1
masthead
Ročnik XXXXII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 2. srpna 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodplácí set
v Praze v sdninistraci
na měsíe. . . . . .
5 k
na čtvet leta . . . .
s dvojí donáškou
na měal
ka. . 7k 5h
ve dlinlkách 2 K no
na něste
Toštou:
měs
n r ia: . . . 9 k o
s drojí slsilkon
na měsí
n tví leta . . . ii k s
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 18 stranách.
Praha
6
article
Praská to)
Praská to)
Veliké a trpce zasloužené zadostučinění
zjednává nám konečně po třiceti pěti letech
vítězoslavící lži a křivdy dějinná Nemesis
Rozpomeňme se na tu hrdopýchu, na tu
vítězoslávu našich starých trapičův a vrahův
koncem července r. 1868. Jak se tehda nadý
mali a holedbali pýchou na cimbuří nově vy
budovaného hradu své nadvlády, svých politi
ckých privilejí a své německé hegemonie
Jakým to zpupným smíchem rouhali se naší
opposici a jakou krutou persekucí pronásledo-
vali mstivě národ náš, bráníci svého života
proti křivdám té lžiústavy prosincové a toh
dualismu, vydávajícího nás hospodářsky na po-
spas Uhrám, národně a politicky však Němcům.
toužicím již tehda — dvě léta po Sadové —
po znovuspojení »spolkových zemíe
rakouských s Německem.
Slunce přízně mocných jim svítilo jasem
nejštědřejším, byli neobmezenými pány jimi obro-
zeného, »svobodného (!)« Rakouska, nad jehož
slovanskou většinou troufali si panovati pro věky
Však my ztýraní, žalářovaní a pokutovaní Čechové
nepozbývali jsme nieméně víry v konečné vítěz-
ství pravdy a práva, i neustávali jsme hodujícím
Belsazarům psáti plamenné své »mene tekel« na
skvoucí tu nádheru jich nemravné bábelské
despocie založené na hliněných sloupech křivdy.
lži a bezpráví. Věřili jsme jim v oněch nej-
hroznějších dobách útisku neohroženě, že přijde
den, kdy počne to v pyšně té jejich budově
dualistické nad zpupnými hlavami jejich strašlivě
praskat a pukat, tak že celi zděšení hledati
budou východu, ale nenaleznou ho ve zmatku
a hrůze své.
A hle, jak se naplňují slova naše.!. Jaké
to zděšení, jaký poplach, jaký zmatený hluk
bědný nářek rozléhá se dnes táborem někdej
ších zpupných tyranův a mučitelů našich.
Němec
Čecho
Uhry
Německo
Rakousko
7
article
Slyšme to pamálné kvilení orgánů něme
ekých ústavákův z pražského německého kasina
»Praská to hrozně v trámoví monarchie !e
zabědoval včera 1. srpna »Prager Tagblatt«.
— »Ba ne, to není jen pouhý praskot, ale to
již hotový rachot!... Podobá se, že hodina
dila z roku 1867 (dualismu a prosincové
ústavy) vypršela! — Maďarská opposice
rozbijí nárazy beranskými ono vyrov nán
mezi Uhry a Rakouskem tehda uzavřené a tal
zvaná uherská vládní strana tomu boření bud
trpně ne-li činně přihlíží. Však i zde v Ra-
kousku brojí proti vyrovnání tomu odpůrei
političtí i národohospodářští.
Způsob, jakým vyřizují se pragmatické spo-
lečné záležitosti, selkává se s odporem a rovněž
i způsob, jakým se hospodářská pospolitost mezi
Rakouskem a Uhrami provádí. Oba parlamenty
jsou v nepříjemném neladu, uherský říšský sněm
rovně jako rakouský rajehsrát již dávno. Nikde
nemá vláda za sebou většiny, ani tam, ani
zde . .. Nikde není již pevného bodu, vše se
viklá a kolísá. Schází všeliká spolehlivá opora.
