Ročník XXXXVII.

V Praze, v neděli 24. listopadu 1907.

áa odenbet oty Matosbiroe ašel

Číslo 325.

Fa ranní s odpol. Histy přvodplácí s v Praze v zdministraci ae měsíe . . . . . . 5K —k na čprrt. lela s dvojí donáškou na měnt na čval lal ve slislkich: 2 K so na pěssíe . . Poštou: prřale n . . . : ke s dvojí zšsilkou n. . k S

Onešní čísle pra Prahu le t 22 stranácb.

První odpověď vlády klubu. Dnes tomu čtrnácte dnův, co stalo se ve Vídni definitivní rozhodnutí o poměru padpoloviční většiny české de- legace ke vládě Beckově. Ze 108 poslancův národa českého 66 jich rozhodlo se podporovati vlá du Beckovu, vyslati do ní dva ze svých příslušníkův jako mini- stry a vstoupiti do vládní vět- šiny křesťansko-sociálně-něme- ckopolské. — Byli to poslanci čtverých stran, kteří se odvážili tohoto rozhodnutí: a sice: 28 českých agrárníkův, 17 čle nů katolického národního klubu, 15 poslancův národní strany svo- bodomyslné a 6 Staročechův. Timto skutkem byl bar. Beck se svým celým systémem a vyrovnáním rakousko- uherským zachráněn. Neboť pouze s tě- mito našimi 66 hlasy má dnes vládn většinu 312 hlasů proti 204 oposičním. Bez nich byl by měl toliko 246 svých věr- ných, tedy ani ne pouhou nadpoloviční vět- šinu, jež při 516 poslancích činí 259. Kdyby pak našich 66 poslancův bylo se postavil do oposice, byl by šik této dostoupil počtu 270 hlav proti 240 vládním a kabine Beckův nebyl by mohl ani 24 hodin ob Jestli kdy, měli jsme tu osud vlády vídeňské ve svých českých rukou a tím na- dešla pro nás dějinně vzácná chvíle, kdy rychlým, upřímným a nerozbor- ným semknutím svých řad a pev- ným ustanovením se na určite řadě požadavků pro národní a politický prospěch náš nejdůle- žitějších, — mohli jsme dikto- vati panu Beckovi podmínky smlouvy, zajišťující nám, že se ci můžeme vstoupiti do vládní většiny, vy mohše národu svému za oběť své neod vislosti náhradu a cenu přim- řenou.

Tak vstupují vážné a sebevědomě poli tické strany všude jinde do vládních většin natož pak strany národní, zastupující ne- uspokojený, bezprávím a křivdou týrany národ toho významu, jakým jest pro říš habsburskou historický národ český. Avšak co jsme zatím slyšeli z Vídně?! Nic, než nářky na žalostnou nesvornost a rozháranost mezi stranami v táboře české delegace, žádné zvěsti o svorném dohodnutí se na určitých podminkách a pevných postulátech, na jichž splnění do určité lhůty by všechny strany českého svazu byly učinily závislým svůj vstup do vlády a vladní většiny Beckovy, nico věci národa, ale jen hádky o kandidá tech na uprázdněná dvě křesla v kabinetě Beckově. — A konec neblahého toho divadla zněl na místo Fořta — Fiedler, na místo Pacáka — Prášek! Toť bylo vše. Hora, pra- cujíeí k porodu, porodila myš — jak napsal náš umírající dr. Engel... Pouhá výměna osob v kabinetě Beckově, kde vedle 9 Němců máme 2 ministry, — ale žádný úspěch věci našeho národa za těžkou obět neodvislosti 66 poslanců jeho. Tak jevila se situace dne 9. listopadu t. r. Divu-li, že nás a všechnu naši veřejnost udeřila jako pohroma z čista jasna. Nikdo v Čechách nechápal, co se to ve Vídni

