ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 141cbb10-7128-11dc-9201-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 33, person 47, org 8, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 17. dubna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 107.
4 masthead . . . . . 2 K
. . . . . 2 K S k s drojí donváškoo ndtot ota. . . 7 K oo 2 K 9 za něsle .
5 masthead
Ka rauní a odpol. listy přodylácí se: * Praze v sdhslnlstrari
Praha
6 masthead
sdpsle ve slislách na reskerí pnnt 5el. . . . . . . rnserac plate re kotovž a ppřn čpl slrace Tně p dmtini- nesaslrcnroa Eekvly ee nsvraerjí.
7 masthead
v drebném prodeji ranni či lo o sobě . .
8 masthead
pa miš e
9 masthead
ně roštos ko ntrre kria s dvojí ziník k leke
10 title
Onešní číslo pre Prahu je o 22 stranách.
Praha
11 article Válka.
Válka. Z Port Arturu, 15. dubna. (Rus. Tel Ag.) Ráno o 6. hodině vyskytlo se na obzoru malé nepřátelské lod- stvo, ale záhy se zase ztratilo, O 10. hodině dopolední objevily se na obzoru 23 nepřátelské lodi. Rozdělily se na dvě části: jedna postavila se za Liaotešanem a stří- lela na břeh a Tygří poloostrov, druhá rozestavila se proti rejděa střílela po Zlaté hoře a ostatních batteriích. Palba trvala s přestáv- kami až do 1 hod. odpolední, Naše lodi odpovídaly nepřímým ohněm. Jednou jistou ranou porouchán japonský křižák. Dle jiných zpráv dvé japouské lodi. Opevněnía město neutrpěly žádné škody. Ně- kolik Číňanů bylo zabito, dva Čí- ňané a dva Rusové raněni. Z Tokia, 16. dubna. (Reuter.) Sou- kromé zvěsti z Koreje potvrzují zprávu, že Rusové soustřeďují na řece Jalu 20,000 m., chtějíce opříti se vtržení Japonců do Mandžurska. Z Londýna, 16. dubna. »Standard« sděluje z Petrohradu: Loďstvo ad- mirála Toga dopravilo — dle roz- šířené zprávy — četné převozní lodi na místo, ležící na západ od ústí řeky Jalu, kde počali pak Ja- ponci přecházeti na pevninu, nepo- zorujíce Rusů, kteří číhali vúkrytu. Když 12.000 Japonců vystonpilo na břeh, přepadlije Rusové a zahnali zpět k lodím. Ja- ponci utrpěli velké ztráty jak na životech, tak na dě- lech. Kromě toho sděluje se, že vy- plulo zase vladivostocké loďstvo z přístavu. Z Londýna, 16. dubna. Kolují zde pevěsti, že Japonci vysadili vojsko na třech mistech v nejbližším okol Port Arturu a že dobývání pevno- sti po souši již zahájeno. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně -
Liaotešan Číňan Rus Japonec Artur Port Artur Rus Tel Aga Tokio Korea Jal Londýn Petrohrad Togo Reuter
12 article Budiž jasněji mezi námi!
