2
masthead
V Praze, v neděli dne 16. června 1901.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. listy
přílohami (.Naučný Obgor“ ve
středu a „Literárni Hlidka
v půtek) přadpláer se
Praze v administraci
nn.. K —
s droli žonášksn
na něsje
na čtvt lete
ve sslkeht K o
na nii
Poštes
na měsfe
ia:: .
s dlvojí zdksl l ko
na nle
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb.
Praha
6
article
Pravé slovo v pravý čas!
Pravé slovo v pravý čas!
Zatím co veškerý národ náš se zvýšenou
napiatostí upíná zřetel svůj ke své jedině
věčně krásné Praze a pozorně naslouchá
slavnostnímu tomu hlaholu v její zdech
dychtiv a žádostiv, zaslechne-li v něm jakéhos
zaslíbení jasnějších dnův a lepší své budoue-
nosti . . . proniká k nám od vzdáleného
Dunaje, z metropole to šťastnější vlasti uherské,
vzácně sympatický hlas politickéh
myslitele maďarského, známého
nám již poslance a publicisty Ludvíka
Czawolského, jenž věru zasluhuje, aby
nebyl přehlušen ruchem našich dnův, nýbrž
bedliivé slyšán a uvážen veškerou veřejnost
a všemi rozhodujícími kruhy této říše: do-
týkáť se nejvážnějších její otázek životních
dotýkáť se budoucnosti naší vlasti a našeho
národa, záchrany a zvelebení mocnářstv
habsburského. —
Zkušeného pozorovatele a politika maďar
ského naprosto nemýlí ten chvilkový politicky
úspěch ministra Körbra v parlamentě cislaj
tánském.
Ve své právě vydané brošuře o názvu
»Budoucí útvar rakousko-uhen
ského mocnářství« Ludvík Czawolsky
připomíná těm officiosním chvalopěvcům
Körbrovým správně, aby se neukvapovali v
svých hymnách a nevelebili dne před ve-
čerem: podařilo-li se Körbrovi pro tu
chvíli znovuzřídit dělnost parlamentu vídeň-
ského, neznamená to ještě na-
prosto, že by český národ od-
zbrojil ve svém odporu, ž e by
poustal domáhat se svých če-
ských národních práv. Kdyby tak
učinil, byť jen na krátko, dopustil by se
žalostné chyby: neboť otázka auto-
nomie Čech nesmí býti ani n
sebe kratší dobu odsunuta z jed-
nacího pořadu, nýbrž národní po-
žadavky musejí býti nenstále
připomínány, neboť v kontinuitě
požadavků spočívá síla nesmírná. Patrně
Čechové velice již potřebovali úpravy
splavnění svých řek a rozhojnění sítě želez-
niční ve vlastech svých.
Czawolský
Körbrův
Čecho
Praha
Dunaj
7
article
Aby se domohli těchto prospěchů ná
rodohospodářských, ustali prozatímv
obstrukci. A to je celý ten »znovuzřízený
pořádek. Co trvá rakouský parla-
ment, nebylo mu ještě nikd
předloženo značnější a důle zi-
tější předlohy národohospodářské nad
tuto předlohu o regulaci a splavnění českých
řek. Nebyla by se snad nikdy do
stala na jednací pořad, kdyby nebyli Češi
tak pevně setrvali na svých národních po
žadavcích. Všaktím nejsou národn
požadavky Čechů nikterak uspo-
kojeny, nýbrž toliko odročeny. Vnitřní
krise v Rakousku nebyla tím odčiněna, nýbrž
jen oddálena. I kdyby se Čechům vedle
vodních dráh slibovaly a daly z laté hory,
nemohly by býti státoprávní poža-
davky české vyhlazeny ze srdcí českého
národa: samostatnost a svobod
nemůže býti národu nahrazen
nižádným hmotným prospěchem
Naopak, čím výhodnější hmotne
posice Čechové se domohou, tín
větší silou obnoví své národn
požadavky.
