ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 46562cc0-7631-11dc-98a9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 32 celkem · entity: person 120, place 89, org 22, work 4
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
15. listopadu 1908. Číslo 315.
4 article
sedání zahájil proti bánovi palbu z nejtěžšího kusu, totiž dal by celou chorvatskou vládu v obžalobu, při čemž by bána ušetřil nejtěžších urážek. Jedinou odpovědí na to musilo by býti rozpuštění sněmu a vypsání nových voleb; ale poměry v Chorvatsku ještě tak daleko nedozrály, aby si bar. Rauch troufal vstoupiti do nového volebního zápasu. Věříme milerádi! Bar. Rauch sdělil také v Pešti, že před- běžně vyšetřování srbských „velezrád- ců“ bude skončeno do osmi dnů, načež vězňové budou odevzdáni řádným soudcům.
Rauch Chorvatsko Pešť
5 title
Politické zprávy zahraničné.
6 article
V Praze, 14. listopadu.
Praha
7 article
Vliv záboru Bosny a Hercegoviny na pražskou slovanskou akci. „Novoje Vremja“ ukazuje na to, jak zábo rem Bosny a Hercegoviny překáží se slovanské akci, začaté „slovanskou nedělí“ v Petrohradě o polom slovanskou konferencí v Praze. Když se všichni Slované dohodli o tom, že Rusku při- náleží v slovanské organisaci náčelná úloha zdálo se, že již nené překážky ke svolání vše- obecného slovaníského sjezdu do Ruska. Tentn sjezd měl těsněji srazit všecky Slovany hospo- dářsky i kulturně, on byl by zvětšil odpornou sílu proti nepřátelům Slovanstva na západě i jihu. Ale tím, že představitelé rakousko- uher- ského Slovanstva skoro bez výjimky schválili v delogacich zábor Bosny a Hercegoviny a tín vstoupili na půdu a ustroslavismu, zapo- čatá akce se rozbíjí. Jak mohou tito politikové býti tak krátkozrací a oddávati se ilusím, že po- dunajská říše promění se v slovanskou, pohltí-i ještě půl druhého milionu Slovanů! Když ji ne- poslovanštili Slované, kteří v ni dosud přebý- vají a mají nad Němci a Madary zdreující vět šinu, jak ji může poslouvanštit půl druhého mi- lionu Srbů bosenských a hercegovských! Č snad není nynější bezmocné položení českého národa, překvalpujicího svým vysokým hospo- dářským rozvojem, národní disciplinou i obrov- skými kulturnými úspěchy, svědectvím nej- výmluvnějším, jak blábové jsou takové naděje? Rakouská soustava „divide et impera“ nikdy nedopustí, aby rozdrobené na kousíčky slovan- ské kosti složily se někdy v živé tělo.
Slovan Němec Madar Srba Bosna a Hercegovina Petrohrad Praha Rusko Novoj Vremja
8 article
Panichida za junáky války 1877—78. Významným skutkem je panichida, uspořá- daná v kazanském sborovém chrámě v Petro- hradě tamějšími Srby, Bulhary a Černohorci za zesnulé junáky velké války za svobodu balkán- ských Slovanů r. 1877—78. Z Rusů byli pří- tomni vynikající slavisté, politikové a publicisté. Slavná panichida sloužena zejména za: gen. Michala Grigorjeviče Čerňajeva, vrchníhu velitele srbské armády, za jeho spolupracovníka a náčelníka jeho štábu V. V. Komarova, za gen. Jiřího Chorvatoviče, Čolakan- tiče, D. P. Dochturova, P. P. Rajev- skéha, F. M. Preradoviče, N. A. Kir- jejeva a za všechny chrabré spolubojov níky kteří nelitovali svých životů a položili je v obe na oltář Svobody Slovanů. Chrám byl přeplněn. Mezi účastníky byl viděni: srbský vyslanec dr. Popovič, jeho tajem ník Stanojevič, generál jízdy A. Kirjejev, gen Čerňajev (bratr gen. M. Čerňajeva), vdova gen. M. Čerňajeva s dcerami a synem, vdova V. v Komarova se synem Grigorijem, gen. Morčovský gen. Kuzmiňsky, gen. Čiljajev, gon. Grigorjev prof. A. Kulakovský, red. „Nového Vremene“ A. S. Suvorin, red. „Pravitelstvenného Věstni- ku“ A. A. Bašmaakov, D. N. Vergun, dopisova- tel anglických listů Dobbson. Z bojovníků války za svobodu byli přítomni: plukovník Potocký kozácký jesaul Milij Dmitrijevič Kisilev, jenž byl ordomaněním důstojníkem M. Čerňajeva i M D. Skobeleva, inž. Dobičevský. Z členů hosudar stvenné dumy byli přítomni: A. I. Gučkov, b Vl. Bobrinský, N. N. Lvov, Kljužev a mn.j. Kancléřská krise v Berlíně zostřena. Kaneléřská krise německá přiostřila se značně, protože nyní do oposice postavil se také oficiosní orgán strany konservativní.