Budiž jasněji mezi námi! Pozejíri již sejde se poslanecká sněmovna cislsjtánského rajchsrátu, ale dodnes nikdo neví, co se v ní vlastně diti bude: zda rozzuří se ni znovu parný boj rozvaděných Slovanů Němců, či snad »propukne mír« a nadejde děl- nost parlamentu, jak si ji Poláci přejí? Však podle všech dosavadních projevů ně- necko-centralistických pohlavárů a jejichi tisku, lak i podle celého chování se vlády Körbrovy za doby poslední, musil by se přes noc státi nolný zázrak, aby pozejtři v areně vídeňského purlamentu vítala poslance naše rozvitá magno- lie mírumilovné nálady a dobré vůle na straně našich odpůrců a místo hloží nesnášelivosti ba zášti pozdravila nás nadějná zeleň ochoty
Polák Slovan Němec
13 article
spravedlivosti. My ovšem v zázraky nevěříme v tento nejméně. Spiše obáváme se »japonských« nástrah a úkladných válečných Isti, vůči nimž bude našim zápasníkům s bystrou ostražitost manevrovati, aby věc českou nestihly podobné nehody jako věc ruskou v Port Arturu. Právě před týdnem prohlásili v Brně vůdci německých pokrokárů moravských Grossa d'Elvert za souhlasu přítomného dra. Schůckra, že Němci naprosto nedopustí, aby nám vládou bylo vráceno uloupené nám rovné právo jazyka našeho ve státních úřadech Čech a Moravy (o Slezsku ani nemluvě!) aneb nám byla zaručena česká universita pro Moravu v Brně, jakožto závdavek umožňující nám vzdáti se se ctí ob- strukce a zahájiti s Němci jednání o přlměři národní ve vlastech našich.
Němec Spiš Port Artur Brno Slezsko státní úřad Čechy a Morava český univerzita pro Morava v Brno moravský grosso d ' Elvert
14 article
Po tomto apodiktickém odmitnutí skromné a jediné naši podmínky smírů se strany Němcův, nad jehož drsností Körbrův officiosníž tisk ani krokodilských slzi neprolil, mohli jsme věru za to míti, že bratři Poláci prostě ustanou ode všeho dalšího prostředkování, nahlížejíce za takých okolnosti čirou marnost všeliké snahy lásky a odpovědí společným našim nepřátelům činem státnické a vlastenecké rozšafnosti k němuž již v listopadu m. r. vřele radilo »Sl ov Polskie«: že nám podají ochotně ruky, aby- chom spolu my Češi a Poláci vypra- covali návrhfederalistické ústavy rakouské na základě samosprávy království a zemí a rovnoprávno- sti národů. Tím byl by konečně zjednán základ pro solidární postup všeho, pospolitou myšlenkou sjednoceného Slovanstva rakouského oproti společnému nepřiteli německo-centralisti- ckému, což bylo by dějstvím pro budouenost Rakouska jistě spásonosným. Však žel, nezna- menáme do té chvile, že by ve směrodatných kruzích kola polského byly mysle již k tomuto zdatněmu a nezbytnému činu odhodlány, nýbrž vždy ještě zdá se tam převládati lichá víra, že Němci ku posledu přece snad se ještě umoudři a od nesmiřitelného vzdoru svého proti načim požadavkům spravedlivým za cenu »mového krajského zřízení v Čechách« v čas upustí.
Němcův Körbrův Čech Polák Němec Polskie Rakousko Čechy
15 article
Oba orgány kola polského, krakovský »Czas« jako »Gazetta Narodowa«, pokračují ve své prostředničí úloze i po brněnském tom brutálním osopení se něme- ckých pokrokářů, jako by se nic nebylo přihodilo, dále. Kárají sice pernými výčitkami německou levici, že žádá na nás, abychom bezpodmínečně kapitulovali — uvádějí sice Něm- cům na mysl, že my Čechové bez splnění svých skromných podmínek nemůžeme se ctí zastrčit v pochvu meč obstrukce své, avšak nav zá jem domlouvají zároveň tak nám, abychom prý »nepřepínal zbytečně (!) tetivy« a zřekli se »anarchi stického prostředku obstrukce« aspoň oproti volbě delegace, poněvadž tu jde o záležitost celoříšskou a nikoliv o náš boj s Körbrem. — V pravdě však jde polským mířitelům o více jedná se jim o to, abychom zanechali své ob- strukce vůbec a zvláště proti rakousko-uher- skému vyrovnání, a proto působí nyní — dl výslovného doznání »Gazelty Narodowé« státníci polští sk tomu, aby se Čechové a Němci do- hodli nejprve stran zřízení kra jského. Tento návrh Polákův prý nebyl se strany Němcův odmítnut (což na slovo věříme! Pozn. red.) ale i Čecho ve jsou prý — dle informací »Gazetty Nár. « — ochotni jednati o novou úpravu zemské správy v království českém, bude-li při tom, dle návrhu hr. Dzieduszy- ckého, přísně dbáno zásad sa m správných. Na kolik přenesení jedné část