událo, a jak mohli našinci bez garanci dostatečných podnikouti takový osudný krok? Od 17 členů katolického klubu konečně to nepřekvapovalo. Ti již dávno před tím připínali si kokardy vládní strany. hotovíce se připojit ve sněmovně k oněm 96 křesťanským sociálům a klerikálům něme- ckým podle svého katolického citu a zájmu. Avšak že by též 26 poslanců české strany agrární a s ní 15 poslancův národní strany svobodomyslné vedle6 Staročechův mohlo tak zhola, sans phrase obětovati svou neodvislost a zapřáhnouti se do vládní většiny křesťansko-sociálně-něme- cko-polské, v níž budeme pouhou pětinou, tak jako v německé vládě Beckové nebu deme ani celou sedminou: to bylo nám věcí číro nepochopitelnou, to jsme neváhali nazvat obratem neblahým a chybou osudnou i ohlásiti našim přátelům v delegaci: »Nie za zlé — ale na této cestě vás — neodvislé »Národní Listy provázet nemohou!« — Minulo čtrnácte dnů a zodpovědní vůd- cové delegace národní strany svobodomyslné vynasnažili se během těch dvou týdnů vše- možně, aby slovem i tiskem rozptýlili těžké obavy naše a ukonejšili rozechvěnou naši veřejnost. Naznačovali, že prý nepřinesli těžkou svou oběť tak zcela zadarmo . .

Smluvily prý se strany (agrární, mlado- česká, staročeská i klerikální) o »jisté po- žadavky«, které byly vládě (?) barona Becka předloženy a není prý pravda, že byly od něho zamítnuty. Výsledek porad s bar. Beckem byl prý sdělen jak jednotlivým klubům poslaneckým, tak i vý- konným výborům jejich stran a byl prý tě- mito schválen. Sluvem, poslanci většiny de- legace nešli prý »do vlady bez takových předpokladů, které zabezpečují aspoů částečný úspěch česke věci«. Ale nelze prý ovšem vybubnovati na náměstích českých měst, »co bylo vyjednáno« — nýbrž slušno prý věřiti, když už ne Beckovi, tož přece 66 vlastním poslancům, že nechtějí spáchati politickou samovraždu.

Žel, že nás před čtvrtstoletím právě tak, skoro doslovně ubezpečovali tehdejší — osobně zajisté vší úety hodní vůdcové strany staročeské, vstoupivší podobně do vladní většiny Taaffovy. Take oni byli přesvědčeni, že vláda hr. Taaffa není žádnou zásadní nepřítelkou národa českého, také oni důvěřovali slepě v kavalírské slovo a řeči hr. Eduarda Taaffa, jenž také požadavků našich neodmítal, nýbrž »časeme dle »možnosti« vyhověti jim sliboval. Jen že míjela — léta a pětileti a konečně desetiletí a týž šlechetný hrabě Taaffe za v šec ky krajně obětovné slu žby staro- české strany ve vládní pravici pořád ještě neplnil ani nejprostších pří- kazů státních základních za- konů na prospěch národa našeho v Čechách, ni na Moravě, ni ve Slezsku, nýbrž udržoval za podpory naší stary centralistický germanisační sy stém rakouský dál a dále, vymlou vaje se, že musí mu býti zůstaveno, aby uvážil, »kdy, kde a jak« možno něco pro právo naše učiniti. Od roku 1886 pak vůčihledě couval a ustupoval od svých slibů před rostoucím terorem Němců, až posléze uzavřel přes naši »účast ve vládě« svůj mír — s oposicí německou a vnutil našim Staročechům — Plene- rovy punktace. — Vestigia terrent! A tak, slyšíme-li dnes výše uvedená — velmi opatrně stylisovaná ujišto-

„Národnímu vání o jistých smluvených »požada vcích« našich, kterých Beck — »nezamítnul« a o jistých »předpokladech«, které »zabezpečují aspoň částečný úspěch naší věci« — přejeme ovšem vroucně ná- rodu svému, abychom se mýlili, avšak obá- váme se dvojíhoz aby ty naše smluvené po- žadavky nebyly vzhledem k oběti přiliš skrovny a pak, aby za tím slovem »neza- mítnul« nenásledoval brzy smutný doklad — »ale také výslovně nepřija l.« A již dnes máme podstatný důvod k setrvání v pochybnosti svél! Včera 22. listopadu ustavil se místo Českého svazu — »Národní klub« českých vládních stran (agrární, klerikální, staročeskéa mladočeské) na radě říšské. Prvním činem svým chtěl osvědčit, že zasluhuje jména. které si dal, i usnesl se, aby předse- dové všech tří klubů jeho odebrali se k baronu Beckovi a »tam mu důrazně prohlásili, že každé podobné porušení práv jazyka českého v t. zv. uzavřeném území. jaké se stalo onehdy při c. k. soudu v Chebu — »pakli by se dálo se svolením nebo za souhlasu vlády.« zname- nalo by pro »Národní klub« a jeho poměr k vládé — »casus bellie. Deputace záležející z pp. dra. Kramáře Udržala a dra. Hrubana vyřídila toto ulti- matum bar. Beckovi ještě v týž den. Nuža co jí odpověděl ministerský předseda bar.

