ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 1453a990-7128-11dc-9b0f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 28 celkem · entity: person 81, place 57, org 22, work 2
1 masthead
17. dubna 1904.
2 masthead
II. Příloha „Národních Listů
3 masthead
k číslu 10d.
4 masthead
Strana 17.
5 article
Vereščagin o Skrydlovu a Kuropatkinovi. Bude zajímavo, dnes, kdy odumřela ruka velikého mistra Vereščagina, z jeho osob- ních vzpomínek, sepsaných po válce rusko- turecké, vybrati ty, jež dotýkají se dvou osob- ností, k nimž obrací se pozornost celého světa, totiž k nástupci zahynuvšího admirála Makarova, k admirálu Skrydlovu a ke generálu Kuro- patkinu. Oba tyto ruské hrdiny Vereščagin viděl ve válce rusko-turecké, kde studoval hrůzy válečné, krvácet jako mladé důstojníky, sám by rovněž zraněn. Bylo to v roce 1877 na počátlu července, když ruská vojska hotovila se na pře- chod přes Dunaj. Vereščagin byl na torpédovce. která měla úkol klásti miny ke břehům a vyhoditi do povětří turecký monitor. Bylo to právě v bi- tevní vřavě, které se zesnulý umělec nikdy ne- lekal a nevyhýbal.
Vereščagin Skrydlův Kuropatkin Makarův Kura Dunaj
6 article
„Stál jsem,“ píše, „vedle důstojníka Skryd- lova (nynějšího admirála) na člunu a olovo na nás jen pršelo. Očekával jsem, že všichni uto- neme, neboť stroj torpédového člunu přestal pra- covat. V tom obdržel jsem kusem granátu ránu do kyčle, jakoby mě ťali sekerou. Střemhlav padl jsem do člunu, však hned jsem se opět vzchopil — proud řeky nesl náš člun k levému tureckému břehu. Divem se stalo, že nás všecky nepobili! Běhali za námi po břehu, stříleli zcela zřetelně jsme slyšeli, jak nám ke všemu ještě spílají. Pokusil jsem se po nich stříleti re- volverem, ale po několika ranách jsem nechal toho, vida, že je to marno. Proud unesl nás da- leko; turecký monitor vypálil po nás dvakráte z děla. Stěží jsme se zachránili do pobočního ramene řeky, neboť torpédový člun náš byl roz- tříštěn, nejen nad čarou vodního povrchu, ale i pod čarou. Vyhodili jsme přes palubu několik hrstí olova, které bylo do člunu nastříleno. Du- stojník Skrydlov měl dvě rány v nohou a byl na ruce pohmožděn, já měl ránu ve slabině.
7 article
Vzchopiv se, stál jsem sice po celou dobu zpříma, ale cítil jsem přece v pravé noze bo- lest a počal jsem se ohledávati. Nohavice mé byly na dvou místech proraženy, prsty vnikaly bez překážky do masa. Celá ruka byla zkrvácena. Tak tedy vypadá poraněni! Myslil jsem si to vždy jinak, mnohem složitěji! Koule nebo kartáč vra- zila na dno člunu a odrazem zranila mi svaly na kyčli blíže kosti. Vytáhli nás k rumunskému břehu, kde zřídili jakž takž z vesel nosítkaa položili na ně Skrydlova, jenž býl těžce zraněn a v bezvědomí. Já šel pěšky a v rozčilení necíti jsem ani bolest ani únavu; ale když jsme ušli kousek cesty, visel jsem téměř na ramenou pod- pírajících mne námořníků. Na břehu potkali jsme Skobeleva a Strukova. Skobelev nás ob- jimal a líbal, volaje: „Jsou to udatní hoši . .. Tolik Vereščagin o Skrydlovu. O Kuropatkinovi píše ve svých „Upomínkách“ mezi jiným takto: „Byli jsme již na jižním svahu Balkánu . .. Skobelev se za- stavil na jednom z nejvyšších míst a obzíral dlouho údolí Tundža a turecké posice, jež se před námi prostíraly. S ním byl důstojník Kuro- patkin, hrabě Keller, já a několik kozáků. Po- sice naše ostře se ohraničovaly, jako černá čára.
