1
masthead
Ročník XXXNVIII.
2
masthead
V Praze, v neděli 7. června 1908.
Praha
4
masthead
vlzbmod uneta šěe l r
5
article
Na ranut a odpol. Hsty
předp lácí saa
v Praze v adiujnhstraci
na měsie . . . . . . 2 K —
na čtvrt lota . . . . 6 K —h
s drojí denáškou
na pořnl
na čtvit lta . . . . 7 K 50 k
ve Stialkáck:
na měsle . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
ná uařs tíe
na čtvrt leta . . . . 9 K 60o0h
s drojí zisilkoe
na veořei
nk čtrst nta
Praha
6
article
Dnešní čisle pro Prahu le u 26 stranácl,
Dnešní čisle pro Prahu le u 26 stranácl,
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne 9.
června v obvyklou hodinu
polední.
Praha
7
article
Stávka.
Stávka.
Napsal Jaroslav Goll, rektor české
university.
»Den« z 5. června oznamuje (ve zvláštním
telegramu z Vídně): »V kruzích českých po-
slanců svobodomyslných schvaluje se, že če-
ské studentstvo připojilo se k akci německých.
dr. Kramář vyslovil se, že v akci českého
studentstva spatřuje nové potvrzení toho, že
naše národní myšlenka nezná sobectví a že
naše věc národní nerozlučně splývá s věcí
svobody duševní«,
Když před 14 dny »Den« nabádal če-
ské studentstvo, aby se střemhlav vrhlo do
stávky, nevěděli jsme, proti komu stojíme.
zdali proti některému spolupracovníku, kte-
rému redakce bez kontroly přijala zprávu,
nebo proti předsedovi Národního klubu. Dnes
víme, že stojíme proti dru. Kramářovi —
my oba rektoři českých vysokých škol praž-
ských a s námi valná část českého stu-
dentstva.
A obdrželi jsme nové heslo: národní
myšlenka, jež nezná sobectvi... Tato ná-
rodní myšlenka, jež nezná sobectví, ukláda
nám nyní solidárnost s německým student
stvem stávkujícím.
Vyslovil jsem se proti stávce v častén
a přátelském jednání se zástupci studentstva.
jež se opakovalo téměř co den v době, když
se ponejprv objevilo heslo stávky.
Goll
Kramář
Vídeň
národní klub
8
article
Vyslovil jsem se také hned proti soli
dárnosti se studentstvem německým. Stalo
se to ústně i písemně. Plsemně dvakrát
Ponejprv v dopise (11. května) předsedov
Svazu českoslovanského studentstva, který
však ve schůzi, jež se radila o stávce, čten
nebyl. Dávám tento list nyní na veřejnost
(častečně)
»Děkuji za dopis z včerajšího dne i byí
mi vltán nejen proto, že mne informoval
situaci, nýbrž i z tě příčiny, že v něm vidim
uznání mé snahy udrževati spojení mezi námi
profesory i vámi studentstvem, jakého sije
práti pro nas 1 pro vasa
»Konference rektorů konalu se, jak známo.
před několika měsíci k pozvání ministra vy-
učování a za jeho řízení. Po této konferenei
v rozmluvě s ostatními rektory udělal jsem
návrh, aby, ukáže-li se potřeba, podobné
porady rektorů se opakovaly i bez pozvání o
ministra . ..
Videňský senát přijal prohlášení *), které
bylo sděleno jen něm. universitám, já jsem
aspoň sdělení takové neobdržel žádné. — Vy
jste se prohlásili pro solidaritu se studentsívem
německým, opakuji, co jsem řekl ústně, že
bych takovou solidaritu pokládal za zjev
velmi potěšitelný, avšak za podmínek, které
jsem též vyslovil. Taková solidarita nemohla
a nesměla by se omezovati na jednu otázku
toliko, nýbrž měla a musila by se rozšíři
i na jiné otázky. My čeští profe soř
a Vy čeští studující jsme nikdy
Němcům v Rakousku nepopírali
právo na university. Nám se
však právo na českou universito
na Moravě, zejména v Brně, se
strany německé poplrá. To jest
jedna z takových otázek, na kterou by se
solidarita studentstva měla rozšířiti. Podob-
*) Bylo to prohlášení pro akademickou svobodu
ale ne pro stávku.
