2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
5
article
„A kdo tě zase naučil plovati? Theoretick
i prakticky? He? Beze mne bys teď nemohl ji
zachrániti i kdyby byla jen dva metry od břehu.“
„Milý Gustave! Uznávám to a do smrti toho
nezapomenu. Ale hleď, ty znáš ještě tolik sportů
a pomocí jich snad si ještě vydobudeš bohatou
ženu. Kdežto já... Byl jsi vždy mým dobrým
přítelem a dobrý přítel nad zlato! Buď jím i nyní.
Nezapomínej, že sportsman, toť genileman ! Ukaž
se hodným svých sportovních přátel všech evrop-
ských národů! Přepusť mně ji!“
Gustav byl pohnut mou řečí, přednesenou
s ciceronskou výmluvností a neodporoval již
Skočil jsem do řeky a ploval jsem rychlými rázy
k tonoucí dívce.
Bál jsem se již, že bude mrtva a že snad
— běda! — ani nenaleznu její mrtvolu. N
štěsti tomu tak nebylo. Když jsem se přiblížil
člunu, spatřil jsem ji držeti se člunu. Vypadala
jako andílek, neboť na ramenech přivázané ryb
měchýře zdály se býti křídly. A když na mě
ještě pohledla zrakem zaroseným slzami a vltav-
skou vodou, byl jsem okouzlen.
Gustav
6
article
„Věděla jsem to, že přijdete“ — zašeptal
hlasem nyvým
„Jak že? Vy jste mne čekala?“
„Právě vás nikoli, ale muže. Neztratil
jsem ještě viru v ušlechtilost mužské povahy
— Ale, což jste nečell můj inserát?“
„Nemám ani zdání“ — opověděl jsem
v údivu.
„Sáhla jednou rukou do člunu, vzala čísl
„Národní Politiky“ a podala mi je.
Četl jsem: „Skutek křesťanského milosrden
ství může vykonati pán, který ve středu v 7 hod
večer zachrání starší dívku, zachovalou, příjem
ného zevnějšku, úplně bez věna, před jistou
smrtí ve Vltavě, naproti Bráníku. Dívka ta ruě
svou ctí za své dobré srdce a že svého vysvo
boditele učiní šťastným.“
„To jste tedy vy?“ otázal jsem se a pro-
hlížel jsem ji. Starší byla skutečně, a přiznala-l
se k tomu, bude i ostatní pravda. Stiskl jsem
vroucně obě její ruce a objal jsem ji, pokud t
neobvyklá situace dovolovala.
Vltava
7
article
„Budeme šťastni,“ šeptaly naše rty v šťast
ném souzvuku. V románech byli vždyeky šťastni
splní se mi tedy i to.
Pohledl jsem vítězoslavně na břeh. Gustav
stál tam zachmuřen, sklíčen, ruce založené a dle
všeho deklamoval monolog z Hamleta. Nemohl
jsem snésti pohledu naň. Radost má měníla se
v žalost. Vítězoslavný úsměv zhořkl mi v trpké
a bolestné stažení rtů.
„Co jest ti, míláčku?“ — otázala se mne
„Hleď — tam stojí můj přítel, jediný
přitel, kterého mám na světě. Až dosud nie nás
nerozloučilo, svorně jsme žili, svorně jsme bojo-
vali za ideály lidstva. Až dnes! — Také on
chtěl tě zachrániti, ale já ho předešel. A nyní
trpí. Hleď na něho. Zdá se mi, že pláče . ..
Byla dojata.
„Ubohý. — Jak mu jen pomoci —. ?“
V mé duši burácela krutá bouře. Mám právo
zničiti štěstí svého přítele? Mohu duši jeho
uvrhnouti ve věčný smutek a strádání? Nikolil
Má altruistická duše se tomu vzpírá. Jest mou
povinností, odříci se štěstí a přenechati je ji-
nému. Rekl jsem:
„S bohem! Ať on vás zachrání! Jest vá
více hoden. — Držle se pevně, přijde hned.“
Rozloušil jsem se s ní. V okamžiku byl
jsem na břehu, poklepal jsem Gustavovi na ra-
meno, neboť mne ani nepozoroval.
„Vzdávám se jí. Nemohl bych tě vidět
trpět! Buď s ní šťasten... učiň ji šťastnou ..
s bohem!“
Vzlykot přerval má slova. Gustav objal mne
políbil mne několikráte, potřásl mi pravicí.