Vereščagin Skrydlův Kura Keller Balkán
8 article
Viděl jsem to: Tam na skále Mikulášské hory stojí batterie Meščerského, tam jsem kresli děla okolní, skláněje hned hlavu na levo, hned na pravo, abych se uhnul kulím, granátům bombám, kteréž houfně tam z tureckých batterií přes hory zalétaly. Tu stály rozvaliny tureckéh srubu, na jehož okně chtěl jsem vykresliti plán údolí Tundža, z něhož však prostě jsem byl vy- puzen padajícími granáty. První granát zarylse do zdi, druhý letěl na střechu a obsypal mne pískem a kamením, ačkoliv jsem seděl na druh straně domu; třetí obluda prorazila střechu vedl mne, a tolik země a třísek na mě vrhla, že jsem cdešel, nedokončiv obrazu; barvy na mé palett dostaly tak notnou dávku cizích živlů, že jsem musil palettu zahoditi. Turci se zastavili dol v rokli, Skobelev pustil se, jak obyčejně, v před, aby ohledal cestu. Chtěl to učiniti na koni, ale Turci spustili z neveliké vzdálenosti takový oheň, že musil slézti s koně. Viděl jsem, jak k němu přiskočili důstojníci, mezi nimi Kuro- patkin. Turci zatím usadili se na skále a zasypá- vali nás olovem. Naši hleděli je vypuditi pal- bou, ale kule ze špatných ručnic Krnkových ne- donášely tak daleko. Zastavil jsem se, abych nakreslil skizzu krajiny, Skobelev popošel trochu v před — když tu najednou vidím, že Kuropat- kin, bledý jako smrt, podpírán z obou stran, k nám vrávorá. Kule trefila jej do levé lopatky vyletěla zády. Ubohý přítel úplně sklesl a pro- sil, abychom mu řekli, je-li rána smrtelná či nic. Nyní se i Skobelev vrátil a všichni jsme se dali zpět. Kuropatkina nesli čtyři kozáci na puškách.
Turek Krnkův Kuropatkin Turec Meščerský
9 article
Byl jsem často v ohni, ale takový dešť kulí jsem zažil poprvé! I oheň na torpédovém člunu na Dunaji, když byl terčem střelby z levého břehu tureckého parníku, nebyl tak silný. Byl věru pe- kelný hluk! Na všech stranách padali lidé a koně. Kuropatkin, udatný Kuropatkin, křičí ze zadu: „Uteč, kdo nejsi raněn, sice budeme všichni pobiti. Mě tu již zanechte osudu!“ Hr. Keller a ještě někdo vrhají se v před. Já zů- stal u Skobeleva. „Nuže, Vasili Vasilijeviči,“ pobízel mne Kuropatkin, „spas duši!“ Když cesta zahýbala a nám byla takto ochranou pře deštěm nepřátelských střel, usmál se Skobeleva pravil: „Teď víme, co jest běhati ulicí.“ Šel jsem po levé straně Skobeleva a pozoroval jsem tohoto hrdinu, mysle: Snad se shýbne bezděčně prd dojmem svištících kulek. Ale ne! Neshýbá se ani dost málo! Obličej jeho byl pokojný, ruce měl jako obyčejně zastrčené do kabátu a kráčel v před, svým obyčejným, nedbalým krokem, hlavu maje poněkud nachýlenou k levé straně. Obraz hrdiny, který pohrdá životem. V tom ko- lem nás nesli Kuropatkina na nosílkách do la- zaretu gabrovského. Když nás minul, řekl: „Slyšte naposledy radu mou: vyžeňte Turky. stůj co stůj z jejich posie, jinak bude veta po na- šem vojsku.“ Skobelev poslechl, velel útok na posice a za několik minut nebylo jediného vojáka u nepřítele...“ Tolik Vereščagin o mladých tehdy důstojnících Skrydlovu a Kuropatkinu. Jak bylo asi včera starým těmto válečníkům, když zvěděli, že Vereščagin, tento druh a očitý svědek jejich udatenství ve válce rusko-turecké. sešel se s nimi v nové válce Ruska s nepřítelem, aby stal se obětí své žízně po prožívání váleč- ných hrůz? ...
Keller Vasilijevič Kuropatkin Turek Vereščagin Dunaj Hradec Rusko
10 article
Z dětství Vereščaginova. Ve svých vzpomínkách z dětství líčí Vereš čagin, který byl i v péře mistrem znamenilým nejen život rnské slechty venkovské — otee Vereščaginův žil jako šlechtic ve vsi Pertovu — nýbrž i vývoj svého uměleckého talentu, který již v nejmladších letech jeho počal se u něho jeviti. Vereščagin vypravuje o sobě takto: První umělecké dílo, které na mě v dětství měm uči- nilo mohutný dojem, byla vlky pronásledovaná trojka, kterou jsem viděl zobrazenu na šátku své chůvy. Chův a koupila šátek ten od podomníh obchodníka, který na svých potulkách krajem rok jako rok se u nás zastavil a v několika při- hrádkách své přenosné skřínky, měl všechno možné na světě, od niti a jehel až do obrazů svatých. Tu viděl člověk Suvarova, Bagracjona, nejčastěji však Kutuzova, jak se smeknutým klo- boukem v ruce pohliží na orla nad ním se vzná- šejícího. Všechny ty obrazy líbily se mně ne- smírně a vzbudily ve mně touhu, abych provedl také něco podobného ... Nejmocněji působila na fantasii moji zmíněná už trojka, pronásledovaná vlky. Okreslil jsem celý ten obraz se stromy sněhem zakrytými, s vlky a s mužem, na něhož dorážejí. Kresba ta byla dílem okamžiku a byla kopil tak věrnou, že chůva, matka a otec, byli radostí nad tím celí u vytrženi. A přece nikomu z nich nenapadlo, že by takový talent měl býti vzděláván a vychováván. Syn šlechtice ze staré rodiny, která byla zapsána v šesté knize ruské šlechtické genealogie — být malířem! Jaká to hanba pro celou rodinu!... Otec můj přivezl jednoho dne z Petrohradu obraz »Ukřižování«, který vzbudil ve mně obrovský zájem.
