1
masthead
17. dubna 1904.
2
masthead
II. Příloha „Národních Listů
5
article
Vereščagin
o Skrydlovu a Kuropatkinovi.
Bude zajímavo, dnes, kdy odumřela ruka
velikého mistra Vereščagina, z jeho osob-
ních vzpomínek, sepsaných po válce rusko-
turecké, vybrati ty, jež dotýkají se dvou osob-
ností, k nimž obrací se pozornost celého světa,
totiž k nástupci zahynuvšího admirála Makarova,
k admirálu Skrydlovu a ke generálu Kuro-
patkinu. Oba tyto ruské hrdiny Vereščagin
viděl ve válce rusko-turecké, kde studoval hrůzy
válečné, krvácet jako mladé důstojníky, sám by
rovněž zraněn. Bylo to v roce 1877 na počátlu
července, když ruská vojska hotovila se na pře-
chod přes Dunaj. Vereščagin byl na torpédovce.
která měla úkol klásti miny ke břehům a vyhoditi
do povětří turecký monitor. Bylo to právě v bi-
tevní vřavě, které se zesnulý umělec nikdy ne-
lekal a nevyhýbal.
Vereščagin
Skrydlův
Kuropatkin
Makarův
Kura
Dunaj
6
article
„Stál jsem,“ píše, „vedle důstojníka Skryd-
lova (nynějšího admirála) na člunu a olovo na
nás jen pršelo. Očekával jsem, že všichni uto-
neme, neboť stroj torpédového člunu přestal pra-
covat. V tom obdržel jsem kusem granátu ránu
do kyčle, jakoby mě ťali sekerou. Střemhlav
padl jsem do člunu, však hned jsem se opět
vzchopil — proud řeky nesl náš člun k levému
tureckému břehu. Divem se stalo, že nás všecky
nepobili! Běhali za námi po břehu, stříleli
zcela zřetelně jsme slyšeli, jak nám ke všemu
ještě spílají. Pokusil jsem se po nich stříleti re-
volverem, ale po několika ranách jsem nechal
toho, vida, že je to marno. Proud unesl nás da-
leko; turecký monitor vypálil po nás dvakráte
z děla. Stěží jsme se zachránili do pobočního
ramene řeky, neboť torpédový člun náš byl roz-
tříštěn, nejen nad čarou vodního povrchu, ale
i pod čarou. Vyhodili jsme přes palubu několik
hrstí olova, které bylo do člunu nastříleno. Du-
stojník Skrydlov měl dvě rány v nohou a
byl na ruce pohmožděn, já měl ránu ve slabině.
7
article
Vzchopiv se, stál jsem sice po celou dobu
zpříma, ale cítil jsem přece v pravé noze bo-
lest a počal jsem se ohledávati. Nohavice mé
byly na dvou místech proraženy, prsty vnikaly
bez překážky do masa. Celá ruka byla zkrvácena.
Tak tedy vypadá poraněni! Myslil jsem si to vždy
jinak, mnohem složitěji! Koule nebo kartáč vra-
zila na dno člunu a odrazem zranila mi svaly
na kyčli blíže kosti. Vytáhli nás k rumunskému
břehu, kde zřídili jakž takž z vesel nosítkaa
položili na ně Skrydlova, jenž býl těžce zraněn
a v bezvědomí. Já šel pěšky a v rozčilení necíti
jsem ani bolest ani únavu; ale když jsme ušli
kousek cesty, visel jsem téměř na ramenou pod-
pírajících mne námořníků. Na břehu potkali
jsme Skobeleva a Strukova. Skobelev nás ob-
jimal a líbal, volaje: „Jsou to udatní hoši . ..
Tolik Vereščagin o Skrydlovu.
O Kuropatkinovi píše ve svých
„Upomínkách“ mezi jiným takto: „Byli jsme
již na jižním svahu Balkánu . .. Skobelev se za-
stavil na jednom z nejvyšších míst a obzíral
dlouho údolí Tundža a turecké posice, jež se
před námi prostíraly. S ním byl důstojník Kuro-
patkin, hrabě Keller, já a několik kozáků. Po-
sice naše ostře se ohraničovaly, jako černá čára.
Vereščagin
Skrydlův
Kura
Keller
Balkán
8
article
Viděl jsem to: Tam na skále Mikulášské hory
stojí batterie Meščerského, tam jsem kresli
děla okolní, skláněje hned hlavu na levo, hned
na pravo, abych se uhnul kulím, granátům
bombám, kteréž houfně tam z tureckých batterií
přes hory zalétaly. Tu stály rozvaliny tureckéh
srubu, na jehož okně chtěl jsem vykresliti plán
údolí Tundža, z něhož však prostě jsem byl vy-
puzen padajícími granáty. První granát zarylse
do zdi, druhý letěl na střechu a obsypal mne
pískem a kamením, ačkoliv jsem seděl na druh
straně domu; třetí obluda prorazila střechu vedl
mne, a tolik země a třísek na mě vrhla, že jsem
cdešel, nedokončiv obrazu; barvy na mé palett
dostaly tak notnou dávku cizích živlů, že jsem
musil palettu zahoditi. Turci se zastavili dol
v rokli, Skobelev pustil se, jak obyčejně, v před,
aby ohledal cestu. Chtěl to učiniti na koni, ale
Turci spustili z neveliké vzdálenosti takový
oheň, že musil slézti s koně. Viděl jsem, jak
k němu přiskočili důstojníci, mezi nimi Kuro-
patkin. Turci zatím usadili se na skále a zasypá-
vali nás olovem. Naši hleděli je vypuditi pal-
bou, ale kule ze špatných ručnic Krnkových ne-
donášely tak daleko. Zastavil jsem se, abych
nakreslil skizzu krajiny, Skobelev popošel trochu
v před — když tu najednou vidím, že Kuropat-
kin, bledý jako smrt, podpírán z obou stran,
k nám vrávorá. Kule trefila jej do levé lopatky
vyletěla zády. Ubohý přítel úplně sklesl a pro-
sil, abychom mu řekli, je-li rána smrtelná či nic.
