ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 272534b0-660d-11dc-8a81-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 25 celkem · entity: person 70, place 14, org 1, work 4
1 masthead
16. června 1901.
2 masthead
Nedělní zábavná
3 masthead
příloha
4 masthead
Národních Listů k čislu 104.
List
5 masthead
Strana9.
6 article Z obce tichých.
Z obce tichých. Pan aktuár Filípek. Obrázek. Nakreslil Fr. F l os. Zajisté každý z vás, velectění, vzpomene-l si na své rodiště nebo na místo, kde jste delš čas žili, uvidí svým duševním okem jisté typi- cké osobnosti, které patřily k charakteristice města nebo dědiny právě tak jako baňatá věž puklá kašna, nebo mariánská socha na náměstí. Vidíte lékárníky sedící na kamenných lávkách, vidíte bručící, mrzuté notáře s tlustou, střibrem kovanou holí, ani se točí jako holubi a jsou v rozpacích, do kterého domu výčepního by za- padli, anebo spatříte majora pensistu, vlekoucího nohu za sebou v pochodu vojenském a střílejí- cího očima do prvých poschodí, kde se lehounce vlní krajkové záelony. Jinému se vybaví před zrakem duševním kulaťoučký doktor se slamá- čkem na holé hlavě a vždy spěchající jako kvočna před bouřkou, jiný vzpomene na listo- noše, na výměnkáře, na pana otce z »Čertova mlýna« *) a opět jiný na někoho jiného. Bývají to osoby buď velmi populární nebo nápadné tím, že se pravidelně na určitých ml- stech objevovaly a staly se jaksi součástkou celkové fysiognomie místa. Když taková osoba náhle zmizí z místa, kde jsme ji tolikrát viděli, ohlížíme se marně upadáme v zamyšlení. Zde něco schází, rozhodně scházíl Co pak to asi je? A najednou, najednou se rozpomeneme. Pan Doubelík tu není Na mou duchu, není! Vždyť tamhle sedával; dvacet let tam sedával na lávce, škádlil děvčata, na kaž- dého pokřikoval, čtveráctví provozoval a tabáček měl v tabatěrce tak vonný a vždycky dost dost — a vlhký — žádný trupel ! Nyní víte, kdo to schází, co tu mělo býti a není. Vzpo- menete si, že vám kdysi kdosi psal, že pan Doubelik dočtveračil, že ho právě z této lavičky odnesli nejprve domů a pak na kopeček zrovna vedle zdi že ho položili.
Filípek Doubelík Francie čertův mlýn
7 article
Ba i slza vám vběhne do očí a zdá se vám jakoby někdo to vaše rodiště o něco pěkného. o něco drahého oloupil; zrovna jako kdyby někdo tu kašnu nebo tu mariánskou sochu od- nesl. Nebyl jste příbuzný, jen tak známý, ale je vám přece tak nějak líto — lito — čeho Eb, kozel vi, ale je vámto líto, že ten obrázek jejž každý v duši nosi, jest neúplný, zkomo- lený, zrovna zkažený. Ano, tak je to. A ta ne- úprosná leta kazí, kazí napořád a dělají vám mrzutosti. Pan aktuár Filípek byl takovou součástko mého rodiště padesát, ba skoro padesát let nic nepřestřelím, řeknu-li, že po jeho odehodu spustlo náměstí a spustly ulice, vždyť tam těeh padesát let pan aktuár skoro prožil Vidím ho ještě před sebou tak živě, tak jasně a miluji ten jeho obraz, jako jsem miloval jej sama a jak ho milovali všichni. Byl vysoké postavy a měl zálibu ve svět lých šalech. Jinak oděného jsem ho snad an neviděl, býval vždy jako z cukru. Ovšem pa- matuji se na pana aktuára, když již dlouhá v ostrý klin sestřihnutá brada jeho byla silně prokvetalá (od šelmovství, jak sám říkal) a mal hlava jeho byla bílá; ale tenkrát ještě chodí pan aktnár zpříma jako švihák. Spodky míval vždy »na štruple« a pohyby jeho dlouhých nohou byly vždy bystré, jakoby pan aktuár stále tančil. Ačkoliv měl důkladný nos, zajisté ne menšt než Cyrano (což jest ostatne známkou dobroty a duchaplnosti), byl přece pan aktuár krasavec. Oči jeho byly modré tak laskavé, že s touhou chytali jsme jeho pohledy.
