2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
12. dubna 1908. Císlo 102
4
article
V potrohradském Slovanském spolku začal
zimní sezonou 1908 nový ruch, jejž souzen
bylo vyvolati p. dru. Vergunovi, bývalému re
Haktoru „Slovanského Vělu“, přestěhovavšímu
se loni z Vídně do Petrohradu. Pan Vergun vy
stoupil v Slovanském spolku jakožto oposičný
řečník. Mnohým se to z počátku nelíbilo. Pan
Vergun je ralouský Rus, a rakouský Slovan
musí Rusům podat mnoho makavých důkazů.
aby mu uvěřili, že je skutečně pravý slav janofi
a slovanský vlastenec, kterému se může věřit.
Ale energický Vergun se nedal a dosáhl toho.
že Slovanský spolek petrohradský se vzpruži
k živější činnosti.
Rada Slovanského spolku, v níž zasedají
mužové tak znamenití a zasloužilí, jako hr. N.
P. Ignatěv, Naryškin, Budilovič, Kulakovskýa
Semenov, rozhodla, aby v této zimní sezoně
každý týden konána byla přednáška o některé
slovanské otázce. Po řadě přednášeli: Dr. Ver-
gun o „Drangu nach Osten“, gen. Kírějevo
konferenci v Haagu, A. A. Bašmakov „o slovan-
ském ideále v ruském chaosu“, baron Taube
o všeslovanské azbuce, Bašmakov o pruské poli-
tice v Poznani a boji Poláků o vlastnictví země
prof. Nekrasov o Chomjakovu, gen. Ovsjanný
někdy vojenský vychovatel černohorského ná
sledníka Danila, o organisaci Bulharska za kní
žete Čerkasského a gen. Dendukova-Korsakova
prof. Sobolevský o církevní slovanské literatuře
prof. P. A. Kulakovský o slovanské literatuře
prov. Ivan P. Filevič o Malé Rusi, Bašmako
o Makodonii, prof. Ivan Savič Palmov přednášel
o husitství a jeho historické důležitosti, Korablev
o Bosně a Horcegovině. Prof. Vladimír A. Fran
cev slíbil přednášet o kulturných úspěších Če-
ehů v XIX. století, prof. Kulakovský o obrozen
Srbů a Chorvatů, bar. Štiglic o východní otázce.
Vergun
Rus
Ignatěv
Naryškin
Budilovič
Kulakovský Semenov
Osten
Bašmakov
Taub
profesor
Nekrasov
Chomjakov
Danila
Korsakův
Sobolevský
Kulakovský
Ivan
Savič Palmov
Vladimíra
Fran
Srba
Chorvat
Vergun
Vídeň
Petrohrad
Vera
Haag
Poznaň
Bulharsko
Boseň
5
article
Přednášky začínají o 8. hod. večerní. P
přednášco bývá debata, jež obyčejně trvá do
půlnoci, někdy až de druhé hodiny. Nejživějs
debaty vyvolali Vergun, Bašmakov, Ovsjanný.
Filevič a Palmov. Jmenovitě zmínky zasluhuje
prof. Palmov, jenž si učinil životným povoláním
studium doby husitské a českobratrské a je d-
podrobna zpraven o tom, jaký vliv mělo husit-
ství na obrod české národnosti ve stol. XIx.
a jak vůbec husitství působilo na vytvoření
idlealu českého národa i všeslovanský jeho char-
akter. Timto hlubokým badáním nejdůležitějších
dob českých dějin a stkvělými jeho výsledky
prof. Palmov dokázal mimo jiné vroucí lásku
k českému národu, jenž mu musí býti vděčen.
Má-li některý slovanský národ v kruzích ru-
ských slavjanofilů takové důkladné vědecké pra-
covníky, jako je má národ český v profesořích
Palmovu a Francevu, kteří mu zasvětili takořk
cel, svůj život, talent a píli, ten slovanský ná-
rod nemůže se dáti mezi hánce strany, ke
které mužové taci přináležejí.
Ovsjanný
Filevič
Palmov
profesor
Palmův
Francev
6
article
Zemský sněm pruský
dokončil 9. dubna svoje pětiletí a byl toho dne
poukazem císaře Viléma uzavřen Poslanci jeho
zvoleni byli 20. listopadu 1903. Ve sněmě, který
tvořil dvacáté zákonodárné období, zasedalo mezi
433 poslanci, z nichž se skládá zemský sněm
království pruského, přes 37 milionů obyvatel
čítajícího, 142 konservativců, 64 volných kon-
servativců, 78 národních liberálů, 25 členů svo-
bodomyslné strany lidové, 8 členů svobodomysl-
něho sdružení, 96 poslanců centra, 13 Poláků
(jichž v Prusku žije přes tří miliony), 2 Dánové
a 5 poslanců mimo strany. Konservativní pravice
měla s poslanci divokými 209 členů, dávala tedy
sněmu svůj ráz, ač ji několik poslanců na většinu
chybělo. Vedoucí stranou byli konservativci, ktel
dle potřeby tvořili většinu buď s volnými kon-
servativci a národními liberály nebo s katolickým
středem. Živel svobodomyslný byl tedy ve sněmě
pruském trvale v menšině; liberálové právě nyní
sami připomínají německé veřejnosti, že sněm
pruský jednal napořád proti zásadám liberalismu.
