RočňÍk XXXVI.

Hirei

V Praze, v neděli 23. června 1907.

Číslo 171.

Fa ranní a odpol. list, přody l det se Praze v adirnini pieo a. . . . 3 k n s dvojí dlonánko tn une .. 2 K so kk Pešlose drojí itk

Diešní čisle pro Prahu le a 20 stranácl. Koho budou Slované volit předsedou sněmovny? Na zejtřek pondělí na 6. hod. odpoledn nezváni jsou předsedové všech slovan- ikých klubů ku poradě o tom, koh voliti předsedou nové sněmovny po- slanecké. Tím dána jest první přiležitost, kde b nohli zákonní zástupci všech slovanských národů jako bratří stisknouti si pravice shodnouti se na společném činu, jímž by nanifestovali svou uvědomělost i sílu, pro llašujíce se svorně pro volbu Slo v a n na stolec předsednický ve jmén né 60procentové většiny v obyvatelstvu tét poloviny říše. Neboť: dle pověstného sčítání lidu nku 1900 žije tu vedle 9,170 500 Němců 5,955 400 Čechů. 3,719.200 Poláků. 3575 500 Rus 1,192 800 Slovinců, 711.800 SrboChorvatu, 675 300 Vlachů a 230.900 Rumunů. Počet nás samotných Čechů Poláků převyšuje tedy již z načn reškeru populaci německou — s Jihoslovany pak jest nás tu úhrnem o 5,984 000 víc než Nemců. Známými manévry německo vládním byli jsme my Slované i v novém volebním řidu ošizení asi o 50 poslanců, kteří ne- spravedlivě přidáni Němcům, avšak i p lomto neodpustitelném zkrácení máme nie- néně v nové poslanecké sněmovně my Slo- vané proti Němcům rozhodno většinu poslanců, tak že plným prá vem smíme proti nim činiti nárok na pře- sedu z rodu svého.

Německé svaz y čítají: křesťansko- sociální 96, německo-liberální 79 ; něm. klu sociálně demokratický 49, všeněmecký 3 po slance; kromě toho 3 »divoci«, činí úbrnem 230 poslancův, Naproti tomu slovanské sva- ty: český 83, kolo polss 56, klub polských lidoveův 16 členů, rusk klub 30 členů, jihoslovanský 21. slovinský klerikální 16 členův, klub če- ských socialntch demokratů 2 čenů, polských 6, ruských 2; úhrnem všech poslancův slovanských Máme tedy nade všemi Němci převahu ži hlasův svých slovanských. Rozhodnut by mohli tedy přivoditi Vlachové se svými 19 hlasy a Rumuni svými 6 hlasy, kdyby volili kandidáta spojených Němcův. Avšak jdou zprávy, že Vlaši nemají chuti pomáhati Němcům k vítězství a kromě toho nejso Némci sjednoceni a svorni; ani němečtí libe- rilové, nad tož pak němečtí sociální dem- lraté nemohou prý se dosud rozehřát pr rrolení kandidáta německých křesťanských sciálův, Vídeňáka dra. Weiskirchnera »Doufalo-li se po včerejší poradě německých předsedův některou chvili, že volba dra. Weiskirchnera jest zabezpečena, tož tvr dres znalci pomérů ve stranách, že tomu tak zhola není!« — zvěstují právě list německo-liberální: »Ani sociální demokraté, ani všichni čle- nové kola polského, ba ani všichní němeč Derálové nebudou voliti dra. Weiskirchnera. Křesfansko sociální kandidát může s jistotou soléhati toliko na hlasy své strany, pak n lasy německých nacionálů, wolfovců, kleri- Hálnich Slovinců a Vlachů a většiny polskéh kola, to však nevydá víc než okolo 230 hlasů. A to není většina. Rozhodnutí spočívá při

