2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
9. listopadu 1913. číslo 308.
4
article
nemění. Zřízení jeho zůstává, jako dříve bylo.
německé. Cizácké důstojnictvo, jež se ze
všech končin světa kdysi za válek tureckých
hrnulo pod prapory císařské, založilo vojen-
skou kastu, jež udává i nadále tón. Ono bylo
a potomstvo jeho jest především dynastické,
kastovní, německé nebo poněmčené, nekotvi
nikde v národnostně se různících zemích ra-
kouských, lhostejno tudíž k národnostním sna-
hám a tužbám, jimž nerozumí, ba jež pokládá
za nepohodlné, když ne za nebezpečné pro
říši a pro zdar vojska. Stává se jednou z nej-
větších opor německému centralismu naší říše.
5
article
Samo pojem a vliv národnosti a vlastenectv
neznajíc, propasuje ovšem tak význačný obrat.
jakým jest zajisté přeměna vojska německo-
císařského v rakousko-císařské, v době, kdy
vojska sousedů se znárodňují a staví na zá-
klady všeobecné branné povinnosti. Levée e
masse francouzské revoluce a Napoleonovy
šiky vlastenectvím nadchnuté rozprašují hravě
starobylá vojska z povolání. Potření zkostna-
tělé pruské armády u Jeny a hluboké poko-
ření Pruska uvolňují netušené síly národní
tomto státě a otvírají jim vstup do nové ar-
mády, založené na všeobecné branné povin-
nosti (1814). Žádný cizinec nesmí nadále býti
zařazen do pruského vojska! Úspěchy pruské
let 1866 a 1870—71 beze sporu mají svůj po-
čátek v reformách po nešťastném roce 1806)
Porážky rakousk armády v době napo-
leonské nebyly tak katastrofální, aby byly
přivodily takový obrat, jako v Prusku. Máme
sice i tu náběhy ke znárodnění vojska arcikní-
žetem Karlem v zeměbranách, které po roce
1805 v některých zemích organisovány, avšal
duch všech těch zařízení nebyl národní. Pád
Napoleonův nepřispěl ovšem k nějakým změ-
nám ve „vítězné“ armádě. Není prostě příčiny
ba ani příklad Pruska nepůsobí. Rakousko zů
stává při svém systému dlouho sloužícího vj
ska z povolání a jeho beznárodnosti, recte ně
mectví.
Napoleonův
Prusek
Karel
Levée e
Jena
Prusko
Rakousko
6
article
Rok 1848, jehož bouřné vlny aspoň čá-
stečně zaraženy starým císařským vojskem
Radeckého skvělá vítězství v Italii zdály se
potvrzovati správnost systému. Že v Italii ví-
tězil „otec“ Radecký hlavně svou osobností
„svým“ vojskem v pravém slova smyslu, ještě
i dnes málo se zdůrazňuje. A tak i po roce
1848 nic se nezměnilo. Roku 1859 utkávají se
po téměř půlstoleté pause zase jednou národ-
ní francouzské šiky se starým císařským voj-
skem. Štěstí válečné přikloňuje se k vojsku
národnímu. Oficielní rakouské prameny při-
čítají neúspěch špatnému velení. Ve vnitřní
struktuře vojska žádná změna. Nastává rok
1866. Nacionální pruské vojsko všeobecné
branné povinnosti vítězí nad čistě kastovními
pluky Rakouska. Jako příčina uvádí se zase
jako 1859 špatné vedení, inferiorní puška.
A přece jsou zde uváděné příčiny jen
zevní zjevy. V bojích roku 1859 a 1866 fak-
ticky podlehlo dynastické a národní vojsko
rakouské armádám s podkladem národním
roku 1859 mimo to při lepší výzbroji pěchoty.
A zvláště v roce 1866 poražen opouští bojiště
v dlouhé (osmileté) službě dobře disciplino-
vaný, poslušný rakouský vojín z povolání před
záložníkem a tříletým vojínem všeobecn
branné povinnosti, slepě v před se vrhající
tradicí starého císařského vojska k sebepře-
ceňování a k lehkomyslnosti vychovaný ra-
kouský řadový důstojník před důkladnějším
rozvážnějším pruským soudruhem. Zvítězi
zkrátka pokrok nad ztrnulostí, jasný rozhle
nad úzkoprsým předsudkem.
Radecký
Radecká
Rakousko
Italia
7
article
Koupě pozemků michelských,
Koupě pozemků michelských,
vylíčená dle listinných dokladů.
Z presidia král. hl. města Prahy zasláno nám
bylo obšírné vylíčení historie koupě pozemků mi
chelských, v němž také zrekapitulováno a na zá
kladě spisů doloženo je vše, co jsme o věci dosu
— na základě soukromých informací — uvedl
Vylíčení ono uvádía
Jednání o koupí pozemků pro plynárnu.