Nyní se i Skobelev vrátil a všichni jsme se dali
zpět. Kuropatkina nesli čtyři kozáci na puškách.
Turek
Krnkův
Kuropatkin
Turec
Meščerský
9
article
Byl jsem často v ohni, ale takový dešť kulí jsem
zažil poprvé! I oheň na torpédovém člunu na
Dunaji, když byl terčem střelby z levého břehu
tureckého parníku, nebyl tak silný. Byl věru pe-
kelný hluk! Na všech stranách padali lidé a
koně. Kuropatkin, udatný Kuropatkin, křičí ze
zadu: „Uteč, kdo nejsi raněn, sice budeme
všichni pobiti. Mě tu již zanechte osudu!“ Hr.
Keller a ještě někdo vrhají se v před. Já zů-
stal u Skobeleva. „Nuže, Vasili Vasilijeviči,“
pobízel mne Kuropatkin, „spas duši!“ Když
cesta zahýbala a nám byla takto ochranou pře
deštěm nepřátelských střel, usmál se Skobeleva
pravil: „Teď víme, co jest běhati ulicí.“ Šel
jsem po levé straně Skobeleva a pozoroval jsem
tohoto hrdinu, mysle: Snad se shýbne bezděčně
prd dojmem svištících kulek. Ale ne! Neshýbá
se ani dost málo! Obličej jeho byl pokojný, ruce
měl jako obyčejně zastrčené do kabátu a kráčel
v před, svým obyčejným, nedbalým krokem,
hlavu maje poněkud nachýlenou k levé straně.
Obraz hrdiny, který pohrdá životem. V tom ko-
lem nás nesli Kuropatkina na nosílkách do la-
zaretu gabrovského. Když nás minul, řekl:
„Slyšte naposledy radu mou: vyžeňte Turky.
stůj co stůj z jejich posie, jinak bude veta po na-
šem vojsku.“ Skobelev poslechl, velel útok na
posice a za několik minut nebylo jediného vojáka
u nepřítele...“ Tolik Vereščagin o mladých
tehdy důstojnících Skrydlovu a Kuropatkinu.
Jak bylo asi včera starým těmto válečníkům,
když zvěděli, že Vereščagin, tento druh a očitý
svědek jejich udatenství ve válce rusko-turecké.
sešel se s nimi v nové válce Ruska s nepřítelem,
aby stal se obětí své žízně po prožívání váleč-
ných hrůz? ...
Keller
Vasilijevič
Kuropatkin
Turek
Vereščagin
Dunaj
Hradec
Rusko
10
article
Z dětství Vereščaginova.
Ve svých vzpomínkách z dětství líčí Vereš
čagin, který byl i v péře mistrem znamenilým
nejen život rnské slechty venkovské — otee
Vereščaginův žil jako šlechtic ve vsi Pertovu —
nýbrž i vývoj svého uměleckého talentu, který
již v nejmladších letech jeho počal se u něho
jeviti. Vereščagin vypravuje o sobě takto: První
umělecké dílo, které na mě v dětství měm uči-
nilo mohutný dojem, byla vlky pronásledovaná
trojka, kterou jsem viděl zobrazenu na šátku své
chůvy. Chův a koupila šátek ten od podomníh
obchodníka, který na svých potulkách krajem
rok jako rok se u nás zastavil a v několika při-
hrádkách své přenosné skřínky, měl všechno
možné na světě, od niti a jehel až do obrazů
svatých. Tu viděl člověk Suvarova, Bagracjona,
nejčastěji však Kutuzova, jak se smeknutým klo-
boukem v ruce pohliží na orla nad ním se vzná-
šejícího. Všechny ty obrazy líbily se mně ne-
smírně a vzbudily ve mně touhu, abych provedl
také něco podobného ... Nejmocněji působila na
fantasii moji zmíněná už trojka, pronásledovaná
vlky. Okreslil jsem celý ten obraz se stromy
sněhem zakrytými, s vlky a s mužem, na něhož
dorážejí. Kresba ta byla dílem okamžiku a byla
kopil tak věrnou, že chůva, matka a otec, byli
radostí nad tím celí u vytrženi. A přece nikomu
z nich nenapadlo, že by takový talent měl býti
vzděláván a vychováván. Syn šlechtice ze staré
rodiny, která byla zapsána v šesté knize ruské
šlechtické genealogie — být malířem! Jaká to
hanba pro celou rodinu!... Otec můj přivezl
jednoho dne z Petrohradu obraz »Ukřižování«,
který vzbudil ve mně obrovský zájem.