NARO sociálních demokratech, k nimz se asi též Rusové přidají. « — Dle toho by společný kandidát slovanský měl nejlepší vyhlídky, i pak kdyby klerikální Vlachové a Slovinci dali hlasy své Němci Weiskirchnerovi: neboť 83 hlasů če- ských, 70 polských, 30 ruských a 87 sociálně- demokratických činí více než dostatečnou většinu 270 hlasů pro předsedu slovan- ského. — Leč v tom dostihuje z Vídně Jobov zvěsť: Konservativní Poláci polského kola (počtem 56) prohlašují, ze nemohou vo- liti v jednom šiku se sociálními demokraty. To znamená po česku, že by nevolili ani polského kandidáta na stolee předsednictví, jakmile by ho též sociální de- mokraté přijali za kandidáta svého. »Následkem toho« — usuzuje náš ví- deňský zpravodaj — »bude asi zejtřejší spo- lečná porada náčelníků klubů slovanských, svazů a stran marnou. Neboť touto divers polského kola jest rozhodnuto, že zvítězí Němec, křesťanský sociál dr. Weis- kirchner!« — Pěkná to novina; až srdce usedá. Ke by zpravodaj náš, aspoň tentokráte, byl pro- rokem falešným. Pomyslemež! — Před 59 lety v prvním ústavodárném sněmu říšském r. 1848 do- vedli se veškeří slovanští poslanci spojit ve velkou slovanskou pravici, vděk té svornosti zvítězil při volbě prvního předsedy sněmovny horlivý národovec náš JUDr. An tonín Strobach, načež r. 1849 v Kro měříži vystřídal jej opět národovec polský. dr. Smolka. — A dnes po tak dlouhé a krušné poli tické škole jevíme se my Slované rakoušt v takové bídě, že se nedovedeme ani k tak důležitému činu pro svůj pospolitý prospěch a pro svou společnou čest dorozumět a sjed- notit, nýbrž dopřejeme Němcům vítězství po všem tom a za vše to, co během těch 60 le t od roku 1848 učinili nám ! Co si musí o nás veškeren širý svět pomyslit? Nic více a nie méně, nežli že přece snad jen mají pravdu

Němci, když nás Slovany stále prohlašují za plémě nižšího řádu, za rozkolníky, nemající v sobě schopnosti státotvorné, za lid svár- livý, k služebnesti zrozený, jemuž Němec musí býti pánem a vůdcem, i ředitelem ! Co platny nán. s veškerou rázností uražené duše své protesty proti této infamii a křivdě německé Co platno dovolávati se starých dějin našich. velikých našich hrdin a mučedníků minulost — když v přítomnosti dopouštíme se takých poklesků žalostných. Bývali jste kdysi velcí avšak nyní jste malí, vysmějí se nám: »vy dali jste se z velkých bankovek a žijete dnes na posledním groši « Krev se zene ke skráním při pomyšlen na divadlo, jaké by Slované skytali světu v tom prvním lidovém parlamentě, kdyby svými hlasy zvolili si za předsedu něme- ckého klerikála, člověka ničím dosud neproslulého, žádného dů- kazu nějaké spravedlnosti ne b lásky k nám Slovanům nepodav- šího, jen proto, že ho ministerský před- seda Beck protežuje! Ano, to pohříchu asi jedině rozhoduje při oněch statečných pánech polských, kteří se skrývají za takou nicotno záminku, že nemohou voliti v jedné řadě se sociálními demokraty oposičně. Kdyby na zejtří ministerský předseda jim pokynul, že si přeje, aby byl zvolen za před sedu Slovan, buďsi Polák nebo Čech: ach, to by bylo něco jiného, to by jim společenství se sociálními demokraty pranic nevadiloa nepřekáželo. Ale poněvadž pokyn s hůry zní: voli kandidáta německých křesťanských sociálův — tu chrabří ti rytíři polští hned jsou

NILIs hotovi: »Vzal das celou slovanskou čest pospolitou věc«, a padají k nohám Němce Vídeňáka Weiskirchnera. Namítnou nám snad političtí přátelé pana Abrahamowicze, že též 14. října 1879 volili jsme my všichni Slované ku přání ministra hr. Taaffa německéh ústaváka hr. Coroninía předsedou sně- movny. K tomu odpovídáme: ano, pohříchu učinili jsme tehda tak ze zdvořilosti a smírli- vosti bláhové, poněvadž jsme si nebyli jisti máme-li my autonomisté vůbec většinu; ale jak se nám za to Němci odsloužili? Mimo vše naše očekávání kandidovali potom i za místopředsedu Němce Kliera proti váženému Poláku dru. Smol- kovi. Teprv tímto drsným nevděkem něme- ckým krajně podrážděni, Poláci vzchopili se. aby námi ostatními Slovany. Němce slavně porazili. To se událo před 28 lety. Nuže, což nám Němci po těch dvacet let zpříjemňovali život tak, abychom se ničemu nebyl při- učili a znovu tehdejší svou zpozdilost mla- distvou, dnes opakovali?! Vestigia terrent

