2
masthead
NÁRODNÍ LISY.
národní Lisa
3
masthead
11. října 1909.
5
article
Jest sice pravda, že Jednota bratrská po
zději a to za biskupa Jana Augusty, který byí
horlivým stoupencem Luterovým, přiklonila se
k tomuto učení a konfesse bratrská z r. 1535
vykazuje skutečně vliv luteranismu, avšak jii
r. 1546 na synodě boleslavské frakce luteránská
padla, a Augusta pozbyl svého vlivu. Lutera
nismus a Jednota rozešly se na dobro. 13) V zá
pěti na to nastalo nové pronásledování bratr
českých (celkem mandáty proti bratřím vydány
r. 1503, 1507, 1508 t. zv. svatojakubský
1511 — 13. května 1511 upálen dokoncev
Kutné Hoře od podobojích bratr Ondřej Polívka.
měšťan kutnohorský za to, »protože při mš
svaté, když kališníci klekali před svátosti oltářní.
napomínal jich byl nahlas, aby toho nečinili,
ana prý to byla modloslužba« 14) — 1547
1548, 1553), a schválení t. zv. české konfesse
r. 1575 v tomto chledu bratřím nepomohlo.
neboť hned po schválení této, ještě téhož roku
(1575), vydal Maximilian II. z Řezna mandáty
proti bratřím, 15) a Rudolf II. mandáty tyto
1602 obnovil. 16)
Teprve majestát eísaře Rudolfa II. z roku
1609 zjednal zde nápravy, ně luterány s bratry
nesmířil. 17) Ti šli vždy k sobě prolichůdně.
ano luteráni chovali k některým učením bratrské
církve přímo nepřekonatelnou nenávist. 18)
Augusta
Luterův
Polívka
Maximilian II
Rudolf II
II
Kutná hoře
Řezno
Jednota
7
article
Jednání o spisu biskupa dra. Frinda
před církevním soudem.
Jednání o spisu biskupa dra. Frinda
před církevním soudem.
Ve dvoraně žofínské konal se dne 25. srpna
t. r. sjezd katolického duchovenstva českého,
velmi četně navštívený. Jeden odstavec sjezdo-
vého jednání zavdal světicímu biskupu Frindov
podnět, aby nejen před soudem církevním, ale
i před světským soudem trestním zahájil rozepři
proti faráři Bohumilu Zahradníkovi, známému
spisovateli Bohumilu Brodskému, který otevřeně
zastal se jazyka českého, uraženého publikacem
biskupa Frinda. Při resoluci, týkající se národ-
ního stanoviska českého duchovenstva, navrhl
pan Bohumil Zahradník, farář v Ouběnicíchu
Bystřice, dodatek v tom smyslu, že české ducho-
venstvo s rozhořčením a protestem vyslovuje se
proti tomu, že jeden vysoký kněžský hodnosta
označil českou řeč za „minderwärtig“. (Hlasy
Frind!) Tento dodatek selkal se s hlučným sou-
hlasem, ale do resoluce se nedostal.
Dne 2. října obdržel farář pan Zahradník
spis s oznámením, že světicí biskup dr. Václav
Frind podal na něho u církevního soudu žalobu
pro urážku na cti a dále sdělení, že je přáním
J. b. milosti, aby se konalo ve věci té mimo-
soudní předběžné jednání, které se ustanovuje
na sobotu dne 10. října o 11. hod. dopol. do
zasedací síně arcibiskupské konsistoře na Hrad-
čanech. Podobné pozvání a oznámení o žalobě
dodáno také arcib. notáři a redaktoru „Katoli
ckých Listů“ p. Petru Kopalovi a sice pro
článek, jejž uveřejnil v tomtéž časopisu dne
2. září.
Zahradník
Brodskij
Frind
doktor
Kopal
Ouběnicích Bystřice
hlas Frind
8
article
Oba pánové, farář Zahradník a redaktor
Kopal, tomuto pozvání k mimosoudnímu jednání
vyhověli a včera o 11. hod. dopol. dostavili se
do arcib. konsistoře. Tamtéž přišel světící biskup
dr. Frind. Jednání řídil předseda cirkevního
soudu pro věci trestní p. dr. Josef Tumpach
Po zahájení mimosoudního jednání o 11. ho
dině dopolední biskup dr. Frind v řeči ně
mecké přednesl svoji stížnost. Dokládal, že
nemínil nikdy o českém národě neb českém ja-
zyku pronésti takový úsudek, jakoby jej pova-
žoval za méně cenný, než jazyk neb národ ně-
mecký. Knihy „Das sprachliche und sprachlieh
nationale Recht, Wien 1899“ a „Das sittliche
Recht auf den Gebrauch der Sprache“ vydal
proto, pravil biskup dr. Frind dále, aby položil
základy ku právnímu nazírání ve věcech jazyko-
vých, poněvadž v Evropě je velké množství ja
zyků. Slova „minderwärtig“ nepoužil a že by
jako biskup nikdy nemohl ospravedlniti před
svým svědomím, aby národ některý označil za
méně cenný.
