1
masthead
11. října 1903.
2
masthead
I. Příloha „Národních Listů
5
article
Výtvarně umění.
Výtvarně umění.
K reformě uměleckých soutěží.
= Minulého pátku bylo zase jednou před
nášeno a debatováno o uměleckých soutěžích
ve Spolku architektův a inženýrů, který svým
rozpravami a rozklady velmi často a ne bez
výsledku přivádí ve veřejných záležitostech umě-
leckých a technických odborná přání a náhledy
k platnosti. Umělecké soutěže jsou pak už
drahná leta na jeho zřeteli; také i zvláštni
jakýs normální řád soutěžní vydal, aby zmatkům
a nepřístojnostem při konkurencích byla učiněna
přítrž. Patrně však naděje jej zklamala. Zda v
nou textace, vypisovatelů nebo samých soutěž
níků, nechci zde usuzovat. Ukázalo se,že
všichni posluchači přednášejícího p. A. Balšánka
z nichž mnozí maji své osobní a na soutěžném
kolbišti nabyté zkušenosti, shodovali se v tom,
že dosavadní vedení soutěží svojí buď úplnou
bezvýslednosti, nebo svými pochybnými výsledky
je pramenem mnohé nespokojenosti osobní
věcné, ale že přes to instituci soutěží musíme
podržeti. Pouze o její nápravu budiž usilováno
A Balšánek
6
article
Rozvinutí a vyjasnění otázky uměleckých
soutěží není jen jednostrannou záležitostí uměleů
samých, nebo přištích soutěžníků. Také druhá
strana, vypisovatelé soutěží, měla by se on
zajímat. A kdo dnes není nebo nemůže být vy
pisovatelem! Kdo není, nebo nebude ani obec-
ním starším, ani správním výborem spolku neb
banky, ani poslancem, nebo jakým veřejným
funkeionářem? Ti tvoří druhou stranu, ti za
stupují v našem měšťanském a demokratickém
století ony silné a individnálné osobnosti z kruhů
aristokracie a vysokého kleru, které druhdy
velká, monumentální díla podnikaly. Historie
umění nevypravuje často o konkurencích v na-
šem smyslu; naopak jenom pranepatrná část
uměleckých výtvorů byla cestou veřejné soutěže
vyvolána v život. Historie umění českého jieh
vůbec nezná. Než přece je tu jakési spojení
historie s dnešní institucí. K soutěži o dvéře
battisteria, o kopuli a průčelí domu ve Fl-
rencii — a to jsou nejslavnější a málem také
jediné — volali umělce vždycky korporace.
spolek nebo banka
7
article
Julius II., Cosimo a Lorenzo Medici, Ludvik
XIV., Karel IV., August Saský věděli napřed
dobře, co zamýšlejí a chtějí, jim bylo uměni
kusem jejich života, měli svůj silný umělecký
vkus a rozhled, mocnou vůli a proto byli šťastni
ve volbě svých umělců a proto výtvory těchto
jsou zároveň i jejich velkými uměleckými činy
Naše zamýšlené, nebo už provedené velké
podniky umělecké nevyvolává nám vůle
energie kulturně vysoko vyspělého jedno-
tlivce. Spolky, representace, úřady nastou-
pily na jich místo a musily, chté nechtě,
převzít jejich umělecky osvětovou missi na svoje
bedra. Na místě jednotlivce, množství zodpovědná
majorita, její členové zřídka kdy, snad nikdy
nestáli k umění v onom srdečném a živém po
měru jako zmínění mecenově a jejich četné pří
buzenstvo.
U vědomí své zodpovědnosti a nejistoty v
záležitostech uměleckých vědí, že nejlepší ce-
stou k vyhledání potřebných sil uměleckých je
veřejná výzva. Chceme stavěti novou banku,
radnici, pomník, museum a divadlo, chceme pro
ně míti sochy a malby takové a makové, kdo chce
je provésti? Ať se hlásí! A tu se ukazuje, že
veřejná soutěž je sice pro vypisovatele výcho-
dišťém z nesnází, ale nikterakou bezpečnou zá-
rukou, že přinese ve vínku, co se od ní oče-
kává: silné, veliké a krásné dílo umělecké. Ba
spíše se zdá, to že jen v případech nejřidčejších.
Julius
Cosimo
Lorenzo Medici
August saský
muzeum a divadlo
Ludvik XIV
Karel Iva
8
article
Theoreticky zní vše arci velmi pěkně: sou-
těže umožňují, aby silné potence uměleckéz
ústraní a neznáma objevily se na veřejnosti —
velikost a povznešenost úloh soutěžních že je
s to věsti k vyvýšené produkci — že v objek.
tivním světle se měří všechny výtvory a nejlepší
že vyhrávají, avšak prakse poráží málem vše,
jedno po druhém. Nikde není záruky, že vskutku
se zúčastní soutěže síly nejpotentnější a nejlepší,
jenom o těch může platit, že napjaté jich schop-
nosti a dovednosti mohou zrodit očekávané dílo
mistrovské. Objektivnost soudu a rozsudku stává
se illusorní, jakmile odbyty čistě formalistní
stránky soutěže a přistupuje se k jádru ryze umě-
leckému. Bezděčně to uznal p. Balšánek, žá-
daje, aby se ceny udělovaly jen na základě
jednomyslného usnesení jury. Ne, jak myslí,
zájmu nějaké důstojnosti verdiktu, nýbrž prostě
proto, že by tu soudila umělecky cíticí a roz-
hodující individualita několikrát pouze násobená.
