1
masthead
15. listopadu 1908
2
masthead
I. Příloha „Národnich Listů“ k číslu 315.
4
article
Výtvarně uměnl.
Výtvarně uměnl.
Marná epištola
= Malá sbírka mono- a polychromních
autolypií v podobě vkusně upravené knihy ro-
zešla se asi mnohem dříve do světa, nežli se
dostala na stolky raferentské. Pochopitelno. Praha
měla letos mnoho hosti z ciziny a representace
města mnohé z nich vílala přímo za své. Pri
odjezdu prý jim rozdávala toto malé album na
památku: sbírku pražských pohledů, jež si dal
vybranými našimi umělci provést, anebo už ho-
tové od nich byla zakoupila. J. Čelakovský na-
psal k tomu čtyři stránky úvodu, který možno
hned vedle čísti ve francouzském a anglickém
překladu. Tedy skutečná a umělecky vkusná
upomínka z cest. A poněvadž pro její obsah
zašli si do pavilonu města Prahy na Jubilejní
výstavě, kde byly ještě jiné kusy umění výtvar-
ného, pro Prahu a jejím nákladem provedené
prováděně, připojily ku pohledům kartony Ale-
šovy pro vestibul staroměstské radníce kompo-
nované, Myslbekovy skupiny na mostě Pala-
ckého, Suchardův pomník F. Palackého, a tak
se stala z alba malá ukázka toho, v jakém spo-
jení je město s uměním výtvarným. My, kterí
známe Prahu a vidíme denně, co se v ní děje,
arci si doplníme tyto ukázky přemnohým jiným,
podniky a objekty, jež sice nejsou právě umě-
leckými, které však jimi měly být a které se
jimi nestaly vzdor všemu včasnému volání
u temperamentních hlasů i vyhrožování.
J Čelakovský
Myslbekův
Pala
Suchardův
F Palacký
Praha
5
article
Kdyby se provedl plebiseit všeobecný v oby-
vatelich města, myslím, že by správa dostala
beze všeho absoluci. Plebiscit u umělců a ma-
tého kroužku umělecky cítících lidí by ovšem
vyzněl v přikré odsouzení. Při tom by se asi
objevilo, že tito druzi odvolávali by se na doby
minulé, jako zlaté, následování a udrženíhodné;
první však by pro ně ani prstem nehnuli. Vzpo-
mínáme-li ale toho, co bylo a uvažujeme-li, kte-
rak se to stalo, že vskulku stará Praha je
z valné části také uměleckou Prahou, dojme
nás co nejkormutlivěji, že jsme nuceni denně
dovolávati se umění v podnicích a v životě mě-
sta, vykládati jeho významnost, ano nevyhnutel-
nost, kdežto dříve rostlo a kvetlo umění na uli-
eích a náměstích takřka samo sebou. Bylo zde
a všude a nebylo třeba po něm se shánětia
nejméně připomínati opatům, farářům, aristokra-
tům, měsťanům a konšelům, že jejich kostelya
residence, paláce, domy a radnice mají býti
uměleckými výtvory. Co bylo solidní, bylo též
umělecké až po řemeslný výrobek. Ale pravidlo
druhdy stalo se výjimečným případem dnesa
kdo vi, zdali vzdor vší apoštolské námaze dojde
nová společnost zase k onomu stavu, v němž
by uměním všady prosycená atmosféra byla to-
tožná s onou, klerou stále dýcháme. Snadse
dokonce všichni mýlíme, kdo vykládáme a ob-
hajujeme biologickou nutnost, anebo aspoň nevy
hnutelnou oprávněnost umění v obecném životě.
V průmyslovém, obchodním a sociálním rozči-
lení jakoby nebylo klidné chvile pro umělecké
tvoření a umělecký požitek, leda že by jim
s velkou námahou byly tu onde připraveny.
Praha
6
article
Jedno však při tom všem ukazuje se jisté
umění a všechny záležitosti s ním souvisící
kolem něho se kupieí je přece jen cos indivi-
duálného v pasivním i aktivním smyslu. Množstvi.
dav, spolek, sdružení a společnosti, ano i vý
bory nejsou pravými a rozhodujícími činitely
leda, jsou-li vedeni silnými intelakty jednotliveů,
kterým se bezděčně anebo důvěřivě svěřujl.
