ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 467c5260-7631-11dc-beac-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: place 12, person 31, org 3, work 3
1 masthead
15. listopadu 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha , Národních Listů k č. 310. —
3 title
Věčný odpočinek...
4 article
Již tomu řáda dlouhýcli, neutěšených let. Byl kalný, sychravý den listopadový. Z ončel prvních dnů listopadu, kdy zjevně světíme pa- mátku drahých duší, které nám na vždy odešly. Stanul jsem na jednom z pražských hrbi- tovů, u zapadajícího rovu nebožtíků, za něž an život nejdelší nedává náhrady. Plaše přicházely a přecházely postavy, největším dílem ženštiny, zastavovaly se u hro- bů, kladly na rovy kytice a věnce, rozžehaly knoty ve skvosiných svítilnách náhrobních i ten- ke, chudé svíčičky voskové, jejichž plaménok sotva že přečká „otčenáš“, poklekaly, pokřižo- vávaly se, šeptem se modlily. Hovořily se svými nebožtíky — a mnuhá ta duše zbožná byla pevně přesvědčena, že ji nezapomenutelný a po- sud neoplakaný nebožtík v hrobě slyší, a nejedna i zcela nepochybně slyšela z hrobu jeho odpo- věď: Odejdi v pokoji a přej mi věčného klidu. Po mnohé té bledé tváři opuštěné ženy ka- nuly horké slzy, mnohé to srdce rozechvělo se znova vší hořkou bolestí, jako v onen den, kdy rakev s nebožtíkem mizela v hrobě a kdy na n první lopaty prsti dunivě dopadaly. Pojednou blížila se ke skupině hrobů opo- dál stárneucí dívka s prostým, laciným věncem a několik kroků za ni pokulhávala stará pani v obnošeném oděvu. Matka a dcera. Úbor obou nesvědčil nikterak o přepychu, čistotnost a spo řádanost jejich zakrývala snad i trpký nedo- statek.
5 article
Teď stanula dívka nerozhodně, přeléta zraky skupinu několika rovů, opět a opět pohle děla bystřeji a potom, obrátivší se k matce, otá zala se starostlivě: „Který je tatínkův hrob . . . 9 Stará paní namáhavě přidala do kroku pronesla: „Ale zde, holka, právě u něho stojí vždyť víš, mezi — — a mezi — — Jmenovala dvě jména. Téměř bezděčně podíval jsem se na tři ty hroby. Ano; tu jsem četl jedno z oněch jmen v levo, tu druhé v pravo. Nápisy obou hrobů byly již oprchalé, staré, po léta deštěm ošlehá- vané. Avšak na hrobě prostřodním, na onom. jejž hledaly, týčil se náhrobek zcela nový, snad před několika nedělemi nebo dny postavený. N vybílené desce třpytilo se neoprehalým zlatem nějaké jméno. Teď stará paní posledními několika kroky dešla hrobu, pohlédla na nápis, pohlédla rychle i na oba hroby sousední, aby se přesvědčila, že se v místě nemýli, její svraštělá tvář pokryla se náhle výrazem uleknutí, které však ihned změnilo se v neskonalou lítost, a svadlá jeji ústa již se rozdrkolala v hořkém pláči: „Můj bože, oni nám ho vykopali . . . !- Oni nám vykopali tatínka — to je nový hrobí Ach, já se mýlila — myslila jsem, že je vy- placen až na přosrok — zatím letos — — za pomněla jsem — a oni ho vykopali... A klesla na cizí teď hrob, hubené prsly za- ryly se do řídkého, žloutnoucího drnu, na prsty padla stará hlava, a vychudlé tělo roztřáslo se na té mohylee lítostným, srdcervoucím pláčem.
