ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 0888aad0-717c-11dc-97f9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 28 celkem · entity: person 64, org 5, work 5, place 12
1 masthead
11. října 1903.
2 masthead
I. Příloha „Národních Listů
3 masthead
k číslu 238.
4 masthead
Strana 13
5 article Výtvarně umění.
Výtvarně umění. K reformě uměleckých soutěží. = Minulého pátku bylo zase jednou před nášeno a debatováno o uměleckých soutěžích ve Spolku architektův a inženýrů, který svým rozpravami a rozklady velmi často a ne bez výsledku přivádí ve veřejných záležitostech umě- leckých a technických odborná přání a náhledy k platnosti. Umělecké soutěže jsou pak už drahná leta na jeho zřeteli; také i zvláštni jakýs normální řád soutěžní vydal, aby zmatkům a nepřístojnostem při konkurencích byla učiněna přítrž. Patrně však naděje jej zklamala. Zda v nou textace, vypisovatelů nebo samých soutěž níků, nechci zde usuzovat. Ukázalo se,že všichni posluchači přednášejícího p. A. Balšánka z nichž mnozí maji své osobní a na soutěžném kolbišti nabyté zkušenosti, shodovali se v tom, že dosavadní vedení soutěží svojí buď úplnou bezvýslednosti, nebo svými pochybnými výsledky je pramenem mnohé nespokojenosti osobní věcné, ale že přes to instituci soutěží musíme podržeti. Pouze o její nápravu budiž usilováno
A Balšánek
6 article
Rozvinutí a vyjasnění otázky uměleckých soutěží není jen jednostrannou záležitostí uměleů samých, nebo přištích soutěžníků. Také druhá strana, vypisovatelé soutěží, měla by se on zajímat. A kdo dnes není nebo nemůže být vy pisovatelem! Kdo není, nebo nebude ani obec- ním starším, ani správním výborem spolku neb banky, ani poslancem, nebo jakým veřejným funkeionářem? Ti tvoří druhou stranu, ti za stupují v našem měšťanském a demokratickém století ony silné a individnálné osobnosti z kruhů aristokracie a vysokého kleru, které druhdy velká, monumentální díla podnikaly. Historie umění nevypravuje často o konkurencích v na- šem smyslu; naopak jenom pranepatrná část uměleckých výtvorů byla cestou veřejné soutěže vyvolána v život. Historie umění českého jieh vůbec nezná. Než přece je tu jakési spojení historie s dnešní institucí. K soutěži o dvéře battisteria, o kopuli a průčelí domu ve Fl- rencii — a to jsou nejslavnější a málem také jediné — volali umělce vždycky korporace.
spolek nebo banka
7 article
Julius II., Cosimo a Lorenzo Medici, Ludvik XIV., Karel IV., August Saský věděli napřed dobře, co zamýšlejí a chtějí, jim bylo uměni kusem jejich života, měli svůj silný umělecký vkus a rozhled, mocnou vůli a proto byli šťastni ve volbě svých umělců a proto výtvory těchto jsou zároveň i jejich velkými uměleckými činy Naše zamýšlené, nebo už provedené velké podniky umělecké nevyvolává nám vůle energie kulturně vysoko vyspělého jedno- tlivce. Spolky, representace, úřady nastou- pily na jich místo a musily, chté nechtě, převzít jejich umělecky osvětovou missi na svoje bedra. Na místě jednotlivce, množství zodpovědná majorita, její členové zřídka kdy, snad nikdy nestáli k umění v onom srdečném a živém po měru jako zmínění mecenově a jejich četné pří buzenstvo. U vědomí své zodpovědnosti a nejistoty v záležitostech uměleckých vědí, že nejlepší ce- stou k vyhledání potřebných sil uměleckých je veřejná výzva. Chceme stavěti novou banku, radnici, pomník, museum a divadlo, chceme pro ně míti sochy a malby takové a makové, kdo chce je provésti? Ať se hlásí! A tu se ukazuje, že veřejná soutěž je sice pro vypisovatele výcho- dišťém z nesnází, ale nikterakou bezpečnou zá- rukou, že přinese ve vínku, co se od ní oče- kává: silné, veliké a krásné dílo umělecké. Ba spíše se zdá, to že jen v případech nejřidčejších.