Srba Bulhar Černohorec Michalus Grigorjevič Čerňajev V V Komarov Chorvatovič Čolakan Dochturův Rajev M Preradovič Kir doktor Popovič A Kirjejev Čerňajev M Čerňajev Komarov Grigorij profesor A Kulakovský A S Suvorin Bašmaakov D N Vergun Dobbson Potocká Milij Kisilev D Skobelev Ing I Gučkov Bobrinský N N Kljužev Petra Nový Vremen Lvov Berlín Pravitelstvenný Věstni
9 article
»Konservative Korresponde nz« píše v podstatě: »Jest to smutný obraz, vidíme-li panovníka tak zkritisová na a blamována před celým světe m. Toho se Německo ještě nedožilo to se nesmí opět státi. Proč po debatě nepromluvil ještě kaneléř? Neměl-liž právě on chrániti štít císaře? Nebylo též dobrým zna- mením, že císař v těžkých dobách těch nedlí ve středu lidu svého a po boku svých uřadních radcův. I to se nesmí díti již . . . Chcemež doufati, že na příště žádní lichotníci i dvořané mu pravdy této již nezatají . . . Jeden z nej- vlivnějších listů konservativních »Reichs- boto«, obrací se ale dokonce proti kaneléři přímo a nemilosrdně. Přes to do pondělního setkání kancléře s císařem nelze mluviti ještě o krisi již doznané a hotovél Schückingovo potrestání. Purkmistr v Husumu v Německu (v Šlesviku) byl skutečně pro spisek svůj postaven před diseiplinární soud. Ten nevyhověl sice návrhu státního zástupce na sesazení s úřadu, neuznav, že by se svobodomyslný tento starosta byl ve spisku svém dotýkal osoby panovníkovy, ale od- soudil jej za to aspoň k pokutě 500 marek, poněvadž prý ve svém spisku, respektive kritikou jeho, projevil neuctivost ke svým představeným. Kočí pana purkmistra husumského smí si tedy dovoliti neuctivou kritiku úřadů, pokud nen táž urážlivá, jelikož nespadá pod řádný discipli- nární soud, pan purkmistr nikoli. Tak zmatené jsou cesty spravedlnosti německé.
Schückingův Německo Šlesvik
10 article
Události v Marokku. Vyslanci Muleje Hafida, dlící v Pa- říži, byli interviewováni zpravodajem »Tem- psu«. Prohlásili, že jsou polěšeni vlidným přijetím, jehož se jim dostalo na nábřeží d'Orsay. Ministr zahraničních věcí Pichon nic jim sice neslíbil, mluvil s nimi jako se soukromými osobami, ale byl tak přívětivý, že vyslanci marockého sultána opustili ho s pře- svědčením, že mezi oběma zeměmi nastanou nejlepší styky. Vyslanci projevili politování, že »Temps« do poslední chvíle podporoval Abdul Aziza a přáli si, aby velký list francouzský podporoval nynější vládu marockou. Francouz- ský žurnalista odpověděl: »Záleží to jen na Muleji Hafidovi, aby měl v nás přátele. Bude-li bez zdráhání plniti požadavky noty francouzsko- španělské, je-li loyálně odhodlán pracovati pro povznesení Marokka, nebude míti příležitosti stěžovati si na francouzský tisk. Co soudíte novém separatistickém hnuti velkých kaidů z jižních krajů ve prospěch Muleje Mohameda ?« »Dostali jsme právě zprávy,« zněla odpověd, »z Marakeše, že právě hlavní z těchto kaidů chystají se připojiti k Mulejí Hafidovi ve Fezu. Agitace ve prospěch Muleje Mohameda je ne- patrná, má pouze málo fanatiků ve své straně, kteří chtějí nesmířitelný boj proti Evropanům. Ale lid je znaven válkou, vláda Muleje Hafida je pevná a toto separatistické hnutí nemá na- děje ve zdar.« Vyslanci dostali rozkaz, aby se neprodleně vrátili do Marokka
Mulej Hafid Abdul Aziza Francouz Evropan Mulej Maroko Tema jižní kraj d ' Orsay Mulea Mohamed
11 article
Germánská invase na Balkán. V týdenníku pro mezinárodní otázky poli- tické »Le Courrier Europěen« uveřejňuje Božidat Nikašinovič, bývalý chefredaktor listu » Bosenska Vila«, článek o německém postupu na Balkáně. Nynější převrat v Turecku zarazil další stavbu železnice Uvac-Mitrovice, o níž se dohodlo Ra- kousko s Tureckem. Mladoturci mají zájem na zadržení postavení této nové cesty, jež by pomáhala dalšímu pronikání na Balkán vlivu rakouského i německého. Východní politika rakousko-německá je nebezpečná pro státy balkánské a též pro vše- obeený mir evropský. Rakouská pene- trace datuje se od r. 1870. Baron Hirsch, pověstný král železnic, pravil, že tato penetrace může se provésti jen stavbou železnic. Rakousko bylo předvojem Německa. »Courrier Européen« ličí rozvoj staveb železnic, prováděných Rakou- skem na Balkáně. Německo a Rakousko razily
Nikašinovič vít Baron Hirsch Courrier Européen Balkán Turecko Mitrovice Rakousko Německo Le Courrier Europěen
12 article
si nové a vydatné cesty do Balkánu a k moři adriatickému. Mladoturecký režim stal se mocnou překážkou v dalším postupu německém a rakouském. Všechny železnice, vedoucí z Ra- kouska do Bosny a na jih jsou vystaveny kapi- talisty rakouskými a německými. Německo získalo takových výhod, že v případě vypuknutí kon- fliktu v Persii bude jediné míti přímé a po- hodlné spojení s touto zemí. Tato velká linie orientální dráhy podporuje též dobyvačné roz- pjetí obchodu německého a rakouského. To jsou konsekvence díla lorda Beaconsfielda na kongresu berlínském. Je jisté, že Anglie první pocítí následky toho, že svolila, aby Rakousko zabralo Bosnu a Hercegovinu. Není ještě pozdě zameziti uskutečnění nesmírného plánu ně- meckého. Evropa nesmí svoliti, aby Rakousko skončilo dráhu Uvac-Mitrovice. Tato trať bude ovšem dostavěna, ale nesmi býti zmonopoliso- vána. Nikasinovič prohlašuje, že odtržení Busny a Hercegoviny od Rakouska je jediným pro- středkem k odstranění exklusivního vlivu ně mecko-rakouského na Balkáně.
