ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 38e3db10-8f52-11dd-9b4f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 31 celkem · entity: person 69, place 28, org 6, work 3
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
9. listopadu 1913. číslo 308.
4 article
nemění. Zřízení jeho zůstává, jako dříve bylo. německé. Cizácké důstojnictvo, jež se ze všech končin světa kdysi za válek tureckých hrnulo pod prapory císařské, založilo vojen- skou kastu, jež udává i nadále tón. Ono bylo a potomstvo jeho jest především dynastické, kastovní, německé nebo poněmčené, nekotvi nikde v národnostně se různících zemích ra- kouských, lhostejno tudíž k národnostním sna- hám a tužbám, jimž nerozumí, ba jež pokládá za nepohodlné, když ne za nebezpečné pro říši a pro zdar vojska. Stává se jednou z nej- větších opor německému centralismu naší říše.
5 article
Samo pojem a vliv národnosti a vlastenectv neznajíc, propasuje ovšem tak význačný obrat. jakým jest zajisté přeměna vojska německo- císařského v rakousko-císařské, v době, kdy vojska sousedů se znárodňují a staví na zá- klady všeobecné branné povinnosti. Levée e masse francouzské revoluce a Napoleonovy šiky vlastenectvím nadchnuté rozprašují hravě starobylá vojska z povolání. Potření zkostna- tělé pruské armády u Jeny a hluboké poko- ření Pruska uvolňují netušené síly národní tomto státě a otvírají jim vstup do nové ar- mády, založené na všeobecné branné povin- nosti (1814). Žádný cizinec nesmí nadále býti zařazen do pruského vojska! Úspěchy pruské let 1866 a 1870—71 beze sporu mají svůj po- čátek v reformách po nešťastném roce 1806) Porážky rakousk armády v době napo- leonské nebyly tak katastrofální, aby byly přivodily takový obrat, jako v Prusku. Máme sice i tu náběhy ke znárodnění vojska arcikní- žetem Karlem v zeměbranách, které po roce 1805 v některých zemích organisovány, avšal duch všech těch zařízení nebyl národní. Pád Napoleonův nepřispěl ovšem k nějakým změ- nám ve „vítězné“ armádě. Není prostě příčiny ba ani příklad Pruska nepůsobí. Rakousko zů stává při svém systému dlouho sloužícího vj ska z povolání a jeho beznárodnosti, recte ně mectví.
Napoleonův Prusek Karel Levée e Jena Prusko Rakousko
6 article
Rok 1848, jehož bouřné vlny aspoň čá- stečně zaraženy starým císařským vojskem Radeckého skvělá vítězství v Italii zdály se potvrzovati správnost systému. Že v Italii ví- tězil „otec“ Radecký hlavně svou osobností „svým“ vojskem v pravém slova smyslu, ještě i dnes málo se zdůrazňuje. A tak i po roce 1848 nic se nezměnilo. Roku 1859 utkávají se po téměř půlstoleté pause zase jednou národ- ní francouzské šiky se starým císařským voj- skem. Štěstí válečné přikloňuje se k vojsku národnímu. Oficielní rakouské prameny při- čítají neúspěch špatnému velení. Ve vnitřní struktuře vojska žádná změna. Nastává rok 1866. Nacionální pruské vojsko všeobecné branné povinnosti vítězí nad čistě kastovními pluky Rakouska. Jako příčina uvádí se zase jako 1859 špatné vedení, inferiorní puška. A přece jsou zde uváděné příčiny jen zevní zjevy. V bojích roku 1859 a 1866 fak- ticky podlehlo dynastické a národní vojsko rakouské armádám s podkladem národním roku 1859 mimo to při lepší výzbroji pěchoty. A zvláště v roce 1866 poražen opouští bojiště v dlouhé (osmileté) službě dobře disciplino- vaný, poslušný rakouský vojín z povolání před záložníkem a tříletým vojínem všeobecn branné povinnosti, slepě v před se vrhající tradicí starého císařského vojska k sebepře- ceňování a k lehkomyslnosti vychovaný ra- kouský řadový důstojník před důkladnějším rozvážnějším pruským soudruhem. Zvítězi zkrátka pokrok nad ztrnulostí, jasný rozhle nad úzkoprsým předsudkem.
