctivé jmeno mě po- spiněno; odejdu daleko odsud.« Tak zněl chladná odpověd. Dnes tedy putuje k hrobu rodičů, chtěje dostáti slibu svému. Rozpomenuv se na vešker přestálě útrapy, zvolal: »Co jsem zavínil, ze právě já vývolon, aby klid můj duševní parušen a síla tělesná zlomena byla? Či stála u ko- lébky mé zlů jakás neviditelná víla, že mi při soudila za šťastné mládí v odvetu zmařené žit jež mne stihlo v plném rozkvetu?
Vlad mir
8 article
O, vy lidě zlí, lidé z kamene, kus srdee jste mi urvali a v prach jste šlapali mou čest a dobré jmeno, dědictví vaše, drazí rodičově moji. Jaká muka jsem snášeti musil poslední dobou, jaká trýzeň svírala mne v palčivé bo- lesti opovržení a odsuzování. O té spraredlnost lidské Jsem zníčen na duchu i na těle a toužím po věčném klidu: Jeť alen život stálý boj mír bezděky a smrt jen krátký boj a poklic na věky«. (Petöf.) »Ztratil jsem vše, co človčka vzpružujea životní síly mu dodává. Ztratil jsem víru v lid- skou spravedlnost a ocenění, ztratil jsem naději v šťastnou existenci a pozbyl jsem i lásky, jež člověka povznáší a síli v útrapách a bědách lidských. Láska vaše, rodičové drází, zmrtvěla ona zářná hvězdá, jež na okamžik se zaleskla na obzoru mého trudného žití, onen nadějný paprsek mladé lásky, jenž jako bludička za kmitla se na cestě mé životém — Milena ztra cena je pro mne navždý.« Prouď horkých slzí smáčel bledé líce mla- díkovy Náhle se vzchopil, setřel slzy a vroucně zvolal: »Jdu již, s bohem buďte rodičové drazl žehnejte dalšímu žití měmu. Chci bojovati dále a v poctivosti setrvatí.« Zdlouhavým krokem odcházeje obrátil se ještě u brbitovních vrát, pokynul rukou na roz- loučenou, načež se dále lesem bral, Zašel do oné části lesa, jež nazvána jest »Borovinkou«. kde četná společnost místní i ze Ždáru za letní doby odpolední se schází, by hrou v kuželky při sklenici chutné chmeloviny z panského pivo- varu se občerstvila a vonným lesním vzduichem osvěziln. Mocněji tepalo srdce Vladimfrovi, když zočil všecka ta místa, kde jako höch s rodiě v létě docházel a vesele skotačíl. Usedl za jeden z četných zde nalezajících se stolů, ana tu z hloubi lesa zazněla jemným sopránovýro hla- žemi.
Láska Milena Vladimfr Ždár
9 article
sem národní tklivá píseň moravská: »Zahučaly hory, zahučaly lesy...« Prudce sebou Vladimír trhl, zbystřil sluch a naslouchal, téměř ani nedýchaje, neboť to byla táž píseň, již mu chůva od dětských dob před usnutím pěla. Píseň tak mocně ho dojala, že nové slzy hrnuly se mu proudem z očí, stékajíce po bledé líci. ..... ale moje mladost nikdy sa nevrátí. Jemným pianissem dozněla melodická písen neznámého pěvce. »Ano, moje mladost více se nevráti,« za šeptal hořce jinoch. »Sestárl jsem na duchu i na těle a po- dobám se znavenému, zkušenostmi bohatému, světa přesycenému kmetu, jenž touží po věčném míru.« S povzdechem vstal a zpět se vrátil na silnici, ubíraje se kolem prvních stavení do ves- nice. Minul po levé straně zámecký hostineo »Taverna« zvaný, přešel kamenný most a topo lovým stromořadím blížil se podél »Branskéhos rybníka ku bráně, jíž se vchází k zámku a ně- kolika čelnějším stavením od vesnice odděleným Pohlédl na rybnik, jehož klidná hladina skvěla se jako střibro v ranním svitu zlatého slunka. Bězděky připomenul si onu chvíli, kdyco hoch do rybníka spadl a jen zázrakem z vody vytažen kolemjdoucím mužem, jenž náhodou dobrým plavcem byl, jej zachránil a polekaným rodičům omdlévajícího donesl.