Beaconsfield Balkán Bosna Německo Persie Anglie Rakousko Bosna a Hercegovina Evropa Mitrovice Busna
13 article Boje mezi Indiány na jihu Spojených států.
Boje mezi Indiány na jihu Spojených států. Pobliž Altar v Sonoře strhly se velik boje mezi Indiány kmenů. Papago a Yaqui Padlo při nich 40 Iudiánů kmene Yaqui Dle zpráv odzbrojila prý mexická vláda Indiány Papago, kteří vlákali Yaquie do pasti a po- vraždili je. Několik srážek odehrálo se také nedaleko Hermosila v Mexiku, při nichž byí náčelník nepřátelského kmene Yaquitů, Bule, zavražděn. Guvernér Tovres ze Sonory vrátil se včera z Evropy, ano se očekává, že dojde k uzavření smlouvy, příznivé Yaquitům, čímž bude docileno trvalého míru.
Indián Papago spojený stát Mexiko Evropa Pobliž Altar
14 article Čínský císař mrtev.
Čínský císař mrtev. Dle depeše »J. des Debats« a ostatně té chvíle ještě odjinud nepotvrzené, zemřel čínský císai (vleklou ledvinovou nemoel) a císařovna-vdov umírá. Při »zvycích« činských není vyloučene, že smrt cisařovny jest účinkem úkladů někoho, jehož ctižádosti a plánům eisařovna překáží. Císař Čajtun, čili dle vládního přezvání Kuansu (Pokračování lesku) byl 36 let stár Zrodil se 2. srpna 1872 v Pekinu jako drubý syn prince Chuna. Na trůn vatoupil pod poru- čenstyím své matky. Prohlášen 4. března 1889 za panovníka samoststného, byl v září 1898 postaven opět pod poručnictví své tety Cehsi. V sedmnáctém roce věku svého oženil se s dcerou vévody 3. stupně, Kvejsianga, bratra vladatčina. Manželství bylo bezdětné, pročež po úmrtí eisaře vzniknou ješté spory o trůn. Jest nyní již v de- peších zmatek o tom, kdo vstoupí nyní na trůn nejlidnatější, ale snad i nejslahší říše světa. Cisařovně Cehsi jest 74 let. Chytrá a ener- gická tato žena vedla vlastně vládu v Číně o mnohých let. Původně byla jen »vedlejší« ženou císaře Hsien-Fenya, později ale dala se — ještě za života jeho — prohlásiti za císařovnu spoluvladařku. Od r. 1898 byla opět vladařkou. Role, kterou měla při boxerském povstání, jest dosud všeobecné známa. Po evropském zakro- čení nevzpírala se ale již reformám tolik jako dříve. Z Pekina, 14. listopadu. (Reuter.) Císan Kuansu zemřel v noci s 10. na 11. t. m.
Debats Chun Kvejsiang Peking Čína Pekina Reuter Kuans HsienFenya
15 article „Trojnásobné spojení Všeněmecka“ a — Rakousko.
