2
masthead
V Praze, v neděli dne 1I. března 1900.
Praha
4
article
Na runní a odpol. 1ís
ožl
předplici se
v Praze v stelniskrk
s n drolí deněsko
ualn . s e
hnvo dilslkin
sp postoue
R . c
kdrojí aisii
nrk rin
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Frahu je o 18 stranách.
Dnešní číslo pro Frahu je o 18 stranách.
nl erpeo
V popředí veškerých politických úvai
dne nalezá se ovšem rozhodnutí se klubu
našeho poselstva na rade říšské učiněné po
výměně náhledův 24 řečníkův 22 proti 18
hlasům, aby proti předloze o kontingentu
branců, která zejtra již přijde na denní po-
řádek sučnovny poslanecké, nebyla v tět
dělánanejrozhodnějšíobstrukce.
nýbrž prostá opposice. —
Jest přirozeno, že po tolikých příkořích
a takových protivenstvích, jakýmí byl od
října m. r. národ český urážen, bodán a do
duše roztrpěován, že vůči té nezhojené
pálfeí kři vdě neblahého dne 17. října,
vůči těm nez ruše ným Kindingrovým
výnosům, vůči těm krutým pevnostním
trestům na naše syny, hlásivší se českým
slovem k službě hranné: — takové rozhod-
nutí se většiny našich poslancův nebylo
v Čechách očekáváno, že všeobecně pře-
kvapílo, a řekněme to našim poslancům.
upřímně: nemile překvapilo. Učinilo na první
ráz na mysl národa tak důvodně nespo-
kojenou, tak nervosně rozechvěnou, ba do
pessimismu rozhořčenou dojem slabosti, dojem,
že se stala chyba, že rozhodná chvíle ne-
zastala nás dosti velkými a silnými, že oněch
22 poslancův nenalezlo té pravě mí ry
troufalosti,jíž jest v rozhodných mo-
mentech zápasů o velikou věc národův po-
tačených k jejímu úspěchu zapotřebí
Dali jsme již včera tomuto pocitua
dojmu veřejného mínění českého výraz,
řkouce, že nyní, po skutku, nutně žádáme
zvěděti vlastní přímé i nepřímé důvody ta
kého rozhodnutí klubovní většiny náší dele
gace říšské, když již nebylo ji lze na tuto
eventualitu veřejnost naši předem připravit.
Dnes nemůžeme tužbu tu nezli znovu
důtklivě Opakovati a očekáváme, že se tak
v debatě na zejtří opověděné na jisto stane.
Čechy
6
article
Ne snad jen k vůli zabránění možnému
zmatku, ejž by v branném táboře našem
mohla způsobiti sobecká agitace našich radi-
kálních »přátel«, kteří dnes již ve svém or-
gánu vášnivě štvou lid proti poslancům,
líčíce je jako 2 bázlivce, kteří prý couvli
zbaběle a zahodili zbraně jako hoši, jakmile
se jim pohrozilo v ojtemn ský m Tabsolu-
tismem, kterého se naší radikální hrdinové.
rozumí se, ani v nejmenším nebojí: »Co by
se mohlo státi českému národu? Několik
váse nepohodlnýchu jednotlivců by snad po-
zavírali, zničili by několik existencí«, toť prý
vše, co by se národu našemu mohlo stati.
Tak bramarbasují dnes titíž přeudatn
»Rabagasové«, kteří v těchže »Ra d-
kálních Listech« před půlrokem (dne
7. října 1899) jektali přímo nechrabrým stra-
chem zuby před možností, že by mlado-
čeští poslanci dělali uherskému vyrovnání
a jiným státním nutnostem »nevčasno
obstrukci a tak na národ nás
přivodili strašnou pohromu ab
solutismu německého, »Jest ne-
vyšší obava,« psaly tehdá » Radikální Lisly
doslovně, »že se Miadočeši dopustí nějak
neodpustitelné osudné chyby, jako na př.