Farář p. dr. Zahradník odpověděl, že
biskup Frind sice nikde přímo nemluvil o „min-
derwärtig“ národě, ale že ve spise svém mluvi
o řečích různé ceny. Následkem toho, kde
je různost, musí být něco více cenného a něe
méně cenného. Kniha biskupova vyšla v pal
čivé době, kdy jednalo se o zrušení, beztoho tal
malých koncessí národních za ministra Badena
a tenkrát se podobalo, že kniha tato měla na
pomáhati, aby nařízení hr. Badena byla od
volána. Český národ následkem toho byl ve
lice rozrušen a já dal jsem tomuto rozhořčen
průchod, aby česká veřejnost viděla, že české
kněžstvo s českým národem v jeho otázkách cftí.
Kopal
doktor
Frind
Tumpach
nationale Recht
Zahradník
Baden
Wien
Evropa
Gebrauch der Sprache
9
article
Biskup p. dr. Frind pravil, že se div
tomu, že takové dedukce mohly vzniknoutiz
jeho spisu. V řeči, půl druhé hod. trvající, vybírai
biskup jednotlivé statě ze svých spísů a doka-
zoval z nich, že mluvil jen o relativní ceně ja
zyků, že v nich hlásá paritu jazyků a že tedy
neměl na mysli, dotknouti se národa a jazyka
českého. Naopak, vytkl to jako prozřetelnost
boží, která tolik různých jazyků vedle sebe po
stavila. Biskup prohlásil, že zabýval se pouze
vědeckým stanoviskem: Co konati, když v jed
nom státě je takové množství různých jazyků
A dovozoval, že je nutno dáti jed
nomu jazyku přednost před ostat-
ními, zejmena ve vojště, u nejvyš-
šíchúřadů a pod. a žetato přednos
náleží jazyku německému, poněvadž
podle statistiky je živel německý v Rakousku
percentuálně nejhojnější. Uvážíme-li — pravil
biskup — že v sousedství Rakouska je říše ně
mecká, že tento poměr pro používání jazyka ně
meckého jest ještě příznivější.
Frind
Rakousko
10
article
spekulace usnadňovala cizí propagandu a taková
byla tehdy síla popudu a moci vzrůstající reformace
že by byla nepochybně Jednola stržena proudem,
nebě že byla aspoň seslabena nějakým rozkolem,
kdyby Lukáš nebyl tomuto proudu čelil svou uzna-
nou autoritou a nezlomnou pevnoslí . . . On roz-
hodl se rychle; bez hněvu, bez násili, ve vší šetr
nosti nutné, aby nerozhněval Lutera, naznačil zcel
jasně dogmatické rozdíly mezi Bratry a mezí Němci.
zaujal samostatné postavení nikoli čelem k vojsku
protestantskému, nýbrž mimo ně a zjednal Jednotě
naprostou neodvislost . .. Či mohla církev lute
ránská zroditi Budovce. Žerolína, Blahoslava a Ko
menského? A tento nehýnoucí pomník jazyka če-
ského, Bibli Králickou, kdo jiný mohl jej postaviti?
14) Denis, II. díl, str. 108.
14) Palacký, dílu V., část 2., str. 193.
1) Denis, II. díl, str. 288.
) Tomek, Novější dějepis Rakouska, str. 128
Denis II. díl, str. 338.
17) Denis, II. díl, str. 545.
) Denis, II. díl, str. 243.
Lukáš
Luter
Němec
Budovec
Žerolín
Blahoslav
ko menský
Palacká
Tomek
II
Denis
Rakousko
11
article
Farář p. Zahradník odpověděl biskupu
dru. Frindovi, že jeho nazírání je vadné a sice
z toho důvodu, poněvadž pochází z falešného
předpokladu. Katolická morálka učí, že dědi-
cové jsou povinni dodržovati smlouvy, které uči-
nili jejich dědové. Na český trůn byl svobodnou
volbou národa zvolen český král, který potvrdi
privileje a přednosti jazyka českého. Jestli se
tyto výsady nedodržovaly později, neztrácí tím
český jazyk na ceně, která mu dle smluv patří.
My proto můžeme směle mluvit o státním právu
Dále dokazoval, že Čechové jsou v království če
ském percentuálně hojnější, než Němci, a jeso
ku politování, že vzdor tomu český jazyk v úřa-
dech nemá toho práva jako jazyk německý
Z tohoto falešného předpokladu dopadl úsu
dek biskupův pro Němce příznivě. To roztrpčuje
že přes naší otázku přechází se k jednacímu po
řadu, jen aby Němci nabyli vrchu. My Čechov
jsme v království českém podle práva domácím
pány a národ německý jen pohostinstvím Čech
nabyl zde postavení, kterého pak použili prot
nám a zatlačili nás do pozadí.
Biskup dr. Frind ujišťoval, že v otázkáel
národnostních jeho stanovisko nikdy nebylo ta
kové, aby se dopustil urážky národa českého
právě proto chtěl, aby záležitost ta byla pro
jednána soudně, aby odstranil mínění, že chtě
za „minderwärtig“ prohlásiti národ a jazyk
český.
Zahradník
Čecho
Němec
Čechov
doktor
Frind
12
article
Farář pan Zahradník opakuje, že knih
biskupova byla pracována na špatném před
pokladu a sice dle toho stavu, jaký nyní v Ra
kousku jest. Farář p. Zahradník prohlašuje, že
nynější stav jazykový v Rakousku
není zákonný a proto nejsou tak
správné důsledky, z tohoto stav
v knize činěné.