V roce 1908 nabidnul Vojtěch Renner obe
pražské některé pozemky v Michli ke koupi. Mez
jiným též pozemky, které, jak ve své nabídce uvedl
leží v samé obci a u dráhy, a tudiž k účelům
Renner
Praha
Michle
8
article
zřízení nové plynárny výhodně daly by
se využitkovati. Za pozemky tyto žádal 24 K za
1 čtv. sáh. S Vojtěchem Rennerem bylo o nabídce
této také jednáno a týž snížil požadovanou cenu
s 24 K na 20 K. Při praesidiálním jednání, konaném
19. ledna 1910, bylo mimo to jednáno o koupi po-
zemků pro účely plynárenské s Občanskou zálož-
nou ve Vršovicích, ježto komise znalců označila
dvoje pozemky tyto jakožto příhodné pro stavbu
nové plynárny obce pražské. (Pozemky, jež nabídi
k témuž účelu p. V. Černý v Záběhlicích za 6 K za
1 čtv. sáh, dle úsudku znalců a zvláštní místní ko-
mise pro vysokou polohu a vzdálenost od města
i nádraží pro plynárnu se nehodily.) Poněvadž však
Občanská záložna při jednání, konaném dne 19.
ledna 1910, setrvala na ceně 22 K za 1 čtv. sáh
omezilo se další jednání na pozemky, nabídnuté
obci Vojtěchem Rennerem. Celé jednání s Vojtě-
chem Rennerem stíženo však bylo tím, že dle
dobrozdání znaleckého zapotřebí jest pro stavbu
nové plynárny pozemků ve výměře alespoň 50.000
čtver. sáhů. Naproti tomu pozemky, ktere
nabízel obei pražské Vojtěch Renner,
měřily 25.915 čtver. sáhů, kdežto zby-
tek ve výměře 27.417 čtver. sáhů, jimi
majetek p. Rennera byl prostoupen,
náležel osobám třetím, od nichž obee
pražská na prodej pozemků těchto nabídky ne-
měla. Mělo-li proto jednání o koupi pozemků pr
novou plynárnu se hodících vésti k cíli, musil V
Renner opatřiti obci pražské sám dříve i cizí po-
zemky do majetku jeho vklíněné, poněvadž cen
jěchto enklav, kdyby obec zakoupila pouze pozem-
ky Vojtěcha Rennera, byla by pak vlastníky enklav
zvyšována a obec nucena, když by komplex ply-
nárenský chtěla získati, enklavy tyto značně př
Renner
V Černá
Vršovice
Záběhlice
Voť
9
article
Vojtěch Renner, který v prodeji pozemků svýc
obci pražské nutně spatřoval jediné východisk
ze stísněných — jak sám v nabídce své uvádí —
poměrů finančních, znal zajisté nejlépe poměry
vlastníků enklav a mohl se proto s nimi snáze do-
hodnouti, než by dohodla se obec pražská.
Tento předpoklad obce pražské se také splni
Vojtěch Renner zajistil si i získání těchto cizích
pozemků a nabídnul pak obci pražské celý kom-
plex ve výměře asi 53.323 čtver. sáhů za cenu 20K
za 1 čtver. sáh hrubě plochy, tedy za cenu a
1.066.640 K.
platiti.
Renner
10
article
Jednání o koupi celého komplexu Renne-
rových pozemků. „Vyloučení budov“.
Komise, která o věci této častějí již jednala
dospěla k tomu, že výhodněiší by byle
pro obec pražskou, kdyby získal
větší komplex pozemků od Vojtěch
Rennera, ježto by cena byla průměrně
nižší a pozemků dalších mohla by obe
použiti k různým jiným autným úče
lům (jako stavbě zaopatřovacího jubilejního ústa-
vu, věznice, obecního dvora a pod.). Z té příčiny
požádán byl V. Renner při jednání, konaném n
radnici staroměstské 14. července 1910, aby před-
ložil obci pražské také nabídku na prodej všech
pozemků svých v Michli. Na to sdělil V. Renner
podáním ze dne 6. srpaa 1910, že, chtěje před-
ložiti nabídku úplně spolehlivou, dal provésti do-
brovolný soudní odhad a zjistiti tím skutečnou
cenu pozemků jeho, v katastru michelském se na-
lézajících. Podle soudního elaborátu odhadního ze
dne 21) července 1910, jehož opis současně k pa-
dání svému přiložil, obnáší cena pozemků mi-
chelských 2,895.490 K 75 h; přišel by tudíž 1 čtv
sáh okrouhle na 9 K. Podání skončilo nabídkou
dle níž V. Renner pozemky, v odhadním protokole
uvedeně, obci pražské ke koupí nabídl. Do nabídky
této nebyly však pojaty stavební plochy, o kterých
zmiňuje se zpráva „Času“ a které byly odhadnuty
zvláště v protokole soudním ze dne 24. srpna 1910.
Renner
V Renner
Michle
obecní dvůr
11
article
Cena těchto pozemků inel. budov na nich posta-
vených udána byla obnosem 334.834 K 91 h. Bylo
tudíž od počátku jednáno s V. Rennerem o koupi
pozemků a nikoliv budov, jak nyní veřejnosti s
namlouvá.
Teprve později žádala obec V. Rennera, aby
mohla na pozemcích michelských účelně hospoda-
řiti, za postup domů čp. 8 a 10 v Michli s přílchlý.
mi zahradami č. kat. 105 a 94/1 v Michli. Podle
zmíněného odhadu soudního byla cena objektu č
8 v Michli udána obnosem 70.510 K 93 h a objektu
čp. 10 v Michli obnosem 47.892 K 98h.