Politické zprávy domácí. V Prazo, 22. června. (Jazyko vá rovnoprávnost v parlamentě.) Bude- dr. Weiskirchner, jak si přeje vláda bar. Becka zvolen za předsedu poslanecké sněmovny, bu- dou neněmecké jazyky v parlamentě opět umlčc- vány, jako za předsednictví hr. Vettra, jen s tím rozdílem, že násil, páchané na neněmeckých jazycích, bylo by tenkrát nepoměrně křiklavějšt. než bylo ve sněmovně staré. Vždyť i nový vo- lební řád sdělán s úzkostlivým zřením, aby vo- lební okresy byly co nejpřesněji rozděleny dle národnosti a tím již předem stanoveno, že nový parlament bude zastoupení různý ch národností, jež dle platného základníhe zákona státního jsou si rovny ve vše ch práveeh. Tím vice má se rovnost národů tedy i jich jazyků projeviti v parlamentě jakožto předstiviteli všech rakouskýéh národů.

Kromě poslanců českých a soci álních demokrotů dovolávají se jazykové rovnoprávnosti v parlamentě nejvíce polští lidovei. Jich orgán, „Kur. Lwow.“, opětně hájí tuto rovnoprávnost jako nezbylný důsledek volební opravy, která olevřela brány sněmovní četným zástupcům lidu vůbec neznalým jazyka německého. Kdyby se i ové sněmovne uznalo výhradné panství němčiny, byle by tím poru- šeno osobní právo volební, neboť znalost něm- činy omezila by velice pasivní volební právo a uložila by kandidátům nový, jazykový cen- sus, příčící se zásadě rovnosti. I z osob vzdě- laných, výborně kvalifikovaných pro hodnost po- slance, nalezne se dnes mnoho takových, jež neovládají jazyk německý tak, aby mohly běžne a správně v něm vyložiti své myšlenky. V době, kdy školství je národní od clementárky až do universit, nejsou vzácností lidé i akademicky graduovaní, kteří nemluví německy. Proto i v no- vém parlamentě, zvoleném dle všeobecného vo- lobního práva, musí býti více než dříve poslan- ců, úplně němčiny neznalých. Tito četní poslanei nemohli by vykonávati svou poslaneckou povin- nost, kdyby proti zásadám ústavnosti němčina byla opět prohlášena za jazyk výhradně ve sně- movně panující. A proto nejen důvody zásadné. nýbrž i praktické nutně toho vyžadují, aby ja- zyková rovnoprávnost byla konečně proveden v parlamentní praxi. K důvodům, uvedeným ve Ivovském list možno dodati, že také námitky, činěné se strany německé proti rovnoprávnosti jazyků, jsou ve- skrze malicherné. Uvádějí se zvláště tři: před seda by prý nemohl sledovati řečníky a volati j po případě k pořádku; úřadníci sněmovní stenografové neznají neněmeckých jazyků a n- klad na sněmovní publikace, zvláště protokoly by se prý značně zvýšil. Nesnáz v předsednictv

se odstraní hravě, zvolí-li se do něho osoby znalé různých rakouských jazyků; osoby ty mo hou se v předsednictví dle potřeby střidati. J zykové neznalosti úřadnictva a stenografů odpo může se, když se budou povolávati příslušníci všech rakouských národů a parlament nebude vyhlašován za výhradní državu Němců. Ná- milka, že publikace sněmovní by se zdražily, j tak malicherna vzhlodem k nynějšímu rozpočtu. že by bylo zbytečno o ní mluviti. Rozumných důvodů proti jazykové rovnoprávnosti ve sně. movně tedy není; záleži jen na tom, dovedou- se neněmečti poslanci, kteří mají ve sněmovně rozhodnou většinu a mají tedy rozřešení tét otázky ve svých rukou, smluviti a svými hlasy rovností dopomcci ku právu. Ze Lvova, 20. června. (Pro obeslán sokolského sletu v Praze.) V polských listech vede se stále ještě diskuse o tom, jed- nalo-l správně vrchní velení polských Sokoln, když vydalo heslo, aby Poláci na letošní vše- slovanský sokolský sle“ do Prahy nejezdíli. V „Kur. Lwow. promlouvá o té věci jeden z nej- starších členů Sokola lvovského, dr. Lucz- kiewicz. Vysvětliv, jak se chabnoucí lvovský „Sokol“ počátkem let sedmdesátých vzpružil přijav za své zásady demokratické, stal se vze- rom ostatním polským sokolským jednotám, táže se: Odkud se vzal ten zdravý, demokratický duch? Odkud jsme brali vzory tělocviku, odku školu pro celou organisací, ba i oblek Sokola ?