Beck? »Prohlásil, že vláda zrovna jako dříve, tak i nyní stojí na stanovisku, že otázka jazykov u soudů jest věcí judikatury pří- slušných soudních instancí l« Nepřipomíná-liž to skoro poněkud po věstnou odpověď Taaffovu z r. 1891 ubohým Staročechům na jich proslulou Riegrovu inter- pelaci stran práva jazyka českého ve vnitř ním úřadování c. k. úřadů a soudův: »Pře- čtěte si Kaserera«? C. k. soudy v Chebu i jinde v zněmčených krajích Čech nechtějí ani v zevním úřadování se stranami přiznat zemskému jazyku če- skému rovné právo s německým; zamítají česká podaní napořád navzdor majestátnímu listu z 8. dubna 1848, navzdor čl. XIX. stát ních základních zákonů říše, navzdor Stre- mayrovu nařízení z r. 1880i navzdor pro slulému rozhodnuti nejvyššího soudního dvoru Tato vzpoura německých soudců proti zákonu ovšem způsobuje veliké pohoršení v celém českém národě. Jak se podobna anarchie může trpěti ve státě právním, aby právo, zaručené nám státními základními zákony, mohlo býti státními úřady rušeno a v nivec obráceno? Národní klub vládních stran cíti hned v první den svého života, jak se mu půda pod nohama třese a proto se vzehopujea chce vědět, co tomu říká vláda, jíž se upsal? Schvaluje-li či zatracujeli to? Kdyby schvalovala, chce jí okamžitě dáti výpověd ze služby a přejíti do oposice. Avšak mini- sterský předseda se tohoto ultimata svých věrných — tohoto casu belli — ani dost málo neleká, nýbrž odpovídá rovnodušně »Po tom mi ničeho není. To je zcela věc soudův.« — — A Národní klub? Vypoví proto vládě válku? —

Politické zprávy domácí. V Praze, 22. listopadu. (Klerikál ní novináři.) Na rozsáhlém programu minulého katolického sjezdu ve Vídni byl také referát re- daktora Schwechlera o katolickém novi- nářstvu a v referátě tom pojednáno též o hmot- ném postavení novinářů. Referent opatřil si cd venkovských novinářů množství zpráv a na jieh záklodě došel k smutnému přesvědčení, že „ka- toličtí mužové, kteří svým perem slouží katoli- ckému tisku, úpí pod tlakem hmotných starosti a že se dosud nestalo pranic, aby se noviná- řům opatřilo sociálné postavení, jakého se za posledních let dostalo všem inteligentním sla- vům.“ Přecházeje pak k jednotlivým steskům referent ukázal, že služné novinářů za nynější drahoty nevyhovuje ani oprávněným požadav kům jediné osoby, nemluvě o požadaveích celé rodiny; o lhůtě výpovědní a dovolené není z pra- vidla nijakého ujednání atd. Všeobecný je stosk že novinář s největší nejistotou hledí vstříc bu- doucnosti; pro případ nemoci, invalidity, neza- městnanosti, stáří nějsou z pravidla učiněna ni- jaká opatření a stejně není nikterak postaráno o vdovy a sirotky po novinářích. Nový zákon o pojišťování soukromých úřadníků, jenž vejde v platnost dne 1. ledna 1909, neodstraní starost novinárů, poněvadž žádný novinář, kterému je více než 30 let, nedočká se nikdy pense, slibo vané tímto zákonem. Opraz, nastíněný klerikál ným referentem, je tím smutnější, že se netýká jen novinářů klerikálných, nýbrž téměř všech