Gazett Narodowa Čecho Narodowé Němec Polákův Němcův Německo Gazetty národní
16 article
pravomoci místodržitelské na úřady krajské jest myšlenka zdravá — píše dále »G. N.« — na tolik za žádné podmínky nelze dopustiti, aby si krajské úřady dopisovaly přímo s ministerstvy. což by nebylo nic jiného, než roztržení země a seslabení politického vlivu, jenž právem ná- leži českému mistodržitelství, spolu pak by podkopalo kázeň úřadnictva. K tomu Čecho v nesvolí a rozumní Němci ani nemohou toho žádati. Poláci rovněž by vystoupili prot všelkým reformám, jež by seslabovaly mo zemské vlády; jinak však byli by ochotni přivoliti k takové reformě, která by některé agendy z místodržitelství českého přenesla do úřadů krajských, ale jen s tou podminkou, že krajské úřady budou v všem podřízeny míštodržilelstvu a že korrespon- dence krajských úřadů s ministerstvy nebude se diti bezprostředněr. Nuž, všechna čest správně autonomnímu stanovisku Poláků, avšak s dovolením: v tom naprosto nevězí jádro otázky! Tu jde o rěco zcela jiného a neskonale daleko sáhlejšího, než pánové polští tuší. Vládě, byro kracii rakouské jde snad jen o pouhou poho dlnější a prospěšnější opravu posavadní politické správy Čech, vláda a byrokracie chtěla by to snad znovu zkusit s obnovením býv. krajských hejí- manů v Čechách, aby se ulevilo přeliženým pánům radům při českém místodržitelství; avšak ne- hledě k tomu, že by se tu dala zjednst snadněji i mnohem laciněji pomo proslým rozmnožením sil referentů při c. k. místodržitelství pražském, než installael nějakých 13 nebo 16 krajských c. k. hejtman- ství, z nichž každé by stálo 1,600.000 K ročně, — o tuto ryze byro ratickou přeměnu c. k. poli- tické správy Čech Němcům zdejším na- prosto nejde, nýbrž o účel docela jinýa politicky neskonale povážlivější.
G N Němec Polák Čo Čechy
17 article
Slyšte přece hlasy jejich žurnálů, sledujt přece počátky a pohnutky celé té akce jejich nové krajské rozdělení Čech: My mluvíme krajském zřízení — oni ale stále jen o kr aj ském dělení (»Krajseintheilungu«). Tu vězh suk: Když jsme jim odporem svým proti vi- deňským punktacím zkazili vyloužené jimi ná- rodnostní rozdělení okresů politických a soudních, aby si mohli s konstituo v at svou německou zemi v Čechách »očistěnou ode všeho českého« — tedy pokoušejí se nyní o týž cíl — o národní rozdélení země české jinou ce- stou: »národním učlánkováním politické správy v Čechách prostředkem rozdělení země na kraje německé, smíšené a české. Kladou-li Poláe důraz na to, aby c. k. krajstí nejímani bylr pod fízení místodržítelstvu a nikoliv přímo minister stvu vídeňskému, vyhoví asi Němci na kone rádi této theorelické jejich skrupuli autonomisti cké, poněvadž vědl, že to c. k. místodržitelstv v Čecháoh není žádným samostatným autono- mním organismem, nýbrž podřizeno ministerstvu vídeňskému od největšího po nejmenší, jer když dosáhnou své rozdělení země české v kraje národní, v jehož důsledku logickém dojde pak záhy na rozdělení místodržitelství v se ke německou a — »českoněmeckou«. Toho nechť bratří Poláci při svém prostředničním. dobře míněném díle mají na zřeteli a na mysli především: že Němcům zdejším nejde o žádnou reformu politické správy Čech, a lebr žo rozrušení tisícileté politické jed- noty království českého rozvodem obou jejich národů v uzavřené národně ohraničené kraje na základě nespraved- livé námi nikdy neuznané stati- stiky úřadního sčítání lidu v Čechách dle »obcovacího jazyka«.