Jestliže český „Sokol“ jest náš bratr a vzor, náš upřímný druh a přítel, jest naše povinnos vzdáti mu čest a hold v okamžik pro něho slav- nostní. Zdržíme-li se pražského sletu, bude to svědčiti, že v našem „Sokole“ zavanul duch šovinismu, že jej řídí lidé kteří zapomínajíce ideí sokolských, svádějí jej na scestí politické polemiky a tím odvádějí od práce nad obreze- ním národa. To poslání plní poctivě český Sokol a tehož poslání ujal se Sokol polský; shodují-li se oba v tomto bodě, jest povinnost našeho So- kola, aby se houfně dostavil na zápasiště v Pra- ze a prohlásil: Přišli jsme stisknout vaši dlan, bratří, nebot jdouce za vaším vzorem, pracu- jeme pro tělesné a tím i pro duševní obrození národa; jednajíce dle vašeho příkladu, přijali jemo poctivě myšlené a prakticky prováděné heslo rovnosti a bratrstva a tím všichni pracu- jemo na obrození otčiny . ..

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 22. červoa. Potlačení rebelie kyjevská. Pov. dopis „Nár. Lista Vypuknutí rebelio kyjevské podává důkaz. že ty části vojsk, které byly pro revoluci získá- ny, čekaly na heslo z Hlosudarstvenné dumy. aby se pozdvihly. Které části vojsk to byly v kterých městech, veřejnosti dosud není známo a možná, že ani vláda nebyla o všem přesn zpravena. Vypuknutí vojenské vzpoury kyjev- ské ovšem nezůstavuje žádné pochybnosti » tom, že v kyjevských vojskách byli skryti revolucio- náři, kteří se pokusili v daném okamžiku strhinouti je k povstání. Ale rázným zakročením vzpeura okamžitě potlačena, což snad odňaloji- ným pesádkám chuť k revoltě. Dosud aspon vojsko rikde jinde neporušilo kázně. V Rusku jest obyčejem, zřizovati pro vojsk v létě ležení za městem. Všechna posádka vy- vádí se v létě z města do ležení. V pondělí 17. t. m. v 9 hod. večer v le- žení 41. pěšího pluku na Syrci jednoroční do- brove lník Ševčenko, patrně dle úmluvy, dal zna- mení několika výstřely, aby se rovoluční vojáci chopili zbraní a učinili vzpouru. Ale Ševčenko a čtyři jeho spoluúčastníci byli v témž okamžiku jati a odvedeni do žaláře. Postavili se sice n odpor a ranili dva muže, ale protože se k nim nikdo nepřidal, nebylo to nic. V stanu Ševčen- kově nalezeny (ři pumy. V ležení zachován úplny klid a když nedlouho na to došla zpráva, že po dobná vzpoura začala v 21. saperném praporu,

V drobném pr odeji sapeladnle o sobě nei Ve flfalkách na venkori nní čusle. pelsl Inseraty platí se hotově napřel. Pisdelacení ainorty přijimidevlnl- nachárají se teln sskirna a ezpedice „Národnich litas Rakoptny so novraenje

