ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 3d81bd40-78ec-11dc-9683-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 34 celkem · entity: person 67, place 43, org 9, work 14
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODN LISTY
3 masthead
20. srpna 1905. Číslo 228.
4 article
daleko, běželi jsme se dívat ke každému vlaku a hlídač na dráze — Mittländer, ano, Mittländer se jmenoval, byl mým ideálem. U jeho strážního domku procivěl jsem celé prázdniny a svato- svatě jsem si amiňoval, až dostuduji a budu velkým pánem, že nestanu se ničím jiným, než hlidačem, jakým byl Mitiländer. Ničeho jsem si tak nepřál, jako možnosti, ve dne v noci spou- štět a zatahovat šraňky přes silnici ... nedo- pouštěj bůh, aby se bylo tehdejší mé přání splnile! Přišed s Jobovou zvěstí domů, malomysln usedl jsem do křesla, tupěr a zdrcen, hledě pře sebe. Poznovu byla to žena, jež i v této situae zlé a kritické věděla si rady — je to až hrůza, kterak my muži jsme někdy nepraktičtí! „Dobře...“ pravila žena moje rozšafná moudrá, „když byl tak ochoten, dojdeš k němu ještě jednou. „Ještě jednou?“ zaúpěl jsem uleknut. „Co na tom? Má radost, může-li se ti něčím zavděčit — proč mu nedopřáti trochu té ra- desti?“ „Ale považ, dušinko —“ osmělil jsems namitnouti. Dušinka se nedala. Byt jí byl drahý a dost A to víte, co si ženská zamane — „Víš co? Jenom sved všechno na mne, pravila. Hodná je, velmi hodná, ale z toho, co si vzala jednou do hlavy, nesleví ani špetku. A takto mne naváděla: „Řekni, že bys se mnou neobstál, že jsem umíněná a že se do bytu jinak nepostěhuji, než... Co mu jen říci, co říci? Škoda, že je v domě zdviž i elektrické světlo, koupelna a všechno ... Inu, to je mrzuté! Počkej, přece něco: pokoje jsou malovány, vid? „Ovšem. Jsou malovány. „Dobře. Prostě mu řekneš, že jsi se mi zmínil o malováni a já že spráskla jsem ruce.
Mitiländer Jobův
5 article
Chci tapety a ne malování. Jen mu to řekni,a dedej, že jinak do bytu nohou nevkročím. Byl by to hřích, stěny sotva domalované, oškrábat a polepit znovu a prazbytečně tapetami, a byl by hotový blázen, aby přistoupil na takovou pod- mínku — že ne? Hřích by to byl, v tom jsem se ženou úplně souhlasil, ale abych já sám s takovou žádostl podruhé předstoupil před tvář svého domácího, k tomu neměl jsem odvahy. Posílal jsem ženu, aby si te vyřídila sama. Nejevila k tomu chuti, dokazujíc, že se to pro ni nesluší, já že jsem byi najal, ona ne, takové hlouposti ona že schopna
6 article
A tedy ve svém zoufalství jsem šel. To už ani nebyla cesta, jakobych si šel dá vytrhnouti zub. Ale podobala se ta cesta truchli- vě pouti někoho, kdo by šel nejměně s desíti bo- lavýmí zuby. Malomyslně přednesl jsem svou žádost. jektal jsem cosi o umíněnosti své ženy a o ta- petách... Očekával jsem, že čelo jeho opět složí se do těch starostlivých vrásek, jako př mě návštěvě minulé . .. Trnul jsem hrůzou — na čele páně domá- cího neobjevovala se vráska jediná. Ba naopak postřehl jsem v očich jeho záblesk jakési úle a spokojenosti, již jsem naprosto nechápal, ale již pochopil jsem ihned, jakmile pan domáci propověděl hlasem tak vlídným, že mi ta vlídnos ro zdírala srdce: „Milostivá paní,“ slyšel jsem polo omráčen. „patrně se mýli — či se do bytu ještě nepodí vala? Vždyť právě stěny tam nejsou malovány — mám tapely v celém domě.“ Nevím, zdali by ten, komu by se náhodou tyto mé zápisky dostaly do rukou, pochopil ce- leu hrůzu měho postavení v oné krutě pro mne vtcřině... A pan domácí díval se na mne shovívavě a něžně — zdálo se mi, že dokonce si na tom zakládá, že „drahý mistr“ bude partají v jeho domě — hrozné! Znovu mi opakoval, kteraksi váží cti, že atd. Kdyby se byl na mne osopil, byl bych odcházel domů ve vítězoslávě, ale na místě toho „tapety jsou už v celém domě!“ Strašně jsem se blamoval!