V Renner
Michle
12
article
Nutnost rychlého rozhodnutí.
Žádosti této V. Renner také vyhověl a zněls
tudiž konečná nabídka jeho v tom smyslu, že obci
pražské volným by byl odprodati pozemky, uve-
dené blíže v protokole o dobrovolném odhadu ze
dne 21. července 1910, a mimo to stavební ob-
jekty čp. 8 a 10 v Michli s přilehlými zahradam
č. kat. 105 a 94/1 v Michli a enklavy, které si v
Renner zajistil ve smyslu požadavků obce pražské
za cenu jednotnou, 7 K za 1 čtver, sáh. Při tom
vyhradil si V. Renner, aby mu rezhod-
nutí sboru dodáno bylo nejdéle do
31. prosince 1910, poněvadž jinak by mu ze
slova unikli majitelé enklav.
Nabídka tato projednána byla v komisích prae-
sidiálních, v radě městské a předložena byla také
sboru obecních starších jako dodatek k jednacímu
pořadu V. mimořádné schůze sboru obecních star-
ších dne 21. prosince 1910. V programu, který k
schůzi této byl všem členům sboru obecních star-
ších zaslán, uvádí se doslovně následujicí: „Č.j.
8960-I. A. Návrh, aby k účelu stavby no-
vé plynárny a jiným účelům obecním
zakoupeny byly pozemky ve výměře
asi 350.000 čtver. sáhů v Michli od Voj-
těcha Rennera za cenu 7 K za 1 čec
sáh, a naschválení, abykúhradě kupn
ceny uzavřena byla výpůjčka do vý-
še 2,450.000 K.
V Renner
Renner
Michle
obecní star
obecní star
13
article
Jednání ve sboru.
Jednání ve sboru.
O tomto bodu programu rozpředla se ve schůzi
sboru obecních starších velká debata, které se zt-
častnili pp. obecní starší V. Štěpánek, měst
radní O. Slavík, býv. starosta dr. J. Podlipný
obec. starší J. Weiss, měst. radní dr. K. Pík
obec. starší stavitel Novotný, měst. radní V an-
ha a měst. rední dr. Baštýř.
Měst. radní O. Slavík v debatě v souhlasu
s přednáškou, jak byla o věci této učiněna, uvedl
slovně dle stenografického protokolu: „Dnes činily
se výtky, že prý určité budovy si p. Renner vy-
mínil pro sebe. Ano, vymínil si, ale, pánové, vždyt
my ty budovy hospodářské nepotřebujeme.“
Nebylo tedy jím řečeno, že budovy jsou bez-
cenné, nebo nepatrné a nebylo rovněž ničeho
zastupitelstvu lstívě předstíráno, jak tvrdí d
Bouček.
Že o této výhradě, dle niž p. Rennerovi měly
zůstati i po odprodeji pozemků některé budovy
v Michli,
V Štěpánek
O Slavík
doktor
J Podlipná
J Weiss
Novotná
Baštýř
Renner
Bouček
Michle
14
article
sbor byl řádně informován,
plyne dále také z poznámky p. obec. staršíh
Štěpánk a, učíněné v téže schůzi sboru obecních
starších: „Kromě toho podmínka o budovách je
nová“, ač tvrzení toto neodpovíd
skutečnému stavu věci, jak svrchu byl
vylíčen. Pan obec. starší Štěpánek odhadl
současně, že výhrada p. Rennera representuje
„slušnou summu 240.000 K“. Jak z kontextu řeče
p. obec. staršího V. Štěpánka, který debatu za-
hájil dá se souditi, neby! p. obec. starší
štěpánek proti koupi pozemků Ren-
nerových, radou městskou navržené. Jemu
jednalo se spíše o to, aby obec pražská z velikého
komplexu pozemků těchto nemusela platiti obei
michelské parcelační dávku, a v tom směru také
učinil v prvě své řeči návrh, aby koupě byla
odročena a mezí tím otázka dávky parcelační
projednána. Teprve spozději navrhl, aby jednáno
bylo z p. Rennerem o snížení kupní ceny o obnos
250.000 K, tedy patrně o obnos, na který odhad
sám hodnotu budov vyhražených V. Rennerem.
Návrh p. obec. staršího V. Štěpánka na
jednání s Rennerem o snížení kupní ceny zůstal
v menšíně. Na to schválil sbor obee
starších 51 hlasy proti 11 hlasům, aby
od V. Rennera „zakoupeny byly po-
zemky v Michli i s potřebnými pr
staveniště plynárny pozemky jiných
majitelů a s budovami hospodářský-
mi č. p. 10 a 8 v Michli a patřícími k to-
mu zahradami v úhrnné výměře všech
pozemků asi 350.000 čtver. sáhů za cenu
7 K za každý čtvereč. sáh pozemků, tudíž
v úhrnné kupní ceně asi 2.450.000 K s podmínkou
a) že obec michelská osvobodí pozemky zakou-
pené od dávky parcelační, b) že V. Renner opatří
enklavy do jeho pozemků zasahující za cenu 7 K
za 1 čtvereč. sáh.“ Když obec michelská ujištění
toto v závazné formě obci pražské vydala, teprve
Štěpánek
Renner
V Štěpánek
V Renner
Michle
15
article
Jusnesení sboru, kterým schválena koupě pozemků
michelských, V. Rennerovi intimováno.