Je velmi logické, naléhajíli budoucí sou-
těžníci na to, aby program konkurenční, tedy
pracovní a posuzovatelský byli co nejsprávnějšía
nejjasnější. Pro soutěžníka je to veliké důleži-
tosti, neboť mu to dává bezpečný základ ku
práci, kdy ve chvilích pochybnosti, v momentech.
jež mu nejsou jasny, nemůže nikdo s vypiso-
vatelem, to jest s objednavatelem práce, se do-
rozuměti o vysvětlení a dohodu. Za to je tuším
mýlkou, žádá-li se, aby při posuzování, vlastně
při udilení con nebyl brán jaký zřetel na to,
zda rozpočet byl v soutěži dodržen nebo pře-
kročen. Vypisovatel nemůže na to přistoupit.
Balšánek
9
article
Očekává vždycky, že mu soutěž vynese projekt
provedení schopný, nebo aspoň ideově užitečný.
to jest lakový, který jeho zámyslům a plánům
co nejlépe a nejpřilehavěji odpovídá. A v těch
přece možný náklad není věcí ani ve-
dlejší ani poslední. Projekty, na jichž
provedení nemá peněz, jsou pro něj bez-
cenné a pro soutěžníka projekt neprovedený
zůstává, ach, jen projektem, který mu bez účelu
vystřebal část mozku a dost krve. Ale — na-
mitne se — pak se může stát, že projekt umě-
lecky vysoce hodnotný vyjde na prázdno. Ne-
musilo by tak být, kdyby byly vypsány dvoj
ceny: jedny pro díla absolutní hodnoty, druhé
pro díla v daných poměrech proveditelná. Nez
i proti tomu lze postaviti námitky.
Jednu věe dlužno míli stále na zřeteli ato
s obou stran: Program a podmínky soutěže
jsou a musí býti obapolnou smlouvou mezi vy-
pisujícím a všemi soutěžícími, a tu slušno do-
držeti správně, ve všem a všudy. Kdo se k
soutěži přihlašuje, vždycky dobrovolně, přistu-
puje na její stipulaci, kde se jí vymyká, poru-
šuje smlouvu a musí nésti toho důsledky. Druhá
strana jest však dvoudílná: vypisovatel soutěže
a tím budoucí podnikatel díla, a jeho pomocný
orgán, sbor dožádaných soudců technicko-umě-
leckých, jury. Ni jeden ni druhý člen strany
nemůže slušné ignorovati jeden nebo druhý bod
dožádaný soudce
10
article
soutěžných podmínek, na jichž základě konku-
rence byla provedena. Stálo mnoho námahy.
nežli se dosáhlo toho, aby jury byla vždy hned
v podmínkách jmenována. Vzdor tomu, že není
nic přirozenějšího. Nikomu nemůže býti zcela
lhostejno, kdo jeho výtvor posuzuje a o něm
rozhoduje; jakostí, kvalifikací soudců je také
rozsudek hodnocen. Jinak ovšem soutěžník,
zadávaje práci svoji, předem se podrobuje roz-
hodnutí jury, které, jak správně bylo vytčeno
je neodvolatelné. Tato vysoká vlastnost jeho
arci mnoho vyžaduje, když nie jiného, aspoň
silný a rozhodný cit umělecký a spolehlivé
svědoml.
Nezdá se být možno, a přece se někdy
stává, že sama jury při posuzovatelské práci
buď ignoruje nebo zneuznává některé body
programu a přece i pro ni musí platit program
za smlouvu, jejíž obsah nutno dodržeti vůči
soutěžníkům. To znamená, že i ona předem
hned při sepsání podmínek a jich vyhlášen
s nimi musí souhlasiti. Ne-li, nemůže souditi
Vždyť i její činnost je dobrovolná.
Nejvice sporů, nespokojenosti a hořkosti
vzniká při soutěžích ovšem tam, kde se princip
cen stýká s budoucím provedením vyznamena-
ných projektů a pochybuji, že lze je pro bu
doucnost odstraniti jakým generálním nařízením-
Zde staví umělci své požadavky dosti určité.
pravda, nikdo však jim s druhé strany neodpovídá.
11
article
Nelze napřed přiměti všechny budoucí vypisova
tele, aby na ten či onen modus přistoupili. Kdo
jsou dnes a kdo budou zítra vypisovateli soutěží?
Zde mohou od případu k případu umělci postu
povati: přihlásí-li se k soutěži, souhlasí s nit
nesouhlasí li, nezbývá jim než passivní opposice
a mužně pevné jednání.