7 article
Kterak jsem se dostal domů, nevím. Jedině na to se pamatuji, že přišel jsem domů zdrcen a zničen. Dovrávoral jsem ku pohovce a na tá- zavý a vyděšený pohled ženin jsem neměl od- povědi jiné, než pět slov, jež těžce a s namahá- ním vydrala se mi ze stisněných prsou: „Vždyí už tam jsou tapety Žena mne ke všemu ještě vyplísnila, že jsem neměl ani tolik duchapřítomnosti, abych byl domácímu odpověděl, že jsem se zmýlil a že právě nechceme na stěnách míti tapety, ale že stěny chceme mít malované . . . ach ne, ne, takových úskoků muž není schopen! Toho dne — měli jsme k obědu knedliky s koprovou — ani oběd mi nechutnal. A já tak rád knedlíky s koprovou! Ke všemu ještě ne- šťastnou nějakou nánodou převrhl jsem slánku. Žena — hodná žena, ale někdy zbytečně po- věrčivá — tak dlouho mi dokazovala, že pře- vrhnutá slánka a rozsypaná sůl znamená mrzu tost, až skutečně objevilo se mezi námi cosi. co jako vejce vejci podobalo se malé domáe mrzutosti. Bál jsem se, že propukne u mne zuřivost Pranic nespomohlo, že kašlavý gramofon, pa- trné, aby upokojil pobouřené mé nervy, snažil se ukonejšiti mne tím, že třikrát za sebou pro- zpěvoval mi z protějšího okna: „Wie schön i die liebe . ..
9 article
Ta bestie plechovál Na radu své ženy, která — vždyť znáte ženské! — přece jen chtěla prověsti vůli svou, zkusil jsem ještě poslední, odvážný, zoufalý pro- středek: dopsal jsem domácímu pánu (— osob- ně dojít k němu již jsem si netroufal —), že mé drahé choti překáží jedině to, že v kuchyni jest obyčejná, měkká podlaha a že by žena tuze prosila, kdyby bylo možná, podlahu vytrhat a vyložit parketami. Ruce se mi třásly, když jsem dva dny po odeslání svého listu, za nějž jsem se styděl v nlubokosti duše své, otevíral dopis páně do- mácího. — Jeho nadšení pro „drahého mistra“ odzbro jilo i mou ženu. Co chcete: budeme mít parkoty i v ku- chyni ...
10 article Šumavou.
Šumavou. Hrsť vzpominek. Příteli K. Levínovi (F. Pátkovi připisuje dr. Otakar Zuna. Tak jsem si onehdy — pročitaje, milý příteli Tvůj feuilletonek, věnovaný Husinci a okolí — vzpomněl, jak jsme před patnácti tuším léty, studenti jsouce plni nadšení a ideálů — pěšky spolu procestovali hezký kousek naší i bavorské Šumavy, a napadlo mi, zdali jsi také Ty nějakou vzpomínku vybavil z pod prahu vědomi, když jsi psal poslední feuilleton . .. Ne-li, tak Ti několika vzpomínkami poslou- žím — i jednou, která Husince se týká — — Vyrazili jsme tehdy — jiště se pamatuješ — koncem července z letního našeho sídla Vlachova Březí chutě a udatně — poněvadž nám strýe sládek věnoval žebřinový vůz, který nás měl do- vězti až do Věclné pod Boubinem. Ten vůz ne- byl schválně pro nás určen: jel do Včelné pro dříví, tak jsme se na něm svezli, když byl prázdný. Bylo nás pět a cestovních plánů jsme měli plnou hlavu — každý jiný — poněvadž je kolík hlav, tolik smyslů. A facit všeho byl, že dva z pětičlenně naší výpravy na úpati Boubína zrádně nás opustili, nezapomenuvše ovšem vzíti nám větší kus výborného salámu, který nám starostlivá teta na cestu opatřila. Jeden, Jarek, utekl nám z pohodli, druhý, Rutek, z lásky, kterou v srdci choval — ty prázdniny tenkrát tu- ším k plavovlasé Hildynce, které jsme zkráceně říkali Hlildouš. Přišli jsme — byli jsme pouze tři: Ty, přítel Šeba a já. Ale my nepovolili, chutě vydali jsme se dále, slezli Boubín, prohlédli prales a pak svrchů dolů do Horní Vllavice, kde jsme přespali — zadarmo u dobrosrdečného hostinského.