Z celého tohoto vylíčení, jež odpovidá sku-
tečnosti, vychází na jevo, že členové sboru
obecních starších byli o celé věe
řádně iníormováni a že článek „Času“
pokud tvrdí opak, vypočítán jest n
klamání širokých vrstev oyvatel-
stva pražského.
Jest jen s podivem, že může po-
dobný článek, vrhajíeí těžká obvině-
nýna representanta obce, objeviti se
v denních listech, aniž by pisatel po-
kusil se napřed věc řádně vyšetřiti
Vždyť přece p. dru. Boučkoví bude snad známo.
že schůze sboru obecních starších
jsou veřejné, a že tudíž v protokol
o schůzích těchto možno nahlédnou-
ti. Kdyby tak byl učini! — jak ostatně
povinnostíjeho bylo — byl by seznal
že tvrzení jeho o neiníormovanost
sboru obecních starších při projed-
návání koupě pozemků michelských
jest pouhý výmysl a že není důstojno časo-
pisu, který chce býti seriosní, smyšlenkami čte-
nářstvo své častovati.
V Renner
16
article
Ba z vylíčeného postupu jde na jevo, že pan
starosta dr. Groš věci této věnoval zvý-
šenou pozornost; sám šel předsedati do
praesidiální komise dne 1. prosince 1910, kamž po-
zváni byli znalci a i členové oposice, z nichž jme-
novitě p. Štěpánek se súčastnil i debaty. Jak
uvedeno, spojil starosta otázku koupě pozemků
zároveň s otázkou úhrady, totiž opatření půjčky
tím stalo se nutným, aby kvalifikov a n
většina rozhodla o návrhu rady městské. Musil
býti přítomno po tomto ustanovení starostově
nejméně 60 členů a nejméně 46 se jich musilo vy-
sloviti pro návrh, aby jej bylo možno považovati
schváleným. Konečně nařídi! starost
o své újmě, nebyv nikým o to žádán
aby se hlasovalo dle jmen, by bez-
pečně bylo lze zjistiti výsledek hla-
sování. Nelze tedy v žádném směru jemu vyčí-
tati jakoukoliv lehkomyslnost nebo dokonce ně-
jaké zavinění.
doktor
Groš
Štěpánek
17
article
Oprava starosty dra. Groše red. „Času“
Starosta dr. Grož zaslal redakci „Času
tuto opravu
„Ke článku p. dra V. Boučka ve včerejším „ča-
su“ račte uveřejniti toto vysvětlení: Nebylo mně
vůbec nabídnuto ani místo vrchního řiditele
v městské spořitelně, ani v Obecní bance, ani v
správě největší banky, a také jsem se o ta místa
neucházel. Nabídky p. V. Rennera obci pražské
nedostaly se do mých rukou a byly projednávány
příslušnými referáty a komisemi. Pro posouzení
nabídek nejsou rozhodny domněnky a posudky
cizích osob, nýbrž výroky obecních úředníků, slu-
žební přísahou vázaných. Dle referátů nabídl po-
sléze p. dr. Vejvar jménem pana V. Rennera po-
zemky určitě vyjmenované obci pražské a o těchto
pozemcích byla potom ujednána trhová smlouva.
častěji uvedená. Nelze tedy dnes dovozovati, že
obec byla podvedena o budovy, když tyto bu-
dovy v poslední nabídce p. V. Rennera uvedeny
nebyly. Není pravda, že jsem nesdělil obsah dota-
zů na pp. dra. Vejvara a dra. Černéhorského
s městskou radou, a že jsem se zdráhal odpově-
di předložiti trestnímu soudu. Opak jest pravdou
Groš
doktor
Grož
V Bouček
V Renner
Vejvar
obecní banka
18
article
Věc Obchodní záložny proti p. V. Rennerovi vedla
sice moje advokátní kancelář. nevedl jsem ji však
osobně, nýbrž prováděl ji tehdejší můj koncipient.
nynější advokát v Litomyšli, p. dr. Stehno. Věc
nebyla nikterak komplikována a nekonali jsme
o ni žádných porad. Zač tehdy — bylo to v r. 190
— pozemky Rennerovy byly odhadnuty, nebylo
mně známo. Ostatně byly odhadovány patrně jed-
notlivě dle vložek a zejména není mi známo, kte-
ré to byly tehdy vložky a zda tytéž vložky byly
obci nabídnuty, které tehdy byly odhadovány
draženy na zakročení Obchodní záložny. Odmí-
tám co nejrozhodněji, že bych býval jednal jak-
koli na škodu obce ať vědomě nebo lehkomyslně.
Také ujišťuji, že jsem zcela neodvislým, nejsa
v zajetí žádných ani poctivých ani nepoctivých
lidí. Klidně pohlížím na výsledek každého vy-
šetřování. Nebude těžko uhájiti pravdu. S veške-
rou úctou: Dr. K arel Groš.
V Renner
doktor
Stehno
Rennerův
Groš
Litomyšl
Odmý
19
title
Porážka stran radikálních
v Nové Pace.
