ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 24b81db0-75a2-11dc-9108-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 28 celkem · entity: person 108, place 38, work 2, org 7
1 masthead
Strana2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
12. dubna 1908. Císlo 102
4 article
V potrohradském Slovanském spolku začal zimní sezonou 1908 nový ruch, jejž souzen bylo vyvolati p. dru. Vergunovi, bývalému re Haktoru „Slovanského Vělu“, přestěhovavšímu se loni z Vídně do Petrohradu. Pan Vergun vy stoupil v Slovanském spolku jakožto oposičný řečník. Mnohým se to z počátku nelíbilo. Pan Vergun je ralouský Rus, a rakouský Slovan musí Rusům podat mnoho makavých důkazů. aby mu uvěřili, že je skutečně pravý slav janofi a slovanský vlastenec, kterému se může věřit. Ale energický Vergun se nedal a dosáhl toho. že Slovanský spolek petrohradský se vzpruži k živější činnosti. Rada Slovanského spolku, v níž zasedají mužové tak znamenití a zasloužilí, jako hr. N. P. Ignatěv, Naryškin, Budilovič, Kulakovskýa Semenov, rozhodla, aby v této zimní sezoně každý týden konána byla přednáška o některé slovanské otázce. Po řadě přednášeli: Dr. Ver- gun o „Drangu nach Osten“, gen. Kírějevo konferenci v Haagu, A. A. Bašmakov „o slovan- ském ideále v ruském chaosu“, baron Taube o všeslovanské azbuce, Bašmakov o pruské poli- tice v Poznani a boji Poláků o vlastnictví země prof. Nekrasov o Chomjakovu, gen. Ovsjanný někdy vojenský vychovatel černohorského ná sledníka Danila, o organisaci Bulharska za kní žete Čerkasského a gen. Dendukova-Korsakova prof. Sobolevský o církevní slovanské literatuře prof. P. A. Kulakovský o slovanské literatuře prov. Ivan P. Filevič o Malé Rusi, Bašmako o Makodonii, prof. Ivan Savič Palmov přednášel o husitství a jeho historické důležitosti, Korablev o Bosně a Horcegovině. Prof. Vladimír A. Fran cev slíbil přednášet o kulturných úspěších Če- ehů v XIX. století, prof. Kulakovský o obrozen Srbů a Chorvatů, bar. Štiglic o východní otázce.
Vergun Rus Ignatěv Naryškin Budilovič Kulakovský Semenov Osten Bašmakov Taub profesor Nekrasov Chomjakov Danila Korsakův Sobolevský Kulakovský Ivan Savič Palmov Vladimíra Fran Srba Chorvat Vergun Vídeň Petrohrad Vera Haag Poznaň Bulharsko Boseň
5 article
Přednášky začínají o 8. hod. večerní. P přednášco bývá debata, jež obyčejně trvá do půlnoci, někdy až de druhé hodiny. Nejživějs debaty vyvolali Vergun, Bašmakov, Ovsjanný. Filevič a Palmov. Jmenovitě zmínky zasluhuje prof. Palmov, jenž si učinil životným povoláním studium doby husitské a českobratrské a je d- podrobna zpraven o tom, jaký vliv mělo husit- ství na obrod české národnosti ve stol. XIx. a jak vůbec husitství působilo na vytvoření idlealu českého národa i všeslovanský jeho char- akter. Timto hlubokým badáním nejdůležitějších dob českých dějin a stkvělými jeho výsledky prof. Palmov dokázal mimo jiné vroucí lásku k českému národu, jenž mu musí býti vděčen. Má-li některý slovanský národ v kruzích ru- ských slavjanofilů takové důkladné vědecké pra- covníky, jako je má národ český v profesořích Palmovu a Francevu, kteří mu zasvětili takořk cel, svůj život, talent a píli, ten slovanský ná- rod nemůže se dáti mezi hánce strany, ke které mužové taci přináležejí.