K Levín F Pátek doktor Zuna Vlachův Jarek Šeba Šumava Věclný pod Boubin Včelná Boubín Horní Vllavice
11 article
Ráno dostali jsme ještě nádavkem dvoulitn výborných červených jahod, které dceruška ho- stinského za svítání natrhala na úpati Schreineru. A pak zase dále, s veselou pisní na rtech přes Kužvardu, kdež ovšem v zlatým nápi- sem opatřeném „Gasthofu Reif“ jsme se trochu zotavili výtečným vimperským knižecím pivem. A zase ku předu, ku hranicím bavorským —a v několika hodinách stáli jsme u modrého sloupu, označeného nápisem: Königreich Bayern. Tak divně mne to tenkrát dojalo — a myslím, že nás všechny — když jsme poprvé v životě překročili hranice své drahé vlasti, kterou jsme jako studenti ještě více milovali než mnozi, mnozí z naši nynější omladiny, jimž lecjaký sport je bližší... A přes Landstrassen, kde je celnice, do Phillipsreuthu, kamž dorazili jsme právě nn oběd. Ne opulentní, prostý, studentský; každý několik vajec, usmažených na másle a za dvacet pfeniků švýcarského sýra. Ale pili jsme toho dne poprvé v životě výtečné bavorské, sommerbier, litr za 24 pfeniků — a tu jsme připíjeli kde komu, jak ve vzpomínkách se nám vybavoval. A připijeli jsme hodně a často — tak že, když asi ke třetí hodině na další cestu jsme se vydali — pěknou silnici do Bischofsreuthu vedoucí — trochu jsme „šněrovali“, jak jsi, pamatuješ-li se, příteli Levíne, pronesl.
Schreiner Reif Landstrassen Phillipsreuth Levín Bayern
12 article
Ale z mladých hlav malý „rouš“ v brzku se vykouřil a cesta krásnou silnici vedoucí, vy- sokými lesy, které voněly pryskyřicí, sytě v let- ním vedru vydechovanou — brzy uvedla nás do pravé míry. Toho dne, tenkráte — vykonali jsme pěkný pochod — že jsme s: večer až divili, na- hlédnuvše do mapy: dostali jsme se až do ba- vorského Frauenbergu, v 8 hodin večer, utrmá- ceni, vyhladověli, necitice nohou. A tu po ma- lém občerstvení hostinská potěšila nás zprávou. že pro nás naprosto noclehu nemá — a že mu- síme „nahoru“, do Čech, na Plöckenstein — tam že jistě noclech dostaneme. A tu do smrti nezapoménu na trapnou si- tuaci, kdy šedíce u černého piva bavorského — v tu chvíli připadalo mi jako pivo smuteční a hořklo mi — uvažovali jsme, co teď, jaka kterak. Už jsme skoro byli shodni, že poodej- deme dále a někde v lese v převlečník nebo ha- velok zachoulení přespíme — však bylo teplo — když najednou začlo pršet... A rozpršelo se po čtvrthodině důkladně a za chvilku dalo se souditi na pěkný „královský zemský déšť“ (však jsou Bavory také království). Byli jsme na po- kraji zoufalstvi, na Plöckenstein skoro dvě ho- diny, venku tma a skoro noci . ..
Čechy Plöckenstein
13 article
Pamatuješ se, příteli Levíne, jak jsme šl na bachratou hostinskou s prosikem, že jsme stu- denti, nikterak nadáni vezdejšími statky a aby nás nechala přespat kdekoliv, třeba v maštali — že to jejímu synu také jistě dobří lidé oplat (to nás navedl ferina podomek: šenkýřka měla syna na vojně a jak se jí o něm někdo zmíni — zaplavila oči slzami a hned měla srdce jako hniličku...). Za chvíli jsme měli světničku v podkroví. ovšem jen s jednou postelí a otepí slámy na podlaze, ale spali jsme výborně — a za celý nocleh platili jsme všichni dohromady šedesát pfenikůl! Bůh ještě dnes pozdrav nezištnou hostin skou a její syn kéž stal se tenkráte, když na vojně byl, v královské bavorské armádě aspoř kaprálem — — Ráno — výborně se prospavše — chutě vy kročili jsme k Plöckensteinu. Pršeti nepřestalo — ale my toho nedbali: zahaleni ve svrchníky chutě stoupali jsme lesní stezkou vzhůru a čím výše, tím krásnější objevovalo se nám panorama do šírých Bavor. Čím výše jsme stoupali — tim jasnějším stával se obzor, pršeti přestalo a bylo viděti jednu chvíli i Dunaj, daleko na obzoru vinoucí se jako stříbrnou stužku krásnou zelenou krajinou, čistými vesničkami i městečky po- setou . ..
Bavor Levín Dunaj
14 article
Pojednou se pod námi zakabonilo, vše za halilo se v mraky, zaburácel hrom — mraky švi- hal blesk... A zažili jsme bouřku, která zuřila hluboko pod námi — a nad námi modré nebe a usměvavé slunko .. O 10. hodině byli jsme na Trojmezí — pal došli jsme na Hohenstein, odkud krásnou vy hlidku z pola ničily nám znovu se nakupivšt mraky a o 1/411. hodině byli jsme na Plöcken- steině. Zase liják se spustil, prudký, samá voda. Jen jen že uchýlili jsme se do hostinské míst- nosti, přeplněné turisty a usadili se u stolu, kde rakouský a bavorský finančník, klidně pokuřu- jíce, spokojeně se bavili a prázdnili kamenne džbánky, naplněné dobrým bavorským . .. Asi za hodinu déšť opět ustal, i vydali jsme se dále, ke Plöckensteinskému jezeru, prohléd- nuvše i ovšem nejprvé pomník „Stieftrův“ obelisk, který majestátně nad strání lesní i je zerem do výše ční a slávu hlásá německéh pcety, jenž opěval Šumavu — S námi k jezeru vydala se malá společnost vedena — jak později jsme se informovali — panem Ždárským, vlastně „Zdiarskim“ tehdy starostou z Prachatie. Obtloustlý, žoviálnt pán — škoda, že z Čecha tak rychle stal se vli- vem poměrů Ultrančmec. Poctil nás několika slovy — a vida, že jsme Češi, i česky zahovořil.