Němec
Rakousko
Brno
svaz českoslovanský studentstvo
český univerzita na Morava
9
article
ných otázek jest mnoho a zůstávají v čerstvé
paměti.«
Když se potom spolek českých mediků
spontánně, t. j. nebyv k tomu ode mne vy-
zván, vyslovil proti stávce, poslal jsem jemu
list 14. května, který něco později k měmu
výslovnému přání byl dán na veřejnost. Tento
list prošel mnohými novinami, ježto však
nyní nabývá nové aktuálnosti, budiž mi do
voleno jej opakovati v plném znění:
»Prohlášení výboru spolku českých mediků
jest mi na novo dokladem, že medikové někdy
bývají sanior!) pars collegii. Bylo m
vítanou podporou v mé snaze, aby se student-
stvo české university nevrhalo střemhlav do
stávky, do demonstrací, které skorem vždy
přecházejí v násilnosti a přinášejí universitě
a jejímu studentstvu velké nebezpečí, na které
vaše prohlášení naráží Solidárnost studentstva
slovanského s německým samo sebou byla by
věc potěšitelná, než neměla by býti tak jedno-
stranná, jak se nyní jeví, když část českého
studentstva prohlašuje se solidární se stadent-
stvem německým, které tak často vy
stoupilo nepřátelsky i proti našim
nejoprávněnějším snahám, jako je
snaha po zřízení moravské univer
sity v Brně. Taková solidárnost by měla
cenu, kdyby seslabila to, co nazýváme ná-
rodní chauvinismus, který se obzvláště silně
jeví na straně německé. Že vídeňská univer-
sita, která převzala vedení, o solidaritu naš
nestojí, patrno ze včerejšího prohlášení senátu
a rektorátu. « )
Brno
spolek český medik
10
article
Dne 12. května bylo v novinách ozna
mováno, že české pokrokové studentstvo pro-
hlašuje se solidárním se studentstvem ostat-
ních universit a prohlašuje, že v tom případě,
když bude stávkovati studentstvo rakouských
předlitavských universit, účastní se stávky
také Autenticky mi bylo vyloženo, že před-
litavskými universitami byly míněny univer
sity všecky, tedy také krakovská a lvovská
a stávkou slávka všeho studentstva i na
těchto universitách a ne stávka toliko nějaké
malé frakce, na př. sociálně- demokratické.
11
article
Tak vyložená resoluce v poradě o ní a tak
o ní a pro ni bylo hlasováno. Jest pravda,
že nyní, když stávka vypukla, prohlašuje se
pro ni také část ostatního studentstva slo-
vanského. Avšak »narodní myšlence bez so
bectví« stačí již jen solidárnost se student
stvem německým
nebyl vede Pareha eneuktfn
ani ad vanam captam gloriam, jsem říkal
budiž; dejme tomu, že bych byl pro stávku
jako český student bych žádal na německém
kolegovi, je-li opravdu svobodomyslným, aby
rozšířil svobodomyslnost také
na národnost. Aby na př. vyslovi
se pro českou universitu v Brně
Jako český student bych to pokládal za po-
žadavek cti národní. A nyní dodávám-
zde »národní myšlenka bez sobec-
kosti« má své meze, které překro
čiti nesmí, má-li zůstati snárodn
myšlenko u«.