Dejme tomu však, že všechny nedostatky
a vady nynějšího soutěžního řízení budou šťastně
podle přání nespokojenců odstraněny — domní-
váte se, že touto nápravou bude dána záruka,
že soutěž vynese vždy na povrch pravého muže
a nejžádoucnější dílo umělecké ? Sotva. Nejlepší
ze soutěžících snad, ale kdo přivede k soutěži
vůbec síly nejlepší, nejvyšší, nejp tentnější, ne-
přihlásí li se dobrovolně? Ony se hlásí arci
stále, avšak mimo soutěž, za to veřejně a ni-
koli anonymně. Ať nejmenuji nikoho z dneška.
Dienzenhofer a Brokof vykonali svá nejlepší díla,
aniž by dřive o ně musili podniknouti jaký sou-
těžný souboj se svými vrstevníky. Avšak ne,
oni jej podnikali den co den, po celý život svůj,
vší svojí prací. Každá z nich byl vlastně kon-
kurenční projekt pro každou následující. Nikol
náhodnostní cestou konkursu byly poznány jejich
tvůrčí schopnosti a jejich rozsnh, nýbrž pomocí
umělecké kultury jejich objednavatelů a zaměst-
navatelů a citelný nedostatek této kultury v naší
době nahražují tilo faktorové v uměleckém tvo-
ření institucí veřejných soutěží. Nelze snad za-
Karel B. Mádl.
tím ani jinak.
Dienzenhofer
Brokof
Nikol
Mádl
12
article
= Landa Richard: Radosti malých. Řada 24
obrázků ze života našich dětí s prostonárodními ří-
kadly. Nákladem české grafické společnosti »Unie«
v Praze (b. r.). 4°.
Ze života dětí a pro děti. Pěkná knížka barev-
ných obrázků, k nimiž ovšem český venkov přispěl
svým obsahem. Mladý umělec měl šťastnou rukua
dobrou mysl, když kreslil a maloval tyto dětské
scény, po dvou ke každému měsíci vybrané. Považu-
jeme za velmi případné, že k nim připojil jen stručná
a lidová říkadla. Přiléhají trefně k obrázkům, nebo
naopak, což je zde stejně hodnotné. Měl svoje vzory,
ale dobré vzory. Jimi nasycen, předvádí české díte
v českém okoli, jemu známém a jistě milém, jedno-
duchými, ale karakteristickými rysy v přívětivých
radostných a veselých momentech. i barvu drží jen
ve velkých, povšechných, avšak výrazných lónech,
arci poněkud šeravých a pro děti ne dost živýcha
eklataniních. Nemáme dosud mnoho dobrých vlast-
ních obrázkových knížek pro děli; tato za to patří
k nejlepším. Obsahujeť nejen obrázky, nýbrž také
umění, mladičké mysli přísíup é, a to ji doporu čuje
všady, kde se ukáže.
Landa
Richard
Praha
13
article
Školská hlídka
Školská hlídka
Alexandr Bain.
18. září 1903.
Bain
14
article
Ke konci minulého měsíce hnula smrt Bai-
nova vychovateli celého světa. Byla předvídána
— blížilť se věkem professor Bain (* 1818
v Aberdeeně) letům devadesátým. Byla oželena
— náleželt ke skrovné řadě paedagogů světové
pověsti. Mimo Spencera nemá Anglie minulého
steleti muže jiného, jenž by v theorii a praxi
výchovy a učby zasáhl tak mocně jako Bain.
O jeho klidné, střízlivé, účinné působení
dělily se university glasgovská a aberdeenská;
po 12 let pobyl v Londýně jako tajemník zdra-
votní rady, potom klidného života v soukromi
užil k sepsání více učebnic pro Chambersova
vydání knih školních a lidových; zračí se v nich
všestranné jeho vzdělání, neboť svědčí hvězdář
ství, elektřině (proto bývá zaměňován se skot
ským hodinářem a strojníkem Alexandrem Bai
nem, v telegrafii proslulým) a povětrnosti, logiee
a duševědě, mluvě anglické a jejimu slohu. Pra-
coval i v klassicích starořeckých. Řada důklad-
ných spisů z oboru duševědy a mravovědy zí
skala mu místo vedle Milla mladšího a Herberta
Spencera. Působil pro novodobou duševědu.
mravovědu a vychovatelství, v duchu přírodo
vědném, jako stoupenec nauk a zásad velikého
J. S. Milla, jeden z předních anglických positi
vistů.
Bain
Spencer
Chambersův
Bai
Herbertus Spencer
Mill
Aberdeena
Anglie
Londýn
15
article
Mezinárodní vědecká knihovna rozšířil
jeho nauky o duchu a těle Mind and Body, po-
prvé r. 1873 a jeho myšlénky o vychování jake
vědě Education as a science, poprvé r. 1879
po všem vzdělaném světě
Světové paedagogice posloužil Bain v dob
zvlášť rozhodné, když totiž německá paedago-
gika berbartovská, dosud vše ovládající, nedala
více se držeti ve všech naukách svých.