Čech
Čecho
Rakousko
8
article
Těšíli se Körber, že utlumil na ten čas
hlasitý výkřik českých tužeb národních, může
býti jist, že nepotrvá dlouho a výkřik ten
znovu se rozlehne k Vídni.«
Nikoliv, okamžitým příměřím nedosažen
ještě žádného trvalého klidu, nestvořeno nic
bytelného. Avšak životní zájmy říše i dynastie
již nalehavě toho žádají, aby se
tu stvořilo něco trvalého, aby se
stvořily poměry plodící spoko
jenost a blaho národů, z nichž ani
jediný není s dnešním politickým stavem
spokojen. Jak nejistý a vratký jest pak
osud každé říše, jejíž národové jsou s osudem
svým stále nespokojeni až do zpromrzelost
všeobecné! Co tu již vyzkoušeno politických
systémů během věku: od centralisace k úpl
nému absolutismu, od žalářů až po šibenice,
od hrůzovlád až po úplné zničení svobody
národů, od lžiůstavnosti až po dualism a vše-
chno nic neprospělo, vše bylo marno. To-
liko jediné nikdy nezkušeno a
sice zrovna to, co by bylo prospělo: po-
ctivé respektování historický ch
práv národů a úplné uspokojení
jejich zákonných a oprávněných
požadavků. Člověk trne, slyší-li rakouské
státníky hlásati, že mocnářství rakousko-
uherské musí býti — německým
Körber
Vídeň
9
article
»Němectvu musejí býti zachována jeho
stará práva, tomu učí dějiny« — kázal ne-
dávno v panské sněmovně kandidát na křeslo
ministrpresidentské kníže Max Fürsten
berg. Nuže, dějiny Rakouska učí, že pod
německým praporem bývalo Rakousko vž dy
chorým a slabým a nikdy nedovedlo
dostáti úkolu svému, jejž mu dějiny na tomto
místě Evropy vykázaly. Veškerého obyvatel
stva obou polovin říše habsburské čítá se na
45 millionův. Z těch připadá na země ko-
runy uherské 19 millionů, na země ko
runy české 9 millionů, na královstv
haličské s Bukovinou 8 millionů, na země
jihoslovanské 3 milliony. Tu máme tedy
dvojříší se 45 milliony obyvatel, z nichž 39
millionů náleží skupinám vlastí samostatných
kdys národů neněmeckých. A vzdor tomutc
skutku chcete tuto říši schylovati pod
vlajku německou?! Snad nejste tak
zpozdilí, abyste věřili, že Rakousko může kdy
jestě býti německou velmoc!?
Fürsten
Rakousko
Evropa
run uherský 19 million
Bukovina 8 million
10
article
Náleží k tomu neu věřitelná leh ko-
myslnost chtíti vedle světové moci
velikého Německa celou exi stene
a celou budoucnost Rakouska
opřít otu německonárodní větev
přečnívající k nám ze sousedního německo-
národního sadu, a pro tuto větev poškozovat.
podlamovat a ničit zde své dva mohutn
kmeny domácí: Uhry a Čechy.
Proč těm bráníte v jich vzrůstu, proč těm
nedáte rozvíti se k moci a síle? Proč zrovna
těch hledite oslabit, proč na ty nespoleháte
a nestavíte? Spočíváť přece práv
v těchto dvou kmenech síla říše
a dynastie. Jsouť to právě tyto kmeny
jež v ní kořeny svými tkví, kdežto ona pře
sahující k nám větev ke svému kmen
v cizině tíhne.
Panující rod habsburský mohl by všeck
ztratit: však pokud Uhry a Čechy mu zbudou
vždy velmocí zůstane. Za dob Napoleona
ztratil více provincií, však Uhry a Čechy mu
zůstaly a Rakousko bylo i na dále velmocí;
později ztratilo italské provincie, ale majíc
Čechy a Uhry zůstalo velmocí; konečně
bitvou u Sadové přišlo i o svůj sťaletý pri-
mát v Němcích, ale podrževší Uhry a
Čechy zůstalo velmocí.
Teprve kdyby kdys těchto dvou
kmenů pozbylo: rázem přestalo by byti
velmocí. Proto by každému neuvěřitelnou
bajkou se zdálo, kdyby slyšel, že provozuje
se od let v této říši potitika, která k vůl
Němcům své ostatní národy stále
oslabuje, uráží a trápí, politika, kterů, a by
uspokojila neoprávněné poža-
davky Němcův, odmítá sprave-
dlivé požadavky svých ostat
ních narodův. V křečovitém držen
se této staré, pošetilé tradice o nutném
zde naddržování živlu německému, aby tato,
převážnou většinou neněmecká říše měla
napořád vzhled a nátěr státu německého,
shledává autor maďarský příčinu a vinu
veškerě bídy našich veřejných
poměrů, které-li se nezmění brzy od zá-
kladův nemobou vésti k jinému, než ku
neštěstí a zkáze.