Nebyl jsem pro stávku a nejsem pro
stávku. Nejsem pro stávku zásadně a nejen
z taktických důvodů. O tom nelze pochybo-
vati, že to všecko, co nazýváme akad. svo-
bodou, je ohroženo od té doby, co vídeňský
starosta vydal heslo výboje universit. Ale
akad. svoboda je ohrožena ode všech fana
tiků všelikého rázu. Ostatek tu opakuji.
dejme tomu, že bych byi pro stávku jako
prostředek k obraně akad svobody, i pak
bych musil uvážit, zdali jest to vhodný pro
1) Všude bylo mylně tištěno s enior.
1) Zde se naráží na výše zmíněné prohlášen
akademického senátu vídeň ského.
český univerzita v Brno
12
article
středek v dané situaci. Nynější situace v po-
slední své fási jest dána tím, že inšprucký
místodržitel zastavil přednášky. Kdo zasta-
vuje přednášky na universitách jiných, uvádi
se v solidárnost s místodržitelem a jeho
vyšší instancí. Jest to logické? Místodržitel
zastavil přednášky ne ze své vůle, nýbrž
podle pokynu vyšší instance. Odpor proti
této vyšší instanci by měl vyjíti ode všecl
svobodomyslných poslanců bez rozdílu.
Jest to politika veliké sobeckosti, která t
ukládá, jen aby se »držela situace« stu-
dentům, která je žene do stávky, kterou ví-
deňský rektor hned, jak se o ní začalo
mluvit, nazval věcí samovražednou, která
zejména českému studentstvu ukládá — ná-
rodní myšlenku bez sobeckosti.
Jděme zpátky. Před zastavením před
nášek v Inšpruku přišla interpretace nařízen
z r. 1873, týkajícího se seminárních cvičení
podle kterého tím, že zastaveny byly před
nášky Wahrmundovy, padly také jeho se
minární cvičení. Tuto interpretaci žádný
profesor neuzná za správnou a inšprucký
senát plným právem se proti ní prohlásil.
Než tímto prohlášením nebyla ještě odčiněna
chyba právnické fakulty inšprucké, které se
dopustila, když škrtla přednášky profe sora
Wahrmunda a chyba, které se dopustil on
sám svým dalekým výletem. A za to za
všecko, za tyto chyby jedné uni-
versity a faktorů vládních, maj
pykati nyní university ostatní.
má pykati také universita naše.
obě? techniky naše! Také to i ná
rodní myšlenka jež nezná sobeckosti ukládá?
A poslanci budou sobecky držeti siluaci dále
Stávka přináší našim universitám ne
bezpečenství, že na nich nastanou
poměry, jaké trvaly tak dlouho na univer
sitach ruských,
Hned jak se objevilo heslo stávky.
Wahrmundův
13
article
»Neue Fr. Pr.« přinesla dlouhý članel
úvodní, ve kterém prohlášeno, že ruské po
měry na našich universitách nastanou a mají
nastati. Má nám »národní myšlenka
jež nezná sobectví« uložiti také
tuto oběť? Mají strženy býti do
tohoto víru naše tři vysok
školy, jež jsou nejcennější a nej
positivnější vymožeností naš
politiky minulých dob na pol
kulturním
dulů »vy tA nrnetře
»To, co němečtí soudci dělají — že bu-
mítají vše což českého a neuznávají právní
platnost Stremayrových nařízení — jest jejich
právem, neboť soudce smí posuzovat pravo
platnost ministerských nařízení; ale to, co
čeští úřadníci s vnitřní úřadní
řečí tropí, to jest prostě revolucel-
Tak denuncoval bez zardění se německý
radikál Pacher v páteční schůzi posla-
necké sněmovny české úřadníky, kteří pamě-
tlivi řádně vyhlášeného zákona zemského ze
dne 8. dubna 1848, jakož i článku XIX. zá
kladních zákonů státních z r. 1867 — uvá
dějí rovné právo jazyka českého v úřadech
svých poctivě ku platnosti, ja k toho praktická
potřeba a jistota právní káže. —
A téhož dne 5. června oznamovala
»Deutschnacionale Korrespondenz«: »Dnes do-
stavili se poslanci sv. p. d'Elvert a Albrecht
k ministerskému předsedovi, aby si stěžovali
do závádění ynitřní češtiny u soudů morav-
ských, jak se o to dějí pokusy z Č ech
v ycházející. Oba poslanci oznámili mi-
nisterskému předsedovi určité případy, kdy
soudy české zaslaly soudům mo-
ravským přípisy v české řeči, ve
kterých bylo zádáno také vyřízení v české
Neue
Pacher
svatý . p
Elvert
Albrecht
Francie
Deutschnacionale Korrespondenz
14
article
řeči. President vrchního zemského soudu pro
Moravu oznámil tyto případy vrchnímu zem-
skému soudu v Praze, ale nezdá se, že by
byl tento učinil opatření, poněvadž se české
přípisy stále množí.