Radecký Radecká Rakousko Italia
7 article Koupě pozemků michelských,
Koupě pozemků michelských, vylíčená dle listinných dokladů. Z presidia král. hl. města Prahy zasláno nám bylo obšírné vylíčení historie koupě pozemků mi chelských, v němž také zrekapitulováno a na zá kladě spisů doloženo je vše, co jsme o věci dosu — na základě soukromých informací — uvedl Vylíčení ono uvádía Jednání o koupí pozemků pro plynárnu. V roce 1908 nabidnul Vojtěch Renner obe pražské některé pozemky v Michli ke koupi. Mez jiným též pozemky, které, jak ve své nabídce uvedl leží v samé obci a u dráhy, a tudiž k účelům
Renner Praha Michle
8 article
zřízení nové plynárny výhodně daly by se využitkovati. Za pozemky tyto žádal 24 K za 1 čtv. sáh. S Vojtěchem Rennerem bylo o nabídce této také jednáno a týž snížil požadovanou cenu s 24 K na 20 K. Při praesidiálním jednání, konaném 19. ledna 1910, bylo mimo to jednáno o koupi po- zemků pro účely plynárenské s Občanskou zálož- nou ve Vršovicích, ježto komise znalců označila dvoje pozemky tyto jakožto příhodné pro stavbu nové plynárny obce pražské. (Pozemky, jež nabídi k témuž účelu p. V. Černý v Záběhlicích za 6 K za 1 čtv. sáh, dle úsudku znalců a zvláštní místní ko- mise pro vysokou polohu a vzdálenost od města i nádraží pro plynárnu se nehodily.) Poněvadž však Občanská záložna při jednání, konaném dne 19. ledna 1910, setrvala na ceně 22 K za 1 čtv. sáh omezilo se další jednání na pozemky, nabídnuté obci Vojtěchem Rennerem. Celé jednání s Vojtě- chem Rennerem stíženo však bylo tím, že dle dobrozdání znaleckého zapotřebí jest pro stavbu nové plynárny pozemků ve výměře alespoň 50.000 čtver. sáhů. Naproti tomu pozemky, ktere nabízel obei pražské Vojtěch Renner, měřily 25.915 čtver. sáhů, kdežto zby- tek ve výměře 27.417 čtver. sáhů, jimi majetek p. Rennera byl prostoupen, náležel osobám třetím, od nichž obee pražská na prodej pozemků těchto nabídky ne- měla. Mělo-li proto jednání o koupi pozemků pr novou plynárnu se hodících vésti k cíli, musil V Renner opatřiti obci pražské sám dříve i cizí po- zemky do majetku jeho vklíněné, poněvadž cen jěchto enklav, kdyby obec zakoupila pouze pozem- ky Vojtěcha Rennera, byla by pak vlastníky enklav zvyšována a obec nucena, když by komplex ply- nárenský chtěla získati, enklavy tyto značně př
Renner V Černá Vršovice Záběhlice Voť
9 article
Vojtěch Renner, který v prodeji pozemků svýc obci pražské nutně spatřoval jediné východisk ze stísněných — jak sám v nabídce své uvádí — poměrů finančních, znal zajisté nejlépe poměry vlastníků enklav a mohl se proto s nimi snáze do- hodnouti, než by dohodla se obec pražská. Tento předpoklad obce pražské se také splni Vojtěch Renner zajistil si i získání těchto cizích pozemků a nabídnul pak obci pražské celý kom- plex ve výměře asi 53.323 čtver. sáhů za cenu 20K za 1 čtver. sáh hrubě plochy, tedy za cenu a 1.066.640 K. platiti.
Renner
10 article
Jednání o koupi celého komplexu Renne- rových pozemků. „Vyloučení budov“. Komise, která o věci této častějí již jednala dospěla k tomu, že výhodněiší by byle pro obec pražskou, kdyby získal větší komplex pozemků od Vojtěch Rennera, ježto by cena byla průměrně nižší a pozemků dalších mohla by obe použiti k různým jiným autným úče lům (jako stavbě zaopatřovacího jubilejního ústa- vu, věznice, obecního dvora a pod.). Z té příčiny požádán byl V. Renner při jednání, konaném n radnici staroměstské 14. července 1910, aby před- ložil obci pražské také nabídku na prodej všech pozemků svých v Michli. Na to sdělil V. Renner podáním ze dne 6. srpaa 1910, že, chtěje před- ložiti nabídku úplně spolehlivou, dal provésti do- brovolný soudní odhad a zjistiti tím skutečnou cenu pozemků jeho, v katastru michelském se na- lézajících. Podle soudního elaborátu odhadního ze dne 21) července 1910, jehož opis současně k pa- dání svému přiložil, obnáší cena pozemků mi- chelských 2,895.490 K 75 h; přišel by tudíž 1 čtv sáh okrouhle na 9 K. Podání skončilo nabídkou dle níž V. Renner pozemky, v odhadním protokole uvedeně, obci pražské ke koupí nabídl. Do nabídky této nebyly však pojaty stavební plochy, o kterých zmiňuje se zpráva „Času“ a které byly odhadnuty zvláště v protokole soudním ze dne 24. srpna 1910.
Renner V Renner Michle obecní dvůr
11 article
Cena těchto pozemků inel. budov na nich posta- vených udána byla obnosem 334.834 K 91 h. Bylo tudíž od počátku jednáno s V. Rennerem o koupi pozemků a nikoliv budov, jak nyní veřejnosti s namlouvá. Teprve později žádala obec V. Rennera, aby mohla na pozemcích michelských účelně hospoda- řiti, za postup domů čp. 8 a 10 v Michli s přílchlý. mi zahradami č. kat. 105 a 94/1 v Michli. Podle zmíněného odhadu soudního byla cena objektu č 8 v Michli udána obnosem 70.510 K 93 h a objektu čp. 10 v Michli obnosem 47.892 K 98h.