Vladimíra Bězděky Zahučala hora Taverna
10 article
Branou kráčel Vladimír přímo do chrámu kde kněz právě sloužil mší sv. Mysl jeho dak mocně vzrušena, zalétla k TTvůrci Všehomíra. prosíc za klid duše své a posilu k dalšímu boji. Vyšed z kostela zabočil v levo kolem fary a kráčel k pivovarským sklepům, před nimiž dvě mohutné, staleté lipy chodce svými stínem vábily, Usedl na lavičku a prošel v mysli opě kus minulosti, vzpominaje, jak co hocle těšíval se na dvě veliké poutě, jež v Zámku-Žďáru na sv. Jana Nep. a na nebevzeti Panny Marie každoročně se konají. Připominal si ohromn davy lidí, jež v tu dobu až z dalekých končin Moravy přicházejí, aby uetily památku oslavenců. Jaký šum a rej v tu dobu panuje kolem, a vedle pobožnosti jaké zábavy poskytuje se malým i velkýml Domyslil a kráčel pak dále až k zadn části budovy pivovarské. Jak si přál Vladimír, by se s nikým zde nesetkal — a náhoda byl mu přízniva. Zlehka otevřel dvéře a sestoupiv po několika schodech, octl se ve varně. Všude panovalo ticho, jakoby obyvatelů zde ani nebylo.
Braná Vladimíra Jan Nepa Marie Žďár Morava
11 article
Odtud vkročil do druhé části budovya touto vyšel na veliké nádvoři. Rozhlédli se kolem, vzhůru pozdvihl vlhký zrak a srdce mocněj v prsou tepalo. Tam v prvém patře starého toho panského pivovaru před dvaceti pětic lety uzřel světlo boží. Tam v modrém pokoji si hrával a byl ne výslovně sťasten. A dnes? —o Přejel si rukou čelo jakoby zaplašiti chtě chmury obestírajteí mysl jeho, z hluboka vzdych a měl se k odchodu. Kráčel kolemimlýna a branou opět vyšel na silnici, ubíraje se vesnicí dále směrem ku Stržanovu. Za Kláštersm zůstal státi a díval se v dál, kde vesničky po různuse bělaly. »Musím zpět« tiše pravil náš poutník, »touha má je splněna i vrátím se posilněn zase v boj.«- Tvuž cestou, kterou byl přišel, vracel se po silnici ke Žďáru na stanici. Poslední pohled vrhl k Zelené Hoře, načež zmizel v záři zlatého slunka.
Stržanov Žďár
12 article Intriky ve starém mlýně.
Intriky ve starém mlýně. Z pamětí jizerského mlýna vypravuje Nar cilse Kolihovv a. tus Pravi se, a jest skutečnou pravdou, že mlýn má svůj zvláštní půvab, svoji vlastní roz- marnou poesii. Již samo šumné hučení a šplou- nání vody, skřípění a vrzání kol jakož i klepán odrážky mlýnské působí vesele na mysl člověk a tím odůvodňuje se, že obyvatelé mlýnů, po- čínaje od pana otce až po práška bývali chásk veselá, ke šprýmům vždy náchylná a všem mastmi mazaná. Tato črta, mající ráz upominek z doby již minulé, líčí ovšem poměry jiné, než jaké trvají za dnešních dob ve většině mlýnů u nás. Avšak jsou přec ještě v odlehlých kra- jinách tu a tam mlýny starého způsobu se zbyt- kem mlýnského života, jaký býval dříve všude. Tenkráte náležela chasa jaksi k rodině mlyná rově; panímámě bylo se několikráte za den starati o stálé, lačné strávníky a ti za to zasy pávali ji vesellm. Nejveseleji bývalo ve mlýně když zavítali do něho hosté, kteří také ku po čestnému cechu mlynářskému náleželit: van drovní neboli krajánkové. Tito přinášívali obyčejně pozdravy od ho- řejšího mlynáře dolnímu, když šli po vodě, šli-l proti vodě, činili arci naopak; též panímámám hleděli se zavděčiti a tu sprostředkovávali vý- měnu vajec k násadě, od mlynářky k mlynářce, aneb vyřizovali vzájemná pozvání na posvíceni a konečně i — také posvícenské koláče na vzájem doručovali. Však ještě ve vážnější zále- žitosti bývali krajánci zasvěceni, totiž v pro- středkování sňatků. Bylo-li v jednom mlýně děvče na vdání a bylli ve druhém zase hoch. žralý k ženitbě, ihned seznamovali jednoho s druhým, uvědomili o tom rodiče a dovedl často tak obratným způsobem spřádati síť ná mluv, že co nevidět byla ruka v rukávě.