Eb Filípek Cyrano spustla ulice
8 article
Ty jeho oči hřály a hladily a jeho ústům by sotva odolala kterákoli krasavice, jen kdyby třeba o »štípanou« požádal. V celém městě ne- měl nikdo tak bělostného a lesklého prádla jako pan aktuár Filipek, což ovšem bylo tajemstvím a zásluhou paní Berunky, Bäbinky, Berušky. Bibinky — ah, kdož ví, jak ještě jinak pan aktuár svou rozmilou paničku jmenovali l se Paní Beruška byla opravdu rozmilá ženu- ška. Taková malá, kulaťoučká a vždy zardělá jako mišeňské jablíčko. S radostí se na ně člověk podíval, když v neděli odpoledne se vy- dali oba manželé na obhlídku svého hospodát- ství. Pan aktuár houpal se pružně jako vodní pták, klonil se v pravo, v levo, mávaje bílým kloboukem jako vějířem, děkuje za pozdravy (v městě na hlavě klobouku nenosil, nestačil by smekati) a paní Bibinka cupala po jeho pravé straně (vždy po pravé !), takže se vám zdálo. jakoby jen přešlapovala, ale z mista se nehý- bala. Její šťastná, zardělá tvářička byla plna úsměvů. Za hřích by si byla pokládala,“ kdyby na některý pozdrav nebyla způsobně odpověděla Nekývala hlavou, jako když béře ryba. na udici (jak je nyní zvykem), ale každému něco pěkného pověděla svým dětským milým hláskem ac také neházela úctou sem a tam, ale tak po staročesku »Dej Pánbůh šťastný, dobrý, pěkně děkůjí,“ anebo vAž na věky buď pochválen!« Vždy jen tak, jak se u nebožky maminky naučila a za tím ferina pan aktuár jen samé: »služebníks, »ručičky líbáme a »zdrávi pilí« l třeba na kře- sťanský pozdravl
Bäbinka Bibinka Filipka zásluha paní berunka
9 article
Ah, ten se nahřešil ! Způsobná slečink jde kolem; trhne sebou v bocích, nožku zkrátí, ohne v kolinku, stýdlivě sklopí řasy a zašeptne »—ku Hbám« a pan aktuár hned k ní, pohladi tvářičku, jež zahoři růměncem, olízno prst a po- děkuje: »Dobrá byla !« A jde dál, jakoby se ani nechumelilo. Jindy celý den až do večera říká: »Dobrýtro!«a jindy: »Sokolíci, na zdar!« třeba damám. Ale ví bůh, pan aktuár neurazil, vždyť bylináš, celěh města bratr, strýc, přílel — eh, všecko málo. byl to náš pan aktuár. Chce někdo něco říei? Ne. ěnote ovsi an Proším, fakfa! Kdo způsobil, že naše město jest takovým, že závidí mu města ostatní široko daleko? Kdo poukázal na výhody polohy, na výhody, jež skytá řeka a hojnost lesů, kterých výhod bylo třeba jen obratné využiti, aby se povznesl průmysl na výši netušenou? Kdo se postaral o školy, kdo založil knihovnu? Kdo podnítil ducha spolkového, kdo založil divadlo, ) Takových Čertových mlýnů u nás po čertech nnoho. kdo hlásal, že známost věcí říšských a zemských jest veledůležita, ba nezbytna? Jedním slovem, kdo zavedl blahobyt do města, kdo se staral o jeho osvětu, ušlechtilou zábavu po celý život? Ah, zapomněl jsem vám řici, že pan aktuár Filípek přistěhoval se do na šeho města v roce 1847 a že to byl vlastene z let šedesátých a to, tuším, uhodli jste všecko- Mládež školní ho zbožňovala a z chudobinee zněla chvála jednoho zvlášť jmena — ale dosti o tom! Odpusťte, že jsem se tolik ptal. Pokračoval bych, ale bojím se hněvu va- šeho, ale ještě více hněvu toho, jejž milují který dávno dříme sladký sen v té obei tichých zrovna v západním koutě, na jehož hrobě sto jenom prostá kamenná mohyla a na ní nápis »Václav Filípek, aktuár«. Nikdy úřadu čestného, nikdy titulu a pocty nepřijal. Takový byl člověk pan Václav Filípek aktuárl
Sokolík Filípek Václav Filípek čertův mlýn
10 article
Jak jcem již svrchu pravil, přistěhoval se do našeho města pan aktuár Filípek roku 1847. Byl švarný mladý muž a »od péra«, což zna- menalo mnoho nejen pro opatrné tatíky, ale ještě více pro městské krásotinky. Bylo jich na- jednou celý tucet s uprázdněným místem v sr déčku a ručku by podaly nejen jednu, ale obě a najednou. Ale pan aktuár vyvolil právě tu, na kterou si zrovna nikdo nepomyslil, ne snad proto, že by byla nepatrnou anebo snad nehezkou, naopak byla jednou z nejpřednějších, a že hezkou byla panna Berunka Šebestova, dosvědčovala mnoho mnoho let pozdějí paní aktuárová, ale nepo- myslil na to nikdo, protože to byla dívka tak skromná, takový domácíček, že o jejím byt skoro nikdo ani nevěděl. Ale splnilo se poř kadlo »Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná. najdou tě« a pan aktuár byl znalec! Našel si perlu skrytou, zrovna po vůni ji našel jako violku. A Berunka pod jeho zrakem zrovna rozkvetla. Maminky chudinka již neměla a celá tih domácnosti tlačila její kulatá, něžná ramínka. Stalo se to tak, že její pan otec Šebesta. mistr kominický a starosta města, sešel se kdys s mladým aktuárem v hostinci a tak při přátel- ském hovoru se domluvili, že jsou krajané, touž oba — Talijání.