Za pětlet svého působení uzákonil zemský
sněm pruský řadu důležitých předloh. I za hra-
nicemi Pruska došla pozornosti známá předloha
přičného kanálu pruského, kterou proti konser-
vativcům odhlasovali národní liberálové, volní
konservativci, katolický střed a poslanci svohodo-
myslní. Jiné dílo pruského sněmu je předloha
školská; tehdy konservativci trvali na konfesijn
Vilém
Polák
Prusek
Prusko
Dán
7
article
škole obečné a na církevním dozoru na ni; zákon
příslušný z roku 1904 znamená jejich vítězství
a liberálové ještě dnes veřejně přiznávají, že ne-
mají naděje, kterak by možná byla náprava tohoto
klerikálního úspěchu. Mimo to spracoval sněm
pruský nový zákon hornický; k této práci dal
mu podnět hornická stávka v rurské pánvi. Pro
dělnictvo znamená zákon ten zřejmý úspěch po-
tud, že byla zkrácena pracovní doba v dolech.
Nejvýznsčnějším, zároveň nejhorším činem
pruského sněmu, právě dokončivšího své zákono-
dárné období, jsou dva zákony prolipolské, jež
vzbudily odpor v celém skutečně vzdělaném
a spravedlnost ještě cticím světě. Oba připravila,
obou domohla se pruská vláda. Protipolský
zákon z r. 1904 dal vládě právo, aby mobla
poskytovati nebo odpírati právo k usazování s
zemědělců v Poznaňsku. Tohoto zmocnění po-
třebovala vláda, která polskou otázku posuzuje
jako otázku mujetnictví půdy, aby Polákům
mohla zabraňovati usazování se v polských
krajích. Krutý tento zákon se však neosvědči
dostatečným pro příšerné záměry vlády pruské.
a proto letos, za nacelé čtyři roky po osidlova-
cím zákoně, vláda vymohla si od pruského
sněmu známý protipolský zákon vyvlastňovael
Ještě dnes říšsko-němečti liberálové opětuj
svůj úsudek, že oba výjimečné zákony proti-
polské jsou nesmírně krulé a že přikře odpo-
rují ústavě i právu, pro celou říši německou
platnému.
Polák
Poznaňsko
8
article
Nové volby zemského sněmu pruskéh
jsou již vypsány: volby volitelů na den
června a volby poslanců na den 16. června
Všecky strany zahájily již volební přípravy
Liberálové volají po sjednucení všech svohodo
myslných živlů, a také sociální demokraté, kteře
v r. 1903 do voleb zasáhli zcela bez úspěchu
nyní se zvýšeným úsilím pracují ve svěm
smyslu.
První heslo, dosud k valbám vydané
vyšlo od liberálů a zní: proti sociálním demo-
kratům. V jedné řadě s ním ozývá se heslo
druhé: požadavek změny třískupinového voleb
ního řádu s veřejným hlasováním a nespravedli
vými volebními okresy.
Ovšem také vláda zasáhne dle svého vše-
možně do voleb, poněvadž jejich výsledek bude
miti patrný vliv na poměry v říšském sněmě
německém a na Bülowův blok v něm.
Bülowův
9
article
Tornielli.
V Paříži zemřel 9. t. m., jak »Národní
Listy« již zaznamenaly, tamní vyslanec králov-
ství italského hrabě Tornielli. Dosáhl 72 le
věku, většinou prožitého při činnosti politické
Byl rodákem z Novary (narodil- se r. 1836), po-
tomkem staré piemontské rodiny, původu kdys
uherského. Choť jeho, Ruska, je pravnučk
Roztopěina, který prý dal zapáliti Moskvu.
Již za mladých let byl hr. Tornielli hor-
livě činným jako přivrženec snah o osvobozen
Italie. V tom smyslu působil politicky mezi
svými krajany. Jako muž 31lelý byl již před-
nostou kanceláře ministerstva zahraničních zále-
žitostí sjednocené Italie. V tomto ministerstvu
působil 8 let. Pak stal se vyslancem v Athé-
nách, v Bukurešti, v Madridě a v Londýně, ko-
nečně r. 1905 v Paříži. Tehdy Francie nežila
v dobrém mezinárodním poměru s Italif a Tor-
nielli byl v Paříží přijat velice chladně, ježto se
pravilo, že Crispi jej tam poslal, poněvadž Tor-
nielli svým londýnským projevem proti spolku
franko-ruskému osvědčil nápadnou chladnostk
velkým zájmům mezistátní politiky francouzské.