6 article
Neboť v myšlenkách, v duši té staré ženy choť její, otee její dcery podnes tu byl, v tomte hrobě. Zrakem duševním jistě ho viděla tam na dně hrobu, jak žil kdysi na světě, i tou nepro- niknutelnou vrstvou země ho vídala, kdykoli sem přišla. Ale dnešní poznání, že jest vykopán, že do jeho hrobu vložena rakev jiná, zdrtilo jia uvrhlo v zoufalou lítost. Není na světě, ale není po něm památky již ani v té posvěcené zemi. Ode dneška zmizel nadobro, kosti jeho jsou navždy rozmeteny, aniž ví kam. Nud matkou stála stárnoucí dcern, takéji po líci stékaly slzy a v rukou chvěl se jí věne- z , vadlého lupení — věnoc, jejž nemají ted kam položit. Neboť na celém světě již není otcova hrobu. ann u e Četl jsem vyhlášku předměstské sprá hřbitovní, svrchu položenou, a zaryla se mi v pamět. Možno, že mnohý čtenář se nad ní za- myslil, hlavou potřásl. Pravda, víme dávno, jaké měřítko máme klásti na tu hrbitovní „věčnost“. Není místn dosti, abychom klidně a na věky mohli odpoči vati druh vedle druha. Ustupujeme tu na světe jeden druhému, druh druhu činí místo, odehá- zeje z života, a ni po smrti nezbývá nám než postoupiti po čase jiným kus toho mísla posled ního, jež nám bylo vykázáno, postoupiti těsný svůj hrob.
7 article
Zbyla-li po nebožtíku rodina a vzpomíná-l naň vděčně a s láskou, vyplácí jistě hrob a pro dlužuje tak drahému nebožtíku „věčný“ ten od počinek. Až zmizí poslední její člen... Pak vy hyne pamět všech, kdež byli do hrobu kladeni jména se střídají, jiní pozůstalí chodi se modli na hrob, zdobit jej kvitím a věpci. Mnoh, nedbá svých nebožtíků, na hiřbito nozajde. Měj si smri, co urvala! Vynihzán z života, jest nebožtík vymoán i z paměti. Avšak mnohý toliko opomenutím, pro ne moc anebo dočasný nedostatek neprodloužil ze- mřelým přibuzným „věčnost“ posmrtnou. Rád by tak učinil, tou chvíli nemůže. Za čas dostaví se, aby hrob vyplatil. Život nám plyne tak rychle, že snadno promeškáváme den, kdy vy- pršelo sedmiletí a kdy hrob mílého nebožtík propadl motyce hrobařově. Pravda, nějaký pořádek musí být i na hřbi- tově. Ale v úvahy vaše o těchilo trudnrch věcecl vryl se vám závěrek vyhlášky předměstskéha úřadu obecního: „— aby tyto hroby během tří dnů v měst ském důchodě vyplatili, poněvadž jimnak budou ihned vykopány Nezarazilo vás toto slůvko ihned? Nevy znívá-liž to jako zůmyslnost, schválnost? Ja skutečně třeba vykopat i hned všechny hiroby. jež du tří dnů nebyly vyplaceny? Je právě tolik čekatelů „věčného“ odpočinku na hřbitově, kolik nevyplacených hrobů? A nenídli, nestačilo by vykopávati nevyplacené ty hroby jeden po druném, jak potřeba káže a nových nebožtíku přibývá? Bude městský důchod o to bohatší, když se na hřbitově rozzivne padesát anebo ste hrobů, do té doby nevyplacených?
Něva
8 article
Městský úřed na *e upozorňuje opětně majitela dočasně zakoupených (na 7 let dle staré sazby) a nyní jil
9 article
Nad otevřeným hrobem křesťanského ne božtíka modlí se křesťanský kněz: „Věčný od počinek dejž mu, ó Panel Dle taxy zádušní trvá věčný odpočinel nebožtíkův sedm let. Je nepochybno, že i pofon čeká správa hřbitovní třeba neděle, celé měsíce než učiní poslední výzvu k obnově dalšího před placení na kus věčnosti. A je jistě nevyhnutelno uby hrobů starších a nevyplacených bylo po užito zase za příbytek pro nebožtíky další. Ale nezdá se, že v té pohrůžce „budou ihne vykopány“ vězí jistá dávka schválnosti a neei telnosti? Je tolik na spěch a není již pražádného místa pro rakve přibývající? Tpsilon.
10 article
propadlých hrobů na obecnim hřbi- tově, aby tyto hroby během tři dnu v městakém důchodé vyplatili, po- něvadž jinak budou ihned vykopány.
11 article
Z denních zpráv minulých dnův.
12 article V Kiderpur-Docku
V Kiderpur-Docku Památce A. N. připisuje dr. Jaro Fl ašn er.