obstrukce nevčasné a nemístné
která by nám vehnalaněmejcky
absolutism na krk .. Ničeho se
nemáme více obávat než absolu-
tismu. Ústavnosts nejhorší vlá-
dou německou je vždy ještě lepší
pro nás než absolutism.« iie
To bylo za vlády Clarový, na týden
před zrušením jazykových nařízení, kdy se
naši hrdinové radikální tak strachovali, aby
naši poslanci ve Vídni nedohnali věci do
krajnosti, kdy »Radikální Listy« ze samého
strachu před absolutismem hlasaly, že politi-
kové čeští mají býti »nevinni jako holubice
Clarová
Vídeň
Ra d
m Tabsol
7
article
a opatrni jako hadové«. — Tací »radikálové-
a hrdinové mají zajisté veškeré právo kame-
novati dnes poslance naše proto, že vůč
pravidelnému každoročnímu odvodu. leto
nezahájili obstrukci: tij mají právo vyčítati
jim, že prý zbaběle couvli před strašidlem
vojenského absolutismu, po němž Němei
touží jako po své poslední spáse ln odoe
b Ne tedy pro podezřívání a osočování
s této domácí strany, ale k vůli zapří-
sáhlým nepřátelům národa na-
šeho, abytito nemohli čin poselstva če-
ského obmyslně vykládati, jak to již činí, za
důkaz neopravdovosti naší opposice,
za důkaz, že prý my Čechové sami nejsme
dostatečně přesvědčeni o pravdě a právu
věci své: sice že bychom prý nemohli ani
o vlas povoliti a sleviti: k vůli tomu jes
nezbytně nutno, aby poslanci naši co možná
záhy otevřeně vyložili přátelům a nepřátelům
vážné ty důvody, které je tentokrát přiměly
k mírnému jich rozhodnutí.
o Zda byla to prostě úvaha, že zákon
o kontingentu nováčků nemá než tré para-
grafů, pročež jest fysicky nemožno prová-
děti proti němu obstrukci po celý týden (do
17. t. m.) a že by porážka naší obstrukce
v této příčině mocně hnala vodu na mlý
jásajícím našim nepřátelům národním, kteři
všechnu svou naději zakládají na tom, aby
se jim podařilo podjati proti nám rozhodu-
jící kruhy dynastické a vojenské vylíčením
nás Čechů jako úporných nepřátel vojsk
rakouského a tedy jako škůdcův a nepřáte
samého Rakouska!. či zda konečně roz-
hodl ohled na naše bratry moravské a jiho-
slovanské, kteří netroufali sobě jíti v této
příčině s námi až do krajnosti ? Jak že se
pronesla dne 1. t. m. »Moravská Orlice
Čecho
Rakousko
moravský Orlice
8
article
Psala doslovně: »Urázka, která loni ne-
popíratelnému našemu právu se stala, byl
krajní. Národní zájem káže, aby bylo pod-
nikáno vše, co účelně vésti může k odči-
nění urážky tě. Ale to státi se může zajisté
dříve a jistěji tehda, když většina na říšské
radě — když pravice z ůlstane za-
chována, než kdybychom se sami od-
hodlali ku politickému o'sa mo.
cení se, kteréž by snad vyhlíželo hrdinně,
ale prospěchův podstatných po celou řadu
let by nám nepřineslo. — Na pravici zajisté
poměry dnes jsou tyto: Podobně jako Po-
láci, jsou i Jihoslované a katolická stran
lidová rozhodně proti postupu
obstrukčnímu vůbec a v o taz
kách vojenských zvláště a ne-
méně i česká šlechta proti tak-
tice takovése vyslovil a. Šlechta tato
jakož i Jihoslované jsou sice pro opposiční
postup proti vládě, dokud opravdově se ne-
zásadí o plnění národní rovnoprávnosti, ale
postup obstrukční i je by od Čechů odloučil.