Nová Paka
20
article
—k. V Nové Pace, 5. listopadu.
Nová Paka
21
article
(Od zvlášt. dopisovatele „Národních Listů“.)
V nové Pace je silná organisace strany svo-
bodomyslné, jež soustřeďuje velikou většinu míst-
ních inteligentních, úřadnických a výrobních vr-
stev. Těměř všechna veřejná práce je konána na-
šimi stranníky, kdežto místní radikály lze spatřiti
zpravidla pouze při rámusu. Radikálové u nás jsou
společností velmi pestrého složení: národní sociá-
lové, ostatně nečetní, jsou společensky i věcně
naprosto bezvýznamní; ke straně státoprávní hlás
se několik neškodných politických nedouků a po-
sléze realističtí jednotlivci kupí se kol jistého ne-
uznaného místního papeže.
Na počátku září uspořádali sdružení radikálové
protestní schůzi, jež skončila pro radikály úplným
fiaskem.
Protože ale v únoru příštího roku budou v No-
vé Pace obecní volby a že utrpěným fiaskem
obdrželo „protestní“ hnutí důkladnou trhlinu.
usmyslili si místní radikálové, že uspořádají ještě
jednu schůzi a to 4. listopadu, jež by jejich utr-
žené rány zahojila. Ale chyba lávky! Radikálové
zverbovali kde koho ze všech vesnic packého okre-
su, protože v městě samém nikoho za sebou nemají.
nezískavše si ničím důvěry občanstva. Ale ten-
tokráte ani organisace svobodomyslná
nelenila, nýbrž vybídla své přísluš-
níky, aby se radikální schůze zúčast-
nili. A hlel Více než dvoutřetinová většina při-
tomných zvolila předsednictvo schůze z řad stou-
penců strany svobodomyslné a celý průběh schůze
byl zdrcující porážkou tří nepřátelských
nám stran, jež si tuto schůzi samy svolalyl
Ukázalo se, že pustý jejich postup nejen ne-
nachází nižádného ohlasu u sluš-
ných lidí, ale setkává se s rostoucím
odporem občanstva. Změřili jsme
své síly a na celé čáře jsme zvítězili.
nový Paka
22
article
Vždyť se z místní oposice nikdo ani neopovážil
přihlásiti se o slovo a vše za ně museli odříkati
pozvaní cizinci. Schůze získala kde koho pro naši
stranu, protože na naší straně je skutečná práce.
Zachovali jsme Pace svobodomy-
slný ráz a doporučujeme oposici jen další po-
stup v jejím štvaní, neboť pak aspoň otevrou se
oči i těm posledním. Rozhodně budeme na
stráži a neopomeneme jediné pří-
ležitosti, abychom neupozornili
otevřeně, že do obecních záležito-
stí českého města Nové Paky na ja-
zykovém pomezí nesmějí mluviti a
nebudou o nich spolurozhodovati
radikálové potud, pokud se kupiti
budou kolem lidí národnostně na-
prosto nespolehlivých, nebo dokon-
ce našemu češství nepřátelských.
Schůzi, hojně navštívenou zahájil jako svola-
vatel místní národně-sociální agitátor a vyzvalk
volbě předsednictva schůze. Starosta města pan
Záhejský, předseda místní organisace svobodo-
myslné, navrhl za předsedu p. MUDra. Matyse
primáře, místopředsedu naší organisace. Radiká-
lové navrhovali své předsednictvo. Svolavatel, vy-
bídnut komisařem, volky nevolky musil dáti hlaso-
vati nejdříve o návrhu p. starosty Záhejského. Pro
p. dra. Matyse zvedla se veliká převa-
ha, ale udivení radikálové nemohli věřiti svám
očím a tak po trojnásobné, prý sporné volbě, zvo-
lena dvoučlenná komise z obou stran, jež zkou-
mala počet hlasů: napočítala 106 hlasů pro dra.
Matyse, 50 proti. Stejným poměrem zvolen za mt-
stopředsedu p. starostou navržený za svobo-
domyslné živnostnictvo p. Jan Bachtík a za za-
pisovatele p. Jaroslav Pícek, tov. úřadník, jed-
natel Odboru mladých. Zvolení uvítáni nadšeným
potleskem, čímž radikální blamáž slibně
zač al n.
Záhejský
Mudra
Matys
Bachtík
Pícek
Nová Paka
organizace svoboda
23
article
První mluvil p. dr. Josef Matouše k. okr.
soudce ze Smíchova, za realisty. Nebyl nějak doma
a nedivíme se, že mu nešly od srdce radikální frá-
se, neboť ho známe z lepší positivní minulosti jeho
a jeho strany. Mluvil o uznání zemské správní
komise se strany správního soudu, načež nemohl
pochopit, že Mladočeší „mermomocí“ a „za kaž-
dou cenu“ (l) jsou „vládní“ a jdou do smiřovaček.
beze všeho prý voláme oktroj, z ministerstva znal
jen Hochenburgra a Forstra, vykládal, jakoby fi-
nanční plán byl pro vojáky a ne pro státní úřad-
níky, zřízence a zemské úděly i učitele; mluvilo
„bagatelisování“ radikálů a konstatoval, že zájem
o politiku u nás utuchá. Cesty pro budoucnost
ovšem nenaznačil. Řeč jeho byla vyslechnuta úplně
chladně a nezanechala dojmu.