„Jsi hodný hoch, dobrý kamarád! Ano
debrý přítel nad zlato.
Vrhl se do vody.
Já zatím smuten, rychle se oblekl a od-
kvapil. Jakmile jsem přišel domů, sebral jsem
rychle své věci do kufru a prvním rychlíkem
odjel z Prahy.
Neboť i Gustav jest hodný hoch, také or
jest dobrý přítel a mohl by zase on míti hryzení
svědomi a chtěti mi ji přenechat. A tak bychom
nikdy nebyli hotovi. Ať ji má on a ať jest sn
šťasten!..
Gustav
Rekl
Praha
8
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Divadlo v letních měsících
V posledním čísle svých „Pamětí vaudevi!
listy“ vypravuje Ernest Blum svým dobrácky
ironickým způsobem polou dojemné, polou ve
selé historky z teskných dob divadla v letnic
měsících, kde se obecenstvo přímo úzkostlivě
vyhýbá několikahodinnému pobytu v uzavřených
místnostech.
„Zející prázdnota, panující v tu dobu vdi
vadlech,“ praví Blum, „má především vliv na
duševní stav pokladníka. Dříve bývala divadla
smlouvou zavázána, hráti po celý rok; tehdaž ne-
bozí podnikatelé divadel za parných letních dnů
zdvojnásobovali svoje úsilí, aby přilákali obe-
censtvo, jemuž se do divadla nechtělo. Na boule-
vardu du Temple hrávali některý večer až dvace
uktů. Začínalo se o 1/45. a končilo teprve o jedne
hodině. To byla požehnaná doba volných vstu-
penek, jež ostatně tehdaž neudělovány tak štědře.
jako nyni, poněvadž tehdaž ceny míst byly velm
mírné.
„Čekával jsem vždycky netrpělivě na velká
letní vedra, abych ukojil svoji touhu po divadle.
Blum
Temple
9
article
Když panovalo africké vedro, kdy i velbloudům
pouště byly by se zdály boulevardy příliš pusty
odvážil jsem se, dopsati ředitelům, aby mi po-
volili dvě volné vstupenky a obyčejně byli dosti
zlemyslní a listky mi povolili. Vzpomínám si, že
kdysi v divadle Gaité jakýs pán v lóži prvého
pořadí pod záminkou velkého vedra svlékl kabát
a seděl klidně ve vestě s rukávech od košile.
Ostatně byla košíle bezvadně čistá a velmi
krásně pracována. Později jsem se dověděl, že
muž ten byl továrník prádla, jenž chtěl dělat re-
klamu svému zboží.“
„U kontroly téhož divadla Gafté dostavi
jsem se kdysi za hrozného vedra s poukázkou
na dvě sedadla: byl jsem samoten, neboť nikdo
nechtěl jíti se mnou. Kontrolor vzal poukázku
pronikavě na mne pohlédl.
„Je to lístek pro dvě osoby,“ pravil.
„Ano,“ na to já.
„Ale jste toliko jeden, nesmíte dovnitř.
„Proč pak ne?
„Dá-li ředitel poukázku na dvě sedadla
činí tak, aby divadlo naplnil.
Gaitý
Gafta
10
article
„Na to vám mohu toliko odpověděti, že jsem
vyzval již několik svých přátel, aby šli se mnou,
ale nikomu se do toho nechtělo, poněvadž je tuze
horko.
„Jest mi velmi líto, ale sám dovnitř ne
smíte, vyhledejte si společníka!
„Přese všecko dusné vedro chtěl jsem stů
co stůj vidět kus, který toho večera měli herci hrá
v potu tváře a bloudil jsem po boulevardu, abych
vyhledal trpělivého tvora, jenž by se mnou sdílel
místo v divadle. Rozumí se, že jsem byl všude
hrubě odbyt, až jsem konečně učinil energick
rozhodnutí: jsa již tehdaž zlomyslný jako vau-
devillista, vyhrnul jsem si límec kabátu, stáhl
klobouk hluboko přes oči a odebral se na novo
s lístkem do divadla ke kontrole.
„Ale vy jste přece samoten!“ namíta
na novo kontrolor.