„Trojnásobné spojení Všeněmecka“ a — Rakousko. Vydavatel lipských »Menschenheitsziele«, pro dr. H. Molenaar rozepsal se v říjnovém sešitu svých »Lidských (rozuměj všeněmeckých) cílů« — O trojnásobném spojení Všeněmecka. Z celého spisku čiši stará Bismarkova idea, zmodernisovaná naivním způsobem a obohacena o celý válečný plán na spolknutí Rakouska — asi tak cenný, jako pověstný plán Vilémův proti Burům, dodaný Anglii. Ale v jednom směru má Molenaarovo povídání cenu: je nepříjemným dessertem na stůl rakouské vlády po její protislovanské politické hostině. Označiv trojnásobné sjednocení Všeněmecka ve spojení národním, sociálním a nábo- ženském, je prof. Molensar přesvědčen, že jest nejen možným, ale i velmi lehkým — poněvadž vše, co dosud sjednocenosti Němců překáží, jsou jen nicotné předsudky stran, stavů a vyznání.
doktor H Molenaar Vilémův Bur Molenaarův Molensar Němec Rakousko Anglie
16 article
Tyto překážky odstraňuje Molenaar však brevi manu a hned rozvinuje program, jak by se všechno dalo spořádat v německé říši a to pokud se týče neněmeckých národností. Francouzů se bojía proto soudí, že musí býti A — 22 německé politiky a tužiti přátelský poměr k Francii. S Dány bylo by nejlépe uzavřiti smlouvu, že by v případu války otevřeli přístup k moři a zachovali oproti Německu neutralitu. Pokud Polska se týče, bylo by nejlépe prý přikročiti k novému rozdělení Polsky. Pokud se týče ochrany Němců mimo hranice říše — tu prý nic lehčího, než historicky dokázati oprávněnost přivtělení bývalých (!) německých zemí, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a Nizozemska k německé říši! Především Rakousko! »Každému nestran- nému pozorovateli«, pravi výtečný profesor, »ne ujde, jak trpí Němectví v »čarodějnickém kotli ná- rodů«, jemuž se říká monarchie rakousko- uhersků. Jen přičlenění k říši můž Němce rakouské zachrániti před úplným poslova- něním.
Francouz Dán Němec Francie Německo Polsko Rakousko Švýcarsko Lucembursko Nizozemsko
17 article
Uhry stanou se dříve neho později samostatnou říši — a tu nadejde čas, kdy nepřirozená říše n Dunaji se rozpadne. Nejúčelnějším by bylo takovéto její rozdělení. Rakousy se Štyrskem po Drávu a Ko- rutany tvořily by nový spolkový stat, Tyroly (bez Vorariberku a Tridentu), pak Solnohrady a Innská čtvrť připadly by Bavorsku, jebož severní část zamě- něna by byla v spolkový stát — Franky. Německé okraje Čech připadly by pohraničním zemím (Rakousům.. Bavorsku, Frankám, Saskua Slezsku). České Čechy a Morava staly by se samostatným státem s vlastním sněmem a místem ve spolkové radě, ale bez zastoupení v říšském sněmu a bez vojska. Ochranu země převzala by říše za příslušnou vojenskou daň! Nemůžeme přece trpěti. aby zcela samostatný cizí stát s vlastním vojskem vězel jako klín v středu německé říše . . .« Patrno z těchto řádek, že v hlavě profesora Molenaara vězí už nějaký klín všeněmeckého slavo- mamul V dalším vykládá, že samozřejmě musilo by dostali přiští Všeněmecko Terst a Pulji do svých ru- kou, že by Srbsku, Hercegovině a Černé Hoře se dovolilo utvořiti velkosrbský stát —- se silnými vo- jenskými posádkami atd. atd. Nejklasičtějším výrokem těchto »lidských cílů« je, že vše to by podniklo Všeněmecko jen z toho důvodu, že je v zájmu lidskosti, »aby malí národové jejich řeči a individůalita národní zůstaly ucho- vány.«
Uher Franek Molenaar Dunaj Rakousy Štyrsko Dráva ko Tyroly Trident Solnohrad Bavorsko Čechy Franca Morava Terst Srbsko Hercegovina Černá hoře Saskua Slezsko Český Čechy
18 title
Nový ředitel pošt a telegrafu
19 article Praze.
Praze. Z Vídně, 14. listopadu. (Zvl. tlgr. »N. L« Jak bylo před časem oznámeno, došto ke změné v ředitelství pošt a telegrafů v Praze. V zejtřej- ších (nedělních) úřadních listech vídeňských uveřejnéno bude jmenování vrchního poštovního rady Viktora Krausa, ředitelem pošt telegrafů v Praze (v V. třídě hodnostní s titu- lem poštovního presidenta). Do výslužby odchází tím dvorní rada Šafařík ze Pštrossů, jemuž udělen řád železné koruny II. tř. Dále jmenován vrchní poštovní rada Karel Svoboda náměstkem ředitelovým s titulem charaklerem vicepresidenta. Nový ředitel V. Kraus, nar. 5. září 1855 Písku, ve službách pošt je od 29. září 1878; vrch- ním poštovním radou stal se 11. března 1904. — Odstupující ředitel ryt. Safařík Pštross je stá 67 let a má 43 služebních let. Ředitelem jmenován byl 12. března 1902. — Náměstek poštovního ředitele Karel Swoboda, nar. v Litoměřicích vr 1857; ve službě poštovní je od r. 1877.