Vereščaginův čagine Pertův Vereščagin Suvarov Bagracjon Kutuzov Petrohrad
11 article
Stál celý patnáct rublů, rám tolikéž. Jak to musilo být umělecké dílo! Pozvolna kreslil jsem si všecky francouzské litografie a rytiny, jež visely na stěnách otcovy pracovny. Obrazy uvnitř lubercského kostelíku, kam chodíval jsem na návštěvu k strýci, zdály se mi mistrovskými díly, jež na světě nemůže už nic překonati. Zejmena obraz Vzkříšení, malovaný krajanem Počivalovem, uváděl mě do extase. Jakmile se otevřela posvátná vrata kosteliků, ponořil jsem se s celou svou dětskou dušičkou do zázračného toho díla. Tvůrce jeho zdál se mi býti ideálnou jakousi bytostí, o které jsem si nedovedl před. staviti, že by mohla také jísti a píti, jako jini lidé. Pěkná hudba a dobrý zpěv dovedly mne vždy nadehnouti, ale nikdy nestrhly mne jako chlapce v tak svaté nadšení, jako tento prostý obraz kostelní. Za mé umělecké pokusy celkem dostalo se mi málo pochvaly a jediná chůva vyslovila se několikráte, spíše aby mi radost učinila, že něco, co jsem namaloval, je pěkné. Ale její pochvaly byly poněkud podezřelé. Nebot jedenkrát se stalo, že namaloval jsem domeček a ona pochválila moji kresbu slovy: Jaká to hezká kravička. Jako živá . . ..
12 article
Proč neměli Angličané Vereščagina rádi ? Apglické listy oceňujíce Vereščagina jak umělce světového rázu, nemohou mu zapome- nouti, že přese své přátelské styky s králem Eduardem netajil se svým nepřátelstvím, respek- tive nechutí k Angličanům jako k národu. Je tomu tak. Vereščagin pronikl dokonale povahu Britů a shrnul pak o ní svůj úsudek v článku, který v roce 1896 zaslal »Novostem«, dokazuje mimo jiné, že anglická světovláda nedrží se tak silou, jako podivuhodným sebevědomím a démo- nickou drzoslí . . Nejlépa, že to dokazuje příklad britské Indie, kde 60.000 -anghických vojáků drží na uzdě 280 millionů domorodého obyvatelstva. K tomu dodává, že Angličané jsou naprosto nevybíravi při volbě prostředkův, kterými by se obohatili na cizí účet a hospo- dářsky porobili všechny neprohlédavé a neopa- trné národy světa; při tom jsou až do nepo- chopitelné krutosti mstiví za každý pokus po- vstání utlačovaného národa. Vlastnosti tyto dě- lají anglický národ, sestávající z milých, vzdě- laných a vzorně vychovaných jednotlivců, nej- nesympatičtějším ze všech států evropských.
Angličan Vereščagin Eduard Brito Indie
13 article
Na konci článku úsudek svůj o Angličanech shrnuje ve větu: Angličané, jako jednotlivei, jsou roztomili lidé, praví gentlemani, s kterými je příjemno obcovati, ale kdo chce žíti s ná- rodem anglickým v pokoji, učiní dobře, bude-li míti neustále kámen v pěsti . . .« Pochopitelno. že za tato tak případná a pravdivá slova ne- mohou míti Angličané Vereščagina ani po smrti rádi, neboť v jejich povaze od napsání řádků těch nic se nezměnilo, ba pravdivost názoru Vereščaginova ukázala se zvláště při válce s Bury v plném světle. Vereščaginovy výstavy v Praze ... Velkolepá díla Vereščaginova, aspoň čel- nější, známa jsou nám Pražanům jednak z re- produkcí, jednak z výstav, jež uspořádány v Praze po dvakráte v Rudolfinu a to v lé tech 1886 a v r. 1898. První výstava, pořádaná v říjnu roku 1886. vyburcovala naši veřejnost měrou nemalou. Ten- kráte vystaveno v slních Rudolfina 43 obrazůa množství fotogravur. Z obrazů těch jistě v živé paměti obecenstva utkvěl jeho »Turecký la- zaret«, příšerný to výjev, k němuž sujett za- chytil Vereščagin za války rusko-turecké. — O obraze tom píše sám autor takto: »Po dobyti Plevna byl každý domek lazaretem. Obcházelt jsem tyto brlohy s jedním lékařem. Jednoho domácího tázal jsem se: »Ve vašem domě jsou také asi ranění?« „Ano, asi třicet, ale jsou již nepochybně mrtví.“ Vešli jsme do domu. Strašný zápach naplňoval temnou síň — — vše bylo mrtvé... Turci na své raněné zapomněli.« Takovou světnici s hnijícími mrtvolami předsta- vuje tento obraz.