Dle mínění Crispia byl tedy na svěm místě
právě v Paříži, kde svou politikou v Tunisu
vzbudil odpor Italie proti sobě. V Paříži však
Tornielli změnil směr poměru franko-italského
všemožně a se zdarem přičinil se o sblížení
obou románských států. Neodporoval také sna-
hám dřivějšího francouzského zahraničního mi-
nistra Delcasséa, pokud sblížením Francie
s Italil chtěl toto království odvrátiti od troj-
spolku. Záměr tento se, jak známo, neuskutečníl.
Později spolupůsobil Tornielli při dojednání ob-
chodní smlouvy italsko-francouzské a dohody o
Sttedozemním moři; při této přiležitosti Franci
přiznala Ilalii převahu v Tripolisu a Italie zů-
stavila za to Francii volnou ruku v Marokku.
Posledním diplomatickým činem Torniellovýmje
Tornielli
Crispi
Tor
Franek
Paříž
Novara
Rusko
Moskva
Tornielli hora
Athé
Bukurešť
Madrid
Londýn
Francie
Tunis
Tripolis
Maroko
10
article
Jan Vaclík.
Vaclík
11
article
účastenství jeho jménem Italie na druhé konfe-
renci haagské.
K sensačnímu procesu barcelonskému.
V závěrečné řeči žádal st. zástupce co nej-
ostřejší potrestání Rulla, ale upustil od obžaloby
proti Roigovi a Balaschovi. Někteří důle
žití svědci v procesu, zvláště žebrák
klerý krátce po výbuchu na Ramble de Floree
viděl tam osobu, jejíž popis souhlasí s popisem
Rullovým, zmizeli. Obžalovaný Jovel tvrdí.
že ve vězení usnadněno bylo Rullovi, aby se
mohl se spoluobžalovanými dorozuměti. Tim
vším stupňováno jest rozčilení obecenstva do
krajní míry.
Opětný čin reakce v Bavorsku.
Dozvukem k afére farářů Graudingra
Tremla byla teď výnosem biskupů bavorskýel
zakázána všem farářům účasť na li
berálních schůzích a přednáškáck
vůbec. Odůvodněn je zákaz ten — »eírkevn
kázní«.
Bavorský střed pro zvobodu jazyků.
Jako protest proti povolenému říšskému zá-
konu spolkovému podal bavorský siřed (kleri-
kálové) návrh, vyzývající vládu bavorskou za
podání předloby, aby neněmeckým oby-
vatelům Bavor povolila největš
svobodu v užívání mateřské řeč
ve veřejných schů z ích.
Ministerská krise v Portugalsku.
Premier portugalský zadal za propušlění
ale král demisi nepřijal. Král hledí ukonejšit
veřejné mínění rozpušlěním punicipální gardy
a potrestáním účastníků posledních nepokojí
pouličních. Jest známo nyní, že davy minul
neděle napadzíy stráže gardy oné a střílely
po důstojnicích. Garda dostala roz k a
odtáhnouti do kasáren. Vězení jsou
přeplněna politickými vězni.
Italia
Roig
Balasch
Floree
Graudingr Treml
Bavor
Bavorsko
Portugalsko
12
article
Björnson a Dreyfns.
»Courrier Européen« přináší v posledním
čísle článek Björnstjerne Björnsona, věno-
vaný Alfredu Dreyfusovi. Björnsona pře
kvapilo, že při odhalování pomníku S ch e u r en-
Kestnera jen jediný řečník se dotknu
»ařéry«, ale nikde neměl vřeloho slova pro
Drevfusa a Clemenceau se o něm ani ne
zmínil.
Ve skutečnosti vytrpěl Droyfus více než
všichni jeho obhájci dohromady. Bez něho by
mnozi nebyli na místé, které nyní zaujímají
Přes to, že slavnostně prohlášena byla jeho ne
vina nejvyšší francouzskou juriadikcí, nedostalo
se Drevfusovi spravedlnosti a to jen proto, že
je židem.
V osvobození Dreyfusově spatřuje Björnson
počátek nové éry, jež uzří jednotu všech lidí
dobré vůle a nebude rozeznávati hranic, ozve-l
se hlas neštěstí nebo genia. Soudí také, že
Dreyfusova aféra uspíšila rozluku církve a státu
ve Francii. Právě ti, kdbž obhájením Dreyfusa
nabyli vlivu a byli nyní povoláni ke vláde, do
pouštějí se vůči němu nevděku.
Jak se sděluje z Říma, přibyl tam Dreyfus
se svou chotí a měl dlouhou rozmluvu s Björn-
sonem.