Množství ve svých žádostech a potřebách i na
tomto poli je pouze průměrné a průměrnost leží
na opačné straně silného uměleckého výkonu
I tam, kde se sdružují ke společné práci lidé
společných nebo přibuzných zájmů a cilů, ne-
platí soubor nie, neníli součtem výrazných a
pevných jednotlivců. Ostatní jsou tu jen pro
hmotnou oporu hmotně stránky individuálného
podnikání.
spolek , sdružený a společnost
7
article
Ony pražské pohledy. malby, jež jsou
keprodukovány ve zminěném albu, jsou prý
Krčeny k výzdobě Obecního, dřive Repre-
sentačního a před tim Národního domu. Po-
zorujte, jak stupeň pojmenování časem po-
klesává, snad aby udržel stejný krok s klesa-
jíeí výrazností a zmenšující se uměleckou po-
tencí ve stavbě uloženou. Nase až přiliš zře-
telné stopy všelikého dohodování se a kompro
misů, až na konec zbude jen její velikost
nákladnost a symboličnost, kterou nám potomei
vyloží. Vyjímuje přislušných komisí nikdo nevi
kde a jaké místo budou míti uvnitř budovy ony
malby. Podle dosavadních zkušenosti možno
však a je dovoleno hádati, že tato budoucí de-
korace bude postrádati jednotnosli. Všelijské
zřetely vedou prý k tomu, aby práce byla co
nejvíce rozdělena; je prý mnoho uměleů, na
něž slušno bráti zřetel. To byla také zásada pr
výzdobě Pantheonu českého Musen. Že by však
byla dovedla svésti v harmonickou dekorativní
jednotnost umění tak rozdilného karakteru, jako
je Brožíkovo, Ženlškovo a Hynaisovo, sotva kdo
odváží se tvrditi,
Je tu ještě jiná věc úvahy hodná.
Projdete li knihu pohledů list za listem
Brožíkův
Ženlškův
Hynaisův
národní dom
8
article
seznáte záhy, že čísla nejsilnější a nejrázovi
tější nenálaží k řadě praci objednaných. Kdy by
seznam udával také jakost, druh pře dloh, shle-
dali byste, že to jsou skvarely, lepty a pod.
tedy výtvory z vlastního popudu umělcova a
tedy con amore pochopené, prolnuté a prove-
dené na př. V. Strettim, J. Vajcem, A. Kašpa
rem a j. Jsou-li toho druhu i mezi ostatní-
mi, jako mistrovský kus A. Slavíčka, vybo-
čují z urovnané řady ostatních. Ne pro odlš-
nou fakturu, nýbrž silou a vroucností svého
pojetí a vervnou energil svého provedení. Vedle
nich věru ostatní činí dojem vlce méně způsob
ných obrazů a svědomitých dovedných řešení
daného úkolu. Byly žádány prospekty, částečné
pohledy Prahy — zde jsou. Ale právě A. Sl -
víček ukázal, nejen zde, kterak mobutná indi
vidualita umělecká zvláštní při tom všady
jednotně, úplně osobité a naprosto svérazně.
ne pouze vidí, nýbrž proživá obraz Prahy
kdekoli a síň jeho obrazů, vyčerpaných z
Prahy, nejspíše by neobsahovala žádného histo-
ricko-archaeologického poučení o jednotlivých
vynikyjících památkách, za to by však byla
uměleckým komplexem a cyklem, který by pro
vždy byl sám památkou vrcholné výše českého
krajinářského uméní na počátku dvacátého věku
Vím však, že to není možno. Sila, rázovi-
tost, mocnost osobnosti umělecké nemůže m
oblibu množství a davu; spíše je odstrašuje,
zaráží, leká, nežli by je lákala. Její vítězstvi
v těchto shlucích může se udáti jen na cestách
zvyklosti a ty jsou dlouhé, tak dlouhé, že
snadno přežijou umělee samého.
V Stretti
J Vajc
A Kašpa
A Slavíček
Praha
9
article
A přece, přece ! Nemáme dnes většího, t
jest finančně a činně většího činitele v podni-
kání také uměleckém nad Prahu; to jest její
správu. Její prostředky a celé její po staven
vedou k určitým závaznostem a povinnostem
Není neznámo, že k ni v mnohém ohledu mě sta
ostatní vzhliží jako ke svému vzoru. Její ko-
nání je tím zodpovědnější. V její moci lež
velká část osudu toho, co jsme si zvykli nazý.
vati uměleckou kulturou, ale tato nemůže
vzrůsti jinak nežli skutečnými směrodatnými
činy uměleckými. Jejich zrození nemá býti ani
znemožněno, aniž jemu odporováno. Nemá býl
také záležitosti lhostejnou. A nebude jí, jakmile
správa města bude míti osobnosti, kterým tolo
vše leží nejen na srdci, nýbrž přímo v krvi,a
jichž energii bude také dána moc prováděti
umělecké hospodářství a uměleckou politiku ke
zdraví všeho umění a k vlastnímu prospěchu
města. Pak teprve vyvedeni budeme z neplod
ných nerozhodností a vší anarchie, v níž Prahu
všude tam vězí, kde po zákonu přirozenosti b
mélo silné a jadrné umění nastupovat v činnost
Karel B. Mádl.
Mádl
Praha
10
article
Školská hlídka
Školská hlídka
Pro dítě!