V Renner Michle
12 article
Nutnost rychlého rozhodnutí. Žádosti této V. Renner také vyhověl a zněls tudiž konečná nabídka jeho v tom smyslu, že obci pražské volným by byl odprodati pozemky, uve- dené blíže v protokole o dobrovolném odhadu ze dne 21. července 1910, a mimo to stavební ob- jekty čp. 8 a 10 v Michli s přilehlými zahradam č. kat. 105 a 94/1 v Michli a enklavy, které si v Renner zajistil ve smyslu požadavků obce pražské za cenu jednotnou, 7 K za 1 čtver, sáh. Při tom vyhradil si V. Renner, aby mu rezhod- nutí sboru dodáno bylo nejdéle do 31. prosince 1910, poněvadž jinak by mu ze slova unikli majitelé enklav. Nabídka tato projednána byla v komisích prae- sidiálních, v radě městské a předložena byla také sboru obecních starších jako dodatek k jednacímu pořadu V. mimořádné schůze sboru obecních star- ších dne 21. prosince 1910. V programu, který k schůzi této byl všem členům sboru obecních star- ších zaslán, uvádí se doslovně následujicí: „Č.j. 8960-I. A. Návrh, aby k účelu stavby no- vé plynárny a jiným účelům obecním zakoupeny byly pozemky ve výměře asi 350.000 čtver. sáhů v Michli od Voj- těcha Rennera za cenu 7 K za 1 čec sáh, a naschválení, abykúhradě kupn ceny uzavřena byla výpůjčka do vý- še 2,450.000 K.
V Renner Renner Michle obecní star obecní star
13 article Jednání ve sboru.
Jednání ve sboru. O tomto bodu programu rozpředla se ve schůzi sboru obecních starších velká debata, které se zt- častnili pp. obecní starší V. Štěpánek, měst radní O. Slavík, býv. starosta dr. J. Podlipný obec. starší J. Weiss, měst. radní dr. K. Pík obec. starší stavitel Novotný, měst. radní V an- ha a měst. rední dr. Baštýř. Měst. radní O. Slavík v debatě v souhlasu s přednáškou, jak byla o věci této učiněna, uvedl slovně dle stenografického protokolu: „Dnes činily se výtky, že prý určité budovy si p. Renner vy- mínil pro sebe. Ano, vymínil si, ale, pánové, vždyt my ty budovy hospodářské nepotřebujeme.“ Nebylo tedy jím řečeno, že budovy jsou bez- cenné, nebo nepatrné a nebylo rovněž ničeho zastupitelstvu lstívě předstíráno, jak tvrdí d Bouček. Že o této výhradě, dle niž p. Rennerovi měly zůstati i po odprodeji pozemků některé budovy v Michli,
V Štěpánek O Slavík doktor J Podlipná J Weiss Novotná Baštýř Renner Bouček Michle
14 article
sbor byl řádně informován, plyne dále také z poznámky p. obec. staršíh Štěpánk a, učíněné v téže schůzi sboru obecních starších: „Kromě toho podmínka o budovách je nová“, ač tvrzení toto neodpovíd skutečnému stavu věci, jak svrchu byl vylíčen. Pan obec. starší Štěpánek odhadl současně, že výhrada p. Rennera representuje „slušnou summu 240.000 K“. Jak z kontextu řeče p. obec. staršího V. Štěpánka, který debatu za- hájil dá se souditi, neby! p. obec. starší štěpánek proti koupi pozemků Ren- nerových, radou městskou navržené. Jemu jednalo se spíše o to, aby obec pražská z velikého komplexu pozemků těchto nemusela platiti obei michelské parcelační dávku, a v tom směru také učinil v prvě své řeči návrh, aby koupě byla odročena a mezí tím otázka dávky parcelační projednána. Teprve spozději navrhl, aby jednáno bylo z p. Rennerem o snížení kupní ceny o obnos 250.000 K, tedy patrně o obnos, na který odhad sám hodnotu budov vyhražených V. Rennerem. Návrh p. obec. staršího V. Štěpánka na jednání s Rennerem o snížení kupní ceny zůstal v menšíně. Na to schválil sbor obee starších 51 hlasy proti 11 hlasům, aby od V. Rennera „zakoupeny byly po- zemky v Michli i s potřebnými pr staveniště plynárny pozemky jiných majitelů a s budovami hospodářský- mi č. p. 10 a 8 v Michli a patřícími k to- mu zahradami v úhrnné výměře všech pozemků asi 350.000 čtver. sáhů za cenu 7 K za každý čtvereč. sáh pozemků, tudíž v úhrnné kupní ceně asi 2.450.000 K s podmínkou a) že obec michelská osvobodí pozemky zakou- pené od dávky parcelační, b) že V. Renner opatří enklavy do jeho pozemků zasahující za cenu 7 K za 1 čtvereč. sáh.“ Když obec michelská ujištění toto v závazné formě obci pražské vydala, teprve
Štěpánek Renner V Štěpánek V Renner Michle
15 article
Jusnesení sboru, kterým schválena koupě pozemků michelských, V. Rennerovi intimováno. Z celého tohoto vylíčení, jež odpovidá sku- tečnosti, vychází na jevo, že členové sboru obecních starších byli o celé věe řádně iníormováni a že článek „Času“ pokud tvrdí opak, vypočítán jest n klamání širokých vrstev oyvatel- stva pražského. Jest jen s podivem, že může po- dobný článek, vrhajíeí těžká obvině- nýna representanta obce, objeviti se v denních listech, aniž by pisatel po- kusil se napřed věc řádně vyšetřiti Vždyť přece p. dru. Boučkoví bude snad známo. že schůze sboru obecních starších jsou veřejné, a že tudíž v protokol o schůzích těchto možno nahlédnou- ti. Kdyby tak byl učini! — jak ostatně povinnostíjeho bylo — byl by seznal že tvrzení jeho o neiníormovanost sboru obecních starších při projed- návání koupě pozemků michelských jest pouhý výmysl a že není důstojno časo- pisu, který chce býti seriosní, smyšlenkami čte- nářstvo své častovati.
