2
masthead
V Praze, v neděli dne Il. října 1903.
Praha
4
article
Aa ranní a odpol. Histy
předyláčí s
v Práze v adniinlslraci
. . . . 6 K —
s dvojí donáškou
zs něsíe
n átiit lets . . . . 7 K 50h
Ba měíe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
sa mssíc . . . . .
nrt ia . . . . 8 k ooi
s drojí zisilkou
na mtěst
divrt leta . . . I K so
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
6
article
Pravá příčina německé vzpoury
Pravá příčina německé vzpoury
Cizina, neznalá věcí českých, mohla by se
dnes věru domnivati, bůh ví o jakou předůle-
žitou a velikou otázku národní, politickou nebo
společenskou válčeno v pátek dne 9. října roku
1903 na sněmu českém: takový vítězný hluk
tropí dnes skoro všechen německý ba i polo-
vládní tisk cislajtánský proto, že se Němcům
podařilo jednodenní vzpourou svou na sněmu
pozdržet uzákonění návrhu našeho, jímž měla
být konečně odstraněna jedna ze starých,
šeredných neplech při volbách obec-
ních, na kterou druhdy také Němci s a m
toužívali.
Či nehodlali již r. 1869, kdy byli přee
samojedinými pány na sněmu českém, poslane
němečtí zrušit volební právo čest-
ných občanů v obcích, poněvadž se h
zneužívalo k nekalým praktikám volebním, po
dobně jako plnomocenství žen. —
A když roku 1888 výbor zemský učini
v příčině té polaz po okresních zastupitelstvech
zdaž se tu všechna okresní zastupi
telstva — tedy i německá (až na tř
navyslovila rozhodně pro zrušení volebníh
práva čestných občanův v zájmu čistoty voleb
obecních? —
Než s odstraňováním nešvarů a neplec
zastaralých chodívá to u nás zvykle pomalu a
tak teprve v loni z jara po skandálních zná-
mých případech v Česk. Budějovicích a v Tere
zíně výbor zemský hleděl rostoucí lišej zhoji
přiměřenou opravou obecního řádu. Navrhl vy-
loučení čestných měšťanů a měšťanů vůbec
z volebního práva v obci. Némečtí přísedící
zemského výboru proti tomu nepodali protestu
a tolikéž žurnalistika německá si věci ani ne-
povšimla. Toprve když věc v červnu r. 1902
dostala se do komise sněmovní, Němci zdvihl
proti navržené změně odpor, podezřívajíce ten-
denci návrhu jako »jednostranně národní« a
jako dotýkající se samosprávy obcí.
bůh
Němec
Budějovice
Ter
7
article
Avšak vyvrátila liché to podezřívání ně-
mecké tak důkladně, vyložila prostý mra-
vný účel návrhu tak jasně, že i vláda
Körbrova svým zástupcem v ko
missi prohlásila, že proti návrhu na
šemu žádných námitek nečiní. Fak
ten výslovně konstatován jest ve
zprávě sněmovní komise pro okresní a obecní
záležilosti ze dne 2. července 1902 čís. tisku
133, Kdo by se toho byl nadál, že němečtí
naší sokové vytrhnou zrovna tento kůl z plotu,
aby se jím počali rabiátsky ohánět protí národu
našemu, aby strhli pro tu příčinu rámus, jako
bychom jim na hrdlo sahali, aby křičeli a pssl
o dovršené míře útisku, o nesnesitelném zná-
silnění, o české zpupnosti a posunčili jako
šílenci. Každému nepodjatému svědku páteční
schůze sněmovní bylo na ráz jasno, jak celá
ta bouře německá je uměle inscenována, jak
všechna ta rozhořčená vřava je lichá komedie
a lež. Však to také hlavní orgán Němectva
»Neue Freie Presse« dobře eíti a koktá jako
školák v rozpacích, maje svým čtenářům vysvětlie
vážnou a velkou příčinu, pro kterou Něme
zdvihli vzpouru proti sněmu království českého.