Ministerský předseda svob. pán Beck
ujistil, že vládabude miti take
v uvedených případech na zřeteli
svůj slib zabrániti svémocnému
zavádění vnitřní úřadní češtiny
via facti a že zavede vyšetřo-
vání.« —
Páni němečtí nacionálové a radikálové
tedy se nestydi sahati i po nejošemetnější a
nejsprostší zbrani politické, sklesnouti na do-
nášeče a udavače, jen aby si schladili svou
záší na nás Češích a oloupili nás o naše
dobré právo ve vlaslech našich Sami pobá-
dají své německé úřadníky, aby byli nej-
ráznějšími německými národovci, sami sli-
bují jim záštitu a ochíranu všech německých
poslanců (viz chomutovský »Volkstag«), ne-
budou-li dbáti ani nařizení ministerských.
ani rozhodnutí nejvyššího soudu, ani zá-
konů zemských a slátních, pokud tyto
svědčí našemu rovnému právu: ale na
druhé straně udávají kde kterého českého
úřadníka, je-li věrným Čechem a hájí li po-
ctivě rovné právo jazyka českého, opíraje se
o platné zákony výše uvedené. Na českém
úřadníku, na českém soudci, požadujíti
gentlemani, aby se stal odřeza ncem a škůd-
cem svého vlastního národa, z něhož po-
chází, s nímž žije a trpí, aby jednal prot
svému citu národnímu a proti svému práv
nímu přesvědčenl.
Beck
Páňa
Čech
Sam
Čecho
Morava
Praha
Volkstag
15
article
A když se jich tážeme: Jmenujte nám
tlen zákon platný, jenž by zapovidaí
našim úřadníkům a soudcům, že nesmějí ve
vnitřní službě mluviti a psáti jinak než po
německu — čím mohou nám odpovědět
Nemohou uvésti ani jediného zákonného
ustanovení, nýbrž vše, čím mohou se
vytasit, jsou toliko absolutistická on
dvě tajná nařízení Krausova za vlády
Bachovské tmy, která notabene n'kdly
nebyla řádně vyhlášena a nikdy nenobyla
platnosti zákonné, alebrž článkem XIX zá
kladních zákonů státních v prosini 1867
byla na dobro v nic obrácena a zrušena
Vyrazíli se jim tato Beichovská hůl.
přijdou gentlemani s druhou: S pověstnými
nařízeními Claryavými a Kiudingrovými ze
due 16. října 1899, jimiž zrušena nám
vnitřní úřadní čeština a ponecháno jazyku
uašemu pouze rovné právo ve vnejší m
Avšak obě Iato, vrve
Němců vyhrdlená ministerská nařizení od-
porují nejen plalnému zákonu
zemskému z 8. dubna 1848, nýbrž
i samému základnímu zákonu stát
nímu z prosince 1869, dle nichž náleži
jazyku českému úplně rovné právo s ně
meckým bez jakéhokoliv obmezení,
tedy právě tak ve službě vnitřní jako
zevnitřní. Poněvadž pak vláda dle ústavy
platné nemá práva vydávati nařízení, která
by se příčila platným zákonům, postrádaji
samozřejmě dotčená nařízení Claryovaa
Krausův
Němec
16
article
Kindingrova legální povahy zrovna tak, jako
výše vzpomenutá nařízení Krausova. Ne-
jsou tedy čeští úřadníci, kteří se
jimi nespravují, alebrž pouze řádně ve
hlášených zákonů z r. 1848 a 1867
se drží, žádnými »rebelly«, jak pan Pachen
je denuncuje, nýbrž řádnými úřadníky.