Němec Polák Čechy
18 article
Počátek té touhy Němců zdejších po ná rodním rozhraničení krajů vlasti naší da- [tuje se již z bouřného r. 1848, kdy nás chtěl přivtělit ske Frankfurtu«. Zde nepoplratelný hi- storický doklad. Bylo dne 28. srpna 1848, když zahájen byl v Teplicích sjezd politických spolků německých měst v Čechách, jehož zúčastnilo se 112 vyslanců Úkolem sjezdu bylo: 1. Upravit Čechy se všem ož- ným opatřením zájmů německých. 2. porada o připojeni se k Německu v po- litickém a 3. průmyslovém i obchodním ohledu. Po několikadenním jednání usnoseno poslati dva přípisy: jeden do Frankfurtu, žádající za přijmuti Čech do celní jlednoty Německa, druhý do Vídně, žádající za — rozdělení země české na říšsk kraje na základě národnosti.“ — Tu vizte embryo potomních agitaci německých. Za jaké doby a příčiny oživil 22. prosince 1886 Plener na sněmu českém německou tu touhu po národním rozdělení krajů českých a po zří- zení krajských úřadů německých a českých? Z nejvášnivějšího nájezdu Němeů na jednotu Čech. Ano, tu vězí suk celé otázky a proto musejí nám bratří Poláci od- pustit, nebudeme-litak ochotni Něm- cům v jejich choutkách po národním „krajstheilungu“ Čech vyhovětit Krajská správa v Čechách dle německých návrhů. Uvažuje dr. Frant. Fied ler.
Němec Čecho Čo doktor František Frankfurt Teplice Čechy Německo Vídeň spolek německý město
19 article Nikoli poprvé objavuje se na veřejnos
Nikoli poprvé objavuje se na veřejnos plán, aby za účelem dokonalejší úpravy veřejné správy vzkříseno bylo k novému životu ústrojí starých krajů v Čechách. V době konstituční nejprve vysloven b takovýto plán na sněmu kroměřižském v 1848/9. Dle osnovy kroměřížské ústavy mělv větší země rozděleny býti na kraje (Čechy 9 Morava 4). V čele každého kraje měl státi krajský chéf, podřízený zemskému chéfovi. Kraj zastupován měl býti sněmem, skládajícím sez volených poslanců. Působnost krajského sněmu měla býti jednak zákonodárnou (úprava záleži- tosti obecních, vyučovacích, chudinství, nemoc- nic a humanitních ústavů v rámci říšských zemských zákonů), jednak správní (spolupůsob- nost v záležitostech obecních, komunikace, úvěr- nictví, mistní nadace, ústavy k zvelebení země- dělstvi). Tehdejší účel tohoto krajského ústrojí byl jasný: Zákonodárná a správní právomoe, kterou kroměřížská ústava nepřílis štědře ze- mím přiznávala, měla míti protiváhu v právo- moci krajů. Kraj měl v obledu správním mii povahu francouzského departementu a jako t- kový podřízen býti přímo ministerstvu; jen po těžkých zápasech v ústavním výboru podařilo se podříditi krajského chéfa zemskému chéfovi na místě ministerstvu, jak bylo původně na- vrhováno. Po druhé objevilo se krajské ústrojí v Če- chách při organisaci správy v r. 1849. V Sta- dionových správních projektech přikázána byla kruji důléžitá úloha. V oboru samosprávy měla dle provisorního zřízení obecního ze dne 17.