Čecho
Němec
Němcův
Německo
Rakousko
Uhry
11
article
Proto domlouvá Ludvík Czawolsky slovy
plamennými nám i všem, jimž záleží na bu-
doucnosti tohoto soustátí, abychom vzchopil
se ze své lethargie a usilovali o brzkéa
pronikavé přetvoření nynější pochybené dua
listicko centralistické spustavy a struktury
říše na útvar její přirozený, odpovídající je
jímu složení národopisnému jako dějinnému
tedy na útvar federativní, aby byla spolkem
svobodných samostatných národů histori
ckých, z nichž r. 1526 vznikla.
Mistrně potíra politik maďarský úzko-
prsou námitku státníků ze školy Körbrovy.
že by Němci křičeli, kdyby se nám mělo
státi po právu. To má býti argumentem
proti uspokojení dobrého práva Čechův
Kdyby se tento argument přijal, pak by pře-
stávala vůbec všechna spravedlnost, všechno
soudnictví. Neboť každý soudce, maje roz-
hodnouti mezi spornými stranami, mohl by
rovněž říci: »Nevynesu rozsudku, neboť kdy-
bych jedné straně vyhověl, druhá by kři-
čela.« Dejte každému národu to,
nač má dobré právo, dejte mu je nle
pak celé a dokonalé a odmítněte
naproti tomu každý neoprávněhy
požadavek: v tom spočívá celé tajem
ství, jak rozřešiti krisi rakouskou.
Poctivé uznání a spravedlivé
přiznání práva a bezodkladně, rozhodné od-
mítnutí i zkárání bezpráví a křivdy: v tom
spočívá síla státotvorna, Spravedli v o st
a přímost přináší život, nespravedlivosta
slabost přináší smrt národům . . . «
V pravdě samostatné Uhry
Čechy tvořily by dle přesvědčení Czawol-
ského nejmohutnější pilíře velikého a šťast-
ného Rakouska, i nebylo by na světě vla-
daře mocnějšího nad korunov-
něho krále svobodných Maďarův
a Čechův.« —
Czawolsky
Němec
Čechův
Maďarův
Čechy
Rakousko
12
article
Císař a král v Praze.
Císař a král v Praze.
Jitro dne následujíeího po slavnostním vy
svěcení nového pražského mostu a po návštěvě
předměstí pražských, která bohdá v době do-
zlrné spojí se se starobylým městem Libušiným
Libušin
Praha
13
article
ve Velikou Prahu, uzřelo panovníka zabaveného
přehlídkou branné moci, tvořici tou dobou po-
sádku hlavního města královstvi českého ; odtud
spěl jasný panovník přímo ku břehům naš
Vltavy blíže Troje, aby zřel tamější důležité re-
gulační práce na hlavní a krásné, žel dosue
tak zanedbané řece naší, která čeká na upra
vení a splavnění od Šumavy přes Prahu až po
Mělník.
Obhlídkou tou celé dopoledne ztráveno
po krátkém odpočinku polodním zahájil odpo-
lední cestu svou panovnik prohlidkou školy ka-
dotní na Letně, zavítal v naše skvostné uměle-
ckolprůmyslové museum, kde za drahnou dobu
pobyl, načež přes Prahu obrátil se ke staroby.
lému Karlovu, by prohlédl humanitní ústavy
naše: českou dětskou nemocnici a městský cho
robinec pražský. Posledním pak cílem panovní-
kovým včerejšího dne byla návštěva nové bota-
nické zahrady a příslušných universitních bu
dov ve Slupech. Toť stručné resumé včerejšího
dne; zbývá nám podati podrobnosti návštěv
odpoledních, jež zahájeny prohlídkou kadetn
školy na Marianských hradbách.
Ve škole kadetní.