plnícími svou služební přísahu,
že budou zachovávati, střežiti a plniti zákon
a nic než zákon.
Za to by však větším právem zasluho-
vali příjmí »rebelův« oni němečtí soudci
kteří v království českém popírají rovn
V drobném prodejit
ranni číslo o sobě . . . za 3
odpsledni . . . . . . . za 2 h
Ve flialkách na venskově-
zanní člalo. . . . . . . . 10h
odpolodní . . . . . . . . 4k
Inseráty
plali se hotově napře
Předplacení a inserty přijímá zámínl-
strace v Marísnsko ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce
tiskárna a ezpadice „Národnich Listů“
Rukopisy se nevraosji.
Kindingrův
Krausův
Pachen
Marísnsko ulice
17
article
právo zemskému jazyku dvoutřetinové vět-
šině domorodého obyvatelstva, kteří prot
platným zákonným ustanovením
opovažují se odmítat česká podání od prahů
zdejších c. k. soudců z pouhého schválu, na
povel německého Volksratu v Třebenicích.
Tak mohl, opřen o zákon, odpo-
vědět ministerský předseda sv. p. Bleck
německým oněm kverulantům z Moravy pp.
D'Eivertovi i Albrechtovi, když přišli k němu
denuncovat české soudce, že si dopisují
s moravskými soudy po česku. »Jsou
Čechy, jako vy jste Němci,« potřeboval jim
říci, »a jako není žádného zákona,
který by zapovidal německým úřadníkům
dopisovati si s jinými úřady po německu,
rovněž tak není zákona, který by za-
povídal českým úřadníkům do-
pisovati si s jinými úřady jinak než po
česku. Rovné právo vše m!«
Než, jak zněla zatím dle zprávy ně-
mecko nacionální korespondence odpověd
páně Beckova udavačům německým?
Zněla prý: »Sv. p. Beek je ujistil, že
vláda bude míti také v uvede-
ných případech na zřeteli svůj
slib: zabrániti svémocnému za-
vádění vnitřní úřadní češtiny
via facti (cestou skutků) a zavede vy-
šetřování.
Co tomu říkají naši poslanci
z »Národního klubu«, držící vládu Beckovu
»se zaťatými zuby?« —
Nebyla doba, kdy jim týž sv. pan
Beck sliboval vnitřní úřadní če-
štinu v Čechách právě tak, jako
českou universitu v Brně? A hle,
nyní vychází na jevo, že dal zatím Něm-
cům slib, že zabrání »svémocné-
mu« zavádění vnitřní úřadní češtiny v sou-
dech a úřadech českých! — To jsou věru
přezajímavé poměry, hodné zajisté, aby
byly udežány až do prasknuti zafatých
zubův!
D Eivert
Albrecht
Němec
Beckův
Beck
Třebenice
Morava
Čechy
Beckov
Německo
národní klub
český univerzita v Brno
18
article
Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl.
V Praze, 6. června. (Zemský sně m.)