„Ne,“ odpověděl jsem změněným hlasem
„Pan Blum, jemuž poukázka poslána, mne po
zval. Přijde ihned za mnou.
„Dobrá!“ A kontrolor mne propustil a da
mi celou lóži, kde jsem ovšem nadarmo čeka
na toho zatr... Bluma.
Blum
11
article
„Nejvíce ku politování jsou ovšem herci.
kteří v takovém vedru musejí hrát. Ve výprav
ném kuse, jejž jsem spáchal, musil se jakýs ne-
šťastný herec přestrojit za medvěda a skorem
půl hodiny běhat po jevišti v tomto přestrojení.
Div se nerozplynul, jak se potil! Vklouzl do své
kůže počátkem května s bříškem, jež počalo ku-
latět, ale v srpnu byl již zas tak hubený, jako
denní příjem divadla. Všecek rozzuřen, spěchal
k řediteli a žádal o přídavek. Avšak divadelní
ředitelé nechtějí v letní sezóně takovýmto žer
tům rozumět..
„Vaše medvědí kůže není niklerak teplá,
odpověděl, „sám jsem nařídil, aby ji udělalico
možná nejlehčí.
„Tak?“ odpověděl herec, „vsázím se, že
v ní nevydržíte ani hodinu!“
„A já se sázím, že v ní vydržím den, b
dva dny.
„Platípo
„Platí.
A ředitel poslal si pro medvědí kůži, oblék
se do ní a úřadoval v tomto přostrojení.
Potil se jak náleží, ale žádaný přídavek dá
nemusil.
12
article
= Z posledních let života Dumara (st.), jehož sto
leté výročí právě bylo ve Francii oslaveno, uvád
Gabriel Ferry v „Revue“ tuto zajímavou vzpomínku
„Roku 1864 vrátil se slavný romancier z Neapole
do Paříže. Mnoho peněz si nepřinesl a když jej ře-
ditel divadla Gaité požádal o nové drama, přikroči
účinně k dílu a ze svých „Mohicans de Paris“ pořídi
pětiaktové dílo. Premiěra byla slavnostně ohlášen
a vše z počátku se dařilo. Pojednou však promluvila
censura a kus byl — zakázán. Dumas však nebyí
jedním z těch, jenž by dovedl ke všemu, co se jeh
zájmů týkalo, lhostejně mičeti. Napsal okamžitě cí-
saři list tohoto znění: „Sire! V roce 1830 byli a ješti
dnes stojí ve Francii tři mužové v čele literárního
hnutí. Tito tři mužové jsou: Viktor Hugo, Lamartine
a já. Huge jest zneuznáván, Lamartine zničen. Nedám
se umlčeti jako Hugo, ale zničen mohu býti jako
Lamartine a také budu zničen. Nevím, proč mne
censura pronásleduje. Napsal jsem 1200 svazků a vy-
dal je tiskem. Není mým úkolem, abych posuzoval
jejich literární cenu. Přeloženy do všech řečí pronikly
všude tam, kam je pára mohla zanést. Stalo se to.
ač jsem ze vzpomenuté trojice nejmenším, snad proto
že jeden z nich jest myslitelem, druhý snilkem, kdežto
já lidovým spisovatelem. A z 1200 mých svazků nen
jediného, kterýž by nesměl vzíti do rukou dělník z
Saint-Antoinu. třeba by byl sebe větším republiká nem.
nebo chovanka ze Saint-Germainu, kdyby byla zásad
sebe cudnějších. A přece jen, sire, spatřuje ve mně
censura člověka naprosto nemorálního...“ Na to
vypočítával Dumas, jakých škod censurou svých dě)
utrpěl. Přesahovalo to obnos 12 millionů franků.
A za několik dní po odeslání těchto zajímavých řádků
censura Dumasovy „Mohykány“ propustila na za-
kročení císaře a kus těšil se nevšednímu úspěchu.