Angličan Vereščagin Vereščaginův Pražan Turek Bura Praha Rudolfinum
14 article
Jinými neméně imposantními obrazy, jež tak hned nevymizí z paměti těch, kdož je viděli, byla »Zed chrámu Šalamounova se lkajícími židy«, »Doprava raněných«, »Jezero v Himalayi«, »Modlitba«, »Mešita perlová v Agře«, »Paláe radžiho Berbula« a řada jiných obrazů zachy- cených z bitev, typy ruských sedláků, genry z malajských hor, tibetánských paláců atd. atd. Výstava jeho vzbudila sensaci v celé Praze a byla neustále oblehána návštěvníky všech vrstev, neboť na výslovné přání Vereščaginovo sníženo vstupné na nejmenší možnou míru, aby i chudas měl příležitost shlédnouti jeho obrazy. Druhá výstava byla počátkem roku 1898, kdy v síních Rudolfina objevil se cyklus obrazů Vereščaginových, známý pod názvem »Napoleon I. v Rusku«. Byla to serie čtrnácti obrazů pod názvy: »Před Moskvou: v očeká- vání deputace bojarů«, »V uspenské kathe- drale«, »V Kremlu — požár«, »Plameny záře«, »Maršál Daroust v Čudově«, »V očeká- vání miru«, »Návrat z petrovského zámku«, »V Gorodni — ku předu nebo zpět?«, »Na ettappě — špatné zprávy z Francie«, »Na vel- kém pochodu — zpáteční tažení«, »Útěk«, »V době odpočinku«, »Cesta jest volna — jen pojďte !«, »Zajati — zastřeleni« a »Hurrá, hurrá, hurrá«. Vereščagin zamýšlel touto serií 14 obrazů z výpravy Napoleona na Rus osvětliti zvláste osobu velkého samovládce a nikoliv snad celé válečné tažení. Poznal totiž ze psaných doklado i zpráv, že se pravidelně v líčení Napoleona nadsazuje jeho hrdinství a jiné dobré vlastnosti a proto malbami svými dokázal, jak César ten jevil se na výpravě malicherným a nerozhodným.
Zeda Šalamounův Vereščaginův Daroust Čudův Vereščagin Napoleon César Agra Praha Rusko Moskva Kreml Francie Rus Rudolfinum Napoleon I
15 article Výtvarné uměnl.
Výtvarné uměnl. K výstavě v Rudolfinu. = Stále ještě a nadále zůstává olevření výroční výstavy Krasoumné jednoty událostív Praze, byť by se nedálo zvláštním úřadním okázalým aktem. Výstavy ty jsou a zůstávají největší a jistě nejrozmanitější ve svém obsahu, mají tradici dlouholetého nepřetržitého trvání honosi se v ní, že bývaly drahně jedinými umě- leckými výstavami v Praze. Mohou se také po- chlubiti tím, že s nimi, s jich celkem, ani obe- censtvo ani kritika nikdy nebyli úplně spokojeni — jako s divadlem. Co jen pamatuji, vždycky se hned na počátku vyskytla otázka, zda letošní výstava jest lepší lonské a vždycky bylo shle- dáno, že letošní, každá přílomná je horší mi- nulé, tak že by, logicky, pětašedesátá byla pod normálem až k nedohlednutí hluboko. Dosud všechny pokusy o výstavy jiné v Praze selhaly potud, že se žádná vedle ní permanetně neudr- žela, soukromé i spolkové, jedny zanikly docela, druhé jen sporadicky nám připomínají, že se dotyčný paragraf stanov přece jen plní. Jediný »Manes« prodlením pouze šesti let dopracoval se výstav stálých, trvalých, téměř nepřetržitých, a poněvadž vždy v nich umělecké zřetele, a jen ty, vzdor všem dusícím a rdousícím poměrům má na zřeteli, bude jeho morální i etická bi- lance skvělá. Až se totiž zakrvácí. Pak také bude mu obecně s politováním a nadšením při- znána zásluha o zvýšení úrovně a jakosti všech ostatních uměleckých výstav pražských o ostetickou výchovu a zjemnění vkusu uměle- ckého svých věrných návštěvníků. Potom
Praha Rudolfinum
16 article
Co mizí nebo zmizí, stává se nám pojednou drahým, nám v Praze, kteří třeba ono zmizen zavinili. Na výstavy v Rudolfinu vedeny byly vždycky nářky a dojista většina z nich ne bez důvodů a oprávnění, a přece když přede dvěma lety ustalovali se v Rudolfinu na úmyslu, vzdát se vůbec svých výročních výstav, se všech stran zaznívaly nářky a protesty. Ale příčiny onoho odhodlání trvají na dále. Rudolfinum v části výtvarnému umění věnované nestačí prostorově víc svému účelu. Na půl roku musí se stěhovat na sta obrazů galerie do skladišť, aby učinily místo temporerní výstavě. Stěhovaným není pr tom zdrávo a návštěvníci galerie jsou zkráceni o přístup i požitek. Že mimo to většina místnosti ve svém rozdělení a osvětlení honositi se může téměř exemplární nevhodnost k úkolům výstavním, véru netřeba zvlášte opakovati; poslední výstavy, letošní ještě důtkli- věji nežli předchozí, samy ťo dosvědčují. Jieh pořadatelé musí mnoho důmyslu vynaložiti, aby je učinili jakž takž schopny k pojmuti a vylo- žení umělecké výstavy, a navštěvovatelé za dnů a chvil jen poněkud méně světlých musí se celé řadě kobek vyhýbati. Má tedy Krasoumná jednota svou naleha- vou otázku výstavních místností, má ji Jednot výtvarných uměleů, odkázaná teď jen na sál »u Štajgrů«, má ji Umělecká beseda, vystavu- jící, kde se jen dá. Dosud ovšem tyto tři in- stituce se omezují, ať z principu či nutnosti, na výstavy jednou do roka. Ale i »Manes« se svými výstavami žije v provisoriu, do příštího roku z milosti prodlouženém. To znamená, že všechen umělecký ruch pražský laboruje na ne- rozřešeném tom problému. A hned i ještě ji- ným směrem. Po stránce finanční totiž. Náš list už loni se jí dotkl a snažil jsem se zde vyložiti příčiny pro subvenční povinnost, anebo.