Ždárský Zdiarskim Čecho Čech Šumava
15 article
A šla mu čeština dobře odez rtů — a lépe mu slušela, než prachatický dialekt německý, jímž mluvil se svou společností — — Od krásného jezera Plöckensteinského šl jsme dále do Hirschbergen, kde seznámili jsme se s českým professorem katechetou z ně- mecké reálky v Krumlově, páterem Grillem, který dnes také už je na pravdě boží. Ten ujal se nás a došel s námi až do Želnavy, kde krá- lovsky pohostil tři studenty-turisty a díků ne- čekaje nepozorovaně odešel — — Značně již schylovalo se k večeru, když vy- dali jsme se přes Humwald, krásnými lesy dále... Jako dnes vidím nádherný les, tichou silnici, po níž jsme se ubírali, osvětlenou jasným světlem, do úplňku spějícího měsíce ... Tak jasno bylo, že peníz by se byl našel na bílé sil- nici... A my statně ku předu se brali, zpíva- jíce naši zamilovanou „Jak je krásně ce- stovat . ..“ Pozdě v noci, utrmáceni, skoro na smr unaveni, dorazili jsme do Volar, kde kousek sýra pojedše, do kanafasu zahrabali jsme se v hostinském pokoji šumavské restaurace . .. A nic nám nepřekážel eizí — do naší světničky také ku přespání určený noclehář, který chrápal jako když máderské pily se rozzvuči . .. Ráno jsme vstali — poprvé na pouti své — nezotaveni ... Únava byla přílišnou, než aby se byla dala zahnati několikahodinným, třeba tvrdým spánkem... Ale již blížili jsme se k do- movu — ještě Prachatice a Husinec — —
Grill Humwald Hirschbergen Krumlov Želnava Volary Prachatice
16 article
Nekonečnou silnici, z Volar hlubokým le- sem do Prachatic vedoucí, „tloukli“ jsme se jen chvilku. Dobrý jakýsi muž vezl obalí do mlýna prachatického a za „tvrdý“ čtyrák — tenkrát ještě platily — nám dovolil se svézti . . . Jen jsem ulehl mezi bachraté pytle, naplněné pše- nicí — usnul jsem — a spal jsem až do staro- bylých Prachatic. Tam jsme v Besedě skromně (doslova skromně, kapsa už hví- zdala) poobědvali a dali se dále pěšinou okolo střelnice k Husinci. A tu si vzpomínám jako dnes, jak nad říčkou Blanicí pohádali jsme se o rybu, v říčce na výsluní se hřející: jeden z přátel tvrdil, že je to pstruh — já to popíral, tvrdě, že jen tloušť tak líně dovede se válet v bahně na slunci... Slovo dalo slovo — a má- lem bychom se byli rozkmotřili — — Ale na štěsti „causa movens“ brzy pominula. .. Praštil jsem po rybě kamenem — ta zmizela — a zmi- zel také náš spor... V borovém lesíčku nad střelnicí prachatickou dělali jsme poslední účet. kolik nám zbylo z cesty, čtyři dny trvající ..