Filípek Šebestův Šebesta
11 article
Pan mistr Šebesta se rozpomněl na sve předky, kleří se ještě nazývali Šebastiani a pan aktnár měl rodinná akta, ze kterých bylo zřejmo že rodina Filipi přišla již před dvěma sty lety v tyto žírné vlasti přes hory a doly z krásno Florencie. Praotee Šebestův byl kominíkem jako jeho poslední mužský potomek, kdežto praolee páně aktuárův býval malížem skla. Bože, to bylo radosti! Div si oba pánov do náručí nepadli, ne snad proto, že vzpomněl společné vlasti otců svých (neviděl jí jedenr ani druhý jaktěživ) ale že se poznali, že si poroz uměli jako dva vlastencí. Proslm vás, velectění byste neztráceli z mysli, že vypravuji o lidech. kteří žili před půl stoletím ; dnes, kdy se osvi cení lidé předbihají jako v cirkusu, kdo žeje větší kosmopolita, jest skromné mé upozorněn na místě. Nepravim to s posměchem, ale s litostí. A tak k sobě oba pánové přilnuli, že po elivý mistr pozval milého panan aktnára k sobě na skleničku nekřtěného a náhoda či osud tomu chtěl, že skleničky z broušeného barevného skla i zaprášenou zelenou láhov přinesla Bábrlinka- Sklenky ji v rukou zazvonily a tvářička jí vzpla- nula jako planý mák, když se hostu do těeh jeho modrých očí podívala a než se rok seše s rokem, přestěhoval pan aktuár Filipek své mo- vitě jmění (nebylo toho mnoho) do nárožního domu na náměstí a mladá ženuška kladla na bílý ubru nyní přibory tři. V čelestolu pro tatínka, v levo pro mužička Václavíčka a v právo pro sebe.
Šebesta Filipi Šebestův aktuár Václavíček Florencie Filipka
12 article
Tak se pan aktuár přiženil k Šebestovům. Ale protože nedělal nie rád na polovic a když se dal na pochod, nepřestal nikdy na jediném kroku, nýbrž dělal jich hned několik, tak tenkráte poděkoval pěkně za úřad, rozloučil s s pány kollegy a ponechav si pouze tituí aktuára, věnoval se cele své ženušce, tchánoví a veřejněmu působení. Způsobil tím v nové své rodině nesmírnou radost. »A co byste tam seděl a dýchal kance- lářský prach?« mínil dobrák mistr, »budt tady n mne, však si něco najdeme, aby se nám nezkrátily žíly.« A měl pravdu starý Šebesta. Nikdy se jim nezastesklo. Jmění měl starý Šebesta dosta dost. V některých městech se kominnictvi zna- menitě vyplácelo a jak jsem se ze starých zá- pisů dočejl, I velké eti docházelo. Tak zrovna v našem městě v pořadě výplat byl mistr ko- minnický již na třetím místě a kde pak za ním teprve chori regent, ten už byl chudink s kalkantém až na deškách!a abrv ms Mimo to zdědil mistr Šebesta pěkný sta- teček po rodičích a nebožka paniináma Beruš čina nepříšla také s holýma rukama.