V dalším rozhovoru jednalo se o to, má-l
se k jednání o žalobě před soudem církevním při-
kročit, aneb má-li se tato záležitost již nyní vy-
řídit.
Biskupský notář p. Kopal připomenul,ž
za farářem Zahradníkem stojí veškeří čeští
kněží a že i celá česká veřejnost této věci věnuje
náležitou pozornost.
Biskup dr. Frind pravil, že se mu ne-
jedná o nic jiného, než aby češti kněž
a česká veřejnost nabyli toho vě
domí, že on slova „minderwärtig“ o českém
jazyku neb českém národě nepoužil.
Po vzájemné dohodě stalo se pak následu-
jicí vyrovnání:
„Sdělení. Při mimosoudním dohovoru
o návrhu faráře Zahradníkat učiněném na sjezdu
duchovenstva dne 28. srpna 1903 ve příčine
spisu nejd. p. biskupa dra. Frinda „Das sprach-
liche und sprachlich nationale Recht, Wien
1899“ a „Das sittliche Recht auf den Gebraueh
der Sprache“ a o článku „Katolických Listů“ ze
dne 2. září 1903 č. 238, pokud se téhož před-
mětu týká, ukázalo se po výkladě a objasnění.
daném od nejd. biskupa dra. Frinda, že text
těchto spisů neobsahuje smyslu, jenž by český
národ neb český jazyk za méně cenný prohlašo-
val, což též od autora rozhodně bylo odmitnuto
Důst. p. notář Petr Kopal a far. Zahradník učinili
potom vůči bisk. dru. Frindovi příslušné vyjádře-
ní, čímž celá záležitost byla vyřízena.“
Jednání skončilo o 2. hod. 30 min. odpol
Po tomto vyrovnání upustí biskup dr
Frind také od žaloby, kterou na faráře Zahrad-
níka podal u přestupkového soudu na Ovocném
trhu.
Kopal
doktor
Frind
Zahradník
Rakousko
Wien
Gebraueh der Sprache
13
article
Oprava volebního řádu v obcích.
(Projev z kruhů úřadniekých.)
Přípravné kroky, jež podniká zemský výbo
král. českého za účelem změny volebního řádu
v obcích, jsou některým společenským skupi
nám, zejmena majitelům domů městských, pod-
nětem k agilacím proti dosavadnímu volebnímu
právu úřadníků veřejných, jakož i úřadníků
zřízenců ve službách soukromých.
Ježto agitace tato mohla by míti vliv na
dobrozdání, která mají podávati obecní zastupi
telstva zemskému výboru ve příčině změny řádu
volebního, pokládají přislušníci ústředních správ
sdružení úřadníků a zřízenců veřejných a sou
kromých za potřebno, volati kollegy své k obrané
nejcennějšího práva občanského i ohlásiti ve-
řejnosti, že jsou hotovi ve věci této k nejroz
hodnějšímu zápasu.
Úřadníky veřejné musí nanejvýš roztrpčo
vati, vytýká-li se jim se strany majitelů domů
jako by byli v obci jen obtížnými cizopásníky
kteří »jsouce dnes zde, zítra onde, ani žádného
většího zájmu na příštím osudu obce a soukro-
mého majetku poplatnictva nemají.« Musí ze-
jmena jitřiti mysli poctivých synů českých,
podezřívají-li se paušálně, že jsouce »ve služ
bách vlády, nám skoro stále nepřátelské, proii
níž nuceni jsme stálý boj vésti, a tu má tato
vždy v ruce prostředek silným nátlakem na
úřadnictvo své dosaditi v čelo obci své povolné
nástroje.« Zcela vážně tvrdí odpůrci intelli-
gence, že ona »demoralisuje naše strany
obei« a pod. Vreholem pak všech nehorázných
argumentů pánů domácích jest veřejné žalo-
vání, že oni jsou »otroky fluktuantních živlů
kteří ani neplatí obecních přírážek«, avšak vo-
lebního práva užívají.
Po přání vůdců agitace proti úřadnictv
má býti do nového obecního řádu v Praze vřa
děno »ustanovení, dle kterého obecní neb magi
strátní úřadník, v Praze bydlící, nemá práva
voliti do sboru obecních starších«.
skupi já
Praha
14
article
Tak by sdružení páni domácí nejen z obee
a z národa, nýbrž i z řady čestných mužů vů-
bec vylučovali úřadníky.
Úřadnietvo musí protestovati proti tako
výmto zpátečnickým snahám a poslaviti prol
nim právo člověka, který v obci nalézá prvn
počátky organisace občanské.
Dobrá nebo špatná správa obce dotýká se
zájmů všeho obyvatelstva, a jest přímo nezbytnou
potřebou, aby ve správě obcí zasedali vedle je
notlivců, ovládaných egoistickým výdělečným pu
dem, také zástupci vrstev, v nichž jest vyvinu
tější smysl pro blaho obecní, v nichž pěstí se
zdravé společenské cítění.