Dle nejnovějších zpráv vláda hodlá zemským
sněmům věnovati letos jen měsíc říjen, poně-
vadž ostatní čas na podzim zaberou delegacea
říšská rada. Aby se sněm království českého
mohl v říjnu ihned chopiti práce, bude někdy
v polovině července svolán ku předbéžnému
krátkému zasedání, jež má býti věnováno jen
ustavení sněmu, t. j. volbě různých komisí
zemkh
gent na říšské raďě.J Na poradě KI-
bovních předsedů bylo, jak známo, usneseno,
že se na projednání rozpočtu ve sněmovním
plenu věnuje 20 schůzi po 10 hodinách, tedy
celkem 200 hodin a zároveň rozpočíláno, kooslik
řečnických hodin připadne na každý klub a kaž-
dou poslaneckou skupinu. Včera před rozchodem
na lelniční prázdniny spočitáno, kolik z vyměře-
ného ji času každá skupina již spotrobovalaa
mnoho-li času ještě zbývá na ostatní čásť roz-
počtové debaty. Mluveno dosud 63 hodiny, takže
zbývá ještě 137 a připočítá-li se čas, který za-
berou ministerské řeči, jež se do kontingenlu
nepočítají, celkem asi 146 hodin. Rozpočto á
debata v poslanecké sněmovně zabrnla by tody
ještě asi 15 schůzt. Sněmovna sejde se po jet-
nieích ve středu dne 10. t. m. Poněvadž v so-
botu a v neděli schůze není, mimo to jsou tonto
měsíe ještě dva svátky, zbývá do konce měsíce
celkem jen 14 pracovních dní, tedy méně, než
ne vrřaení rozpečta potřebuje samotná poslu-
necká sněmovna. Mino to rozpočet musí vyří-
diti do konce měsíce faké sněmovna panska,
nemá-li nastati potřeba, aby se zatímný rozpočet
prodloužil aspoň na měsíe červenee. Ve vlád-
ních kruzích zrodi se proto plán, aby se větší
Praha
KI
faký sněmovna
20
article
V Praze, 6. června.
Praha
21
article
8—. (Kronika.) Zdejší druhá zemská
scéna odbyla si svůj cyklus »májových her
slavnostaích«. Nevěděli jste nic o té slávě
Uložili jste si nevědět. Stalo se nám vůbec zá
konem, nevědět o zdejší druhé zemské scéně.
— Jaký to zákon? Kdo jej uložl?
Takový zákon! Naše sebekázeň si jej
uložila.
— Bláhovost! Zavírat naschvál oči před
věcmi uméní, tedy kultury ! Barbarství! Kdaž
o tom jakživ slyšel! Jen v Čechách snadje
možna taková — obmezenost ! . ..
Nu, kdož vi! Jsou takové imperativy ! Po-
znání se dostaví, idea kže, se zařidit! Káže,
zachovat se určitým způsobem, sebrat silu ! Pře-
devším — mravní silu! Obmezit svůj zájem
osobní, obělovat jej, podřídit prospěchu my
šlenky vyšší! Není-li v tom svrchovaný výkon
— kulturný? Nejen v Čechách je věc mo
žna! Všude, kdekoliv zápasily spolu idey.
byla nutna taková disciplina. Co svět světem
stojí, co vzešlo lidstvu světlo kultury, co uměn
se postavilo do služeb idel, stály idey prot
ideám a nemohla zvítězit idea, klerá na své
ztraně nenalezla schopnost oběti, schopnost se
bekázně v zájmu vyšším.
Okolo r. 200 př. Kr. vydal Tertulián, ob
čan karthaginský, svůj pověstný spis proti řím-
skému divadlu. Skladatel »letáku« de Spe
taculis byl někdejší pohan, ale horlivý při
vrženec nově vzcházející idey křesťanské, byl
svérázný myslitel, ohnivý polemik. V Římě pano-
val Septimus Severus. Tenkrát nebyly divadelní
hry, co jsou dnes : obchodní podniky vypočítané pro
zábavu obecenstva. Divadlo bylo státní ústav.