Bainova kniha o paedagogice svou obsaž
ností, článkovitostí, jasností a přesvědčivostí
mohla čeliti nejlepším spisům herbartovským,
svou životní bezprostředností je předčila a theorii
a praxi vychovatelskou dále dovedla.
V tomto smyslu, jako muž, jenž německou
paedagogiku obmezil a za nejednu její nauku
životnější učení postavil, zasluhuje Bain, by ho
vzpomenuto bylo zvláště v Čechách, kde jsme
byli a jsme příliš ve vleku výchovy a učby ně-
mecké; v tomto smyslu buďtež jeho úhlavní
zásluhy i v naší Hlídce stručně vyznačeny.
Bain
Bainův
Čechy
Minda and Boda
16
article
Rok vydání německého překladu paedago-
giky Bainovy (1880) je spolu rokem, kdy vzbu
dil ve světě vychovatelském pravý poplach spis
o Herbartovi a jeho učních Herbart und seine
Jünger, jenž se dovolával proti nesnášelivým
výstředním pěstovatelům autority Herbartovy
svobody zkoumání a přesvědčení. Sice již dříve
i vychovatelské dušesloví i účelosloví Merbar-
tovo bylo v některých naukách uváděno v po
chybnost, avšak od nepříznivců herbartovské
filosofie vůbec — tenkráte však byla herbarto-
zillerovská paedagogika uváděna v pochybnost
od anonyma odborníka, jenž patrně náležel tá-
boru herbartoveův — odtud ono překvapenía
zděšení. A autor anonym — jímž se později
prohlásil bádenský školní rada a vynikající prak-
tik Ernst von Sallwürk, muž ve všem střízlivý
— nezůstal sám. Za ním dostavili se jiní po-
chybovači o naprosté hodnotě učení Herbartova,
tak že toto musilo se ustřízlivěti a novým, zku-
šenostmi lépe založeným naukám ustupovati.
V Čechách nejzdatnější herbartovci Lindnen
a Willmann překročili nauky svého mistra tím.
že položili zvláštní důraz na vlivy společenské.
Lindner sblížil se s myslitelí anglickými, uveda
v paedagogiku velmi vděčný, darwinistický názon
o vývoji, jako Bain pak rozlišil výchovu okolím.
společností a přírodou (v širším smyslu) od vý-
chovy osobním vychovatelem (v užším smyslu).
Willmann paedagogiku německou dovedl na
vrchol ve směru velmi vystřízlivěného herbar-
tismu.
Bainův
Herbart
Herbartův
Ernst Sallwürk
Lindnen
Willmann
Lindner
Bain
Čechy
Herbart und seine Jünger
17
article
Nauky Bainovy pomohly, by se opustila take
Herbartova duševěda, učící, jak z představ bu-
duje se veškeren život duševní, jak city a snahy
jsou jen důsledky pohybů představ, jak všechne
duševní žití jest jen výsledkem představové me-
chaniky. Pochybnosti, že by svět vnitrný byl ob-
dobou světa sil a dal se zahrnouti v počtářské
vzorce, jak činí duševěda herbartovská, tyto po-
chybnosti, které však dosud nesměle i od her
bartovců byly vyslovovány, Bainovým vystou-
pením staly se pravdou.
Mnoho pak vážilo, že nové nauky Bainovy
nebyly méně jasny než nauky staré. Bain popřel.
že tělo jest nástrojem duše a stojí k ní v po-
měru podřízenosti; učí, že tělo a duše jsou sou-
řadny a rovnoprávny, že jsou dva jevy naš
úsoby: každé hnutí naše tělesné je provázeno
hnutím duševním, každému hnutí duševnímu od-
povídá pohyb tělesný. Rozhodně hlásá, že „dů-
vody pro dvě podstaty (duševní a tělesnou) úplne
pozbyly všech podpor a nejsou nadál slučitelny
s nynější vědou a jasným myšlením. Naproti
tomu všem potřebám zdá se vyhovovati jediná
podstata s dvojí vlastností, dvěma stránkami
tělesnou a duševní — jednota o dvou
obličejích. Duch jest určen za dvojí stu-
dium, ke spojení filosofa s přídozpytcem a oka-
mžik zásvitu Aristotela (u nějž posléze vše se
dá převésti na hmotu) promění se konečně ve
stálé jasnozření.“
Pro výchovní a učební praxi vyslovil Bain
velmi důvodné zákony žiti duševního. Dle zá-
konu pomérnosti dojmy ztrácejí tím více
na své síle, čím déle trvají; duše se nasytí, tak že
třeba jí odpočinku, za kterého se odsycuje. Sy-
cená duše brání se novým, na ni naléhajícím do-
jmům, nepřijímá jich, pro chovance ke štěsti, ž
nemůže býti přetížen, pro vychovatele k ne-
štěstí, že jeho práci neodpovídá výsledek sku-
tečný.