Julius Cosimo Lorenzo Medici August saský muzeum a divadlo Ludvik XIV Karel Iva
8 article
Theoreticky zní vše arci velmi pěkně: sou- těže umožňují, aby silné potence uměleckéz ústraní a neznáma objevily se na veřejnosti — velikost a povznešenost úloh soutěžních že je s to věsti k vyvýšené produkci — že v objek. tivním světle se měří všechny výtvory a nejlepší že vyhrávají, avšak prakse poráží málem vše, jedno po druhém. Nikde není záruky, že vskutku se zúčastní soutěže síly nejpotentnější a nejlepší, jenom o těch může platit, že napjaté jich schop- nosti a dovednosti mohou zrodit očekávané dílo mistrovské. Objektivnost soudu a rozsudku stává se illusorní, jakmile odbyty čistě formalistní stránky soutěže a přistupuje se k jádru ryze umě- leckému. Bezděčně to uznal p. Balšánek, žá- daje, aby se ceny udělovaly jen na základě jednomyslného usnesení jury. Ne, jak myslí, zájmu nějaké důstojnosti verdiktu, nýbrž prostě proto, že by tu soudila umělecky cíticí a roz- hodující individualita několikrát pouze násobená. Je velmi logické, naléhajíli budoucí sou- těžníci na to, aby program konkurenční, tedy pracovní a posuzovatelský byli co nejsprávnějšía nejjasnější. Pro soutěžníka je to veliké důleži- tosti, neboť mu to dává bezpečný základ ku práci, kdy ve chvilích pochybnosti, v momentech. jež mu nejsou jasny, nemůže nikdo s vypiso- vatelem, to jest s objednavatelem práce, se do- rozuměti o vysvětlení a dohodu. Za to je tuším mýlkou, žádá-li se, aby při posuzování, vlastně při udilení con nebyl brán jaký zřetel na to, zda rozpočet byl v soutěži dodržen nebo pře- kročen. Vypisovatel nemůže na to přistoupit.
Balšánek
9 article
Očekává vždycky, že mu soutěž vynese projekt provedení schopný, nebo aspoň ideově užitečný. to jest lakový, který jeho zámyslům a plánům co nejlépe a nejpřilehavěji odpovídá. A v těch přece možný náklad není věcí ani ve- dlejší ani poslední. Projekty, na jichž provedení nemá peněz, jsou pro něj bez- cenné a pro soutěžníka projekt neprovedený zůstává, ach, jen projektem, který mu bez účelu vystřebal část mozku a dost krve. Ale — na- mitne se — pak se může stát, že projekt umě- lecky vysoce hodnotný vyjde na prázdno. Ne- musilo by tak být, kdyby byly vypsány dvoj ceny: jedny pro díla absolutní hodnoty, druhé pro díla v daných poměrech proveditelná. Nez i proti tomu lze postaviti námitky. Jednu věe dlužno míli stále na zřeteli ato s obou stran: Program a podmínky soutěže jsou a musí býti obapolnou smlouvou mezi vy- pisujícím a všemi soutěžícími, a tu slušno do- držeti správně, ve všem a všudy. Kdo se k soutěži přihlašuje, vždycky dobrovolně, přistu- puje na její stipulaci, kde se jí vymyká, poru- šuje smlouvu a musí nésti toho důsledky. Druhá strana jest však dvoudílná: vypisovatel soutěže a tím budoucí podnikatel díla, a jeho pomocný orgán, sbor dožádaných soudců technicko-umě- leckých, jury. Ni jeden ni druhý člen strany nemůže slušné ignorovati jeden nebo druhý bod
dožádaný soudce
10 article
soutěžných podmínek, na jichž základě konku- rence byla provedena. Stálo mnoho námahy. nežli se dosáhlo toho, aby jury byla vždy hned v podmínkách jmenována. Vzdor tomu, že není nic přirozenějšího. Nikomu nemůže býti zcela lhostejno, kdo jeho výtvor posuzuje a o něm rozhoduje; jakostí, kvalifikací soudců je také rozsudek hodnocen. Jinak ovšem soutěžník, zadávaje práci svoji, předem se podrobuje roz- hodnutí jury, které, jak správně bylo vytčeno je neodvolatelné. Tato vysoká vlastnost jeho arci mnoho vyžaduje, když nie jiného, aspoň silný a rozhodný cit umělecký a spolehlivé svědoml. Nezdá se být možno, a přece se někdy stává, že sama jury při posuzovatelské práci buď ignoruje nebo zneuznává některé body programu a přece i pro ni musí platit program za smlouvu, jejíž obsah nutno dodržeti vůči soutěžníkům. To znamená, že i ona předem hned při sepsání podmínek a jich vyhlášen s nimi musí souhlasiti. Ne-li, nemůže souditi Vždyť i její činnost je dobrovolná. Nejvice sporů, nespokojenosti a hořkosti vzniká při soutěžích ovšem tam, kde se princip cen stýká s budoucím provedením vyznamena- ných projektů a pochybuji, že lze je pro bu doucnost odstraniti jakým generálním nařízením- Zde staví umělci své požadavky dosti určité. pravda, nikdo však jim s druhé strany neodpovídá.