Byl-li řečnický výkon prvého řečníka slabý.
byl výkon řečníka státoprávního — nepřeháníme
— ubohý. Pan Viktor Dyk obnažil svou stranu
do naha a děkujeme mu, že k nám do Paky příšel a
ukázal, jaké to lumen má jeho strana v čele. Ani
jeho stranníci nenašli jediné příležitosti v jeho
diskantové řeči, aby mu zatleskali. Usínali jsme
všichni nudou, když mluvil . . . Inteligentního po-
sluchače překvapovalo, že pan Dyk. spisova-
tel, nemluvil ani řádně česky . . . Z drahokamů
jeho politického „uspávání“ uvádíme: v Čechách
je kuráž jen na jednu frontu, proti českým radiká-
lům; spojoval český radikalismus s bojem Germán-
doktor
Josef Matouš
Mladočešit
Dyk
Germán
Smíchov
Čechy
24
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
Kosor, Josip: Žena. Fantastická hra
třech dějstvích. Přeložila z chorvatštiny Helena
Malířová. Poprvé na Národním divadle v pátek
7. listopadu. Režisér J. Kvapil.
Ve středověku bývaly oblíbeny divadeln
hry, kterým se říkalo „morality“. Vystupovaly
nich vedle skutečných osob zosobněné allegorie
hříchů i ciností, zasahovaly do děje, přely seo
různé mravní problémy, a celá hra, někdy protkaná
stejně naturalistickými výjevy jako filosofickým roz-
jímáním, končila nějakým unavným naučením, jež
bylo dějem spodobeno. Ještě v XVI. století sestra
francouzského krále Františka, Markéta, královna
navarská, složila takovou „komédii o čtyřech oso-
bách“, v níž vystupuje Světačka, milující jen své
tělo, pokrytecká Pobožnůstkářka, zbožně moudrá
žena a konečně Pastýřka, královna lásky boží, která
končí dlouhé debaty o lásce smyslné i čisté, zemské
i božské, nadšenou mystickou oslavou nejvyšší
nejdokonalejší lásky.
Nevím, pokud měl chorvatský autor na mysl
taková díla, ale jeho „íantastická hra“ jeví zřetel
nou sklonnost k podobné tendenci, a jeho figny
i nálada hry, v prvním aktu naturalisticky překre-
slené, rozplývají se v druhém aktu v povážlivé ro-
mantice a nabývají v závěrečných scénách nemož
ného symbolického zabarvení.
Hra zjevně usiluje o to, aby její výjevy nabyly
mimoreálného významu, autor nedovedl však tente
obtížný problém dramaticky vyřešit a tak minul s
na scéně cílem.
Josip
Malířová
J Kvapil
František
Markéta
Kosor
národní divadlo
královna láska boží
25
article
První, naturalisticky založený akt, účinkuje
zevními scénickými prostředky prudce na nervy di-
váka. Bouře venku na moři, bouře v duších dvou
lidí, sedících v jakémsi hostinci na dalmatském
pobřeží o půlnoci nad karetním stolkem. Muž, žár-
licí na svoji ženu, chce obávaného soka zničitv
kartách. Hrají již měsíc, ale sok vyhrává stále, vy-
hraje právě zbytek mužova jmění. Muž nemá již co
vsadit. Má sice ještě lodi na moři, ale jako na dané
heslo vstupuje listonoš s telegramem, že lodi ztro-
skotaly. Muž chce hrát o život: kdo prohraje, za-
bije se. Oba hráči mají po svém boku dvě figury
zastupující princip dobra a zla: přitele klerikač
duchovního, jenž je zrazuje od hry, přítele pijáka
cynika, jenž je podněcuje ke hře a vnuká jim my-
šlenku, hrát o ženu. Muž sází ženu, jeho soupei
celou výhru; táhnou karty, bojí se však je odkrýt
Přibijí je hřeby ke stolu a jdou do bouře a tmy
se projít. Přestávku vyplňuje mladík, jenž se přišel
do hostince schovat před bouří a vypravuje zbylým
dvěma hostům symbolickou pohádku o princezně,
která ze všech nápadníků si vybrala toho, který
miloval ne její tělo, ale její duši. Hráči se vracejí
odkryjí karty — muž prohrál ženu. Služka přijde
mu oznámit, že se bojí o paní, aby nespáchal
sebevraždu, mladík utíká do tmy, opona padá.
V druhém, romantickém aktu, mladá ženav
nádherné komnatě východního stylu, s výhledem
na rozbouřené moře — scéna byla upravena velmi
pěkně — čeká v noci na muže. Přichází mladíka
sděluje jí, že byla prohrána v kartách. Žena pozná-
vá v mladíkovi soudruha z dětství, přijímá oddan
jeho vyznání lásky a schovává jej do své ložnice.
rozbouřený moře
26
article
Oba hráči přicházejí; rozvíří se vášnivý hovor, plný
výsměchu, sarkasmu, kleteb zoufalství a velkých
slov, oba vinníci svíjejí se u nohou rozhněvané
ženy, která jakoby zapomenula na lásku svého dru-
ha z mládí, pronáší těžké vyhrůžky. Jitro se pro-
budilo, na moři se objevuje bárka, do komnaty vni-
ká zástup mužů, kteří všichni smyslně zbožňuj
krásnou ženu a bouří proti jejímu muži, žena zve
je na druhý den do cypřišového háje, kde si z nich
chce vybrat milence.