Björnson
Dreyfns
Courrier
Européen
Björnstjerne Björnson
Dreyfus
Clemenceau
Droyfus
Dreyfusův
Björn
Francie
Řím
e u r enKestner
13
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Místodržitel vysvětluje. Šalomounskou
moudrosti vyznamenává se úřadní prohlášení
jež vydal místodržitel král. českého úřadne
aby vysvětlil, proč úřadnictvu účetního oddělen
c. k. místodržitelství zakázal i ve věcech če
ských úřadovati po česku. Pracně sestavené
úřadním časopisům i státní korespondenční kan
celáři zaslané »objasnění« místodržitelovo zn
doslovně takto:
Z Prahy, 11. dubna. (K. k.) »V některých časo
pisech byla uveřejněna zpráva, vztabující se n
nařízení, jež bylo dáno úřadníkům účetního odde
lení místodržitelského stran užívání jazyka v úřadč
která v podstalných bodech skutečnosti neodpovída
Pravdou je, že přednosta účetního oddělení Hlm
Praha
14
article
že od několika dnů úřadníci zaváděli nově zvyky
v užívání jazyka v úřadě, a že tyto přes námitky
přednostovy byly zachovávány dále, viděl se nu-
cena, odvolávaje se na místodržitete, úřadníkům při-
pamatovati, že zavádění novot jednotlivcům dovo-
leno není, a pro případ, kdyby vydaných nařízení
nebylo šetřeno, že ve smyslu stávajícího ustano-
vení bylo by použito předpisů disciplinárních. « —
Trvajíce zúplna při své původní zprávě, připo-
mínáme krátce: Pan místodržitel má pa trně za
to, že skutek jeho odčiniti lze nějakým nesla-
ným a nemastným, za to ale hodně nejasným
a neurčitým prohlášením. Mýlí se šeredně.
Předně nevyznačil, ba vyznačiti nemohl, k teré
jsou to podstatné body naší zprávy, jež neodpo-
vídají skutečnosti. Potom — mírně řečeno —
je smělostí prohlašovati za »nové zvy kye
české úřadování, spočívající na právu a zákoně.
15
article
Pan místodržitel nepopírá, že české úřadování
zskázal a že ve smyslu »stávajíeího ustanoveníe
pohrozil i použitím předpisů disciplinárních, ale
zapomíná, že každý občan, ani místodržitele ne-
vyjímaje, má respektovati právo a platný zákon
Úřaduje-li se v účetním oddělení místodežitel
ském po česku, není to »novým zvykem«, nýbrž
platným zákonným právem, které nemůže byt
žádným nařízením, žádným starým zvykem ani
libovůlí některého byrokrata mařeno. Pan místo-
držitel nepovědél, kterým zákonem zavedena jest
v zeměpanských úřadech král, českého něměmna
jako jazyk úřadní, nejednal tedy po právu, když
zapovidal české úřadování a hrozil diseiplinár-
ními tresty tém, kdož prý zaváději »nové
zvyky«. — Z Vidně, 11. dubna. Ministn
Prášek vyžádal si doulovné znění výnosu, který
vydal místodržitel král. českého hr. Coudenhove
proti jazyku českému jako jazyku úřadnímu.
Znění výnosu toho (který jest vydán němec ky)
jest toto: »Presidium c. k. místedržitelství
v Čechách 9. dubna 1908 č. 7522. Podle Vaš
zprávy byly v posledních dnech v departementu
podřízenému Vaší správě, přes výstrahy prove-
deny změny v dosavadní jazykové praxi, poku
jde o korespondenci mistodrži tel
ství s okresními hejtmanstvími
Vyzývám Vaše Vysokoblahorodi, byste všem
úřadníkům místodržitelského odděleni účetni-
ekého dal neprodleně na vědomost, že tou dobou
změny v užívání vnitřního jazyka úřadního ne-
mají se zaváděti a že zejména nepřísluší jed-
notlivému úřadníku takové změny zavádět
o vlastní ůjmě. Ti, kdož by jinak jednali ještě
potom, připravtež se na řízení discipl-
nární. C. k. místodržitel: Coudenhove. —
Coudenhove
Vaš
Čechy
16
article
Panu představenému c. k. místodržitelského od-
dělení účetního v Praze.«
— Menšinové školství v poslední plenární
schůzi zemské školní rady rozbírá odvetou n
nás dlánek a zprávu časopisu »Union« v » Bo-
homii« ze dne 11. dubna 1908 pan dr. M(aly)
Především vytýká, že se zvěsť o této rušné ple
nární schůzi dostala na veřejnost jen porušením
úřadního tajemství, které prý jsou povinní vedle
úřadníků zemské školní rady zachovávati též
nutonomní členové její. Ejhle, Graechus, naří-
kající na vzpouru ! Již dne 22. října 1907 totiž.
kdy se konala plenární schůze zemské školní
rady o menšinových českých školách v Ervěni-
cích, Chabařovicích a Světci, objevil se za tepln
ve večerníku »Bohemiees z tého
dne dlouhý referát o této schůzi s neomaleným
útokem na české autonomisty Anýže a Metelku,
že hájili českých žadatelů o tyto školy, kterýžto
referát byl zrovna stenografickou reprodukcí řečí,
jež v řečené sehůzi vedl proti návrhům referentským
p. dr. Maly. Tento pán popřel sice po několika dnech
v »Bohemii« autorství tohoto nezdařeného plodu,
ale v zasvěcených kruzích bylo v té příčině ne-
věřicích Tomášů více než všech apoštolů Můžeme
tedy v tom pana dra. Malého odbýti krátce
»Vždycky za vámi, sire!« A teď — předpo-
kládajíne, že se naši čtenáři pamatují na obsa
našeho článku — krokem za panem Gracchem
Nucené vyloučení dvou nejstarších člent
českého odboru zem, školní rady (z. šk. insp.