V Renner
16 article
Ba z vylíčeného postupu jde na jevo, že pan starosta dr. Groš věci této věnoval zvý- šenou pozornost; sám šel předsedati do praesidiální komise dne 1. prosince 1910, kamž po- zváni byli znalci a i členové oposice, z nichž jme- novitě p. Štěpánek se súčastnil i debaty. Jak uvedeno, spojil starosta otázku koupě pozemků zároveň s otázkou úhrady, totiž opatření půjčky tím stalo se nutným, aby kvalifikov a n většina rozhodla o návrhu rady městské. Musil býti přítomno po tomto ustanovení starostově nejméně 60 členů a nejméně 46 se jich musilo vy- sloviti pro návrh, aby jej bylo možno považovati schváleným. Konečně nařídi! starost o své újmě, nebyv nikým o to žádán aby se hlasovalo dle jmen, by bez- pečně bylo lze zjistiti výsledek hla- sování. Nelze tedy v žádném směru jemu vyčí- tati jakoukoliv lehkomyslnost nebo dokonce ně- jaké zavinění.
doktor Groš Štěpánek
17 article
Oprava starosty dra. Groše red. „Času“ Starosta dr. Grož zaslal redakci „Času tuto opravu „Ke článku p. dra V. Boučka ve včerejším „ča- su“ račte uveřejniti toto vysvětlení: Nebylo mně vůbec nabídnuto ani místo vrchního řiditele v městské spořitelně, ani v Obecní bance, ani v správě největší banky, a také jsem se o ta místa neucházel. Nabídky p. V. Rennera obci pražské nedostaly se do mých rukou a byly projednávány příslušnými referáty a komisemi. Pro posouzení nabídek nejsou rozhodny domněnky a posudky cizích osob, nýbrž výroky obecních úředníků, slu- žební přísahou vázaných. Dle referátů nabídl po- sléze p. dr. Vejvar jménem pana V. Rennera po- zemky určitě vyjmenované obci pražské a o těchto pozemcích byla potom ujednána trhová smlouva. častěji uvedená. Nelze tedy dnes dovozovati, že obec byla podvedena o budovy, když tyto bu- dovy v poslední nabídce p. V. Rennera uvedeny nebyly. Není pravda, že jsem nesdělil obsah dota- zů na pp. dra. Vejvara a dra. Černéhorského s městskou radou, a že jsem se zdráhal odpově- di předložiti trestnímu soudu. Opak jest pravdou
Groš doktor Grož V Bouček V Renner Vejvar obecní banka
18 article
Věc Obchodní záložny proti p. V. Rennerovi vedla sice moje advokátní kancelář. nevedl jsem ji však osobně, nýbrž prováděl ji tehdejší můj koncipient. nynější advokát v Litomyšli, p. dr. Stehno. Věc nebyla nikterak komplikována a nekonali jsme o ni žádných porad. Zač tehdy — bylo to v r. 190 — pozemky Rennerovy byly odhadnuty, nebylo mně známo. Ostatně byly odhadovány patrně jed- notlivě dle vložek a zejména není mi známo, kte- ré to byly tehdy vložky a zda tytéž vložky byly obci nabídnuty, které tehdy byly odhadovány draženy na zakročení Obchodní záložny. Odmí- tám co nejrozhodněji, že bych býval jednal jak- koli na škodu obce ať vědomě nebo lehkomyslně. Také ujišťuji, že jsem zcela neodvislým, nejsa v zajetí žádných ani poctivých ani nepoctivých lidí. Klidně pohlížím na výsledek každého vy- šetřování. Nebude těžko uhájiti pravdu. S veške- rou úctou: Dr. K arel Groš.
V Renner doktor Stehno Rennerův Groš Litomyšl Odmý
19 title
Porážka stran radikálních v Nové Pace.