Nara Kolihovv a . tus Prav
13 article
Pak byl podobný prostředkovatel sňatků n koni; vyhlašoval s chloubou po celém potoee anebo po celé řece: »Já jsem žerotínského mly náře oženil« anebo: »Mým přičiněním se panna Stázinka z podhorského vdála!« cb TTakový pak požíval úcty a zvláště měl-l několik podobných záslub, býval vždy a všude rád vídán ve mlýnech a hlavně v těch, kde měli několik synů dcer neb ku vdaní. n Do mlýnů mladých manželů pak chodil jak domů a za odměnu svých zásluh ohřívalse v zimě v pěkném kožiše. Dalšími hostmi ve mlýnech bývali »mleči« Tilo byli vlastně živlem, kolem něhož se vše ločilo. Viděl-li pan otec přijížděti nějakého mleče objevil se okamžitě na zápraží a toče tabatěrkou nabízel mu šňupeček na přivítanou; ba i mleč kám tak činíval a mnohdy nepohořel,. Když mleč přijel do mlýna, uhnízdils v něm a s ním mnohdy i celá rodina a hlídal si ten svůj trošek, vědouce dobře, že vykutá- lená chasa mlynářská i s panemi otcem potře- buje dohledu. Za to však zase musili přijati a snésti lee jaký žert, jejž chasa s nimi provedla a pan otec jim zase neodpustil důkladnou »měřičnou«. Dalším terčem vlipu i nástrah rozpustil chasy bývaly domácí služky a hlavní úlohuv těchto šibalstvích hrál povedený »prášek«. Ten dal se ke všemu upotřebiti, byl posílán od vyš- ších autorit, jakými býli stárek, mládek, ba i nějaký mazaný krajánek, na výzvědy a o byl nástrojem, který všecky léčky ve mlýně kolem mlýna rozestíral, o nichž tyto druhé hlavy v šalandě se byly uradily. Rozumí pak se, žo v takové úradě i on svůj hlas měl aže svým jazýčkem rád vše ještě opepřil.
14 article
Ve Shořalém mlýně na Jizeře byl prášek Pepík, kopa jak náleží prohnaná, důstojný dědie vlastností všech prášků a tedy vtělené šihalství Tento Pepík měl zvlástě nabroušeno na domáe služky, jež starými vejměnicemi nazýval a kde jen mohl, škádlil a zlobil. Pochopíš laskavý čtenáři, že poměr mez Barčou, Ančou a jím byl následkem toho velmi napjatý a te zvláště od poslední velké vody, když dvůr byl zatopen a Barča nemohla do chléva, aby krávy podojila. Pepik obdržel tehda od pana otce rozkaz, aby Barču na druhou stranu pře- vezl, což on s největší radosti učiniti se chy. stal. Naložil Barču do necek a vesloval; když pak se blížili již ku chlévu, rozhoupal ničem necky, sám ale ještě v přihodný okamžik na násep uskočil — ubohá Barča se s neckam překotila do vody.zal me le Sítko, krajáč, putynka, plovaly po vodě Barča se srdcelomným křikem volala o pomoe. Pomoci té se ji arci ihned dostalo: stárek do běhl pro hák a vytáhl jeho pomocí Barčuz povodňové kaluže. Pepík smál se na zápraží až se lohýbal celá chasa s ním; sám pan otec se usmívala vážnou zůstala jenom panímáma, která Barču litovala a na Pepika zle se durdila. Pepík destal svůj díl od ní a pan ole toče tabatěrkou, usmíval) se opět a zabručel si do vousů: »Je to kluk kakraholská! Má on nápady — je to mlynářče !« nl
Anča Pepík Jizera I le sítko
15 article