tři pěší pluky: Azovský, Odesský a Kurský pod společným velením plukovníka Křenka hned se tam vypravily. Pokus o vzpouru v 21. saperném praporu stal se o 12. hod. noční. Rozlehlo se znamení, daná několika výstřely. Ostatní saperné prapory, 5., 6., 7. a 14., ihned se chopily zbraní, ale ni- koli ke vzpouře, nýbrž proti ní. Bylo dáno ně- kolik varovných signálů a po nich salva jedně setniny 5. saperného praporu, proti němuž buřič- ský prapor 21. postupoval s nasazeným bodá- kem. Hned po prvé salvě buřiči zaházeli pušky a dali sa na útěk. Utikající byli schytáni a stráže k ním postaveny. Někteři z buřičů, již na útěku, stříleli po vojácích, proti nim postupujících, a ranili čtyry vojíny 14. saperného praporu. Při tom byl kul- kou ubit štábní kapitán Akulov, velitel vzbou- řivšího se praporu, jenž se namáhal jej sešiko- vati a velením opět vojenské kázni podrobiti. Kromě toho buřiči pažbami zbili svého šiko- vatele Ivana Ovsjannikova tak, že brzy na rány zemřel. Na úsvitě dne 18. č. velitel vojsk gen. Šmi přijel do ležení, dal vyvésti věrné prapory 3. saperné brigády a jménem carským jim poděko- val za věrnost službě a přísaze. Vojenská hudba zahrála carskou hymnu a po ní modlitbu „Kol slaven náš gospoď v Sioně“i, a vojsko pokleklo. k modlitbě za padlého štábního kapitána Aku- lova. Okamžik byl velmi dojemný a uchvátil zástup cbecenstva na protějším pahrbku, jež přidalo se k volání „urá“ vojska a mávalo mu vstříe šátky.

Gen. Šmit nařídil, aby ihned byl předse- vzat výslech buřičů i důstojníků 21. praporu, kteříž měli podati raport o tom, jaké kroky za- vzpoury učinili na její přítrž. Výsledkem bylo. že velitel praporu i všichni důstojníci degrado- váni, šikovatelé a poddůstojníci degradováni a rozmístěni po ostatních saperných praporech. O 6. hod. ranní přibyli do ležení předseda kyjevského vojenského soudu, vojenský proku- rátor a vyšetřovatel Makulský, jenž ihned za- hájil vyšetřování a velmi energicky je vede. V Kyjevě měla rebelie občanská vypuknouti současně s vojenskou v ložení, ale rychlým zakro- čením policio byla zmařena. Předsevzato na sto bytových prohlidek a asi tolikéž zatčení. Mezi zatčenými jsou studenti, úřadníci od pošty. telegrafu a dráhy, dělníci, domovníci a také ně- kolik žen (žena štábního rytmistra Blochina, mo- distka Eliesova, měšťanka Anna Molnikova, ran hojicka Andrejeva, porodní babička Malka Rejza Cetlorrova, Polka Rozalie Kamiónska, Židovky bez zaměstnání: Civja Bursteinova, Chaja Bu- rdova, Rebekka Waldsteinova. Zatčeno také ně- kolik Židů, kteří neměli práva zdržovati se v Ky- jevě. Zvláštní pozornost budí, že mezi zatčenými nalézá se také bývalý profesor Lokoť, jenž- byl členem prvé Hosudarstvenné dumy a patří k nei- krajnějším.

Hlavní přelíčení s gon. Stösslem a spol. Jak už telegrafieky oznámeno, dne 19. t. m. dokončeno sepsání obžaloby na bývalého velitele kvantunského opevnění gen. Stössla, na náčel- níka jeho štábu gen. Reisa, na velitele Port- arturu Smirnova a gon. Focka. Obžaloba podána nejvyššímu vojenskému soudu ve věcech trest- pých. Obžaloba je velmi obšírná, zaujímajíe přes sto tiskových archů. Kromě kapitulace pevnostn portarturské klade obžalovaným za vinu ještě řadu jiných provinění: zneužití úřadní moci u Stössla, Reisa a Focka, netečnost u Smír- nova atd. Stösslovi hrozi trest smrti, neboť obžaloba ho viní pro přestoupení § 251 XXIII. knihy svodu vojenských ustanovení, t. j. ze zrady. K ostatním obžalovaným je méně přísná, ale i jim hrozí, že budou degradováni, zbaveni práv a potrestáni vojenským žalářem. Hlavní přelíčení konati se bude v 2. polo- vině září ve velkém sále důstojnické besedy,