Čechy
20 article
března 1849 vedle obecních a okresních zřízen býti i krajská zastupitelstva (»krajské obce, sklá- dající se ze všech v obvodu kraje se nacháze- jících okresnich obcí. «) V oboru politické správy chtěl Stadion provésti toto schema: okresní hejímanství, krajské vlády, ministerstvo; místo- držitelství pokládal Stadion za »zbytečné nýty« ve správě i zamýšlel je proto odstraniti. Než nemoc překazila tento plán, kterým by byly větší země proměněny bývaly v řadu nesamo- statných departementů. Bach, organisuje poli- tickou správu (nejvyšší rozhodnutí ze dne 26. června 1849), ponechal sice místodržitelatví na
Bach
21 article
živu, ale vložil těžiště správy do krajských vládi z rozhodnutí krajských vlád šla odvolání k mi- nisterstvu. Kdežto samosprávné krajské obce ne- vstouply nikdy v život, úřadovaly krajské vlády až do r. 1855, kde následkem nové organisace smíšených úřadů okresních proměněny byly krajské okresní úřady, podřízené zcela místo- držitelství; tyto úřady byly pak zcela odstra- něny v r. 1862, tak že zmizelo tím zase kraj ské ústrojí ze správy Krajské vlády, působivší v době 1849 a 1855, měly tedy seslabiti, ne-li potlačiti ideu správní samostatnosti zemí.
22 article
Když na základě prosincové ústavy upra- vováno bylo Giskrou znovu ústrojí politické správy (zákon ze dne 19. května 1868), nebylo již ke krajům hleděno. Ani v pozdějších plá- nech, jež brzo po Giskrově reformě v příčině reformy veřejné správy se vyskytovaly, nevzpo- menul si nikdo na bývalé kraje. Veřejné správě (politické i samosprávě) v Rakousku byly jíž tehdy činěny tři výtky: přiliš rozsáhlý obvod okresních hejtmanství, dále nedostatečný výkon mistní policie v obeích a konečně dvojitost správních instancí (vedle politického i samo- správné pořadí úřadní). K nápravě těchto vad směřovaly jednak akce v r. 1875—1876 na říšské radě (návrh Goellerichův) podniknutá, je- dnak dotaznik vládou Taaffovou v r. 1881 sně- mům zaslaný. Na říšské radě spatřována byla. tehdy možnost nápravy v tom, že by v soudních okresích zřizovány byly expositury okresních hejímanství, na které mohl by z obcí přenesen býti výkon některých oborů místní policie a ze by samosprávné organisace okresní a zemské vhodně přičlánkovány byly k zeměpanským orga- nisacím politickým, podobným asi způsobem, jak provedeno to bylo nedávno před tím krajským zřízením v Prusku. Jen letmo dotkl se tehdy jeden z řečníků (Plener) toho, že by ve vět- ších zemích mohlo sáhnuto býti zase ke kraj- ským úřadům. Vládní dotazník z r. 1881, něhož patrny jsou ozvuky debat říšské rady z r. 1875—1876, kladl sněmům zcela určité otázky, nemělyli by určité záležitosti místní po- licie vyloučeny býti z působnosti obci, neměly-li by obvody okresních zastupitelstev uvedeny býti ve shodu s politickými okresy, a neměli-li by předsedy zastupitelstev býti okresní hejimani; otázky tyto zodpověděny byly na sněmích zá- porně.