Šebestov Šebesta
13 article
Za živobytí mistrova pan aktuár' Filípel tchánovi v úřadě vypomáhal a když poctivý mistr složil účty obecní v ruce pánů radních účty své životní odešel vyrovnat k Soudci Nej vyššímu, věnoval se pan aktuár Filípek jenom správě jmění a životu veřejnému. Rodinné štěstí páně Filípkovo bylo skoro úplné, pravím skoro, neboť do sladké číše jeho padla také kapka pelyňku. Ve třetím roce šťat- ného manželství přinesl mladým manželům čáp roztomilou dcerušku a udělal z poetivého mistr Šebesty rázem dědečka, ale roztomilé děťátko divalo se tak udiveně na svět svýma chrpovýma očkama, že se zdálo, jakoby sem jen nějakým přehmatem Prozřetelnosti bylo zabloudilo a toto zdání potvrdil i brzký jeho odchod. Zavřel svá udívená očka, usnulo a již se neprobudilo. Tenkrát dědoušek Sebesta plaka! — a plaka naposledy, po půl roce i on odešel. Snad se to drahé robátko hledat v kraje, která si Pán bůh nechal pro sebe. Osiřelí manželé tím úžeji se k sobě přimkli. oželeli ztráty, ale nezapominali nikdy Poplašený čáp již nikdy nad krovem jejieh se nezastavil . .. Pan aktuár Filípek nosil svou ženušku opravdu na rukou. Žádné jméno mu nebylo dost něžným a proto je často měnil, ale Be- runka nie jinak něž stále Václavičku. Strojila ho, krmila ho a on ji hýčkal jak kdysi to své děťátko. Ale během času přece se jim zastesklo Toužili oba po dítěti a když neměli svého, vy žebronili na sestřence Berunčině, kteráž byla provdána za úřadníka v Berouně, dcerušku Jetynku. Sestřenice Berunčina měla jen dííky dvě Jetynku a Karlika a proto nerada dcerušku pouštěla z domu a když, tedy jenom na krátký čas. Mělť ovšem i pan aktuár své příbuzné ale daleké většinou; jediná sestra jeho provdána byla kdesi u Budějovic za mlynáře Semelku ta měla jen jediného syna, který již studoval z toho tedy nebylo nic.
Filípek Filípkův Šebesta Berunčin Semelka Beroun Budějovice
14 article
Zůstala tedy k potěše manželů jen Je- tynka, ale ta bývala jenom hostem, až najed- nou se věci změnily. Milé Jetynce a Karlovi zemřeli oba rodiče brzy za sebou. Starší Karel dokončil studia dosáhl místa, ale Jetynka zůstala chudink sama jako list na holé větvi. Manželé Filipkovi přispěchali ovšem s po mocí. Karla usadili jako svého a Jetynka na lezla v domě páně aktuárově nejen nový domov ale možno říci i rodiče neméně něžné a milu jící než vlastní. Jen delikátní cit, jen vrozená dobrola obou manželů zabránily, že oba nevykřikli radost ale jisto jest, že při vnškerém soucitu s nebo hými sirotky cítili přece dech jakéhosi blaha S Jetynkou vpadl do tiché jejich domácnost dlouho toužebně žádaný paprsek slunce a štěstí. Tenkráte bylo Jetynce již šestnáct let. Pr poslední své návštěvě, ještě za živobytí rodičů. byla Jetynka jako dovádivé hříbátko, ale nyn po ztrátě bytostí, nejdražších vstupovala do strýcova domu dívka vážná. Tvářičky její po- bledly a úsměv jejích rlíků byl spíše dojemný než dovádivý. Celá její bytost se změnila, jak když lapite švitorné přáče na vétvi a zavřete je do klece. Sedala tiše v ústraní a hlavinka jeji někdy tak bujná, klesala jí na složené ručky opřené o stůl nebo okno, pod nímž rozkládala se zahrada plná květů. Manželé předstihovali se, aby Jetynku vy trhli ze zádumčivosti a ježto si počínali správně a opatrně, podařilo se jim, že květinka jejieh pozvedla svou hlavinku a že ptáček jejich zase zazpíval. A zase bylo veselo v domě aktuárově, b veseleji než kdy před tím. Létá mijela a zdálo se, že bude vždycky tak. Ale nebylo. Sám par aktnár Filipek se postaral (ovšem nevědomky o to, že jeho ptáček žatoužil opustiti jeho důn a uplésti si hnízdečko vlastní.