Prý se již od počátku kampaně projednávají
na sněmu českém návrhy, v nichž Němci spa-
třují oslabení svých národních posic. Ostatní
žurnalistika německá pomáhá si paušálním lha-
ním: Za těch málo dnův, co sněm český za-
sedá, napáchali prý jsme se my zli Čechové
trpělivým Němcům tolik příkoří, tolik protiven-
ství, tolikých bezpráví a násilí, až to již nebylo
k snešení. V duších německých nastřádalo prý
se tolik pohoršení, tolik trpkosti a hněvu, že
krůpěj stačila, aby číše posléze překypěla ll
Körbrův
Nout
Němec
Čecho
Neue Frei Presse
8
article
Člověk by myslil, že je masopust, v němž
projde každé bláznovství. K čemu té blbé šalby
a lži. Dolů škrabošky, kuklici! Povíme za vás
pravdu o příčinách, z jakých jste strhli svou
vzpouru pro záminku tak nicotnou proti sněmu
českému. Je to vaše stará zarytá zášť prol
svobodě a právu vlasti naší, je to vaše německá
vášeň proti národu našemu a spravedlivé velké
věci jeho, je to vaše německo centralistická ne-
návist proti sněmu tohoto království, o jehož
záhubu usilujete ode dávna. Vlastní vaše »Neue
Freie Presse« současně s Wolfovou »Ostdeut
sche Rundschau« prozradily pravé pohnutky
vaší čisté obstrukce: Chcete překazit všechnu
činnost sněmu českého ze sprosté msty, poně-
vadž se domáháme svého dobrého práva na
úporné vládě vídeňské hacením činnosti parla-
mentu vídeňského. Když tento hyne, má zhynou
také český sněm.
Nemá mu býti dopřáno, aby využil i jen
té pídě času, kterou mu lakomě centralism
vídeňský jednou za rok k živoření povolí na
obranu svatého práva těžce strádající vlasti.
Má být snížen a stlačen na pouhý provinciální
sněmík, zabývající se jen hospodářskými záleži-
tostmi. Nemá promluviti politické slovo ku
králi, nemá vysloviti tužby a stížnosti jednoho
z nejdůležitějších království, má být umlčen
udusen hlas národa českého v době tak pováž-
livé, poněvadž se strachujete pravdy české.
Wolfův
Ostdeut
Rundschau
Neue Frei Presse
9
article
Proto pášete svou obstrukci za záminkou
tak nečestnou, proto činíte se obhájei neplech
taškářských praktik volebních, ba nestydíte se
předstírati, že hájíte jen svého národního, ohro-
ženého práva, jakoby falšování obecních voleb
podvodnými praktikami náleželo k národním
právům ! —
O něco více vám běží: svým terrorem
doufáte vládu a nejvyššího mar-
šálka zastrašit a k tomu přiměti
aby nepřipustil rokování o státo-
právní adrese v tomto sněmu. »Neue
Freie Presse« hezky zřetelně to panu knížet
Jiřímu z Lobkovic dnes napovídá: že dnešn
obstrukce Němců jest vlastně odpovědí na jeho
autonomistickou řeč v panské sně-
movně.
Nuže, nejvyšší zemský maršá-
lek jel do Vídně, patrně, aby se s drem.
Körbrem poradil, jak se má k této německé
vzpouře na sněmu českém postavit? Zda májí
vytrvale čelit nebo před ní kapitulovat? Zda má
z jednacího pořadu odsunout rozdělaný návrh
o volebním řádu i náš návrh adresni,
jak Němci si poroučejí, či zdali má pevně
uhájit důstojnost svou i sněmu
království českého proti terroru
zpupných německých vlastiškůd-
cův? —
Uvidíme, jak se zachová! Poslanci národa
českého zůstanou pevní a neoblomni; zdali také
kníže Jiří Lobkovic a jeho šlechta, to ukážou
dnové nejbližší! —
Glossy ke sjezdu českých evan-
geliků.
Jiří
Lobkovic
Němec
Vídeň
Neue Frei Presse
10
article
(Historická studie.)
11
article
Manifeslační sjezd českých evangelíků jesk
již hotovou událostí — celý týden obširné
zprávy i s usnesenými resolucemi přinášelo
něm orgán české strany lidové.
Není zajisté bez významu, že v dnešních
dobách, kdy náboženství resp. víra, výrazt
nejvniternějšího přesvědčení každého jednotlivce,
začíná po dlouhé přestávce hráti ve veřejném
životě opět důležitou roli, a kdy náboženského
hesla se tak zjevným způsobem zneužívá k úče-
lům politickým, i čeští evangelíci poprvé od ne-
pamětných dob za vhodné uznali, aby na spo-
lečném sjezdu se sešli a četným počtem svým
12
article
manifestovali svoje přesvědčení a naznačili si
jaksi direktivu pro jednání příští.