Vereščaginův
čagine
Pertův
Vereščagin
Suvarov
Bagracjon
Kutuzov
Petrohrad
11
article
Stál celý patnáct rublů, rám tolikéž. Jak
to musilo být umělecké dílo! Pozvolna kreslil
jsem si všecky francouzské litografie a rytiny,
jež visely na stěnách otcovy pracovny. Obrazy
uvnitř lubercského kostelíku, kam chodíval jsem
na návštěvu k strýci, zdály se mi mistrovskými
díly, jež na světě nemůže už nic překonati.
Zejmena obraz Vzkříšení, malovaný krajanem
Počivalovem, uváděl mě do extase. Jakmile se
otevřela posvátná vrata kosteliků, ponořil jsem
se s celou svou dětskou dušičkou do zázračného
toho díla. Tvůrce jeho zdál se mi býti ideálnou
jakousi bytostí, o které jsem si nedovedl před.
staviti, že by mohla také jísti a píti, jako jini
lidé. Pěkná hudba a dobrý zpěv dovedly mne
vždy nadehnouti, ale nikdy nestrhly mne jako
chlapce v tak svaté nadšení, jako tento prostý
obraz kostelní. Za mé umělecké pokusy celkem
dostalo se mi málo pochvaly a jediná chůva
vyslovila se několikráte, spíše aby mi radost
učinila, že něco, co jsem namaloval, je pěkné.
Ale její pochvaly byly poněkud podezřelé. Nebot
jedenkrát se stalo, že namaloval jsem domeček
a ona pochválila moji kresbu slovy: Jaká to
hezká kravička. Jako živá . . ..
12
article
Proč neměli Angličané Vereščagina rádi ?
Apglické listy oceňujíce Vereščagina jak
umělce světového rázu, nemohou mu zapome-
nouti, že přese své přátelské styky s králem
Eduardem netajil se svým nepřátelstvím, respek-
tive nechutí k Angličanům jako k národu. Je
tomu tak. Vereščagin pronikl dokonale povahu
Britů a shrnul pak o ní svůj úsudek v článku,
který v roce 1896 zaslal »Novostem«, dokazuje
mimo jiné, že anglická světovláda nedrží se tak
silou, jako podivuhodným sebevědomím a démo-
nickou drzoslí . . Nejlépa, že to dokazuje
příklad britské Indie, kde 60.000 -anghických
vojáků drží na uzdě 280 millionů domorodého
obyvatelstva. K tomu dodává, že Angličané
jsou naprosto nevybíravi při volbě prostředkův,
kterými by se obohatili na cizí účet a hospo-
dářsky porobili všechny neprohlédavé a neopa-
trné národy světa; při tom jsou až do nepo-
chopitelné krutosti mstiví za každý pokus po-
vstání utlačovaného národa. Vlastnosti tyto dě-
lají anglický národ, sestávající z milých, vzdě-
laných a vzorně vychovaných jednotlivců, nej-
nesympatičtějším ze všech států evropských.
Angličan
Vereščagin
Eduard
Brito
Indie
13
article
Na konci článku úsudek svůj o Angličanech
shrnuje ve větu: Angličané, jako jednotlivei,
jsou roztomili lidé, praví gentlemani, s kterými
je příjemno obcovati, ale kdo chce žíti s ná-
rodem anglickým v pokoji, učiní dobře, bude-li
míti neustále kámen v pěsti . . .« Pochopitelno.
že za tato tak případná a pravdivá slova ne-
mohou míti Angličané Vereščagina ani po smrti
rádi, neboť v jejich povaze od napsání řádků
těch nic se nezměnilo, ba pravdivost názoru
Vereščaginova ukázala se zvláště při válce
s Bury v plném světle.
Vereščaginovy výstavy v Praze ...
Velkolepá díla Vereščaginova, aspoň čel-
nější, známa jsou nám Pražanům jednak z re-
produkcí, jednak z výstav, jež uspořádány
v Praze po dvakráte v Rudolfinu a to v lé
tech 1886 a v r. 1898.
První výstava, pořádaná v říjnu roku 1886.
vyburcovala naši veřejnost měrou nemalou. Ten-
kráte vystaveno v slních Rudolfina 43 obrazůa
množství fotogravur. Z obrazů těch jistě v živé
paměti obecenstva utkvěl jeho »Turecký la-
zaret«, příšerný to výjev, k němuž sujett za-
chytil Vereščagin za války rusko-turecké. —
O obraze tom píše sám autor takto: »Po dobyti
Plevna byl každý domek lazaretem. Obcházelt
jsem tyto brlohy s jedním lékařem. Jednoho
domácího tázal jsem se: »Ve vašem domě jsou
také asi ranění?« „Ano, asi třicet, ale jsou již
nepochybně mrtví.“ Vešli jsme do domu.
Strašný zápach naplňoval temnou síň — — vše
bylo mrtvé... Turci na své raněné zapomněli.«
Takovou světnici s hnijícími mrtvolami předsta-
vuje tento obraz.