Bainův
Herbartův
Bain
Aristoteles
18
article
Po zákonu rozprostranivosti do
jem dosti silný vzrušuje celá pletiva nervův
mohutní v duší až do pravé bouře.
Po zákonu spřežití jen dosti silný dojem
porušuje rovnováhu citův a představ.
Po zákonu sebezáchovy bolestí neb
rozkoší se nám ohlašuje, je-li rozvoj našeho ži-
vota povzbuzován aneb utlačován; prvé děje se
shodou, druhé sporem nových dojmů s dojmy
předchozími; dojmy příliš silné dojímají bo-
lestně, dojmy mírné a rozmanité rozkošně.
Ještě dříve než cit a rozum, hlásí se v dítět
samočinnost, rozkoší zvyšovaná, bolem
stlačovaná.
Rozumem chápeme nejdříve rozdíl-
nost, pak podobnost věcí; na třetím míst
dostavuje se pam ět.
Tato jest obmezená, hospodárná, soustře-
divá, základ všeho života duševního, podmínk
návyků, řadění představ, soudnosti, obraznosti.
Náš život, v samých pohybech záležející, teprv
paměti se pořádá a v soustavnost uvádí.
Základní (ři schopnosti duševní: cítění,
vědění a konání ve svých počátcích vystu-
pují společně a podporují se. Vůle, zvykem
a cvikem vyvinutá, navádí činy a výkony od-
razem, v polovičním bezvědomí.
V paedagogice zevrubně Bain vyšetřuje
v ztahy rozumu a citů k výchově; přesně ob-
mezuje paměť, úsudek, obraznost, postup od
známého k neznámému, rozbor a soubor.
vyučování názorné, učení a vzdělání.
potřebu, jednu věc dobře vyřizovati. Při vy-
šetřování výchovné a vzdělávaci hodnoty
běžných předmětův učebných přeje vědám ex-
aktním, počtářským a přírodním, doporučuje me-
thodu praktickou, při níž žák osobně před-
měty přírodní pokusy seznává — methodu, která
z Anglie do všech vyšších učelišť se rozšířila.
Bain
Anglie
19
article
Řeči mateřské věnuje Bain velkou pozor-
nost; hodnotu starých klassiků klade
a dokazuje velmi velice skrovnou: „Staleté star
zřízení, po němž vyšší vzdělání má jíti cestou
dvou mrtvých jazyků, musí se pokládati za od-
umírající. Odtud vzniká otázka, zda-li naskýtá
se nějaká jiná užitečná za ně náhrada, která
by nahražovala námahu z učení těmto řečem,
když jich původní účel přestal.“
Bain je přesvědčen, že nynější soustav
vzdělávací dřive nebo později musí se pozmě
niti a navrhuje pro budouenost studiím vyšším
tuto novou osnovu učební:
I. Vědy exaktní;
II. Humaniora, zahrnující 1. dějepis
vědu společenskou, 2. část všeobecné litera
tury;
III. Anglický sloh a anglick
literatura.
Zvláštní péči věnuje Bain pořadí před
mětů v dušeslovném a logickém ohledě, vy-
šetřuje, jak se má přizpůsobiti vývoji žákových
schopností a se zřetelem k vzájemným vztahům
předmětů samých — v tom zří logiekou záhadu
výchovy.
Hlavní věcí je mu však učebná methoda
při níž vyšetřuje zvlášť bedlivě názorné vyučo-
vání, jež jest věcí podivuhodnou, která však
užitím methody pochybené může se zvrhnout
ve formalitu.
U vyšetřování výchovy mravní upo
zorňuje hlavně na body, ve kterých vyučován
nejsnáze chybuje; krátce dotýká se vyučování
náboženství, odkazuje ho na spojitost s
učením mravním a dokazuje, že má více působit
na srdce než na rozum.
V krátké stati o učení krasoukém po-
ukazuje hlavně k chybám, které nejsnáze tu na-
stávají, zejmena u spojení s mravoukou
Svým spisem o vychovatelství jako vědě
obrací se Bain nikoli proti bludům, ale především
proti zmatkům. Bylo by marno, chtiti jediným
objevem zvrátiti celou naši soustavu vzdělávací.
jejíž methody znamenitě pokročily. Ale snese
zlepšení, při čemž prvým požadavkem jest-
rozloučiti evičení, která k sobě nepřísluší.
Bain
20
article
Vizme nauky Bainovy o výchově mra
ní, kterou i Bain nalézá obtížnější než výchovu
duchovou. „Mravnost — jako řeč mateřská —
nezávisí jenom na školním učiteli, a pramení ni-
koli jen z jednoho, ale z nesčetných zdrojů.
mezi nimiž škola dokonce není vedoucí.““ Zku-
šenost učí, že vrozené náchylnosti, nutící člo
věka, by za vhodných příležitostí jednal moudře
spravodlivě a velkomyslně, plně nedostačují a že
společnost musí tento nedostatek uhražovati ve
řejným odměňováním a trestáním.