Karel Jetynka Filipko Filipka
15 article
Neobyčejnou zálibu měl pan aktuár jakživ v divadle, ale nejen zálibu, on věřil, že jevište jest i výbornou pomůckou ku probouzení vě- domí národního i dobrou školou pro dorostlou mládež. Tenkráte bylo představení slavnosti svátkém. Připravy děly se pečlivě mnoho dní před tím a hra byla tak svědomitě nastudována. že nebylo třeba napovědy; ba v prvních letech hrálo se vůbec bez napovědy a dlouho nikomu na mysl nepřišlo, že by ho vůbec bylo potřebi Pan aktuár byl nejen zakládatelem, ale duší divadla; náklad nesl sám a celý přijem svědomitě odváděl dobročinným účelům. Z toho je zřejmo, že brzo přivedl také »svou« Jetynku do divadla a ze čilé děvě brzo zatoužilo táké otříti podešve svých stře- víčků o vrzající, ale kouzelná prkna jeviště. Jetynka měla vlohy, milovala hru a hrála slavně. Panu akfnárovi jako režiséru nestačily hodiny zkoušek, hrál, zkoušel a opakoval s Je- tynkou i doma, takže paní aktuárová, paní Beruhka, uměla kus dříve nazpamět, nežli šla do divadla. Též ostatní herečky a herci věnovali se hře s láskou a se zápalem a ježto pan aktuán měl dobrý vkus, péče nešetřil a uměl poraditi. těšilo se představení v našem městě lak slavné pověsti, že z široka daleka přijížděli sem hosté a nalákáni zdejšími úspěchy, po přikladu pana aktuára též domá ochotnické spolky zakládali Tenkráte byla nejslavnější divadelní epocha, když pan aktuár Filípek a jeho Jetynka vyjl- ždéli do okoli, aby radou i pomocí přispíval nejen k dokonalému provedení, ale i k ozdobo představení v sousedních městech. Rozumí se, že paní Berunka nezůstávala sama doma.
Beruhka Filípek Jetynka
16 article
Povozník Bartoníček vozil celou rodinu kupy lepenkových škatulí, v nichž složeny bý- valy Jetyučiny kostymy, na kolik hodin daleko- Ačkoli docházela Jetynka všude zasloužené chvály a vracívala se buď pozdě v noci nebo druhý den ráno se strýčkem a tetinkou obsy pána květy, přece jen hrála nejraději doma. A proč? Pan aktuár to dávno věděl, ale ani nepípl. Pozoroval, ptal se, zkoumal a podle všeho vyzkoumal dobře a pak teprve svěřil svá pozorování své Bibinee. Ačkoliv podával svou zprávu po troškách. odvážených na vabách lékárnických, přece se paní Bibinka ulekla. Zachvělo se její staré dobr srdee předtuchou; vzpomněla si na ten čas. když k nim začal choditi Václavíček s tatínkem na besedu a pamatovala se na to velmi dobře. že by tenkrát jistě byla utekla z domu, kdyby jí její tatínek toho Václavíčka byl nedal. A Je- tynka nebude z jiných, »jest už to tak na světě,« utěšovala sebe i pana aktuára, »děti ke hře, mládež k milování a stáří k hrobu üihne.e Teď ale musil pan aktuár vyložiti všecko »co kdy a kde pozoroval, jak to začalo ae ona Jetynka — a co on, ten Jiřik Zápotockých, kde vzal tu kuráž ?« »Jak se pamatuji, začala věc na jevišt. On ten mladý Zápotocký hraje jako rozený aktér. Vždyť víš, že, když deklamuje zvlášt nějakou řeč vlasteneckou, člověku zprvu mráz po zádech přejede, ale pak začne to hráti v žilách, hlava se rozpaluje, srdce buš a pěsti se svírají, že by člověk buď plakal nebo všecko třískal ! Ale vždyť sama víš !« Dobrák pan aktuár to vskutku eítil a byl přesvědčen, že v prsou každého člověka bije tak šlechetné a vřelé srdce, jako bylo to zlte ardce jeho.