Manes Praha Rudolfinum Rudolfinum
17 article
zní-li to mileji, obětavost našich instituci, o hmolnou podporu kulturní práce pečujíeích. Dl doslechu »Manes« odhodlal se k peticíma prosbám na přislušných místech. Mohl to uči- niti ne v pokorném prošení, nýbrž s hrdým a sebevědomým odkazem na to, co a za jakých obětí už vykonal. Nevím, zdali tato akce jest už skončena, co z ní však proniklo na veřej- nost, nevydává právě skvělé vysvědčení o tom, že by dožádané korporace byly pochopily po- vinnost zájmů o náš ruch výtvarný a o stupňo- vání a zjemňování vkusu vrstev, jež represen tují. Dosud jim očividně není zcela jasno, že právě poslední moment, jako krásné ovoce dobře řízených výstav, není cosi ideálního, abstrakt- ního a nechopitelného, nýbrž že se vždycky stává povzbuzovatelem každé produkce s umě- ním výtvarným jakkoli souvisící a tím zvyšuje její výnosnost, že je schopen vyzbrojiti ji ke zdatné soutěži národohospodářské doma a snad jednou i na trhu cizím.
18 article
Krasoumná jednota má své místnosti od České spořitelny a ta nepochybně ze svých fondů postará se včaso odvrácení nynější její kalamity. Naše spolky umělecké obrací své zraky k městu, jeho repre- sentaci a správě. Pan K. L. Klusáček v prvním čísle nového ročníku »Díla« resumuje nynější stav záležitosti. Je patrno, že město v zásadě jest ochotno učiniti, co jen může. Zdá se však, že osobní neshody a žárlivosti spolků ztěžují mu rozhodnutí. Neodvažuju se tvrditi, že by mu přicházely vhod. Ty musí být překonány, musí být nalezena formule řešící a prospěšná vnitřní organisaci výstav. Jen aby se nekumulovala in- stituce uměleckých výstav s čímkoli jiným !a nejméně otázka jejich místností. Galerie umění českého prý pomýšlí je přidružiti k sobě. Ne- dovedu si představiti, že by se dříve nebo po- zději neocitla v téže situaci, v jaké jsou nyní v Rudolfinu. Zavede-li její správa občasné vý- stavy, musí tyto být organicky přičleněny k in- tencím a obsahu celé Galerie a takové výstavy musí sama vybírati, pořádati a říditi, a ty sotva vždy se snesou s tendencemi některého spolku uměleckého. Nehledě ani k tomu, že uplyne mnoho ještě let, nežli v Galerii mohou se do- stati k řádnému plnění tohoto bodu svého pro- gramu. Mámeli jen to na zřeteli, co se před našima očima v Praze událo, pozná každý uvá- zlivý bez námahy a obulží, že všechny dosa vadní krásné výsledky výstav »Manesa« mají kořen svůj a vysvětlení v samostatnosti a neod- vislosti jejich podnikatelů a pořadatelů. Vedl jejich horlivosli, obětavosti a nikoli v řadě po- slední, v jejich odvážnosti.