11
article
V nižádném oboru sociálně-kulturníhoži
veta našeho není ještě tolik půdy nevzdělané.
ladem ležící, ba škodlivým býlím zarostlé, jako
na poli výchovy dětí, ochrany dítěte a uvědo
mělé, účelně a vytrvalé péče o děti. Stoleti dva-
cáté sice jest nazváno již „stoletím dítěte“, al
musí uplynouti ještě mnoho let a zvláště musí
objeviti se mnoho skutků, než budeme moci
právem tvrditi, že krásný titul stoleli ditěte je
více než fráse. Co doposud v tomto století pro
ditě bylo vykonáno, to nevybočuje tuze z theore-
mat druhé polovice minulého století, jež sice
oplývalo krásnými reformními programy, mno-
hými lákavými podněty a nadšenými resolucemnn
nejrozmanitějších kongresů a porad, ale nevy-
kázalo fakticky mnohem více, než zbudo-
vání moderní povinné školy obec-
né se všemi jejími přednostmi i vadami. Ovšem
vybudování organismu obecného školství zname-
nalo tak mocný úspěch a pokrok na nevzděláva-
ném a zanedbaném poli výchovy mládeže, že
není divu, ujalo-li se přesvědčení, že více již
vlastně pro dítě ani konati nelze. Škola obecná
vzrostla u nás dost neorgnnicky, jakoby rázem,
a péče o tento výchovný útvar absorbovala vše
chen zájem o otázky výchovné do té míry, že
vlastně vybudovánm školy všechna ostatní péče
končila. Vystavěny pěkné budovy pro školy, ně-
kde i pravé chlouby obcí, skutečné školní pa
láce, školy opatřeny namnoze dobrými pomů-
ckami a snad i tu a tam jakýmsi komfortem
novodobé školské kultury — ale tím vším, zdá
se, upokojeno svědomí naší society, jakoby již
více pro dítě vykonati se nedalo.
12
article
A zatím všechny ty školní paláce, vlastně
správněji řečeno školní továrny, všechny ty p
tentní tabule a lavice, všechna ta patentní počí
tadla a veškery ty diagramy, fysikální přístroje,
vzorné kabinety a sbírky, zkrátka všechnoto
úsilí, vyčerpávané snahou po zevním zdokona
lení školy, znamená vlastně jen díl, a poměrně
malý díl splátky velikého dluhu, jímž jsme po
*) Královské hlavní město Praha. — Pohledy
Pražské a díla umělecků vystavená v pavilonu města
Prahy na Jubilejní výstavě obrhodní a živnostenské
komory pražské 1908. — Vydáno nákladem obc
Pražské L.. P. 1908.
Praha
13
article
vinni mládeži, budoucí své generaci, která bohu-
žel neutvařuje se jen vlivem našich, třeba nej
moderněji a nejáčelněji zřízených škol, ale jež
vyrůstá v societě, tedy v rodině, na
ulici a ve společnosti, a která podléhá
mnohonásobným a mocným vlivům přítomného
sociálního života dříve než se zrodlila
a od prvních okamžiků svého ži-
vota stále a stále.
Ale my si dobře neuvědomujome, že zbu
dováním školy obecné vykonán jen díl povin-
nosti vůči mládeží a zakotvuje se klamné pře-
svědčení, že škola je začátek a konec veškeré
povinné pěče o dítě. Nejvděčněji projevuje se
osudný tento omyl v době po dokonané po-
vinnosti školní. Miliony se věmují na škol-
ství elementární, zajisté v pevné naději, že ško-
lami možno s úspěchem založiti mravní povahu
mládeže a zušlechtiti ji, ale když děti ze škol
obecných vystouplé dorostou věku pro jich
mravní i fysický rozvoj nejdůležitějšího a
nejnebezpečnějšího, ponechává je společ-
nost prostě jejich osudu a stará se o ně pramálo.
A kdo má přiležitost sledovati mravní a intelek-
tuální rozvoj našeho odrostu od 14. roku do
povinnosti vojenské, musí ustrnouti, že s tako-
vou lehkomyslností a bezstarostností věnovány
milioný peněz na výchovu v několika úřadně na-
řízených létech, aby potom v celé řadě následu-
jících a právě nejdůležitějších létech takořka
nic nebylo pečováno o to, aby fondy za-
kladní, školou obecnou dané, byly
podehyceny, zachovány a dále pě
stovány a rozhojňovány.
bůh
14
article
A také v samé době povinnosti školní jes
málo postaráno o to, aby odsíraňovány byly vše-
chny překážky, stavící se výchovnému dílu n
překážku. Výdělečná práce dětí se trpí, pravi-
delná a povinná docházka školní je vlastně jen
na papíře, na podporu zpravidelnění školní ná
vštěvy neděje se celkem mnoho, ba doposu
trvají osudné školní úlevy a vybírá se dokonce
školní plat.