Volary Prachatice
17 article
A bedlivě hledajíce, sehnali jsme dohromady všeho všudy 18 krejcarů. A tu má — i naše, přiteli Levíne, vzpomínka na Husinec: Tam, v panské hospodě, koupili jsme si každý za dva krejeary kramfalec dobrého, šumavského chleba — a ten zalili jsme svorně dvěma půllitry do- brého piva — na nějž nám stačilo zbylých 12 krejearů... A jistě nám ten chléb tenkrát lépe chutnal, než dncs nejlepší beístenk s va- jíčkem — — A k večeru zase byli jsme ve svérr útul- ném Vlachově Březí — plni dojmů „z cest“ plni nadšení pro krásnou, zlatou naši Šu- mavu — — A když strýc Bohdan — také již nebožiík. blahé paměti — hradil mi útratu za cestu mou, která obnášela celých pět zlatých —a dal mi, hrd na to, že od Boubina domů jsem se nevrátil, jako dva, dřive zmínění soudruzi — celou desítku — tu myslil jsem, že dostal jsem prctvínské panství — — To hrst mých vzpomínek na Šumavu, kter patnáct leť v hlavě nosím — vše, jakoby včera se stalo ... O, šťastných, zlatých dob studentsk bezstarostnosti
Bohdan Levín Šumava Vlachov Březí krejcar
18 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Viděli mořské dno. Nedávné objevení a opětně zmizení nového ostrova v Japonském moři, jak jsme se již o věci rozepsali, připomíná podobné případy náhlého vyvstání dna mořského a objevení se nové pev- niny. Tak na pobřeží sicilském objevil se malý ostrov, který zůstal nad hladinou vodní po dva měsíce a pak právě tak rychle, jak se objevil, také zmizel. Jiný takový ostrov, Sabrina, bliže Azorů, zmízel z veřejnosti dříve, než mohl býti náležitě vyměřen. V zálivu mexickém vyskytlo se mnoho menších ostrůvků, z nichž mnohé záhy opět zmizely právě tak tajuplně, jak se byly objevily. Toto zdvihání se mořského dna skýtá všemožné taje, spojené s neznámými hlubinami. Naše lod, vypravuje zkušený mořský cesto- vatel k tomuto předmětu, nalezala se ve vzdá- lenosti třiadvaceti dnů cesty od Manily k ostro- vům Sandvičským. Byla tichá, až smrtelně černá noc. Olovnice, spuštěná do vody, ukazovala hloubku. Náhle však pocítili jsme, jako bychom vrazili na skálu nebo na mělčinu. Kormidelník předpokládal, že překážkou jest jakýsi vrak po- topené lodi, avšak starý plavec tvrdil, že se jedná o zemětřesení. Následující hned na to události dokázaly, že měl pravdu. Úsvit zjevil nám nizkou a mlhavou oblohu. Spočívali jsme jako utišení uprostřed moře vzhledu olejového, mastného. místy podivně zbarveného. Tu pojednou počala se voda chvěti. Nemám pro zjev ten jiného slova. Loď počala se kolébati a v jisté vzdálenosti vy- vstala obrovská, balonu se podobající massa vý- parů — nevím, byla-li to pára či dým. Vše to událo se bez nejmenšího hluku, avšak dloulia linie bouřicí se vody vyvstala přes mastnou, klidnou hladinu. Pak výpary vše obklopily a my mohli slyšet, ale ne vidět vřicí a bublající vodu kolem nás. Kapitán nařídil, abycham ji vědrem nabrali. Byla vřelá a páchla plynem.
Azor
19 article
„Hm,“ poznamenal starý plavec. „Vystrkují novou pevnínu nad vodu. Přál bych si býti odtud daleko. Vzduch slával se každým okamžikém ne- snesitelnějším. Loď se lehce naklonila a všichni souhlasili jsme, že pevně vězíme. Zkouška s olovnici ukázala, že hluboké dno skládá se z modravého, kalovitého bahna. My se váleliv bahně, jsouce jako těžkým, silným závojem po- kryti a atmosféra hrozila udušením. Pak czvaly se vzduchem nlučné rány, hrozné v oné tem- notě. Na konee zahřměly tři, v krátkých přestáv- kách se udavší rány, jež přímo ohlušovaly —a pelom bylo opět ticho. Když konečně nastalo světlo, nepřirozený zjev naskytl se zraku na- šemu. Zdálo se, jakoby dn. Pacifiku se nám od- halile. My vězeli bezmočně v moři hustého bahna. Sírové plyny, z něho prchající, dusily a my hledati musili záchranu pod palubou lodní. Přes tu chvíli lapali jsme po vzduchu, nalézajíce se v nebezpečí smrti zadušením. Pojednou však k nemalé radosti pocítili jsme, že loď se pohy- buje. Bahno, jež nás drželo, zmizelo a za chvili nalezali jsme se daleko od strašnéb- místa. Když dospěli jsme do Honolulu, celá lodní posádka desertovala. „Není štěsti na lodi, která viděla dno moř- ské,“ poznamenávali námořníci.
Honolulu
20 article
= K allentátu na sultána píše se nám z Caři- hradu: Vyšetřování děje se dosud všemožně přísně. Dostačí nejmenší podezření nebo udání vyzvědačů, by byl i nejnevinnější poddaný padišahův zatčen držán ve vězení, až se — — vykoupí. Jest to vílaní příležitosť pro svědomité strážce veřejné bezpečnosti a spravedlnosti, aby vydírali od nevinných penize. neboť dle starého zvyku musí se každý, kdo byl jed- nou uvězněn, vykoupiti bakšišem a jest lhostejno byl li vinen nebo ne. Tak se stává, že vinný bývá často propuštěn na svobodu, kdežto nevinný musí seděti v žaláři, poněvadž nemá peněz, až mu sama náhoda pomůže na svobodu. V té příčině zažil jsem veselý kousek z praze turecké policie. Jednoho ve- čera zatkli strážníci pro nepatrnou výtržnost Řeka Janyho a odvedli jej do vězení. Druhého dne časně ráno podplatili jeho příbuzní policejního důstojníka, jenž vydal jim lístek na správce žaláře, by byl Jani puštěn na svobodu. V žaláři byl však delší čas zlo- činec Jani, kterého správce znal, kdežto tak časně ráno nevěděl, že dostal ještě druhého Janyho. Řekové totiž vyslovují jen tenkráte příjmení, když toho po- třebuji a žijí často pod různými jmény. Když mu příbuzní přinesli přípis, zavolal prvního Janyho a předal jim jej. Ti však nechtěli jej přijmouti a po- koušeli se vysvětliti mu, že chtějí jiného Honzika.