Nevíme, kde se zachytit, abychom zastavili to
zmitání anebo se proti němu ochránili! « —
»Od roku 1867« — balamutí prolhaný
orgán pražského kasina své čtenáře jako své
špatně německé svědomí — »jsou Němci v Ra-
kousku stále zatlačováni (!!), na místě
útočnosti musili se obmezit na pouhou obranu (l)
Němec
Uhry
Rakousko
Ra
Prager Tagblatt
8
article
a místo aby dobývali, postrádají ještě dnes i jen
pouhé ochrany své národní državy (!!). Slovaně
pošinovali se vždy víc a více v popředí jeviště,
ryli separatistickými snahami proti jednolnému
semknutí sil, bažili po roztřištění celku a byli
při tom vládámi podporováni (1!) Avšak«. —
podřikává se »Prager Tagblatt« — »takév
Uhrách se obmyšlené pomaďařen
nepodařilo: pouze Němci byli tam odná
rodněni, ale Slováci a Rumuní byli toliko ná-
silně potlačováni a povstanou při nejbližších vol-
bách, budou-li to volby »čisté«, silou netu-
šenou.« —
Přímo kaustické to podřeknutí se lháře v
svědectví dějinné pravdy. Ano to byl pravý
smysl onoho beusťovsko andrássyovského vy
rovnání rakousko-uherského, v tom byl celý vtip
dualismu i výklad, proč jej Němci přijali.
V Uhrách se obmýslela maďarisace, v Cis-
lajtanii germanisace. »Nechle nám panství nad
Slovany v zemích koruny uherské a mějtež si
panství nad Slovany v ostatních královstvích
zemích« — tak zněl pakt Andrássův s Němcem
Beustem. Aby si zajistili nadvládu svou nad
námi — neváhali němečtí hamižníci schváliti
dualism, neváhali obětovati jmění a prospěch
všech národů neuherských. Jen k vůli své
mrzké a nespravedlivé nadvládě nad námi Slo-
vany podnikli a uzavřeli tu smlouvu leoninskou,
jakkoliv dobře věděli, jaké z ní vzejdou časem
neblahé následky pro monarchii.
Na vzájem tehdejší vládnoucí státníci uheršt
neváhali obětovat Němcům právo staroslavného
království českého, neváhali uznat za ústavnos
tu fikci prosincové ústavy, ušité na tělo ně-
mecké centralistické většiny a olupující většinu
probudilých národů této poloviny říše horrendn
nespravedlivými volebními řády o naležité za-
stoupení v tom ústředním parlamentě, přecpaném
na úkor oloupených sněmů zemských neroz-
umnou přěmírou kompotonční až do překrvení.
Prager
Němec
Slovák
Beust
Uhry
Slovan
9
article
To je ta nemoe rakouská, která konečně
propukla v krisi tak prudkou a vážnou, že ně-
mecko-centralističtí doktoři trnou a pitomí, že
jejich famulus »Pr. Tagblatt« bědně naříká
»Státní mašina uvázla tu i tamle
V Rakousku usilují Míladočeši, aby zastavením
parlamentu vynutili na vládě koncessí národních,
v Uhrách opět košutovci stejným prostředkem
obstrukce hledí podobně vynutit koncesse ná
rodní na koruně. Ani zde ani tam parlament
nepracuje, státní rozpočty visí ve vzduchu,
rovněž hospodářský poměr obou států mezi
sebou i k cizině. Schází všeliký pevný podklad
pro hospodářský vývoj.
Nevíme, co stane se za deset dní s rakon-
ským cukrem, nevíme, jak bude s ním nakládáno
po 10. srpnu v Německu a v Anglii. To jsou
neudržitelné poměry! Tak to dále
potrvati nemůže. Vždyť již i ta nejspolehlivějšt
dosud opora vlád rakouské byrokracie počíná vy-
povídat službu, vždyť už i mínistři-úřadníe
říkají: »Oho, k tomu se na dále nepropůjčímel«
Krise monarchie vůčihledě se
blíží, ba lze ji takřka již rukama hmatat
v Rakousku jako v Uhrách, ve vládách, v parla-
mentech, v hospodářských olázkách, v poměrech
vnitřních i zahraničných, ba i v samé armádě,
tomto dosud nezvratném bodu. A nikde spasné
myšlenky, nikde velkého státníka, jenž by
tu spoušť ovládl, nýbrž všude jen malicherné
prostředečky na 24 hodin a mali duchové, již
nikoho neuchvátí. Krise monarchie obrovskými
Rakousko
Uhry
Německo
Anglie
10
article
kroky nadchází. Trhliny a rozpukliny stávají se
vždy většími, praskot a rachot vždy zvučnějším
bezradnost vždy patrnější, zmatek vždy hroz-
nějším. « —
Opětujeme: ejhle, jaké to veliké zadost
učinění naší pravdě a naší věci spravedlivé
Ano tam to musilo konečně logicky a nezbytně
dojíti s tou moudrostí stáfní, která si umínil
zajistit panství německé menšině nad 65pro-
centní většinou slovanskou a proto nedbal
zákonův a zadržovala národům slovanským
rovné právo jejich jazyků v úřadecha
správě veřejné, proto udržovala hrozné bez-
práví volebních řádů zemských i říšských, proto
naddržovala choutkám německých zuřivcův až
jim vyhradila hotové »liberum velo« proti vše-
likým našim požadavkům a potřebám. Takové
hospodářství »staropolské« nemohlo věsti jinam
než k tomu dnešnímu. »praskotu a rachotu
v trámovi!«
11
article
Zemské pojišťování.