Kraus Šafařík Pštross Svoboda V Kraus Safařík Pštross Swoboda Praha Vídeň Písek Litoměřice
20 article
Denní zpravy. — Vánoční nadilka pro žaotvo škol menši- nových. Zajísté hluboce dojaly a do krajnosti roztrpčily každého zprávy časopisů o krutém pronásledování českých menšin v poněmčené části království českého, jež trvají již od samého léta. Mnoho českých živnostníků a obchodniků bylo ožebrnčeno, majetek jejich zničen, české domy, hostince a spolkové místnosti zpuslošeny, obyvatelé čeští ohrožováni na životě, české děti na cestě do školy ztýrány a zastrašovány. Ne- uvěřitelné a přece plně pravdivé zprávy takové dušly z Karlových Varů, Chomutova, Žatce, Mostu, Duchcova, Teplice, Ústí n. L., Podmokel, Litoměřic, České Lípy, Liberce, Jablonce nad Nisou, Trutnova, Broumova, Lanškrouna, kde české menšiny tvoří přece značnou část obyva- telstva, ptně přispívající k rozkvětu měst tčch. K ochraně našich rodáků nebylo se strany po- volaných úřadů učiněno ničeho, neb jenom v míře nepatrné, kdežto naproti tomu nepatrná menšina německá v Praze požívá ochrany více než do- statečné. A přece, jaký to rozdíl mezi menšinami našími a německými. Němci v Praze klidně žijí,
Němec Karlová Vary Chomutov Žatec Most Duchcov Teplice Ústí Podmokly Litoměřice Liberec Jablonec nad Nisa Trutnov Broumov Lanškroun Praha Český Lípa
21 article
požívajíce svých práv v míře mnohem větší, nežli samo české obyvatelstvo pražské, při čemi jdou tak daleko, že zvůlí svou chlějí zastříti če- ský ráz našebo hlavního města Praby. Naproti tomu české menšiny v místech smíšených jsou soustavně zkracovány ve svých právech občan- ských i národních a již pouhá jejich existence jest záminkou německým našim nepřátelům k nejbezoblednějším výtržnostem protičeským. V dobách těchto nesmíme připustiti, aby české menšiny ze zněmčeného území byly vyhnánya nutno učiniti vše k jich záchraně. Příležitost ku podpoře českých menšin naskytá se právě v ny- nější době předvánoční, kdy chystá Národní Jed- nota severočeská, Praha-II., Spilená ul. 26), vánoční nadílku pro chudé dítky českých škol v severočeských krajích zněmčených, jež čítají Ietos 15.000 žáků. — »Vinohradská volba posadila některé české listy na kritikářského koníčka, s jehož sedla pro- nášejí výtky a rady stokrát pronešené a proto ošumělé« — píše oficiální denník národní strany svobodomyslné. Naše stanov isko k říšské kandidatuře posl. dra. Koernera bylo samo sebou dáno vlastním stanoviskem kandidá- tovým a pronášel-li dr. Koerner kandidátní řeči shodné s našimi články proti positivní poli- tice, nemohly se »Národní Listy« chovati k jeho kandidatuře jinak, než jak se chovaly. A vytýká-li »Den«, že přes to, že »Národní Listy« doporu- čovaly zvolení dra. Koernera, přece dr. Koerner zvolen nebyl, je na snadě otázka, neleží-li hlavní chyba nezdaru v tom, že dr. Koerner byl do- poručován pohříchu také »Dnems.
Koerner doktor Praha Spilený ulice II
22 article
Není vyloučeno, že by byla volba jeho dopa- dala slavněji, kdyby byl vystoupil jako kandidát samostatný! Máme aspoň za to, že mu orgán strany fakticky uškodil víc, než jsme mu mohli prospěti my. Jinými slovy řečeno, negativný pro- zatím výsledek jeho kandidatury neplatí zajist ani tak jeho osobě, jeho výtečné kvalifikaci, jeho politickému vzdělání a talentu, jeho osob- ním zásadám a osobnímu protipositivnímu pře- svědčení, jako směrům, jichž representantem je jakožto ofieřální kandidát klubu národní strany svobodomyslné. Nie mu neprospěly známě reso- luce ani užšího ani širšího akčního výboru strany, neboť oposiční kandidátní vývody dra. Koernera nebyly patrně voličstru zárukou, že vídeňské vedení strany a klub podle nich se zařídí. A snad ani známé resoluce akčního vý- boru neodpovídaly vůli národněrsvobodomyslného voličstva XI. okresu. Přesvědčení většiny stou- penců národní strany svobodomyslné po odro- čení sněmu a německé obstrukci chce naprostý rozchod s positivní, koaliční taktikou strany ve Vídni. Zatím co rozvíjel se v XI. okresu ruch volební, vyvíjely se politické události ve Vídní i doma. Horlivý, ano zimničný ruch vůděích mužů všech vládních stran českých a mezi nimi i strany svobodomyslné o zachránění kabinetu
Koerner Vídeň
23 article