Nová Paka
20 article
—k. V Nové Pace, 5. listopadu.
Nová Paka
21 article
(Od zvlášt. dopisovatele „Národních Listů“.) V nové Pace je silná organisace strany svo- bodomyslné, jež soustřeďuje velikou většinu míst- ních inteligentních, úřadnických a výrobních vr- stev. Těměř všechna veřejná práce je konána na- šimi stranníky, kdežto místní radikály lze spatřiti zpravidla pouze při rámusu. Radikálové u nás jsou společností velmi pestrého složení: národní sociá- lové, ostatně nečetní, jsou společensky i věcně naprosto bezvýznamní; ke straně státoprávní hlás se několik neškodných politických nedouků a po- sléze realističtí jednotlivci kupí se kol jistého ne- uznaného místního papeže. Na počátku září uspořádali sdružení radikálové protestní schůzi, jež skončila pro radikály úplným fiaskem. Protože ale v únoru příštího roku budou v No- vé Pace obecní volby a že utrpěným fiaskem obdrželo „protestní“ hnutí důkladnou trhlinu. usmyslili si místní radikálové, že uspořádají ještě jednu schůzi a to 4. listopadu, jež by jejich utr- žené rány zahojila. Ale chyba lávky! Radikálové zverbovali kde koho ze všech vesnic packého okre- su, protože v městě samém nikoho za sebou nemají. nezískavše si ničím důvěry občanstva. Ale ten- tokráte ani organisace svobodomyslná nelenila, nýbrž vybídla své přísluš- níky, aby se radikální schůze zúčast- nili. A hlel Více než dvoutřetinová většina při- tomných zvolila předsednictvo schůze z řad stou- penců strany svobodomyslné a celý průběh schůze byl zdrcující porážkou tří nepřátelských nám stran, jež si tuto schůzi samy svolalyl Ukázalo se, že pustý jejich postup nejen ne- nachází nižádného ohlasu u sluš- ných lidí, ale setkává se s rostoucím odporem občanstva. Změřili jsme své síly a na celé čáře jsme zvítězili.
nový Paka
22 article
Vždyť se z místní oposice nikdo ani neopovážil přihlásiti se o slovo a vše za ně museli odříkati pozvaní cizinci. Schůze získala kde koho pro naši stranu, protože na naší straně je skutečná práce. Zachovali jsme Pace svobodomy- slný ráz a doporučujeme oposici jen další po- stup v jejím štvaní, neboť pak aspoň otevrou se oči i těm posledním. Rozhodně budeme na stráži a neopomeneme jediné pří- ležitosti, abychom neupozornili otevřeně, že do obecních záležito- stí českého města Nové Paky na ja- zykovém pomezí nesmějí mluviti a nebudou o nich spolurozhodovati radikálové potud, pokud se kupiti budou kolem lidí národnostně na- prosto nespolehlivých, nebo dokon- ce našemu češství nepřátelských. Schůzi, hojně navštívenou zahájil jako svola- vatel místní národně-sociální agitátor a vyzvalk volbě předsednictva schůze. Starosta města pan Záhejský, předseda místní organisace svobodo- myslné, navrhl za předsedu p. MUDra. Matyse primáře, místopředsedu naší organisace. Radiká- lové navrhovali své předsednictvo. Svolavatel, vy- bídnut komisařem, volky nevolky musil dáti hlaso- vati nejdříve o návrhu p. starosty Záhejského. Pro p. dra. Matyse zvedla se veliká převa- ha, ale udivení radikálové nemohli věřiti svám očím a tak po trojnásobné, prý sporné volbě, zvo- lena dvoučlenná komise z obou stran, jež zkou- mala počet hlasů: napočítala 106 hlasů pro dra. Matyse, 50 proti. Stejným poměrem zvolen za mt- stopředsedu p. starostou navržený za svobo- domyslné živnostnictvo p. Jan Bachtík a za za- pisovatele p. Jaroslav Pícek, tov. úřadník, jed- natel Odboru mladých. Zvolení uvítáni nadšeným potleskem, čímž radikální blamáž slibně zač al n.