Zbývá-li úřadníku čas a je-li ochoten způ
sobilost svoji postaviti do čestných služeb ve
řejných, není moudrým počináním, odmítá-li se
taková nabídka intelligence, které jest přece ke
spravování záležitosti veřejných v prvé řadě
Majitelé domů měli by už jednou přestat
s poukazováním k daním a přirážkám, jež od
vádějí. Jako každý výrobce sumu daní a dável
třeba.
přiráži k výrobním nákladům zboží, tak i ma
jitel domu musí nalézti v nájemném úhradu
všech svých výloh i zúročení kapitálu ke svému
živobyti. On této úhrady také nalézá ; zvýší-l
se daně nebo přirážky, převali se toto zvýšení
prostě na nájemníka a to z pravidla výměrou
znásobenou. A tak úřadnictvo, utrácející v obe
všechen svůj výdělek, přispívá k uhražování
potřeb obeeních stejně, jako vrstvy jiné.
Tolik však jest jisto, že z »největší část
městských výdajů má prospěch velký pozem
kový majelek, který zvláště sklízi užitky, vznikie
rozvojem moderních měst«.
Jak jíž naznačeno, nemíni úřadníci veřejní
úřadnici a zřízenci soukromi trpná snášeti okle
šťování svého volebního práva a připravují se
k boji obrannému.
15
title
Sněm království českého.
16
article
Berní úlevy na dani činžovní pro Holešovice-Bubny
Berní úlevy na dani činžovní pro Holešovice-Bubny
Poslanci inž. Eust. Neubert a Josef Krej-
čík podali v příčině poskyinutí berních výhod př
dani činžovní pro VII. část Prahy, Holešovice-Bubny
a prodloužení doby přechodní od připojení ku Praz
sněmu zemskému pro tuto část Prahy důležitý návrh
Uvádějí v něm:
V otázce poskytování berních výhod při slučován
jednollivých předměstských obcí s král. hlav, městen
Prahou nebyla říšským zákonodárstvím zachována
stejná míra při všech obcích ku Praze přiléhajicích
neboť zákonem ze dne 30. prosince 1891 č. 1. říš. zák
z r. 1892 povolena byla pro obce: K. Vinohrady, Kar
lín, Smíchov, Žižkov a Nusle-Pankrác pro případ při-
pojení se ku Praze do pěti let přechodní doba př
výměře daně činžovní a to tak, že v patnácti létech
následujících po připojení má se snižovati procento
na udržování rok za rokem s 30% na 156, kdežto
sazba daně zvyšovati se má z 206 na 2634%, takže
by obce ty do plné daně činžovní dle pražské výměry
přišly teprve 15. rokem po připojení
Talo ustanovení platí dle § 4. zákona tohoto té
pro Holešovice-Bubny, již v r. 1884 s Prahou sloučené.
a sice teprve od 1. ledna 1892 počínaje. Dle toho vy
měřuje se daň činžovní v r. 1903 v VII. části Prahy
se srážkou 182% na udržování sazbou 257% a maj
Holešovice-Bubny vstoupiti do plné pro Prahu platné
daně činžovní již od 1. ledna 1906. Avšak obc
s hora jmenované nespokojily se s 15letou dobou pře-
chodní — která pro VII. část Prahy se nezměnila —
a vláda, chtějíc, pokud možno, ukliditi překážky utvo-
ření Velké Prahy v cestě stojící, byla nucena
obcím řečeným zajistiti zákonem stejné úlevy
jakých dostalo se obcím r. 1890 s Vídní spojeným
Ing
Neubert
Krej
Bubno
Praha
Holešovice
Smíchov
Žižkov
Vídeň
činžovní pro Holešovice
Kara lín
NuslePankrác
Velká Praha
17
article
Dle zákona ze dne 21. července 1902 č. 165 ř. z. za
ručeno jest totiž obcím shora jmenovaným, dále pal
ještě Podolí, Vršovicím, Košířům, Dejvicím a Bubenči
pro případ, že se do pěti let s Prahou spojí, že počínaje
rokem po sloučení ještě po sedm let zůstano
v dosavadní své sazbě daně činžovní
načež teprve od osmého roku počínaje vyměřován
bude daň ta dle sazeb pro patnáctiletou dobu přechodn
stanovených. Podle § 4. téhož zákona platí lato usta
novení též i pro St. Libeň v r. 1901 s Prahou spojenou
od 1. ledna 1902 počínaje
Osmá čůst Prahy (Libeň) zůstane tedy do kone
roku 1908 v téže sazbě daně činžovní, jako před při
pojením, přechodní doba počne tam rokem 1909
plná sazba daně činžovní pražské nastoup
teprve rokem 1923 počínaje.
Naproti tomu vyměřovala se v Holešovicích-Bub
nech po spojení jich s Prahou do konce roku 1891
ledy po 7 let, daň činžovní dle plné sazby pro
Prahu platné a poněvadž difference mezi sazbou
pražskou a předměstskou činí z každého sta korun
hrubé činže 8 K 661/4 h, representuje větší břemene
daně činžovní za těchto sedm let obnos 60 K 66 3/4
z každého sta korun hrubé činže)
Stejnou sumu 60 K 664 h z každého sta korun
hruhé činže representuje další nevýhoda Holešovic-
Buben, že pro ně nebylá stanovena a neplatí vý
hoda sedmiletého ponechání v dosavad-
dani činžovní, jaká popřána nyní Libn
a vyhražena pro budoucnost obcím, jež by se dle zá-
kona uvedeného s Prahou spojily.