Bartoníček Bibinka Václavíček Jiřik Zápotocký Zápotocký Dobráky
17 article
Vskutku ale deklamoval mladý Zápotock horoucně, zvláště když cítil pohledy Jetynči- ných krásných oček na své tváři. Ty její- oč jakoby ho hladily, povzbuzovaly a bned zase odměňovaly. A což teprve když měl takbl s Jetynkou roli zamilovanoul Nejpřísnější kritik nebyl by se zdržel, aby nevykřikl: »Výborně! Znamenitě ! Přirozeně! Ano, zde to vězelo. Mladý Zápotocký hrál jakoby žil v těch cizích slovech svým citem a proto našel vždy vhodný tón i pohyb. Doma mnoho lásky nezažil. Byl ještě ma lým, sotva desítiletým chlapcem, když mu ze mřela matka a otec jeho, kupec, na mazlen mnoho nedal. Postaral se ovšem o syna dobře Dopřál mu čtyř tříd na reálce v městě soused ním a pak ho poslal do učení do Prahy. Mladý Zápolocký za mnoho let přišel jen někdy na několik dní k otci návštěvou a byl by nejra- ději v Praze zůstal navždy, ale tatík jeho rozhodl jinak. Povolal syna domů. Měl již toho pobíhání »za pudlem« dost a dost a chtěl i odpočinouti Teď ještě chvilku při synovi stával, ab mu viděl do prstů, dříve než mu obchod předá docela. Mladý Zápotocký sebou škubal. Nemohls na ty malé poměry zde na venku již zvyknouti. všecko ho tisnilo, všecko na něj padalo. Ale otec nedal jinak a mladý musil zvykati a hle. jaký div ! zvykl brzo. Jednou přišel do divadla jako divák a již ke druhému představeníse přihlásil jako ochotník.
Zápotocký Praha
18 article
Aeh, jakou radost měl tenkrát pan aktuár Poznal svého muže hned při čtecí zkoušce. Ten věděl, co čte a jak recitoval ! Pan aktuán si proto tak mladého Zápotockého zamiloval, že samu Jetynku na přednosti mladého muže upo zorňoval. Ale Jetynce toho upozornění nebylo třeba, majíť dívky již vrozenou mohutnost po- znávati a odhadovati cenu hezkých, mladých mužů. Dobrákovi strýčkovi zajisté ušlo, že má mladý Zápotocký modré oči, ale černé řasy at že je tak neobyčejně pěkné, že jeho knírek je měkký a lesklý a zuby husté a bílé jako z per leti, což je neméně pěkné, zvláště když se Zá potocký směje, a dobráku strýčkovi ani ve snu nenapadlo, že se Zápotocký těma modrýma očima divá jen na Jetynku a že se jeho ústa usmí vají právě jen na ni, což jest nejen hezké, ale přímo výtečné a milování hodné. A protože Jelynka měla srdéčko dobré vychována byvši po křesťansku, za dobré dobrým oplácela, dival se na ni pan Zápotocký častoa vždycky se usmíval. Na jevišti měl odvahy dost a dost, b i ruku jí polibil, »ty« jí řikal (když to bylo ovšem v roli), ba někdy se na ni i hněval (jak kdy spisovateli napadlo), ale v zákulisí přepa- dal ho strach a na ulici se sotva na ni odváži pohlednouti.
Zápotocký Zá Jelynka
19 article
Ale to jsou mety každé lásky. Ta prvn zdá se vzdálenou v nedozírnu, když ale kn mladí milenci dospějí, berou již ostatní útokem Nejhůře bylo o první slovo v soukromí Hrdla obou byla slažena, rděli se, utikali a zase se k sobě vraceli a pak stojíce s hlavami sklo- něnými a se srdci bušícími — neřekli si nie ale odeházeli od sebe tak blažení a tak mile rozrušeni, jako by si byli pověděli kdo ví jak pěkné věci, Podruhé sešli se maně, aspoň tomu ob věřili, že pouhou náhodou osamotněli v zákulisí a ačkoliv promluvili jen několik slov o divadle eftili se přece jaksi bližšími a důvěrnějšími jakoby se znali léle. Od. té, doby dobývali ostatních met vskutk útokem, ale horlivý režisér nepozoroval nic — až najednou . . . Zkoušelo se právě » Jiříkov vidění«. Všecko šlo jako na drátku, až najednou nastala pausa. Pan Zápotocký a slečna Jetynka měli již býti na scéně, ale běda! nejde ani jeden ani druhý. Pan aktuár žene se jako mrak do zákulisí. To se mu dosud nastalo. Také ostatní herci vypadli z role. Udivení pana aktu- ára dostoupilo ale vrcholu, když spatřil svou Jetvnku opřenu o veřeje šatny a pana Zápo tockého, an ji drží za ruce a deklamuje s t- kovým zápalem, že jako tetřev neslyší a nevidl co se kolem děje. »Pša!« poplašil je pan aktuár. »Co toh Výstup pátý již jest u konce a podívejme se, oni se tu baví!e Oba mladí lidé od sebe odskočili a nemo houce se podivati panu aktuároví do očí koktal něco nesrozumitelného. Pan Zápotocký konečně podal žádoucí vysvětlení. Zkoušel prý slečnu z role.