Záhejský Mudra Matys Bachtík Pícek Nová Paka organizace svoboda
23 article
První mluvil p. dr. Josef Matouše k. okr. soudce ze Smíchova, za realisty. Nebyl nějak doma a nedivíme se, že mu nešly od srdce radikální frá- se, neboť ho známe z lepší positivní minulosti jeho a jeho strany. Mluvil o uznání zemské správní komise se strany správního soudu, načež nemohl pochopit, že Mladočeší „mermomocí“ a „za kaž- dou cenu“ (l) jsou „vládní“ a jdou do smiřovaček. beze všeho prý voláme oktroj, z ministerstva znal jen Hochenburgra a Forstra, vykládal, jakoby fi- nanční plán byl pro vojáky a ne pro státní úřad- níky, zřízence a zemské úděly i učitele; mluvilo „bagatelisování“ radikálů a konstatoval, že zájem o politiku u nás utuchá. Cesty pro budoucnost ovšem nenaznačil. Řeč jeho byla vyslechnuta úplně chladně a nezanechala dojmu. Byl-li řečnický výkon prvého řečníka slabý. byl výkon řečníka státoprávního — nepřeháníme — ubohý. Pan Viktor Dyk obnažil svou stranu do naha a děkujeme mu, že k nám do Paky příšel a ukázal, jaké to lumen má jeho strana v čele. Ani jeho stranníci nenašli jediné příležitosti v jeho diskantové řeči, aby mu zatleskali. Usínali jsme všichni nudou, když mluvil . . . Inteligentního po- sluchače překvapovalo, že pan Dyk. spisova- tel, nemluvil ani řádně česky . . . Z drahokamů jeho politického „uspávání“ uvádíme: v Čechách je kuráž jen na jednu frontu, proti českým radiká- lům; spojoval český radikalismus s bojem Germán-
doktor Josef Matouš Mladočešit Dyk Germán Smíchov Čechy
24 article Dramatické umění.
Dramatické umění. Kosor, Josip: Žena. Fantastická hra třech dějstvích. Přeložila z chorvatštiny Helena Malířová. Poprvé na Národním divadle v pátek 7. listopadu. Režisér J. Kvapil. Ve středověku bývaly oblíbeny divadeln hry, kterým se říkalo „morality“. Vystupovaly nich vedle skutečných osob zosobněné allegorie hříchů i ciností, zasahovaly do děje, přely seo různé mravní problémy, a celá hra, někdy protkaná stejně naturalistickými výjevy jako filosofickým roz- jímáním, končila nějakým unavným naučením, jež bylo dějem spodobeno. Ještě v XVI. století sestra francouzského krále Františka, Markéta, královna navarská, složila takovou „komédii o čtyřech oso- bách“, v níž vystupuje Světačka, milující jen své tělo, pokrytecká Pobožnůstkářka, zbožně moudrá žena a konečně Pastýřka, královna lásky boží, která končí dlouhé debaty o lásce smyslné i čisté, zemské i božské, nadšenou mystickou oslavou nejvyšší nejdokonalejší lásky. Nevím, pokud měl chorvatský autor na mysl taková díla, ale jeho „íantastická hra“ jeví zřetel nou sklonnost k podobné tendenci, a jeho figny i nálada hry, v prvním aktu naturalisticky překre- slené, rozplývají se v druhém aktu v povážlivé ro- mantice a nabývají v závěrečných scénách nemož ného symbolického zabarvení. Hra zjevně usiluje o to, aby její výjevy nabyly mimoreálného významu, autor nedovedl však tente obtížný problém dramaticky vyřešit a tak minul s na scéně cílem.
Josip Malířová J Kvapil František Markéta Kosor národní divadlo královna láska boží
25 article
První, naturalisticky založený akt, účinkuje zevními scénickými prostředky prudce na nervy di- váka. Bouře venku na moři, bouře v duších dvou lidí, sedících v jakémsi hostinci na dalmatském pobřeží o půlnoci nad karetním stolkem. Muž, žár- licí na svoji ženu, chce obávaného soka zničitv kartách. Hrají již měsíc, ale sok vyhrává stále, vy- hraje právě zbytek mužova jmění. Muž nemá již co vsadit. Má sice ještě lodi na moři, ale jako na dané heslo vstupuje listonoš s telegramem, že lodi ztro- skotaly. Muž chce hrát o život: kdo prohraje, za- bije se. Oba hráči mají po svém boku dvě figury zastupující princip dobra a zla: přitele klerikač duchovního, jenž je zrazuje od hry, přítele pijáka cynika, jenž je podněcuje ke hře a vnuká jim my- šlenku, hrát o ženu. Muž sází ženu, jeho soupei celou výhru; táhnou karty, bojí se však je odkrýt Přibijí je hřeby ke stolu a jdou do bouře a tmy se projít. Přestávku vyplňuje mladík, jenž se přišel do hostince schovat před bouří a vypravuje zbylým dvěma hostům symbolickou pohádku o princezně, která ze všech nápadníků si vybrala toho, který miloval ne její tělo, ale její duši. Hráči se vracejí odkryjí karty — muž prohrál ženu. Služka přijde mu oznámit, že se bojí o paní, aby nespáchal sebevraždu, mladík utíká do tmy, opona padá. V druhém, romantickém aktu, mladá ženav nádherné komnatě východního stylu, s výhledem na rozbouřené moře — scéna byla upravena velmi pěkně — čeká v noci na muže. Přichází mladíka sděluje jí, že byla prohrána v kartách. Žena pozná- vá v mladíkovi soudruha z dětství, přijímá oddan jeho vyznání lásky a schovává jej do své ložnice.