Podolí
Vršovice
Košíře
Dejvice
Bubeneč
Praha
St . Libeň
Libeň
Holešovice
Buba
18
article
Representují tudiž poměry daně činžovní, za kte-
rých spojila se sedmá část s Prahou proti poměrům
za nichž nastalo připojení Libně a nastane v budoucnu
spojeni jmenovaných předměstí, pro majitele domů
v Praze—VIII. jen na samotné dani činžovní — ne-
hledě k přirážkám — na každých 100 K hrub
činže ztrátu 121 K 331/4 h čili ztrátu celoroční
a skoro čtvrtletní hrubé činže!!! O tytc
ohromné ztráty byla tato část ochuzenal
Přihlédneme-li dále k tomu, že — jak všeobecně
známo — a jak i při reformě berní v r 1896 přiřknutím
slevy na dani činžovní i se strany státu bylo uznáne
— daň činžovní u nás zavedená je vůbec nejvyššt
daní, která nesnese přirovnání s daní v sousedních
státech, kdež dosahuje z pravidla jen 3.8, 3.9%, nej-
výše jen 121/2, kdežlo u nás pohltí téměř přes polo-
vinu hrubého výnosu — uvážíme-li pak ještě, že po-
měry bylové v Holešovicích-Bubnech mnohem jsou
nepříznivější nežli v předměstích, kterým svrchu vy-
líčené výhody berní jsou zaručeny, a že v VII. části
Prahy více nežli 75 jest bytů dělnických — shle-
dáme zcela přirozeným, že majitelé domů a občanstvo
vůbec v Praze VII. domáhají se toho, aby řečených
výhod dostalo se též Holešovicím-Bubnům v stejné
míře, jako obcím v předu jmenovaným
Z té příčiny obrátil se „Občanský klub v Praze
VII.“ peticí ze dne 11. dubna 1902 ke sněmovně posla-
necké na radě řišské a žádal, aby též pro Holešovice-
Bubny rozšířena byla doba přechodní pro výměru
daně činžovní z 15 na 22 let; petici tuto podporovala
též obec pražská podáním ze dne 26. května 1902 jak
u sněmovny poslanců, tak i u c. k. ministerstva fi-
nancí.
Praha
Libeň
Holešovice
Bubno
občanský klub v Praga
19
article
Poněvadž však v zákoně ze dne 21. července 1902
čís. 165 říšského zákona na petici tuto nebylo pama-
továno, žádali navrhovatelé, jak jsme se již zmínili.
sby sněm vyzval vládu, aby pro VII. část Prahy, Ho
lešovice-Bubny, poskytnuty byly dodatečně tytéž vý-
hody při vyměřování daně činžovní a prodloužena
byla doba přechodní pro daň tuto v téže míře jakose
stanoví zákonem říšským ze dne 21. července 1902
č. 165 ř. z. pro ostatní obce předměstské a dále aby
přechodní doba původně pro připojení Holešovic-Buben
zákonem ze dne 30. prosince 1891 č. 1. ř. z. na r. 1892
na 15 let stanovená, byla dodatečně na 22 let prodlou-
žena.
Předpis zákona z 21. července 1902, praví se v ná-
vrhu dále toliž, „že zaručeno jest obcím: Kr. Vino-
hradům, Karlínu, Žižkovu, Smíchovu, Podolí-Dvorcům
Nuslím-Pankráci, Vršovicům, Střešovicům, Košířům
Dejvicím a Bubenči pro případ, spojí-li se během 5 le
s Prahou, že počínajíc rokem po sloučení s Prahou
následujícím, ještě po 7 let zůstanou v téže sazbě daně
činžovní jako dosud, načež 8. rokem počínajíc bude dař
činžovní vyměřována dle stupnice po 15 let stoupající
na úroveň s daněmi v Praze“, budiž rozšířen doda tečně
na VII. část Prahy, Holešovice-Bubny
Konečně žádá se v návrhu, aby výhoda sedmile-
tého ponechání původní daně činžovní byla Holešo-
vicům-Bubnám nahražena tak, že po uplynutí patnácli-
leté doby přechodní, jež vyprší dne 1. ledna 1906 bude
daň činžovní po 7 let vybírána dle sazby a způsobu
jako před připojením VII. části ku Praze.
Praha
Bubno
Holešovice
Karlín
Žižkov
Smíchov
Podolí
Pankrác
Vršovice
Střešovice
Bubeneč
Vinohrad
dvorec Nusle
Košíře Dejvice
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 10. října. (Uherská kri se.