O nejchudší mládež, strádající nedostat
kem nejpotřebnějšího oděvu, obuvi a teplé stra-
vy je postaráno u nás naprosto nedostatečně.
nemluvíme-li ani o svízelných nedostatcích po-
třebných pomůcek pro školní práci, o přeplňo
vání tříd, vadách a nedostatcích hygienických.
o nedostatečném a neorganisovaném dozoru nad
mlédeží v době poškulní, ba dokonce o nedo-
statku škol vůbec.
Za těchto bědných okolností, kdy sice pouze
a výhradně od školy očekávají se výchovně zá
zraky a kdy nicméně ani tato výchovná inst-
tuce, vystačující vlastně jen po dobu osmi roků,
není vypravena tak, jak by si přát
bylo, není se co diviti, vyskytují-li se v ml-
deži naší individua, jež svou nemorálností uvád
v úžas ony kruhy, které žijí v uspokojivém a
blaženém vědomí, že zbudováním a vydržová-
ním škol bylo učiněno pro výchovu mládeže vů-
bee vše, co vykonati lze.
A přece, jak svrchu jsme již uvedli, pol
výchovné, obsahující oblast věkovou od nej-
útlejšího mládí až po léta vojenské povinnosti
a proniklé mnohonásobnými vlivy přitomného
života sociálního se xšemi jeho bědami a stin-
nými stránkami, je tak širé a obsáblé, že na
něm jeví se elementární škola naše jako osa-
mecená easka na dálné poušti, ladem ležíeí.
Osaditi toto nepěstované pole krásnými
květy a užitočnými plodinemi kulfurní práce vý
chevné, nenechati ani jediného, sebe odlehloj
šího koutku bez vzděláni, toť právě krásný pro-
blém století díčte. Půda je zkypřena.
15
article
Není možno činitelům vlivným a moeným, jaký-
mi jsou sborové zákonodární, samospráva, bo
hatí jedinci a pod. vymlouvati se, že není práce
pro zdárnou kulturu připravena. Od památného
prvního mezinárodního kongresu v Trocader
r. 1883, kdy ponejprv thooremata přislušní
akce shrnuta v ujednocené požadavky až d-
dnešní doby, kdy leží před námi obrovská litera-
tura péče o děti a nepřehledná řáda obrněných
resolucí nejsozmanitějších schůzí, porad a kon-
gresů pedagogických, projednán problém svrchu
řečený tak důkladně a všestranně, že zbývá je-
diné, přikročiti k činů m.
Ovšem pole činnosti je tak dalekosáhlé
málo dosud pěstěné — že jest potřebno stanoviti
postup kulturní práce, uvědomiti si co dři-
ve a nejnutněji a co potom. Ponecháme-li zatím
stranou reformní akci legislativní, k níž je třeba
více dobrého porozumění a dobré vůle, než
hmctných oběti, ale jež vzdor tomu jest s to za-
chrániti mnohdy více cestou profylaktiekou, než
se dá později i největším napjetím finančních
sil napraviti, položme si konkretní a časovou
otázku: jak zachová se naše česká veřejnost
v této době jubilejní ke krásněmu podnětu jubi-
lantovu: pro ditě!
Dle určitě vysloveného přání má obraceii
se oslavná dobročinnost na prospěch — ditěte.
Krásná, vznešená, vskutku ušlechtilá a moderná
tendonce!
Avšak tak mnohá krásná sentence ztratí na
svém půvabu, musí-li projíti obvyklou cestou
ofieiosní interpretace, kferá vždy všemu lépe
rozumi a která si obyčejně osobuje rozhodování
i v tak delikátních připadech, kde by měla býti
zatím tichou pozorovatelkou, jako v tomto pří-
padě, kdy ihned. oficiální odborníci rozhodli
16
article
určitě a podrobně, co a jak, ačkoliv krásné desi
derium: „pro dítě“, ponechává těm, kdož je na
plniti chtějí, širokou volnost.
Sotva že do veřejnosti proniklo heslo „pro
daěl, přispěchali si úřadní odborníci s definicí,
kteráž jest po jejich rozumu: zakládati ústavy
pro slabomyslné, idiotické, epileptické, neplno-
smyslné, churavé a opuštěné děti. Tedy vůbec
pro děti abnormální.
Pro děti normální, právě pro ty, které nám
nejbezpečněji zaručují zdárnou generaci příšti,
pro ty nenalezli oficiosní intorpretenti slůvka
doporučení, ač právě tato mládež zvýšené ochra-
ny a péče potřebuje, ač právě tu by peníz vy-
daný byl zužitkován nejprospěšněji.
Avšak, těžko jest nyní zvraceti silný proud
a jmenovitě nám je našimi nepříznivými poměry
znemožněno stavěti se proudu napřič, ježto bi
hužel u nás také o ubohou, nešťastnou mládež
abnormální je postaráno přímo — mncešsky.