Ovsjanný Filevič Palmov profesor Palmův Francev
6 article
Zemský sněm pruský dokončil 9. dubna svoje pětiletí a byl toho dne poukazem císaře Viléma uzavřen Poslanci jeho zvoleni byli 20. listopadu 1903. Ve sněmě, který tvořil dvacáté zákonodárné období, zasedalo mezi 433 poslanci, z nichž se skládá zemský sněm království pruského, přes 37 milionů obyvatel čítajícího, 142 konservativců, 64 volných kon- servativců, 78 národních liberálů, 25 členů svo- bodomyslné strany lidové, 8 členů svobodomysl- něho sdružení, 96 poslanců centra, 13 Poláků (jichž v Prusku žije přes tří miliony), 2 Dánové a 5 poslanců mimo strany. Konservativní pravice měla s poslanci divokými 209 členů, dávala tedy sněmu svůj ráz, ač ji několik poslanců na většinu chybělo. Vedoucí stranou byli konservativci, ktel dle potřeby tvořili většinu buď s volnými kon- servativci a národními liberály nebo s katolickým středem. Živel svobodomyslný byl tedy ve sněmě pruském trvale v menšině; liberálové právě nyní sami připomínají německé veřejnosti, že sněm pruský jednal napořád proti zásadám liberalismu. Za pětlet svého působení uzákonil zemský sněm pruský řadu důležitých předloh. I za hra- nicemi Pruska došla pozornosti známá předloha přičného kanálu pruského, kterou proti konser- vativcům odhlasovali národní liberálové, volní konservativci, katolický střed a poslanci svohodo- myslní. Jiné dílo pruského sněmu je předloha školská; tehdy konservativci trvali na konfesijn
Vilém Polák Prusek Prusko Dán
7 article
škole obečné a na církevním dozoru na ni; zákon příslušný z roku 1904 znamená jejich vítězství a liberálové ještě dnes veřejně přiznávají, že ne- mají naděje, kterak by možná byla náprava tohoto klerikálního úspěchu. Mimo to spracoval sněm pruský nový zákon hornický; k této práci dal mu podnět hornická stávka v rurské pánvi. Pro dělnictvo znamená zákon ten zřejmý úspěch po- tud, že byla zkrácena pracovní doba v dolech. Nejvýznsčnějším, zároveň nejhorším činem pruského sněmu, právě dokončivšího své zákono- dárné období, jsou dva zákony prolipolské, jež vzbudily odpor v celém skutečně vzdělaném a spravedlnost ještě cticím světě. Oba připravila, obou domohla se pruská vláda. Protipolský zákon z r. 1904 dal vládě právo, aby mobla poskytovati nebo odpírati právo k usazování s zemědělců v Poznaňsku. Tohoto zmocnění po- třebovala vláda, která polskou otázku posuzuje jako otázku mujetnictví půdy, aby Polákům mohla zabraňovati usazování se v polských krajích. Krutý tento zákon se však neosvědči dostatečným pro příšerné záměry vlády pruské. a proto letos, za nacelé čtyři roky po osidlova- cím zákoně, vláda vymohla si od pruského sněmu známý protipolský zákon vyvlastňovael Ještě dnes říšsko-němečti liberálové opětuj svůj úsudek, že oba výjimečné zákony proti- polské jsou nesmírně krulé a že přikře odpo- rují ústavě i právu, pro celou říši německou platnému.
Polák Poznaňsko
8 article
Nové volby zemského sněmu pruskéh jsou již vypsány: volby volitelů na den června a volby poslanců na den 16. června Všecky strany zahájily již volební přípravy Liberálové volají po sjednucení všech svohodo myslných živlů, a také sociální demokraté, kteře v r. 1903 do voleb zasáhli zcela bez úspěchu nyní se zvýšeným úsilím pracují ve svěm smyslu. První heslo, dosud k valbám vydané vyšlo od liberálů a zní: proti sociálním demo- kratům. V jedné řadě s ním ozývá se heslo druhé: požadavek změny třískupinového voleb ního řádu s veřejným hlasováním a nespravedli vými volebními okresy. Ovšem také vláda zasáhne dle svého vše- možně do voleb, poněvadž jejich výsledek bude miti patrný vliv na poměry v říšském sněmě německém a na Bülowův blok v něm.
Bülowův
9 article
Tornielli. V Paříži zemřel 9. t. m., jak »Národní Listy« již zaznamenaly, tamní vyslanec králov- ství italského hrabě Tornielli. Dosáhl 72 le věku, většinou prožitého při činnosti politické Byl rodákem z Novary (narodil- se r. 1836), po- tomkem staré piemontské rodiny, původu kdys uherského. Choť jeho, Ruska, je pravnučk Roztopěina, který prý dal zapáliti Moskvu. Již za mladých let byl hr. Tornielli hor- livě činným jako přivrženec snah o osvobozen Italie. V tom smyslu působil politicky mezi svými krajany. Jako muž 31lelý byl již před- nostou kanceláře ministerstva zahraničních zále- žitostí sjednocené Italie. V tomto ministerstvu působil 8 let. Pak stal se vyslancem v Athé- nách, v Bukurešti, v Madridě a v Londýně, ko- nečně r. 1905 v Paříži. Tehdy Francie nežila v dobrém mezinárodním poměru s Italif a Tor- nielli byl v Paříží přijat velice chladně, ježto se pravilo, že Crispi jej tam poslal, poněvadž Tor- nielli svým londýnským projevem proti spolku franko-ruskému osvědčil nápadnou chladnostk velkým zájmům mezistátní politiky francouzské. Dle mínění Crispia byl tedy na svěm místě právě v Paříži, kde svou politikou v Tunisu vzbudil odpor Italie proti sobě. V Paříži však Tornielli změnil směr poměru franko-italského všemožně a se zdarem přičinil se o sblížení obou románských států. Neodporoval také sna- hám dřivějšího francouzského zahraničního mi- nistra Delcasséa, pokud sblížením Francie s Italil chtěl toto království odvrátiti od troj- spolku. Záměr tento se, jak známo, neuskutečníl. Později spolupůsobil Tornielli při dojednání ob- chodní smlouvy italsko-francouzské a dohody o Sttedozemním moři; při této přiležitosti Franci přiznala Ilalii převahu v Tripolisu a Italie zů- stavila za to Francii volnou ruku v Marokku. Posledním diplomatickým činem Torniellovýmje
Tornielli Crispi Tor Franek Paříž Novara Rusko Moskva Tornielli hora Athé Bukurešť Madrid Londýn Francie Tunis Tripolis Maroko
10 article
Jan Vaclík.