K L Klusáček Rudolfinum Praha Český spořitelna Galerius uměný
19 article
Pomýšli prý se také na to, poříditi výstavi místnosti v budoucím representačním domě, tomto dosud neujasněném konglomerátu všeho možného i nemožného. Proč ne? V té ohromné budově restaurační, kavárenské, spolkové, ob- chodní a nájemné mohou být vskutku někde sály slušné nebo měně vhodné k pořádání vý- stav ku př. fotografů amatérů, Staré Prahy, Hu- sových památek, jež se nyní potloukaly kde mo- hly, a také někdy výstav obrazů, pro něž nenl právě jinde místa. Ale tyto místnosti mohou být jen někde ve vysokých patrech, zastrčené a la- byrintem chodeb a schodů přístupné, omezené plochou i světlem. Jak se do dnes instituce uměleckých výstav, už i u nás, vyvinula, snahy a cesty její, jak se do budoucnosti uka- zují, byla by zde od prvopočátku stísněna a sevřena. Vyžadujeť nutně budovu samo- statnou, venkoncem sobě účelnou, budovu kterou dle měnivých potřeb výstavních možno uvnitř měniti, se skladišti, manipulačními míst- nostmi, v nichž by práce přípravné šly rychle, bez námahy a prakticky před se. Budova pří- zemní a místnosti v přízemí se světlem volně proudícím, neodpíraným a také řiditelným, na místě přístupném a lákavém, v útvaru pěkném a vábivém, k potěše a okrase města, to je, co potřebujeme, a nároky na to nám »Manes« po- sitivně, ostatní spolky negativně, svými trvalými nesnázemi, vydobývají. Rozmysl s odvahou nám ji může uštědřiti, malicherné ohledy, úzkoprsost a nedohlednost nás o ni může připraviti. O nie. menší nejsou ony nároky, nežli kdysi bylya dnes zase pozměněny jsou v záležitosti diva- delní budovy. Co pro divadelní představenía umění bylo a musilo být vykonáno, na to má umění výtvarné stejné právo. Ba snad i většl.
Praha Hu
20 article
Neníť o nic méně nežli umění divadelní — jež odlišuju od divadelní zábavy — záležitostí obecně kulturní a obecného morálního i hmotného blaha, a hlásí-li se k práci a podniku lidé a korporace ne pouze chutí vyzbrojení, nýbrž v této činnosti už skvěle osvědčení, pak všichni rozhodující činitelé nesmí se vyhýbati povinnosti, instituci jimi zavede- nou nejen pro dnes na životě udržeti, ale pro budoucnost řádně, ba co nejdokonaleji a nejtr- vanlivěji ji vypraviti. — Ano, máte pravdu se svojí výčitkou, ze k vůli otázce instituce uměleckých výstav ne- dostal jsem se do výstavy samé a zůstal dlu- žen odpovědi na otázku pro vás, jak se do- mníváte, mnohem akutnější: je-li letošní výstavav Rudolfinu lepší nebo horší lonské; je-li vůbec dobrá nebo špatná; co v ní je vůbec zvláště vynikajícího a co vedle toho pozoruhodného? Možná dost, že se k tomu ani v následujících referátech nedostanu, aspoň ne ve formě, jakou očekáváte, neboť výstavy toho druhu, ve svém celku téměř heterogenní, nepřipouštějí snadno jed- notného a striktního výroku. Přijměte zatím za vděk malou statistikou: Poslední číslo v kata- logu jest 1013; v něm jsem napočítal 95 pla- stik, 307 kreseb a grafik a asi 60 prací umě- lecko průmyslových. Ostatek, přes pět set čísel, jsou malby. Přes osmdesát českých umělců má na těchto zásobách svůj podil. Není toho vie než dost, aspoň pro ubohého referenta Karel B. Mádl.
Ostatek Mádl Rudolfinum
21 article Z pražské kroniky.
Z pražské kroniky. K. V Praze, 14. dubna 1904. Nejen šašek německého divadla, též někteři zcela vážní našinci vtipkovali o nadšení a dvorné úsluze, s jakou byli přijati a oslavováni delegáti pařižstí po celý minulý týden. »To je cavyků s dvěma pařížskými obec- ními staršími! Vozíte je v triumfu po Praze, všechno zbureujete i ulici pro vaše demonstrace Co pak budete provádět, až sem přijede sám pre sident republiky? To bych rád věděl, jak to budete stupňovat ?« Tak sami naši přátelé — neboť jen přátele mohou k nám mluviti tak bez okolků a dovoliti si trochu mentorství — z jistého kroužku pražské společnosti nalévali nám pelyňku do šumivýeh číší, cinkajících na slávu Francie, na přátelství česko- francouzské. »Il y a la maniěre!« odpověděl jsem hrdinou Lavedanovy komedie.
Lavedanův Praha Francie
22 article
Pařižský konšel nebo president republik sou stejně blízci našemu citu pro krásnou Francii, representují, ať patří té neb oné straně, ať je to věhlasný státník či učenec, nebo skromný živnostník či úřadník, nacionalista nebo radikál. tutéž ideu, velkou a jasnou, která se vznáší nad vlajícími prapory slavností, nad rozjařenou hluč- ností bankelů i nad psacími stolky několiká politiků, publicistů, literátů, kteří tiše a v ústraní pracují na velkém díle budouenosti, jež bude plodem té velké idey, které se někteří dne smějí, jako bylo před třiceti léty modou smáti se »hudbě budouenosti.« Nemusíme pranic litovati, že jsme několik dnů věnovali hostění a oslavování dvou Paří- žanů, tím spíše již proto, že tito dva konšelové byli gentlemany každým coulem, muži vynikají- cími a roztomilými. Nestalo se nie přemrště- ného, co by opravňovalo k jistým vtipům výtkám, vše se pohybovalo v pravé míře, při měřeně významu a účelu návštěvy zástupeů Paříže, vše bylo korrektní, od uvítacích slov starosty pražského a přípitků politiků našich až k brillantnímu soirée ve známých salonech vino hradských.