Barča mokrá jako vymáchané káně, ještě dlouhou chvili láteřila a přísahala Pepíkovi i celě chase pomstu, krutou pomstu, neboť vě- děla, že z nich druh od druha není. Každý dlovede si představiti jaké měl P- pík nyni chvilky od Barči a jak s ním tě Anča zacházela, ač dobře obě věděly, že prášek není sám vinnikem a co učinil, že nenčinil je- nom z vlastní, zrozené ničemnosti nýbrž takéz návodu ostatních. Avšak — on byl výkonnou silou a proto musil nejvíce trestu pocítiti. Barča kdykoli polévala kaši rozpuštěným máslem, nechala vždy jedno místo nepolité to obrátila pak na stole oločením mísy n stranu Pepíkovu. — Čtenářům jest asi známo. že jídávala chasa podobné krmě z jedné mísy. která stála uprostřed stolu aneb tak, aby vsichni měli do ní stejně daleko. Avšakna tomto trestu neměla Barča dosti; ona špeho- vala Pepika kde a jak jen mohla a vší mocí nebo lstí chtěla jej při něčem přistihnouti, z co by pak trestu neušel a tu odhalila pra- zvláštní Pepíkovy spády.
Anča Pepíkův
16 article
Pozorovalat ona jakož i panímáma s po- chopitelným podivením, ať nedim úžasem, žese ze špýchárku ztrácejí jablka. A přece nemě nikdo mimo panímámu a Barču, která tam ukládala nadojené mléko, do sklípku přístupu. Barče to nedalo pokoje a ihned padl jakýsi stín podezření na Pepíka; jenom jí vrtalo mozkem: jak by ten sem příšel, jak by se sem dostal? Konečně, když byla chvili přemi- tala, utkvělo oko její na zamřížované okénko, které šlo z této místnosti do mlýnice ! S ale tímto oknem kluk nemůže, vždyť jest zamřížované!« namítala si v duchu. Ale mezi tím, co takto zadumána nepohnutě stála, zaslechla jakési za- Sramocení v okně i uskočila tiše a rychle jako kočka a schovala se za vysokou truhlu, ve které panímáma měla uložená matičková va- jička, křížaly, sušené švestky a rozličné jiné domácí potřeby. Tim časem se okénko pole- houčku otevřelo a jim protáhlo se zvolna dlouhé tenké bidlo, na jehož konci byl upevněn hře- bík; Barča s tlukoucím srdcem za truhlou an se nehýbala! Hřebík se zatím zabodl do jed- noho jablka a bidélko zatím stahevalo se s na píchinutou kořistí nazpět do okénka.
Hřebík
17 article
V tom však vyskočila Barča ze svého úkrytu za truhlou a vyskočivší, zahlédla vl okne tvář práškovu. To byla trefa Statná a bojovná děva zrudla ve tváři ra dostí a vztekem. »Tak vida,“ spustila, »ty'sto kluku ničemná? Dostal jsi zase chuť na jabli čka ! Počkej, hned jdu oznácuit to panu otei TTěš sel« Do Pepíka jako kdyby byl z čista jasn blesk udeřil: bidlo s napíchnutým jablkem pustil, takže spadlo nazpět do špýchárku utkal od okna jako kdyby mu hlava hořela. Burča zase celá udýchaná o překot běžel k panímámě a panu otci, aby jim podala vi tězoslavný raport o polapení domácího zlo te Hned i celou komisi svolala; kde kdo by každý musil jejt zprávu vyslechnouti, každý musil na místo, aby Pepíkovu ničemnost od- soudil a při tom její chytrost pochválil, jak do- vedla šibala vyčíhati. Pepík na celém těle se třesa, stál jako obžalovaný před panem otcem a Barča, jako veřejný žalobník nešetřila slov, aby celou udá- lost co nejživěji vylíčila a okořenila. Prášek dostal od pana otce citelné pona- učení a od panímámy mravní vejtopec a měl na obou dosti. Barče zářila jiskrně malá šedivá očkaa ona plna vítězného sebevědomí hovořila ještě celé odpoledne o záhadném objevu a večer usnula jako na vavřinech. Sítuace se změníla. Pepík byl na nějakou dobu skrocen i věděl dobře, že na se pohorši pana otce i panímámu a pak to ponížení pře Barčou, to jej nějvíce hryzlo děje.