Uvážíme-li, že se situnce u nás vytvařuje tak.
že na př. co nevidět dojíti může k tomu, že ne
budeme míti vůbec české obecn
školy pro děti nevidomé, nenastane-
zavčas náprava, o níž se tak horoucně stará dv.
rada prof. dr. Čelakovský, vzpomeneme-
nedostatečné naší organisace školství pro slabo-
myslné a p., nezbývá než přistoupiti na úzkou
onu definici a uvážiti o tom, který způsob péče
o děti je pro naše poměry v nynějším čase nej-
přihodnější a nejpotřebnější.
profesor
doktor
Čelakovský
17
article
A tu je snadný výběr pro každého, kdo jer
poněkud otázkami příslušnými se obírá. Není-.
tedy možno obrátiti jubilejní dobročinnost po
přednesti na prospěch dětí normálních, ne-
zbývá než rozhodnouti se pro ten modus, kte-
rý sice zachraňuje děti abnormál-
ní, ale současně prospívá dětem
normálním. Jest to ochrana dětí mra v aě
zpustlých, rodinami zanedbaných. O tyto
nešťastné oběti socilních poměrů, alkoholismu,
rozvratu rodinného života a morální i fysické
bídy je u nás postaráno nedostatečně. Ubožáei
tito jsou na oblíž škole, která je před nimi s ce-
lou svou autoritou bezmocná a která nemá ani
dostatečných prostředků ani vůbec jinak mož-
nosti, věnovati jim onu zvláštní péči, jež je
nutna, mají-li tato tělesně jinak zdravá, živola
schopná individua býti zachráněna pro ladskou
společnost. Když r. 1881 Jules Simon, Berangen
a Roussel učinili první návrh na omezení otcov
ské moci, bylo dotazováno víee než jedenáct se
ústavů, zpustlou mládež vychovávajících, co po
kládati jest za hlavní příčinu zpustlosti mládeže.
A jednosvorná odpověď učitelů šedesáti pět
tise zpustlých dětí zněla: nehodní rodičové.
Jules Simon
Berangen
Roussel
18
article
Nuže, u nás nejsou poměry dnes podstatně
jiné, ale o nápravu se staráme málo. Náš soude
může zbavíti sice nehodného otce moci otcov
ské — ale mluvme s praktiky jako na př. se
soudním radou Rösslerem v Nuslích, kteří maj
nejen smutnou příležitost otázku zpustlost
mládeže z blízka sledovati a také vřelé poroz
umění pro záchránu dětí a nadšenou touhu po-
moci — a ti si postesknou, že celé to opatřen
o odejmutí oteovské moci je vlastně jen pap-
rové, poněvadž není ústavů, kam děti mravně
ohrožené odevzdati. Školy naše mohou zpustl
děti sice — vyloučiti, ale nemohou zároveň je
do určitého úslavu odkázati. A o tom, jak jeden
zpostlý hoch je mravní zkázou stům děti jiných
a že výehova dítěte mravně ohroženého potře
buje silnějšího prostředi výchovného než je bez-
mocná škola a zkažená rodina, o tom všem psál
je nadbytečno.
Zkrátka, pro náše mrávně ohröžené déti n
máme dostatečného počtu ústavů. Je zjištěno
že nutné pomoci je tu třeba 500 dětem, jež
nezbytně potřebují zvláštní výchovy, poněvadž
domov je kazí. Dále nutno se postarati o 68
dětí ze škol vyloučených a o 218 dětí, jež jsou
nejen mravně, ale i duševně, ba i fysicky zall-
ženy. Potřebujeme vůbec nezbytně ústavů pro
786 nešťastných, mravně ohrožených dětí. Zem-
ská komise pro ochranu dětí umístí v nejlepším
případě oněch 86 děti — a nastává otázka, o
s těmi sedmi sty?
Rössler
Nusle
19
article
Proslýchá se, že zemský výbor po
užije jubilejiho fondu na pro-
spěch děti idiotních. Bude mi sned roz
uměno, že bych z duše přál těmto ubožákům p
moci. Ale děsně číslo 700 dětí mravně zpust
lých, dětí, jež dokonalá výchova může zachrá-
niti a vychovati v řádné členy národa, toto číslo
křičí zoufalým výkřikem: Pamatujte napřed na
ty, jež zachrániti ještě možno a které chro-
žují sta a tisíce jiných a pomozte
nejprvetěml
Nuže, v který směr má býti řízena u nás
dobročinná akce na prospěch dítěte? S dobrým
svědomím lze doporučiti zemskému výboru,
okresům, obcím i zámožným jednotlivcům: za-
řizujte vychovatelny: zvláště pro hochy
ve věku školou povinném, zvláště od 10—14
lel; zaměstnejte nešťastníky ozdravující prací
vykonáte na ten čas nejkrásnější
čin — pro ditě!