Vaclík
11 article
účastenství jeho jménem Italie na druhé konfe- renci haagské. K sensačnímu procesu barcelonskému. V závěrečné řeči žádal st. zástupce co nej- ostřejší potrestání Rulla, ale upustil od obžaloby proti Roigovi a Balaschovi. Někteří důle žití svědci v procesu, zvláště žebrák klerý krátce po výbuchu na Ramble de Floree viděl tam osobu, jejíž popis souhlasí s popisem Rullovým, zmizeli. Obžalovaný Jovel tvrdí. že ve vězení usnadněno bylo Rullovi, aby se mohl se spoluobžalovanými dorozuměti. Tim vším stupňováno jest rozčilení obecenstva do krajní míry. Opětný čin reakce v Bavorsku. Dozvukem k afére farářů Graudingra Tremla byla teď výnosem biskupů bavorskýel zakázána všem farářům účasť na li berálních schůzích a přednáškáck vůbec. Odůvodněn je zákaz ten — »eírkevn kázní«. Bavorský střed pro zvobodu jazyků. Jako protest proti povolenému říšskému zá- konu spolkovému podal bavorský siřed (kleri- kálové) návrh, vyzývající vládu bavorskou za podání předloby, aby neněmeckým oby- vatelům Bavor povolila největš svobodu v užívání mateřské řeč ve veřejných schů z ích. Ministerská krise v Portugalsku. Premier portugalský zadal za propušlění ale král demisi nepřijal. Král hledí ukonejšit veřejné mínění rozpušlěním punicipální gardy a potrestáním účastníků posledních nepokojí pouličních. Jest známo nyní, že davy minul neděle napadzíy stráže gardy oné a střílely po důstojnicích. Garda dostala roz k a odtáhnouti do kasáren. Vězení jsou přeplněna politickými vězni.
Italia Roig Balasch Floree Graudingr Treml Bavor Bavorsko Portugalsko
12 article
Björnson a Dreyfns. »Courrier Européen« přináší v posledním čísle článek Björnstjerne Björnsona, věno- vaný Alfredu Dreyfusovi. Björnsona pře kvapilo, že při odhalování pomníku S ch e u r en- Kestnera jen jediný řečník se dotknu »ařéry«, ale nikde neměl vřeloho slova pro Drevfusa a Clemenceau se o něm ani ne zmínil. Ve skutečnosti vytrpěl Droyfus více než všichni jeho obhájci dohromady. Bez něho by mnozi nebyli na místé, které nyní zaujímají Přes to, že slavnostně prohlášena byla jeho ne vina nejvyšší francouzskou juriadikcí, nedostalo se Drevfusovi spravedlnosti a to jen proto, že je židem. V osvobození Dreyfusově spatřuje Björnson počátek nové éry, jež uzří jednotu všech lidí dobré vůle a nebude rozeznávati hranic, ozve-l se hlas neštěstí nebo genia. Soudí také, že Dreyfusova aféra uspíšila rozluku církve a státu ve Francii. Právě ti, kdbž obhájením Dreyfusa nabyli vlivu a byli nyní povoláni ke vláde, do pouštějí se vůči němu nevděku. Jak se sděluje z Říma, přibyl tam Dreyfus se svou chotí a měl dlouhou rozmluvu s Björn- sonem.