Jihoslovan
Čecho
9
article
Se zřetelem na úvahy a poměry tytosi
můžeme tudíž jen přáti, aby taktika poslanců
našich neodloučila je příkře od ostatních
stran pravice a aby oni trvajíce nezvratně
na požadavku odčinění křivdy loňské v téči
oné formě, právě skrze zachování svazku pra-
vice a prostřednictvím jeho odčinění onoho
se dožadovalino. v«
Část německé žurnalistiky v skutku
takto rozhodnutí našeho klubu vykládá
výklad to, pro nějž býchom se konečně
nepotřebovali tak přiliš kormoutit: jest
plna strachu, že naši poslanci umírněným
činem svým znbvu zachránili a spojíli
pravici, že vláda Körbrova bude tím
donucena počítati opět s po-
četní silou kompaktní většin
autonomistické, která nás zaštítí proti
německému rozmachu po státní němčině a
bude podporovat naše nezdolné úsilí po
odčinění křivdy ze 17. října, po
restituci vnitřní úřadní češtiny
ve vlastech naši ch.
Postrašena pověstmi, ze vláda Körbrova
nám za naší umírněnost slíbila zrušení Kin
dingrových výnosů, žurnalistika ústavácká
nikterak se neraduje z rozhodnutí našeh
klubu poslaneckého, alébrž běduje, že obno-
vením pravice jestv parlament podkopán,
hrozí vládě Körbrově znovu německou ob
strukcí, paklize by přes hlavy Němců chtěl
nám vrátit vnitřní úřadní češtinu v naší če-
ské oblasti
Jako by Němcům něco do toho bylo
jak náši čeští úřadníci v našich krajích úřadují
jako by německá menšina měla právo nám
toho zakazovati neb dovolovati! Jest zapo-
třebí, svrchovaně zapotřebí, aby poslanci
naši, jakmile se jen v parlamentě ke slovu
dostanou, přátelům nepřátelům dali odpověd
která by skytla žádoucího světla v těchto
temnotách nesnesitelně chvíle!
Körbrův
Němec
10
article
O jazykové otázce při soudech
v království českém
přináší březnové číslo »Če sk é Rev ue« za-
jímavou úvahu z kruhů soudcovských.
Spisovatel dokazuje přesvěučivě, že obon
tak zv. vnitřního úřadováni v praksi pří-
lišně se rozšiřuje a že dle povahy věci patr
do z e v ně jší h oz (veřejného) úřadlování c elt
judik a tur a.-
Pro širší veřejnost jest zajímavo, že auton
v úvaze své, již jaksi připojuje ke článku dra.
J. Fořta, uveřejněnému v našem listě ze dne
10. a 11. února t. r., hájí stanovisko o bou-
jazyčnosti v judikatuře pro územ
celého království českého.
Z případných vývodů jeho vyjímáme ná-
sledující:
Úřadování zevnější (veřejné) zahrnuje
v sobě všecky úkony a všecka jednání úřadní,
které buď za spolupůsobení soukromých interes-
sentů jsou předsevzaty, nebo sice jsou jen
úřadem samým provedeny, však stranám bud
úřadně sděleny, nebo jinak přístupnými býti
mají. Náleží tedy k úřadní činnosti veřejné
soudů netoliko ústní jednáni se stranami a vy-
dání vyřízení pro strany přímo určeného, nýbrz
i všecko jednání a konání, ústní jednání nebo
vyřízení připravující nebo provázející, jestliže
buď výsledek jeho má býti stranám oznámen,
nebo mohou-li strany v ně nahlédnouti a průběh
i obsah jeho kontrolovati. Vždyť všecky tyto
úkony nekoná soud pro sebe nebo pro svou
potřebu vlastní, nýbrž i pro strany, v zájmu
záležitostí jejich u něho zahájených, jichž ko-
nečné vyřízení o právech jejich rozhodo
vati má.
lenoias
J Fořt
tur a
11
article
Máme-li tento výměr na zřeleli, zařadíme
zajisté v obor zevnějšího úřadování i násle-
dující akty:
1. všecky úkony zoudní kanceláře, jimi
vyřízení soudní připraveno nebo faktický pod-
klad pro rozhodnutí zjištěn býti má, zejmena
lustrování knihovních žádosti a podání, soudní
relace (jako na př. o tom, že zamitavý tabu-
lární výměr vešel v právní moc a j.), zjištěn
určitých fakt ze spisů a rejstříků soudních
i z knih depositních, vyhotovení listku poplatko
vého (8§ 105. a násl. j. ř.) a m. j.i
2. všecky záznamy soudce a soudní kan-
celáře, pokud tím dle předpisu §§ 86. posl
odst. a 380. j. ř. sepsání protokolu jest nahra
žováno
3. všecky příkazy soudní kanceláři udí-
lené, vztahující se k vydání neb úpravě
soudních vyřízení nebo k provedení jednotlivých
úkonů, obzvláště příkaz dle § 56. posl. ods
z. o s. org. a §§ 194., 323 j. ř., opatření do-
ručná (88 211.—213. j. ř.), příkaz k výkonu
exekuce (8§ 379. a násl. j. ř.), příkazy k zá-
pisu do určitých rejstříků nebo záznamů, na př.