Tertulián
Spe
Septimus Severus
Čechy
Řím
22
article
Hrálo se jen občas, za některých slavností a v du
chu panujícího náboženstva. Dozor měli úřadníci
přítomno bývalo všecko obyvatelstvo. Bylo jaks
národně slušno, býti přitomnu brám. A lid vá-
šnivě hry miloval, Pobrdat divadlem, značilo ž
jaksi pohrdat vkusem a smýšlením lidu.
V kruzích mladě křesťanské obre brzo se
oetla na jednacím pořadu nalehavá otázka.
— Smíli věříci navštévovat divadlo ? ..
Bylo zeela přirozeno, že vznikla.
Zájem osobní žádal, nevylučovat se. Také
věřicí byli konečně členy karihaginské společnosti
byli národ a lid, eftili jeho choutky.
Názory, jako vždy, se rozcházely. O d
vody a omluvy nikdy není nouze. Také mez
pohany byli slušní lidé, přátelé občanského po
koje, snášelivosti. Domlouvali věřícim.
— Divadelní hra přec není akt nábožen-
ský! Nezadáte si nie! Přijďie ! ..
I dnes známe podobné řeči.
— Divadlo a vůbec umění a »kultura«
nemají nic s — národními spory! . . .
A podobně.
A mnohým členům mladé obce zamlouvalo
se, tak usuzovat.
— Vždyť bůh sám s výšin nebeských za-
hřívá svým sluncem divadelní seénu! Proč by
měla trpět návštěvou božská idea ? . ..
Nějaký pláštik, zastřít svoji hanbu, osobn
choutka vždycky najde.
Učenci přišli s Písmem. V Písmě vskutku
nikde není řeč o divadle! Také vykladači na
oko přísní shledávali:
— Nic v tom zlého, v den představen
se vmísit do davu diváků ! . ..
Tak zmitána vlnobitím pochyb obec kře
sťanů v Karthagu, až do zmatku duchů zasáh
hlasatel.
Kartágo
Pobrdat divadlo
23
article
Nic nového pod sluncem! Ve druhém sto-
letí po Kristu jako ve druhém tisíciletí, vždy
jsou kolem idey shrnuty všecky typy společnosti
Jsou nadšenci a lhostejníci, jsou opatrníci a
radikálové, jsou ulekaní a stydliví vyzna
vači a zase nešikovní čekatelé mučennictva.
Terlulián nebyl muž polovičalostí.
— Zajistě nečteme v Pismě přikázání
divadle, jako jsou jiná přikázání: nezabiješ,
bohy sobě neurobíš, nesesmilniš, nepokrades
Bůh nekázal výslovné: nezajdeš ani do cirku
ani do divadla, ani ke hrám gymnasickým, an
na zápasníky! . ..
Není li však řeč přímá, je nepřímá ! Mluv
se v Plsmě o společnosti, jaké třeba věřícím u s
vystříhati. A kdo žije v duchu idey, rozezná
spolučnost! soudil karatel.
Však to byla hádka leda o slovička! Ne
třeba se lepit na písmona, kroutit »texty«, ohá
nět se citáty!
Pádnější důvody byly po ruce.
— Divadlo je státní instituce a stát je —
pobanský! Co má věříci hledat mezi pohany
A důvod za důvodem se hrnul pádný svou
časovosti a důsledností idejnou! Nemožno zá-
roveň sloužiti dvěma božstvům, křesťanskému
pohanskému! Vcházeje do římského divadl
křesťan vzdává se své víry ! Sami pohané tak
soudí. Kdo přeslal navštěvovat divadlo, pokládán
je mezi nimi za odpadlého. Je získán Kristu
V meziaktech rozzařený dav zlořečil křesťanům
Propukaly záchvaty vzteku, pronášeny výzvy
aby se šlo na křesťanyl
Bylo třeba odvahy ve druhém století, hlási
se za křesťana Vyzývat věřicí, aby nechodili
do řimských divadel, bylo nabádat je k srdna-
tosti, ba k hrdinství. A silný příklad, výmluv-
nost Tertuliánova nezůstaly bez účinku. Stalo
se pravidlem a přešlo v tradici obce:
Krist
bůh
24
article
— Kresťan nepatří do zábavy pohanů !