Ze zpráv, jež došly dnes o krisi uherské, sluš
vytknouti tři. Hr. Khuen-Héderváry
jede dnes opět do Vídně referova
o posledních přihodách v Uhrách; devíti
členný výbor liberální strany bude mí
v pondělí dvě schůze, na nichž doufá skonco-
vati své práce; v úterý se očekává, že budou
panovníkem vyzváni do Vídně někteří uherští
státníci, především opět Koloman Szell, pal
hr. Jul. A mdrassy, hr. Štěp. Tisza a Lu
kacs. Dodáme-li k tomu, že čelní vůdcové li
berální strany, jako Szej!, hr. Apponyi, hr
Tisza, opustili Pešť už v pátek, ubírajíce se n
své venkovské statky, jako na důkaz, že jich
přítomnosti v Pešti není na ten čas už potřeba,
ježto vyjednávání upraveno konečně do pravého
řečiště, jímž už samo dospěje kýženého cíle:
máme před sebou několik fakt, z nichž ne bez
důvodu můžeme souditi, že nynější uherské
bezvládí schyluje se ke konci a že snad už
počátkem příštího týdne bude jmenován za
nový ministerský předseda. Ale tim jest také
pověděno vše, co se dá o uherské situaci po-
věděti s jakousi určitostí už nyní. Nejisto zů-
stává na dále, jaký bude konečný výsledek po-
rad devítičlenného výboru a nejisto ovšem i to,
komu panovník svěří sestavení nového kabinetu.
Z průtahu jednání devitičlenného výbor
liberální strany byl viněn hr. Apponyi, o němž
šířena v některých listech zpráva, že mu nepo-
stačuje onen podklad vojenského programu
strany, o němž už předem jest známo, že ne-
narazi na odpor koruny, nýbrž naopak prýe
přeje, aby se v program pojal též některý dals
ústupek, jejž by opposice mohla pokládatiz
náhradu za odepřený maďarský jazyk velicí.
Khuen
Héderváry
Szell
Jula
Štěp
Tisza
kacs
Apponyi
Praha
Hradec
Vídeň
Uhry
Pešť
21
article
Jestliže však jednání výborově pokročilo v pátek
již tak daleko, že se v ponděli očekává na jisto
jeho zkoncování, znamenalo by to, že se hr
Apponyi vzdal svého ooporu a přizpůsobil se
názorům ostatních členů výboru a z těch as
hlavně názorům Szellovým. Takový ústup pře
názory Szellovými byl by ovšem nejlepší odpo-
vědí na klep, šířený tyto dni opět o hr. Appo-
nyovi z Vídně, že on to byl, kdo vlastně porazi
jak Szella, tak hr. Khuena. V Pešti ovšem
tento klep vzbudil jen úsměv, poněvadž je tam
známo, že příčinou pádu Szellova byl bar. Fejér-
váry, který chtěl míti »vládu silné ruky«a
jejím ředitelem hr. Štěpána Tiszu.
Co se stane ve Vídni příští úterý, jest
také dosud zahaleno rouškou nejistoty. Sna
bude již jmenován nový ministerský předseda
a bude jím asi jedna z oněch osob, jež obdrž
pozvání k audienci. Pokud se týče Kolom
Szella, trvá prý dosud na svém přesvědčení
že by nemohl převzíti úkolu sestaviti mini
sterstvo, i kdyby mu byl panovníkem opětně
nabidnut. Jestliže Szell na svém odporu setrvá
i ve Vídni, pak by prý byl ministerským kandi-
dátem hr. Štěpán Tisza. Szellův kabinet zna
menal by přátelské rozřešení krise; kabine
Tiszův byl by však onou »vládou silné ruky«,
které si přál již bar. Fejérvary a která bys
snažila uvésti rozhárané poměry uherské do
normálných kolejí všemi prostředky, tedy i ná-
silnými. Ale uherská opposice nebude zastižena
nepřipravena.
Apponyi
Szellův
Szellový
Appa
Szell
Štěpán Tisza
Fejérvara
Vídeň
Pešť
Fejér
22
article
Z Lublaně, 8. řijna. (Spolek s v. Mo
hora.) Dle výroční zprávy má přední lidový
osvětový podnik slovinský, spolek sv. Mohora
v Celovei 76.058 členů, z nichž největší čás
sídli ovšem v slovinských zemích rakouských.
ale velmi slušné číslice vykazují také Slovinei
v Chorvatsku, v Uhrách (306 členů), v Bosně
(214 členů), v Americe (1119 členů) a v Africe
a Asii úhrnem 191 členů. Těmto svým členům
rozešle lelos spolek 456.348 knih obsahu po-
učného a lelice zábavného. Za dobu svéh
trvání rozšiřil spolek sv. Mohora mezi slovin-
ským lidem již 9,300000 knih, čímž si získal
ovšem přední zásluhu o národní probuzení
Slovinců.
Z Vídně, 10. října. (Dalm a tský
sněm.) Ponévadž dosavadní místopřed seda
dalmatského sněmu, posl. Kulišič se vzdal své
hodnosti, jmenován vzhledem k tomu, že sněm
právě svolán k zasedání na den 19. října, no
vým předsedovým náměstkem poslanec Vladimí
Simič, přívrženec strany srbské.
Vladimí Simič
Lublaň
Chorvatsko
Uhry
Boseň
Amerika
Afrika
Asie
Vídeň
spolek svatý . Mohor
23
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 10. fíjna.
Ministr odstranil soudní akta.
Francouzský ministr námořnictva Pelle-
tan znám jest, že v oboru jemu svěřeném
často zavádí různá opatření, nad nimi
všichni znalci poměrů nejednou vrtěli hlavou.