Zemské pojišťování.
Naše rolnictvo plným právem se úsilovně
domáhá konečného zavedení veřejného zem-
ského pojišťování. Tak dne 21. května
t. r. v Holetíně (v okresu hlineckém) valné
shromážděné rolnielvo po zevrubněm výkladu
okresního starosty Karla Adámka o důle-
žitosti a prospěšnosti veřejného pojisťovánía
o zdárných jeho výsledeích v jíných zemích
jednomyslně uznalo, že jest nezbytnou potřebou,
aby byla zahájena horlivá akce ke zřizení zem-
ského pojišťování v království českém, a požá-
dalo hospodářský spolek pro okresy chrudimský.
nasavršský a blinecký, jakož i okresní výbou
hlinecký, aby se tohoto díla ujaly. Taková reso-
luční usnesení jednomyslně učiněna také na
valných skromážděních rolnictva okresu hline
ckého ve Svratee dne 24. května a v Ka
meničkách dne 5. července t.r.
Okresní zastupitelstvo hlinecké
ve svém zasedání dne 13. července t. r. se
usneslo, aby byla podána zemskému výboru
žádost za zavedení veřejného zemského pojišto-
vání a aby také byla okresní zastupitelstva
v království českém vyzvána k součinností př
tomto podnikání. Po tomto usnesení poda
okresní výbor hlinecký zemskému výboru žádos
tohoto znění:
Zemskému výboru král, českého v Praze
Řádné pojišťování proti všem hospodářským
škodám, vznikajíeím živelními nebo osobním
pohromami, jest čelným úkolem prozíravé poli
tiky hospodářské a sociální.
Adámek
Holetín
Ka
Praha
zemský výbor král
12
article
Dokonalým pajišťovásím má býti soukrom
spekulaci zamozeno kořistění z neštěstí a maj
býti odvráceny hospodářsky zhoubné následky
pohrom živelních a j. netoliko od těch, jež jim
byli přímo postiženi, ale také od celé společ
nosti, jež jest neštěstím jednotlivců nepřímo sti
žena. Pojišťováním proti škodám z požáru
krupobiti, jakož i proti pádu dobytka jest chrá
něn nejdůležitější národní majetek.
Dle neúplné statistiky zemským výborem
r. 1894 vydané byly oceněny v království če
ském veškeré budovy na 1625 mill. zl. Poji
stěno bylo budov v ceně 807 míll. zl.
V některých a to zvláště chudých okresíel
nebyla ani 1/3 budov pojišténa.
V král. českém způsobeno
v r. 1884 1710 požárů škod 4,500. 000 z
» 1890 2318 » » 6.200 000zl
„ » 1898 2842 » , 8,100 000l
Při krupobitích nejde toliko o škody n
plodinách způsobené, ale také o následky zni
čené sklizně pro další vývoj celého hospodařen
a proto bývá nepojištěný a nezahospodařený
rolník pollučením začasté na mizinu přiveden
V království českém bylo v létech 1885—1890
krupobitím způsobeno škod za 4,200.000 zl.
Následkem krupobití bylo odepsáno v krá
lovství českém pozemkové daně v létech 1891
až 1895 653.867 zl., průměrně ročně 130.773
zl., což se rovná ztrátě katastrálního výnosu
5,700 000 .
V roce 1898 bylo krupobilím způsoben
škod v král. českém za 11.2 mill. korun.
13
article
Domácí zviřecívo, jež jest začasté nejeen
nější částí majetku rolníkova, je chorobami
úrazem i pádem poměrně více ohrožováno, nežl
nemovitosti.