TTěš Pepík Pepíkův Prášek
18 article
Avšak za nějaký čas obrátil se u něho pocit ponížení ve vztek a to ve vztek, jak se říká, zuřivý, kdyby byl mohl, nejraději by byl celou Barču někam do pekla odstěhoval. To ovšem nešlo, ale příležitost k odvetě se do stavila. Rozlámala se lavice v kuchyni, Pepík s ne všední ochotou se nabídl, že ji spraví; vědělt padouch, že na lavici té Barča u jídla sedává i připadl na originální myšlenku: provrtal ne- patrnou dirku do lavice, právě tam, kde bylo Barčino místo a přidělal tam dlouhou mlynář- skou jehlu, která, byvši na druhém konci za provázek zatažena, povyskočila, a seděl-li právě kdo na témž místě, jej — toť se rozumí — silně pichla. Experiment se Pepíkovi podařil; mořil jín Barču po celou dobu oběda, takže jí, ač měla kaši mustnou, tato nechutnala ani jako jemu nemastná. Po jídle hned celou lavici prohledala, ale nenašla nic podezřelého, neboť šelma prášek zatím rychle jehlu odstranil a děšil se, že c nejdříve zase svého vynálezu použije. Jednoho krásného večera červencového Barča s Ančou nápadně rychle vytratily se z čeledníku. Pepíkovi to neušlo. »Co pak maj asi v plánu?« vrtalo mu hlavou a již byl tak venku. Tu pak vypátral, že se šly do Jizery vykoupat Běžel rychle nazpět do čeledníku ke slán kovi Kasťákovi, který ještě pohodlně po večeři z dýmky si pokuřoval a pošeptal mu: » Pan stárečku ! Holky se šly vykoupat.« »Tak? Ale, ale ...« prohodil stúrek dlouze- pak zamžoural čtverácky očima a pokynul Pe- píkovi: »Hoď tam dva pytle plušek !« Pepik porozuměl a již jako šipka utikal do mlýnice. aby stárkův rozkaz vykonal.
Pepík Anča Běžel Kasťák Jizera
19 article
(Dříve jest mi seznámiti laskavého čtenáře, co jest to »pluška« nebo »plucha«. Ve starších mlýnech, kde ještě byla jahelka, slýchalo se to slovo častěji. Jest to slupka z prosa; má-lise státi z prosa jáhla, musí býti dťíve toto zrno zbaveno slupek, jež původní zrnko obalují Tyto slupky pak jsou velmi ostré a zejmen zachytí-li se na mokrý předmět, jest nutnoje vší mocí odtrhnouti. Přijdou-li na mokré tělo působí nepřijemný, palčivý pocit?) Dovolil-li stárek Pepikovi, aby nasypal do Jizery dva pytle, mohl býti jist, že kluk nasype čtyří. Což se i stalo, takže plušky po celém řečišti jako hustý povlak plovaly. Anča s Barčou při měsíčku nepozorovaly zprvu nic, naopak libovaly si, jak že je voda teplá; teprve za drahnou dobu zpozorovaly, co to na ně příšlo a zkoušely perně účinky toho zrovna dábelského úkladu. Když pak druhý den při snídani stárel líbezným hlasem se tázal: »Tak, holčičky to jste se včera vykoupaly! To byla vo dička, co?...« pohledla jedna na druhou a oči jim zlobou zažářily; však potlačily zatím svůj hněv, a býly povděčny, že jsou vinnikovi na stopě. Jenom Barča zabroukala cosi jako »dnes mně a zejtra tobě« a že se to již na jednom ukázalo a při tom šlehla zlostným zra kem po práškovi. Zatím krásná letní doba míjela; nastal podzimek a s ním přišly sychravé dni. Stárel vypravil se před dušičkami na výroční trh ne- boli jarmark do Turnova s radostným úmyslem. že si pořídí pro dlouhou nastávající zimu teplý pohodlný kožich a beranici.