Nejnověji jmenuje se tento případ. Námořník
Kermorvont byl odsouzen na 2 měsíce do vě
zení, že zpoličkoval svého představeného. Stě
žoval si ale přímo řečenému ministru, tento pak
rozsudek o své újmě zrušil a nařídi
admirálu Bienaiméovi, námořnímu prefektu v Cher
bourgu, aby soudní akta o případě Kermorvon
tově spálil. Admirál nechtěl na se ovšem pře
vzíti zodpovědnost takou i nedbaje osudu, jaky
uchystal Pelletan, jak známo, na př. také ad
mirálu Maréchalovi, poslal akta ministru sa
mému s úsečnou poznámkou: »Spalte si je
sám!« Po nějaké ještě tahanici byl Pelletan
přece ale nucen přikázati případ Kermorvontův
aspoň k novému řízení námořnímu soudu tou
lonskému. Tento žádal na ministru vrácení akt.
jichž potřeboval, nedostal ale nikdy žádné odpo-
vědi. »La Patrie« dokládá k tomu, buď že Pel
letan akta zničil a pak že podléhá 8§ 173,
225. trestního řádu, aneb že je nezničil a že
je zadržuje, ale že i pak jeho jednání nemůže
se prominouti těmi, kdož musejí klásti zákon nad
ministerskou zvůli.
Kermorvont
Bienaimé
Maréchal
Pelletan
Praha
Pella
Chry
Le Patria
24
article
Poplašné zprávy k otázce marocké.
Alžírský dopisovatel »Matinu« sděluje listu
svému, že ujec sultána marockého a syn miní
stra vojenství El Menebi vedli sami kmeny ma
rocké při přepadení francouzské kolony u E
Mungaru. Smýšlení v Alžíru, dodá vá
dopisovatel, jest vál ečné.
Nikdo nevěří, že by nynější chovánís
Francie pohnulo kmeny pomezné k pokoji. Jieh
vlivem šíří se odbojný duch proti Franciii
mezi kmeny alžírskými a proto energic ké
zakročení jest nezbytné. Přes toto
doléhání francouzských osadníkův z Alžíru
vláda Combesova hledí napořád přímému kon-
fliktu se sultánem marockým se vyhnouti —
ovšem ze samých ohledů na Anglii, s níž vy-
jednávání o marocké otázce ještě neskončeno.
Bitky na pomezi alžírsko marockém jsou
zatím ovšem na denním pořadu. Ouverturato
k velkému koncertu, jenž se za kulisami chystá
a jež může skončiti netoliko pro sultána
marockého tragicky. Episodu ze zmíněné bitky
u El Mungaru líčí sergeant Von der Borgth pa
řížské »Patrie« takto: »Byl jsem tentokráte
zraněn sám a jakoby náhradou za dřívějše
hned několikrát najednou. Ale kosti zůstaly ne
dotčeny a za měsíc budu opět dobře na tom
Do ramene pravého dostal jsem dvě kule,do
levého jednu, jinou do stehna pravého a dals
do pravého lýtka. Všecky kule ale prolétly ma-
sem opět ven. Byli jsme totiž, když jsme při
byli z El Mory do El Mungaru, kdež byli jsme
přepadeni už v r. 1900, přepadeni při odpo-
činku asi 800 muži aleddžerivského kmene. Z
půl hodinky usmrconi byli setník Vouchez, po-
ručík Selchon a dva poddůstojníci, ostatní
všichni poddůstojníci byli zraněni. Velení pře-
vzal pak jeden desátník a bil se od 9 hodin
ráno do 5 hodin večer. Nejsem dost silen, bych
vyprávěl další ještě podrobnosti. Jen žádný ale
strach. Vive la France!« Tím dopis končí.
Matin
Alžír
Francie
Anglie
El Mungar
El Moro
El Menebi
Patria
Franca
25
article
Konflikt anglo-belgický.
Dle některých zpráv bude pobyt Leopold
II. ve Vídni trvati celých osm dní. Král belgi
cký doufá, že by se Anglie smírčímu soudu ci
saře Františka Josefa podrobila. Až dotud o-
volává se Anglie na to že dle berlínské smlouvy.
kterou byl stát konžský založen a dle níž s
musil zavázati k svobodnému obchodu a k lid-
skému zacházení s domorodci, má vláda angli-
cká právo zasahovati do vnitřních poměrů konž
ských, když stát ten podmínky ony prý neplní
Toto stanovisko její nesvědčí tudiž o valné
ochotě smírčí soud přijmouti.
Ve Vídni prý se Leopold II. s dcerou svou
hraběnkou Lonyayovou, s níž má značné spor
rodinné, sotva setká. Za to přijme prý prince
Filipa Koburského, neboť přátelský poměr obou
nezkalil prý se ani od útěku Koburgovy choti,
druhé to dcery Leeopolda II., od manžela.
Cesta krále belgického do Berlína stala s
nejnověji pochybnoul
Leopold II
František Josef
Lonyayová
Filip
Koburgův
Vídeň
Anglie
Berlín
Leeopold II
26
article
Car do Říma a socialisté.
Car do Říma a socialisté.