doktor
Graechus
Anýž
Metelka
Malo
Tomáš
Malý
Gracchus
Praha
Chabařovice
Bohemia
17
article
Rosického a dv. rady Weniga; referent dv. tada
Schroubek sám si přál nehlasovati), když se n
německé straně vylučují zpravidla členové úřa-
dem nejmladši, není věc náhodná, ježto v zem-
ské skolní radě, pokud ji praesidium ovládá.
není náhody, nýbrž vždy přesně promyšlený po-
řádek a postup. Vyčnlati hrozbu obstrukcí,ž
byla s české autonomní strany učiněna první,
jde na licho, poněvadž poslanci Anýž a Srb,
ukázavše na neobvyklost, ano nezákonnost ko-
mitétu pro menšinové školy české, jejž němečtí
autonomisté navrhli, musili v něm odepříti úča-
stenství českých autonomistů jakožto ve sboru
nebývalém a nezákonném, kdežto pan dr. Maly
hrozil obstrukcí právě proto, že čeští autonomisté
nechtěli přijmouti nezákonného návrhu německého.
Při druhém bodu programu (česká škola v Louce),
kde se Češi ozvali proti tomu, aby referoval
také německý referent, chtěli prý tím ubrániti
špatnou věc; p. dr. M. patrně tu zapomněl, že
český referent navrhl zamilnouti žádost o tuto
školu pro nedostatek zákonného počtu
žactva; či by se v panu dru. M.
hnulo náhle svědomí, že tento
návrh referentův, znaje, jakého nátlaku
bylo v Louce užito na české rodiče, pokládá z
špatnost? Nejslabším diplomatem však sep.
dru, M. jeví v té části, kde předstírá nevinnost
německého návrhu o menšinovém komitétu.
Pan dr. M. činil dosud v plenu proti českým
menšinovým školám takové návrhy, že jej vždy
český referent mohl odbýti poukazem, jak už
věci, kterých pro zřízení tčchto škol požaduje,
byly dávno odmíinuty jako zbytečné buď mini-
sterstvem vyučování nebo správním soudem.
Wenig
Schroubek
Anýž
Srb
Malo
Čech
doktor
18
article
Pan dr. M. však chce nyní míti, jak prozradil
už nediplomalicky ve článku v »Bohemii« ze
dne 15. března t. r. proti novému českému
vicepresidentu z. šk. rady, brzdu na minoritky
naše a přenášeti tedy tyto bizarní návrhy své
do komitétu, klerý by byl jmenován mistodr-
žitelem a v němž by vedle předsedy, 4. jiných
úřadních členů a 1 nutonomisty německého za-
sedal jediný autonomista český.
Jaká perspektiva moci tohotu ubohého autono-
mistu zdolávati na př. návrhem, aby se vyše-
třovala státní příslušnost petentů o českou školu,
třeba 80 horníků z 50 okresních hejtmanstvi,
při čemž kyne odklad třeba 4—5 let! Vždyt
přece p. dr. M. nemůže pokládati českou stranu
za tak pošetilou, aby (bez jeho článku z 15.
března !) věřila, že jemu, panu dv. r. Bach-
mannovi a p. posl. Leglerovi jde o urychlení
při zřizování českých škol menšinových! Infor-
movati o číslech a jiných okolnostech, které
jsou základem pro úřadní řízení o těchto ško-
lách, lze se při dobré vůli bez komitétu,
zvlášté kdyby pp. navrhovatelé jeho užili vše-
možného vlivu svého na p. místodržitele, aby
program plenárních schůzí byl ohlašován aspon
týden před nimi. Jedinká minoritka česká, při-
jatá dosud v plenárce zemské šk. rady, nebyla
vyššími přislušnými instancemi zamitnuta. Které
to hejly chytá tedy p. dr. M. na vějičku objek-
tivního přípravného komitétu, jenž má zabrániti
nezákonnosti nikdy dosud nestalé
— Další odboj německých zoudních úřad-
níků proti rovnoprávnosti zemských jazyků
v království českém. Z kruhů právnických se
nám sděluje: Pan JUDr. Alfred Rudolf, advokát
v Hradci Králové, podal dne 5. t. m., tedy p
známém prohlášení ministrů dra. Kleina a bar.