A N
13 article
Prolog- Koupim já sl koně vranny až na tu vojnu půjdu a na tebe, znejmilejší, na tebe zapomenu
14 article
Zdála se mu dřiv šedým atomem domie nosui. Přijel tentokrát z Afriky osmahlý, svěží kníry plavé a kučeravý pdnovous zlatově se lesknoucí vedle hnědě jeho pleti. Stiskla mu dů věrně ruku a dodala: „Čekala jsem na vás . .. „„Na mne? — — Jak tomu mám roz- uměti?“ „Chei se dát prohlédnout vámi jen. Kašl a — padnu se!“ Snad náhodou jen při svlékání agrafy kštice se uvolnily. Jako neslyšitelný vodopád v záři odpoledního slunce ve vlnách ušlechtilých spa daly ruso-hnědé vlasy její až ke kotníkům A delikátní tělo její zdálo se mu mléčnou dra hou ve svitu měsíce . .. Než prohlédl ji přísně a přesně. A když za- čala upínati korset a jeho pohněvaný hled pad na vězněná prsa, stud vášnivý ji překonal a pro sila, by odešel, než skončí — toiletlu ... Jeho diagnosa byla smutná. A přece s něhou a důtklivosti kázal jí evangelium života a šetření se. Lesy, lesy, lhostejno, zda jedlové či bukové. a nadbytek výživy. Hlavu vzhůru a starosti k dasu. Mediciny vyhodil oknem. A tak počala divná láska jejich, jako křivka malárické horečky. Když odjižděl za měsíe do Brazilie, ležela ona — snoubenka jiného — na prsou jeho a líbala vroucně a chtivě ho v plna ústa a štkala jako děti pláčem neukojitelným. onno notnaihye btor
Afrika Brazílie
15 article
Tajná láska, ta mne trá í ta se muě vyspat nedá. protože já říci nesmaím žo ty jsl moje mila. Matická. Býval kdysi v tom městečku blíže Labě čin ným. Na neštěstí napadlo jeho nadenergické matce a ještě někomu oženiti ho s hezkou a bo- hatou dívenkou. Nechal praxi praxí a prchl d- Pulje, kde se dal aktivovat k marině válečné Po pěti letech tuhé služby vystoupil a pronají mal díplom svůj a znalosti jazykové hned té. hned oně obchodní společnosti, zvláště pro da- leké, daleké cesty . .. Řikali mu jižní známi Glen. Psával drobné pokusy cestopisné, bezvýznamné feuilletonky a znamenal je tím pseudonymem. A tak mut jméno zůstalo. Když se vrátil z Brazilie, byl prosinee. Z Krasu fičela, hvízdala a hřímala hnusná bora. Chvěl se i v kožichu. Bez váhání dál se naver- bovat na cestu do Bengálu. Byl velmi šťasten tou cestou. Viděl po prvé okrově žluté pláně v pravo a v levo od kanálu Suezského, sírově, jako pekelnými plameny žhnoucí západy melan cholické Rudého moře, černý, žhavý Aden, hně- dé roviny Karadži, cinobrovou půdu — bohatou prý drahokamy — Colomba, a konečně věčně a nevyčerpatelně zelený kraj delty Gunghy (Gan gesu). Když se vrátil — byl květen tu, ale žádné listy od ní... Nepokojem trápen odmitl výlel do Chili, a chvátal k malému koutku u Polabi Div mu slzy nevyhrkly či spíše div, že se neprozradil nějakou ničivou akci ... Zjistil dvě tři změny, bože ale, jaké změnyl První — že modelovala si povlovně Sm její tvář... Drubou — apatický, zdvořilý chlad její... A přece psal, a jaké dopisy! A třetí — byla tu inlimita divná, nevysvětlitelná k stu- dentíku bledému, pajdavému (chtěl jsem říe byronisticky defektnímu, ale škoda Byrona pro nezralé mládě), jenž prý byl velmi jemný.
Matická Glen Gungha Gan ges Byron Brazílie rudý moře Aden Colombo Polabe Divo Kraso
16 article
Ovšem Glen byl muž zářivého zdraví. A známo. že mnohé bezkrevné dívky mívají pachutě, že n e jídají křidu. Byl máj gloriósní jako loni: květy, které tolik milovala i silný omlazující vzduch. Kraje dalekých horizontů zruměněly klamným líčidlem vpadající lice, úsměv — kdo by z jara nezpíval, tím více úsměvu radosti suggescí májových — divné, vítězné něhy oblíval světlem jako čer- vánků západu ústa smutná, která před rokem libala čistotou Snu jeho rty Jiní severu lehlo na milované lány ... Byl to tatáž bruše v bílé kočky odděná, jak vn loni viděl nevěstu, přichystanou k oltáři? Ach což — mrzácký strom, hrbící se pod spoustou sněhových chomáčů .. Nalezl skrýši, kde se mnoho a ostře pilo. Ztrácel spánek, ztrácel barvu a lesk svých oč poety, ztrácel klid. Nervosní, drsný, skoro ne- vlídný i k nejbližším svým, k matičce drobně vrásčité, již přece tolik miloval a ctil; náhle o cdj ohlásil, že odjede. Za týden byl na moři. A s ní? Rozošli se divně. Podala mu ruku již přehlédl a negenilemansky — odcházeje — prohodil: Pošlete mi oznámení sňatku přece Bydlím . .. Z jejich velkých modrých očí kanuly těžké těžké slzy — když za sebou prudce zavře dvéře.