Nemám se stanoviska naprostě náboženské
tolerantnosti níčeho proti sjezdům podobného
druhu, ač ani dost málo nepochybuji, že sjezdy
příslušníků jednoho vyznání vždy tutéž činnost
vyvolávají u příslušníků vyznání jiných, a že
tudíž takovéto sjezdy přiostřujíce náboženské
protivy jsou celkem zbytečné; avšak manife-
stační sjezd českých evangelíků z 28. září t.r.
konán byl za tak mimořádných, ba téměř po-
hnutých okolnosti a náhledy a tvrzení tam pro-
nesené i resoluce přijaté joou takového obsahu
že nutno blíže přihlédnouti k nim a je na zá
kládě historické pravdy na pravou míru uvěsti
Předem: olázka česká není otázka nábo-
ženská,1) otázka česká jest otázka čistě národ
nostní, Kdo tvrdí opak, přehliži veliký význam
dějinný, jejž má národ český od prvopočátného
obsazení úrodných niv českých až po naše doby
ten přehlíží ohromný zápas, jejž prodělal národ
náš za svoji existenci se sousedním národem
německým, ten nevidí, neb spíše viděti nechce.
jakou úlohu klade národu českému již sama
zeměpisná poloha: býti západní baštou veške-
rého Slovanstva proti sveřepým nájezdům ger
mánským, hájiti krví svou neohroženě půdu od
otců zdědénou proti každému nepřiteli, bíti sev
zápasu hrdinném, ba mnohdy až zoufalém, jako
poslední vělev velikého kdys kmene Slovanů
polabských, kteří německým mečem sklání v
předčasný klesli hrob, o každou píď země rodné,
a býti při tom zprostředkovatelem kultury vý
chodním bratř m svým — toť úloha národa na-
šeho, toť jeho poslání! Myšlenka národní jest
základem a východiskem našich dějin.
jest jedinou pružinou celého vývoje národa če-
ského: a jako národ náš má jen jednu existenci,
tak má jen jeden motiv svých dějin, a tím jes
— otázka národnostní.
Slovan
13
article
Připustiti však, že otázka česká jest otáz-
kou náboženskou a že tak také řešena být
musí, znamená národu českému dvojí cestu
dáti na vybranou: buď přimknouti se k eírkvi
národa jiného nebo vytvořiti si svou eírkev
vlastní. Naši protestanté voli cestu první; oni
vyhledávají a pěstují styky s proteslantismem
germánským,2) jim zájem náboženský jest nad
zájem národní.3) Nepouštěje se do bližšího roz-
boru tohoto náhledu, prohlašuji zcela otevřeně.
že náhled, který pokládá otázku českou za ná-
boženskou, jest naprosto neudržitelný a v ději-
nách národa českého nižádně opory nemá. Nebo
nehledě k té okolnosti, že náhleď tento obsa-
huje v sobě naprostou negaci celých dějin če-
ských až do reformace resp. do vystoupen
Mistra Jana Husa, že veškeré slavně činy
předků našich až do vzplanuti různic nábožen-
1)»Ti, kdož se dívali až k samým kořenům pod
staty a bytnosti národa českého, řekli, že otázka če-
ská je otázka náboženská, naše heroická dobaže
je doba reformace od Husa — Komenského, že
duchu lé doby a idejích její je to, co nás učinilo
nejen národem kuiturním, ale svérázně kulturním, co
národu našemu dalo vlastní český karakter a v čem
spočívá právě naše češství.« — »Otázka česká je
otázka náboženská, a tak musí být i řešena.« —
»Otázka česká — jest otázka náboženská.« Řeč
MUDra. Součka, »Čas« z 30. září 1903.
1).. »protože se cítíme jako organická část
protestantismu ve světě vůbec, že jsme jen národně
svérázně vyvinutým článkem světového evangelismu
a chceme styky s cizinou —«; . .. »doplňujeme tím
českým článkem řelěz světového protestantismu.
Hus
Komenský
Mudra
Souček
14
article
Řeč faráře Žilky: »Čase z 1. října 1903.
1) »Evangelíci tedy měli voliti vysloveného ne-
přítele svého a své církve!... chtíti, aby evangelíci.
kteří s církví svou se nerozpadli, v rozhodném oka-
mžiku zradili ji a své náboženské přesvědčení.«
Zasláno p. Em. Havelky proti p. Vilému Mrštikovi.
»Čase z 30. září 1903. Ctát tento není vzat ze
sjezdu, ale náhled zde proslovený je opravdu cha-
rakteristický pro smýšlení našich protestantů a to
tím více, ježto na sjezdu odvolán nebyl; k tomuto
zaslánu se níže vracím.