Anča Jizera Turnov
20 article
Co tu bylo obdivování, když v něm sku- tečně k večeru z jarmarku přišel. ! Celá chasa se sběhla, ani pan otec nelenil; stárek pakv kožiše nafukoval se jako holub na báni a mlá dek pilař neměl jiného přání než aby si moh poříditi taky takový. Stárek byl v devátém nebi, ačkoli pozo- roval, že vzbuzuje tím závist ostatních; kdo přišel, ať krajánek nebo mleč, každý se krá snému kožichu obdivoval.i Starý vandrovní Lošťák tvrdil, ze ani když bohatého mlynáře korytského ženil, takový ko- žich nedostal. Od té doby byl stárek ještě pyš nějším na ten svůj kožich a zacházel s ním jako s drahou mastí, neboť pamatoval se, eo tehdá bylo řečí o Lošťákovů kožiše. Když pak tento sám uznává, že jeho, totiž stárkův kožich se lepší, to už dlužno s ním zacházeti velmi opatrně, myslil siv a jednal dle toho. Když tak šel stárek skrze čeledník a Barča často z chléva celá ukřehlá přiběhla, ihned si vyzý- vavě poliboval a »Tak, tak holčičky, takový kožíšek si po- řiďte, to je pohodličko! Člověk neví ani, žeje zima, jest mu stále jakoby byl ve vytopene světnici. Věrte mi, že ten kožich hřeje lép nož plušky ha, ha, ha l«ea již kvapil do mlý nice. To působilo na děvčata vždy, jako by uha- sínajtcí plamínekznovu rozdmychával a Barču s Ančou o dlužnou jemu pomstu upomínal »Však my mu to noslevíme !« dušovala s děvčata a také slibu dostála. Pomsta se jim jal náleží zdařila.e A e Stárek míval ve zvyku, že za dlouhých zimních večerů v šalandě si zatopil, pak zao- balil se do svého kožíšku, dal si ohlavíčk pod hlavu Gjest to obyčejný dřevěný špalíček na kterém staří mlynářští nejraději odpočívali) a usnul.
Stárek Anča Gjest
21 article
Anča s Barčou zvěděly o tom a sosnovaly oláleaujn na tom svoji pomstu. Vyčkaly jednoho příznivého večera, až st rek ukolébán jsa v přijemný spánek, s chrápat začal, jako když pilou dubové fošny řežou, nastrkaly mu zkažených vajec nejprve do jedn kapsy a když pak se obrátil, také do druhé čekaly s pomstyehtivou škodolihosti, až i v druh kapse všechny pukavce rozmučká; pak teprv potichu ze šalandy se vytratily, s hrdým sebe- vědomím, volajíce: »Pomsta našel je vykonánal- Stárek byl za nějakou půlhodinu probu- zen. V první chvili ovšem nic nepozoroval; te- prve později sáhl náhodou do kapes a vyrozumě ihned svým bystrým věhlasem, co že se t s jeho kožichem bylo událo. Nebyl ani oka- mžik v nejistotě, kdo že mu ten hamyžný kou- sek vyvedl a rozzlobiv se bez míry popadl se- keru a chtěl se takto vrhnouti na Barču Anču. Ty však se moudře, opatrně a v ča před jeho hněvem utekly na senník, kamž stárek za nimi nemohl a nesměl. Pan otee totižv pravý okamžik celou svojí aútoritou zakročil stárek nemoha jinak zlost si vyliti, uťal ze zou falství sekerou obě nešťastné kapsy svého ko- žichu. O smíření nebylo ani pomyšleni nebo stárka mrzelo, že v největší zimě musí mrznou co zatím jeho kožich se větrá, až konečněo štědrém večeru podařilo se panu otci po dů- kladném kázáníčku oběma stranám a také Pe- píkovi rozvaděné smířiti; musily se však Barča s Ančou zavázati, že ušijí stárkovi nové kapsy do kožichu. O takovýchto a podobných intrikách vypra- vují paměti starých mlýnů do nekonečna
Anča dubový fošna