Janiec Řek Honzík carhrad
21 article
»Janyho chcete a tu ho máte,« odpověděl jim zlostně a dal je i s ním vyhoditi z vězení. Ne lépe pocho- dili pak u policejního komisaře, na něhož se obrá- tili o pomoc. »Jednoho Janka jsem vám již dal,« řekl jim chladně »a chcete-li druhého, musíte za něho zaplatiti.« A ubozí zaplatili po druhé, by do- stali pravého Honzu. To nepřivede ani komisaře ani správce žaláře do rozpaků, kdyby i soud povolal propuštěného zločince k výslechu. V tom případu po- šlou mu jiného, kterého uznají za způsobilého pro šibenici. Lidí toho druhu mají vždy zásobu v žaláři, anebo schytají je na ulici, když to okolnosti vyža- dují. Jest velmi pochybno, že se policii podaří vypá- trati brzy pravého pachatele posledního attentátu, ale poněvadž musí někdo zaplatiti zločin, by byl sultán upokojen, usvědči z něho několik jiných lidí, kteří snat v tu dobu nebyli ani v Cařihradě. Je pošle tajný soud v Yildizu »do nebe«. Tak bude turecké spravedl- nosti učiněno zadost, aniž by tím někdo utrpěl, ne- boť dle všeobecného mínění jest v nebi lepší život než na zemi a nevinně odsouzený má nepopíratelné
Cařihrad
22 article
právo na věčnou blaženost. Co se attentátu lýče, jest zjištěno, že nebyl podniknut z kočáru, jak se z po- čátku rozhlašovalo. Nepochybno, že se pachatelé vy- znají dobře v poměrech yildizských a že i stojí ve spojení s některými vyššími osobnostmi okolí sullá- nova. Směšno jest, vytýká-li turecká vláda bulhar- ské, že dovoluje převoz dynamitu do Turecka. Ten se děje ze všech takřka států a jmenovitě z Řecka zcela veřejně a nikdo tomu nemůže zabrániti, poně- vadž to podporují turečtí celníci za bakšiš, za který svědomitý turecký úřadník prodá i deset sultánů. = Získal čtyry manželky. Charles Pattri, klerý se dobrovolně vydal úřadům v Boslonu a tamějšímu náčelníku policie Wattsovi sdělil, že se během čtyi měsíců třikráte oženil, má v Novém Yorku manželku, která požaduje zadostiučinění. Jest to paní Berta Bingová, první z tří žen, která se za Pattriho provdala. Pattri používal method pověstných modrovousů Hocha a Carllona, kterými své oběti lákal. Jest 60 roků stár a policii v Bostonu přiznal se bez okolků k bigamii.
Získal Pattri Watts Bingová Turecko Řecko Boslon Nový York Boston
23 article
Výčitky svědomí nad zmařeným životem druhé man- želky Kláry Westlakeové prý jej přiměly k tomu, aby se ze všeho vyznal. Jeho třetí manželkou jest Marie Krenkosaurierová, s kterou se oženil v Lon- dýně 30. června. Všem třem ženám namluvil, že má naději na velké dědictví z Anglie. Paní Bingová udala, že ji s Pattrim, který ležel delší dobu nemocný na Islandu, seznámili přátelé a on prý ji vypravoval o dědictví. Záhy po sňatku ukázal jí dopis, udánlivě od svého advokáta, který jel vyzval, aby ihned při- jel do Londýna, načež mu dala 300 dollarů. Od té doby o něm neslyšela, až když se seznámila s jistou paní Mitchellovou, s kterou se Pattri oženil v Bri- stolu; tato paní, tudíž čtvrtá manželka Pattriho, byla tak opatrná, že se zdráhala vydati mu peníze. Jed- noho dne prý ji ukradl 200 dollarů a zmizel. Paní Bingová ličí Pattriho jako mrzáka, který však jedná s každým velmi zdvořile a zároveň sebevědomě.