Žilka
em
Havelka
Mrštik
15
article
ských byly by dle toho bezvýznamným dýmem
poukazuji k tomu, že by dle toho otázka česká
stála od dob bojů náboženských v každém sto-
letí ve znamení jiného náboženství, v 15. stoleti
ve znamení utrakvismu, v 16. století a začát-
kem 17. století ve znamení protestantismu, od
polovice 17. stol. a v 18. stol. ve znamení
katolicismu,4) v 19. stol, konečně ve znamení
náboženského libernlismu. A tak různorodou
otázka česká přece býti nemůže!
Konečně jest výše uvedený náhled nejen
příliš smělý, ježto chce rozhodovati o podstate
otázky české náboženská frakce, která dle vlast
ního doznání svého nečítá vice než 2% veške-
rého obyvatelstva českého, ale i nebezpečný,
ježto tu jde vlastně o existenci národa samot-
ného: tím okamžikem, kdy stane se otázka
česká otázkou náboženskou t. j. dle náhledu
výslovného přání českých protestantů germánsko-
protestantskou — jiný protestantismus než ger-
mánský neexistuje — přestane býti otázkou
českou, neboť naši milí sousedé Němci, kteři
šířením svého náboženství doposud vždy záro
veň šířili svoje pansíví, o vyhlazení českého
živlu se již postarají. A k tomu dojíti nesmi
Za druhé: Dnešní protestantismus, který
jest výlučně germánský, resp. německý, nemá
s husitismem a s jednotou bratrskou ničeho
společného a v minulosti také vždy přesně o
nich se líšil, a jest tudiž veškery náhledy řeč-
níků sjezdových, kteří opak toho tvrdí, prohlásiti
za historicky nesprávné.5)
Jest věru podivno, že všichni řečníci sjezdovi
bez výjimky nečiní nižádného rozdílu mezi pro
testantismem (německým) a mezi tak zv. refor
maci českou, a že největší postavy našich dějin
v této době (Husa, Blahoslava, Komenského
řadí šmahem k protestantům. Náhled tento jes
naprosto mylný a spočívá buď v neznalosti dějin
neb v úmyslném překrucování historických fakt.
Němec
Hus
Blahoslav
Komenský
16
article
Hus neměl s protestantismem právě tak nic spo-
lečného, jako ani Blahoslav, ani Komenský, b
tito dva stáli v náhledech svých nepřátelsky
proti protestantismu německému t. j. luteranismu.
Jest přece až přiliš dobře z dějin známo, že
v času vystoupení Luterova a v dohledné době
potom byly v Čechách celkem čtyři náboženské
strany: katolici, utrakvisté či pod obojí neb také
kališníci zvaní, kteří v době této činili převážnou
většinu celého národa, luteráni a čeští bratří.
Utrakvismus jest původní Husitismus, který po
bitvě u Lipan r. 1434 učinil 4 artikule pražské
tak zv. kompaktáta stěžejním bodem nábožen-
ského cítění a snažení v Čechách, a byl od dob
Jiříka Poděbradského jaksi officiální církvi če
skou; vznik těto strany odnášel se k hnutí husit-
skému a k intellektuálnímu původci hnutí tohot
— k Husovi.
Čeští bratří byli pokračovateli výstředníh
učení bratrského a organisovali se jednak na
základě učení Petra Chelčického, jednak i s při-
míšením nauk t. zv. Valdenských za bralra
Řehoře na sjezdu ve Lhotce nedaleko Rychnova
r. 1467 v samostatnou církev bratrskou.“) Tito
Hus
Blahoslav
Komenský
Luterův
Jiřík Poděbradský
Petro Chelčický
Řehoř
Rychnův
Čechy
Lhotka
17
article
4) Jak stavové čeští, kteří přece representoval
národ. byli počátkem 18. století až fanatického ka-
tolického smýšlení, vysvitá z přijetí t. zv. pragma-
tické sankce. Stavové čeští přijali dne 16 října 1720
totiž tuto sankci s podmínkou, že tento zákon slou-
žiti bude »zur unveränderlichen Beibehaltung dek
allein seligmachenden katholischen Religion.« Srov.
dr. Hermann Bidermann: Geschichte der oester-
reichischen Gesammt-Staats-Idee, II. díl str. 50.
*) »Stvky s cizinou pěstuje a bude pěstoval
evang. církev česká i na dále a to především l
v zájmu evangelia. Ve stycích takových činíme totéž
co činili naši otcové v době husitské a bratrské
udržujíce styky s bratry u víře mezi Němci, Švý.
cary, Angličany a s celým tehdejším evang. světem.