doktor
Bach
JUDr
Alfréd Rudolf
Klein
Hradec Králové
Bohemia
19
article
Becka, jímž měl býti utišen rozhořčený lid če-
ský, českou žalobu u okresního soudu v Karlo-
vých Varech. Žaloba tato byla z amít-
nuta, poněvadž prý není sepsána v zemské
řeči, u soudu karlovarského obvyklé. Tedy i
z Karlových Varů, kde žíje česká menšinaa
kam přijde ročně tisíce Čechů na léčení, je řeč
naše zpupností německou vypuzena jako řeč ci-
zinců a neznámá. Po této události je zajisté
každému Čechu nade vši pochybnost jasno, že
sliby a prohlášení ministrů nemají žádné váhy
ani významu
— Poslední předvelikonoční »bělonš«, roze-
slaný tiskovou kanceláři nár. strany svobodo-
myslné krajinským pomocníkům vládní politiky
české k otištění, jest jako obyčejně zprávou
vítězství vládních stran ve Vídni z »krajně
napjaté situace« minulého týdne. Vývody vý-
robku psacího stroje tiskového výboru strany
tentokráte pohybují se touto spekulativní cestou:
Ministr spravedinosti uznal sice spravedinost sta-
noviska našeho, ale neměl odvahy k zakročení
proti revoltám německých soudců, vymlouvaje se,
že minístr spravedlnosti nemá moci za
dnešní úpravy zákonné k zakročení a že je
třeba počkati na nový jazykový zákon,
jejž vláda připravuje. Čeští poslanci žádali ola-
Beck
Čecho
Čech
Karlavýchod Vary
Karlová Vary
Vídeň
národní . strana svoboda
20
article
Isa Grégrova.
Isa Grégrova.
Opět se otevřelo jedno z časových pro-
padlišť naší první scény, tentokráte, aby po-
zvedlo z pohnutého kolbiště divadelního zápolení
v tišinu soukromého života slečnu Isu Gré-
grovu.
Domnívali jsme se radostně, že ještě ne-
přehlednou řadu let zvoniti bude v náš sluch
rolničkami svého šibalství v úlohách veselých.
že ješté nepřehlednou řadu let rozechvívati bude.
díky antipodnímu vyhranění svého horeckého
naturelu, naši mysl molovými akordy svýel
tragických výkonů a nemůžeme ani uvěřiti, ne-
můžeme ani pochopiti, že odehází, že se loučí
A přece tomu tak!
Duševní můj zrak zří ji, ana v pokorné
pose stojí před prahem chrámu Thaliina, jejž
tyto dni „jako slavený vítěz naposledy pře-
kročila.
Nečítala celých patnáct let, když objevila
se u mne v průvodu otce svého. Očekával s dů-
věrou, která, jak se ukázalo, měla veškeré
právo, že přiznám dcerušce jeho schopnost k
dráze, již nastoupiti toužila a práhla. Vyprošuje
si pro ni nalehavými slovy mého učitelského
vedení doptával se v pochopitelné zvědavosti.
mnoho-li času studiím podobným vyměřuji.
K otázce takové jest pouze odpověď ta, že nelze
ničeho předpovídati, že závisí vše na pilia
schopnosti žákyně.
Grégrův
Isa Grý
21
article
Bylo na snadě, že se mu odpověď ta málc
zamlouvala. Než co dělat; nenáležím k tém.
kdož z těch neb oněch důvodů zastírají pravdu,
majíc za povinnost pověděti ji nepokrytě i ten-
kráte, když trhá sluch, porážejíc nelitostné du-
hové zámky, jež fantasie lidem staví; — mnoh
takových povětrných budov sřítilo se ve čtyřech
sténách přibytku mého.
Došlo ku prvému pražskému pokusu male
Isy. Měla skromné obecenstvo a polovička jeho
stála tu ve zbroji nejostřejší kritiky. Isa zvolil
si pověstné »Tři doby země české« našeho Ja
blonského, báseň to, přes niž za naší doby, jak
nelze pochybovati, mnohý jde s pokrčením ra-
men, ale kteráž bezprostřednosti a upřímnost
svého slova vzbudila svého času více ušlechti
Isa
22
article
lých vznětů, než sto jiných, vypučelých z ne-
jisté půdy secesní rozvrácenosti. Chystaná mnou
zbraň sklonila se k zemi; mladičké to stvoření,
pouhé dltě, projevovalo tolik zdravého pocho-
pení, tolik spontannosti a elementární síly, že
zmizela každá moje pochybnost. Což zazářily
zraky rozohnéné deklamatorky, když jsem ji
pochválila, prohlašujíe, že přijímám ji za žá-
kyni svoji.
Vyučování začalo bez dalších odkladů a
k obapolnému potěšení. Malá Isa řadila s
k mým nejnadanějším a také nejzvedenějším
žákyním. Ano, nejzvedenějším! Se zraky před
sebe upřenými, jakoby z nějaké dálky zazníval
ji ohlas toho, co jí povídám, naslouchala v za-
miklé skroušenosti mým výkladům, nerušíc jejich
proud zbytečnými aneb nevčasnými olázkami.
Jistá vlastnost činila mi ji zvlášté milou
otevřenost povahy. Nechtěla se nikdy zdáti jinnu,
než byla, neskrývala se, netajila ničeho.
Jednou podala toho zvlášť pádný důkez.