Člověk podléhá společnosti, ve které vy-
růstá a osobní zkušeností teprve poznává, co má
jiným poskytnouti a co od nich očekávati —
v tom prvá část a větší mravní výchovy. Stý-
káme se s rodiči, učiteli, představenými, přátel
a jsme svědky vztahů sobě rovných k jejich spo-
lečnostem; zříme na jejich obmezování, na zlo-
spojené s přestupkem, na schvalování posluš-
nosti a poddajnosti — to množí společenský vliv
na naší výchovu mravní. Je to tak jako s vý-
chovou tělesnou, založenou zkušenostmi z do-
brých a špatných následků zákonů, přírodu ovlá-
dajících. Učíme se a zvykáme, vyhýbati se ne-
shodám a škodám a vyhledávati vlivy příznivé
aniž by tomu kdo jiný nás učil. Tato sebe
výchova mravní vlastními zkušenostmi na
stává — jako u dětí v rodině, u vojínů vlivem
vojenského zákonníka trestního — v nekonečné
většině případů.
Nedostatky této methody (obcování) musím
uhražovati a ji doplňovati mravním vyu čo
váním a kázni, při nichž učitel zdůrazňuje
dobré a špatné následky, pojící se k chování
chválí a kárá, vede a nabádá ku poslušnosti
přesnosti, pravdivosti, spravedlnosti, slušnosti
co vše v oboru školy se nalézá. Kdo dovede
ukázniti žáky za učení, spolu uči mravnosti.
nechť tak zamýšlí neb nezamýšlí.
Bainův
Bain
21
article
Výše stojí úmyslná poučování mrav
ní, shrnování nahodilých dojmů denních ta-
kové, že „jeden den v učitelově působnosti je
lepším, než tisíc“ ve světě. Učitel připomíná
skutečné události a předvádí vybásněné a snímá
z nich příslušnou nauku mravní. Tato methoda
má výhodu ve své účelnosti, k naměření k určité
enosti, nehodu v nevyspělosti žáků, kteří, světa
neznalí, vybásněné připady nevnímají.
Úhlavními cnostmi jsou Bainovi mou-
drost, spravedlnost a blahovol-
nost. Moudrost jest podporována naším vlast-
ním prospěchem, přibývá jí vědomostmi a zku
šeností; jeví se v pili, spořivosti, střídmosti, jež
učitel má míti na paměti. — Správnost neb
spravedlnost jest přední z povinnosti společen
ských, ztělesňuje se zákony a vynucuje se tre
sty; učiteli jest se snažiti o napravení špatných
náchylností, které mají tresty náslodkem. Záleži
ve vzájemném činění dobrého a zdržování se
škod. — Větší cnost než spravedlnost jest blaho-
vůle, která činí dobré bez ohledu ke společen
skému tlaku, nevynucuje se tresty, doporučuje
se volné vůli jednotlivců. Prýšti z poznání pří
padů strádání a nouze a případů neštěstí, kdy
jednotlivec sám udržeti se nemůže. Sem nále
žejí sebeobětování, oddanost, dobrotivost, útrp
nost, účastenství, dobročinnost, lidumilnost; pod
porami spravedinosti a blahovolnosti jsou sta
tečnost, odvaha, vytrvalost, spokojenost. Ke
třem cnostem základním přistupuje pravdi
vost, přesná, stupňování neschopná, záležejíeí
v „ano“ neb „nikoliv“. Základní enosti mnoho-
násobně se stýkají a pronikají, a jest na učiteli
mravouky, by jejich podstaty rozlišoval.
Bain
22
article
Dále záleží na rozlišování podnětů
k jednotlivým cnostem, zdali jsou osobnostní
nebo společenské. Třeba na tyto podněty půso-
biti a zejmena pozornost chovanců na potřebya
city jiných obraceti a vlohy pro společenské
enosti cvičiti, by se tyto staly zvykem.
Po třelí jest učiteli mravnosti jasně pojímati
vztahy skupiny vnitř společnosti: otce a dí-
těte, pána a sluhy, vládce a poddaného, navá-
děti ku příslušnému v nich se zachovávání.
Dále jest zdárné vyučování mravní podmí-
něno ovládáním řeči, vyšším oborem výml uv-
nosti. Obyčejnému učiteli se to podaří, užívá-l
dobrých a přiméřených učebnic. Je pak stříci s
přemršťování u líčení mravních ideálů a držeti se
střízlivých údajů ze života.