Resoluce sjezdu.
) Srov. Palacký: »Dějiny národa českého v Če-
chách a v Moravě«, dílu IV. část II., str. 432
V tomto článku dovolávám se jednak Palackého
ježto on, sám prolestant, zajisté nemá důvodu ubli-
doktor
Hermann Bidermann
Němec
Angličan
Palacká
Palacký
Morava
GesammtStaat
Geschichte der oester
18
article
V drebném prodejit
raaní číle o sobě . . . za 6 h
odpoledná
za zk
Ve flialkich na venkovén
ranni číelo. . . . . . . . 10
odpolodni
sh
Inseráty
platí se hotevě rapřed.
Předplncení a lnserty přijímá dminl-
strace v Maršanské slici č. 3.
Tam nacházejí se též redakee.
tiskárna a expečice „ Nálodnich Lista“,
Hukogisy so navzaceji.
Nálodnich List
Hukogisa
19
article
čeští bratří, jinak také bratřící neb i pikharti
zvaní, byli neustále pronásledováni. Již r. 1460
král Jiří vyhladiv zbylé sekty táborské, začal
krutě stihati Bratry a zejmena bratr Řehoř byl
jat a mučen, později však zase propuštěn.
R. 1488 vypověděl Matyáš Korvín, tehdejší
markrabě moravský, české bratry z Moravy do
Multan, avšak zákaz tento později odvolal.
Bratři však přes to mohutní, r. 1495 konají
sněm v Rychnově, r. 1496 v Chlumci, organi-
sace jejich upevněna, kázeň utužena, kdežto
utrakvismus nedostatkem kněži a vadami v orga-
nisaci pomalu a pomalu upadal v agonii.
Takový byl stav náboženský v Čechách,
když Luter vystoupil na světové dějiště. Hned
po jeho vystoupení hrnuli se němečtí kazatel
do Čech a šířili zde nové učení. Německé oby-
vatelstvo v Čechách šmahem přijímalo nové
učení; najednou poznali Němci, že husitismus,
který až dosud byl typickou nadávkou všeho
českého a totožný byl s kacířstvím, 7) jes
pravou naukou křesťanskou, Hus byl uváděn
v přímou souvislost s Luterem a o tom celé
legendy byly vynalézány.*) Nová nauka vnikala
i mezi Čechy, zejmena utrakvisty, ovšem dosti
zvolna, neboť dne 24. srpna 1519 synoda pod-
obojích v Praze vyslovuje se proti stoupencům
Luterovým2) a ješte r. 1522 ujišťuje M. Šišmánek,
administrátor konsistoře podobojí, zároveň s ji-
nými kněžími, »že by raději Turku poddáni
byli, nežli podnikali pod zprávu kněží duchem
Jiří
Řehoř
Korvín
Luter
Němec
Hus
M Šišmánek
Turek
Morava
Rychnov
Chlumec
Čechy
Praha
20
article
Luterovým načichlých. « 19)
Avšak již r. 1523 nabývá v straně pod-
obojí strana pokroková (Luterova) vrchů, jen
však na krátko, neboť r. 1524 Pašek z Vratu,
náčelník umírněně strany pod obojí, vypuzuje
Hlavsu, náčelníka strany pokrokové (Luterovy)
i s jeho stoupenci z Prahy; proti luteranismu
nastává v Praze reakce, na pikharty a luterány
skládány a zpívány hanlivé písničky. 11)
U českých bratří se luteranismus však ne-
ujal; již r. 1523 vešel sice ve spojení Luter
s tehdejší hlavou církve bratrské, bratrem Lu-
kášem, a snažil se získati ho pro učení své,
ale marně; v nauce o transsubstantiaci a ještě
v jiných naukách se neshodli; »oba učitelé
rozešli se po přátelsku, ale spojení jejich v jed-
notu stalo se bylo nemožným. 17)
žovati protestantům, jednak také známého Arnošta
Denisa, poněvadž svědomilý cizinec mnobdykráte
lépe posouditi může naše dějiny než spisovatel
domá cí.