23
article
Šlo o nastudování nsivní úlohy v Sardouově
hře: »Staří mládenci«. Antoinetta, odchovanka
kláštera, a co více, někdejšího režimu, kterýž
zakládal sobě, ať právem, ať neprávem, na tom,
aby dívka vyrostla v naprostě nevědomosti
v otázkách, jejichž zodpovědění tvoří vlastnl
obsah života ženina, ociťuje se v situaci krajně
choulostivé a nebezpečné. Jest to andělská ne-
chápavost vůči svodům starého, v ženskou etnost
dávno nevěřícího libertina, která na její spásu
jej odzbrojuje. Obratnost opravdu sardouovská
dolání scénu k nejzuzším mezím možnosti. Zá-
pasila jsem s rozpaky, eouvajíc před úkolem,
přiváděti ku poznání mravních srázů a propasti
Antoinettu skutečnou. Mohla mne zůstaviti mým
nesnázím, mohla mi jako jindy míčky naslou-
chati; místo toho ozvala se nepokrytým vy-
znáním: »Nemějte starosti, milostivá pani. Roz-
umím dobře seéně té, jest mi úplně jasnou.«
Čas plynul. Přes veškeru prostomyslnosta
přímost slč. Grégrovy nenabýval obapolný pomě
náš té důvěrnosti, která v případě takovém mezi
učitelkou a žakyní se vyvíjí. Pátrala jsem po
příčině její uzavřenosti, tušlc, že mladou duši
tou táhne bouře. Kde mohla vězeti? Hmotné
starosti to nebyly. K otázce mé, v přihogdn
chvili učiněné, zdali dožilo se snad mladé
srdéčko jeji nějakého zklamání, odpověděla m
nejresolutnějším: Nikoli! Či nadýcbala se snad
moje malá Isa moderního vzduchu, nemajíe pr
útlém mládí svém schopnosti, aby v něm žila
jest snad přes nečetná léta svá individualistkou,
nedovedoucí pochopitelně snésti tíhu a důsledky
individualismu?
Sardouův
Antoinetta
Roza
Grégrův
24
article
Oetnula jsem se na pravé stopě. Jak ne
mělo se temniti v mladém duchu, jenž čerpal
potravu svoji z Nietsche a Schoppenhauera
Sklíčenost, jež druhdy při soucitném naléhán
mém i proudem slz si ulevila, nesmí však být
jedině četbě na vrub kladena. Nemnoho let
měla za sebou mladičká žákyně moje, ale do
utrpení. Když prvně přišla ke mně, nosila smu-
teční daty, oplakávajíc nedávnou ztrátu matky
zemřevší po jedné z oněch nemilosrdných ne-
mocí, jež nejsou než dlouhou agonil, za kteréž
útlé deerce připadal smutný, i mladě síly vy
čerpávající úkol ošetřovatelky. Tuším, že se mu
věnovala cele, oddaně. Jen koho osud podobnou
ranou se dotknul, ví, co znamená.
Představte si jen to citové a myšlenkové
vření, tu potřebu lásky a něhy prvních dívělch
let a k tomu tu osamocenost, přestalo-li tloue
srdce, od něhož, děj co děj, mohli jsme se na-
díti shovívavého porozumění a hřejné útěchy.
Byly jsme obě pilné, velmi pilně. Postavy
Isina repertoiru se množily. Jednoho dne měla
jsem opět poznati, jak bez okolků dovede pro-
mluviti. »Milostpaní«, tak ozvala se, »dovedte
mne dobrotivě k panu řediteli Šubertovi«.
Isin
Šubert
Nietsche
25
article
Vzhlédla jsem k ni s jistým údivem. »Ráda
bych«, pokračovala Isa resolutně, »vystoupilav
Národním divadle«. Podivejme se, jaká to pod-
nikavost, sebedůvěra, vědomi. Jakoby se buse
podobných tak lehce dobývalo. A pak co řekn
se tam jejímu útlému věku? Překonávajíc po-
chopitelné váhání, svolila jsem konečně, vyho-
vujíe starému přísloví: »Odvážnému štěstí přeje
a člověk smělý v světě velf«.
Uvítání, jehož se nám dostalo, odpovídalo
situaci. Splnilo se, co jsem předvídala. Než
upjatost pana ředitele ustoupila, když mu chrá-
něnka má na místě bez dalších průtahů sehrála
některé scény svého repertoiru. Netrvalo dlouho
a Isiny nožky podupovaly si v číperné úloze
čtveračivé dívčiny polské hry »Klub mládenců«
na prknech zlatého domu nad Vltavou. Zvitězil
na celé čáře, stala se kolegyní mojí a to kole-
gyni, na niž milo je vzpomínati.