Zabezpečení rolníka proti škodám na do
bytku dokonalým pojištěním, jest také čelnou
zárukou intensivního vývoje chovu dobytka
jeho zušlechťování.
Domáci zvířectvo bylo v král. českém c
něno v r. 1900 na 211.7 mill. zl. ztráty na
kažlivými nemocemi dobytka způsobené činil
v r. 1895 téměř 300.000 zl.
Pojišťování proti těmto škodám a zhoubán
nesmí býti výdělkářské. Nikdo nemá práva z ne
štěstí spoluobčana těžiti, proto musí býti poji
šťování institucí veřejnou, zaručující netolik
bezpečné, ale také pokud lze plné a všeobecn
pojištění. — Z uvedených sťručných dat jes
zřejmo, jak veliké důležitosti jest pojišťování
v král. českém vůbec a že jest svrchovaně n
čase, aby konečně přistoupeno bylo také v tomt
království k provedení veřejného pojišťování zem
ského, o něž se již po celá desetiletí vyjednává
Po zkušenostech při soukromém a veřejné
pojišťování v cizině a také v naší říši nastřá
daných nemůže býti nižádné pochybnosti, ž
také v král. českém může a musí býti tento
velký úkol řešen zřízením veřejného pojišťování
zemského, jimž bude zaručeno netoliko bez
pečné, ale také pokud lze levné pojištění a jímž
se usnadní všeobocné rozšíření pojišťování.
14
article
Veřejné pojišťování v Badensku již v létech
50. a v Bavořích v létech 70. závedené, vůbec
zdárně prospivající, dalo podnět k prvým po-
kusům o zavedení veřejného zemského pojišťo
vání v naší říši.
Největších úspěchů docíleno bylo v Dol.
Rakousích, kde bylo zavedeno zemské pojišto-
vání proti škodám z požárů r. 1897, prot
krupobiti a proti nemocem a pádu dobytka
r. 1900 a kde bylo zemské pojišťování rozšiřeno
v r. 1899 na pojišťování živomi a důchodov
a na pojišťování proti úrazům.
Ačkoliv tyto zemské pojišťovny musily se
soukromými výdělkovými pojišťovnami krušně
závoditi, přece valně přispěly ke zlevnění prémi
a také ke zmírnění sociální bídy.
Zemské pojišťování se stalo v Dolníeh
Rakousích veledůležitým činitelem hospodářským
a nabývá velkého významu stále rostoucím
účaslenstvím malého lidu.
Konkurrencí zemské pojišťovny proti škodán
z ohně byly donuceny soukromé pojišťovny
snižovati vysoké prémie a tím vzniklé úspor
pojištěných v 4 letech od založení zemské po
jišťovny proti škodám z ohně se vypočítávaj
na 8 mill. korun.
Výsledky zemského pojišťování proti po
žárům, jakož i výslodky pojišťování skotu a
V drobném prodejit
ranní člo o a0b5 . . . a l h
odlpoledni
Ve úlialkich na venkova
ranní čílo. . . . .
sdpolední . . . . . . . . 3h
Iuserá ty
plati se hstově 1re
Přeěplteení a feeertr plimi Znist-
rnou v Marianske ulici č. l.
Tam nachárejí se těž ro čabee
tiskáras a expočice Národnichi Lista-
Dukopisy ze nsvracrji.
List
Dukopisa
Bavory
Dolo
Rakousy
Dolníeh Rakousy
Znist
Marianske ulice
re Přeěplteení
15
article
koni byly opětně na sněmu dolnorakouském
uznány přímo za skvělé. Po vzoru dolnorakou-
ském byla zřízena zemská pojišťovna dobytka
na Moravě r. 1899 a v Korutanech r. 1900.
Při zemské pojišťovně dobytka v Dolních
Rakousích bylo pojištěno v r. 1900—01
53 677 členů na 173.995 kusů dobytka ví ceně
49,155.260 korun.
Při zemské pojišťovně dobylka na Moravě
bylo do konce r. 1902 pojištěno 22.610 kusů
skotu a 2160 koní v ceně 6,446. 860 korun.
Na Moravě byla zřízena po usnesení
sněmu ze dne 27. dubna 1900 tské zemská
pojišťovna živolní.