Francie Paříž
23 article
Eífekt i zdar byl úplný. Paříž byla nále- žitě representována pp. Gayem a Cairema Praha se jim objevila v nejvábnějsím světle, dík upřimnosti i taktu, jež spolupůsobily. Byl jsem též poněkud zúčastněn v tomt francouzském týdnu pražském. Splácel jsem, jako někteří jiní, pouze svůj dluh pp. Cairovi a Gavovi, kteří nám prokázali v Paříži tolik milé pozornosti a pohostinné srdečnosti. A jen proto, že oba pánové měli oficiální poslání jmé nem metropole francouzské, vystoupily jist momenty jejich pobytu pražského více do po- předí a zaujaly širší pozornost. »A praktický význam toho všeho?« hartusí na nás muž strašně věcný. Ah, jděte mi k šípku se svou praktičností. která nevidí dále, nežli kam může dosáhnouti ruka, shrabující okamžitý zisk. Je velmi ne- praktickou a obyčejně velmi malichernou tato přílišná praktičnost. Toť se rozumí, že ani velko- lepými demonstracemi na ulici, ani sebe vý- mluvnějšími toasty na banketech, ani novinář- skými články nedosáhneme alliance česko-fran- couzské, nepotáhneme do nějakého nového Kr- ščaku proti společnému nepříteli, ba ani tak brzo nedocílíme provedení »Prodané nevěsty« v Paříži. Ale je to idea. Vysoká, vznášející se idea. Žádný fantom. Velmi účelná iden, pro niž se nadchne i strašně věcný muž, až bude viděti dále přes obrubu svého německého žurnálu, informujícího jej o světových událostech. A proto budeme opakovat, až zase nás na- vštíví slavný politik, geniální umělec nebo ně- jaký obecní starší z Francie, všechny bláhovosti a naivnosti své, nad nimiž krčili rameny ně- kteří rozšaťní našinci a jimž se chechtal ně- mecký histrion.
Paříž Francie Cairema Praha
24 article
I kdyby nebylo jistého vážného pozadí všech těchto projevů politických, uměleckých nebo sokolských mezi Čechy a Francií, byly by pochopitelny a oprávněny již z důvodů sympatie osobní, sympatie dvou rac. U každého takového Francouze, jemuž jsme stiskli v Praze ruku, máme pojištěný vdéčný dojem, ziskali jsme přá- telství. Každý se stane horlivým spolupracovní- kem české propagandy vůči německé propagandě umlčování a lzl. Tedy také nějaký praktický, okamžitý účinek! Naše frankofilské demonstrace nejsou tak zcela neužitečné a nejsou daleko tak plané a směšné jako uetivé a zbrklé otáčení se jistých našich lidí kolem každého německého novináře nebo cabotina z říše, který se odváží mezi nás, do našeho Národního divadla a nehuláká, ne- plivá nám přímo do obličeje urážky Irovy. Po- zoroval jsem tu švandu, veselejší nežli naše vítězoslavné tažení Prahou s pařížskými kon- šely. Z berlínského divadla nebo žurnálu přijde vzácný host a mezi dvěma pitkami ve zdejším »německém domě« podívá se mezi Čechy, mezi ty, jejichž obzor, ať již je to v literatuře, vědě nebo divadle, nesahá dále přes dva nejzářivější majáky civilisace, zvané: Berlín a Videň ! Sho- vívavě vyslechne vzácný host kus české muziky, učiní kompliment provedení, úpravě jeviště i na- povědovi, doví se, kdo je českou největší uměl- kyní, kdo největším dramatickým spisovatelem, které kusy by se mohly přeložit do němčiny atd. A s berlinským nebo frankfurtským hercem jezdí se též po Praze, ukazují se mu památnosti královského města, večer pak se banketuje — ale to vše má diskretnější, intimnější ráz, nežli naše fanfaronské, gaskoňácko- furiantské krato- chvíle francouzsko české
Francouz Irův Čechy Francie Praha Berlín Videň národní divadlo
25 article
Pro uskutečnění těchto praktičtějších styků česko-německých vynalezeny byly již lidé noví, smíšené národnosti. Autoři, píšící v obou zem- ských řečech, jejichž kusy se hrají v Praze jako českého a v Hamburku jako německého původu. Dobrý objev, mosty spojující kulturu a umění dvou národů. Ano i zde je krásná idea. v pozadí. Vítali bychom ji přes všechny naše gaskoňácké choutky, jako duhu míru nad dvěma věčně zápasícími národy. Ale, bohužel, s Němci je těžká řeč. My- slím, že i ten v Praze česky pohostěný berlin- ský herec nebo kritik nevydrží ve své přátelské náladě dále jak za Kralupy. Némci jsou již od věků uvyklí dívat se na nás jako na nižší racu a dosud jsme jim imponovali jen tenkráte, když jsme jim ukázali svou sílu a kuráž. Nevím, jak jim budou imponovat naše básnická nebo koženková dramata, pro něž můžeme, podle vý- roku jistého kritika, hledati zahraniční poroz- umění jen v říši. Byly již učiněny přípravy pro dramatický export český do Němec. Již se kladly zmíněné česko-německé mosty. Ale je to po čertech téžké. Vždyť Němci nechtějí již po- slouchat ani Kubelíkovy housle ! A tak zatím musíme posečkat s věcnými a praktickými styky česko-německými a nezbývá nám nežli se utě- šovati vzdušnými ideály francouzsko- českýmil
Němec Kubelíkův Praha Hamburk Kralupy Némec
26 title
Sportovní věstník.