Ranní cestu svoji zahájil panovník pře-
hlídkou části své armády, odpolední pak vě-
noval jejímu dorostu, příštímu důstojnictvu.
Přibyl přesně o jedné hodině s poledne pře
budovu kadetní školy na Marianských hradbách.
Karlův
Praha
Vltava
Trója
Šumava
Mělník
14
article
Zde očekáván byl již polním zbrojmistrem, ve-
lícím generálem Ludv. Fabinim, jenž vojensky
ohlásil se císaři a představil učitelský sbor ka-
detní školy s podplukovníkem Schönfeldem
v čele, s duchovními správci Schustrem, Mol-
nárem a Kischem. Krom nich představil generál
Fabini podnikatele stavby nové kadetní školy
cís. radu Nekvasila, stavbyvedoucího architekta
Bertla, vojenského stavebního ředitele Glossauera
a vojenského inženýra Eekerta. Panovník pro-
mluvil ke všem těmto osobnostem několik slov,
načež uveden byv do slavnostní dvorany, pode-
psal se do pamětní knihy a přikročil k návštěvě
učeben, kde chovanci byli shromážděni. Četne
z nich oslovil, jmenovitě pak Čechy v pří-
pravném kursu, nad jichž pokroky v němčině po-
chvalně se pronesl. Věnovav prohlídce fysi-
kálního kabinetu a přírodních sbírek, jmenovitě
bolanické sbírce Molnárem věnované svoji po-
zornost, navštívil společnou jídelnu, jejíž pro-
stranné a vzdušné klenutí pochválil; vyslechl
pak hymnu i pochod orchestru chovanců ří-
zením setníka Zahna, přítomen byl šermua
télocviku žactva, načež rozkázal seřadění cho-
vanců na nádvoří. Prohlédnuv si je zde a vy-
měniv s některými několik vlídných slov, vy-
slovil učitelskému sboru a veliteli jeho, pod-
plukovníku Schönfeldovi, svoji spokojenost
s úspěchy žactva i učitelů. — Po téměřtř
čtvrti hodiny trvající prohlidce vsedl do
kočáru, aby navštivil umělecko-průmyslové
museum.
V umělecko-průmyslovém museu.
Ludv
Fabini
Schustr
Kisch
Nekvasil
Bertl
Molnár
Zahn
Schönfeld
Schönfeld
Glossauer
Eekerta
15
article
Hned krátce po poledni tísnily se na pro
stranství mezi Rudolfinem a Umělecko-průmyslo
vým museem četné řady obecenstva, jež nepro-
řídly ani tehdy, když se snesl dosti hustý déšt
Bylo již 12. hod. odpol., když spustili poslu-
chači konservatoře na protějším balkoně Rudel-
fina slavnostní pochod, vítajíce příjezd panov-
nika s jeho družinou.
U vkusně dekorovaného vestíbulu očekával
císaře nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří L ob
Rudolfinum
16
article
V drobndm prodrjš:
ranní čísle o sokě . . . za 8h
odpolední
. . . . us z h
Va tlialkách na venkovět
ranní črslo. . . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserá ty
platí ra hotov ě napřeč.
Fřešplsceni a inserty plijíná vdninl-
straes v Marianské ulici č. a
Tana naskázejí se téš redak e
tlskázna a szpodice „ Náredrich Listě“.
Bskopiky se nvvrsceji
Virginie
17
article
kovic, president obchodní komory cís. rada
Wohanka, oba viceprosidenti komory pp.
Křižík a Němoc, členové správní rady
Umělecko-průmyslového musea pp. Vojtěch ryt.
Lanna, Zdenko hr. Thun, vládní rada dr.
Al. Schulz a cís. r. Řivnáč, předseda mi-
nistorstva dr. šl. Körber, ministři dr. Re-
zek a dr. šl. Hartel, primator měst praž-
ských dr. Srb, místodržitel hr. Couden-
hove, místodržitelský rada B'rosche a řed.
Stibral.
Nejvyšší maršálek zemský kníže Jiří L ob-
kovic přivítal hlubokou poklonou mocnáře
představil mu presidenta obchodní komory cís.
radu Wohanku a oba jeho náměstky pp.