Nejzřejmějším důkazem zdárného vývoje
hospodářské prospěšnosti veřejného, vzájemného
zemského pojišťování, založeného za součinnosti
samosprávných orgánů zemských a bezprostřed-
ních interessentů (místních svazů), jsou rozvahy
zemských pojišťoven v Dolních Rakousích a na
Moravě.
Koncem r. 1901 bylo při všech zemských
pojišťovnách v Dol. Rakousích pojištěno 161.247
členů proti živalním škodám (nepo-
čítaje pojištění úrazově a pojištění povinného
ručení) okrouhle na 867,667.000 korun,
na jistiny 36,070.000 korun, na ročn
důchody 187.355 korun.
V r. 1891 tyto zemské pojišťovny přijaly
zhruba 3,682 800 korun na roční důchody
vyplatity náhrad 1,385.937 korun.
Při zemské pojišťovně životn
a důchodové byli koncem r. 1901
pojištěni 22.902 členové na jistiny
36,070.379 korun. Kromě toho byla koncem
r. 1901 1471 pojistka proti úrazům.
Na Moravě bylo při zemské pojišťovně
dobytka koncem r. 1902 pojištěno 24 775 kusů
hovézího dobytka a koní v ceně 6.5 mi lI
korun.
Při zemské pojišťovně životní a důchodové
na Moravě bylo pojištěno v prvém roce jejího
trvání 6 mill. korun jistin, 750.000 korun
důchodů.
Morava
Korutany
Dolní Rakousy
Dolo
Rakousy
16
article
Takových úspěchů dosáhlo zemské pojišto-
vání v Dol. Rakousích a na Moravé jíž v prv-
ních létech, kdy musily tyto zemské pojišťovny
čeliti nejzuřivější konkurrenci kapitálově silněj-
ších starých a pevně zakořeněných soukromých
pojišťoven, kteréž postřehujíce nebezpečí, jež
jim závoděním těchto zemských ústavů hrozí,
používaly všech prostředků k jich udolání.
Po těchlo zkušenostech nemůže býti ni-
žádné pochybnosti o prospěšnosti a zdárnosti
zavedení veřejného zemského pojišťování takév
království českém. Nebude snad tvrzeno, že by
v tomto království bylo nemožným, co za po-
měrů nepříznivějších v Dol. Rakousích a na
Moravě bylo již zdárně provedeno?
Za těchto poměrů nejde o podnikání od-
vážného, nákladného pokusu, ale o řešení veli-
kého úkolu ochranné politiky hospodářské po
přikladu jiných zemí a proto v plné důvěře žá-
dáme zemský výbor království českého, aby maje
zřetel ke zkušenostem netoliko v Německu, ale
zvláště také v Dol. Rakousích a na Moravě při
zavádění veřejného zemského pojišťování nastřá-
daným, se ujal iniciativy k zavedení veřejného,
zemského pojišťování především proti škodámz
požáru, krupobití a pádu dobytka v království
českém.
Dolo
Rakousy
Morava
Německo
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O branách vyšehradských.
Od Popelky Bilianové.
Hlava zatočí se vnímavému pozorovateli
jenž vystoupí na ochoz hradeb vyšehradských
a odtud se dívá po odumřelém hradišti. Těžko
věru mysli na něčem se zachytiti, když starý
náš Vyšehrad srovnán jest se zemí a z rubu
na rub obrácen ve vzhledu svém. Mysl bezděky
obrací se ke branám, prasturým to tepnám ži-
vota vyšehradského.
Leč i tu nesnadno vpraviti se v původní
osnovu slavného místa! Vyšehrad tolikrát měnil
svoji podobu
Nejstarší z bran vyšehradských jest zříce
nina. Bývala to brána Karlova na nynějším
předhradí pevnostním, směrem k Pankráci. Když
Karel IV. v roce 1350—51 vystavěl zdi kolem
Nového města, obezdil též Vyšehrad a vystavěl
bránu, již co do vzhledu podobna byla jiná u
sv. Jana na Bojišti, tak řečená Svinská (dle
trhů) v nynější ulici Ječné. Z brány Karlovy
zachovala se až do našich dob pouze spodní
čásť na straně severovýchodní. Misto bylo asi
od pradávna vlastním prahem Vyšehradu, če-
muž svědčí mnohá okolnost.