11 article
Nelze napřed přiměti všechny budoucí vypisova tele, aby na ten či onen modus přistoupili. Kdo jsou dnes a kdo budou zítra vypisovateli soutěží? Zde mohou od případu k případu umělci postu povati: přihlásí-li se k soutěži, souhlasí s nit nesouhlasí li, nezbývá jim než passivní opposice a mužně pevné jednání. Dejme tomu však, že všechny nedostatky a vady nynějšího soutěžního řízení budou šťastně podle přání nespokojenců odstraněny — domní- váte se, že touto nápravou bude dána záruka, že soutěž vynese vždy na povrch pravého muže a nejžádoucnější dílo umělecké ? Sotva. Nejlepší ze soutěžících snad, ale kdo přivede k soutěži vůbec síly nejlepší, nejvyšší, nejp tentnější, ne- přihlásí li se dobrovolně? Ony se hlásí arci stále, avšak mimo soutěž, za to veřejně a ni- koli anonymně. Ať nejmenuji nikoho z dneška. Dienzenhofer a Brokof vykonali svá nejlepší díla, aniž by dřive o ně musili podniknouti jaký sou- těžný souboj se svými vrstevníky. Avšak ne, oni jej podnikali den co den, po celý život svůj, vší svojí prací. Každá z nich byl vlastně kon- kurenční projekt pro každou následující. Nikol náhodnostní cestou konkursu byly poznány jejich tvůrčí schopnosti a jejich rozsnh, nýbrž pomocí umělecké kultury jejich objednavatelů a zaměst- navatelů a citelný nedostatek této kultury v naší době nahražují tilo faktorové v uměleckém tvo- ření institucí veřejných soutěží. Nelze snad za- Karel B. Mádl. tím ani jinak.
Dienzenhofer Brokof Nikol Mádl
12 article
= Landa Richard: Radosti malých. Řada 24 obrázků ze života našich dětí s prostonárodními ří- kadly. Nákladem české grafické společnosti »Unie« v Praze (b. r.). 4°. Ze života dětí a pro děti. Pěkná knížka barev- ných obrázků, k nimiž ovšem český venkov přispěl svým obsahem. Mladý umělec měl šťastnou rukua dobrou mysl, když kreslil a maloval tyto dětské scény, po dvou ke každému měsíci vybrané. Považu- jeme za velmi případné, že k nim připojil jen stručná a lidová říkadla. Přiléhají trefně k obrázkům, nebo naopak, což je zde stejně hodnotné. Měl svoje vzory, ale dobré vzory. Jimi nasycen, předvádí české díte v českém okoli, jemu známém a jistě milém, jedno- duchými, ale karakteristickými rysy v přívětivých radostných a veselých momentech. i barvu drží jen ve velkých, povšechných, avšak výrazných lónech, arci poněkud šeravých a pro děti ne dost živýcha eklataniních. Nemáme dosud mnoho dobrých vlast- ních obrázkových knížek pro děli; tato za to patří k nejlepším. Obsahujeť nejen obrázky, nýbrž také umění, mladičké mysli přísíup é, a to ji doporu čuje všady, kde se ukáže.
Landa Richard Praha
13 article Školská hlídka
Školská hlídka Alexandr Bain. 18. září 1903.
Bain
14 article
Ke konci minulého měsíce hnula smrt Bai- nova vychovateli celého světa. Byla předvídána — blížilť se věkem professor Bain (* 1818 v Aberdeeně) letům devadesátým. Byla oželena — náleželt ke skrovné řadě paedagogů světové pověsti. Mimo Spencera nemá Anglie minulého steleti muže jiného, jenž by v theorii a praxi výchovy a učby zasáhl tak mocně jako Bain. O jeho klidné, střízlivé, účinné působení dělily se university glasgovská a aberdeenská; po 12 let pobyl v Londýně jako tajemník zdra- votní rady, potom klidného života v soukromi užil k sepsání více učebnic pro Chambersova vydání knih školních a lidových; zračí se v nich všestranné jeho vzdělání, neboť svědčí hvězdář ství, elektřině (proto bývá zaměňován se skot ským hodinářem a strojníkem Alexandrem Bai nem, v telegrafii proslulým) a povětrnosti, logiee a duševědě, mluvě anglické a jejimu slohu. Pra- coval i v klassicích starořeckých. Řada důklad- ných spisů z oboru duševědy a mravovědy zí skala mu místo vedle Milla mladšího a Herberta Spencera. Působil pro novodobou duševědu. mravovědu a vychovatelství, v duchu přírodo vědném, jako stoupenec nauk a zásad velikého J. S. Milla, jeden z předních anglických positi vistů.