Zápotocký Jetynka Zápo Pša Jiříkov
20 article
»Auměla?« otázal se strýček trochu ironicky! »Znamenitě!« odpovídal dobrák Zápotocký Paaktnár se srdečně zasmál. Smál s paki ještě při druhém jednání, ale při třetim vlezl mu do hlavy nějaký brouk. Od té doby počal pozorovati, vyptávati se tam i sem a přemýšleti, až se konečně svěřií Berašce. Po prvním leknutí nezbylo milé paní aktuárové než prohlednouti dokonale ten tvrdý oříšek a možno-li, vylousknouti dobré jádro. Nastala domácí porada i soud nad Jetynkou a mladým Zápolockým. Paní Berunka zastupo vala úlohu veřejného žalobce a pan aktuán přihlásil se dobrovolně za prokuratora mla- dého pářku. Ortel nebyl vynesen, ale ujednáno bylo že se oba mladí lidé vezmou ostře na mušku a zvláště slečně Jetynce že strýček (k němuž měla větší důvěru) sáhne na zoubek. A strýček dlouho nelenil a sáhl na ten pravý. Jedinou zbraní byly Jetynce slzy a měkk dlaně. Chytila mílého pana aktuára při výslechu za krk, zaplakala na jeho rameni a pak přimk- nuvši své rtíky na jeho tvář, šeptala ta malá šíbalská vinnice: »Viď, strýčku, že mně pana Jiřiho dáš ? »Co, jak dáš? On Jiřik tě musí dřive chtiti.« »Ach, strýčinku, on chce.« »Opravdu? Ajajaj ! Kdo ti to řekl ? Sna šám ?e Jetynka poznala, že strýček míní jen pro- táhnouti scénu. Vtiskla mu hubičku a pelášila do zahrady, ale hopkovala při tom a byloj tuze, tuze veselo.
Jetynce Jiři ajajaj
21 article
Pan sktuár sdělil veřejnému žalobci výsle- dek svého výslechu, ale hned k tomu dodal »Brániti ji nemůžeme, jednou se vdáti musí. Měl bych ji ovšem raději doma, ale jaká porada. Zápotocký je dobrý člověk, pořádný mladý muž a líbí se mně a Jetynce ještě víc. Vídíš, Be- runko, nemáme nikoho a jmění chvala bolu dost. Je to štěstí, že je máme komu dáti. Co myslíš, Bibinko? A lépe bude, když se vdá sem, budeme ji míti pořád doma, pořád na očích. Vidíš, já musím celý den běhat a tob je smulno. Skočiš si k mladým a celá se po- těšíš.« Pan aktuár byl znamenitý přímluvčí. Shýbl se k své Bibince a líbaje jí oči šeplal ji šelmovsky: »A což, až nám Pánbůh vnoučky naděli! Berunko ! Bibinko! Já se zblázním ra- Paní Berunka se zarděla jako panenka odstrčivši rozpustilého nosáče, blahem celá zma- tená utírala si oči i nos, zvlhlé dojmutím.
Bibinko
22 article
»Ty, ty starý, starý neposedo !« Ale jen to řekla a už se sama k Václavíčkovi přitlačila celým tělem a hlavu svou na širokou tu jeho poetivou hruď položila. Potěšila se tlukotem zlatého jeho srdce. Bylo ale také ujednáno, že mladýmo tom ani muk! Pst, ani muk! Vždyť to je ži- vota máj, ach, ať kvete, ať kvete a voní dlouho, dlouho! Když očka Jetynčina začínala se nepo- kojně točiti a smích umlkal na svěžích jejích rtech, dovedl pan aktuár nepozorovaně svésti oba mladé lidí a slunéčko vyskočilo zas; očka se uklidnila a ústka se rozepěla. A najednou z čista jasna padl na ten smavý ráj stin- Bylo to v roce 1873, v roce vídeňské vý- stavy. Jel, kdo jen mohl. Pan aktuár byl ve Vídni i s rodinou a náhoda tomu chtěla, že právě v cizině setkal se s tím, kdo si na pana aktnára málokdy pomyslil. Synovec to byl, mladý doktor Semelka, syn sestry, provdané za mlynáře Semelku kdesi u Budějovic. Selkali se v hotelu. Panu akluárovi by ani ve snu bylo nena- padlo, že doktor Ig. Seemelka jest jeho synovee, až se tento přihlásil sám.