Björnson Dreyfns Courrier Européen Björnstjerne Björnson Dreyfus Clemenceau Droyfus Dreyfusův Björn Francie Řím e u r enKestner
13 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Místodržitel vysvětluje. Šalomounskou moudrosti vyznamenává se úřadní prohlášení jež vydal místodržitel král. českého úřadne aby vysvětlil, proč úřadnictvu účetního oddělen c. k. místodržitelství zakázal i ve věcech če ských úřadovati po česku. Pracně sestavené úřadním časopisům i státní korespondenční kan celáři zaslané »objasnění« místodržitelovo zn doslovně takto: Z Prahy, 11. dubna. (K. k.) »V některých časo pisech byla uveřejněna zpráva, vztabující se n nařízení, jež bylo dáno úřadníkům účetního odde lení místodržitelského stran užívání jazyka v úřadč která v podstalných bodech skutečnosti neodpovída Pravdou je, že přednosta účetního oddělení Hlm
Praha
14 article
že od několika dnů úřadníci zaváděli nově zvyky v užívání jazyka v úřadě, a že tyto přes námitky přednostovy byly zachovávány dále, viděl se nu- cena, odvolávaje se na místodržitete, úřadníkům při- pamatovati, že zavádění novot jednotlivcům dovo- leno není, a pro případ, kdyby vydaných nařízení nebylo šetřeno, že ve smyslu stávajícího ustano- vení bylo by použito předpisů disciplinárních. « — Trvajíce zúplna při své původní zprávě, připo- mínáme krátce: Pan místodržitel má pa trně za to, že skutek jeho odčiniti lze nějakým nesla- ným a nemastným, za to ale hodně nejasným a neurčitým prohlášením. Mýlí se šeredně. Předně nevyznačil, ba vyznačiti nemohl, k teré jsou to podstatné body naší zprávy, jež neodpo- vídají skutečnosti. Potom — mírně řečeno — je smělostí prohlašovati za »nové zvy kye české úřadování, spočívající na právu a zákoně.
15 article
Pan místodržitel nepopírá, že české úřadování zskázal a že ve smyslu »stávajíeího ustanoveníe pohrozil i použitím předpisů disciplinárních, ale zapomíná, že každý občan, ani místodržitele ne- vyjímaje, má respektovati právo a platný zákon Úřaduje-li se v účetním oddělení místodežitel ském po česku, není to »novým zvykem«, nýbrž platným zákonným právem, které nemůže byt žádným nařízením, žádným starým zvykem ani libovůlí některého byrokrata mařeno. Pan místo- držitel nepovědél, kterým zákonem zavedena jest v zeměpanských úřadech král, českého něměmna jako jazyk úřadní, nejednal tedy po právu, když zapovidal české úřadování a hrozil diseiplinár- ními tresty tém, kdož prý zaváději »nové zvyky«. — Z Vidně, 11. dubna. Ministn Prášek vyžádal si doulovné znění výnosu, který vydal místodržitel král. českého hr. Coudenhove proti jazyku českému jako jazyku úřadnímu. Znění výnosu toho (který jest vydán němec ky) jest toto: »Presidium c. k. místedržitelství v Čechách 9. dubna 1908 č. 7522. Podle Vaš zprávy byly v posledních dnech v departementu podřízenému Vaší správě, přes výstrahy prove- deny změny v dosavadní jazykové praxi, poku jde o korespondenci mistodrži tel ství s okresními hejtmanstvími Vyzývám Vaše Vysokoblahorodi, byste všem úřadníkům místodržitelského odděleni účetni- ekého dal neprodleně na vědomost, že tou dobou změny v užívání vnitřního jazyka úřadního ne- mají se zaváděti a že zejména nepřísluší jed- notlivému úřadníku takové změny zavádět o vlastní ůjmě. Ti, kdož by jinak jednali ještě potom, připravtež se na řízení discipl- nární. C. k. místodržitel: Coudenhove. —
Coudenhove Vaš Čechy
16 article
Panu představenému c. k. místodržitelského od- dělení účetního v Praze.« — Menšinové školství v poslední plenární schůzi zemské školní rady rozbírá odvetou n nás dlánek a zprávu časopisu »Union« v » Bo- homii« ze dne 11. dubna 1908 pan dr. M(aly) Především vytýká, že se zvěsť o této rušné ple nární schůzi dostala na veřejnost jen porušením úřadního tajemství, které prý jsou povinní vedle úřadníků zemské školní rady zachovávati též nutonomní členové její. Ejhle, Graechus, naří- kající na vzpouru ! Již dne 22. října 1907 totiž. kdy se konala plenární schůze zemské školní rady o menšinových českých školách v Ervěni- cích, Chabařovicích a Světci, objevil se za tepln ve večerníku »Bohemiees z tého dne dlouhý referát o této schůzi s neomaleným útokem na české autonomisty Anýže a Metelku, že hájili českých žadatelů o tyto školy, kterýžto referát byl zrovna stenografickou reprodukcí řečí, jež v řečené sehůzi vedl proti návrhům referentským p. dr. Maly. Tento pán popřel sice po několika dnech v »Bohemii« autorství tohoto nezdařeného plodu, ale v zasvěcených kruzích bylo v té příčině ne- věřicích Tomášů více než všech apoštolů Můžeme tedy v tom pana dra. Malého odbýti krátce »Vždycky za vámi, sire!« A teď — předpo- kládajíne, že se naši čtenáři pamatují na obsa našeho článku — krokem za panem Gracchem Nucené vyloučení dvou nejstarších člent českého odboru zem, školní rady (z. šk. insp.