V třetím, symbolickém aktu, stojí na břehu
moře stan, v kruhu na zemi sedí zásíup mužův
národních krojích, čekají na zbožňovanou ženu
Přicházejí oba hráči i oba jejich druzi, „lající žena“
vyhání jednoho z čekajících domů, na jeviště řt
se zástup zběsilých mužů, táhnouccih na dvou-
kolovém triumfálním voze rozvášněnou ženu, ne-
dbající na křik rozhněvaných žen. Lidské skupin
mají miti patrně už jen symbolický význam: smy-
slní muží v národních krojích čekajcící na kořist, od-
daní vášnivci v šarlatových šatech táhnoucí vůz
hněvivé ženy v krojích, hrozící vítězné ženě, sku-
pina žen v řeckých řízách, jež jí zpívají chvalo-
zpěvy — a žena rozohňuje se dlouhým monologem
v němž napřed ujišťuje se láskou všech, pak je žá-
dá, sby ji milovali láskou sestezskou, aby miloval
27
article
jen její duši, na konec slibuje, že si rozdrásá tvář,
zohaví pleť, vyrve oko, a ptá se, kdo pak s ni bude
chtít žiti láskou sesterskou, láskou duší. Všichni
od ní ustupují, jen její soudruh z mládí vrhá sejí
s jásavým výkřikem v náruč.
Oba milenci stojí sami uprostřed scény —
jeviště nabývá náhle, bez všeho logického pře-
chodu, jiného rázu. Až dotud celý ten různorodý
dav hrál svoje výkříky a vášnivá gesta zcela na-
turalisticky: náhle lehají všichni k zemi, tvoří ko-
lem milenců kruh a snaží se, patrně symbolicky, vy-
značovat gesty i tichým, zvolna sesilovaným reptá-
ním rostoucí šílenou zášť davu, která, když oba mi-
lenci vejdou do stanu, mění se v divokou, vzteklou
bouři, nad niž padá opona.
V dialogu — jenž svým vášnivým, výmluvným
rytmem prozrazuje jihoslovanský původ — střídají
se z počátku hry vedle zeela reálně podaného
dramatíckého hovoru vášnivé romantické tirady
jež později nabývají vrchu a mění se na konecv
slovní hádky bez dramatického podkladu. Hra je
svým prvním aktem, ač počítá příliš na zevní účin-
ky, dramaticky velmi zajímavá, později zájem val-
ně ochabuje.
Hráno bylo v pěkné dekorací až na hlavní po-
stavu, ženy, málo výstižně. Jednotlivé figury byly
mimikou i akcenty příliš překresleny a na detaily
rozdrobeny, deklamace přízvukem i tempem málo
přiléhala k obsahu. Paní Nasková však v úloze
Ženy překvapila výraznou, vášnivou a krásně učle-
něnou hrou. Její čistá, zpěvná deklamace, jen ne-
patrně rušená ve vášnivějších místech nepřesným
ovládáním dechu, nesla se tentokráte mnchem účin-
nějí a živěji, a plynula v dokonalém souladu s ú-
měrnými gesty. Autorovi projevilo obecenstvo po
prvním aktu srdečné sympatie.
Nasková
28
article
Dostojevského „Běsí“ na jevišti
Dostojevského „Běsí“ na jevišti
Konečně ve středu 5. listopadu objevili se Do-
stojevského „Běsi“ pod názvem „Nikolaj Stavnogin
na jevišti moskevského Uměleckého divadla. Stará
už nechuť ruské pokrokové společnosti k tomuto
paskvilu Dostojevského na revoluční hnutí ruské
ani tentokráte se nentajila. V čelo nespokojenýc
se záměrem Uměleckého divadla uvésti román Do-
stojevského na scénu postavil se sám Gorkij. Jeho
obšírný protest, uveřejněný před krátkou dobou
„Ruském Slově“, pobouřil značně rnskou xeřei-
nost, ač ve akutečnosti podal důkaz, že nynějs
Gorkij už není pánem ruských myslí, jako jím byi
před desetí lety. Gorkého protest byl namířen proti
přilišnému zveličování ruského člověka, proti jeho
sadistické rozkoši z obnažování bolavé duše ruské
a masochické touze po utrpení, po sebesnižování.
které tak denervují ruského člověka a které zdaji
se Gorkému být základním rysem rosánu Dosto-
jevského. Z Gorkého, žijícího dlouho ve vyhnanství
na klasické půdě, mluví zde snaha po kalokagatii
po úměrném pěstění zdravých tělesných a dušev-
ních vlastností, ne po klášterském flagelantství
které vtiskuje ráz psychologii ruské společnosti
ať sebe více se vymanila z církevních předsudků.