knihy peněžní a p.; .
4. všecka oznámení nebo potvrzení kanc
láře o převzetí a výkonu příkazů jí udělených,
pokud relace a stvrzení taková jsou předepsána
5. všecky rekvisice soudní v záležitostec
právních, civilních i trestních (§§ 141. a násl
158. j. ř. a p.);
6. u sborových soudů i všecky porady
usnášení se senátu (— zahrnujíc v to i písemný
nebo ústní návrh referentův —), jakož i zji-
štění výsledkův usnesení (8§ 182.—190. j. r.),
7. vedení veřejných knih pozemkových
rejstříků obchodních a rejstříků společenstev
(zák. knih. z r. 1871 a nař. min. z 9. březn
1863 č. 27 ř. z. a z 14. května 1873 č. 71
ř. z.), jakoz i knih depusitnfch (nař. min. z 16.
listopadu 1850 č. 448 r. z.);
8. vedení rejstřiků a záznamu pro civil
a trestní záležitosti právní (SS 71., 76., 78..
senát
zákon . kniha
12
article
79., 217., 260., 405. j. r.), pokud se na určite
právní záležitosti vztahují a doplněk spisů soud-
ních tvoři, jakož i úřadního kalendáře (§ 402.
j. 1.);
9. opatření učiněných podání soudních
značkou podací (8S 65. a n. j. r. )
10. ve věcech trestních i všecky návrhy
státního zastupitelstva, třeba i neměly býti p
zákonu, ex officio obviněnému doručeny nebo
sděleny. —
ad 1. Dle předpisu § 288. j. ř. a čelných
předpisů zákonných (§ 219. c. ř. s., § 73. ex.
ř., § 82. tr. ř.) mají strany právo ve veškeré
spísy záležitostí svých — pokud ohledně někte-
rých výslovná není stanovena vyjímka — na-
hlédnouti a opisy z nich si vyžádati. . Mají tu-
diž strany také právo ve veškeré poznámkya
zprávy kanceláře, které tvoři podklad, důvod
nebo podnět toho kterého rozhodnutí soudního
nahlédati a o správnosti i úplnosti jeho se pře-
svědčiti.
13
article
ad 2. Že protokol o ústním přednesení
strany nebo jiného účastníka má býti sepsán
v tom jazyku, v jakém přednesení bylo uči
něno, nebylo dosud bráno v pochybnost. Zá
sadu tutéž nutno však logicky za platnou vy-
hlásiti i ve příčině všech záznamů protoko
soudní zastupujících. Ostatně platí i zde do-
vod pod 1. uvedený (právo stran nahlížeti ve
spisy).
ad 3. Má-li vyřízení soudní dodáno bjti
straně v jazyku podání nebo přednesení, třeb
aby i koncept tohoto vyřízení v témžé jazyku
byl sepsán. Ve všech těch případech, ve kte-
rých koncept u soudů se neponechává, nýbrz
jen pouhý příkaz kanceláři udili, aby vyřízení
určitého obsahu vyhotovila (8 194. j. ř.)
straně dodala, nutno, aby i příkaz tento surro-
gát vyřízení tvořící byl v řečí vyřízení dán
ad 4. V řeči, ve které bylo kanceláři pro-
vedení určilých úkonův uloženo, musí tato i výkon
příkazu toho oznámiti, pokud se týče, na aktu
potvrditi.
ad 5. Možnost stran nahlédati ve vešker
spisy o záležitosti jejich mluví i pro to, aby
jazykové upravení rekvisicí stalo se dle zásad
platných pro úřadování zevnější. Vedle toho
však padá mocně na váhu i následující úvaha
14
article
Dle principů, provedených v nové vnitřní orga-
nisaci soudní, děje se dožádání nezřídka pouhým
sdělením usnesení pro strany vydaného, v němž
dožádání ono jest obsaženo (srovn. § 158. j. r.)
nebo je-li potřeba přípisu, jest tento sepsati
možno nejstručněji s odvoláním se na spisy,
rekvisici této za podklad sloužící. (Srovn. na př.