Luterův
Pašek
Hlavsa
Luter
Lu
Arnošt Denisa
Praha
21
article
7) Němci v Čechách, zejmena v německých mě-
stech, chovali nesmiřitelné zaští proti učení a hnutí
husitskému. V resolucí sjezdové, uvedené v »Čases
z 1. října 1903, se sice praví: ». . . totéž, co činili
naší otcové v době husitské (!!!) a bratrské, udržujíce
styky s bratry u víře mezi Němci, Švýcary a Angli-
čany a s celým tehdejším evangelickým (l) světem.s
Prohlašují výslovné, že v době husitské Češi ne-
měli nižádných »bratří u víře«, hnutí husitské bylo
hnutí čistě české a přes hranice země české se ne-
rozšlřilo a spojenců v cizozemsku vůbec nemělo;
vždyť sami Němci v Čechách byli jeho zapřísáhlým
nepřítelem. Zapomínají naši protestanté, že celý
tehdejší křesťanský svět, v prvé řadě pak Němci
v době husitské a v době Jiříka Poděbradského byli
proti Čechům a že vojska křižácká neustále se
hrnula do Čech. Či byli tito křižácí »bratři u víře«?
Mluviti pak v době husitské o tehdejším evange-
lickém světě jest tak strašným anachronismem, že
opravdu se divím, že na celém sjezdu nenašlo s
historika, který by byl tento tak horrendní nesmysl
opravil,
Vůhec pozoruji, že naši protestanté jsou v historii
našeho národa poněkud slabí.
*) Záhy po vystoupení Luterově rozšířila se
legenda, dle které prý Hus »předpověděl příští Lute-
rovo: spalte, pravil prý, husu; za sto let uslyšíte
zpívati labuť a tu již budete musiti snésti«. Srov.
Arnošt Denis: »Konec samostatnosti české«, II. díl,
Palacký, dílu V. část 2., str. 362.
19) Palacký, dílu V. část 2., str. 447.
11) Palacký, dílu V., část 2., str. 460, 461.
1) Palacký, dílu V., čásť 2., str. 457. K tomu
podotýká Arnošt Denis ve výše citovaném díle na
str. 62.
str. 97., 98. »Pokora Bratří v oboru theologické
Němec
Švýcar
Angl
Čech
Jiřík Poděbradský
Čecho
Luterův
Hus
Denis
Palacká
Pokora
Čechy
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
6— (Kronika.) Rozmanité Excellence
jiné vynikající vojenské osobnosti už se vyslo-
vily v otázce reformy vojskové ve smyslu ná-
rodním! Vesměs odmítavě se vyslovily
Zvědavý novinář omakával v té věci tepnu
vysokému vojenskému hodnostáři.
— Co soudite, Exeellenci, o výroku Fran-
tiška Košuta, že maďarské komando povzbudilo
by nadšení vojska?
Excellence vyřídila odpověď velmi stručně
— Nic o tom nesoudím! Je to všeck
holá fráse. Košut není voják, je to politický
stranník, nemůže tomu rozumět. Co Horst
tom nedávno pověděl, podepišu bez okolků.
Kdybychom zavedli maďarštinu, chtěli by Če
chové češtinu, Chorvaté chorvalštinu. Jaká jeu
nás směs národů, bylo by z toho spojenecké
zřízení vojska, kde by jeden druhému bez tlu-
močníka nerozuměl. A byli bychom hoto v
ven i uvnitř.
Bývalý vojenský ministr sv. p. Hors
uveřejnil o té věci celý článek. Nejpádnějšt
místo znělo:
— Ty milé nebe, což pak slovo po-
velu — suché, úsečné slovo, nařizující ně-
jaký pohyb! — což takové slovo kdy nějakého
vojáka nadchlo? A byť bylo ve kterékoliv řeč
pronešeno! Zajisté nenadehlo! Voják vykonává
mechanicky, co mu veleno a s cifovou jeho
bytostí to všecko nijak nesouvisí. Má-li býti
vojsko ve válce nadšeno, jest zapotřebí promlu-
vili k mužstvu jeho mateřským jazykem o při-
činách a účelu boje, upomenouti je na jeho
povinnosti, povzbuditi je ke statečnosti a vytr-
valosti. Tak to vždy bývalo a tak to musí býti
i příště. Co však se jazyka povelu do-
týče, mají se věci tak, jak už velmi trefně vy-
svétlil poslanec na říšské radě, rytmistr m.s
rylř Gniewosz, musí totiž zachován být
Košut
Horst
Chorvat
Hors
23
article
jediný společný jazyk povelu »až do těles
svazků nejdrobnějších« a já bych řekl až do
poslední patruly a stráže, nemá-li jinak vojsko
uvrženo býti ve zkázu
Vývody řišského poslance a rytmis'tra
m. s. pana Gniewosze pak vrcholily vý-
rokem:
— A co se národního momentu dotýče, je
mi přísná disciplina ve válce milejší a více do-
káže, nežli všecko národní nadšení ! . ..