Horská šije Vyšehradu jest v místech
těchto nejužší a tedy nejzpůsobilejší ke zdělání
příkopů, jakož staří Slované tomu rozuměli.
Bilianová
Karel Iva
Jan
Slovan
Vyšehrad
Karlov
Pankrác
Karlov
18
article
Staré popisy praví o bráně Karlové, že byla to
stavba sličná a mohutná, Opatřena byla devíti
věžičkami a dřevěným ochozem pro stráž, hlídku
konající. Ve věži brány bydlíval hlásný. Příkop
před branou byl velice široký a vedly přes něj
ke bráně dva mosty: dřevěný a zdvihaci. ve
hradebním přikopě zřízeno bylo umělé bludišté
pro kratochvili důstojníků.
Z někdejší Karlovy brány zbyla jen spodní
čásť na straně severovýchodní. Přesilné zdivo
svědčí o bývalé mohulnosti její a veliké otvory
po stropních trámech ukazují na neobyčejnou
sílu trámoví.
I šířku bývalého příkopu lze dnes ještě
odhadnouti: od zříceniny brány, na níž z venčí
dosud lze znamenati dvojité spáry kamenné,
patky oblouků i patníky dole na rozích, po ny-
nější silnici přijdeme mimo kontumační stanici
na kamenný most, pod nímž rozkládá se malá
čásť bývalého příkopu. Za dřívějších dob příkop
táhl se až ke bráně. Nyní jest zasypán silnicí.
Staří usedlíci vyšehradští často mluvío
vojenských pecech a každý jinam je klade
jeden do poustky za kapli Panny Marieve
hradbách, druhý do samé brány Karlovy. Možná,
že tyto peci na rychlo stavěny byly ze staviva
rozbořené brány Karlovy, tam snad, kde nyní
zejí polozbourané oblouky do hradních valů
to v dobách, kdy Vyšehrad rozšířen byl směrem
k Pankráci, tedy v sedmnáctém nebo osmná-
etém stoleti. Hradební zeď, na severní stranu
brány Karlovy se vížicí, nasvědčuje původu
staršímu. Nese patrné známky rozdilné slavby.
Karel
Příkop
Karlův
Vyšehrad
Pankrác
Karlov
Marieve hradba
19
article
Má střílny ve výši, co by tak voják kleče
střilel — malé čtyřhranné kanálky. A střilny
vedou do ohromného náspu hlíny vedle brány
A podezdívka hradeb vystavena tedy pro to,
aby zeď odolala velikému tlaku hlíny. Tu bez
déky vnucuje se domněnka, že tyto hradby
ještě dřive byly postaveny než za doby Karlovy
a že Karel IV. tyto trvající hradby pouze do-
plnil a opravil, neboť aspoň s této východni
strany své vždycky býval Vyšehrad dobře
opevněn. Ve zdi hradní u brány, pokud omítka
jest opadalá, viděti tu a tam kámen tesaný.
z čehož zřejmo, že stavivo tu bráno z jiných
rozbořených budov. V jednom výmolu zvetšelé
zdi nalezen i kamenný mlat, přiseknutý kužel
kterýž nějak se slavivem do zdi se dostal.
Zbytek prastarého Vyšehradu.
I ostatní dnešní brány vyšehradské nale
zají se asi v místech, kde od pradávna brány
či branky bývaly.
Ve hradním příkopě před branou Karlovou
jsou dvě výpadně branky; jedna vede rovnou
k Podolí, druhá lomenou chodbou do hradeb-
ního příkopu k Nuslím. Ve výpadní branee
k Podoli má od dávných let své obydlí jeden
ze starousedliků vyšehradských. Branka k Nu
slim zdí jest přepažena a v přední části jeji
jest chlév. Obě branky z venčí hradeb jsou
zazděny, ale kamenné ostění jejich dobře jest
patrno.
V kamenných obloucích mostu, jenž pře
klenuje hradní příkop, má dílnu zdejší bednář
Několik kroků z mostu k jihu stojí brán
Táborská, poslední v opevněném Vyšehradu.
Jest silná a zakrslá s ohromnými náspy po bo-
cích a vysokými zdmi s obou stran.
Vystavěna jest na místě dvorce a několik
Karel Iva
Podolí
Nusle
Vyšehrad
Karlová
20
article
domků, jež zde stávaly v r. 1655. Byla opa
třena také širokým příkopem a mostem dřevě-
ným. Ale příkop dávno již zasypán a postavena
tu silnice.