doktor Graechus Anýž Metelka Malo Tomáš Malý Gracchus Praha Chabařovice Bohemia
17 article
Rosického a dv. rady Weniga; referent dv. tada Schroubek sám si přál nehlasovati), když se n německé straně vylučují zpravidla členové úřa- dem nejmladši, není věc náhodná, ježto v zem- ské skolní radě, pokud ji praesidium ovládá. není náhody, nýbrž vždy přesně promyšlený po- řádek a postup. Vyčnlati hrozbu obstrukcí,ž byla s české autonomní strany učiněna první, jde na licho, poněvadž poslanci Anýž a Srb, ukázavše na neobvyklost, ano nezákonnost ko- mitétu pro menšinové školy české, jejž němečtí autonomisté navrhli, musili v něm odepříti úča- stenství českých autonomistů jakožto ve sboru nebývalém a nezákonném, kdežto pan dr. Maly hrozil obstrukcí právě proto, že čeští autonomisté nechtěli přijmouti nezákonného návrhu německého. Při druhém bodu programu (česká škola v Louce), kde se Češi ozvali proti tomu, aby referoval také německý referent, chtěli prý tím ubrániti špatnou věc; p. dr. M. patrně tu zapomněl, že český referent navrhl zamilnouti žádost o tuto školu pro nedostatek zákonného počtu žactva; či by se v panu dru. M. hnulo náhle svědomí, že tento návrh referentův, znaje, jakého nátlaku bylo v Louce užito na české rodiče, pokládá z špatnost? Nejslabším diplomatem však sep. dru, M. jeví v té části, kde předstírá nevinnost německého návrhu o menšinovém komitétu. Pan dr. M. činil dosud v plenu proti českým menšinovým školám takové návrhy, že jej vždy český referent mohl odbýti poukazem, jak už věci, kterých pro zřízení tčchto škol požaduje, byly dávno odmíinuty jako zbytečné buď mini- sterstvem vyučování nebo správním soudem.
Wenig Schroubek Anýž Srb Malo Čech doktor
18 article
Pan dr. M. však chce nyní míti, jak prozradil už nediplomalicky ve článku v »Bohemii« ze dne 15. března t. r. proti novému českému vicepresidentu z. šk. rady, brzdu na minoritky naše a přenášeti tedy tyto bizarní návrhy své do komitétu, klerý by byl jmenován mistodr- žitelem a v němž by vedle předsedy, 4. jiných úřadních členů a 1 nutonomisty německého za- sedal jediný autonomista český. Jaká perspektiva moci tohotu ubohého autono- mistu zdolávati na př. návrhem, aby se vyše- třovala státní příslušnost petentů o českou školu, třeba 80 horníků z 50 okresních hejtmanstvi, při čemž kyne odklad třeba 4—5 let! Vždyt přece p. dr. M. nemůže pokládati českou stranu za tak pošetilou, aby (bez jeho článku z 15. března !) věřila, že jemu, panu dv. r. Bach- mannovi a p. posl. Leglerovi jde o urychlení při zřizování českých škol menšinových! Infor- movati o číslech a jiných okolnostech, které jsou základem pro úřadní řízení o těchto ško- lách, lze se při dobré vůli bez komitétu, zvlášté kdyby pp. navrhovatelé jeho užili vše- možného vlivu svého na p. místodržitele, aby program plenárních schůzí byl ohlašován aspon týden před nimi. Jedinká minoritka česká, při- jatá dosud v plenárce zemské šk. rady, nebyla vyššími přislušnými instancemi zamitnuta. Které to hejly chytá tedy p. dr. M. na vějičku objek- tivního přípravného komitétu, jenž má zabrániti nezákonnosti nikdy dosud nestalé — Další odboj německých zoudních úřad- níků proti rovnoprávnosti zemských jazyků v království českém. Z kruhů právnických se nám sděluje: Pan JUDr. Alfred Rudolf, advokát v Hradci Králové, podal dne 5. t. m., tedy p známém prohlášení ministrů dra. Kleina a bar.