Beckova, anebo sestavení koaličního kabinetu II., nenasvědčovalo nikterak připravám českých stran k odstoupení od koaliční t. j. positivní politiky a faktický dosavadní, výsledek jednání o nové ministerstvo, kabinet úřadnický se zaručenou podporou všech českých stran pro státní nut- nosti, neslibuje nijak ani českou oposici, tim méně obstrukci v poslanecké sněmovně. To jsou vlivy a to jsou jich složky, jimž přičísti dlužno negativní dosud výsledek kandidatury dra Kner- nera, nehledá ani k tomu, že každé neděle znovu a znovu Praze oktrojovaný buml nasvěd- čuje tomu, že státu je lhostejným osud strany, své trvání nasazující za politiku, která vhod je státu, ač k jeho škodě, a nevhod národu. My se své strany upřímně litujeme neúspěchu dra. Koernera už proto, že jsme chtěli jeho úspěchu a přáli bychom mu při užší volbě od srdce lep- šího osudu, ale v objektivném výkladu příčin situace nedáme si bránit ani »Dnem«, jehož výkladům fakta dosud nikdy nedala za pravdu. — Němečtí lidovci v Liberci měli tam 12. t. m. politickou sehůzi. Dva zemští po- slanci za Liberec, ředitel obecné školy Leglera advokát dr. Schücker pojednali v ní o polili- ckých poměrech. Poslanec Legler vyslovil ve své řeči dva velíké požadavky: aby německá universita byla z Prahy přeložena do něme- ckého území, a aby země byla territoriálně roz- dělena. Pan Legler myslí, že většina profesora
Kner Koerner doktor Schücker Legler Beckov Praha Liberec
24 article
Čtvrt století Národního divadla. Samostatnému českému divadlu bylo teprve jedenadvacet let, když se mu před čtvrt stoletím otevřely skvělé síně Národního divadla. Co bylo před tím, bylo jen podruží a bída, v Praze i na verkově. Ale ta dvě decenia našeho dramati- ckého umění, ztrávená za lel šedesátých a sedm- desátých v útulných a nedoslatečných prostorácl divadla prozatímního, byla plna vzruchu, vzrů- stu, energie a úspěchů. Za těch dvacet let zesí- lilo české divadelní umění tolik, že mělo svrcho- vaný nárok na důstojnou a reprosentační budovu. jejíž první veliké výročí v těchto dnech oslavu- jeme. Národní divadlo bylo přímým, organickým pokračováním činnosti v divadle prozatímním, bylo jejím dalším rozšířením, prohloubením zajištěním. Nespadlo s nebos, nebylo z čist- jasna zázrakem vydupáno, není umělým výtvo- rem nějaké organisační dovednosti, nýbrž bylo hned od počátku bohatým výsledkem doby krát ké sic, ale požehnané. Česká opera, ktorá v do- bách Národního divadla nabyla pověsti evrop- ské, vyžila svou klasickou dobu, svého Sme- tanu, cele v divadle prozatímním, a české drama které na svého Smetanu čeká podnes, mělo za to v prozatímním divadle požehnanou dobu skvělých hereckých individualit a vzácné pěče o díla klasická, především o Shakespeara, takže se do Národního divadla z dočasného sousedství stěhovalo dramatické umění vyspělé, spolehlivé a s určitou, byť nedávnou tradicí.
Shakespeare Praha národní divadlo Český opera
25 article
Těch dvacet pět let v Národním divadle mi nulo jako sen, a my, kdož jsme se narodili. když se před čtyřiceti lety spouštěl do země jehc základní kámen, a kdož jsme otevření Národního divadla provázeti směli jenom z dálky horou- cím mladickým nadšením, kdož jsme zkrátka vyrostli cele v období Národního divadla a jeho dřivější prozatímnost známe leda z vypravováni a z knih — my věru dnes stěží chápeme, že jsme vlastně byli svědky a namnoze také bez- prostředními účastníky většiny toho uměleckého života, jemuž se říká samostatné české divadlo. Vlastním životem toprve měříme krátkost doby. kterou české divadlo prožilo a tím radostněji s větší důvěrou hledíme v jeho další budoucnost.
národní divadlo
26 article Mohutný a krásný sbor umělecký stěhoval
Mohutný a krásný sbor umělecký stěhoval se před čtvrt stoletím do Národního divadla. Dnes žije a pracuje s námi sotva pět šest účast- níků tehdejšího slavného vstupu -na rozlehlé jeho jeviště. V herecké jeho družině lze zazna menati vlastně už třetí velikou periodu: po ge neraci, která sem přišla z divadla prozatímního, náležela nová generace už docela Národnímu divudlu, a také tato byla již namnoze vystřídána generací třetí, nejmladši. Tím nápadněji měnilo se to v opeře, kde vlastně všechna tradice spo- čívá dnes nikoli na výkonných silách, nýbrž na klasickém odkaze díla Smetanova a jeho dru- žiny. I v správě umělecké vystřídaly se všechny osoby, a protože z doby před otevřením Národ- niho divadla nezbylo české literatuře dramatické pro dnešek mnoho — málo více než piétni vzpomínka na dobu přechodu — lze opravdu řici, že po dvaceti pěti letech Národního divadla žije s námi z dob jeho otevření jediné jméno plnou silou podnes: jméno Bedřicha Smelany.