Václavíček Potěšil Jetynčin Synovec Semelka Ig Vídeň Budějovice
23 article
Seznámili se. Panu doktorovi padla Jetynk hned do oka, a ačkoliv měl původně jiné plány. rozhodl se, že pojede do Čech s příbuznými, staví se u nich na skok a pak se podívá k ro- dičům. Zprvu měl pan aktuár ze shledání radost, ale po několika rozhovorech vytratila se jeho radost a čím dále, tím jí bylo méně. Také dobrou paní Bibinku lekala smělost, s jakou se mladý pan doktor má k Jetynce, která před ním prchala. Oba manželé zkrátili svou návštěvu Vídně a pospíchali trochu poplašeni domu. Ale pan doktor Ig. Seemelka jakoby ničeho nepozoroval. Viděl jen Jetynku. A což teprve, když shlédl jmění strýcovo a tetino Hořce si v duchu vytýkal, že jich dřív míjel; zde bylo mízy, tady by se byly dělaly pišťalky, dokud býval na studiích Leč dosud nebylo pozdě. Jelynka může rázem přinésti všecko. Po tomto bohumilém rozjímání zdvojná- sobil své umění, aby se Jetynce a dobráčkům jejím zalibi Pana aktuára přecházela trpělivost; ale jak byl doma, cílil pavnou půdu pod nohama a rozhodl se, že učiní krátký proces s milým synovcem. Procházel se jako dříve po městě, čtveračil, žertoval, byl hned tu i tam a kdysi dlouho rozmlouval se starým Zápotockýmv krámě. Starý Zápotocký sám mu nadskočil byl na počátku nějak rozpačitý, ale když pan aktuár odcházel, vyprovázel ho starý kupee daleko a při rozchodu nápadně srdečně si ob pánové rukama potřásali a tak nějak přátelsky se na sebe usmívali, Pan doktor Ig. See melka odkryl karty všemožně přesvědčoval úetyhodnou paní tetinku i milovaného strýčka, že by rozhodně bylo zá- doucno, aby se svazky přátelské znovu upev nily a jmění (aha !) aby nepřišlo z rodiny.
Jetynk Bibinka Ig Jetynka Hořec Zápotocký aktuár Čechy Vídeň
24 article
Strýček odpovídal vyhýbavě a tetinkase jen dobrácky usmívala. Jetynka prchala z domu. Na neděli uspořádal pan aktuár slavnost rodinnou. Pozval své nejlepší přátele. Také kupee Zápotocký se synem se dostavili. Po hostině pozvedl pani akluár sklenicii hlas a připil snoubencům:) Jiříkovi a Jetynce Úžaslému synovei předložil jako dárek »Dějiny národa českého« a doporučil mu, aby v nich pilně čítal. Končím rychle. Co tenkrát pan aktuár své Bibince předpovídal, lehtaje ji pod bradičkou, splnilo se na vlas a brzo; ale protože obrázek můj nebyl by úplný, kdybych se nezmínil o smrti páně aktuárově, neboť jak moudrost ná- rodní, uložená v příslovich a pořekadlech, praví: že »jaký život, taková i smrt« a proto musím několik slov dodatí. Pan aktuár dožil se let sedmdesáti a jeho Bibinka ho přežila o dvě leta. Zemřel tiše a pokojně, neztráceje dobré mysli až do posledního dechu. Také závěť zanechal. Ačkoliv po celý svůj život jmění spravo- val, nikdy mu na mysl ani nepřišlo, aby na sebe něco připsati dal a přece na účely ná rodní věnoval v posledním pořízení 12.000 zlatých. Když to právník Bibince vysvětlil a jaksi nadhodůl, že pan aktušr neměl práva rozdávati z toho, co nebylo jeho — rozčilila se sta- řenka: »Jakže? Všecko bylo jeho i já byla jeho, jako Václaviček býval můj. Všecko platí, jak nařídil !« Ví bůh, že jsem na rozpacích rozhodnouti, který z obou těch drahých staroušků byl hod- nější: nechť to rozhodne Ten, který palmy vi tězství a odměny ctnosti rozdává tam n výsosti !
Jetynka Zápotocký Jiřík Úžaslý pán aktuárův Bibince aktušr bůh zlatý