rozbouřený moře
26 article
Oba hráči přicházejí; rozvíří se vášnivý hovor, plný výsměchu, sarkasmu, kleteb zoufalství a velkých slov, oba vinníci svíjejí se u nohou rozhněvané ženy, která jakoby zapomenula na lásku svého dru- ha z mládí, pronáší těžké vyhrůžky. Jitro se pro- budilo, na moři se objevuje bárka, do komnaty vni- ká zástup mužů, kteří všichni smyslně zbožňuj krásnou ženu a bouří proti jejímu muži, žena zve je na druhý den do cypřišového háje, kde si z nich chce vybrat milence. V třetím, symbolickém aktu, stojí na břehu moře stan, v kruhu na zemi sedí zásíup mužův národních krojích, čekají na zbožňovanou ženu Přicházejí oba hráči i oba jejich druzi, „lající žena“ vyhání jednoho z čekajících domů, na jeviště řt se zástup zběsilých mužů, táhnouccih na dvou- kolovém triumfálním voze rozvášněnou ženu, ne- dbající na křik rozhněvaných žen. Lidské skupin mají miti patrně už jen symbolický význam: smy- slní muží v národních krojích čekajcící na kořist, od- daní vášnivci v šarlatových šatech táhnoucí vůz hněvivé ženy v krojích, hrozící vítězné ženě, sku- pina žen v řeckých řízách, jež jí zpívají chvalo- zpěvy — a žena rozohňuje se dlouhým monologem v němž napřed ujišťuje se láskou všech, pak je žá- dá, sby ji milovali láskou sestezskou, aby miloval
27 article
jen její duši, na konec slibuje, že si rozdrásá tvář, zohaví pleť, vyrve oko, a ptá se, kdo pak s ni bude chtít žiti láskou sesterskou, láskou duší. Všichni od ní ustupují, jen její soudruh z mládí vrhá sejí s jásavým výkřikem v náruč. Oba milenci stojí sami uprostřed scény — jeviště nabývá náhle, bez všeho logického pře- chodu, jiného rázu. Až dotud celý ten různorodý dav hrál svoje výkříky a vášnivá gesta zcela na- turalisticky: náhle lehají všichni k zemi, tvoří ko- lem milenců kruh a snaží se, patrně symbolicky, vy- značovat gesty i tichým, zvolna sesilovaným reptá- ním rostoucí šílenou zášť davu, která, když oba mi- lenci vejdou do stanu, mění se v divokou, vzteklou bouři, nad niž padá opona. V dialogu — jenž svým vášnivým, výmluvným rytmem prozrazuje jihoslovanský původ — střídají se z počátku hry vedle zeela reálně podaného dramatíckého hovoru vášnivé romantické tirady jež později nabývají vrchu a mění se na konecv slovní hádky bez dramatického podkladu. Hra je svým prvním aktem, ač počítá příliš na zevní účin- ky, dramaticky velmi zajímavá, později zájem val- ně ochabuje. Hráno bylo v pěkné dekorací až na hlavní po- stavu, ženy, málo výstižně. Jednotlivé figury byly mimikou i akcenty příliš překresleny a na detaily rozdrobeny, deklamace přízvukem i tempem málo přiléhala k obsahu. Paní Nasková však v úloze Ženy překvapila výraznou, vášnivou a krásně učle- něnou hrou. Její čistá, zpěvná deklamace, jen ne- patrně rušená ve vášnivějších místech nepřesným ovládáním dechu, nesla se tentokráte mnchem účin- nějí a živěji, a plynula v dokonalém souladu s ú- měrnými gesty. Autorovi projevilo obecenstvo po prvním aktu srdečné sympatie.
Nasková
28 article Dostojevského „Běsí“ na jevišti
Dostojevského „Běsí“ na jevišti Konečně ve středu 5. listopadu objevili se Do- stojevského „Běsi“ pod názvem „Nikolaj Stavnogin na jevišti moskevského Uměleckého divadla. Stará už nechuť ruské pokrokové společnosti k tomuto paskvilu Dostojevského na revoluční hnutí ruské ani tentokráte se nentajila. V čelo nespokojenýc se záměrem Uměleckého divadla uvésti román Do- stojevského na scénu postavil se sám Gorkij. Jeho obšírný protest, uveřejněný před krátkou dobou „Ruském Slově“, pobouřil značně rnskou xeřei- nost, ač ve akutečnosti podal důkaz, že nynějs Gorkij už není pánem ruských myslí, jako jím byi před desetí lety. Gorkého protest byl namířen proti přilišnému zveličování ruského člověka, proti jeho sadistické rozkoši z obnažování bolavé duše ruské a masochické touze po utrpení, po sebesnižování. které tak denervují ruského člověka a které zdaji se Gorkému být základním rysem rosánu Dosto- jevského. Z Gorkého, žijícího dlouho ve vyhnanství na klasické půdě, mluví zde snaha po kalokagatii po úměrném pěstění zdravých tělesných a dušev- ních vlastností, ne po klášterském flagelantství které vtiskuje ráz psychologii ruské společnosti ať sebe více se vymanila z církevních předsudků. Ale pro tyto snahy nemá smyslu ani puritanismu pokrokářů, ani citová a myšlenková mísavost estětů ruské společnosti. Proto Gorkého protest nemohl zamezit představení „Běsů“, protože ne- promluvil do duše ani těm, kdož jsou proti Dosto- jevského geniální karikatuře ruské revoluce.