Glen
17 article
Slunce chtěl bych mít v nitru svém, slunce pobřeží Gunghy a Měsla Strašlivé Noci, abych mohl plamenný výraz dát malé vzpomínce ze ši- rokého basénu nehybné vody mořské, kde za- kotveno tolik tisícetunniel vlnobijeů národů ee lého světa. Kalkuttu zvou městem paláců. Od prote sily a výše diplomacie britské Lorda Clivea zbylo jeho krajanům dosti času, uplatniti zlaté libry a moc guvernie indo-britské ve formě architek- tury. Blíže Chowringhee celá čtvrt vil dobyvatelů se stinnými zaliradami jaksi z holého plateau circular roadu uvedena jest palácovým, boha- tým museem, kde zasloužile pracoval po létn náš prof. Feistmantl. Oduud až ku pobřeží Hugly (wharfa) střidají se hotely kasůrnického slohu s velkými domy obchodními, pohádkově sličným sídlem náměstka bengálského, elegantní a pro strannou poštou ald. Za to k jiho západu, upro střed velkých parků, stojí državy chudnoucíeh radžů, kteři dosud ještě mají své koňstvo a ko- monstvo stíhlých vysokých Indů od Karadž v plné zbroji — ne všnk nebezpečné. V těsném sousedství s nimi dáno místa Zoologické zahra- dě. Miloval jsem ten přepych přírody, kde dala světu rukou nelalomou, dechem plným štědr lásky matořské, z jejíž zdravé radosti života kypicí krve se rodí Síla, Světlo a Barva.
Clive profesor Feistmantl
18 article
Pravý habitué, před čtvrtou odpolední ne chyběl jsem u vchodu „paláců zvířa!“. Vlny vzduchu až tam donášely z dálky neklidné ržání mručení, podrážděný řev — nepokoj hladu. stimulující hlasy po potravě- Před síněmi velkými, jichž čivrlou stěno tvořily ocelové mříže jako páže sílné, aby inteli gentní chubý červ „homo sapiens“ nemusi zblednouti fysickým strachem ... Tygřice královská, kteréž rekord pohlce ných Indů nápis klece hlásal na sto „Man-entin tigre, which Killed“ (and drank thejr blood) over hondred of native people...,“ prohýbala gigan- tické své tělo barev srsti živých a sytých a jako měnivých; smělec jakýs musulmanský vnoři hrot hole mezi mříže — uskočil ale smrielně blod, ač věděl, že mocná stěna z ocele je mez nimi, lak ohlušující bylo hněvivé zařvání ben- galské královny a tak pádný skok předními tla pami na ocelové pruty, až se chvěly . . . V domě plazů. Jako z kumene vylesání dřepí kajmani a velcí krokodili s nehybnými přivřenými víčky. V jedné kleci spatřil jsem kobru barvy světle zelené, téměř neviditelnou v trávě, uzounkou jako stuha — jen potměšile viperivni oči její dávají tušit usmreujíeí jed vatost.