Dumar
Ferry
Dumas
Hugo
Lamartine
Dumasův
Francie
Neapol
Paříž
SaintAntoine
SaintGermain
Gaitý
Mohican jít Paris
13
article
= Zalykač z doby před 2000 roky vystaven jest
té doby v Drážďanech a zní v překladu asi takto
„V roku 25. dne 16. epipht. Mladý otrok Aristogenův
syn Chrysippův z Alabendy, prchl z Alexandrie, jmé
nem Hermon, alias Neilos, rodem z Bambyke, ne
plných 18 roků stár, prostřední velikosti, bezvousý.
má na levé straně nosu čočkovitý výrůstek, pruh přes
levou část obličeje, na ruce stříbrný prslen. Kdo jej
přívede, obdrží 2 talenty a 3000 drachem; kdo pro-
zradí jeho bydliště, 1 tal. 2000 dr. Oznámení přijímá
úřad strategů.“ Až na lo, že se v historickém zatykači
neuvádí barva vlasů, již ovšem z pravidla u orientáleů
netřeba připomínati, nepostrádá se ve starověké listině
praničeho, co i za dnešních dob jest předepsanou pod-
mínkou formální platnosti zatýkacích rozkazů.
Aristogenův
Chrysippův
Alabenda
Neilos
Drážďany
Alexandrie
Hermon
1 tala
14
article
= Prazvláštní způsob urážky na cti. Před odvo-
lacím soudem cvikovským zodpovidal se 17letý zá-
mečník Arnošt Blechschmidt z přestupku urážky na
cti proto, že svou tanečnici nechal při zábavě v kol
stát a od ní odešel. Soud uznal, že tím vydáno byl
děvče veřejnému posměchu a žalovaný odsouzenk
pokutě 20 marek. A soud mimo to rozhodl, že má býti
hned po rozsudku vzat do vazby, poněvadž prý n
něm lpí podezření z útěku
Konec kavárny de la Régence. Již po dobu
několika roků pozoruje se v Paříži, že pamětihodné
kavárny a starodávné restauranty s obzoru mizí.
Osudu tomuto propadla také jedna z nejznámějšíck
kavárních místností Café de la Régence na place du
Théater francais. Její salony bývaly shromaždištěm
věhlasných pařížských šachistů již od konce XVII
století. K její hostům náleželi také d' Alembert a Jenn
Jaques Rousseau. Voltaire nabyl tam pověsti jednoh
z nejhorších hráčů, kdežťo Diderot oblíbil si kibico-
vání. V pozdějších dobách navštěvoval kavárnu také
Napoleon Bonaparte. Ale již v prostředí minulého
století překročila Café de la Régence dobu svého
rozkvětu a počala ztráceti ráz. V posledních dneel
císařství i v osmdesátých letech sice opět se vyši-
nula, neboť Jales Grévy, jenž slynul pověstí zname-
nitého šachisty, často do kavárny přicházel a mnobo
přálel s sebou přiváděl. To však byla poslední čra
slynoucího kavárního závodu. Od té doby se kroužek
návštěvníků stále tenčil, až konečně byla kavárna
zrušena a proměněna v moderní restauraci.
Blechschmidt
jít le Régence
Rousseau
Voltaire
Diderot
Bonaparte
Jales Grévy
Paříž
d ' Alembert
café jít le Régence
15
article
= Z praxe pruského faškáře. Nelze popříti, ž
největší počet taškářů a darebů dodává světu země,
kde mimo boha se lidé nikoho nebojí. Berlinský
proces, jehož málo proslaveným hrdinou byl 27letý
Eduard Kurzendorf, jest toho nejnovějším dokla-
dem. Potitování bodní rodičové zbavili se nezdary.
když byl ještě mlád: poslali ho do Ameriky. Aie
brzy se vrátil a počal jim dělati čest znova. Navštíviv
jedno z větších pruských měst, s jehož poměry byl
obeznámen, zvěděl, že rytmistr ležícího tam hulán-
ského pluku, hrabě Hardenberg, právě odcestoval.
Kurzendorf založil na tom své plány i sloužil mu
nemálo k tomu jeho zamlouvající se zevnějšek. Vy-
hledal byt rytmistrův a představil se hospodyni
téhož jakožto bratr hraběte. Jistota, s jakouž vyslu-
poval, uvedla hospodyni v omyl, i ponechala do-
mnělému pánovu bratru byt k volnému používání
Na to odebral se Kurzendorf k továrníku Wolfovi
bydlicímu v téže ulici a jakožto »bratr hr. Harden-
berga« žádal o zápůjčku 500 marek. Továrník mu
však nevěřil a odkázal jej na příští den. Zatím tele
grnfoval rytmistrovi, od něhož zvěděl, že aní žádného
bratra nemá. Kurzendorf však do té doby, nežli jej
mohla policie zatknouti, zmizel a přeložil sídlo své
působnosti do jiného posádkového města, kdež opět
navázal styky s důstojnickými kruhy, představiv se
jim jakožto bratr hraběcího rytmistra. A také se mu
od několika nadporučíků podařilo vylákati značnější
půjčky. A když mu i tam začala hořet půda pod no-
hama, odjel konečně do Berlína, kdež však brzy padl
do rukou policie a odsouzen byl do vězení na 3 mě-
síce. Po odbytém trestu dopraven byl dareha do
pracovny.