Giskrův Taaffův Plener Rakousko Prusko
23 article
Teprve v roce 1886 nadhozena byla v urči- tější formě myšlenka, nebylo li by lze lepšt úpravy veřejné správy dosáhnouti vzkříšením bývalého ústrojí krajského. Těm, kdo tuto my- šlenku nadhodili, nešlo však o zdokonalení ve- řejné správy, nýbrž o něco zcela jiného. Na českém sněmu r. 1886 opětovali totiž Němci dřívější svůj návrh na zrušení Stremayerova jazykového nařízení ze dne 19. dubna 1880, ke kterému bylo nedávno přibylo Pražákovo nařizení ze dne 23. září 1886, ustanovující, aby při vrchním soudu sepisovány byly návrhy rozsudků jazy- kem, ve kterém spor projednáván. V památné schůzi sněmovní dne 22. prosince 1886, která skončila exodem Němců ze sněmu, odůvodňoval Plener tento návrh řečí, ve které kladl přikrý požadavek, aby »německé uzavřené území vy- klizeno bylo od české správy.« Za tím účelem připojil Piener k dřivějšímu německému poža- davku za národnostní ohraničení soudních okresů širší požadavek za ohraničení též politických okresů správních tak, aby obvody škol. okresů byly současně obvody okresních hejímanství. Aby pak territoriální rozdělení (německý výraz zní »Auseinandersetzung«) mezi Čechy a Němci v Čechách bylo úplné, žádal Plener nad to ještě, aby mezi okresy a zem vsunuty byly větší po- litické jednotky, t. j. bývalé kraje, ovšem ná rodnostně ohraničené i národnostně jednotné.
Němec Stremayerův Pražákův Plener Čechy
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 16. dubna. 5— (Kronika.) Přiležitostný záskok pře dunajský most dovolí někdy zavaditi o novinku sbusední domácnosti. V Lidovém divadle n Bellarit dávali onehdy právě » Der Zapfenstreich poslední »událost« německých jevišť. Hraz kusárníckého života německého. V kuse je je- diná osoba ženského rodu a ta je dcerou stráž- nistra a milenkou poručika. Ostatek samá šavle, ostruha, přilba. Kasárnické drama, s mravním spory svého prostředí. Ovzduší výborně trefeno- Velini dobré představení, návšťéva hojná. Cel- kem trefa. Recitaci děje možno přeskočit. Běží o spor nravního sebecitu s imperativem stavovské po- vinnosti. Spor, v jakém obdobně, tak či onsk, oeitá se přiležitostně každý moderní člověk. J Eastně vyscenován, odtud silný úspěch kusu. Jedna episodka blíže se dotkne českého diváka.
Praha lidový divadlo Bellaritánie
25 article
Vážná jinak hra má svoji směšnou figurku, poznaňského Poláka, důstojnického sluhu M chálka. Poloněmá role, vojenský automat, který jen nejapně gestikuluje, paty sráží, naučené fráze směšným slovanským akcentem vyráží. Upro- střed vážného děje malé vystřídání nálady pro zábavu německého hlediště. Ve třetím jednání je vojenský soud. Scén realistická s plnou věrnosti stavovských a pří ležitostných okolností. K vůli ženské sukni za- pomenul se podřizený voják na svém předsta- veném. Podle vojenského řádu těžký případ. Na výpovědech svědků nesmírně záleží. Jeden po druhém předstupují vážné osoby. Svrchovan napjeli, psychologicky dobře připraveno. Tak Michálek je mezi svědky. Čekal venku v pln parádě. Teď ho předvolali. Předseda soudu — armádním jazykem, roz- umí se — vykládá Michálkovi význam a váhu stědectví. Klade mu na srdce, aby mluvil jen pavdu a svatou pravdu. Michálek, přilbu dra- gounskou na hlavě, těžkou jezdeckou šavli po boku, stojí jako šňůra. Když předseda domluvil. spustí Michálek, jak si to pamatoval ze cvi čisté
Polák Michálek Upro
26 article