22 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Výprava Svena Hedina. Do Petro- hradu došly v posledních dnech zprávy o švédském badateli Svenu Hedinovi, jež oznamují, že se v po- lovici května nalezal v Jangi Kellu, na březích Loh- noru, odkud vyslal svoji karavanu k horám Alxyn- ským a později se s ní spojí, načež před koncem své výpravy navštiví ještě Tibet, odkud se přes Indii vrátí do Evropy. Svým pozorováním na Lob- noru zjistil, že staré jezero již neexistuje, nýbrž jest vyschlé a zanechalo husté porostliny vodních bylin smísené se skořápkami škeblí. Avšak kolem starého jezera utvořila se četná nová jezírka. S částí své karavany podnikl Sven Hedin výlet 300 kilometrů na západ od Lobnoru, při čemž prošed pouští, dal se směrem k městu Kerkenu na západním svaha hor Axynských. K výletu tomu bylo třeba šedesáli šesti dnů. Když zaslal poslední svoji zprávu, chystal se právě Hedin, pustiti se pod ochranou kozácké čety, již mu byla poskytla ruská vláda, na voru po řece Adale. Na své nynější výzkumné cestě zazna- menal badatel velký počet pozorování, zhotovil skizzy krajin, sebral zeměpísné poznámky atd. Domorodé obyvatelstvo chovalo se k němu přátelsky.
Sven Hedin Kell Hedin Indie Evropa Lobnor Kerken Petrahrad
23 article
= Jarl Bothwell. Z Kodaně se oznamuje: Jest as málo komu známo, že Jari Bothwell, třetí manžel královny Marie Stuartky, pohřben jest v malém ves- nickém kostelíku blíže Nykjölingu na Sjelandu. Jarl, jenž jak známo, byl v podezření, že usmrtil druhého manžela královnina, Daruleya, musil po sesazení Marie Stuartky, roku 1568, prchnouti do Norska, zde však byl zatčen, odveden do Dánska a uvězněn na zámku Dragsholmu, jenž tehdáž byl státním věze- ním. Na tomto starém pochmurném zámku seděl po deset let v poulech, až jej osvobodila smrt. Po mnoho let ležela jeho mrtvola v otevřené rakvi v sklepě zámku a přece podivným způsobem uchovala se až na naše dny. Nyní uložena mrtvola v prosté dřevěné rakvi bez víka v malém kostelíku obc Faareveileru. Každý navštěvovatel, jenž chce ukojit svoji zvědavost, může odhaliti plachtu, jíž jest mrtvola přikrytá a spatří vysoké důmyslné čelo, ostře rýsovaný zahnutý nos a velká ústa s posměš- ným výrazem. Skorem po půltřetím stu let nanelezla mrtvola Jarlova klidu ve hrobu a jest dosud vydána pohledu zvědavců = Nová věštkyně. Z Paříže se oznamuje Slečna Conesuonova se svým andělem Gabrielem jest v poslední době úplně zastiněna novou věštkyní paní Lay Fouwiellovou. Tato dáma nemluví ani v verších, ani nenasloucbá nadpozemským hlasům.
Bothwell Marie Stuartka Conesuonův Gabriel Fouwiellová Kodaň Norsko Dánsko Paříž Jari Bothwell
24 article
Předpovídá budoucnost zcela prostě a tak Dezpečně, jakoby četla v otevřené knize. Onehdy tázal seji jakýs žurnalista: »Co soudíte o papeži?« — »Papež,« odpověděla paní Lay Fonwielleova, »zemře slabostí. Jednou ráno vejdou do jeho ložníce a naleznou jej mrtvého.« — »A nový král itálský ?« — »Jest mu souzeno, že zemře zavražděn, jako jeho olec.« — O caru Mikuláši II. pravila věštkyně: »Bude učiněn útok na jeho život, ale neskončí smrtí násilnou. Záhy se mu narodí syn.« O německém císaři Vi- lém II. pravila, že zemře smrtí pozvolnou jakoby otráven. Na každý způsob neskončí ani dýkou, ani střelnou zbraní. Dále předpovídá paní Lay Fonwiel- leova dva velké požáry v Paříži, požár divadla požár továrny, dále neštěstí na dráhách. Avšak nej- zajímavější věštba jest následující: »Maršálek Wal- dersee nebude ve skutečnošti velet jakožto náčelník spojených vojsk v Číně. Zemře neho zmizí. Válečn operace bude říditi generál francouzský, bude to ge- nerál Négrier.« — Uvidíme!