8 141. a násl. j. ř.). V případě prvém není
třeba dokazovati, že rekvisice, tvoříc podstalnou
součást usnesení straně doručeného, musí být
sepsána v řeči, ve které usnesení samo v-
dati jest.
ad 6. Porad a usnášení soudů se strany
sice nezúčastní, rovněž nemají dle výslovného
předpisu zákonného (§ 219. c. ř. s. a § 75. tr.
ř.) práva, v protokoly poradní nebo v jiné zá-
znamy o hlasování nahlédnouti. Však přes to
putno návrh referenta i protokoly poradní co do
upravení jazykového klásti na roveň oněm úko-
nům, které konají se pro foro externo. Vždyo
návrh, porada a usnášení mají za předmět vy-
řízení v té formě, v tom znění a obsahu,
v jakěm stranám písemně vydáno nebo ústně
prohlášeno býti má a nemůže se tudíž v jiné
V drobném prodeji
sdpolsdst.. . . . s
ve slianách sa veskeví
ranníi e sslo.
sdpolessl.
rnserat
platl se botova vpo lea
ase srt pjms dppnilnl
Tam nachásejí as tés redakoe.
tiskárna a ozpedica „Nárednich Láste.
Bskopiy sa nevrae-i
Nárednich Láste
16
article
řeči státi, než v jaké vyřízení ono vydati jest.
Vždyť by jinak vyřízení pro strany určené, která
přece jest hlavním cílem soudního řízení, bylo
jen „překladem. — mnohdy nedokonalém —
skutečnéhol (soudního usnesení a usnášení se
senátů, které jest jen podřaděným prostředkem,
onomu cili sloužícím, by bylo nelogickým skokem
povýšeno za úkon hlavne
on2 ad 7. Knihy veřejné, požívající důvěry
autenticity, musí obsahovati zápisy originální a
nikoli pouhé překlady soudních usniesení. Nutno
tedy jednotlivé zápisy jak v knihy pozemkové,
tak i v rejstřik obehodni a rejstřík společenstev
provésti těmize slovy a výrazy. (Srovn. §. 9.
odst. 3. instr. ku knih. z. ze dne 12. ledna 1872
č. 5 ř. z., § 20. min. nař. z 9. března 1863
č. 27 ř. z., §S 10. 12. min. nař. ze dne 14.
května 1873 č. 71 ř. z.) — tedy i v témže
jazyku, ve kterém znělo vyřízení straniě vydaně.
ad 8. Pokud jde o rejstřiky pro obor civil-
ního a trestního řízení jednadím soudním řádem
zavedeně, jest především nepochybno, že ve
všech případech zápis rejstřikový, když protokol
zastupuje a stranou podepsán býti má, v řeči
příslušného přednesení státi se můsí, následkem
čehož nutno nápisy jednotlivých rubrik těchto
rejstřiků oboujazvěně upraviti a zápisy v jazyku
toho kterěho přednesení prováděti.
17
article
Však i co do ostatních rejstříků a záznamů
právních záležitostí stran se týkajících nutno
stejného stanoviska hájiti. Vždyť není nikde zá-
konem stranám zakázáno v rejstříky a záznamy
tyto nahlédati a nutno tudiž vésti je v řeči stra-
nám přistupné, t. j. v řeči těch kterých úkonů
soudních v rejstříky zapisovaných. Pro toto roz-
hodnutí mluví i vážné důvody technické a prak-
tické. Vždyť naprostá správnost a úplnost rej-
stříků a záznamů může jen tehda býti zabezpe-
čena, když v ně zápisy díti se budou s použilím
tormínů v podání resp. vyřízení samém obsaže-
ných, nikoli však tenkráte, když manipulačním
úřadníkům práv a právních, výrazů neznalým
překlad se přenechá. Rovněž i pořádek ve spi-
sech a možnost vyhledati akta nemálo jest
ohrožena, když rozdělení práce dle začátečných
písmen jest zavedeno, písmena však překladu
s písmeny originálu se neshodují.