Křižíka a Němce, načež se všichní ode-
brali těžkými koberci pokrytým schodištém do
sálu knihovního, kdež byli v přesném pořádku
rozestavení členové obehodní a živnostenské ko-
mory, zástupei obchodu a průmyslu, zástupcové
školy zlatnické a musea technologického, zástupci
velkoprůmyslu, ředitelové v Praze ústicích dráh,
zástupci různých společenštev, dělníci ve práci
sestárli, zástupci obchodních gremii, bursy plo-
diové i pro zboží a cenně papíry, ředitelé bank,
četní příznivci musea a žurnalisté.
Jakmile vešel eísař do knihovní stně, za-
burácelo hlučné a dlouhotrvajíeí provolávání
slávy. Zatím vstoupil mocnář na povýšené, bal-
dachýnem opatřené místo, kdež jej po chvlli
president obchodní komory p. cis. rada Wo-
hanka oslovil touto řečí: u
(Česky:) Vaše Veličenstvo] Jmenem ob-
chodní a živnostenské komory a kuratoria
umělecko-průmyslového musea dovoluji si před-
stoupiti před Vaše Veličenstvo a vysloviti díky
nejpokornější za milost, že smíme ve středu
svém uvitati nejmilostivějšího císaře, našeho
krále i pána.
Wohanka
Křižík
Němoc
Vojtěch
Zdenko
Thun
doktor
Al
Schulz
Řivnáč
Körber
Re
Hartel
Srb
Stibral
Němec
Praha
uměleckýprůmyslový muzeum page
Lanna
rada B
rada wo
živnostenský komora
18
article
Požehnání, jež oteovská ruka Vašeho Veli-
čenstva za dlouhou dobu slavného panování
Svého rozsila po všech oborech vědy a práce,
spočinulo i na našem museu, jehož skrovné po-
čátky v místnostech Rudolfina Vaše Veličenstvo
roku 1891 shlédnouti ráčilo.
Již tehda jevila se nutnost, ústavu našemu
opatřiti prostorné, samostatné mistnosti, a v pa-
mátný den čtyřicetiletého panování Vašeho Veli-
čenstva založila komora fond pro zřízení vlast-
niho stánku pro své umělecko-průmyslové mu-
seum.
Štědrou podporou sněmu českého, vlády,
města, České spořitelny a příznivcň umožněno,
že v den padesátiletého výročí slavné vlády
Vašeho Veličenstva uložiti jsme mohli slavnost-
ním způsobem závěrečný kámen stavby a ozdo-
biti jej poprsím Vašeho Veličensiva.
Tak vznik i dokončení budovy této spojeno
jest se slavným, nám všem drahým jmenem Va-
šeho Veličenstva.
Dnes dostalo se jí nového posvěcení touto
Nejvyšší návštěvou, začež vyslovuji díky nej-
pokornější a prosím, by Vaše Veličenstvo rá-
čilo místnosti nejblahosklonněji prohlédnouti.
(Némecky :) Vaše Veličenstvo! Obchodní
živnostenská komora pražská jest šťastna,
mohouc tlumočiti vlasteneckou věrnost,
úctu, oddanost a lásku, jimiž, jako všichni
obyvatelé tohoto království, také každý při-
slušník obchodu, živnosti a průmyslu povžy
lne k Vašemu Veličenstvu a celému Nejvyš-
šímu rodu.
A k těmto citům pojí se v prsou našich
vděčnost, již jsme povinni Vasemu Veli-
čenstvu.
Vase
Virginie
Rudolfinum
Český spořitelna
Némecka
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 15. června.
6— (Kronika.) Onehdy v elektrickém
vagoně! Vzduch jako v peci. Už je nástu
věru dost. Ale na stanicích všude zástupy.
Průvodčí pořád jen vede svou k obecenstvu
uvnitř vozu: »Jen dál ku předu, prosím
pánové, dál ku předu!« A obecenstvo: »Co
pak jsme slanečci?« Ale marnost! Jsou takov
dnové, že se nedá nie poroučet. Massa uvnit
vozu sune se ku předu, seslupuje se, sráží.
hutne jako zemská kůra. Pot se vám řine
s čela. Čert vás sem nesl! V koutě za vámi
vříská nějaké mrně. Měe! . . . měe! . .
mée! . . . Jistě mu přišla hlava mezi dvě
cizí záda! Kam je sem také vlekou! Déjou
se to na světě nesmysly! Najednou jste ueí-
tili něco neskonale tvrdého v zádech. Uj
Co pak vám někdo od zadu vráží dýku mezi
žebra? Obracite se, abyste opovážlivce na
místě probodli zuřivými zraky. Ale neprobodl
jste! Váš vztek znenadání se rozplývá v nej-
líbeznější úsměv. Vás známý! Má úcta !