doktor Bach JUDr Alfréd Rudolf Klein Hradec Králové Bohemia
19 article
Becka, jímž měl býti utišen rozhořčený lid če- ský, českou žalobu u okresního soudu v Karlo- vých Varech. Žaloba tato byla z amít- nuta, poněvadž prý není sepsána v zemské řeči, u soudu karlovarského obvyklé. Tedy i z Karlových Varů, kde žíje česká menšinaa kam přijde ročně tisíce Čechů na léčení, je řeč naše zpupností německou vypuzena jako řeč ci- zinců a neznámá. Po této události je zajisté každému Čechu nade vši pochybnost jasno, že sliby a prohlášení ministrů nemají žádné váhy ani významu — Poslední předvelikonoční »bělonš«, roze- slaný tiskovou kanceláři nár. strany svobodo- myslné krajinským pomocníkům vládní politiky české k otištění, jest jako obyčejně zprávou vítězství vládních stran ve Vídni z »krajně napjaté situace« minulého týdne. Vývody vý- robku psacího stroje tiskového výboru strany tentokráte pohybují se touto spekulativní cestou: Ministr spravedinosti uznal sice spravedinost sta- noviska našeho, ale neměl odvahy k zakročení proti revoltám německých soudců, vymlouvaje se, že minístr spravedlnosti nemá moci za dnešní úpravy zákonné k zakročení a že je třeba počkati na nový jazykový zákon, jejž vláda připravuje. Čeští poslanci žádali ola-
Beck Čecho Čech Karlavýchod Vary Karlová Vary Vídeň národní . strana svoboda
20 article Isa Grégrova.
Isa Grégrova. Opět se otevřelo jedno z časových pro- padlišť naší první scény, tentokráte, aby po- zvedlo z pohnutého kolbiště divadelního zápolení v tišinu soukromého života slečnu Isu Gré- grovu. Domnívali jsme se radostně, že ještě ne- přehlednou řadu let zvoniti bude v náš sluch rolničkami svého šibalství v úlohách veselých. že ješté nepřehlednou řadu let rozechvívati bude. díky antipodnímu vyhranění svého horeckého naturelu, naši mysl molovými akordy svýel tragických výkonů a nemůžeme ani uvěřiti, ne- můžeme ani pochopiti, že odehází, že se loučí A přece tomu tak! Duševní můj zrak zří ji, ana v pokorné pose stojí před prahem chrámu Thaliina, jejž tyto dni „jako slavený vítěz naposledy pře- kročila. Nečítala celých patnáct let, když objevila se u mne v průvodu otce svého. Očekával s dů- věrou, která, jak se ukázalo, měla veškeré právo, že přiznám dcerušce jeho schopnost k dráze, již nastoupiti toužila a práhla. Vyprošuje si pro ni nalehavými slovy mého učitelského vedení doptával se v pochopitelné zvědavosti. mnoho-li času studiím podobným vyměřuji. K otázce takové jest pouze odpověď ta, že nelze ničeho předpovídati, že závisí vše na pilia schopnosti žákyně.
Grégrův Isa Grý
21 article
Bylo na snadě, že se mu odpověď ta málc zamlouvala. Než co dělat; nenáležím k tém. kdož z těch neb oněch důvodů zastírají pravdu, majíc za povinnost pověděti ji nepokrytě i ten- kráte, když trhá sluch, porážejíc nelitostné du- hové zámky, jež fantasie lidem staví; — mnoh takových povětrných budov sřítilo se ve čtyřech sténách přibytku mého. Došlo ku prvému pražskému pokusu male Isy. Měla skromné obecenstvo a polovička jeho stála tu ve zbroji nejostřejší kritiky. Isa zvolil si pověstné »Tři doby země české« našeho Ja blonského, báseň to, přes niž za naší doby, jak nelze pochybovati, mnohý jde s pokrčením ra- men, ale kteráž bezprostřednosti a upřímnost svého slova vzbudila svého času více ušlechti
Isa
22 article
lých vznětů, než sto jiných, vypučelých z ne- jisté půdy secesní rozvrácenosti. Chystaná mnou zbraň sklonila se k zemi; mladičké to stvoření, pouhé dltě, projevovalo tolik zdravého pocho- pení, tolik spontannosti a elementární síly, že zmizela každá moje pochybnost. Což zazářily zraky rozohnéné deklamatorky, když jsem ji pochválila, prohlašujíe, že přijímám ji za žá- kyni svoji. Vyučování začalo bez dalších odkladů a k obapolnému potěšení. Malá Isa řadila s k mým nejnadanějším a také nejzvedenějším žákyním. Ano, nejzvedenějším! Se zraky před sebe upřenými, jakoby z nějaké dálky zazníval ji ohlas toho, co jí povídám, naslouchala v za- miklé skroušenosti mým výkladům, nerušíc jejich proud zbytečnými aneb nevčasnými olázkami. Jistá vlastnost činila mi ji zvlášté milou otevřenost povahy. Nechtěla se nikdy zdáti jinnu, než byla, neskrývala se, netajila ničeho. Jednou podala toho zvlášť pádný důkez.