Angličan
Vereščagin
Vereščaginův
Pražan
Turek
Bura
Praha
Rudolfinum
14
article
Jinými neméně imposantními obrazy, jež
tak hned nevymizí z paměti těch, kdož je viděli,
byla »Zed chrámu Šalamounova se lkajícími
židy«, »Doprava raněných«, »Jezero v Himalayi«,
»Modlitba«, »Mešita perlová v Agře«, »Paláe
radžiho Berbula« a řada jiných obrazů zachy-
cených z bitev, typy ruských sedláků, genry
z malajských hor, tibetánských paláců atd. atd.
Výstava jeho vzbudila sensaci v celé Praze a
byla neustále oblehána návštěvníky všech vrstev,
neboť na výslovné přání Vereščaginovo sníženo
vstupné na nejmenší možnou míru, aby i chudas
měl příležitost shlédnouti jeho obrazy.
Druhá výstava byla počátkem roku 1898,
kdy v síních Rudolfina objevil se cyklus
obrazů Vereščaginových, známý pod názvem
»Napoleon I. v Rusku«. Byla to serie čtrnácti
obrazů pod názvy: »Před Moskvou: v očeká-
vání deputace bojarů«, »V uspenské kathe-
drale«, »V Kremlu — požár«, »Plameny
záře«, »Maršál Daroust v Čudově«, »V očeká-
vání miru«, »Návrat z petrovského zámku«,
»V Gorodni — ku předu nebo zpět?«, »Na
ettappě — špatné zprávy z Francie«, »Na vel-
kém pochodu — zpáteční tažení«, »Útěk«,
»V době odpočinku«, »Cesta jest volna — jen
pojďte !«, »Zajati — zastřeleni« a »Hurrá,
hurrá, hurrá«.
Vereščagin zamýšlel touto serií 14 obrazů
z výpravy Napoleona na Rus osvětliti zvláste
osobu velkého samovládce a nikoliv snad celé
válečné tažení. Poznal totiž ze psaných doklado
i zpráv, že se pravidelně v líčení Napoleona
nadsazuje jeho hrdinství a jiné dobré vlastnosti
a proto malbami svými dokázal, jak César ten
jevil se na výpravě malicherným a nerozhodným.
Zeda
Šalamounův
Vereščaginův
Daroust
Čudův
Vereščagin
Napoleon
César
Agra
Praha
Rusko
Moskva
Kreml
Francie
Rus
Rudolfinum
Napoleon I
15
article
Výtvarné uměnl.
Výtvarné uměnl.
K výstavě v Rudolfinu.
= Stále ještě a nadále zůstává olevření
výroční výstavy Krasoumné jednoty událostív
Praze, byť by se nedálo zvláštním úřadním
okázalým aktem. Výstavy ty jsou a zůstávají
největší a jistě nejrozmanitější ve svém obsahu,
mají tradici dlouholetého nepřetržitého trvání
honosi se v ní, že bývaly drahně jedinými umě-
leckými výstavami v Praze. Mohou se také po-
chlubiti tím, že s nimi, s jich celkem, ani obe-
censtvo ani kritika nikdy nebyli úplně spokojeni
— jako s divadlem. Co jen pamatuji, vždycky se
hned na počátku vyskytla otázka, zda letošní
výstava jest lepší lonské a vždycky bylo shle-
dáno, že letošní, každá přílomná je horší mi-
nulé, tak že by, logicky, pětašedesátá byla pod
normálem až k nedohlednutí hluboko. Dosud
všechny pokusy o výstavy jiné v Praze selhaly
potud, že se žádná vedle ní permanetně neudr-
žela, soukromé i spolkové, jedny zanikly docela,
druhé jen sporadicky nám připomínají, že se
dotyčný paragraf stanov přece jen plní. Jediný
»Manes« prodlením pouze šesti let dopracoval
se výstav stálých, trvalých, téměř nepřetržitých,
a poněvadž vždy v nich umělecké zřetele, a jen
ty, vzdor všem dusícím a rdousícím poměrům
má na zřeteli, bude jeho morální i etická bi-
lance skvělá. Až se totiž zakrvácí. Pak také
bude mu obecně s politováním a nadšením při-
znána zásluha o zvýšení úrovně a jakosti
všech ostatních uměleckých výstav pražských
o ostetickou výchovu a zjemnění vkusu uměle-
ckého svých věrných návštěvníků. Potom
Praha
Rudolfinum
16
article
Co mizí nebo zmizí, stává se nám pojednou
drahým, nám v Praze, kteří třeba ono zmizen
zavinili. Na výstavy v Rudolfinu vedeny byly
vždycky nářky a dojista většina z nich ne bez
důvodů a oprávnění, a přece když přede dvěma
lety ustalovali se v Rudolfinu na úmyslu, vzdát
se vůbec svých výročních výstav, se všech stran
zaznívaly nářky a protesty. Ale příčiny onoho
odhodlání trvají na dále. Rudolfinum v části
výtvarnému umění věnované nestačí prostorově
víc svému účelu. Na půl roku musí se stěhovat
na sta obrazů galerie do skladišť, aby učinily
místo temporerní výstavě. Stěhovaným není pr
tom zdrávo a návštěvníci galerie jsou zkráceni
o přístup i požitek. Že mimo to většina
místnosti ve svém rozdělení a osvětlení
honositi se může téměř exemplární nevhodnost
k úkolům výstavním, véru netřeba zvlášte
opakovati; poslední výstavy, letošní ještě důtkli-
věji nežli předchozí, samy ťo dosvědčují. Jieh
pořadatelé musí mnoho důmyslu vynaložiti, aby
je učinili jakž takž schopny k pojmuti a vylo-
žení umělecké výstavy, a navštěvovatelé za dnů
a chvil jen poněkud méně světlých musí se
celé řadě kobek vyhýbati.