ben which Killed
19 article
Zvolna kráčíval jsem zpět podle domů vře štících, groteskních opic, blíž pavilonu orang- utangů, samce, samičky a deery, před nímž zvědavé obecenstvo se tlačilo ... Turpidní sexu- álnosti tohoto člověku podobného tvora hnaly zrychleně mé kroky dále. Od zahrady zaměři jsem přes pláň spoře travou porostlou, na níž se pásl indický nizký, hrbatý brav. Pak vedl cesta podél palom a mangosů a keřů eukalypto vých zahrad rádžů. Přes širokou silnici, v pravo a byl jsem v úzoučkých uličkách velké vsí domorodeů, práeujících v Doeku. Malé, nahé, hněde děti indské s velkým břichem a půvabným po- hledem zářivého tmavého oka, vidouce sahiba (pána), spustily koncert, bijicé se plochou dlan do krajiny žaludeění rhytmicky: Sahib! Hungry No papa, no mama. (Pane, hiladovi, ne otce, n matku.) Mírný, melodieký apel indské drobotiny kázal mému budget udělit řádný bakšiš této věě né, deptané chudině .. U kolejí, po nichž vagony odvážely pytl s českým cukrem, potkal jsem našeho turista Broomsa. Přibyl k nám v Hong Kongu a tam s dostal s Päcifie-Mail přes Hoholulu z Frisca.“ V této residenci Zlatého Západu vynosen by vlnami zlatého moře z hloubí bohěmské vaga- bondské misěre vzhůru k životu portrétováním bohatých vadneucích milionářek ve svě vlast- ností hezkého, zdravého blondýna ještě víc, než umělee. Byl dobrý hoch, trochu hysterický, jako vši chni mužové zhýčkaní staršími ženami. „Five o' elock tea“ místo pozdravu zvola
Hungr Přibyl Hong Kongo Maila přes Hoholul Frisco
20 title
Maťácká.
21 article
čile. „Přijdeme právě k ochladlému“ a tak zrychlili jsme oba krok. Náš „Perseus!, cargo and passenger boat osmi tisíc tun byl polo vyprázdněn smečkou hnědého polonahého tvorstva, které monotonn zpívajíc drobnými krůčky pobílalo a pracovalo a tak stál vysoko a strmě boky svými. Spuštěny proto sehody, po nichž těžce dýchajíce v 50° horku jsme se dostali na první palubu. Hilas našeho vhiel officera (podkapitšna), Itala oa Pulje, pronikavě se nesl od přídě k zádi lodia tu se objevílo i jeho drobné, mrštné tilko, jehož paže veslovaly hněvivě vzduchem. Před ním stál jako přistižený vinník domorodce typ mně posud neznámého, jenž v rozpacích na prázdno dále šlapal stroj své výživy, brus .. „Perché tanto arrabiato?“ tážu se po pří čině hněvu. Jense podívejte“ — demonstroval přísný důstojník — na tu ciganskou holotu z Tibetu Přijde pod záminkou broušení, přitáline svou ženu — či co je — „Na to jsme zvykli přece,“ namítl jsem. „Ale na to ne, že k vůli té čarodéjnicis dva námořníci rozbili hlavy — ovšem pon doktor byl na psocházce . .. „Platím pokutu: — Stewárd! — do ledu jednu Zellinger.“ Podkapitán byl smířen; dokonce nechal brusiče pracovat dále, já sám slíbil dát zostři své nástroje a „čarodějnici“ společnici či prů- vodkyni isoloval a monopolisoval Broems pr pertrét za dobrý bakšiš.
Perseus Italos Jens
22 article
Někdo mne štpl tajně do paže. Ohléd jsem se a ziral Broemsovi do očí tázavě. „Podívejte se přece, svatý. Antoníne, na t ženu. Snad za to stojí. Ale jen umělecky! Podíval jsem se. Se sklopenýma očima hu- stých černých dlouhých brv, až stíny vrhaly přos líc polo mongolskou polo indskou, značn bílou, plných, rudých šťavnatých rtů, mocných prsou ženy zralé, paží skoro atletických, rukou masitých, velkých, ale maličkých nožek, stála tu dcera Himalají jako indská Venuíše, zrozená z vln sněhových. Prsy a boky byly obepjaly pruhovanými šály, olastický, hnědý podbřišek linii bezvadných od důlku srdečního až k (říslům — nepokryt. A když vybídnula Broemsem „Čelao“1)č „Čao“) pozvedla víčka, bleděly na mne ze tm *) S. Franeisco 1) = rychle. 7) = dále- husté brv dvě široké zornice uprostřed duhovk pod klenbou čarokrásné, limpidní roltovky velké a vidy tyto byly modré barvou syté hilubok modře jezerní zrcadlicí večerní nebe. „Broemsi,“ šeptal jsom mu v ucho, ,pro- padnete-li moenostem temna, neštěžujte si, ze jsem vás nevaroval. To je ne žena, ale — čern tygřice.