Bain Spencer Chambersův Bai Herbertus Spencer Mill Aberdeena Anglie Londýn
15 article
Mezinárodní vědecká knihovna rozšířil jeho nauky o duchu a těle Mind and Body, po- prvé r. 1873 a jeho myšlénky o vychování jake vědě Education as a science, poprvé r. 1879 po všem vzdělaném světě Světové paedagogice posloužil Bain v dob zvlášť rozhodné, když totiž německá paedago- gika berbartovská, dosud vše ovládající, nedala více se držeti ve všech naukách svých. Bainova kniha o paedagogice svou obsaž ností, článkovitostí, jasností a přesvědčivostí mohla čeliti nejlepším spisům herbartovským, svou životní bezprostředností je předčila a theorii a praxi vychovatelskou dále dovedla. V tomto smyslu, jako muž, jenž německou paedagogiku obmezil a za nejednu její nauku životnější učení postavil, zasluhuje Bain, by ho vzpomenuto bylo zvláště v Čechách, kde jsme byli a jsme příliš ve vleku výchovy a učby ně- mecké; v tomto smyslu buďtež jeho úhlavní zásluhy i v naší Hlídce stručně vyznačeny.
Bain Bainův Čechy Minda and Boda
16 article
Rok vydání německého překladu paedago- giky Bainovy (1880) je spolu rokem, kdy vzbu dil ve světě vychovatelském pravý poplach spis o Herbartovi a jeho učních Herbart und seine Jünger, jenž se dovolával proti nesnášelivým výstředním pěstovatelům autority Herbartovy svobody zkoumání a přesvědčení. Sice již dříve i vychovatelské dušesloví i účelosloví Merbar- tovo bylo v některých naukách uváděno v po chybnost, avšak od nepříznivců herbartovské filosofie vůbec — tenkráte však byla herbarto- zillerovská paedagogika uváděna v pochybnost od anonyma odborníka, jenž patrně náležel tá- boru herbartoveův — odtud ono překvapenía zděšení. A autor anonym — jímž se později prohlásil bádenský školní rada a vynikající prak- tik Ernst von Sallwürk, muž ve všem střízlivý — nezůstal sám. Za ním dostavili se jiní po- chybovači o naprosté hodnotě učení Herbartova, tak že toto musilo se ustřízlivěti a novým, zku- šenostmi lépe založeným naukám ustupovati. V Čechách nejzdatnější herbartovci Lindnen a Willmann překročili nauky svého mistra tím. že položili zvláštní důraz na vlivy společenské. Lindner sblížil se s myslitelí anglickými, uveda v paedagogiku velmi vděčný, darwinistický názon o vývoji, jako Bain pak rozlišil výchovu okolím. společností a přírodou (v širším smyslu) od vý- chovy osobním vychovatelem (v užším smyslu). Willmann paedagogiku německou dovedl na vrchol ve směru velmi vystřízlivěného herbar- tismu.
Bainův Herbart Herbartův Ernst Sallwürk Lindnen Willmann Lindner Bain Čechy Herbart und seine Jünger
17 article
Nauky Bainovy pomohly, by se opustila take Herbartova duševěda, učící, jak z představ bu- duje se veškeren život duševní, jak city a snahy jsou jen důsledky pohybů představ, jak všechne duševní žití jest jen výsledkem představové me- chaniky. Pochybnosti, že by svět vnitrný byl ob- dobou světa sil a dal se zahrnouti v počtářské vzorce, jak činí duševěda herbartovská, tyto po- chybnosti, které však dosud nesměle i od her bartovců byly vyslovovány, Bainovým vystou- pením staly se pravdou. Mnoho pak vážilo, že nové nauky Bainovy nebyly méně jasny než nauky staré. Bain popřel. že tělo jest nástrojem duše a stojí k ní v po- měru podřízenosti; učí, že tělo a duše jsou sou- řadny a rovnoprávny, že jsou dva jevy naš úsoby: každé hnutí naše tělesné je provázeno hnutím duševním, každému hnutí duševnímu od- povídá pohyb tělesný. Rozhodně hlásá, že „dů- vody pro dvě podstaty (duševní a tělesnou) úplne pozbyly všech podpor a nejsou nadál slučitelny s nynější vědou a jasným myšlením. Naproti tomu všem potřebám zdá se vyhovovati jediná podstata s dvojí vlastností, dvěma stránkami tělesnou a duševní — jednota o dvou obličejích. Duch jest určen za dvojí stu- dium, ke spojení filosofa s přídozpytcem a oka- mžik zásvitu Aristotela (u nějž posléze vše se dá převésti na hmotu) promění se konečně ve stálé jasnozření.“ Pro výchovní a učební praxi vyslovil Bain velmi důvodné zákony žiti duševního. Dle zá- konu pomérnosti dojmy ztrácejí tím více na své síle, čím déle trvají; duše se nasytí, tak že třeba jí odpočinku, za kterého se odsycuje. Sy- cená duše brání se novým, na ni naléhajícím do- jmům, nepřijímá jich, pro chovance ke štěsti, ž nemůže býti přetížen, pro vychovatele k ne- štěstí, že jeho práci neodpovídá výsledek sku- tečný.