FEUILLETON. V Praze, 22. června. 8— (Kronika.) Sokolské dny se bliz Projev idey mocný! Velký slovanský sváte Zskli jsme už těšit se, jak se občas vracejíty huné slavnosti ! Letos však jasní dnově nebudou heze siínu: Poláci budou scházet Polské Sokolstvo vypovědělo účast. Máme hned svoji nevrlou poznámku poho — Eh, Poláci ! Vzdycky bývali nespolehliv ne svém slovanství Však nevrlostí mnoho nespravíšl Či snad letošní slet Sokolstva je teprv pní? Roku 1891 byli Poláci četně přítom tlehdejší výstavě, ještě hojněji dostavili se řet o výslavě národopisné 1895 ! A před pět kty byla účast polská zrovna imposantní. Men In uspořádali polsti Sokolové sami svůj slovan šiý svátek ve Lvově a loňské dny záhřebsk risšly neměně silným polským holdem myšlén »Sl.vianezyzny«. Co tedy máme vlaslně pro nlovanství Poláků« Letošní neúčasť polská na pražském sletu mbudila velký rozruch na polské straně. Mnoh čiskulováno o přičinách. A tak je skoro vše vy- nělleno. Vinu nese strana do nedávna zvaná »vše- polskou«, dnes národně »demokratičnou«. Vytkla núkolem »těměř nejpřednějším«, aby v polsk npolečnosti potlačeno bylo co možná všeck nužutje slovianofilské.

— Řiditelům ruchu národně demokratyčného v Polsce bylo trnem v oku polské Sokolstvo p nou ideu polsko-slovanské pospolitosti, v Pols nlai populárnou. A dnes se aranžérům »naro- dowej demokraeyi« povedlo, oč usilovali dávno poprvé na sletu všeslovanském sc h á z e budou letos Poláci ! . . . Vyjasnit hledisk strany, která zvítězila, není snadno, protož organicky nelze je z programu »národně. demokratického« nijak vyložit. Jsou však fakta. která mluví za sebe, a o kterých, zdá se, ne- mejí zdání naši »narodowo demokrati«, ktel v radách strany náleží mezi »dii minorum gen- tium«... Jest totiž zajímavo, že akce zcela ob dobné jako naše všepolská takořka s ou- časně v znikl y po všem Slovanstvu, nejen v Polsku, ale i v Chorvatsku, na Slovensku, n Rusi, v Srbsku i Bulharsku, všude vzni k ly časopisy potírající s nepocho noujízlivostíhnutíslovanofils ké- Divnou náhodou patrně, nebyli zahajovači tohot protisloranského proudu nikde jedinci původu — slovanského . . . *) Vysvětlení velmi pozoruhodné Letošní rozhodnutí Sokolstva polského ne- bylo ani jednohlasné, ani se neobešlo bez pro- testů. Na veřejnosti polské živěji než kdy dostal se na přetřes otázka pospolitosti slovanské. — Důvody uvedené pro neúčast našin Sletu pražském nesnesou kritiky! píš »ezlonek gniazda Warszawa II. J. R. « žádaj všecky listy polské, aby otiskly jeho »otwrarly Protestuje proti faktu, že zároveň s praž- ským jako na demonstraci položen polský slet do Lvova. — Mnohému z nás, jako mně, pokračuje polský Sokol, nestači motivy Sokola lvo ského! A kdyby na slovo brána byla kázeň so- kolská, volím raději zůstat dom a, nezl list«

*) Dzien. »Pozn.« 7. května t. r. z úvodního článka se prohřešit na svém slovanské přesvědče ní Jak vidět, o slovanské cítění ve spole- čenstvu polském není ještě nouze! A možno doložit, nikdy nebyla a nebude! Dnes led na okamžik, jak se někdy stává, zvítězily po- stranní nějaké zájmy a tendence. Myšlénka slo vanská přehlasována, octla se v menšině, bezpo chyby jen — zdánlivé. Však jistě ne na svoj škodu ! Na chyili potlačena, časem jen tim moe něji se zvedne ! Odpor se vyskytl, jejž bude třeba — překonati! Idey silí vzdorem a prohlubj se zápasem ! Tím způsobem vždy a všude pro- bíjely se k životu a vltězily na konec všecky idey velké Nezamlouvá se nám, kterak Poláci pohl- žejí na úkoly slovanské! Vytýkáme jim rádi, kde a kterak se proti myšlénce slovanské pro- hřešili. Kdo kárá, překypuje sebecitem. Patrn sebe sami pokládáme přímo za vzorné Slovany Není-li v tom jen trochu — sebeklamu V záležitosti tak důležité radno doopravdy zkoumat svoje svědomí! City slovanské, nadšení šumné, jistá oká zalost vnějších projevů? O ty věci, konečně vskutku nebývala u nás nouze, Slavností, zábav večírků, deklamací, zpěvů i tanců slovanskýeh dost! O slovanské nápisy, hesla, barvy, fábory slovanské kostýmy a toalety, stužky a výšivky. také žádná starost! Nedáme se v těch věceeh zahanbit. Také pro slovanské pohostinství máme rozhodný smysl. Vítáme rádi slovanské hosty jezdíme sami ochotně na slovanské náv štěvy jsme horliví sjezdovci a sletovci, řečníme rád- o svých úkolech, o své povinnosti, připljíme ohnivě myšlénce, dáváme se oslavovat jako její představitelé a přijímáme ochotně titul »nejkulfur- nější větve«, ba přiležilostně jim skromně i samí