Dále třeba míti na paměti: 1. že žáci práhnou
spíše po vědomostech než po cinostech, což se
obcházívá užíváním bajek, přirovnání a příkla-
dův. Ale více platí poučení, které nenuceno
se dostavuje, na př. z vyučování dějepisného
z dobrovolné, nikoli vynucované, četb
povídek, vyprávění, životopisů. 2. Učitel mravo-
učný má působiti po dobrém a nikoli báznía
tresty; u hochův a dívek po 12. roce míjí se
účinem mravní poučování, nejsou-li výsledkem
kázně. 3. Na podněty sebedbalosti nebo mou-
drosti můžeme v ždy působiti, ale přehánění u
svém poučování se stříci. Pro podněcování k
blahovolnosti třeba vyčkávati šťastných
chvil a působiti na cit pro čest a o sob ni
hodnotu; mocně působí označování jistého
jednání za nízké, zneuctívajíci, znehodnocující.
hanobné, nečestné, ničemné. 4. Básnic tv
přehání a jest více uměním než mravním uče-
ním, bezpečněji vede dějepis. 5. Výchova
poměrně snadno navede k službě volnosti v ne-
patrných věcech, tíže se navádí k ochotnosti
ve věcech velkých, v čem teprve ctnost vězí
23
article
6. Četné a zajímaé povídky lidumilné pů-
sobivy jsou v prvých letech mládeže a třeba
účin jejich seslábl, nezmizí nadobro. 7. Pr
lživosti, velmi rozšířené, třeba přihlížeti k
jejím podnětům a v tyto působiti — držeti se
pravdy, znamená druhdy hrdinský čin a musl
jako takový mládeži se vyličovati. 8. Nenáleži
děti poukazovati k přikladům z říše zvířat.
dobrým pro hru obraznosti, pošetilým v pravdě:
ještě žádný lenoch nenapravil se přikladem včely
nebo „pilného“ mravence, u něhož se zamlčuje.
že je otrokářem a uživá prostředků pochybné hod-
noty. Práci třeba líčiti jako nutný a blažíe
projev zdravého člověka a nikoli jako požehnání
samo o sobě. Nesmíme přeháněním líčiti lenivého
bohatce jako nešťastníka a při líčení chudých
zdržovati se více u otázky zpomohání jim. Učitel
nemůže přes denní zkušenost ohromné nestej-
nosti v majetku přejiti k dennímu pořádku,
avšak třeba mu poukazovati k blahobytu jako
ovoci činného života, na nějž jen zloděj
může sáhnouti. Další otázky sluší vědě spole
čenské.
Načrtli jsme co nejstručněji Bainovy nauky
o výchově mravní, bychom ukázali, že i ty jsou
opřeny o život skutečný a povahu chovancůva
neostýchají se místo náboženství volati na pomo
zvláštní účelné učení mravní. I zde, jest Bain
životnější, než vychovatelé němečtí, ktoří sice
přímo mathematicky budují osnovu patera idejí
praktických: svědomitosti, dokonalosti, blaho-
volnosti, práva a spravedlnosti, avšak místo by
vedli k přesvědčení, že třeba projevy těchto
idejí — příslušné etnosti pěstovati a konati, působí
kázní a vlastní učení odkazují pravidlem ka-
techismu náboženskému. Bain obmezuje na-
vádění ke ctnostem, pouští ony, které výchově
osobní jsou nedosažitelné, ale k dosažilelnému
vybírá prostředky přiměřené a účinné, byť ne
všemohoucí!
Bainův
Bain
24
article
Již z tohoto velmi sběžného náčrtu úhlav-
ních myšlenek Bainových patrno, že tento stří-
zlivý a jasný myslitel podstatně obohatil nauky
o výchově a učbě a k vylříbení jich znamenitě
prospěl.
Slované musí si jeho práce vážiti tím více, ž
opírá se paedagogice německé, která v Německu
se přežila, ale v zemích slovanských ještě s
uznává.
Bain přímo obrací se proti pruském
vyměřování ideálu výchovy jako „souladnému
a rovnoměrnému vývoji lidských schopností.“
Tonto ideál má vychovatele k tomu, aby schop-
nosti svých žáků přeceňoval a ve všech před-
mětech míru a poměrnost dodržoval. Avšak to lze
těžko uvésti ve shodu s osobními schopnostmi
(žáků), pro jisté věci zvlášť se vyskytujícími, s vý-
hodami, které by společnost měla s vývojem, byt
i jednostranným, takových zvláštních schopností;
při tomto (pruském) ideálu potrvá obtíž, „celého
člověka“ sama v sobě vyrovnati a nastává po-
chybnost, zdali souladným vývojem mnoho jest
získáno.
Bainův
Slovan
Bain
Německo
25
article
Bain proti tomu uvádí Millovo stanovení ko-
nečného účelu výchovy: „jednotlivce seč možno
k tomu uschopniti, by založil předně své štěstí
vlastní a pak štěstí bytostí jiných.
Bain obmezuje úkol výchovy, odkazuje
z ní péči o zdraví na jiné pole a vykládá —
po Millovi synu — jak výchova obmezována jest
zákony, vládními útvary, formami společenského
života, hnutím průmyslovým i přírodními, na lid-
ské vůli nezávislými údaji, podnebím, půdou, mí-
stem. Avšak tyto věci odkazuje Bain sociologii.