Bainův Herbartův Bain Aristoteles
18 article
Po zákonu rozprostranivosti do jem dosti silný vzrušuje celá pletiva nervův mohutní v duší až do pravé bouře. Po zákonu spřežití jen dosti silný dojem porušuje rovnováhu citův a představ. Po zákonu sebezáchovy bolestí neb rozkoší se nám ohlašuje, je-li rozvoj našeho ži- vota povzbuzován aneb utlačován; prvé děje se shodou, druhé sporem nových dojmů s dojmy předchozími; dojmy příliš silné dojímají bo- lestně, dojmy mírné a rozmanité rozkošně. Ještě dříve než cit a rozum, hlásí se v dítět samočinnost, rozkoší zvyšovaná, bolem stlačovaná. Rozumem chápeme nejdříve rozdíl- nost, pak podobnost věcí; na třetím míst dostavuje se pam ět. Tato jest obmezená, hospodárná, soustře- divá, základ všeho života duševního, podmínk návyků, řadění představ, soudnosti, obraznosti. Náš život, v samých pohybech záležející, teprv paměti se pořádá a v soustavnost uvádí. Základní (ři schopnosti duševní: cítění, vědění a konání ve svých počátcích vystu- pují společně a podporují se. Vůle, zvykem a cvikem vyvinutá, navádí činy a výkony od- razem, v polovičním bezvědomí. V paedagogice zevrubně Bain vyšetřuje v ztahy rozumu a citů k výchově; přesně ob- mezuje paměť, úsudek, obraznost, postup od známého k neznámému, rozbor a soubor. vyučování názorné, učení a vzdělání. potřebu, jednu věc dobře vyřizovati. Při vy- šetřování výchovné a vzdělávaci hodnoty běžných předmětův učebných přeje vědám ex- aktním, počtářským a přírodním, doporučuje me- thodu praktickou, při níž žák osobně před- měty přírodní pokusy seznává — methodu, která z Anglie do všech vyšších učelišť se rozšířila.
Bain Anglie
19 article
Řeči mateřské věnuje Bain velkou pozor- nost; hodnotu starých klassiků klade a dokazuje velmi velice skrovnou: „Staleté star zřízení, po němž vyšší vzdělání má jíti cestou dvou mrtvých jazyků, musí se pokládati za od- umírající. Odtud vzniká otázka, zda-li naskýtá se nějaká jiná užitečná za ně náhrada, která by nahražovala námahu z učení těmto řečem, když jich původní účel přestal.“ Bain je přesvědčen, že nynější soustav vzdělávací dřive nebo později musí se pozmě niti a navrhuje pro budouenost studiím vyšším tuto novou osnovu učební: I. Vědy exaktní; II. Humaniora, zahrnující 1. dějepis vědu společenskou, 2. část všeobecné litera tury; III. Anglický sloh a anglick literatura. Zvláštní péči věnuje Bain pořadí před mětů v dušeslovném a logickém ohledě, vy- šetřuje, jak se má přizpůsobiti vývoji žákových schopností a se zřetelem k vzájemným vztahům předmětů samých — v tom zří logiekou záhadu výchovy. Hlavní věcí je mu však učebná methoda při níž vyšetřuje zvlášť bedlivě názorné vyučo- vání, jež jest věcí podivuhodnou, která však užitím methody pochybené může se zvrhnout ve formalitu. U vyšetřování výchovy mravní upo zorňuje hlavně na body, ve kterých vyučován nejsnáze chybuje; krátce dotýká se vyučování náboženství, odkazuje ho na spojitost s učením mravním a dokazuje, že má více působit na srdce než na rozum. V krátké stati o učení krasoukém po- ukazuje hlavně k chybám, které nejsnáze tu na- stávají, zejmena u spojení s mravoukou Svým spisem o vychovatelství jako vědě obrací se Bain nikoli proti bludům, ale především proti zmatkům. Bylo by marno, chtiti jediným objevem zvrátiti celou naši soustavu vzdělávací. jejíž methody znamenitě pokročily. Ale snese zlepšení, při čemž prvým požadavkem jest- rozloučiti evičení, která k sobě nepřísluší.