Arci není společnost nikdy z jediného fládru
Vždy je zastoupen živel, kterému slovo »obet
v zájmu idey« jde proti srsti.
A chutě shání idejnou zástěru pro svoj
sobectví.
— Proč ne do diva dla? Což není divadl
umění? A umění »samo o sobě«, je-li co
zlého ? . ..
A bezpáteřníci karlhaginské obce tim
houževnatěji se vraceli k posvátnému textu.
— Bůh zakázal modloslužbu, ale nezaka-
zuje divadlo, jen když se tam nedopustím po
hanského skutku! . ..
Marně proti sofistikům tasil Tertulián argu
ment mravní.
— Bůh ukládá věřicímu, aby si chráni
pokoj duše! Hry matou duši, dráždí smysly
vzbuzují vášeň. Sotva hry ohlášeny, rozvíří se
město, tvoří se strany, rozestupují se v tábory
řevnivců, zlé pudy davu se probouzejí! A zá
kladní cnost křesťana? Není li trpělivost, mír
nost, čistota, milosrdenství ? . ..
A řízná kritika následuje. Staré divadl
mělo vedle silných své slabé stránky, mělo
hnusné obyčeje arén, jež byly právě tak drahy
řeckému i římskému davu.
— A co se děje ve stadiích, pověz milý
křesťane, hodno-li tvého pohlodu? Štilce a ko
pance litají, rány pěstí a dlaní! A ťafkami
pohlavky skrucují se tváře k obrazu božímu
stvořené! Čertovo dílo, všecko umění pa-
lestry ! . . . A teprv vrchole požitku ! Krvavá
žeň smrti v arénách ! . . .
A všecko nie platno! Vždy je část živlu
nepřistupna důvodům.
— A přece jsou i mezi pohany slušn
lidé a navštěvují divadlo ! ..
Záleží, který z obou živlů má převahu ve
společnosti Či ten, který má smysl pro příkaz
idey anebo — druhý živel?
Turtulián podržel pravdu. Pád Říma se
bližil olbřímími kroky Obec křesfaů byla společ-
nost mravné síly, přísné kázně. Lidé padali,
ale idea — zvítězila.
Tertulián
Štilec
Řím
boží stvořený
25
article
A takový je kolovrat kultury! Stále idey
spolu válčí a stále se proces opakuje. Zvitězit
může jen idea silná a síla idey je v diseiplině.
Formule je pořád jedna, dnes v Praze ja ko
v Karthagu za doby Septima Sovera. Leda eti-
keta se změnila, tam idey náboženské se srá-
žely, zde národnosti proti sobě stojí. Která
kterou?
— Proč bych si nemohl zajít na operu
nebo deklamaci do druhého zemského? Proto
ještě se nevzdávám svého češství!
— Nevzdáváš se a přece — poškozuješ
Tím hůře!
— Jaká logika
— Taková! Dnes návštěva divadla je zá
roveň jeho podporou, ať mravní nebo hmolnou.
A skytat podporu protivníkovi a poškozovat věc
vlastní — jedno je ! ..
Od Septima Severa trvalo ještě několik
století, nežli bylo zřejmo, že zvítězila disciplina
logiky Tertuliána.
Nevime, jak dlouho potrvá, nežli bude
jasno, na kterou stranu se asi přiklonilo
vitězství v našem národním boji. Ale tolik je
jisto: dlouho ještě bude nám ukládat vyšší
idea nevědět nic o tom, co se děje slavnéhoči
neslavného v domě naší druhé zemské scény.
A nebude naše »nevědomost« nic »neslýcha-
ného« — v dějinách kulturyl
Septimus Sover
Septimus Severa
Praha
Kartágo