23 article
Šlo o nastudování nsivní úlohy v Sardouově hře: »Staří mládenci«. Antoinetta, odchovanka kláštera, a co více, někdejšího režimu, kterýž zakládal sobě, ať právem, ať neprávem, na tom, aby dívka vyrostla v naprostě nevědomosti v otázkách, jejichž zodpovědění tvoří vlastnl obsah života ženina, ociťuje se v situaci krajně choulostivé a nebezpečné. Jest to andělská ne- chápavost vůči svodům starého, v ženskou etnost dávno nevěřícího libertina, která na její spásu jej odzbrojuje. Obratnost opravdu sardouovská dolání scénu k nejzuzším mezím možnosti. Zá- pasila jsem s rozpaky, eouvajíc před úkolem, přiváděti ku poznání mravních srázů a propasti Antoinettu skutečnou. Mohla mne zůstaviti mým nesnázím, mohla mi jako jindy míčky naslou- chati; místo toho ozvala se nepokrytým vy- znáním: »Nemějte starosti, milostivá pani. Roz- umím dobře seéně té, jest mi úplně jasnou.« Čas plynul. Přes veškeru prostomyslnosta přímost slč. Grégrovy nenabýval obapolný pomě náš té důvěrnosti, která v případě takovém mezi učitelkou a žakyní se vyvíjí. Pátrala jsem po příčině její uzavřenosti, tušlc, že mladou duši tou táhne bouře. Kde mohla vězeti? Hmotné starosti to nebyly. K otázce mé, v přihogdn chvili učiněné, zdali dožilo se snad mladé srdéčko jeji nějakého zklamání, odpověděla m nejresolutnějším: Nikoli! Či nadýcbala se snad moje malá Isa moderního vzduchu, nemajíe pr útlém mládí svém schopnosti, aby v něm žila jest snad přes nečetná léta svá individualistkou, nedovedoucí pochopitelně snésti tíhu a důsledky individualismu?
Sardouův Antoinetta Roza Grégrův
24 article
Oetnula jsem se na pravé stopě. Jak ne mělo se temniti v mladém duchu, jenž čerpal potravu svoji z Nietsche a Schoppenhauera Sklíčenost, jež druhdy při soucitném naléhán mém i proudem slz si ulevila, nesmí však být jedině četbě na vrub kladena. Nemnoho let měla za sebou mladičká žákyně moje, ale do utrpení. Když prvně přišla ke mně, nosila smu- teční daty, oplakávajíc nedávnou ztrátu matky zemřevší po jedné z oněch nemilosrdných ne- mocí, jež nejsou než dlouhou agonil, za kteréž útlé deerce připadal smutný, i mladě síly vy čerpávající úkol ošetřovatelky. Tuším, že se mu věnovala cele, oddaně. Jen koho osud podobnou ranou se dotknul, ví, co znamená. Představte si jen to citové a myšlenkové vření, tu potřebu lásky a něhy prvních dívělch let a k tomu tu osamocenost, přestalo-li tloue srdce, od něhož, děj co děj, mohli jsme se na- díti shovívavého porozumění a hřejné útěchy. Byly jsme obě pilné, velmi pilně. Postavy Isina repertoiru se množily. Jednoho dne měla jsem opět poznati, jak bez okolků dovede pro- mluviti. »Milostpaní«, tak ozvala se, »dovedte mne dobrotivě k panu řediteli Šubertovi«.
Isin Šubert Nietsche
25 article
Vzhlédla jsem k ni s jistým údivem. »Ráda bych«, pokračovala Isa resolutně, »vystoupilav Národním divadle«. Podivejme se, jaká to pod- nikavost, sebedůvěra, vědomi. Jakoby se buse podobných tak lehce dobývalo. A pak co řekn se tam jejímu útlému věku? Překonávajíc po- chopitelné váhání, svolila jsem konečně, vyho- vujíe starému přísloví: »Odvážnému štěstí přeje a člověk smělý v světě velf«. Uvítání, jehož se nám dostalo, odpovídalo situaci. Splnilo se, co jsem předvídala. Než upjatost pana ředitele ustoupila, když mu chrá- něnka má na místě bez dalších průtahů sehrála některé scény svého repertoiru. Netrvalo dlouho a Isiny nožky podupovaly si v číperné úloze čtveračivé dívčiny polské hry »Klub mládenců« na prknech zlatého domu nad Vltavou. Zvitězil na celé čáře, stala se kolegyní mojí a to kole- gyni, na niž milo je vzpomínati. Přímost povahy její vylučovala sama sebou co činí z divadelních prken půdu tak horkou, tak palčivou: potajný útok, strojení léček. Do- svědčoval to veškerý její způsob. Ta ústa, jež na jevišti tak temporamentné švitořila, uměla ku podivu mlčeti. S tichým pozdravem vcházela do síně, v níž konají se předběžné zkoušky, nehlučně usedala na své místo, naslouchajíc bedlivě, když jiní čtli, sledujíc s napjetím vyvtjející se děj analisujíc nositele jeho, mísíc se plýnným reci továním své úlohy v jeho proud, jsouc neúmorna v registrování poznámek, vysvětlivek, pokynů Pile její neznala mezí. Spořila časem při každé příležitosti a nebylo chvíle, aby jí nevyužitkovala Nenechávala v prudké touze po činnosti uplynouti klidně ani těm chvílím, jichž vymáhají také po- žadavky na zevní stránku divadelních interpretů.