— I pozdrav pánbůh! Co říkáte: jsou
to parna, co? Kolik byste řekl, že jsem za
včerejšek vypil? Patnáct! Ale, božínku, to
jsme se už dávno neviděli! A což? Porád
ještě svoboden? Pořád? . ..
— Nu, jak mne tu vidite. Ale, kdovi
snad už nebude dlouho trvat! . ..
— I safraporte, podívejme se! Tedy pře
Nu, čas by byl. A dobrá partie, dobrá? No
blahopřánfěko . ..
— Nu, partie ještě ne, ale aspoň d
vod prozatím . ..
— Dů . . . vod? Jaký pak, prosím vás
dů . . .
— Velmi nalehavýl
— Ah, ovšem! Potřeba pohodlíčka, vy
rovnanějšího způsobu života! Člověk choulo-
stiví, pravda, zvyšuje požadavky . . ., ta věčná
hospodská strava . ..
— Nu, ano, ano ! To všecko ale . . .
— Co pak tedy ? ..
Z pravého koutu za námi pořád: mée! ..
měe! . . . měe! . . . Obecenstvo ve voze
nevi, kam s rukama. Utírá si šátkem řinouei
Praha
20
article
s tváře pot, anebo má ruce nataženy vzhůre
ke koženým držákům. Ale v duchu si vše
možně zacpává uši. Marně ovšem.
— Protivný zmetekl
— Mlčte, sám jste nebyl lepší, když vám
bylo pět měsíců.
— Dobře. Ale mne netahali do elektrickýeh
vagonů.
— Protože tenkrát ještě nebyly
— A přece jsme rostli. Dnešní by mohly
také počkat. Dítě do dvou roků nepatřído
elektrického vagonu . .
— Takt A kam pak tedy patří?
— Kam chcete. Všude, kde je mu dobře.
Do postýlky, do dělského pokoje, do opatrovny.
někam na vzduch, do sadu, do lesa — jenom
ne, kde se lidé hemži, kde nemají čas a chut
ke zvláštním pozornostem, ne do kostela, do
divadla, do kavárny, do salonu, ne na promenádu
do Ferdinandovy třídy! A také ne — do
elektrického vagonu . . .
— A proč pak ne zrovna do vagonu ?.
— Nevím proč. Protože proto. Protože
všecky věcí na světě mají svůj pořádek, své
místo. Protože tu cizím lidem — mée ! . .
mée !.. . mée! .. . trhá uši a protože by mu
tu mohli utrhnout hlavu
— To je vidět, mrzutého starého mlá
dence!
— To jsem sí také řekl a právě proto
— Tak to navrhněte.
— To je to! Řekli by: starý mládene
mrzout, nemá do toho co mluvit, nerozumí
tomu. Nu, tak? Není to důvod pro staréh
mládence? Chtěl by míti také slovo do v
řejné záležitosti a najednou nemá — autoritu ..
Rozumíte ?
Spálená ulice! Přestoupit na Vinohrady
Vršovice, Žižkov 1 . .
— Tak vida! Důvod by tedy byl ! Držte
se ho! Blahopřeju . .
A tlustý známý, stíraje pot s čela, tlačís
k sestupu . . .
Vršovice
Žižkov
Ferdinandov třída
21
article
I těžší časovou otázku rozřešíte za jízdy
v elektrickém vagoně! Feminism ! Emancipace
žen! Snad jste té milé kapitole rozvoje nemohl
dosud přijíti náležitě na chuť. Žena je přece
slabší tvor, ochrany potřebný. Nač ji vystavo-
vati stejným námahám, stejným povinnostem
Stará galanterie měla přece nějaký smysl !
Ale to jsou samé překonané věci!
Stanice »u Špinků«. Okolo sedmě večer.