Smetanův Bedřich Smelana národní divadlo
27 article
Ostatní všechno náleží už buď docela nebo valnou měrou do období Národního divadla. Vše- chna vynikající jména skladatelská, třeba už před tím vedle Smetany známá, zaznívala no vými děly s jeviště Národního divadla, a všichni dramatičtí autoři, kteří jsou jádrem dnešního repertoiru, měli skoro, ne-li vůbec všechny svoje úspěchy v Národním divadle. Ale přes to bylo by nevděčno, nevzpomenouti také z literární produkce divadelní oněch jmen, která byl chloubou její v lotech šedesátých a sedmdesá- tých, nevzpomenouti toho zajímavého rozvoje v slunci cizích vzorů, ať klasiekých, ať tehdy moderních a oblibených. Jenom v přízni dobrého a příkladného repertoiru, jakým býval repertolre divadla prozatímníbo, mohlo se dařiti tak smě- lým pokusům o dostižení cizích literatur, jako byly divadelní práce Kolarovy, Hálkovy, Bozdě- chevy, a jako byly — last not least — Jeřáb- kovy pokusy o vytvoření české hry společenské a sociální. A přece — když už o tom mluvíme! — nelze si nepostesknouti, že tato literární perioda prozatímního divadla přervala na řadu let, tako- řka až do Stroupežnického, tedy na sám práh Národního divadla, organický vývoj domácíhu dramatu a domácí hry divadelní, založený v první polovici století tak zdravě a tak svěže Tylem a Klicperou. Léta šedesátá a sedmdesátá
Kolarův Hálkův Bozda Stroupežnický Tyl Klicpera národní divadlo prozatímní divadlo
28 article
byla české literatuře dramatické hledáním a tá- páním, měla mnoho úspěchů i nezdarů, měla ne- klid rodících se větších poměrů, ale v literárne produkci žejí ta léta jako trhlina mezi dobou před prozatímním divadlem a mezi Národním divadlem samým. Tady teprve počalo se znova navazovati n dřívější tradici hry lidové a národni, a také ti básníci, jejichž cílem nebyla lidovost, a kteřl naopak také vyrostli v záři velikých vzorů svě- tových, jako Zeyer a Vrchlický, jsou již blíže soustavnému rozvoji. Nejvíce a nejúspěšněji při- blížil se arci divadelní hře domácí Alois Jirásek a jenom tím lze si vysvětliti jeho stálou, ne- utuchající, ba rostoucí úspěšnost v současném repertoiru, a bude-li dvacáté páté výročí Národ- ního divadla oslaveno jubilejním, stým před- stavením Smetanovy „Libuše“, je příznačno a významno, že téhož dne hraje se jakožto lidové představení po padesáté — Jiráskova „Lucerna“. V prvních letech Národního divadla zastihli jsme ještě několik vrcholných representantů če- ského umění hereckého z divadla prozatímního. a poslední zástupci jsou tu ještě mezi námi.
Zeyer Vrchlický Jirásek Smetanův Libuše Jiráskův národní divadlo
29 article
Ještě jako v mlhách vidíme markantní herecký zjev Josefa Jiřího Kolara, a z mysli nám nikdy nevymizí genšální František Kolár, svěže žijí v naší paměti Frankovský i Bittner, jevištěm mibne se podnes občas nezmarný Mošna, teprve nedávno vrátil se Seifert znova k divadelní čin- nosti. Slavná heroma divadla prozatímného. Otylie Sklenářová-Malá, tane jistě v nesmaza- telné paměti i mladším návštěvníkům Národníhe divadla, a starším rozjiskří se oči, vzpomenou- z prvních jeho dob na Šamberkovou a Bittne- rovou. Toť byl — spolu s mnohými jmény jiný- mi, z nichž Sedláčkovo netřeba bohudík připo- mínati ještě z minulosti — základ činohry při vstupu do Národního divadla. Zdárný, mohutný. krásně sehraný ensemble, nejkrásnější to dar do vínku novému národnímu ústavu. Odtud mohlo se budovati dále a s úspěchem, a Národní di- vadlo, které mělo tolik štěst ve svých počátcích. mělo zajisté tmto ensemblem nejtěžší bitvu předem vybránu. Kolik nezapomenutelných imen vystřídalo se za těch dvacet pět let v hereckých dějinách Národního divadla a v přízni jeho obecenstva!