F. V. Moravee.
Učitolská jednota žižkovská puřádá v týdnu o
29. listopadu do 6. prosince t. r. výstavku uměle-
ckých knih pro mládež. Pp. nakladatele žádámeo
laskavé účastenství. Uspořádání výstavky svěleno
knihkupectví p. Jirmana v Žižkově. Zvláště byli by-
chom vděční pp. umělcům za půjčení originálů ilu-
strací. Výstavce předchá zeli bude přednáška odb. oe
p. Ani, ltambouška
Mista učitelská ve školních okresech:
českobrodském: katechty na měšť. chlap.
v Červeném Kostelci, říd. učitele s nábožen, způso-
bilostí ve Voděradech, učitelů 1. tř. v Mochověa
Velence, 2. tř. v Kounicích, Mukařově, Nučicích
Olešce;
královédvorském: říd. učitele s nábož.
způsobilostí ve Starém Plese, učitelky 1. a 2. třídy na
divčí v Králové Dvoře.
Žádosti od 14. listopadu
F V Moravee
Kounic
Žižkov
Kostelec
Voděrady
Mochově Velenka
Mukařov
Nučice Oleška
Králové Dvůr
20
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Dvě ošizené ženy.
(Před čtyřělenným senš tem.)
Slará moudrost indická praví, že není chylřej-
šího tvora nad ženu. Ale tute starcindickou galant-
nost zkorrigovalo písmo svaté svým známým podo-
benstvím o sedmi pannách moudrých a sedmi po-
šetilých, z nichž tyto poslední ukázaly se necpatr-
nými a olej, kterým posvítiti měiy za noci ženichu
a nevěstě, proplýtvaly na hlávkový salát. Podoben-
stvím tím řečeno, dle nezdvořilého výkladu, že po-
lovina žen je moudrá a rozšaíná, druhá pak méně
moudrá a rozšafná.
Do řad posledních patřily asi dvě ženy, jedna
vlaslně položena, protože 17letá, které včera dosvěd-
čovaly před soudem, jak lehko napaleny byly ne-
svědomitým podvodníkem, brestaným už 26letým
Karlem Nadlerem, bývalým účetním v pivovaru,
nyní po delší čas však již darmošlapem bez práce.
Zkažený, šestiměstčním žalářem pro podved již
treslaný mladý muž. užil svého pěknéhio vzhledu k
novým podvodům, menšího sice rázu, ale ošklivým.
Dne 1. července přišel do Prahy a ubytoval se u pí.
Marie T. na Král. Vinohradech a předslavil se jí tím-
to způsobem:
„Jsem technickým úřadníkem pražského masi-
strátu a přeji si míti pohodlí. Budu vám platit mě-
síčně 68 K — chcete-li víc, zaplatím víc.“ A dodal:
„Na krejcar nehledím. Tatík je velkostatkářem n
Boleslavsku a doslánu peněz, co jich budu chtft.-
Důvěřivá bytná potěšena novým nájemníkení,
který má tak zámožného papinka. a obsloužila jej
co nejsvědomitěji. Když se však přiblížil den prvého
placení, pan „technický úřadník magistrátní“ zmizel.
nezaplativ oklamané bytné zni vindry. Ovšem se
s ní také nijak nijak nerozloučil a po účtu se nezeptal.
Nadler
Král
Praha
Vinohrady
Boleslavsko
21
article
Současně, kdy oklamal bytnou, kladl osidla jiné
ženě, tenlokráte osidla milostná. V Kinského zahradě
zdvihl 17leté slečince Elle X. slunečník, klerý jí z ru
ky vyklouzl a půl bodiny na to vyznal jí už lásku.
Slečna Ella se mu svěřila, že je dceruškou tatí-
ka, který má veliký dům a několik spořitelních kní-
žek a pan Nadler naproti tomu jí sdělil, „že má tu
čest s panem „inženýrem“ a ředitelem technické kan-
celáře, jehož vyhlídky jsou velmi slibné, ano lépe
řečeno, přímo skvělé. „Krom toho,“ pravil s nebe
spadlý „přitel“ slečny Elsy, „jest olec můj velko-
statkářem a mám tedy všechny podmínky k daleko-
sáhlým nadějím do budoucnosti. Budele-li mi jen věr-
na do skonání, budu nejšťastnějším smrtelníkem na
světě.“
Umluvili si hned na druhý den na cno šťastně
místo svého shledání dostaveníčko. A tu již pan sin-
ženýr“ nabáll jí své srdce a požádal ji hned o pra-
mizerné — dvě koruny. „Považ, Elinko, stala se
mi nehoda. Otec telegraficky mi nařídil kouplti mu
nádherný faelon a pár bujných vraníků. Penize sice
mám, ale chybí mi dvě koruny. Nemohla by' s mi je
zatím ty půjčit?“
Eliška — půjčila. Co by pro pana „inženýra
neudělala! Za několik dnů zaklepal již pan „inženýr“
na dvéře bytu Ellina otce
„Mám tu čest se představiti. Jsem X. Y., inženýr.
a přicházím zcela otovřeně a upřimně prosit o ruku
vaší ctěné slečny dcery Elišky.