Ale pro tyto snahy nemá smyslu ani puritanismu
pokrokářů, ani citová a myšlenková mísavost
estětů ruské společnosti. Proto Gorkého protest
nemohl zamezit představení „Běsů“, protože ne-
promluvil do duše ani těm, kdož jsou proti Dosto-
jevského geniální karikatuře ruské revoluce.
Dostojevský
Stavnogine
Gorkij
Gorký
Dosta
29
article
Kritika středečního představení „Nikolaje Sta-
vrogina“ není právě nadšena. Kus byl prý přijat
dosti chladně. Jen kritika dekorací je příznivá. V
„Ruských Vědomostech“ jemný znalec ruského u-
mění, Igor Grabar, chválí aspoň dekorativní strán-
ku výpravy. Začíná přímo radostným hymnem na
vzrůst porozumění pro umělecké snahy v ruské
společnosti, který se mu vyrval pod dojmem vý-
pravy kusu v Uměleckém divadle. Chválí deko-
race plesové dvorany, rozkošné přijímací komnaty
Varvary Petrovny ve stylu šedesátých let, je pře-
kvapen výjevem u okna „Skoorešniků“, ale zvlá-
ště se mu líbí zařízení komnaty Šatova, trochu hra-
naté a drsné, a dekorace seény u mostu, předsta-
vující sladkou oponu s deštivou noční oblohou, sil-
huetou mostu a osamělou lampou na něm
Ale literární kritikové „Ruských Vědomostí““
„Ruského Slova“ — prvý den jen tyto dva časo-
pisy uveřenily obšírnější referáty o hře — hovoř
méně nadšeně, Román Dostojevského, zapletený
intrikami všech možných osob románu, v scénické
úpravě činil značné obtíže. Pro jednotu děje byli
v Uměleckém divadle nucení soustředit děj kolem
jedné osoby a výběr jich padl na Stavrogina, který
stce i u Dostojevského je pojítkem mezi ostatními
osobami, ale ve skutečnosti patří k nejméně určí-
tým figurám. To se odrazilo i na scenické úpravě
Z divadelního kusu uniklo mnoho politického a ce-
lek dostal více zabarvení náboženské, dnes tak
modní.
Nikolaj
Igor grabar
Varvara Petrovna
Dostojevský
Stavrogin
Šatov
30
article
V „Ruských Vědomostech“ napsalí o tom: „V
celku nejsou to „Běsi“, ale je to Dostojevskij. Je to
jeho schopnost vzrušit čtenáře, obrátit jeho mysl
směrem nejsložitějších otázek ládského bytí, držet
při tom jeho city a rozum ve stálé podrážděné sna-
ze rozřešit prokleté otázky života. Umění „Chudo-
žestvenného teatra“ zachovalo nade všemi těmi
spýnsmi ten povlak neklidné mysli, pokoušejícís
rozřešit světové otázky, který hlavně tvoří přita-
žlivost Dostojevského.
Dostojevský
31
article
Týdenní táčky.
Týdenní táčky.
Listopad, měsíc dušiček, činže a mlh, je
ode dávna také měsícem tanečních a prodlou-
žených hodin. S nastalým večerem, tak po
šesté hodině, mihají se ulicemi pražskými
spěšně letící stíny, jimž z pod pláště čouhají
dva bílé střevíčky a nad pláštěm nějaká di-
voká frizura. To naše nejmladší spěchají do
tanečních kvapíkovým krokem, zatím co de-
set kroků za nimi jako lokomotiva lokálky
sotva dechu popadá „garde“. Nu — byli jsme
také mladými a chápeme, že slečinka tak od
patnácti nahoru spásu duše by spíše zmeškala
než jedinou taneční. A zvláště dnes, když
v různých těch fanečních sálech učí se „tan-
go“... věc pro život tak báječně potřebná.
Zaslechl jsem rozhovor dvou slečinek —
tak třetí měšťanská z nich koukala.
„Mufi — umí už „tango“
„Eště ne Fifi — až od patnáctého ho
začnem! Já už se těšíml
Ano, těš se — pro manželství je „tango“
přímo nezbytná věcl Pilně se ho učte, děv-
čátka — je rozhodně lehčí než zadělat kne-
dlík! Až v poledne přijde muž z kanceláře,
zatančíte mu „tango“ a uvídíte, jak mu to bude
dělat dobře, když to bude mít šestkrát týdně
k obědu. Dnešní muži si už vůbec jiné ženy
neberou, než ty, co umějí „tango“ — proto se
tak „hodně“ vdáváte. Maminky to svádějí
ovšem na to, že nemáte štěstí, že muží se
dnes nechtějí ženit, ale nevěřte tomu — „tan-
go“ to dělá, že ho neumíte!
Vždyť krom tohoto nedostatku, který
snadno dohoníte, jste přece tak dobře vycho-
vány! Chodíte do „Výrobňáku“, promenujete
na „Václaváku“ a na „Karláku“, navštěvujete
koncerty v „Represenťáku“... můj bože, už
vám neschází než jezdit na „aufáku“ a nebude
roztomilejších, tak jemňounce se vyjadřujících
děvušek nad vás.
Zlobím se proto na dra. Jiřího Gutha,
když chce naši zlatou mládež učit společen-
ským moresům! No, prezín vás — profesorl
Guth
Václavák
Karlák