Fonwielleův Mikuláš Fonwiel Paříž Čína Maršálek Wal
25 article
Návrat výpravy Nansenovy do ledo- vého moře. Ze Stokholmu se oznamuje: Dle t- legramu ze Svolvera přibyla tam loď »Mikael Sarse s účastníky výpravy Frithjofa Nansera z polárních moří. Výprava, jež podniknuta byla k účelům ryze vědeckým, měla po celou dobu své cesty neobyčejně příznivou pohodu pro své práce. Provedena četná pozorování temperatury, hydrografickými přístroji, sestrojenými Nansenem. Rozhraní vrstev mezi prou- dem polárním a Golfovým bylo ohledáno, při čemž zjištěno, že hranice obou proudů obmezeny jsou zcela ostře. Nashromážděno mnoho druhů živočichů zvířeny hlubinné. Rovněž bylo zjištěno, že důležité druhy ryb z největších hlubin mořských mohou žíti jak ve hlubinách, tak i konati pouti ve vyšších vrstvách vod a že tudíž nejsou vázány na vrstvy je vod určitého tlaku.
Nansenův Sars Frithjof Nanser Nansen Svolver
26 article
= Turecká universita. Z Cařihradu se ozna- muje: Časopis »Ikdam« uveřejnil právě základní li- stinu nové turecké university, jež bude obsahovati mimo existující již fakulty právnickou a lékařskou též fakultu mohamedánsko-theologickou, fysikálně- mathematickou a filologickou. Doba studií slanovena protheologickou fakultu na čtyři roky, pro světské fakulty na tři roky. Každá fakulta bude míti svého správce a celá universita ředitele, jmenovaného sul- tánským iradě, jenž bude mít vrehní dozor nad pro- fessory a žáky a bude míti pěči o zachování pravi- del. O professorech praví se v pravidlech, »že mají míti osvědčenou pověsť ve svém oboru«. Studující při vstupu na universitu nesmí býti starší 18 let, musí se vykázati vysvědčením z lycea anebo podro- biti se přijímací zkoušce. Počet studujících stanoven pro theologickou fakultu na 30, pro ostatní fakulty po 25. Po skončených studiích dlužno se podrobik zkoušce a ti, kdož obstáli, složí přísahu a dostanou diplom. Sultánským iradé nařízuje se též zřízení universitní bibliotéky a laboratoře.
Cařihrad
27 article
= Práce na tunolu simplonském. Z Milána se oznamuje: Stavba tunelu simplonského pravidelně pokračuje. Práce postupuje zdatně nejen v nitru ga- lerie, ale též na obou konečných bodech poěsto se stavbou správních budov. Avšak na severní straně práce pokročily mnohem značněji než na straně jižní. Jest to vinou italské vlády, jež neobyčejně dlouho otálela se schválením předložených plánů. Smutnou kapitolou jsou neštěstí, jimž přese všecku opatrnost nikdy nelze úplně vyvarovat. Ve druhém čtvrtletí letošního roku páčí se počet neštěstí na značnou sumu 352, z toho 249 na straně jížní a 103 na straně severní. Mimo tunel příšlo k úrazu na straně jižní 210 a na straně severní 21 osob, ostatní uvnitř tunelu. Avšak počet veškerých úmrtí přijtom činil toliko 5. Ve všech ostatních případech udála se zranění více méně těžká. Potěšitelný úkaz jsou úspory dělníků. Ve třech měsících druhého čtvrtletí složili italští dělníci na pošlovním úřadě v Briegu na poštovní poukázky 119.326 franků a u poštovního úřadu v Iselle 120.400 franků a tamní spořitelny 55.800 fr. Z toho vychází na jevo, že Italové za- městnaní při stavbě tunelu při průměrné mzdě 3.50 fr. denně byli s to ušetřit si denně 1 Ir, anebo poslati jejo domů.
Italos Ir Milán
28 article
Nejučinněj železito- ačsenová voda