Neobyčejně úzká brána Táborská nestačila
by dávno potřebě, kdyby proudy lidstva z okol
nebyly odváděny přes Slupy ku Praze. Až po-
stavena bude silnice tunelem skály vyšehradské
ještě méně lidí tudy projde: Vyšehrad je mrtvý
bod v rozpínavosti města — na svoje štěstí!
Táborská brána jest tak úzká, že chode
vedle povozu hezky se musí ke zdi přitlačiti
nechce li býti koly stržen, nebo koňmi podupán
Táborská brána jediná ze všech ostatních praž
ských byla až do doby nejnovější každou no
zavírána. Kromě vlastních dubových vrátní měla
ještě železná vrata mřížová, jakáž dosud spa
třují se u brány Francouzské na Vyšehradě
Vrata odstraněna teprv nedávno, když za biléh
dne zabil se kůň nárazem o ně.
Na západ od brány Karlovy vypinají s
vysoké hradby nejposlednějšího opevnění, jímž
úplně změněna bývalá tvářnost Vyšehradu.
V hradbách na silnici proti zřicenině brány
Karlovy stojí vzdušná brána Leopoldova, vše
obecně Francouzskou zvaná. I před ní jest široký
příkop. Vystavěna jest za Leopolda 1. ke kone
sedmnáctého věku i s hradbami nynější pevnosti,
po způsobu pevností francouzských. Odtud as
jméno lidové: francouzská a mylný názor,že
vystavěli ji Francouzi, když v r. 1742 Vyšehradu
dobyli. O bráně zmiňují se letopisy již vr.
1710 před dobytím Vyšehradu. Francouzové jen
zvýšili kolem hradby. Brána byla asi po stu
letech svého trvání zazděna. Hned vedle prolo-
men ve hradbách průchod, kudy se po dřevěném
mostě jezdilo až do r. 1841, kdy brána opě
prolomena a vystavěna tudy táborská silnice.
Karlův
Leopold
Francouz
Praha
Vyšehrad
Leopoldov
21
article
Průlomem hradeb jezdívalo se horem za
kapličku sv. Martina k zazděné nyní bráně na
severní straně hradeb.
Ve hlubokém hradním přikopě před branou
Francouzskou viděti je ve staré zdi Karlově
směrem k Nuslím výpadní branku dřivím z
bedněnou.
Rovněž taková branka byla prý (dle popisu
Heroldova) na straně k Podoli obrácené v témž
hradebním přikopě. Po té však dnes není an
stopy. Ale na rytině Sadelerově z r. 1606 zna
menati jest v místech těchto vehod jakýs nebo
sestup blíže hradební věže. V místech téchlo
tvoří hora vyšehradská přirozenou roklinu, na
jejímž dně jest stará sludeň. I jest tudiž do
mysl na snadě, že mohla i zde být branka,
která vedla do vinohradů vyšehradských na
straně Podoli. Zabedněná branka směrem k Nu
slím jest na dně hlubokého přikopu na ruky
dosah od hradeb, vystavěných v 17. slolel
Branka jest v nevalně silné aniž vysoké zd
kamenné (nové hradby jsou z cihel) a vyše-
hradská stráň jest v místech těchto nejpovlov
nější. Místo jest i letopisci označeno za nej
slabší v opevnění Vyšehradu.
Vnitř hradiště jest okoli výpadní branky v
zdi Karlově k nevíře proměněno posledním opev
něním (ze stol. 17.). Milníkem zde jest kapličk
sv. Martina, kteráž stojí na hřebeně hory vyše
hradské, od niž se v dosti ostrém sklonu sva
žovaly stráně vyšehradské, jak viděti na zbyteleh
Karlovy zdi. Sklon stráně tvořil vnitř hradist
u paty hradeb druh jakéhosi příkopu, jak dosu
viděli i podle výše střilen i podle zbytku zmolu
za domkem potravní daně. U výpadní branky
byl by sklon skorem neuvěřitelný, kdyby ne-
svědčilo proň zevní okolí branky.
Na rytině Sadelerově, aniž na starším
obraze Vyšehradu neviděti branku; snad zastě-
ňuje ji kostel sv. Jana Stětí, kterýž stával u
hradeb blízko branky, tam, kde dnes se týč
ohromné hradní náspy za kapli sv. Martina n
baště sv. Rocha.