Antonín Broems Čao S Franeisco
23 article
Lidé z mužstva vidouce, jak se stala ho ralka indská vznešeně výlučnou, netroufalis více rozbíjet své nosy pro ni. Šuškali, šuškali s Pesterdží Babů. Babůové je indská kasla kanceláří a úřadů, odivají se lehkou bílou fát- kou, otočenou kolem boků a plajdající mez lýtky, nosí hrubé střevíce na boso a přes upja- tou gázovou kazajku evropsky střižený kabát barvy unavé — žádnou pokrývku lebky, byí i slunce nemilosrdně pralo. Upomínali mne v mnohém na mladší syny Ghotla u nás, jak špinavou pleti, nepravidelnými, hrubými a přece jen mollovými rysy, tak svou „modrostí“ chtíl vše předvídat a vědět a lepší vědět než jiný a živou gestikulací rukou při argumenlech a ne- sympatickou mimikou líoní. Pesterdží Babů byl členem agencie lodni a dával sobě, velký vý- znam. Řokli mi pak, že popáral — — co že po- píral? Lidé ti jsou lháří, dokonce ne z Tibotu. naprostu nikoli Buddhisté, nýbrž Mohamedáni z bližších paborků. Tím ovšem jich zajímavost klesla — ne však u malíře, jenž, denně lépe ji maloval a snad i miloval, ne u mne, pozoro vatele vývoje věcí a nejméně u druhého stroj níka, simnora Fabrotle, jehož torstská blodo tvář jakoby vyjedena hladom a strávena o kr žizní horkou po ženě, nyní po té krasavici z betu. Krok té dcery Ilimalají byl již zajímavý
Bab Ghotl Ilimalat
24 article
Noha v sandálech pletených s ostrým brotem obuvi Aly, ozdobena nad kotníky serií kruhů stříbrných, jež zvučely měkce melodicky jak dlouhým krokem, půdy sotva a rytmicky se dotý. kajíc a v bocích souzvučně vážie, se šinula vpřed, asi jako sličná, odvážná šelma kočkovitá za lupem .. Broens portreloval již pátý den. Na zejtř odpoledne pozdní stanoven odjezd. Cosi jako za hradbami sevillskými španělský démon tan čící se zvedalo z plátna — a prozradilo mi že Tibeťankn stála či tančila mu pro nahý akt Za dobré zlato sovereignů zbude v pochvě i ne žárlivější nůž samým odborníkem broušený . V tu chvíli seděl v kabině signora Fabretto, kte rý ho častoval vermutem a whisky a hledal kře čevitě stezku k sedmému ráji proroka zná mélio Tři hodiny odpoledne zuřivě parného dn bez vánku. Letmo oknem jsem shlédl Broemsa jak s paletou v ruce usnut v svém kaulunskér bambusovém křesle — a po jeho usinající lie velký pot se perlil a šedivá únava se kladla, ja kási sladká únava, vroubicí modravými kruliy spodní víčka, Kvapně jsem se docela odstrojíl a hodi na se crepový japonský Kimonos. Okna do ko řán, dvéře otevřené — v Indii se žije jako ve skleněném domě — napolo jsem portiěru dvelo vytáhl a vzal milovanou horizontalní polohu n úzkém lůžku kabiny, ležící právě dveřmi velm diskretně k zádi lodi. První pocit můj byl plči vého potu, pak Ichké únavy a víčko se přiví rale ... Stín se mihl ve světlém pozadí dveří . ..
Noha Al Broens Tibeťankn Indie
25 article
Tibetanka. Jako tygřice skrčena zírela ko lem sebe, zda nikdo na blízku a skokem byl u mého lože, zatáhši obratně portiěru přes vý chod i okna. Její oči byly tisíe světel svěllušek za noci májové, její oči nádherné, žhoucí, směle a modří svou nevýslovně láskající... Ukázala prsty na mé oči a děla anglicky — jež patrně častěji opakovala —: „eharm!“ (kouzlo!) Pokynul jsem hlavou. Věřila v moc kouzel- nou mého zraku a chtěla amulet, cosi, kde m zraky často a s libostí spočívaly. Měl jsem dvou- lualéř ve zlatém kroužku lemovaný, jako závěsek řetízku. Ten jsem ji dal. Jeji obejmutí mé šíje o láskání rty až k ústům mým mi věštilo, že celovala jiného Evropana již... Asinté noznají polibku .. Krev mi hučela v uších jako melodické da leké vodopády... Vpíjel jsem se v rudé, plné vlliké rty, zralé, nádherně ženy té — když jak. lehká černavá mlha reminiscence, obraz vzdá lený, halíci se, zvedala před opojeným okem. Jak fysická bolest, jako předhorečný otřes jelot tělem mým. Agonie vášně boz — lásky .. Prudce jsem se uvolnil a vlídně nicméně, a s námahou bylo mi ovládat rysy lice mě, ji ved z pološera na palubu. Vzpomínka zjevu světléh mé blodé růže severní šlehla ostrým bičem do srdce, vzpomínka sladkých polibků lásky, mi losti, jalo vůně májových květů mi padala n čelo, do nozder, chuivě ssajících vzduch, d- úst, kde to hořce, slizce chatnalu. Broems se vzbudil, když se vrátíla a jal se horečně portotovat.