V Praze, 22. listopadu. (Nesplněn požadavky haličského sněmu.) Pro- fesor Glabiňski, byv zvolen za předsedu po ského kola, pravil ve své programové řeči mimo jiné, že bude pilně dbáti, aby vláda přesně dbala toho, na čem se usnese zemský sněm ha- ličský. Zemský posl. Merunowic z bere pro- fesora Glabiňského v „Gaz. Nar.“ za slovoa v otevřeném listě jej vyzývá, aby dopomohl k brzké sankci dvěma usnesením sněmu halič- ského, z nichž jedno žádá, aby vláda odevzdala solně doly haličské buď ve správu neb v nájem zemskému výboru, druhé pak žádá, aby se v správu zemskou odevzdaly komorní a nadaění statky, nacházející se v Haliči, ovšem bez jaká- koli ztráty pro státní pokladnu. Z Terstu, 21. listopadu. (K ja zy ko v otázce.) Městská rada terslská usnesla se před nějakým časem, že všechny nápisy na ob chodních místnostech v Terstě mají býti bud jen vlašské neb, jsou-li psány v jiném jazyce mají míti také nápis vlašský. Usnesení to smě- řovalo proti nápisům výhradně slovin- ským, které se počinají stále častěji objevoval v Terstě. Usnesení terstské rady městské byl ovšem nezákonné a proto je místodržitelstvo právě zrušilo. Z Turč. sv. Martina, 21. listopadu. (O pě odsouzený slovenský redaktor.) Dne 18. t. m. bylo v Prešpurku tiskové přeličení.

Žalován byl redaktor „Ludových Novin“ Julius Šlachta pro tři články, uveřejněné v „Novi- nách“, v nichž státní zástupce shledal, jak oby. čejně „politický delikt pobuřování, ohrožování vlasti a maďarského národa.“ Redaktor, vědu už předem, že jakékoli hájení před maďarskou spravedlností by bylo marno, přišel ku pře- líčení bez obhajce a také sám se nehájil proti výkladům žalebcovým. Maďaršti porotci přisvědčili klidně státnímu zástupci soud odsoudil Šlachtu na jeden rok státního vězení a 1200 korun pokuty. A maďarské spravedlnosti opět uči- něno zadost. V Praze, 23. listopadu. (Český o po- sičný program a Poláci.) Lvovský or- gán nynější demokratické většiny polského kola cituje z Klofáčovy stati, otištěné v „N. L.“, řadu hlavních požadavků, označujících zhruba politi- cký a národní program české oposice na říšské radě. Zaznamenává zejména potřebu, aby se náležitě vymezila právomoc českého ministr krajana; aby v každém ministerstvě byl odborný přednosta Čech; aby se počet českých úřadníko v ministerstvech a jiných ústředních úřadech rozmnožil tak, aby odpovídal počtu českého oby V drobném prodcjlt ranní čísle o sobě . . . pa odpolední . . . . . . . za 2 b Ve flialkách na vsnkorět ranní čsalo. . . . vdpolední . . . . . . . . « b Inserát v plati se kotově napřel Předplatení a inserty přijíná sdmini- strace v Marianské vlici č. 3. Tam nachltejí se též rečakre Giskirnn a erpedice , Nárožních Lista“ Rukspisy se aevzaesji.

vatelstva ve státě; aby v čele politické správy v Čechách stál úřadník český; aby vláda dala záruku, že sněm český bude zasedati každý rok aspoň tři měsíce; aby se vyhovělo potřebám če- ského školství a konečně aby se při přištím sčí- tání lidu zjišťoval jazyk mateřský a nikoli jazyk obcovací. Mezi těmito požadavky českých radikálů — poznamenává „Sl. pol.“ — nachází se řada ta- kových, které souhlasí s požadavky kola pol- ského. Týká se to zejména ustálení a rozšíření právomoci polského ministra krajana, rozmno- žení polských úřadníků v ministerstvechi, zabez- pečení pravidelného svolávání zemského sněmu a tedy zlomení převahy ústředního parlamentu, znemožnění umělé výroby Němců pomocí obco- vacího jazyka. Na půdě tohoto decentralisti- ckého a nufonomného programu může se během času vytvořiti společná akce poslanců polských v českých. Jeť jasno, že kdyby se již nyní vy- hovělo části požadavků českých, na př. pokud jde o zabezpečení pravidelné činnosti zemského sněmu, měl by z toho automaticky zisk i sněm haličský. Totéž platí o sčítání obyvatelstvaa různých požadavcích sociálně-politiekých a živ- nostenských.