Má tedy Krasoumná jednota svou naleha-
vou otázku výstavních místností, má ji Jednot
výtvarných uměleů, odkázaná teď jen na sál
»u Štajgrů«, má ji Umělecká beseda, vystavu-
jící, kde se jen dá. Dosud ovšem tyto tři in-
stituce se omezují, ať z principu či nutnosti,
na výstavy jednou do roka. Ale i »Manes« se
svými výstavami žije v provisoriu, do příštího
roku z milosti prodlouženém. To znamená, že
všechen umělecký ruch pražský laboruje na ne-
rozřešeném tom problému. A hned i ještě ji-
ným směrem. Po stránce finanční totiž. Náš
list už loni se jí dotkl a snažil jsem se zde
vyložiti příčiny pro subvenční povinnost, anebo.
Manes
Praha
Rudolfinum
Rudolfinum
17
article
zní-li to mileji, obětavost našich instituci, o
hmolnou podporu kulturní práce pečujíeích. Dl
doslechu »Manes« odhodlal se k peticíma
prosbám na přislušných místech. Mohl to uči-
niti ne v pokorném prošení, nýbrž s hrdým a
sebevědomým odkazem na to, co a za jakých
obětí už vykonal. Nevím, zdali tato akce jest
už skončena, co z ní však proniklo na veřej-
nost, nevydává právě skvělé vysvědčení o tom,
že by dožádané korporace byly pochopily po-
vinnost zájmů o náš ruch výtvarný a o stupňo-
vání a zjemňování vkusu vrstev, jež represen
tují. Dosud jim očividně není zcela jasno, že
právě poslední moment, jako krásné ovoce dobře
řízených výstav, není cosi ideálního, abstrakt-
ního a nechopitelného, nýbrž že se vždycky
stává povzbuzovatelem každé produkce s umě-
ním výtvarným jakkoli souvisící a tím zvyšuje
její výnosnost, že je schopen vyzbrojiti ji ke
zdatné soutěži národohospodářské doma a snad
jednou i na trhu cizím.
18
article
Krasoumná jednota má své místnosti od České
spořitelny a ta nepochybně ze svých fondů postará
se včaso odvrácení nynější její kalamity. Naše spolky
umělecké obrací své zraky k městu, jeho repre-
sentaci a správě. Pan K. L. Klusáček v prvním
čísle nového ročníku »Díla« resumuje nynější
stav záležitosti. Je patrno, že město v zásadě
jest ochotno učiniti, co jen může. Zdá se však,
že osobní neshody a žárlivosti spolků ztěžují
mu rozhodnutí. Neodvažuju se tvrditi, že by mu
přicházely vhod. Ty musí být překonány, musí
být nalezena formule řešící a prospěšná vnitřní
organisaci výstav. Jen aby se nekumulovala in-
stituce uměleckých výstav s čímkoli jiným !a
nejméně otázka jejich místností. Galerie umění
českého prý pomýšlí je přidružiti k sobě. Ne-
dovedu si představiti, že by se dříve nebo po-
zději neocitla v téže situaci, v jaké jsou nyní
v Rudolfinu. Zavede-li její správa občasné vý-
stavy, musí tyto být organicky přičleněny k in-
tencím a obsahu celé Galerie a takové výstavy
musí sama vybírati, pořádati a říditi, a ty sotva
vždy se snesou s tendencemi některého spolku
uměleckého. Nehledě ani k tomu, že uplyne
mnoho ještě let, nežli v Galerii mohou se do-
stati k řádnému plnění tohoto bodu svého pro-
gramu. Mámeli jen to na zřeteli, co se před
našima očima v Praze událo, pozná každý uvá-
zlivý bez námahy a obulží, že všechny dosa
vadní krásné výsledky výstav »Manesa« mají
kořen svůj a vysvětlení v samostatnosti a neod-
vislosti jejich podnikatelů a pořadatelů. Vedl
jejich horlivosli, obětavosti a nikoli v řadě po-
slední, v jejich odvážnosti.
K L Klusáček
Rudolfinum
Praha
Český spořitelna
Galerius uměný
19
article
Pomýšli prý se také na to, poříditi výstavi
místnosti v budoucím representačním domě,
tomto dosud neujasněném konglomerátu všeho
možného i nemožného. Proč ne? V té ohromné
budově restaurační, kavárenské, spolkové, ob-
chodní a nájemné mohou být vskutku někde
sály slušné nebo měně vhodné k pořádání vý-
stav ku př. fotografů amatérů, Staré Prahy, Hu-
sových památek, jež se nyní potloukaly kde mo-
hly, a také někdy výstav obrazů, pro něž nenl
právě jinde místa. Ale tyto místnosti mohou být
jen někde ve vysokých patrech, zastrčené a la-
byrintem chodeb a schodů přístupné, omezené
plochou i světlem. Jak se do dnes instituce
uměleckých výstav, už i u nás, vyvinula, snahy
a cesty její, jak se do budoucnosti uka-
zují, byla by zde od prvopočátku stísněna
a sevřena. Vyžadujeť nutně budovu samo-
statnou, venkoncem sobě účelnou, budovu
kterou dle měnivých potřeb výstavních možno
uvnitř měniti, se skladišti, manipulačními míst-
nostmi, v nichž by práce přípravné šly rychle,
bez námahy a prakticky před se. Budova pří-
zemní a místnosti v přízemí se světlem volně
proudícím, neodpíraným a také řiditelným, na
místě přístupném a lákavém, v útvaru pěkném
a vábivém, k potěše a okrase města, to je, co
potřebujeme, a nároky na to nám »Manes« po-
sitivně, ostatní spolky negativně, svými trvalými
nesnázemi, vydobývají. Rozmysl s odvahou nám
ji může uštědřiti, malicherné ohledy, úzkoprsost
a nedohlednost nás o ni může připraviti. O nie.