Zástup čeká na dopravu vzhůru k museu. Vů-
se blíží. Jemináčku ! Plný. Několik osob vy
stoupilo. Třikrát tolik se tlačí ke vstupu. Chtěli
byste se také svézti. Ale, kdo by se tlačil !A
jsou mezi tím dámy. Třeba jim dáti přednost.
Počkáte tedy. Nějaká minutka. Nevídáno !! Hnec
tu bude nový vůz. A jste teď první na ráně
Našinec se snadno vyšvihnel
A minutka minula. Nový vůz. Dva vozy
Vlak! Ale historie se opakuje. Mezi čekáním
přibylo obecenstva. A zase dámy. Čert abyd
toho! A dvě se postavily zrovna před vás
ačkoliv přišly na posled. Mají hrozně na spěch.
Ani by nebyly nezajímavé. Zcela hezké pasa
žérky ! Ale hrozně výbojné. Jedna do vás trkla
až jste zavrávorali. A jen nahoru ! Vůz
ovšem nečeká dlouho. Co zbývá? Máte sez
nimi k světu. Ale bylo právě jen pro dve
osoby místa. Průvodčí vám před nosem zahá
koval železná dvířkal
— Dále
Feminism
Plná
22
article
A vůz ujíždí vesele vzhůru po Václavském
náměstí. Připadáte si velmi hloupě se svou
galantní ústupností. Tak staromodné nešikovní
Počkáte na třetí vůz? Snad. Snad tak
ne. Věc může se při třetím zase opakovat. Z mi
nutky je už čtvrt hodinka. Není vždy času
nazbyt. Tolik vám už vysvitlo: z dvojíh
jedno je jisto! Buď my silnějšího pohla
nemáme na ten moderní komunikační prostředek
žádného práva a nároku, anebo starý pojem
galanterie je vskutku přežilá, prázdná veteš.
Patří asi bezpečně mezi horaburdí.
Bývalo to kdysi tak hezké
Dáma byla slabý tvor, ta vědomá si sve
slabosti. Byla v tom vědomí vychována a tk
si už vedla. Zdrželivě, ostýchavě, ústupně. Ato
bylo tak půvabné ! Vílězila svou slabostí. Muž
mimoděk se podřizoval. Ponechával jí přednost.
pomáhal, razil cestu, chránil ji a ustupova
ochotně do druhé řady. A to byl vlastní obsa
galanierie: hrubá síla přemožena jakýmsi ne-
viditelným principem vyšším.
To je teď všecko převráceno, odstaveno
zbytečnol
Václavský náměstí
Ata
23
article
Žena už nepotřebuje ochrany, sama si raz
cestu. Nasytila se pocitu odvislosti, odložila ostý
chavost, ústupnost. Sebevědomě vypjala hrud,
zaťala si boky a spoléhá na vlastní paty a lokte
Jdéte si k šipku se svou galanterií! Je to ne-
chutná, odbytá věc, ztratila všechen obsah. Př-
stala být povinnou cností muže od té doby, co
v zápase živolním stanuli vedle sebe rovný
vedle rovného: žena a muž!
Tu stojíme všichni v zástupu! Všichni děti
elektrického století, rovný vedle rovného, muži
a ženy, všichni máme na kvap, všichni potřebu
dostati se od Špinků rychle k museu, všichní
jsme vázáni povinnosti, poukázáni na sebe sama
A vůz nečekál A pro všechny není místa ! Jen
kdo si mrštněji vede, lépe lokty pracuje, do-
stojí svému úkolu. A každý máme povinnos
dostáti svému, žena i muž . ..
Achich, mílá galanterie, kde je tvého
smyslu konec ! . . .
Špinka
24
article
Nové formy nejsou arci ještě ustáleny.
Jak je na přiklad s dvorností ? Starý způ-
sob nedovoloval, aby pán seděl, dokud dáma stojí
nebo dokonce snad ani nemá kde sedět. Mrav
za všech okolností kázal, postoupiti dámě misto.
To je dnes učiněná bláhovost. Kdo dřív přijde,
mele a na elektrice sedí. Pán nebo dáma, na
pohlaví už nesejde. Konečně, jsou snad výminky
z pravidla. Starší dámě, ženě pracovnici, ženě
s košem, snad i dámě z užší známosti ochotně
postoupíte místo. Ale jinak? Sedite a vedl
vašeho sedadla stojíně jaká dáma ? Ať si stojí
Rovný vedle rovného může státi.