národní divadlo zlatý dom nad Vltava
26 article
Při unavující proceduře líčení a česání byla ji kniha společníkem. Klasičtí autorové francouzšt střídali se a anglickými a jinými. Jindy memo- rovala úlohu a to mnohdy v cízím jazyku. S kolegyní podobnou dobře se hrajé i bylo mi skutečným potěšením, když úloha vedlaj v moji náruč! Vroucí bylo obejmuti, jímž se- vřela jsem bujného Petříka v »Zvíkovském r- rášku«, upřímně tlouklo mu vstřic srdce mé. Nebylo mezi námi styků, než ty, jež přinášel činnost naše, nedošlo mezi námi ke zvláštním projevům příchylností a přátelství a přece jsme se upřímně milovaly, není-li pravda, milá Iso? Když loni chystala jsi se nastoupiti cestu k da- lekému cíli za bouřným oeeánem, provázela jsem Tě v mysli, zalétala k Tobě vzpomínkami svými I Ty pamatuješ někdejší své učitelky, jež vedla první Tvoje kroky na dráze umělecké. Přinesl mi toho milé poselství libý dech květů, k jmeni- nám v pozdrav mi zaslaných. Odcházíš odtud kam jsem Té kdysi zavedla. Přijmi navzájem za vděk kytkou těchto vzpomínek. Nechť pově Tobě, jak jsi byla milou a drahou srdci měmu Otylie Sklenářová-Malá.
Petřík Toba Sklenářová
27 article Dramatické umění.
Dramatické umění. Rozloučení sl. Isy Grégrovy se scénou Národ- ního divadla. ... Odchází-li se scény umělec, znavený tíhou let, smiřujeme se konečně a tiskneme m ruku s přáním, aby užil zaslouženého odpočin- ku v klidu a spokojenosti. Ale odchází-li uměl- kyně v květu mládí, svěží jako hravá myšlenka a lehýnký úsměv — nemůžeme tisknouti jí ruku s přáním trvelého klidu a slovy „S bohem — nýbrž nejvýš s přáním dočasného odpočinku a slovy „Na shledanou“. S tím asi dojmem loučilo se včera pře- plněné divadlo s výtečnou dramatickou uměl- kyní sl. Isou Grégrovou, která tak náhle neočekávaně rozhodla se opustiti světla divadel- ních ramp a nechati jen v upomínce naší řadu večerů, kdy jímala nás svým zjevem a uchvaco- vala hrou. K rozloučení svému zvolila umělkyně roli „Máni“ ve veselohře B. Vikové-Kunětické „Copu“ a zanechala výkonem svým skutečně hřejivý obrázek svého „posledního“ vystoupení v myslech přilomných.
Grégrův Vik Cop Isa
28 article
Přirozeně projevena jí všestranná přízeň a láska obecenstva. Po prvním jednání bozpočtu- kráte vyvolána, zatím co za jevištěm shromáždili se intendant dr. Herold, řed. Schmoranzz, před- seda arch. Šimáček, zástupcové zemského vý- boru dr. Škarda a Šafařovič, členové divadelní správy, dramaturg Kvapil, dramatické umělkyně pí. Hübnerová, Laudová, Benoniová, Dostálová, Matějovská, Červená, Pštrossová, Kollárpvá, z pánů J. Seifert, Řada, Zelenský, Kafku, Hašler, ze Steinsbergů atd. aov Intendant, ředitel i předseda děkovali sl. Grégrové za uměleckou její činnost, přejícejí brzkého zotavení a návratu. Dbecenstvo po celou dobu ofielálního roz- loučení vytrvale aplaudovalo, načež sl. Grégrova, když kolem ní seskupeny skvostné a přečetné květinové dary, přistoupila k rampě a rozloučila se s obecenstvem těmito prostými slovy: „Dě- kuji z celého srdce, velectěné obecenstvo, z vzácnou přízeň, po celou dobu mé činnosti m
doktor Herold Šimáček Kvapil Hübnerová Laudová Benoniová Dostálová Matějovská J Seifert Zelenský Kafka Hašler Steinsberg Grégr Grégrův Schmoranzz