Josef Jiří Kolar Bittner Mošna Seifert Sklenářová Šamberkův Sedláčkův Národníhe divadlo národní divadlo národní di
30 article
Dnes nese tíhu těch povinností docela nová dru- žina a s počátky Národního divadla slučují i sotva ojedinělí pamětníci a nepřetržitá, souvisla ice prvního čtvrtstoletí. A lze-li v počtu těch. kdož už navždy odešli, vzpomenouti ještě ně- koho z nejprvnějších dob Národního divadla, je to první jeho dramaturg Ladislav Stroupežnický. Vodle prvního a dlouholetého ředitele F. A. Su- berta dal právě Stroupežnický přesný ráz prvnín debám Národního divadla, jako dramaticky autor i jako dramaturg. Byl, pravda, svým vku- sem trochu svéhlavý, nadobro umíněný natura- lista, jenž pro poesii na scéně nemíval mnoho smyslu a schválně ani míti nechtěl, ale zastal svou dobu, a především na něj nesmí býti v prvních řádkách Národního divadla zapome- nuto, Národní divadlo otevíralo se s velikými sliby do budouena. Mělo býti věnováno hlavně, ne- bezmála výhradně, domácí tvorbě dramatické fraškám a operetám zakázán přístup do něho ba sama německá literatura byla zprvu odmit- nuta jeho programem. Jak se všechinu za krátko změnilo, vínou a mocností silnějších poměrů Česká tvorba dramatická nedovedla na ráz zplo- diti, čeho se od ní na prahu Národního divadla nadáli — a první německá novinka vešla do náho dost záhy, nikoli klasickým dílem, ale Blumenthalovou fraškou. Za fraškou dostavily se záhy výpravný balet s oporetou, a po léta nebylo od těchto genrů záchrany. Dva tyranové, divadelní pokladna a obecenstvo, byli po léta svrchovaným důvodem pro nezapuzení těchto lehkých hostí se scény Národního divadla.
Stroupežnický Blumenthalův národní divadlo národní divadlo zapome
31 article
Je-li po dvaceti pěti letech z něčeho radost. tož z toho, že tyto genry stávají se v novějším ropertoiru stále zbytečnějšími, fraška s operetou že bohdá už v našem divadla vzala nadobro z své, a výpravný palet že snad už přee neprovo- zuje v pořadu her takové hrůzovlády jako před lety. Ba, podařilo se za posledních let dosíci opaku: největší návštěvě těší se v činohře právě díla velikého slohu, díla klasická, Shakespeare zas ovládá repertoire, úroveň divadla zvedá se pozvolna zpátky k svému někdejšímu určení. Dvě třetiny z prvních dvaceti pěti let Národ- ního divadla prožil jsem v jeho bezprostřední blízkosti i v něm, zprvu divadelní kritik, pak dra- matický autor a konečně jeho dramaturg i re žisér. Největší štěstí mého života, největší jeh ztráta a zármutek spjaty jsou těsně s jeho udá- lostmi a osudy. A tak cítím jistě všechnu tu lá- sku českého světa k němu v sobě zmocněnua chápu, jaká to povinnost a jaká to také radost, směti se účastniti jeho dalších činů a dulších úkolů. Úkoly tyto se zajisté podstatně změnily v prvním čtvrtstoleti, ale neubylo jich, a onopak jich každým rokem přibývá. Národní divadle musí stále a stále spěti k vrcholnému určení všech vážných divadel: státi se nejpřednější, nejvlivnější kuhurní složkou národní, vysokým učením vkusu a ducha, skutečným chrámem, kde se lidské mysli k božstvu povznášoji. Jaroslav Kvapil.
Shakespeare Kvapil
32 article Vzpomínka na Viléma Heše,
Vzpomínka na Viléma Heše, V „Kalendáři vídeňských Čechů“ na přišt rok nedávno vyšlém (nákl. Ottovým), účelné uspořádaném a dobře redigovaném (drem. A. Mádlem), napsal vynikající náš hudební sklada- tel Jos. B. Förster, žijící ve Vídni, krásný článek o Vilěmu Hešovi, před rokem tragicky zemřelém prvním basistovi dvorní opery vídeň- ské, jednom z nejlepších zpěváků, jaké jsme vůbec kdy měli, a také Pražanům nezapomenu- telném představiteli Smelanova Kocala z „Pro- dané“. Je velmi živá a plastická charakteristika, jakou tu podává skladatel o zpěvákovi, a zname- nžte výstižná, třeba že jenom stručná a málo- mluvná. Životopisu zemřelého umělce a odbornému ocenění jeho talentu však předchází tklivá osobní vzpomínka na poslední Förstrovo setkánt s Hešem na večer toho dne — o loňském Ště- drém dni — kdy Heš ubíral se do nemocnice, aby se tu podrobil těžké oporaci, po níž už ne- povstal. Vzpomínka, napsaná vroucně a beze vší sentimentality, působí hlubokým dojmem a za- slouží, aby aspoň úryvek z ní byl citován. Förster líčí tu, jak jej Heš naléhavě pozval k sobě ráno o Štědrém dni, maje mu něco dů- ležilého sděliti. Tajil před dětmi zprávu, že musí k operaci, o níž věděl, že je na život nebo na smrt, aby jim nekazil Vánoce. Když mu to sdělil, stěží zdržoval slzy. Förster snažil se jej zabaviti a obrátit jeho pozornost nu věci, jež měl rád. Dostali se do vzpomínek divadelních, připománali si různé scény z doby, kdy na Ná-
Heš Čecho Ottův A Mádl B Förster Pražan Smelanův Kocal Förster Vánoce Vídeň Ná