A to dá někdy zatrolenou situaci.
Je koncertní den ve Stromovce. Po čtvrté
hodině odpoledne. Oba vozy vinohradského vlaku
jsou slušně plny. Obzvláště náš zadní je obsa-
zen. Na příčných lavičkách letních otevřených
vozů by se to čtyřem osobám velmi příjemně se-
dělo. Ale na stanicích pořád přibývá obecen-
stva. Zvláště dam. Na Josefském náměst
celé makové pole kloboučků a slunečníků čeká.
Několik partií lawn-tennisu. Každá slečinka
s palkou pod paží jako harfenička. A jak za-
stavil vlak, všecky útokem na něj! Z předu,
od zadu, se všech stran! Nějaký ostrý, zkušený
hlas komanduje: »Kinder, gschwind, setzt euch
Elsa, Mízzi, Irma . . setzt euch!« . . A »děti
— mezi šestnácti a dovatenácti — jsou na čea
Kinder
Elsa
Mízzi
Irma
25
article
své gymnastické dressuře. A při tom švitora
smích a štěbot! Marně průvodčí vozu upozor-
ňuje: »Mé dámy, za námi jede prázdný
vůz!« . . . Dámy už se opatřily, už obsadily,
kde jaký čtvereční centimetr zbýval. A jak
svědčí veselý hlahol, jsou s úspěchem jak náleží
spokojeny.
Dále
A jde to Eliščinou rychlostí blesku.
Tak jste si asi představovali známý z dějin sta-
rého Říma útok na Kapitol. Ale zcela volno
vám při tom není. Na uzounké plošiné pře
vaším sedadlem, kde jindy stával kočí staré
tramwaye, vrtí se tady před vámi, otáčí se na
podpatku, šveholi a sděluje si své nejnovější
dojmy asi šest zcela způsobných princezen le-
hýnce východního typu. Není tu věru nadbytek
mista. Záhyb za záhybem těch vzdušných letních
toalet, a jaké látky pikové, mohérové či tarla-
tánové — odpusťte, nevyznám se v těch lahůd-
kách! — co chvíli vám zašusti po koleně. Co
dělat? Vyskočit na nejbližší stanici, dokončit
cestu pěšky? To by byla dokonalá egyplsko-
josefská zbabělost. Sličné modernistky by za
vámi jistě propukly v nezbedný smích. Snad
tedy se zvednout, nabldnout slečně Else nebo
slečně Mizzi nebo slečně Irmě svoje sedadloa
zaujat stoje místo mezi ostatními jako starý bra-
tranec nebo poručník nebo strýc? Nebylo by
to zjevné vtírání se? A jaká staromódní my-
šlenka ke všemu! Což si nejsme rovní ? Po-
hlaví jako pohlaví! Nevedeme spolu všickni
zápas o existenci? A teď byste chtěli vstávat
k vůli deseti minutám jizdy? Vstali byste snad,
kdyby před vámi stál nějaký Eduard, Siegfried
nebo Artur? Což to není všecko jedno: Elsa
nebo Eduard, Mizzi nebo Artur? . ..
Eliščin
Elsa
Irma
Eduard
Siegfried
Artur
Mizzi
Řím
Kapitol
Mizzi
26
article
Jaké přežilé vrtochy se vás zmocňuji
Pravda, kdyby vůz náhle trhnul, jak se
někdy na elektřině stává, posadí se vám něktěrá
ta slečinka na klin. Nutně se posadl. Podle zá-
konů fysiky, nevyhnutelně! A bylo by to snad
nějaké neštěsti? A kdyby to byl třeba Eduard
nebo Siegfried ..
Elsa nebo Eduard, Mizzi nebo Artur
Letíte tak tím novým elektrickým světem
odevzdáni svým myšlenkám. Nové idey vládnou,
nové zvyky, nové mravy I Třeba jiti s duchem
času! Kinder, setzt euch! Snad se tedy ne-
stane žádné neštěstí ! . ..
Eduard
Siegfried
Elsa
Mizzi
Artur
Kinder