menší nejsou ony nároky, nežli kdysi bylya
dnes zase pozměněny jsou v záležitosti diva-
delní budovy. Co pro divadelní představenía
umění bylo a musilo být vykonáno, na to má
umění výtvarné stejné právo. Ba snad i většl.
Praha
Hu
20
article
Neníť o nic méně nežli umění divadelní — jež
odlišuju od divadelní zábavy — záležitostí obecně
kulturní a obecného morálního i hmotného blaha,
a hlásí-li se k práci a podniku lidé a korporace ne
pouze chutí vyzbrojení, nýbrž v této činnosti už
skvěle osvědčení, pak všichni rozhodující činitelé
nesmí se vyhýbati povinnosti, instituci jimi zavede-
nou nejen pro dnes na životě udržeti, ale pro
budoucnost řádně, ba co nejdokonaleji a nejtr-
vanlivěji ji vypraviti. —
Ano, máte pravdu se svojí výčitkou, ze
k vůli otázce instituce uměleckých výstav ne-
dostal jsem se do výstavy samé a zůstal dlu-
žen odpovědi na otázku pro vás, jak se do-
mníváte, mnohem akutnější: je-li letošní výstavav
Rudolfinu lepší nebo horší lonské; je-li vůbec
dobrá nebo špatná; co v ní je vůbec zvláště
vynikajícího a co vedle toho pozoruhodného?
Možná dost, že se k tomu ani v následujících
referátech nedostanu, aspoň ne ve formě, jakou
očekáváte, neboť výstavy toho druhu, ve svém
celku téměř heterogenní, nepřipouštějí snadno jed-
notného a striktního výroku. Přijměte zatím za
vděk malou statistikou: Poslední číslo v kata-
logu jest 1013; v něm jsem napočítal 95 pla-
stik, 307 kreseb a grafik a asi 60 prací umě-
lecko průmyslových. Ostatek, přes pět set čísel,
jsou malby. Přes osmdesát českých umělců má
na těchto zásobách svůj podil. Není toho vie
než dost, aspoň pro ubohého referenta
Karel B. Mádl.
Ostatek
Mádl
Rudolfinum
21
article
Z pražské kroniky.
Z pražské kroniky.
K. V Praze, 14. dubna 1904.
Nejen šašek německého divadla, též někteři
zcela vážní našinci vtipkovali o nadšení a dvorné
úsluze, s jakou byli přijati a oslavováni delegáti
pařižstí po celý minulý týden.
»To je cavyků s dvěma pařížskými obec-
ními staršími! Vozíte je v triumfu po Praze,
všechno zbureujete i ulici pro vaše demonstrace
Co pak budete provádět, až sem přijede sám pre
sident republiky? To bych rád věděl, jak to
budete stupňovat ?«
Tak sami naši přátelé — neboť jen přátele
mohou k nám mluviti tak bez okolků a dovoliti
si trochu mentorství — z jistého kroužku pražské
společnosti nalévali nám pelyňku do šumivýeh
číší, cinkajících na slávu Francie, na přátelství
česko- francouzské.
»Il y a la maniěre!« odpověděl jsem
hrdinou Lavedanovy komedie.
Lavedanův
Praha
Francie
22
article
Pařižský konšel nebo president republik
sou stejně blízci našemu citu pro krásnou
Francii, representují, ať patří té neb oné straně,
ať je to věhlasný státník či učenec, nebo skromný
živnostník či úřadník, nacionalista nebo radikál.
tutéž ideu, velkou a jasnou, která se vznáší nad
vlajícími prapory slavností, nad rozjařenou hluč-
ností bankelů i nad psacími stolky několiká
politiků, publicistů, literátů, kteří tiše a v ústraní
pracují na velkém díle budouenosti, jež bude
plodem té velké idey, které se někteří dne
smějí, jako bylo před třiceti léty modou smáti
se »hudbě budouenosti.«
Nemusíme pranic litovati, že jsme několik
dnů věnovali hostění a oslavování dvou Paří-
žanů, tím spíše již proto, že tito dva konšelové
byli gentlemany každým coulem, muži vynikají-
cími a roztomilými. Nestalo se nie přemrště-
ného, co by opravňovalo k jistým vtipům
výtkám, vše se pohybovalo v pravé míře, při
měřeně významu a účelu návštěvy zástupeů
Paříže, vše bylo korrektní, od uvítacích slov
starosty pražského a přípitků politiků našich až
k brillantnímu soirée ve známých salonech vino
hradských.