Klár Westlakeová Krenkosaurierová Bingová Mitchellův Pattri Lon Anglie Island Londýn
24 article
= Taneční roucho indiánské. Indiánské děvče, dcera bývalého náčelníka Indiánů kmene Cheyenne, prodalo nedávno svoje »roucho společenské« syndikátu sběratelů zvláštností v territoriích za 1000 dollarů. Roucho bylo staré a obnošené, napolo strávené od molů a skorem samý cár a přes to byla cena ochotně zaplacena. Oblek byl dekorován 728 zuby z losů, jež mají cenu pro klenotnictví a syndikát za ně obdržel od jednoho východního klenotníka cenu dvojnásob- nou, než jakou ona indiánská dívka — Nannie How- lingova Crane (»Vyjící Jeřáb«) — dostala. Postupem let stávají se losovy zuby vzácnějšími, počet jich se menší, kdežto poptávka po nich vzrůstá, následkem toho pravidelný zákon poptávky a dodávky vyhání ceny do výše. Skorem každý pravý zub z losa má ceny dvou dollarů, kdežto vybrané druhy prodávají se až po 50 dollarech. Nejvyšší cena obyčejně platí se za zub, který stářím zelená. Los samec má pouze dva dobré zuby — representovalo tudíž zmíněné taneční roucho indiánské dívky 364 losů. Slečna Howlingova jest bohaté děvče a mohla by si poříditi řadu pěkných šatů, avšak vzdor tomu dávala před- nost šatům, které prodala. Stalo se tak z nutnosti.
Indián Cheyenn Crane Howlingův
25 article
Otec její ocil se v peněžitých rozpacích a místo aby vzdal se svých koní, by mohl dostáti závazkům a za- opatřiti pokrm pro sebe a rodinu, donesl dceřin »společenský úbor« čili lépe »taneční roucho« k sbě- ratelům indiánských zvláštností a prodal je. Když »Stará Vrána«, náčelník Cheyennů, doslechl o pro- deji, byl velice zarmoucen a učinil kroky, aby dostal roucho zpět — avšak příšel pozdě. Roucho — vlastně zuby — poslány byly na východ rychlovlakem. In- dlání kmene Cheyennova jsou bohatí pozemky, ale často trpí hladem. Když dojde k tomu, prodají vše, co mají, ať již to má cenu jakoukoliv. Různí speku- lanti v takových chvílích vyhledávají jejich domovy a zvuk stříbra svede Indiány, že prodají před- měty, s nimiž by se jinak nikdy nerozloučili. Také u nich platí pořekadlo: Nouze železo láme.
Vrána Cheyenn Cheyennův Indián
26 article
= Lublaň proti vlečkám. Také v Lublani pro- pukla na celé čáře revoluce proti nenáviděné vlečce damského úboru a vítězství, jak se zdá, kloní se již na stranu nespokojenců. Měslské zastupitelství naří- dilo totiž, že dámy nesmí se na žádných veřejných místech objevovati s vlečkami a vířiti jimi prach. Rozhodnutí obecní representace odůvodněno příči- nami zdravolními a esthetickými. Jak se samo sebou rozumí, jsou lublaňské dámy rozhodnutím obecní správy nadmíru pohoršeny a rozholčeny, ba dokonce i založily mezi sebou v poslední době spolek „přízniv- kyň vleček“, do kteréhož spolku zapsati se dalo — slyš to světe — i několik mužů... Byli vesměs voleni čestnými členy a již v prvé schůzi, kteráž se konala s programem o podání hlučného prolestu proti odpůr- cům vleček, bylo usneseno, hájiti nezadatelnost žen- ských práv ke vlečkám nejenersičtěji... Výsledek akce damské není sice dosud znám, avšak již dnes se vši určitostí je jisto, že otázka odstranění vleček z ulic lublaňských zvířila na městském dláždě- ní více prachu, nežli — vlečky samy... Odpůrcově vleček sice vynášejí hlavu obce jakožto apoštola lid- ského zdraví a velebí jej jakožto potírače nebezpeč- ných bacillů, ale jak se zdá, osvědčí se přece jen mužové v olázce této mnohem slaběími nežli dámy, kteréž na vymoženostech mody vždy s největší hou- ževnatostí trvají a v právech svých nikdy ani o píd necouvnou. A v olázkách vleček nelekly se přísluš- nice krásného pohlaví níkdy n ikoho. Číslo 95.
Lublaň
27 article Pořádá j.nah 19°2/,05.
Pořádá j.nah 19°2/,05. Šachy. Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský, Uh. Ostroh, Morava. Úloha čís. 176. (origzinál). Konrád Erlin, Víden (Z úlohové soutěže „Národních Listů“ č. 20.)
J Rašovský Erlin Morava Víden
28 article
Mat ve 3 tazích
29 article
Úloha čís. 177. Vojtěch Košek v Bohumilicích. Poetěna 3. cenou v II. úl. soutěži sever. šach. svazu.
Košek Bohumilice
30 article
Mat ve 3 tazích.