Martino
Heroldův
Sadelerův
Jan stětí
Roch
Nusle
Vyšehrad
Karlov zdít
22
article
Nejblíže od Francouzské jest zazděná brána
na severní straně hradeb v koutě nad silnicí
kteráž z dolního města Vyšehradu vede do
pevnosti.
V těch místech stála brána již ve stole
15. a nazývána jest — dle Tomka — Jerusa-
lemskou. Hradby od brány směrem k řece
zbořeny byly za bouří husitských v r. 1420.
ale brána zůstala. Cesta k ní vedla jakýmsi
úvozem nebo roklí od náměstí vyšehradského
(mezi kapli sv. Martina a kostelem sv. Jana
Stětí).
Na rytině Sadelerově znamenati jest dům
z náměstí vyšehradského s podjezdem k místu
brány. Viděti i rokli i domy v tom směru, al
brány neviděti aniž hradeb jakých. Možná, že
ztracena je na rytině za stromy zde zobraze-
nými. Ale na starším obraze Vyšehradu viděti
jest ve zbytku hradeb i menší otvor bránu na-
značující i zřejmou cestu k ni.
Touto nyní zazděnou branou jezdívalos
až do r. 1841, kdy vystavěna vedlejší nová
brána Cihelná, v ústech lidu na Vojenskou po-
křtěná, nejmladší z bran vyšehradských. Vojen-
skou nazvána, že v ní mají svou strážníci vojáci,
hlídku na Vyšehradě konající.
Pevnostní kasematy táhnou se od probošstv
ke bráně Vojenské a odtud obvodem ke bráně
Francouzské a dále baštou sv. Anežky až k baště
sv. Ludmily na skále nad Podolím. Vejdeme-li
z Vojenské brány do kasemat směrem k Pře-
myslovce, po nějaké chvíli stoupáme do kopečku,
až možno rukou dosáhnouti vysokého stropu
kasemat: to jdeme přes zazděnou bránu v koute
hradeb, jejímž prostorem položeno jest — po-
trubí kanálu. V kasematách jsou nad Přemy-
slovkou zazděné střílny a potom ještě dva sály,
jeden nad druhým, s velikým oknem nad ská-
lou k Nuslím.
Tomek
Jerus
Martino
Jan stětí
Anežka
svatý . Ludmila
dolní město Vyšehrad
Vyšehrad
Nusle
nad Podolí
Přema
23
article
Směrem k Vltavě na skalním výběžku jest
malá branka s kamennými schody dolů do rad-
nice vyšehradské. Tudy vedla od nejstarších
dob vozová cesta ke hradišti vyšehradskému
svažovala se po výběžku hory za radnicí pod
kostel sv. Alžběty, kterýž stával v místech, kde
nyní jest dům »u Lumíra« proti radnici na ná-
městí. Pod kostelem byl můstek přes Botič blíže Vý-
toně a cesta odtud vedla ku Praze kolem staré
solnice. Cesta byla za starodávna důležitá z
mnoha příčin. Dole na Výtoni soustřeďoval se
obchod po vodě, i clo se tu vybíralo na pro-
spěch Vyšehradu, tudy vedla nejbližší cesta
ku Praze a ke knížecímu sídlu na Vyšehi radě,
jenž býval za starých dob střediskem zdejšího
života. A když stroskotána sláva Vyšehradua
hrad na pouhou tvrz zařízen, pozbyla i cesta
svého významu a zaměněna za pohodinější ke
bráně Jerusalemské.
Na rytině Sadelerově zobrazena cesta sko
rem do podrobnosti a hradeb při ní neviděti —
jen zdi zahrad poblíže
Na západ před samotným kostelem jest
ještě branka k Vltavě směřující. Od pradávna
chodilo se tudy po schodech dolů k vodě.A
ještě jedna branka bývala: vedle knížecího pa-
láce směrem k Podolí. Po té dávno již není
ani slechu, jakož i po skalní otezce, kteráž
k ní vedla mimo vinici vyšehradskou. Všeck
stopa její zmizela v tělese nynějších hradeb.
Otevrou-li se ještě kdy ty staré tepny Vy-
šehradu, aby jimi zaproudil nový život?
svatý . Alžběta
Vltava
Lumír
Botič
Praha
Výtoň
Podolí