18
article
Kromě toho nelze pustiti se zřetele i to,
že jsou často rejstříky — obzvláště když spisy
právě u soudu se nalezají (na př. byly předlo-
ženy vyšší instanci, zaslány úřadu jinému a p.),
jediným pramenem, z něhož soudce i účastníci
o stavu a průběhu záležitostí právních, o které
se interessují, poučení dojíti mohou. A poně-
vadž poučení toto straně v řeči její dáti nutno,
třeba, by. také rejstřík zápisy v řeči té vy-
kazoval.
ad 9. Značka podací, jež vstoupila na místo
starého presentata, jest podle své povahya
svého účelu soudním potvrzením o tom, že soud
určité podání převzal.
ad 10. Návrhy státního zastupitefstva ne-
jsou určeny jen pro soud, nýbrž i pro obvině-
ného a jého obhájce, který, třebas by i z po-
vinnosti úřadní o návrhu tomto přímého vyroz-
umění nedostal, přece nahlédnutím ve spisy se
o jeho obsahu přesvědčiti může. (Srovn. §§ 82,
45 t. ř.) A že zejmena v řízení trestním, kde
jde o statky tak důležité, nutno obviněnému po-
skytnouti příležilost, aby o všech úkonech úřad-
ních jeho se týkajících i jejich vyřizení přímo
a nikoli teprve zprostředkováním překladatele
vědomosti si zjednal, leží tuším na bíledni.
Shrneme-li úvahy svě, tuto podané, dospi-
váme ku všeobecně zásadě, že v obor úřado-
vání veřejného (zevnějšího), při němž oba ja-
zyky zemské vzhledem k platnému právnímu
stavu a ke skutečným potřebám obyvatelstv
stejnou měrou k platnosti příjíti musí,
spadají v zásadě všecky úkony náležející k vý-
konu právomoci (jak civilní tak i trestní) sou-
dům přikázané, ať již mají za předmět meri-
torní vyřízení jednotlivých právních záležitosti,
nebo jen evidenci o zahájení, postupu a vyřízení
jejím.
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Uh1.
—a. V Praze, 10. března.
(Elegantní útulný salon. Ona krčl se naprot
tyhaslýmekamnům zahaléna v důkladně podšitý
divadelní plášť. On právě vstupuje.)
On: Dobrý den, ženuško. Pardon ! To nen
ná drahá polovice, toť žena nějakého Eskymáka
Mis již tak málo ohně, putičko?
Ona: Při desíti stupních Réaumura? v
bjste dávno již byl vlezl pod podušku, barbar
O n: Že nedovedeš si odvyknout to příli
lapidární pronášení myšlenek. Což nechápeš, že
by to mnohem a jemněji znělo, kdybys řekla
přiklad: V, byste dávno již byl se skryl pod
poduškou?
Onat Dejte pokoj, s tím svým kantorováním
On: Nezapomeň, že jsem professorem a po-
slancem. Tedy mužem veliké zodpovědností. Vedu
a zároveň vychovávám ty, kteří později povedou
Ona: Dobře. Jak's ale pochodil a co's m
přinesl ?
On: Skvostnou mýšlenku, přeskvostnou.
Ona: K vůlinté jste nemusil objednáva
fůru. To asibude zaso nějaká konina.
On: Ale, aled Jsi nepolepšitelná. Kdyby
nebyl ret tvůjs sám již dost červený, byl bys
zarděl po tomto slově. Teď ale vyslechneš mou
historkus Ku Brahmínu přišel prine s prosbou,
zby mu opatřil spolehlivého a věrného přítele.