Evropan
26 article
Válka a život má své překvapující peripeti- po dlouhých, nudných, bezvýznamných dnech po prašnýchž horkých marších. Blahoslaven romány ze „života“. Každá stránka skoro při náší episodku... Ale v životě skutečném válee opravdové dlouho, dlouho nie, až vojáe mručí a reptají, a člověk se vzpouzí, že muje dobře — až tu jako útok kavalerie, jako „ne verin“ oceánu (mrak ledový, lelicí o závo s vichrem a s lijákem se snášející v zenitu) při létnou událesti, kupí se jako se kupí po boj na sta nepčkných zavražděných a nepohřbe ných ... Byla noe horká a tíživá... Fabrotto přo hodinou šel svátečně oděn z lodi prýč. Kam neřekl nikomu. Noc po západu slunce mučivá již dusnen bez vánku. Ležoli jsme pod moskoliérou kolen jedenácté hodiny na mostní nejhořejší palubě téměř nazí. Pot prosakoval téměř do matraci kolem vztekle zpívaly zanzáry, nemohouce pro síť na naši sladkou krev. S otevřenýma očima. v polobdění jsem ležel a litost mě hloupé cud- nosti odpolední mi šeptala salansky svůdno v ueho. A pak, čím mi ona bledá dívčina se- verní? Kdo ví, jak jiní hýří, kde já přede ollářem klečel. Vstal jsem mechanicky. Broems se mne plal, jdu-li se dát zavřit do blázince. Odsek jsem cosi o bezohlednosti najedených vůči hla- dovícím, oděl se v bilé šaty, až ke krku upjaté kamizoly, vnořil do náprsní kapsy levé stříbrnou cigaretičru — dar velkého pána, je zdobena zla- tou dutinkou — do pravé váček s rupcemaa jednou librou, a polo k sobě, polo k Broemsovi prohlásil: ... Jdu před odjezdem kopnutím dát otřes povaze své (řekl jsem „nátuře“) . . Jak zářily hvězdy v temně modrém nebi.
27 article
Bylo mi lépe, i rozvaha se dostavila. A přoee jako hypnotisován šel jsem do úzkých, křivu- lakých, páchnoucích uliček domorodců. Znám mi byl domek kulia, pracujícího s ženou do půl- ncci u nás na lodi, kde Tibeťanka noci přospá- vala. On chodival kouřit s huky oplum po způ- sobu mongolském kamsi de společnosti mužů. Nízké kasty sedí dlouho do noci, až k ránu při ohnícb a hovorech často lidově filosofických. Stanul jsem u chatrného domku s dveřmi dřevěných závor. Zde bylo v té postranní uličce ticho. Zatajil jsem dech a sáhl do zadní kapsy zjistit svůj šestihlavňový — zdáloť se mi, že slyším zaúpění a hlasy svárlivé. Pak bylo úplné ticho. A opět zaúpění — slabší... Snad nemocný ... Z Docku čtvrt ho- diny vzdáleného bila půlnoc těžce, sonórně. Náhle — jak jsem dopočítal dvanáct a děl si Zwölí. Tief ist die- Nacht, tiefer, als der Tag gedacht . . . — obejmula mou šiji teplá, plná, silná pažea žbavá tvář přitiskla se k mé láskajíe dotykem kcuzla nevýslovného. Mě rty hledaly její. Chtěl jsem opojení, zbortiv modlu před tím v mysli své... Ale v té chvíli jsem pocftil otřes v kra. jině srdeční a palčivou bolest na kůži. Sladké obejmutí rázem vyvanulo v čiré tmě, ale také nůž útočníkův se svezl o stříbrnou schránku cigarettní — blahoslaven budiž — a vý- sledek byl lehké škrábnuti. Za to můj revolver se dal bez váhání slyšet, aě v čiré tmě, za kroky a s kroky se vzdalujícími bosých nohou — ne tedy Tibetanky — výkřik vzteku a bolesti. Byl jsem sám. Pravici třímaje zbraň, levou dlaní jsme zjistil, že jsem neporaněn. Rovněž poníze nechyběly ani zlatý řetízek . A v úplném tom tichu nové zaúpění, jako z podzemí a hlas se uvolnující volal italsky o pomoc: ainto, ainto.