Bain
20 article
Vizme nauky Bainovy o výchově mra ní, kterou i Bain nalézá obtížnější než výchovu duchovou. „Mravnost — jako řeč mateřská — nezávisí jenom na školním učiteli, a pramení ni- koli jen z jednoho, ale z nesčetných zdrojů. mezi nimiž škola dokonce není vedoucí.““ Zku- šenost učí, že vrozené náchylnosti, nutící člo věka, by za vhodných příležitostí jednal moudře spravodlivě a velkomyslně, plně nedostačují a že společnost musí tento nedostatek uhražovati ve řejným odměňováním a trestáním. Člověk podléhá společnosti, ve které vy- růstá a osobní zkušeností teprve poznává, co má jiným poskytnouti a co od nich očekávati — v tom prvá část a větší mravní výchovy. Stý- káme se s rodiči, učiteli, představenými, přátel a jsme svědky vztahů sobě rovných k jejich spo- lečnostem; zříme na jejich obmezování, na zlo- spojené s přestupkem, na schvalování posluš- nosti a poddajnosti — to množí společenský vliv na naší výchovu mravní. Je to tak jako s vý- chovou tělesnou, založenou zkušenostmi z do- brých a špatných následků zákonů, přírodu ovlá- dajících. Učíme se a zvykáme, vyhýbati se ne- shodám a škodám a vyhledávati vlivy příznivé aniž by tomu kdo jiný nás učil. Tato sebe výchova mravní vlastními zkušenostmi na stává — jako u dětí v rodině, u vojínů vlivem vojenského zákonníka trestního — v nekonečné většině případů. Nedostatky této methody (obcování) musím uhražovati a ji doplňovati mravním vyu čo váním a kázni, při nichž učitel zdůrazňuje dobré a špatné následky, pojící se k chování chválí a kárá, vede a nabádá ku poslušnosti přesnosti, pravdivosti, spravedlnosti, slušnosti co vše v oboru školy se nalézá. Kdo dovede ukázniti žáky za učení, spolu uči mravnosti. nechť tak zamýšlí neb nezamýšlí.
Bainův Bain
21 article
Výše stojí úmyslná poučování mrav ní, shrnování nahodilých dojmů denních ta- kové, že „jeden den v učitelově působnosti je lepším, než tisíc“ ve světě. Učitel připomíná skutečné události a předvádí vybásněné a snímá z nich příslušnou nauku mravní. Tato methoda má výhodu ve své účelnosti, k naměření k určité enosti, nehodu v nevyspělosti žáků, kteří, světa neznalí, vybásněné připady nevnímají. Úhlavními cnostmi jsou Bainovi mou- drost, spravedlnost a blahovol- nost. Moudrost jest podporována naším vlast- ním prospěchem, přibývá jí vědomostmi a zku šeností; jeví se v pili, spořivosti, střídmosti, jež učitel má míti na paměti. — Správnost neb spravedlnost jest přední z povinnosti společen ských, ztělesňuje se zákony a vynucuje se tre sty; učiteli jest se snažiti o napravení špatných náchylností, které mají tresty náslodkem. Záleži ve vzájemném činění dobrého a zdržování se škod. — Větší cnost než spravedlnost jest blaho- vůle, která činí dobré bez ohledu ke společen skému tlaku, nevynucuje se tresty, doporučuje se volné vůli jednotlivců. Prýšti z poznání pří padů strádání a nouze a případů neštěstí, kdy jednotlivec sám udržeti se nemůže. Sem nále žejí sebeobětování, oddanost, dobrotivost, útrp nost, účastenství, dobročinnost, lidumilnost; pod porami spravedinosti a blahovolnosti jsou sta tečnost, odvaha, vytrvalost, spokojenost. Ke třem cnostem základním přistupuje pravdi vost, přesná, stupňování neschopná, záležejíeí v „ano“ neb „nikoliv“. Základní enosti mnoho- násobně se stýkají a pronikají, a jest na učiteli mravouky, by jejich podstaty rozlišoval.