Brahmln mu doporučil vlastní stín: Prine za-
choval se dle rady Brahminovy. Za nějakou dobu
ale přišel opět, nařikaje, že v přátelství tom s
zklamal Přítel stín provázel prý ho jen tehdy.
když na jasně nebeské klenbě zářílol slunee
jakmile se nle obzor jen dost málo zachmuři
Eskymák
Réaumur
Brahminův
Praha
O můj
20
article
veen
ihned zmizel. A potom ta jeho vrtkavost a ko-
ketnost. V každé hodině denní objevil se v jiné
postavě. Za dne byl krátký, večer šeredně dlouhý.
»Ne ne, Brahmíne, —— pravil prine — přítele
takového mne zbav a opatři jiného!«
Ona: Mně při tvém stínu mrzne u ús
dech.
On: Protože cítíš v sobě pořád jenom sa-
mou tělesnost, jako bys úplně byla nepřístupna
vznětům vyšším. Povídka má ale není ješte
u konce. Brahmín vyhověl žádosti princově
doporučil mu za přítele — čas.
Z počátku si v něm prine liboval. Č
provázel prince všude a stále a vyprávěl mu
když králova syna zmocnila se nuda, krásné
historie z minulosti a když zakabonilo se jeho
čelo, vzbuzoval v něm sladké naděje do budou-
cnosti. Při tom hojil mu všecky rány, kler
v zápasu se životem a jeho protivenstvím by
utrpěl. Jak to již čas umí.
Leč po nějaké době zanevřel prine i n
tohoto přítele. Vytýkal mu bezohlednost. Nechte
se totiž na věčné pouti své ani na okamžik
zastaviti, ni odpočinouti. Pořád jen ku předu
bez ustání a věčně ! Jak jinak mohl čas ? Když
se ho princ kdysi tázal, co činiti bude přitel,
až jeho velitele sklátí smrt, tu odpověděl ča
suše, že putovati bude dálla dál a země že to-
čiti se bude potom zrovna tak rychle, jako
dosud.
Po urážce této prine druha svého zapudil.
Brahmín uvažoval opět, až konečně nato
připadl, že když ne přítelem, byla by princi
nejvěrnější přítelkyní dojísta — myšlenka. Je
věrná jako pes. Vráti se ti mnohdy i kdyžji
zapudíš. Provází tě rovněž všude. A přilneš-li
k ní, těšiti tě bude zarmouceného, povzbuzovati
zmalátnělého a ve spánek kolébati unaveného.
Vráťa
21
article
Je pravda, že mnohdy též tě zarmoutí, ale což
to všecko, uvážíš-li, jak nezištně a obratně razí
ti cestu k štěstí, jak bohatě se ti odvděči.
pěstuješ-li ji, jak velikým a slavným uděl
tebe, je-li sama veliká a jak mnohdy věhlasi
opatři, i když je malá, ale zdravá. A neopust
tě nikdy, po tvé smrti zůstane zde, jen kdyžv
skutek byla uvedena, jinak zmírá s tebou. A my
šlenka skutečně zůstala princi družkou věrnou
i provázela jej stále i jako krále na prospěcha
štěstí poddaných. — —
Nuže, ženuško, jak se ti libí má historka?
O na: Mě pronásleduje myšlenka, žen
mně rostou již rampouchy. Nyní mi ale řekni,
nač ta povídačka? Kdyby se dala aspon
hodit do kamen a zapálit.
On: Mne rozehřála.
Ona: Ve mně ale změnila posledn
krůpěj krve v led. A jak by ne, uvážím-l
jaký osud mám já nebohá s mužem, jenž pro
vádí nesmyslné variace na slova stín, čas
myšlenka a nedovede pochopiti, že když nen
ve sklepě ani s tinu uhlí, je nejvyšší č a
zaměstnávati se my šlenko u, kde objednat
On: Ale má drahá, mně není zima. Pře-
mýšlej, uvažuj, buď horlivě duševně činnou
nebude tě mrazit. Což to není velkolepý vy-
nález, že duševní činnost vzbuzuje v organismu
lidském teplotu dostatečnou, tak že ji nen
třeba nahražovat uměle? Skutečně touto ideou
domnívám se v nynější kalamitě prokázati
strádajícímu lidstvu velikou službu a proto spě
chám do parlamentu, abych ji vyložil a naznači
mimoto cestu k praktickému jejímu upo-
třebení.