Přímost povahy její vylučovala sama sebou
co činí z divadelních prken půdu tak horkou,
tak palčivou: potajný útok, strojení léček. Do-
svědčoval to veškerý její způsob. Ta ústa, jež
na jevišti tak temporamentné švitořila, uměla ku
podivu mlčeti. S tichým pozdravem vcházela do
síně, v níž konají se předběžné zkoušky, nehlučně
usedala na své místo, naslouchajíc bedlivě, když
jiní čtli, sledujíc s napjetím vyvtjející se děj
analisujíc nositele jeho, mísíc se plýnným reci
továním své úlohy v jeho proud, jsouc neúmorna
v registrování poznámek, vysvětlivek, pokynů
Pile její neznala mezí. Spořila časem při každé
příležitosti a nebylo chvíle, aby jí nevyužitkovala
Nenechávala v prudké touze po činnosti uplynouti
klidně ani těm chvílím, jichž vymáhají také po-
žadavky na zevní stránku divadelních interpretů.
národní divadlo
zlatý dom nad Vltava
26
article
Při unavující proceduře líčení a česání byla ji
kniha společníkem. Klasičtí autorové francouzšt
střídali se a anglickými a jinými. Jindy memo-
rovala úlohu a to mnohdy v cízím jazyku.
S kolegyní podobnou dobře se hrajé i bylo
mi skutečným potěšením, když úloha vedlaj
v moji náruč! Vroucí bylo obejmuti, jímž se-
vřela jsem bujného Petříka v »Zvíkovském r-
rášku«, upřímně tlouklo mu vstřic srdce mé.
Nebylo mezi námi styků, než ty, jež přinášel
činnost naše, nedošlo mezi námi ke zvláštním
projevům příchylností a přátelství a přece jsme
se upřímně milovaly, není-li pravda, milá Iso?
Když loni chystala jsi se nastoupiti cestu k da-
lekému cíli za bouřným oeeánem, provázela jsem
Tě v mysli, zalétala k Tobě vzpomínkami svými
I Ty pamatuješ někdejší své učitelky, jež vedla
první Tvoje kroky na dráze umělecké. Přinesl
mi toho milé poselství libý dech květů, k jmeni-
nám v pozdrav mi zaslaných. Odcházíš odtud
kam jsem Té kdysi zavedla. Přijmi navzájem
za vděk kytkou těchto vzpomínek. Nechť pově
Tobě, jak jsi byla milou a drahou srdci měmu
Otylie Sklenářová-Malá.
Petřík
Toba
Sklenářová
27
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
Rozloučení sl. Isy Grégrovy se scénou Národ-
ního divadla.
... Odchází-li se scény umělec, znavený
tíhou let, smiřujeme se konečně a tiskneme m
ruku s přáním, aby užil zaslouženého odpočin-
ku v klidu a spokojenosti. Ale odchází-li uměl-
kyně v květu mládí, svěží jako hravá myšlenka
a lehýnký úsměv — nemůžeme tisknouti jí ruku
s přáním trvelého klidu a slovy „S bohem
— nýbrž nejvýš s přáním dočasného odpočinku
a slovy „Na shledanou“.
S tím asi dojmem loučilo se včera pře-
plněné divadlo s výtečnou dramatickou uměl-
kyní sl. Isou Grégrovou, která tak náhle
neočekávaně rozhodla se opustiti světla divadel-
ních ramp a nechati jen v upomínce naší řadu
večerů, kdy jímala nás svým zjevem a uchvaco-
vala hrou.
K rozloučení svému zvolila umělkyně roli
„Máni“ ve veselohře B. Vikové-Kunětické
„Copu“ a zanechala výkonem svým skutečně
hřejivý obrázek svého „posledního“ vystoupení
v myslech přilomných.
Grégrův
Vik
Cop
Isa
28
article
Přirozeně projevena jí všestranná přízeň a
láska obecenstva. Po prvním jednání bozpočtu-
kráte vyvolána, zatím co za jevištěm shromáždili
se intendant dr. Herold, řed. Schmoranzz, před-
seda arch. Šimáček, zástupcové zemského vý-
boru dr. Škarda a Šafařovič, členové divadelní
správy, dramaturg Kvapil, dramatické umělkyně
pí. Hübnerová, Laudová, Benoniová, Dostálová,
Matějovská, Červená, Pštrossová, Kollárpvá,
z pánů J. Seifert, Řada, Zelenský, Kafku, Hašler,
ze Steinsbergů atd. aov
Intendant, ředitel i předseda děkovali sl.
Grégrové za uměleckou její činnost, přejícejí
brzkého zotavení a návratu.
Dbecenstvo po celou dobu ofielálního roz-
loučení vytrvale aplaudovalo, načež sl. Grégrova,
když kolem ní seskupeny skvostné a přečetné
květinové dary, přistoupila k rampě a rozloučila
se s obecenstvem těmito prostými slovy: „Dě-
kuji z celého srdce, velectěné obecenstvo, z
vzácnou přízeň, po celou dobu mé činnosti m
doktor
Herold
Šimáček
Kvapil
Hübnerová
Laudová
Benoniová
Dostálová
Matějovská
J Seifert
Zelenský
Kafka
Hašler
Steinsberg
Grégr
Grégrův
Schmoranzz