Francie
Paříž
23
article
Eífekt i zdar byl úplný. Paříž byla nále-
žitě representována pp. Gayem a Cairema
Praha se jim objevila v nejvábnějsím světle, dík
upřimnosti i taktu, jež spolupůsobily.
Byl jsem též poněkud zúčastněn v tomt
francouzském týdnu pražském. Splácel jsem,
jako někteří jiní, pouze svůj dluh pp. Cairovi
a Gavovi, kteří nám prokázali v Paříži tolik
milé pozornosti a pohostinné srdečnosti. A jen
proto, že oba pánové měli oficiální poslání jmé
nem metropole francouzské, vystoupily jist
momenty jejich pobytu pražského více do po-
předí a zaujaly širší pozornost.
»A praktický význam toho všeho?« hartusí
na nás muž strašně věcný.
Ah, jděte mi k šípku se svou praktičností.
která nevidí dále, nežli kam může dosáhnouti
ruka, shrabující okamžitý zisk. Je velmi ne-
praktickou a obyčejně velmi malichernou tato
přílišná praktičnost. Toť se rozumí, že ani velko-
lepými demonstracemi na ulici, ani sebe vý-
mluvnějšími toasty na banketech, ani novinář-
skými články nedosáhneme alliance česko-fran-
couzské, nepotáhneme do nějakého nového Kr-
ščaku proti společnému nepříteli, ba ani tak
brzo nedocílíme provedení »Prodané nevěsty«
v Paříži.
Ale je to idea. Vysoká, vznášející se idea.
Žádný fantom. Velmi účelná iden, pro niž se
nadchne i strašně věcný muž, až bude viděti
dále přes obrubu svého německého žurnálu,
informujícího jej o světových událostech.
A proto budeme opakovat, až zase nás na-
vštíví slavný politik, geniální umělec nebo ně-
jaký obecní starší z Francie, všechny bláhovosti
a naivnosti své, nad nimiž krčili rameny ně-
kteří rozšaťní našinci a jimž se chechtal ně-
mecký histrion.
Paříž
Francie
Cairema Praha
24
article
I kdyby nebylo jistého vážného pozadí
všech těchto projevů politických, uměleckých
nebo sokolských mezi Čechy a Francií, byly by
pochopitelny a oprávněny již z důvodů sympatie
osobní, sympatie dvou rac. U každého takového
Francouze, jemuž jsme stiskli v Praze ruku,
máme pojištěný vdéčný dojem, ziskali jsme přá-
telství. Každý se stane horlivým spolupracovní-
kem české propagandy vůči německé propagandě
umlčování a lzl.
Tedy také nějaký praktický, okamžitý účinek!
Naše frankofilské demonstrace nejsou tak
zcela neužitečné a nejsou daleko tak plané a
směšné jako uetivé a zbrklé otáčení se jistých
našich lidí kolem každého německého novináře
nebo cabotina z říše, který se odváží mezi nás,
do našeho Národního divadla a nehuláká, ne-
plivá nám přímo do obličeje urážky Irovy. Po-
zoroval jsem tu švandu, veselejší nežli naše
vítězoslavné tažení Prahou s pařížskými kon-
šely. Z berlínského divadla nebo žurnálu přijde
vzácný host a mezi dvěma pitkami ve zdejším
»německém domě« podívá se mezi Čechy, mezi
ty, jejichž obzor, ať již je to v literatuře, vědě
nebo divadle, nesahá dále přes dva nejzářivější
majáky civilisace, zvané: Berlín a Videň ! Sho-
vívavě vyslechne vzácný host kus české muziky,
učiní kompliment provedení, úpravě jeviště i na-
povědovi, doví se, kdo je českou největší uměl-
kyní, kdo největším dramatickým spisovatelem,
které kusy by se mohly přeložit do němčiny
atd. A s berlinským nebo frankfurtským hercem
jezdí se též po Praze, ukazují se mu památnosti
královského města, večer pak se banketuje —
ale to vše má diskretnější, intimnější ráz, nežli
naše fanfaronské, gaskoňácko- furiantské krato-
chvíle francouzsko české
Francouz
Irův
Čechy
Francie
Praha
Berlín
Videň
národní divadlo
25
article
Pro uskutečnění těchto praktičtějších styků
česko-německých vynalezeny byly již lidé noví,
smíšené národnosti. Autoři, píšící v obou zem-
ských řečech, jejichž kusy se hrají v Praze
jako českého a v Hamburku jako německého
původu. Dobrý objev, mosty spojující kulturu a
umění dvou národů. Ano i zde je krásná idea.
v pozadí. Vítali bychom ji přes všechny naše
gaskoňácké choutky, jako duhu míru nad dvěma
věčně zápasícími národy.