Kurzendorf
Hardenberg
Wolf
Harden
Amerika
Berlín
20
article
(Zasláno.
Na nejstarší pražské obchodní škole Ant. Skřivana.
Růžová ul., 8 n. (zal. r. 1856) počiná nový béh 16. září
Program se oehotně zašle
17509
přírodní
alkalická
15195
Recká „Achaia“ vína: Mavrodaphine slad., Acha
ský Sec natrpklé, jsou nejchut. a nejv silící. Sklady : lékár
ny, drog., lahůdk. a lepší záv. Pro Čechy hlav. skl. a zás
H. F. Seidel, Praha, Vodičkova ul., 30. (Též řecký koňnk
17357
Pollllkům, Jakož 1 všem, kdaž polltické
událostl se zájmem sleduji a veškerým ötenářům
vůbec doporučujeme nové, důlež ité dilo
Skřivan
Čecho
H F Seidel
Achaia
Praha
Vodičkův ulice
pražský obchodní škola Anta
26
article
Za S korun 50 haléřů.
17648
Obsah: Předmluva. Po skončeném druhém vy-
rovnání rakousko-uherském. Pospolité zále-
žitosti mezi Rakouskem a Uherskem v ob-
dobí 1879—86. Třetí vyrovnání rakousko-
uherské z r. 1887. Pospolité záležitostiv
dobé 1888—1896. Provisorní vyrovnání z let
1897—1899. Pospolité záležitosti v době
1900—1903. Předlohy o čtvrtém vyrovnání
rakousko-uherském v r. 1903. Závěrek.
Na skladě v každém knihkupectví.
Rakousko
Uhersko
49
article
Nový školní rok 1903-4 počne na denní škole dne
15. záři 1903 zápisem žáků do 1. třidy (od 9—12 hod.
dopol.). Podminky přijeti jsou tyto: 1. dokonaný 14.
rok, 2. tělesná způsobilost k sochařství neb kamenni-
cřví, 3. dvé třídy školy řemeslnické neb tři třídy školy
měšťanské či střední neb celá průmyslová škola po-
kračovací. Zápis řádných žáků do vyššich třid bude
proveden dne 16. září 1903 od 8-11 hod. dop. Hospi-
tanti v jednotlivých předmětech budou přijati poku
místo stač íkdykoliv. Mlstrovského kursu pro kamenníky
pouze II. běh otevřen bude dne 3. listopadu 1903.
Písemné předběžné přihlášky do školy denní přijímá
program školy za 40 h a učebnon osnovu za 60 k
i v poštovních známkách zašle a ke všem dotazům
ochotně odpoví:
C. k. ředitelství odborné školy sechař-
ské a kamenické v Hořicích.
Hořice
54
article
17533
Vilém Dokoupil, c. k. vládní rada
spojená s lidov. divadlem „Uranie“. Každ. neděli,
čtvrtek a svátek velký voj- koncert kap. c. a k.p.
pl. č. 88. Zač. o 1/24. h. Vst. vol. Fr. Morávek, rest
17550
zahr. velko
Dokoupil
František
Morávek
62
article
Rest. dvor. piv. Mezin. Orf. Krátká pohost. hra
pův. ensemblu. „Folies Caprice“ z Budapešti
Vystoup. uměleck. sil jen prvého řádu. Umě
lecké hodiny, div. burleska. Dráteník. Obrovský
úspěch. Zač. o 8. hod. Konec o 1/212. hod
17585
na vysokou provisi, po příp. na pevné postavení. Nab.
pod zn. „Krmivo P. L. 8904 na výpravnu návě-
ští Rudolfa Mosce v Praze, Na příkopě, 14.
17691
Orfa
Caprice
P L
Mosec
Mezina
Budapešť
Uma
Praha