Bain
22 article
Dále záleží na rozlišování podnětů k jednotlivým cnostem, zdali jsou osobnostní nebo společenské. Třeba na tyto podněty půso- biti a zejmena pozornost chovanců na potřebya city jiných obraceti a vlohy pro společenské enosti cvičiti, by se tyto staly zvykem. Po třelí jest učiteli mravnosti jasně pojímati vztahy skupiny vnitř společnosti: otce a dí- těte, pána a sluhy, vládce a poddaného, navá- děti ku příslušnému v nich se zachovávání. Dále jest zdárné vyučování mravní podmí- něno ovládáním řeči, vyšším oborem výml uv- nosti. Obyčejnému učiteli se to podaří, užívá-l dobrých a přiméřených učebnic. Je pak stříci s přemršťování u líčení mravních ideálů a držeti se střízlivých údajů ze života. Dále třeba míti na paměti: 1. že žáci práhnou spíše po vědomostech než po cinostech, což se obcházívá užíváním bajek, přirovnání a příkla- dův. Ale více platí poučení, které nenuceno se dostavuje, na př. z vyučování dějepisného z dobrovolné, nikoli vynucované, četb povídek, vyprávění, životopisů. 2. Učitel mravo- učný má působiti po dobrém a nikoli báznía tresty; u hochův a dívek po 12. roce míjí se účinem mravní poučování, nejsou-li výsledkem kázně. 3. Na podněty sebedbalosti nebo mou- drosti můžeme v ždy působiti, ale přehánění u svém poučování se stříci. Pro podněcování k blahovolnosti třeba vyčkávati šťastných chvil a působiti na cit pro čest a o sob ni hodnotu; mocně působí označování jistého jednání za nízké, zneuctívajíci, znehodnocující. hanobné, nečestné, ničemné. 4. Básnic tv přehání a jest více uměním než mravním uče- ním, bezpečněji vede dějepis. 5. Výchova poměrně snadno navede k službě volnosti v ne- patrných věcech, tíže se navádí k ochotnosti ve věcech velkých, v čem teprve ctnost vězí
23 article
6. Četné a zajímaé povídky lidumilné pů- sobivy jsou v prvých letech mládeže a třeba účin jejich seslábl, nezmizí nadobro. 7. Pr lživosti, velmi rozšířené, třeba přihlížeti k jejím podnětům a v tyto působiti — držeti se pravdy, znamená druhdy hrdinský čin a musl jako takový mládeži se vyličovati. 8. Nenáleži děti poukazovati k přikladům z říše zvířat. dobrým pro hru obraznosti, pošetilým v pravdě: ještě žádný lenoch nenapravil se přikladem včely nebo „pilného“ mravence, u něhož se zamlčuje. že je otrokářem a uživá prostředků pochybné hod- noty. Práci třeba líčiti jako nutný a blažíe projev zdravého člověka a nikoli jako požehnání samo o sobě. Nesmíme přeháněním líčiti lenivého bohatce jako nešťastníka a při líčení chudých zdržovati se více u otázky zpomohání jim. Učitel nemůže přes denní zkušenost ohromné nestej- nosti v majetku přejiti k dennímu pořádku, avšak třeba mu poukazovati k blahobytu jako ovoci činného života, na nějž jen zloděj může sáhnouti. Další otázky sluší vědě spole čenské. Načrtli jsme co nejstručněji Bainovy nauky o výchově mravní, bychom ukázali, že i ty jsou opřeny o život skutečný a povahu chovancůva neostýchají se místo náboženství volati na pomo zvláštní účelné učení mravní. I zde, jest Bain životnější, než vychovatelé němečtí, ktoří sice přímo mathematicky budují osnovu patera idejí praktických: svědomitosti, dokonalosti, blaho- volnosti, práva a spravedlnosti, avšak místo by vedli k přesvědčení, že třeba projevy těchto idejí — příslušné etnosti pěstovati a konati, působí kázní a vlastní učení odkazují pravidlem ka- techismu náboženskému. Bain obmezuje na- vádění ke ctnostem, pouští ony, které výchově osobní jsou nedosažitelné, ale k dosažilelnému vybírá prostředky přiměřené a účinné, byť ne všemohoucí!
Bainův Bain
24 article
Již z tohoto velmi sběžného náčrtu úhlav- ních myšlenek Bainových patrno, že tento stří- zlivý a jasný myslitel podstatně obohatil nauky o výchově a učbě a k vylříbení jich znamenitě prospěl. Slované musí si jeho práce vážiti tím více, ž opírá se paedagogice německé, která v Německu se přežila, ale v zemích slovanských ještě s uznává. Bain přímo obrací se proti pruském vyměřování ideálu výchovy jako „souladnému a rovnoměrnému vývoji lidských schopností.“ Tonto ideál má vychovatele k tomu, aby schop- nosti svých žáků přeceňoval a ve všech před- mětech míru a poměrnost dodržoval. Avšak to lze těžko uvésti ve shodu s osobními schopnostmi (žáků), pro jisté věci zvlášť se vyskytujícími, s vý- hodami, které by společnost měla s vývojem, byt i jednostranným, takových zvláštních schopností; při tomto (pruském) ideálu potrvá obtíž, „celého člověka“ sama v sobě vyrovnati a nastává po- chybnost, zdali souladným vývojem mnoho jest získáno.
Bainův Slovan Bain Německo
25 article
Bain proti tomu uvádí Millovo stanovení ko- nečného účelu výchovy: „jednotlivce seč možno k tomu uschopniti, by založil předně své štěstí vlastní a pak štěstí bytostí jiných. Bain obmezuje úkol výchovy, odkazuje z ní péči o zdraví na jiné pole a vykládá — po Millovi synu — jak výchova obmezována jest zákony, vládními útvary, formami společenského života, hnutím průmyslovým i přírodními, na lid- ské vůli nezávislými údaji, podnebím, půdou, mí- stem. Avšak tyto věci odkazuje Bain sociologii. Přijímá spíše po Millovi synu, že výchova zá- leží v utváření se každého pokolení podle poko- lení předcházejícího a poukazuje, že osobnímu vychovateli jest se držeti ohledem budoucího štěstí a zdokonalení svého chovance oněch zásad a věcí, ve kterých není sporu. Ohledem věcí spor- ných jest vychovateli toho dbáti, by dosažení účelu bylo ve shodě s užitými prostředky. Prv zřetel vede k soustavě školní. Druhému zřeteli se vyhoví, když učiteli bude těžiskem jeho práce tvořitelnost ducha chovancova.