V Praze, 23. listopadu. (Věci uher- ské.) Zmocňovací návrh způsobil přirozeně v uherské sněmovně ohromný rozruch. Strana neodvislosti ztratila opět některé členy a jiní jsou prý na skoku do tábora odštěpenců. Mlurí se dokonce o dvaceli poslancích, kteří hodlají vystoupiti ze strany neodvislosti. Maďarská opo- sice počítá, že proti zmocňovacímu zákonu bude vedle Chorvatů a asi 20 poslanců národních, 20 odštěpenců, pět demokratů a bar. Banffy, jenž snad převezme velení v oposici, a že tato oposice může zmařiti projednání zmocňovacího zákona před Novým rokem přes to, že má pouze jediný paragrat. Dle jednacího řádu mohl by totiž každý z oposičných pošlanců promluviti k télo předloze třikráť: v rozpravě všeobecné, při tilulu zákona a v rozpravě podrobné, fakže debata by se dala snadno protáhnouti až přes Vánoce.

To by se ovšem mohlo přihodit, kdyby vše- chny výše vyjmenované oslanecké skupiny chtěly provozovati obstrukci proti zmocňovaeí nu zákonu. Zatím všk je jisto, že obstruovati budou pouze Chorvatě. Poslanci národní se obstrukce nechopí a dissidenti s Banffem demokraty budou snad proti předloze mluviti oposičně, její projednání však mařiti nebudou. Zdá se nám tedy pravděpodobným, co pravil Wekerle o své přodloze, že totiž bude vy. řízena nejděle za dvě neděle. Debata započne již v úterí a jakmile bude skončena, přijde na jednací pořad předloha o kvotě, jejíž přijetím by celé vyrovnání bylo v Uhrách schváleno ještě před Novým rokem. Z Pešti, 22. listopadu. (Persekuce Ru- munů.) Dnes stál ve Velkém Varadině před soudem redaktor aradské „Tribuny Popor.“, Mik. Jova pro článek, jejž uveřejnil ještě za loňských všeobecných sněmovních voleb. Porota uznala ho vinným a soud ho odsoudil na šest měsíců vězení a 1200 K pokuty. „Tri- buna“ provází zprávu o rozsudku provoláním „Sláva maďarské spravedlnostil“

Politické zprávy zahraničné V Praze, 23 listopadu Slovanské sjezdy v Rusku. Došlo nás č. „Nového Vremene“ s ná- vrhem, už telegraficky signalisovaným, aby prvý slovanský sjezd konán byl dne 19. února 1908. ve výroční den uzavření svatoštěpánského míru. V návrhu se praví: Bulhaři za nedávných sofijských slavností při vysvěcení pomníku cara Alexandra II. učinili rozhodný krok ke společen- ství našich armád, a my nesmíme zůstaviti bez

FEUILLETON. V Praze, 23. listopadu. 6—. (Kronika.) Zase jednou obvyklý hluk kolem převlekačky ministrů na Dunaji Ze vřavy jedno slovo citelně vám projelo bytost Kterak že stojí věci velkého zájmu národ- ního ve chvílích rozhodných? — Nikdo neví, co má chtít! vykládá muž n slovo vzatý. Leda jednotlivci vědí! A tak vláda na otázku českou hledl jako na otázku — kaprů: hodiš některému kedlubnu a už ho máš ! . .. Slovo blízkého pozorovatele hluboce roz- hořčilo. — Tak tedy stojí věci? Svěříme péči vyšší zájmy svým tak zvaným »nejlepšímli- dem« a ve chvíli rozhodné »nikdo neví«,co chtit?« A jenom pusté sobectví rozhoduje ? a pak máme vítězit ? . .. A projevy spravedlivé nevolel — Nešťastný národ! Není-li předem ztra cena jeho věc? Ve chvili téžké nemá dostatek mužů silných, obětovných, schopných nesobe ckého postupu ! . .. A nálady bolestnél Však třeba překonávat chmurné nálady s škarohlídná hlediska ! Není-li vlastně všecko při- rozeno, co se děje? Sobectví přírodní zákon Nejsme přec horší národ, než jiní! Jsou-li kde na světě lidé, aby jednali z jiných popudů, ne — sobeckých ? — A přece jinde, co vidíme? Tamvl tězí zájem vyšší, nad sobectvím jedinců a stran A u nás? Ve chvíli rozhodné zájem národa se — odstrčí. A zase slovo kypící žluči! Trpká zkušenost! Treba ji sobě vštípit Třeba po příčiné pátrat a budoucně — se vy stríhatl