31 article
Partie čís. 150. Hrána v Barmen dne 3. srpna 1905 (2. partie matche) — Španělská hra. — Černý: J. Marco Bílý: W. John e4)fs 22. Jg6—f4 e7—65 1. c2—e4 Sfö—d7 k) 23. g2xxc fs 2. Jg1—f3 Jb8—c6 24. Ve3—e3 Ve8)ce3 a7—a6 3. Sf1—b5 Jg8—e7 25. Kf2xe3 d7x«c6a 4. Sb5xc0 Vh7xe7- 26. Sg5)Ke7 e50íd4 5. d2——d4 b) Ve7—f7 27. Ke3 —fs Dds)dí 6. Dd1xd4 Vf8xfs 28. Jf4—d3l) 7. Jí3d4 Sc8 —d? Sd7—c6- 29. Kf2x« f3 0—0—o 8. Jb1—c 30. Kf3—f4! Sc6xchi c6—c5 9. Sg1—e3 c7—c6 31. Jd3—e5 b7—bo 10. Jd4—e2 Kb7—c? 32. Kf4—g5 11. f2—f3 Va8—e8 Sh1—d5 m) 33. Kg5xk h5 12. Ke1—f2. g7—g6d Sd5—gs h7—h5 34. c2—c4! 13. h2—h4! b6—h5 Sí8—g7 35. Kh5—g5n) 14. Je2—f4í) Kc7—be 36. b2—-B3 o) Kc8—7 15. Jf4—d5g b5xKc4
Černá J Bílá John Jg Sd Kc Barmen 65 1 Virginie Kh h 7 c 2 c 6 24 Sf 1 Sb 5 xc 0 vh 7 x 7 c 6 c 5 9 Kb 7 — c d Sd 5 c 4
32 article
37. Kg5— fe Sd7—csh 16. Vat—dl Kb6—a5 38. b3xc4 f7—f5 ch 17. Vd1—ds! Ka5—bt 39. h4—h5 18. Jd5—f Sg7xc 40. h5—h6 Sg8—b7 f5XKcs i) 19. Vd3xkc3 Vhs —hr 41. Kf6—g7 a černý se 20. Jf4Xg vzdal. 21. Se3—g5 1j) Sc8—f5. Poznámky (dle „Bergische Schachzeitung): a) Známá výměnná varianta španělské hry, kterou do- poručuje Maroczy pro bílého; dr. Tarrasch naproti tomu považuje černou hru za lepší s ohledem na oba střelce. Nejlépe; černý musí měniti a bílý má pak výhod- nější posici pro končící hru. Černý mohl ovšem zabrániti 0—0—0, bílý však ne- měl v úmyslu vůbec rochovati, ježto jeho král stojí ve středu mnohem lépe než na okraji šachovnice. Černý střelec obsadí nyní výhodnou útočnou linii — tah učiněný však oslabuje křídlo krále- Ježto černý f7—f5 zamýšlí, musí zabrániti h4—h5. Tah tento, který zabraňuje f7—f5, musil býti velmi dobře promyšlen, ježto hrozící Sf8—g7xc3 jest po- vážlivé; mímo to mohl by černý stálým tlakem na b2 a cž získati převahu na křídle dámy Bíli jezdci stáli by zde velmi dobře — kdyby ne- mohli býti ze svých posic vypuzeni. Černý hrozí Kc8—17 a c7—c8, což bílý hledí zameziti. Tahy 16. . . Sd7—c6 a Sd7—e6 nebyly tak dobrými.
Kb Jd Kf Tarrasch Sd Sd 7 f 7 Bergisch Schachzeitung Vhs c 8 Sd 7
33 article
Nyni mohl bílý tahem 17. Jc3—a4 zameziti c6 — najde však lepší tah, který oslabuje působnost střelce g7. ch) Chyba; oslabuje pěšce ge. Lepší bylo 19. . . Jg8 —87. Černý přehlédl 21. tah bílého. Hrozí příležitostně vyměniti černého jezdce a tím rozhodnouti partii pro bílého. Černý nemůže hráti 23. . . Jg8—07, ježto hrozí zdvojení věží na linii e; nutno tedy pole e8 krýti. Jiné tahy byly by méně výhodnými. Po 28. Jí4h5 mohl černý se ještě dobře tahem Sd7—g4 brániti; nyní hrozí Je1, Vgl, Vg5 atd. By mohl hráti 34. . . Kc7—d6 což ihned nebylo lze pro 34. Je5—c4. Bílý očekával 35. . . Kc7—d6; lepší bylo však Kh5 —g6. o) Ihned 36. h4—h5 též rozhodovalo Zprávy šachové. Scheveningy. Přinášíme dodatečně tabulku; 5 o - o oooooolo e o eool o-e ol e — o oooool ee - o ooeo o- oeeoeoloooee - —o1— — — — o o o— ooo - e -ooo ooo - o e 1 e — — — o oo oo o ono Londýn. Turnaje o championát, který sehrán bude na sjezdu britské žachové federace, súčastní se: Atkins, Bellingham, Blackburne, Gunston, Mackenzie, Mitchell, Palmer, Sherrard, Shoosmith, Wahituch, Wainwright a Ward. Končící hra č. 17 (reprodukce). Oldřich Důras v Praze
Černá Kc Atkins Bellingham Mackenzie Mitchell Palmer Sherrard Shoosmith Wahituch Wainwright Ward Důras Kh Londýn Praha Blackburn Gunston
34 article
Bílý táhne a vyhraje.