Výroky uvedené jsou typické. V těch věcech
názory vojenských Excellencí, ministrů na od-
počinku, rytmistrů m. s. nebudou se tuze roz-
cházeti. Mají tu slovo dobří vojáci. Dobrý voják
je věren svému povolání. A povolání ukládí
vojínu, hájiti a zachovávati, co jest. Jeho úko
lem není rozsuzovati, co je správné a co není
Voják nehledá pravdu, nýbrž koná svoji povin-
nost. A povinností vojákovou je, státi na povel
a obětovati všecko i sebe. Jeho pravdou je jeho
— předpis. A je to tak v pořádku. Kdyby byl
jinak, nebyl by voják vojákem.
Ale následek je přirozený. Vojáci bývají
dost povrehní myslitelé. Jsou právem zvykli,
nechat za sebe myslit někoho druhého. A na-
stane-li přece potřeba, uváděti důvody, není divu,
jsou-li jejich důvody silnější v akcentu, než —
podstatě. Na slovo vzaté Excellence dovolávají se
pak názoru býv. ministrů, ministři citují bývalé
rytmistry a všeobecný názor kdekteré povo-
lané autority zní zcela jednomyslně: bývalo tak
vždy a proto bude i příště!
V Praze, 11. října.
Gniewosz
Praha
rytmistr m . s
24
article
Však volání po opravě stále se vrací
bude se vracet! Arci, je nápadno, kdo volá
Mluvči veřejného slova, politikové, novináři, po-
slanci, spisovatelé! Samý nevoják, samý eivilista.
A civilisté nerozumějí vojančině! namítají vo-
jenšti páni! A v tom mají vojenští páni pravdu.
Vojenství je odbor jako jiný. Ve věcech odboru
náleží slovo odborníkům. Není věcí eivilistů.
rozuměti vojenským věcem.
Ale něčemu zase nerozuměji pánové o
vojska a to je národní otázka. Každé
slovo vojenských řečníků svědčí, že o ní nepře-
mýšleli, že nemaji poněti o jejím vývoji a vý
znamu. A to je šlakovitá věc! Neboť národní
otázka těsně souvisí s vojenstvím. Materiálem
vojska jsou lidé, dnešní lidé a národní moment
hluboko zasahuje do přírody dnešního člověka. Ná
rodní moment je tu, doba ho přinesla, neobjevil ho
žádný voják, ale také žádný novinář nebo poslanec.
vůbec žádný civilista. Sám se přihlásil s elementárn
silou a chce i musí být řeše n také s vojenského
hlediska. A kdyby zůstal opomenut, vymati se.
jako každý živel v přírodě se vymslí, nenll
prozkoumán a ovládán a opatřeními obsloužen.
Náhle se přivalí a přivodí spoustu a zkázu. Bylo
by povinností vojenských kruhů o tom přemýšleti
protože je povinností odborníka, zabývati se vším.
co souvisí s materiálem jeho odboru. Také vi-
díme, že přední evropská moderní vojska užse
vypořádala s momentem národním. Naše dosud
otáli. Opozdilo se s otázkou, protože u nás je
otázka složitější. Není snadna a proto, jak už
bývá, povolaní činitelé, pokud bylo možno, za-
vírali před ní oči. Dokazovali nervósně, že —
žádně takové otázky není. Leč otázky elementární
nedají se tak odbýti. Čím větší je nechuť, s jakou
jsou odstrkovány, tím naléhavěji znovu na dvěře
buší. Nezbude na konec, než se jimi zabývati.
25
article
Pokračující neodvratně doba přináší svoji potřebu
změny všemu zřizení. Ani těleso a zřízení voj-
skové nesmí se tu pokládati za výjimku. Zří
zení, jaké vyhovovalo poměrům před padesáti
lety, kdy o národních otázkách nebylo potuchy,
nemůže zcela přiléhati k poměrům a potřebám,
jež zatím nastaly. Poměry volají po novém
zřízení, dokonalejším, které by mělo zření k po-
třebám novým. Najdou se sice vždycky znalei
kteři tvrdí, že stavení je dobré, protože stojí
takové že je nejlepší, jaké právě stojí. Ale
tím není vyvráceno, že by nové“ agdůkladněj
přizpůsobené nebylo — lepší!