Starosta římský kníže Colonna prohlašuje,
že hrozba socialistského vůdce Ferria, aby can
byl vypískán, bude míti za následek, že tento
bude přijat obyvatelstvem s tím větším nad-
šením.
Monsrchistické dělnictvo vydalo provolání,
v němž praví, že vážnější kruhy všech intra-
sigeantních stran přijmou cara s tradieionální
římskou pohostinností. Také vůdce socialistů
francouzských Jaurěs radí v »Petite Rěpu-
blique« italským soudruhům svým, aby zřekli
se úmyslu demonstrovati proti carovi a to tím
spíše, kdyžtě nechali, jak praví, na pokoji Vi-
léma II., jenž má na nejméně tutéž zodpověd-
nost za poměry na Balkáně a v armenských
krajích a kterýž nad to právě před příjezdem
svým do Říma na socialisty ve vratislavské
essenské řeči své co nejprudčeji útočil. Jaures
dokládá, že bylo by chybou, takou hlučnou de-
monstrací ohrožovati francouzsko-it a lské
sblížení, jež pro Evropu nabýti může velkého
významu.
Dle některých zpráv stala se cesta carov
do Říma pochybnou. Je-li tomu tak, působil
tu asi na carův úmysl přiostření poměrů ve
východní Asli mnohem spíše nežli pohrůžky de-
monstragomi římskými.
Colonna
Petit
Jaures
Řím
Balkán
Evropa
27
article
K persekuci Polákův.
K persekuci Polákův.
Malíři Křizanovskému, rodilému z Haliče
a z Poznaně vypovězenému, bylo — prý na za-
kročení Goluchowského (?) — pruskými úřady do-
voleno, aby prodloužil pobyt svůj v Poznani do
15. října.
V bydhoštském okresu bylo 80 učitelů vy-
loučeno z výhody zvláštního přídavku za šíření
němčiny. Jak známo, kupují takým služebným
přídavkem pruské úřady přesvědčení ubohých za-
městnancův svých.
»Hamburger Nachrichten« štvou proti polské
propagandě za hranicemi. Byli prý to hlavně
Poláci američtí, kteří agitacemi svými docílili, že
Roosevelt neprokazoval Vilému II. a bratru jeho
Jindřichu, pozorností, v Berlíně čekaných. Také
z Paříže — o Haliči nemluvě — zasahuje prý
silně agitace polská do pruských poměrů. Př
tom zaznamenává list jako doklad k svobodám
pruským, že tam zapovězeno je neméně než sedm
polských listů z Haliče, nehledě k polským listům
jiných zemí,
Polákův
Křizanovský
Goluchowský
Polák
Roosevelt
Vilém
Jindřich
Halič
Poznaň
Berlín
Paříž
28
article
Chamberlainova výprava.
Noví ministři angličti přejali dnes od odstu-
pujících soudruhův formálně úřady. Chamberlain
opustil potom Londýn i se synem svým, novým
to ministrem finančním.
Ministr obchodu Gerald Balfour projevi
včera zpříma sympatie své s politikou Chamber-
lainovou; lze prý v obchodu s osadami poskyt-
nouti několikerým způsobem výhody bez zatížení
dělnictva. Konservativní politiko v
londýnští tvrdí, že Chamberlain
ještě před sestupem parlamentu
— včera králem opětně odročeného — bude
seděti opět v ministerstvu, jakmile
kampaň jeho jeviti se bude úspěšnou.
Včerejší, námi již sdělená řeč bývaléh
ministra Ritchiea ve prospěch svobodného ob-
chodu, ač jí měl v Craydanu před dosavadním
stoupenci svými, přerušována byla posluchačstvem
opětně a to i výkřiky »Nesmysl!« a podobným
komplimenty.
V Australii jsou spokojeni celkem s glasgow-
skou řečí Chamberlainovou a zvláště tím, ž
Chamberlain nežádal snížení sazeb australských.
Menší spokojenost jeví za to Kanada.
Chamberlainův
Chamberlain
Gerald Balfour
Londýn
Austrálie
Kanada
29
article
Debatta o třech článcích.
Debatta o třech článcích.
Také konfliktem dvou různých názorů na-
zvati možno théma, jež zaměstnávalo včerejší
schůzi pražského krajinského spolku Jednoty
učitelů měšť. škol. — Debatla, klidně a věcně
vedená, otáčela se okolo tři odborných článků
»Školské hlídky«, označených heslem » Ministn
vyučování pro měšťanské školy«. Autor jich do-
kumentoval, že ministerská anketa, týkající se
reformy měšťanských škol, nepřinese kýženou
opravu; také čtyři vynesení ministerská, jež
byla ovocem oné ankety, charakterisoval nepří-
znivě, tvrdě, že mají všechny příznaky školské
politiky vídeňské. Slovem: tenorem všech tr
článků byla snaha dokázati, že i po minister-
ských vyneseních škola měšťanská zůstává v statu,
quo ante. — Odlišné mínění zaujali účastníci
schůze včerejší. Ve vyneseních ministerskýeh
vidí aspoň krok ve snaze po reformě měšťan-
ských škol. A budiž tu užito slov, jež padla
při kritice uvedených článků: považují pisatele
za přílišného pessimistu, sami klonice se k ná-
Debatl
krajinský spolek Jednota učitel měšť . škola