Přijímá spíše po Millovi synu, že výchova zá-
leží v utváření se každého pokolení podle poko-
lení předcházejícího a poukazuje, že osobnímu
vychovateli jest se držeti ohledem budoucího
štěstí a zdokonalení svého chovance oněch zásad
a věcí, ve kterých není sporu. Ohledem věcí spor-
ných jest vychovateli toho dbáti, by dosažení
účelu bylo ve shodě s užitými prostředky. Prv
zřetel vede k soustavě školní. Druhému zřeteli se
vyhoví, když učiteli bude těžiskem jeho práce
tvořitelnost ducha chovancova.
Bain
Millův
Mill
26
article
Tu běží nejen o osvojení si vědomostí, ale o osvo-
jení všeho, co vůbec může býti osvojeno, běží
o paměť co nejúsilněji vzdělanou, spolu o rozum-
nost a cítivost, které osvojování podporují. To
psychologická část vychovatelství. Jeho logická
část týká se postupu předmětův učebných — prů-
pravných před následnými — jakým mají býti
předváděny
Práce výchovná jest podmíněna užíváním
methody zásad obecných — deduktivní a me-
thody pozorování a pokusův — induktivní. A ob-
mezením úkolu výchovy, z níž vše vzdálenější
ná býti odkázáno oborům příslušným.
Již vidíme, že Bainovi běží o obmezen
úkolů výchovy na míru, s kterou
jest, na ujasnění jejího postupu,
na užití všech prostředků, které
tu jsou, jde mu o výchovu ve smyslu
reálním. Proto jest a bude trvalá paměť jeho
působení v paedagogice století devatenáctého
která vlivem německých ideálů příliš se rozběhla.
všechny téměř obory lidské práce jako pravá vše-
výchova obsáhla, ale právě pro toto rozpjetí ne-
dokázala, co původně bylo si od ní slibováno
Staré, vždy osvědčené heslo může označit
práci Bainovu pro výchovu
Bain
Bainův
27
article
NE MNOHÉ — ALE MNOHO
Realistický ráz nauk Bainových byl u nás po
chopen, a mnohými z nejlepších pracovníků v uči-
telstvě českém šířen: Mrazík přeložil jeho spis o duchu
a těle, Makovička ocenil jeho mírný dušeslovný mate-
rialismus. Na paedagogiku Bainovu upozornil učitel-
stvo české prof. Masaryk, zajímavou stať z ní česky
vzdělal Klika, nezůstal Bain bez vlivu i na Lindnerovu
Paedagogiku na základě nauky o vývojí a P. Durdík
Paedagogiku pro školy střední
Některé obce české vybízejí veřejnými vyhláškam
české rodiče, by své děti oddali jen českým školám
V Praze čeští umělci výtvarní zařizují nové školy
pro výchovu uměleckou v oborech uměn výtvarných.
Sjezd českých učitelek odložen na Velikonoce.
Hynkova Hočenka školství obecného a pokračo-
vacího v r. XVI. mimo obvyklé stati přináší úvahu J.
Kliky „První počátkové kreslení dle přírody se 7 ta-
belkami“ prof. J. Beneše, V. Blahouše „O stínování
písma“ s 2 tab. a přehled „Snesení české zemské po-
rady učitelské 1902?
Bainův
Mrazík
Makovička
profesor
Masaryk
Bain
Lindnerův
P Durdík
Hynkův Hočenka
J Beneš
V Blahouš
český škola V Praga
Paedagogik
28
article
Zkoušky způsobilosti učitelské ze zpěvu pro školy
střední a ústavy učitelské, též učitelství hry na housle,
varhany a na klavir na úslavech učitelských konati
se budou při č. k. komisi zkušební v Praze v období
zimním ve dnech od 1. prosince 1903 počínajíc a to
v sále zkušebním c. k. českého ústavu učitelského
v Praze, v Panské ulici. Žadatelé podejtež žádosti zří-
zené na základě nařízení, vydaného ministrem záleži-
tostí duchovních a vyučování ze dne 21. srpna 1871
ř. z. číslo 107, opatřené vylíčením života a způsobu
vzdělání vědeckého a hudebního, průkazem o dokona-
ném 18. roce věku, křestním neb rodným listem a škol-
ním vysvědčením ředitelství c. k. zkušební komise
pro učitele hudby v Praze čp. 3a, Pštrossova ulice
nejdéle do 3. listopadu 1903, aby se úkoly ku práci
domácí kandidátům ke zkouškám připuštěným v čas
dodati mohly. Dne 30. listopadu 1903 jest každému
examinandu představiti se předsedovi c. k. zkušební
komise hudební v Praze a zapraviti zákonitou taxu
per 30 korun.
Schváloná pomůcka učebná „Rácův Atlas pro
školy obecné“, jejž na Král. Vinohradech vydává B.
Rácová, vdova po učiteli, vyznamenán byl na výstavě
v Třebíči na Moravě stříbrnou medaillí výstavní.
„Budeč Roudnická“ koná v sobotu dne 17. Híjna
1903 o 2. hod. odpol. v kreslírně měšť. škol v Roud
nici valnou hromadu.
Pštrossův
Rácův Atlas
Král
B Rácová
Roudnická
Praha
panská ulice
Třebíč
Morava
ústav učitelský v Praga