— Beféln, herr Major Rozšafný předseda, poněkud na rozpacíeh opakuje své naučení a vyzvání. Domlouvá Mi chálkovi tonem otcovským, skoro srdečným, aby jen pověděl, co snad ví, nebo co může na sv svědomí vypovědět. Michálek chvili jakoby přemýšlel, potou zase stejným tónem nezvratného automatství: — Beféln, herr Major — Poslechněte, Michálku, nerozuměl jste mi dobře! zase předseda. Jde o to, abyste tal a tak ! Rozumite? — Beféln, herr Majorl — Co tedy můžete povědět? Michálek po malé přestávce. — Beféln, herr Majorl Obecenstvo přes napjetí chvíle kucká s veselostí. Jeden z přisedících soudu, žoviáln muž, vyšší důstojník, hlásí se o slovo. Domnívá se miti tajemství, jak třeba »mluviti s lidem. Přistoupí blíže k Michálkovi a co možná popu lárně napomáhá jeho intelligenci Vše marno. Michálek vede pořád svou Vždycky po »trapně« humoristicky pauze: — Beféln, herr Major Nezbývá konečně slavnému soudnímu dvoru než uznati zjevnou »nepříčetnost« svědka a upu stíti od dalšího jeho výslechu. Zábavná pro německý parterre episodka je vlastně satyrou na známé předpisy armádníh jazyka. Těžko by bylo, v rychlosti podati říz- nější. Autor, pan Beyerlein, má náhodou už své jméno v soudobé německé spisbě. Jinak byste jej směle mohli považovati za vtipného — Slovana, který z heroismu národního se oděl ně meckou literární maskou.
Major Michálek Majorl Beyerlein Slovan
27 article
Osoba v zápase s požadavkem svého okoli potřebou společnosti, s povinností stavu, po volání! Co tu otázek svědomí, co mravných sporů a zápletek otřasnýchl Imperativ mravního citu zápolicí s imp rativem hmotné existence: není v tom, na pří klad, všecka naše národní otázka? Co tu případů z denního života, rodinného, veřejného obchodního, úřadního! Co dramatických látek. jež volají po vyjasnění a rozřešení! Kde jsou paprsky pronikavého Röntgenova světla, aby pro- svitily českému hledišti složitost mravních sou- vislostí a vztahů, která tvoři obsah každodenníh českého života ? Kde je dramatik velké obrazo- vaci mohutnosti, aby postavil českého diváka samo ohnisko psychofysikálního procesu ? Aby donutil diváka přiznati v rozechvění: ano, ten je můj případ, prosvícený, vyjasněný do posled- ního škubnutí žilky?
Röntgenův
28 article
Arci jsme všickni syti frazí, nechceme p- slouchat deklamace, vlastenecké odrhovačky Protiví se nám vše, co připomíná hluchý refrén, dunivou prázdnotu hesel ! Však v tom je právě tajemství pravého umění, přijíti s luskem plným. ne s prázdnou slupkou V závěti nedávno zesnulého známého vl- stence byl odstavec, který vzbudil zaslouženou pozornost. Zámožný muž odkazoval své vnučc slušný majetek se zvláštní podmínkou. Nesmís až doroste vybrati ženicha ze stavu — důstoj- nického. Kdyby se zachovala proti ustanovení, pozbude práva na dědictví. V několika prostých slovech rodinného kšaftu neobráží se tu tragika národně společenských poměrů? Jaká látka pro dramatika, jenž by dovedl v plné životnosti uzře- telnit mravní oprávněnost národně hospodářských rozpaků odcházejícího otce vlastence Arci, že je látka z tak zvaných »choulo- stivých«. Leč, která pak z moderních společen- ských otázek, doopravdy řešena, není choulo- stiva? A přece by nešlo o to, aby zpracováním látky bylo štváno a tendenčně nanášeno. Šlo by o to, s vyššího hlediska, v zájmu vyšším vněsii světlo do látky, prosvítiti pletivo popudů psycho- logických, fysiologiekých, společenských, jež s tu mísí V kuse německého autora hlavní hirdina,