Otec chvili zůstal zkoprnělý nad tou smělost
dnešního mladěho svěla, pak ale moudře otevřel dvě-
ře a učinil rukou pohyb asi takový, jako archianděl
Gabriel, když propouštěl prarodiče z ráje.
Ella
Nadler
Elsa
Elinka
Eliška
Gabriel
Budel
22
article
„Nostydo! — Zná děvče týden, schází se s ní
za mými zády a už se opováží? Marš! —
Pan „inženýr“ se po tomto přijetí dlouho ne-
zdržoval a vylelěl ze dveří rychlostí aulomobilu o
startu. Tké Eliška dostala svůj podll a zakázanou
Kinskou, ale na „svého Karla“ zapomenout nemohla.
Karel několik dní byl z ticba, ale asi za dva
týdny došel od něho dopis, v němž psal sl. Elle:
„Ležím v nemocnici. Musil jsem se podrobiti těžké
plicni(!!) operaci. Jsem nejvýš neštasten. Nechod
sem však. Nepustí Tě ce mně, neboť každé rozčileni
mohu zaplatit životem. Pošli mně nešťastné-
mu desítku na přilepšenou. Karel.
Slečna Ella rozrušena osudem nešťastného mi-
lence poslala mu vypůjčenou dvacelikorunu.
Za týden poslal Karel nový dopis. Už se prý
„sbírá“, ale bude ještě jednou operovan a proto po-
třebuje ještě jednu desltku, aby se docela
zotavil. Všecko jí to „tisíckrá!“ nahradí a do smrti
jí bude vděčen.
Dostal tody ještě jednu dvacelil orunu.
Zntím vyšly švindle pana Nadlera na jevo, pá-
tráno po něm a skutečně nalezen v nemocnici, al
na oddělení, kde se léči rtutovými praeparáty a jodo-
formem.
Před senátem, jemuž předsedal rada vrch. z.-
p. Kasalický klidně se ke všemu přiznal. Také
z prudké lásky již vyléčená slečna E. se dostavi a
a s velikým rozhořčením dívala se na člověka, s nim
další známost mohla se jí státi pro celý život
osudnou.
Soud uznal Nadlera vinným zločinem
podvodu a vyměřil mu trest osmiměsíčního, těž
kého žaláře, posty náležité zostreného.
Marš
Kinská
Karel
Ella
Nadler
Nostydo
Tký Eliška
24
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Týdenní táčky.
Toho dna, kdy krise vídeňská byla nejkriso
vatější, kdy Její Excellence paní Blanka Biener
thová — jak s povděkom galantními státníky
konstatováno — sílila vzáené panstvo v paláe.
ministerstva vnitra čajem a vídeňské zpravo
daje višňovkou — žili jsme my nekonferenčníe
v Praze od rána až do noci v takovém napjetl
jako když se čeká na polední výstřel a ten po
řád nepřichází, ač všechny pražské hodiny už
ukazují čtvrt na jednu.
Tehdy ještě věřilo se v koaliční minister
stvo a jmenovali se kandidáti, mozi nimiž kato
lické mé srdce zvláštní radosti plnila dvě jména
„černý prine“ Alois Liechtenstein, jako příšt
ministr pro hledání veřejných praci, a Mořie
Hruban, přiští ministr krajan pro olomoucké
arcibiskupství
S hlubokým povděkem kvitoval jsem při té
příležitosti mužná slova, dnes na dobro demisio-
Dovaného sxministra Práška, který, jak ko-
respondence „Centrum“ radostně zaznamenala.
„měl odvahu přímo a energicky zastatise
dobrého práva katolické strany národní a dopo
ručovati dra. Hrubana za ministra krajana.“
Blank Biener
Liechtenstein
Mořie Hruban
Prášek
Hruban
Praha
25
article
Tato odvaha vůdce agrárníků byla tím od
vážnější, když, jak známo, na svatováclavském
sjezdu strany agrární pálilo se do klerikálů jak
po sv. Anně do zajíců a agrární předák Udržaí
proslovil takovou husitskou řeč, že předseda
Národní rady ho za ni políbil a prohlásil jej
„historikem českých sedláků“
Žel — zbožné naděje nás členů Piova spol-
ku ve dva svaté ministry trpce byly sklamány.
když v časných ranních hodinách včerejšího dne
přišla zpráva: „Koalice rozbita — úřadnický
kubinet nezbytný.“
s e
Rázem přestalo se sázet na kandidáty mini-
sterských fraků, ustala hádka, bude-li se
vládnout dál s Čechy proti Čechům a na kvap
odřeknuto — jak jsem koupil, prodávám — dva-
náct objednaných uniforem II. třídy hodnostní.