Tibeťanka
28 article
Díky voskovkám prošel jsem temnem pách- neucích, prázdných síní temného domku. Bliz dvurku sklouzla má noha — o schůdek, vedouc asi do podzemí. Bez váhání, tím spíše, an hlas odtud pocházel, sešel jsem do temného sklipiku a zapálil voskovku. Tu mne čekala velmi překvapující podí- vaná. Náš druhý strojnik Fabretto, poloucpan ústa šátkem vlastním, připoután silným kainem k t. zv. polnímu loži, brandé, dosti široké, že dávala misto druhému tělu v jeho blízkosti. Ale druhé tělo byla lividní mrtvola staré ženy, dl křečovitýeh kontrakcí a zápachu zvrácených l tek zemřevší na — choleru. Ještě téže noci odvezl jsem ho do infekčn nemocnice. Zůstal v ní dva měsíce, ač trpě spíše nervovým otřesem, než skutečnou cholen, morbus Odjižděli jsme z Kiderpur- Docku k večeru kdy slunce jako rubinov, pohár se nořilo za břehy Hugly. Tlupa osmahlých, ramenatých Indo-Mongolů z plán tibetských stála blíže bran. Mé oko našlo dle pruhované pestře látký ko boků ji, viděl jsem poslední úsměv s posledním paprskem indického slunce, úsměv ženy v pe- stře pruhovaných šálech, úsměv tygří duše v těl ženy. Muže jejího jsem zahlédt, on mne také. Pravicí zdravou mi salutoval dotykem na čel Jeho tvář se vlídně usmívala, ač levá raka i paže mdle visely v bílé bandáži. Koule asi pro- jela kostí .. Zij. tygří duše, blaze, žij slunečně a p za noci, upíre, krev, po níž tvé rly žlzní . . . Z nocí pod nebom bongálským, kdy královské ty gřice jdou na lup a pára jedovatá stoupá z hor- ké, perspirující půdy k tenně modré obloze in- dické, s níž diamantově blýská Canopas a bledou září k ránu vlídně coluje alafa-centauri jižníko kříže.
Mongol
29 article
Tyto črty Glenovy dostaly se do rukou kole- govi a příteli jeho, lékaři v onom městečku u P labí. Byi právě měsíc a den od pohřbu „bledé růže“ Clen by! asi zpět. Přítel a kolega sedl napsal mu terdo list. „Zajímavé jsou Tvé črty z Bengálska. C skutečna, co vysněno, já nezkušený tuzemee odhadnout nedovedu. Ale věřím: ono slonce plodí jiné miasmy, nez naše mlhy. „Ano, naše první mlhy přišly a „bled- Tvoje růže“ — hochu buď statečný! — uradla na vždy „Jak trpěla chudinka po šest nedlěl na loži tak Jehounce zesnula, je tomu měsíc a den k ránu Ale předposlední týden před smrtí a něee před tím ještě ... „Kde je asi doktor, kde je Glen? Kdyby věděl, jak stůňu .. „A jindy k své sestře: „ „Malči, piš mu. snad není na moři.. On jediný mne zachrá- ní... On mne uzdraví pohledem .. „Dude Ti krušno při tam, ale je to jeje odkaz. A ještě něco. Dva dny před agonií bylo jt velmi těžko. „„Dejte mi ten růženec, co mi přinesl z Betlehema! „Růženec onen olivových zrnek s porle- tovým křížkem zůstal jí v prstech ztuhlých a se s ní do hrobu. „Její sestry prosí, abys jim nechal Srou po- dobenku. Říkají, že měla jen Tebe, jen Tebe ráda.... Říkají, že ubohá si dávala krutá muloa, jsoue odmítavou k Tobě .. Ne- chtěla, aby ses rozhněval s rodinou svojí, snad nabízeje jí ruku, a bála se, že by, ona, chudě děvče, byla Ti jen břemenem. Obětovala se, ubo- žačka, pro svou rodinu, a Tobě také dal kus srdce svého...“ Buď s bohem. Líbám Tě srdečně. Při- jedeš přece aspoň vidět její —— náhrobek? Tvůj kolega a prítel
Glenův Glen Bengálsko Maleč Betlehema