29 article
jízdecký poručík, šlechtic rodem, líčen je d poslední chvíle sympaticky, s pravou noblesou objektivné mílovnosti pravdy a přece muž na konec stane obnažen a hluboce pokořen mravní prázdnotou svého stavovského názoru — důstojnické cti! V tom je právě dovednost po volaného dramatika, zachytit a svésti v rámec obrazu jako v retortu chemika dané sily živlů. aby rozpoulány mohly na sebe působiti nezkrá cenou mohutností své přirozené povahy. Stara komědie ustanovovala předem: zde je zásťupee ctnosti, zde lotr! Nemohla pak následovat. než — deklamace. A to je, co se nám dnes už příči. Chceme skutečný poměr, skutečnié lidi. chceme důsledky pomérů, chceme rozbor a — přesvědčení. Naše domácí modernistická spisba vyhýbá se vytrvale látkám a otázkám národně českým Domýšlí se, že je v tom příkaz její důstojnosti. Dnešní světový modernism se podobnými otáz- kami také nezabývá. Zatím je příčina jiná. Světový modernism těch otázek nezná, protože není tlačen žádnou s vojí potřebou. Ale my jame tlačeni, my bychom polřebovali součinnost svojí spisby, ale naše produkce — mlčí. Není pochyby, autor, který by tu měl tvo- řiti ze hluboka, musil by především disponovati velikou — znalostí života a poměrů. A tu je hlavn závada ! Náš modernism zná jen látky a otázky. kterých se dočell v knihách cizích. Opáčiti je- jich obdoby a podoby, odívati je českým jmé- nem a slovem považuje za svoji, sebe jedině hod- nou — uměleckou povinnost. A tak stojíme zatím nad svojí látkou, které zůstává — nezpracována. Čekáme . .
30 article
Z nedávné rozmluvy s členem výboru na- šeho nakladatelského družstva — Náš podnik je přece po výtce vlaste- necký, založen, aby prospěl vlastní, domác produkci? — Zajisté ! Což pochybujete? — Jak nepochybovat, když se právě ohl šuje sbírka — překladů ! Nemáme snad překlada ještě dost Ale muž se jen útrpně pousmál. — Jaká prostomyslnost! Rozpočet na pěti prstech: abychom mohli pěstovat domácí pro- dukci, musíme existovat, abychom existovali, mu- síme vydělávat a to právě nejde — z domác produkce- Tedy starý nářek: obecenstvo je vinnol Nechce kupovat domácí věcil Však, kdo ví ? Ještě obrat rozmluvyi — Tedy z obchiodních choutek budete pě- stovat cizí sensační zboží ? Škváry? — Nikoliv, máme na mysli výběr dobrých, cenných prací. A ty půjdou na odbyt?
31 article
— Jak by nel Tedy přece není vinno obecenstvo ! Kupuje přeložené cenné věci! Má tedy vkus. Když přeložené, proč by nekupovalo cenné domácí ? a vskutku máme doklady, že se dobrá věc neztrati, třeba byla domácí. Ošem nemusí být všecko obecně dobré, v čem si lak zvaná lilerární kri- tika pochvaluje. Jsou vkusy a směry, klikya choutky, jež přirozeně leští a voskují svá hesla a stlty. Ale máme nepochybně dobré autory, kteří voli nepochybně české, domácí látky, a historické, ať současně. A přece jdou z na me- nitě na odbyt! Jmén netřeba uvádět. Je tedy zřejmo stanovisko obecenstva. Vol radějí látku sobě cizí v dokonalém zpracováni, třeba cizím, nežli otázky sobě vzdálené a cizí, třeba ve zpracování — domácim. Umění ať je výkvět života! Ten květ je pravý, který na vlastním stonku sedí. A jel zušlechtěn cizím roubem, ať je aspoň prostou- pen šťávou z vlastní půdy ! Také v umění nej- více dojme, co dovedlo zasáhnouti nejbliže k mému zájmu, co mne chtěj nechtěj k pocho pení měho zájmu přinutilo Tak ze své návštěvy v sousedství se vracím zase ke vlastním potřebám a nedostatkům
Ted