sebe poctíme, třeba i jako hostitelé vůč- hostům O tom všem žádná pochybnost! Slovan- ského překypu citů a tužeb, opojné symboliky slovanské — kolik chcetel Jenom skutky slovanské, opravdově slo vanský život, důsledný postup nějaký za vy- tknutým cilem, kde ten zůstává Mluvilo se nějaký čas o slovanské výstavě. Miuvilo se a zase vše utichlo. Slovanská vý- stava v Praze, byl by vskutku čin ! Nejde slavnosti, návštěvy a ceremonie výstavní. ! Al výstava předpokládá přípravy, několik let práce a společná výstava mnoho s polečné p rá ce. A to je právě, oč u nás Slovanů především běží! Při společné práci třeba spolu jednat, poznávat se blíže, zvykat na sebe, za- ři zovat se společně. A k tomu by přípravy vý stavní byly znamenitou školou ! Leč, ze slovan- ské výstavy nebude už nic! Za to si uspořá dáme jinou výstavu na české půdě, ne slo vanskou, ale — česko německou.

Pokládáme se za předborníky Slovanstv a představitele idey, ale dosud jsme nedospěli, ba ani dospět neusilujeme, aby prvni pod- mínka budoucnosti slovanské byla položen znalost a vzdělanost slovanská na našich školáchl Tak prozatím, jsou-li tuze oslnivé naše slo- vanské — skutky? Nějaké straně v Polsku nehodí se do krá- mu, aby Poláci tuze pro Slovanstvo horovali. A v dané chvili strana dovedla si opatřit vět- šinu. To je vše. Víme dobře, jsou v Polsku různé názory na slovanskou otázku ! Jinak se cítí a nazirá v Poznani, jinak ve Varšavě, jinak v Haliči. Snad i mezi Krakovem a Lvovem je citelný odstín názorů. Ale na konec ! Či je snad u nás lépe? Není-li také zde kolik stran tolik názorů? Zdaž nebylo by snadno, sestavi celou stupnici odstínů, vyložit vzorky všoch barev a hodnot, počínaje blouznivým nadšením pro vše, co je slovanské, až po naprostou ne- dbu, lhostejnost a nevědomost, ba i po sám. holý kynism, jemuž pro ideu nezbývá než — pošklebek ? A naše »lepší« slovanství — kde je?

V Polsku a zvláště v Haliči není dnes slo- vanská otázka zrovna v popředí starostí, tolik je zjevno. Stojí-hi však věci tak, aby nám už proto připadalo, vyvýšovati se ve své dům ěn ce nad Poláky? U nich věc slovanská jeví se prozatím v jiném světle, u nás — také. Každá strana jinak si hledí na věc. A kolik stran, tolik má otázka — smyslů. A v tom je zatím všecka kletba! Aby mohlo být časem 1 é pe. musil by být úkol Slovanstva někde někým přesně v yme zen a povinnost z něho plynoue všem záva z ná. A komu připadá, vymezit přesně úkol ? Zatím otázka — otevřená. Jisto je: vymezovat úkoly závazné pro ce lek nemůže žádná — strana. A tak sice neučastí polskou padne lehký stín na sokolské naše slavnosti, nesmí však tuze kaliti naše mysli. Jeť leda přirozeným důsledkem neustrojenosti našich slovanských poměrů, n které všichni stejně vinu neseme. O skvělý prů- běh našich slavností není proto obav. A dele- gáti polští budou aspoň přece přítomni. Budou ve svých zprávách věrně domů tlumočit dojen, jaký si odnesou. A kdož ví, zda nevysloví se, že by snad přece bylo bývalo také pro Poláky správnějsí, aby na slavnostech — neschá zelii