Ale, bohužel, s Němci je těžká řeč. My-
slím, že i ten v Praze česky pohostěný berlin-
ský herec nebo kritik nevydrží ve své přátelské
náladě dále jak za Kralupy. Némci jsou již od
věků uvyklí dívat se na nás jako na nižší racu
a dosud jsme jim imponovali jen tenkráte, když
jsme jim ukázali svou sílu a kuráž. Nevím,
jak jim budou imponovat naše básnická nebo
koženková dramata, pro něž můžeme, podle vý-
roku jistého kritika, hledati zahraniční poroz-
umění jen v říši. Byly již učiněny přípravy pro
dramatický export český do Němec. Již se
kladly zmíněné česko-německé mosty. Ale je to
po čertech téžké. Vždyť Němci nechtějí již po-
slouchat ani Kubelíkovy housle ! A tak zatím
musíme posečkat s věcnými a praktickými styky
česko-německými a nezbývá nám nežli se utě-
šovati vzdušnými ideály francouzsko- českýmil
Němec
Kubelíkův
Praha
Hamburk
Kralupy
Némec
26
title
Sportovní věstník.
27
article
Šerm.
Šerm.
** Kirchhoffer, dříve než přijede do Prahy k aka-
demii „Českého šermiřského klubu“, která koná se
již 20. t. m., zůčastní se 18. 1. m. šermířské akademie
ve Vídni, ve které setká se s Barbasetlim a Neraličem.
Též mistr Franceschini zúčastní se vídeňské akademie,
která ve Vídni vzbuzuje velký zájem, zvláště účasten-
stvím Kirchhofferovým. Též v Praze návštěva slovut-
ného hosta vzbuzuje všeobecný zájem a bude šermíř-
ská akademie pražská zlatým hřebem letošního spor-
tovního období.
** Mezinárodní šermířský turnaj v Pešti, př
kterém vybojovány budou mistrovství Uher v šavl
i fleuretu, počne 22. t. m.
Athletika a sportovní hry
** Dnes hraje S. K. „Slavia“ proti berlínskému
klubu „Hertha“, který je stejné asi síly jako „Viktoria“
a „Union“. U klubu berlínského chválí se řada útočná,
která je prý nejlepší v Berlíně. Při dnešním zápase
bude míti „Slavie“ příležitost ukázali, co se naučila
od Korintanů.
** Česká athletická amaterská Unie
distancovala ve schůzi dne 15. t. m. konané na dobu
jednoho roku, t. j. do 9. dubna 1905 překročení závod-
ního řádu Č. A. A. U. (startování na podnicích Unií
nepovolených a neoznámených, vývoji sportu škodí-
cích) následující pány: Z K. A. „Bivoj“: Frolik, Ballé
a Veselý, ze S. K. „Slavia“: Mir. Šustera, z K. A.
„Liben“: Jiša a Novák, z K. A. „Meteor““: Císař,
Bechyně Jos., Kouba, Taussig, Štorkan, Hrbek. Jmeno-
vaní zde nesmí býti žádným českým klubem v Č. A
A. U. zastoupeným do ustanovené doby k závodům
připuštěni. Příští schůze koná se dne 29. dubna.
*. Č. A. F. C. na Král. Vinohradech hraje dnes
proti S. K. S. „Smíchovu“. Začátek o 1/25. hod. odpol.
Před tím o 1/23. hod. Č. A. F. C. „Elita“: S. K. S.
„Smíchov II.“. Zároveň nám Č. A. k F. C. oznamuje,
že se dalsích zápasů v „Challenge Cup“ vzdává a
sice z ohledů finančních.
Kirchhoffer
Barbasetli
Neralič
Franceschini
Uher
S K
A A
Ball
Veselá
Šuster
Jiša
Novák
Císař
Bechyně
Kouba
Taussig
Štorkan
Hrbek
F C
Král
A F C
Praha
Vídeň
Pešť
Berlín
Bivoj
Liben
Č . A A
Č . A
Vinohrady
Smíchov
šermířský akademie
vídeňský akademie
Slavia
Hertha
Mira
Meteor
Challenge Cup
28
article
** Athletie Club „Sparta“. Dnes v neděl
zápasí proti „Spartě“ obě mužstva S. K. „Žižkov“ na
hřišti v Holešovicích, proti měšť. pivovaru (stanice
elektr. dráby. Nový tento klub ustavil se nedávno
z předních žižkovských kroužků. O 1/43. hod. odpol.
hraje A. C. „Sparta II.“ proti S. K. „Žižkov II.“ , o
145. hod. odpol. A. C. „Sparta I.“ proti S. K. „Žiž-
kov I.
** Josef Smejkal, mistr Evropy v zápase
ve prospěch úkolů těl. jednoty »Sokol« v Nuslích.
V neděli dne 24. t. m. pořádán bude v Nuslich
v Národním domě o 3. hod. odpol. velký mezinárodní
zápas mezi p. J. Šmejkalem z Nuslí a p. A. Gloren-
tem, mistrem Španělska, z Madridu. Otec p. Glorenta
byl Indiánem, matka Španělkou. Mistr Glorento zů-
častnil se též zápasu v Rusku, kde vyšel při velké
konkurenci jako třetí vítěz. Přítomní byli zápasníci
Lurich, Aberg. Cyklop a j. Pan Glorento zavítal do
Prahy, by dokončil s p. Šmejkalem zápas, konaný
v Bavorsku, který po tuhém, téměř 2 hodiny trvoji-
cím boji, nebyl rozhodnut,
S K
Smejkal
J Šmejkal
A Gloren
Glorent
Indián
Španělka
Lurich
Aberg
Glorento
Žižkov
Holešovice
Žiž
Evropa
Nusle
Španělsko
Madrid
Rusko
Praha
Bavorsko
Athletie klub
Sparta
Sokol
národní dům o 3