27 article Šerm.
Šerm. ** Kirchhoffer, dříve než přijede do Prahy k aka- demii „Českého šermiřského klubu“, která koná se již 20. t. m., zůčastní se 18. 1. m. šermířské akademie ve Vídni, ve které setká se s Barbasetlim a Neraličem. Též mistr Franceschini zúčastní se vídeňské akademie, která ve Vídni vzbuzuje velký zájem, zvláště účasten- stvím Kirchhofferovým. Též v Praze návštěva slovut- ného hosta vzbuzuje všeobecný zájem a bude šermíř- ská akademie pražská zlatým hřebem letošního spor- tovního období. ** Mezinárodní šermířský turnaj v Pešti, př kterém vybojovány budou mistrovství Uher v šavl i fleuretu, počne 22. t. m. Athletika a sportovní hry ** Dnes hraje S. K. „Slavia“ proti berlínskému klubu „Hertha“, který je stejné asi síly jako „Viktoria“ a „Union“. U klubu berlínského chválí se řada útočná, která je prý nejlepší v Berlíně. Při dnešním zápase bude míti „Slavie“ příležitost ukázali, co se naučila od Korintanů. ** Česká athletická amaterská Unie distancovala ve schůzi dne 15. t. m. konané na dobu jednoho roku, t. j. do 9. dubna 1905 překročení závod- ního řádu Č. A. A. U. (startování na podnicích Unií nepovolených a neoznámených, vývoji sportu škodí- cích) následující pány: Z K. A. „Bivoj“: Frolik, Ballé a Veselý, ze S. K. „Slavia“: Mir. Šustera, z K. A. „Liben“: Jiša a Novák, z K. A. „Meteor““: Císař, Bechyně Jos., Kouba, Taussig, Štorkan, Hrbek. Jmeno- vaní zde nesmí býti žádným českým klubem v Č. A A. U. zastoupeným do ustanovené doby k závodům připuštěni. Příští schůze koná se dne 29. dubna. *. Č. A. F. C. na Král. Vinohradech hraje dnes proti S. K. S. „Smíchovu“. Začátek o 1/25. hod. odpol. Před tím o 1/23. hod. Č. A. F. C. „Elita“: S. K. S. „Smíchov II.“. Zároveň nám Č. A. k F. C. oznamuje, že se dalsích zápasů v „Challenge Cup“ vzdává a sice z ohledů finančních.
Kirchhoffer Barbasetli Neralič Franceschini Uher S K A A Ball Veselá Šuster Jiša Novák Císař Bechyně Kouba Taussig Štorkan Hrbek F C Král A F C Praha Vídeň Pešť Berlín Bivoj Liben Č . A A Č . A Vinohrady Smíchov šermířský akademie vídeňský akademie Slavia Hertha Mira Meteor Challenge Cup
28 article
** Athletie Club „Sparta“. Dnes v neděl zápasí proti „Spartě“ obě mužstva S. K. „Žižkov“ na hřišti v Holešovicích, proti měšť. pivovaru (stanice elektr. dráby. Nový tento klub ustavil se nedávno z předních žižkovských kroužků. O 1/43. hod. odpol. hraje A. C. „Sparta II.“ proti S. K. „Žižkov II.“ , o 145. hod. odpol. A. C. „Sparta I.“ proti S. K. „Žiž- kov I. ** Josef Smejkal, mistr Evropy v zápase ve prospěch úkolů těl. jednoty »Sokol« v Nuslích. V neděli dne 24. t. m. pořádán bude v Nuslich v Národním domě o 3. hod. odpol. velký mezinárodní zápas mezi p. J. Šmejkalem z Nuslí a p. A. Gloren- tem, mistrem Španělska, z Madridu. Otec p. Glorenta byl Indiánem, matka Španělkou. Mistr Glorento zů- častnil se též zápasu v Rusku, kde vyšel při velké konkurenci jako třetí vítěz. Přítomní byli zápasníci Lurich, Aberg. Cyklop a j. Pan Glorento zavítal do Prahy, by dokončil s p. Šmejkalem zápas, konaný v Bavorsku, který po tuhém, téměř 2 hodiny trvoji- cím boji, nebyl rozhodnut,
S K Smejkal J Šmejkal A Gloren Glorent Indián Španělka Lurich Aberg Glorento Žižkov Holešovice Žiž Evropa Nusle Španělsko Madrid Rusko Praha Bavorsko Athletie klub Sparta Sokol národní dům o 3