Co vidíme jinde? Lidé tam jako u nás. ziskuchtiví, ctižádostiví, soběhrabí! A přece. když chvíle nadejde, ustoupí vyššímu zájmu Ale, proč ustoupí? Protože ustoupit — musí! Dříve už vyšší zájem byl vhod opatřen byl pevně obehnán a ustrojen, aby - ve chvíli rozhodné byl chráněn před útokem a zmat kem sobeckých pudů Třeba znáti zákony přírodních živlů a po čítati s nimi při stavbě národního díla jako př všem stavitelství! A sobectví je přírodní živel Je vzpruhou všeho života, také všeho národ- ního života! Třeba ho využitkovati, leč z á ro- veň proti němu stavěti — hráze A kde jsou naše hráze, které by chrá- nily vyšší zájem národa před sobeckými pudy drobných organismů? Kde jsou naše opatření, aby vyšší zá- jem národa jako žerď praporu na pevnosti, za všech okolností stál vztýčen a vždy a z všech okolností byla tu mocnost, která vía v žádně chvili nezapomene — »co chtíte Naši buditelé byli muži spanilomyslní a prozíraví. Nade všecko cenili věc národa a jak obezřele si vedli v jeho službách ! Věděli dobře na tom vše sejde, aby lidé schopní a povolan ujali se práce, ale také na tom, aby s lidskou slabostí bylo — počítáno! Všecka činnos tehdy soustředila se v písemnictvu. A když první velká organisace národní vznikla, na tu chvl nejdůležitější: sbor Matice české ! — prozírav muží učinili svoje — o patře n í! Ve zprávě se praví — Měly se udileti zvláštní ceny č pocty za nejlepší spisy každoročně vydané ... Údové Sboru jsouce sami soudeo v u věci té, neměli nikdy poct takových do- stávati, byť i sebe lepší spisy vydávali ...7) *) Karla Tieftronka : Dějiny Matice česk.

Moudré opatření! Přirozené sobectvo je- dinců tak donuceno — k ústupu před zájmem vyšším! A ustoupit vyššímu zájmu, což to ji- ného, než — mravnost? Není společenského dila bez zákona mravnosti! Leč, na mravnost jedineckou není spolehnuti! Všichni voláme po mravnosti, ale ve chvíli slabé všichní podle háme — své přírodě. A příroda je nemravná ve své podstatě. Má-li trvat dílo společenskéa mravné, třeba stavět hráze proti její pudům úskokůml A prozíraví muži vlastenečtí postavili hrázi! A první naše organisace národní, Matice česká, vzkvétala a dostála svému úkolu zname- nitě. Nejlepší muži zasedali ve Sboru, ale nad nimi ještě trčela hráze ustanovená, aby spo- lečnému dílu zabezpečovala — mravný postup. Pak přišla doba velikého rozvoje. Život ná rodní se rozšířil, nové ústavy vznikaly, závody nové a ústrojí národně účelná ! Malice už dávno nebyla jedinou a nejdůležitější organisaci! Ne- tušený před tím ruch a šum se rozhostil, ve všech oborech národní práce vzrůstala mohutná tělesa společenská, hospodářské, politické, osvě- tové organisace pracovaly, ale v obecném ruchu a bluku díla na velikou zásadu se namnoze — pozapomnělo A tak nutně nadcházely chvíle — trpkých zkoušek. Mohl-li trvale prospivati společenský ústav hospodářský, třeba v jeho čelo postaveny byly odborné síly nejpovolanější, ani ž by velký společenský zájem chráněn byl hrází vhod- né obezřetnosti proti všelikým přehmatům jedineckého sobectví? Téžké škody a pohromy musily se dosta- viti nežli obecně uznána — příčina ! Nedostatek opatřeníi A trpké naučení musilo přikvačiti také ostatních oborech!