Nastává tedy povinnost, obírati se věcí
řešit otázku.
Leč, kdo ji má řešit?
Dobrý voják nejeví smyslu pro opravu
která nepřišla s hora a nesmí jeviti smyslu,
pokud nepřišla s hora. Leč »s hora« vede
klikatá cesta. Otázka je odborná. A odborn
otázky nelze vyřizovati cestou disciplinár-
nou. Předkládají se dříve orgánům odborným.
Je-li nová látka na uniformu trvanlivější, neb
struktura nové litiny dělové hmotnější, nerozho-
duje vyšší rozkaz, nýbrž odbornický prozkum.
A prospěch věci by žádal, aby stejný postup
zachován byl i v otázce vojenského zřízení, jaké
si přejeme. Bylo by s prospěchem, aby otázka
vyřízena byla na poli odborné diskuse.
Zatím se postup zvrhl! Věc se oetla na
poli diskuse — politické. A v tom je pro
tu chvíli všecko neštěstí. Voják nesmí politisovat
a správa vojenská předem odmítá diskusi, která
dle jejího domnění mohla by vnášeti politiku do
vojenských řad. Tu to s otázkou vázne na škodu
naši i celku.
Má-li na řešení přece dojíti — a zájem
národní toho žádá! — je zřejmo, na čem bude
záleželi. Třeba vynaložiti vše, aby otázka z te-
rénu politického byla přesunuta na svů
nejvlastnější terén, na pole diskuse odbor
nické.
26
article
Cesta všeho pokroku je známá. Ať odborný
či nic, popud vždy vychází se strany, která potřebu
nejživěji pociťuje. S té strany přirozeně čeká se
i návrh opravný.
V našem případě je vše jasno. Strana,
která nejživěji cíti potřebu opravy, jsme my.
My těžce neseme nedostatky dnešního způsobu
zřizení, nás nejtrpčeji se dotýkají důsledky jeho
my máme nejsilnější zájem, aby došlo na změny,
odpovidající potřebám našim. Máme proto i po
vinnost zavdati podnět a před'l o ž i t
návrh.
A je-li o návrhu řeč, rozumí se návrh
vážný, všestranně odůvodněný, odbornicky vy
pracovaný, aby byl s to vyvolati vážnou diskussi,
Jakmile ta se naváže, nemáme už strachu o do-
brý úspěch! Věcná pravda ve vlnobití názorů
se neztrati. Taková je už fysikální vlastnost vší
pravdy! V nejprudčím zmítání důvodů proa
proti na konec sama vyplyne na povrch jako
korková zátka. Jen diskussi rozpoutat!
27
article
Leč, vážný návrh ! Věcně nepochybný ela-
borát, o jehož přesné vývody mohly by se opí-
rati hlasy našich zástupců, pro nějž bychom
mohli žádati, aby byl vážně zkoumán a jenž
by mohl poskytnouti podklad dískussi odborníků
a znalců: toho je nám třebal
Kde je takový návrh? Kdo jej má vypra-
covati? Naši zástupci nejsou odburnici, nemohou
se spouštět do odborných diskussí. A přece je
naprostá nutnost, abychom si byli jisti své věci,
svého stanoviska v každém směru svých potřeb,
abychom svoje požadavky ve všech oborecha
sférách svého živola měli dopodrobna vypraco-
vány. Tu nezbylnou práci si nemůžeme
nesmíme odpouštěti, ačli svoje právo na exi-
stenci myslíme do opravdy.
A tu jsme opět a znovu při nápadném
punktu, ke kterému se stále vracíme. Je to
hřídelný bod naší národní situace, kolem něhož
se točí všecky otázky našeho národního vývoje,
našich zápasů. Máme zapotřebí orgánu, který
by měl všecky tyto otázky na starosti, měl po-
vinnost i schopnost dotyčné práce vykonati. Je
nezbytno opatřiti naše těleso národní tím orgá-
nem, nezbytno opatřiti národní zřízení,
které by vrcholilo v kanceláři pro ná-
rodní potřeby a organisaci národ-
ní práce.
Opřen o důkladný elaborát odborné hod-
noty pozbude hlas našeho zastupitelstva ve vě-
cech odborných příchuti diletantismu a získá
potřebné váhy a pádnosti. Odpadnou výtky
z našich vlastních řad, že zastupitelstvo naše
opouští národní stanovisko, kde by je hájiti
mělo a porážející dosud výtky se strany odborné,
že se plete do věcí, pro které se mu nedostává
— odborné kompetence.