Ona: Což jste se skutečné zbláznil ?
On: Ale má drahá ! Již v písměl stojí, že
kdo bližního svého nazývá bláznem, za-
sluhuje pekelného ohně, Však také modern
nové.
22
article
mluva konvencionální nepřipouští insinuace tak
příkré jako — bláznovství, které ostatně může
býti několikerého druhu, jako pomatenost.
melancholie, manie, blbství. Dáma zejmena měl
by se snažiti, aby zněla řeč její tak, jako šu-
mění květu za vánku zefýra.
Ona: Mám beztoho už v levém rameně
rheumatismus a děkuji za zeřýr. O, já být po-
slancem, já mít právo ministru vycinkat !v
bůh, že bych měla uhlí dost. Jděte do boudy,
vy hrdinovél
On: Ale, má drahá — do boudy. Jak
to zase slovo. Kde, prosím, sbíráš podobn
trivialismy?
Ona: Toť se ví, že nikoli na palouce,
kde pučí tuctové poslanecké fráse, však věz,
že bych ministru oči vyškrábala, kdyby mi uhlí
neopatřil.
On: Pokud vím, ani nejpříkřejší obstrukce
tak daleko dosud nepokročila, aby ministrům
vyškrabovala oči. V této věci bude třeba, abych
obrátil se na osvědčenou autoritu a na soud
ního znalce v oboru obstrukce, pana professor
Pfersche, aby mi řekl, možno-li obstrukci tai-
daleko hnáti. Je však bezmála sedm hodin
mám nejvyšší čas již do klubu.
O na: Jdi tedy, kdo ti překáží?
Pfersch
23
article
On: Jsem od dvaceti let zvyklý před o
chodem z domu večeřet a neminím ani dnes na
zvyklosti té se prohřešit.
Ona: Nemám, čeho bych ti předložila.
On: Mínil jsem, že ledvinky nebo skop
vou s marjánkou.
Ona: Měla jsem ti je uvařit na vnitřníu
teple, vyvozeném intensivním přemýšlením
Vždyť's pyramidální ten nesmysl teprve pře
chvilkou vynalezl.
On: Nesmysl. Co nedovede pochopit
chudičký mozek ženy, o němž známo, že aspon
o sto gramů je lehčí, než mozek normálního
muže, není nesmysl
Ona: Co mi platna moudrost tvoje, když
v kamnech jako v ledničce
vzdne t
O n: Vař na plynu.
lepzvann r
Ona: Plynu není.
di olenern
O n: Proč?
Ona: Poněvadž není ubl.
On: Vař vodíkem. Postavím ti sem láhev
naplněnou vodou, hodíš do ní trochu zinku, na-
leješ kyseliny sírové a plynem, který se ti vy-
vine, ustrojís večeři. Ale ne, má drahá, to nejde,
mohl by se při tom vyvinouti plyn třáskavý a
vyhodit tě do povětří. A potom by byl ten náš
beefsteak trochu drahý.
25
article
Oba: Probůh, co se to děje
O na: Báby demolují protější plot, poně:
vadž nemají čím topi
On: Slyšíš hlasy: »Pojďme tam do těch
domů naproti. Bohatí krkáčí budou míti ve
sklepích uhií dost!« — Ty zvyklé jsou, má
drahá, mluviti bezmála tak jadrně, jako ty. Co
si počnem?
O nla: Co bychom si počali, ať do našeho
sklepa vrazi, naleznou tam škopek, konev a
starou nůši.
On: Nemám ale rád takové návštěvy. Vím,
že naše české maenády dovedou být zrovna ta-
kové, jaké bylv pařížské, když táhly do Ver-
saillesu pro chleba. Rozčilují mne a mne pak
po celé dny znepokojuje nešťastný nervus vagus.
Ona: Kam tedy?
On: Třeba do besedy. Je tam dne
koncert.
vOna: A ledvinky nebo skopová s mar-
jánkou. Buďsi. Bude to beztoho po prvé, co
ztrávím s tebou večer mimo dům.
Vera
Báb