Velký úkol národa je společenské dílo! Může-li dílo národa zůstati bez téžkých škoe a pohrom, dokud velký zájem celku nen chráněn pevným opatřením proti slabo- stem lidské přirody, proti všelikým přehmatům sobectví osobního, třídního, strannického? Možno-li se nadít úspěchu pro veliké dílo, kde v čas nebylo postaráno, aby v dané chvili zájem nižší musil ustoupit vyššímu Může-li se dařit velké věci, není li nijak dřive opatřeno, aby v dlle společném za- bezpečen byl prvé — mravný postup? Stačí-li, když škoda nastala, jen bědovat a hořekovat, že národ »nepostupoval jednotně«, ale nijak nepřičinit, aby přiště lépe postu- povat — mohl Kdo opravdu přeje věci národa, není-li po- vinen, dle vzoru statečných buditelů, pečovati prozíravě, aby ke zdaru národního díla v čas byla učiněna — vhodná opatření? Nadešel vývoj, doby se střídaly. A doby mají svá hesla. Zprvu se rozléhalo: »Ni zisk ni slávu !« Doba idealistnál Pak přišla doba praktická! Musila přijít. — Jsme tak slabi ! říkalo se. Je nám třeb sily. Hleďme sesilit! A především hospodářsky Hleďme bohatnout! Není u nás moci Hleďme ji získat! Hleďme se dostávat k úř dům, k hodnostem! Jen výš, co možná vysoko! . . Povzbudné heslo ! Nebylo třeba je opakovat Vždycky se lidě tlačili k bohatství, k úřadům k hodnostem! A budou se tlačit! Přirozeny zjev a docela zdravý. S jedinou — podminkou Nemá-li se heslo zvrátit v pustě řádění nízkého sobectva, a věc národa propadnout naprosté — demoralisaci, třeba včas velký zájem zabezpečit. — Kterak? Tak, aby za všech okolností náležitou mocností byl chráněn a hájen . .. — Co třeba učinit?

Třeba v duchu vývoje dovršit — orga- nisaci národa ! Podružné zájmy, bližší osobnímu prospěchu, dávno si pospíšily ! Máme organisace stavovské, třidně, odborně i politické. Každá strana se opatřila ústrojím, aby měla čím jak uhájit svůj životní zájem Jenom veliký zájem celku zůstával ne- opatřen ! Vrcholný úkol ! — Jakéž starosti o zájem národa ? Což nejsme všichni věrní národovci? Nemaji-li všecky strany své krásné národní programy? Všichni jsme věrní synové národa, ale všichni jsme hřičky své přírody. Na prospěch národa — přísaháme, ale ve chvíli kritické, když krev se pohne a hlava se zatočí, sť osoba. ať širší organism, myslíme všichni především — na sebe. A velký zájem zatím — kde zůstal? Třeba předejíti tak přirozeným zmatkům! Třeba se postarati, aby veliký zájem celku v každé chvíli, i nejvice kritické, neby! odkázán na přirozenou slabost podřizených egoismů, ale mohl se hájit — s á m. Třeba zájem celku opatřit zvlášt ním ústrojím samostatným A poněvadž je úkol především mravný, třeba vybudovat ústrojí takové mravní váhy v národě, aby důvěra k němu byla zabezpečena po vší oblasti, aby jeho slovoa podnět byly povznešeny nade všecku pochybu zájmů postranních, a nikdy nemohla nastat chvíle, kdy »nikdo neví«, co v zájmu národa je, co není, a vždy a za všech okolnosti bylo tak dílu národnímu zajištěno, bez čeho se neobejde žádné velké dílo: mravný po s tupl Národní rada od prvopočátků slibuje, při sloupit k velikému úkolu: zřídit národní slly mravné ! Udalosti volají ! Ať neotáli déle