Dostojevský Stavnogine Gorkij Gorký Dosta
29 article
Kritika středečního představení „Nikolaje Sta- vrogina“ není právě nadšena. Kus byl prý přijat dosti chladně. Jen kritika dekorací je příznivá. V „Ruských Vědomostech“ jemný znalec ruského u- mění, Igor Grabar, chválí aspoň dekorativní strán- ku výpravy. Začíná přímo radostným hymnem na vzrůst porozumění pro umělecké snahy v ruské společnosti, který se mu vyrval pod dojmem vý- pravy kusu v Uměleckém divadle. Chválí deko- race plesové dvorany, rozkošné přijímací komnaty Varvary Petrovny ve stylu šedesátých let, je pře- kvapen výjevem u okna „Skoorešniků“, ale zvlá- ště se mu líbí zařízení komnaty Šatova, trochu hra- naté a drsné, a dekorace seény u mostu, předsta- vující sladkou oponu s deštivou noční oblohou, sil- huetou mostu a osamělou lampou na něm Ale literární kritikové „Ruských Vědomostí““ „Ruského Slova“ — prvý den jen tyto dva časo- pisy uveřenily obšírnější referáty o hře — hovoř méně nadšeně, Román Dostojevského, zapletený intrikami všech možných osob románu, v scénické úpravě činil značné obtíže. Pro jednotu děje byli v Uměleckém divadle nucení soustředit děj kolem jedné osoby a výběr jich padl na Stavrogina, který stce i u Dostojevského je pojítkem mezi ostatními osobami, ale ve skutečnosti patří k nejméně určí- tým figurám. To se odrazilo i na scenické úpravě Z divadelního kusu uniklo mnoho politického a ce- lek dostal více zabarvení náboženské, dnes tak modní.
Nikolaj Igor grabar Varvara Petrovna Dostojevský Stavrogin Šatov
30 article
V „Ruských Vědomostech“ napsalí o tom: „V celku nejsou to „Běsi“, ale je to Dostojevskij. Je to jeho schopnost vzrušit čtenáře, obrátit jeho mysl směrem nejsložitějších otázek ládského bytí, držet při tom jeho city a rozum ve stálé podrážděné sna- ze rozřešit prokleté otázky života. Umění „Chudo- žestvenného teatra“ zachovalo nade všemi těmi spýnsmi ten povlak neklidné mysli, pokoušejícís rozřešit světové otázky, který hlavně tvoří přita- žlivost Dostojevského.
Dostojevský
31 article Týdenní táčky.
Týdenní táčky. Listopad, měsíc dušiček, činže a mlh, je ode dávna také měsícem tanečních a prodlou- žených hodin. S nastalým večerem, tak po šesté hodině, mihají se ulicemi pražskými spěšně letící stíny, jimž z pod pláště čouhají dva bílé střevíčky a nad pláštěm nějaká di- voká frizura. To naše nejmladší spěchají do tanečních kvapíkovým krokem, zatím co de- set kroků za nimi jako lokomotiva lokálky sotva dechu popadá „garde“. Nu — byli jsme také mladými a chápeme, že slečinka tak od patnácti nahoru spásu duše by spíše zmeškala než jedinou taneční. A zvláště dnes, když v různých těch fanečních sálech učí se „tan- go“... věc pro život tak báječně potřebná. Zaslechl jsem rozhovor dvou slečinek — tak třetí měšťanská z nich koukala. „Mufi — umí už „tango“ „Eště ne Fifi — až od patnáctého ho začnem! Já už se těšíml Ano, těš se — pro manželství je „tango“ přímo nezbytná věcl Pilně se ho učte, děv- čátka — je rozhodně lehčí než zadělat kne- dlík! Až v poledne přijde muž z kanceláře, zatančíte mu „tango“ a uvídíte, jak mu to bude dělat dobře, když to bude mít šestkrát týdně k obědu. Dnešní muži si už vůbec jiné ženy neberou, než ty, co umějí „tango“ — proto se tak „hodně“ vdáváte. Maminky to svádějí ovšem na to, že nemáte štěstí, že muží se dnes nechtějí ženit, ale nevěřte tomu — „tan- go“ to dělá, že ho neumíte! Vždyť krom tohoto nedostatku, který snadno dohoníte, jste přece tak dobře vycho- vány! Chodíte do „Výrobňáku“, promenujete na „Václaváku“ a na „Karláku“, navštěvujete koncerty v „Represenťáku“... můj bože, už vám neschází než jezdit na „aufáku“ a nebude roztomilejších, tak jemňounce se vyjadřujících děvušek nad vás. Zlobím se proto na dra. Jiřího Gutha, když chce naši zlatou mládež učit společen- ským moresům! No, prezín vás — profesorl
Guth Václavák Karlák