Po pětidenním a jednonočním napjetí vrá-
tili jsme se tedy zase do občanských svých my-
šlenek a debat o tom, proč je pěna na pivě
bllá, proč nevychází slunce jen dvakrát týdně.
budou-li napřesrok v módě ještě větší damské
Anna
Čecho
Čechy
národní rada
Piov společenský
26
article
klobouky, jak dopadne užší volba vinohradská
a budo li dnes na Příkopě buml?
Tato poslední věc, přetřásaná velmi živě n
vídeňských konferencích, stále zaměstnává mysl
české Prahy a burcuje různé, zajlíma ve
vzpomínky a dokumenty, z kterých poučent
mohl by si vzíti onen pán, jenž prohlásil, že
prý je buml starobylým právem.
Strašná chyba lávky! Kuhův „Montags-
blatt“ sám proti bumlu vystoupil a není tomu
ani rok! Laskavostí lékaře, jenž znám je jako
spisovatel pod pseudonymem dr. Tušovský, dán
nám k disposicí materiál, z něhož čtenář pozná,
jak se toči vítr německého přesvědčení, když
jde o to, hrát na utištěné.
Není tomu ještě ani rok, co byla Praha
svědkem rvačky mezi buršáky a kdy tytéž listy
německé běsnily proti německým studen
tům pustými články, volajíce na ně policii.
Zde je důkaz:i
„Monlagsblatt“ psal ve feuilletonu
ze dne 25. listopadu m. r.: „Das ist nämlieh
das possirliche an dem „Kulturkampí“ un-
serer „wehrhaften“ Studenten.. Mit Gelst,
Anschauungen, Freiheit, hat der
Prager Studentenkrakehl wahrlích nichts
zu thun. Aber desto mehr mit Kappen! Wie man
ausserhalb des akademischen Bodens heute
bereits über diese ewig wiederkehrenden
Rippeleien der Bierstudenten denkt . ..
Es ist nur bedauerlich, dass sich nicht aus den
Studentenschaft selbst endlich eine kräftige
Opposition gegen den Terrorismu s der po-
genannten wehrlraften Studenten geltend macht.
Kuhův
Montags
doktor
Tušovský
Gelst
Anschauungen
Freiheit
Praha
unoserer
Studenten
27
article
Diese ewige Kappenpolitik ist ein
fach blamabl, kindisch und roh. Sie beginat
aber auch die Freiheit der Universität ernstlieh
zu bedroben... und es ist kein Wunder, wenn
schliesslich die Polizei dem letzten Restchen
akademischer Suverenität und Freiheit den
Garaus macht!“
Milý čtenáři, tmí se ti v očích při čteni
těchto slov, či se ti rozednívá? Četl jsi v minu-
lých bouřích tak surový výpad proti německým
studentům i jen v jediném českém listě?
„Čepičkářství německých ochla-
stů a rváčů studentských nemá s du-
chem, přesvědčením a svobodou
nic společného, nýbrž tento terro-
rismus, tato věčná čepičková poli-
tika jest jednoduše blamáží, je dě
tinská a surová, takže policie bude
musit učiniti tomu přítržl
Kde jsto, „staří páni“, profesoři a poslanci,
jichž politika je „dětinská a surová“ ??
A konečně, aby si nemohla stěžovati „Bo-
hemie“, že ji ignoruji, ač se tolik pro zdar
české Prahy namáhala, ať ai přečte, co vypráví
Kollár v V. zpěvu Slávy Dcery o redaktoru
prvotní „Bohemie“ Uhlovi: .
Ortel vyřčen, aby toho lháře,
věčně českým trestem trestáno
totiž z oken na zem metáno
eted
a to nohy vzhůru, dolů tváře.
Kolohnát ten tudíž s vysokesti
musel kotrmelce dělati,
takže všecky praštěly v něm kosti.
Časopis on nectný v řeči Němce
začal proti Čechům čarbati
s názvem „Bohemia pro Bohemce“.
Bohemia ve dnešní úpravě vyšla r. 1828,
čarbá a dodnes neustala proti Čechům čarbati:
ale zdá se, že krutý ortel, vyřčený Kollárem prs
zatracence, stihá její redaktory trestem už zde
na světě, neboť dělají za své hříchy, páchané
na pravdě a spravedlnosti, kotrmelce s mostu
do Vltavy...
Kollár
Sláva
Uhl
Němec
Čecho
Praha
Vltava
Bohemia
Bohemka
Suverenität und Freiheit den Garaus macht