Bain Millův Mill
26 article
Tu běží nejen o osvojení si vědomostí, ale o osvo- jení všeho, co vůbec může býti osvojeno, běží o paměť co nejúsilněji vzdělanou, spolu o rozum- nost a cítivost, které osvojování podporují. To psychologická část vychovatelství. Jeho logická část týká se postupu předmětův učebných — prů- pravných před následnými — jakým mají býti předváděny Práce výchovná jest podmíněna užíváním methody zásad obecných — deduktivní a me- thody pozorování a pokusův — induktivní. A ob- mezením úkolu výchovy, z níž vše vzdálenější ná býti odkázáno oborům příslušným. Již vidíme, že Bainovi běží o obmezen úkolů výchovy na míru, s kterou jest, na ujasnění jejího postupu, na užití všech prostředků, které tu jsou, jde mu o výchovu ve smyslu reálním. Proto jest a bude trvalá paměť jeho působení v paedagogice století devatenáctého která vlivem německých ideálů příliš se rozběhla. všechny téměř obory lidské práce jako pravá vše- výchova obsáhla, ale právě pro toto rozpjetí ne- dokázala, co původně bylo si od ní slibováno Staré, vždy osvědčené heslo může označit práci Bainovu pro výchovu
Bain Bainův
27 article
NE MNOHÉ — ALE MNOHO Realistický ráz nauk Bainových byl u nás po chopen, a mnohými z nejlepších pracovníků v uči- telstvě českém šířen: Mrazík přeložil jeho spis o duchu a těle, Makovička ocenil jeho mírný dušeslovný mate- rialismus. Na paedagogiku Bainovu upozornil učitel- stvo české prof. Masaryk, zajímavou stať z ní česky vzdělal Klika, nezůstal Bain bez vlivu i na Lindnerovu Paedagogiku na základě nauky o vývojí a P. Durdík Paedagogiku pro školy střední Některé obce české vybízejí veřejnými vyhláškam české rodiče, by své děti oddali jen českým školám V Praze čeští umělci výtvarní zařizují nové školy pro výchovu uměleckou v oborech uměn výtvarných. Sjezd českých učitelek odložen na Velikonoce. Hynkova Hočenka školství obecného a pokračo- vacího v r. XVI. mimo obvyklé stati přináší úvahu J. Kliky „První počátkové kreslení dle přírody se 7 ta- belkami“ prof. J. Beneše, V. Blahouše „O stínování písma“ s 2 tab. a přehled „Snesení české zemské po- rady učitelské 1902?
Bainův Mrazík Makovička profesor Masaryk Bain Lindnerův P Durdík Hynkův Hočenka J Beneš V Blahouš český škola V Praga Paedagogik
28 article
Zkoušky způsobilosti učitelské ze zpěvu pro školy střední a ústavy učitelské, též učitelství hry na housle, varhany a na klavir na úslavech učitelských konati se budou při č. k. komisi zkušební v Praze v období zimním ve dnech od 1. prosince 1903 počínajíc a to v sále zkušebním c. k. českého ústavu učitelského v Praze, v Panské ulici. Žadatelé podejtež žádosti zří- zené na základě nařízení, vydaného ministrem záleži- tostí duchovních a vyučování ze dne 21. srpna 1871 ř. z. číslo 107, opatřené vylíčením života a způsobu vzdělání vědeckého a hudebního, průkazem o dokona- ném 18. roce věku, křestním neb rodným listem a škol- ním vysvědčením ředitelství c. k. zkušební komise pro učitele hudby v Praze čp. 3a, Pštrossova ulice nejdéle do 3. listopadu 1903, aby se úkoly ku práci domácí kandidátům ke zkouškám připuštěným v čas dodati mohly. Dne 30. listopadu 1903 jest každému examinandu představiti se předsedovi c. k. zkušební komise hudební v Praze a zapraviti zákonitou taxu per 30 korun. Schváloná pomůcka učebná „Rácův Atlas pro školy obecné“, jejž na Král. Vinohradech vydává B. Rácová, vdova po učiteli, vyznamenán byl na výstavě v Třebíči na Moravě stříbrnou medaillí výstavní. „Budeč Roudnická“ koná v sobotu dne 17. Híjna 1903 o 2. hod. odpol. v kreslírně měšť. škol v Roud nici valnou hromadu.
Pštrossův Rácův Atlas Král B Rácová Roudnická Praha panská ulice Třebíč Morava ústav učitelský v Praga