1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 17. dubna 1904.
Praha
4
masthead
. . . . . 2 K
. . . . . 2 K
S k
s drojí donváškoo
ndtot ota. . . 7 K oo
2 K 9
za něsle .
5
masthead
Ka rauní a odpol. listy
přodylácí se:
* Praze v sdhslnlstrari
Praha
6
masthead
sdpsle
ve slislách na reskerí
pnnt 5el. . . . . . .
rnserac
plate re kotovž a ppřn
čpl
slrace Tně p dmtini-
nesaslrcnroa
Eekvly ee nsvraerjí.
7
masthead
v drebném prodeji
ranni či lo o sobě . .
9
masthead
ně roštos
ko
ntrre kria
s dvojí ziník
k leke
10
title
Onešní číslo pre Prahu je o 22 stranách.
Praha
11
article
Válka.
Válka.
Z Port Arturu, 15. dubna. (Rus. Tel
Ag.) Ráno o 6. hodině vyskytlo se
na obzoru malé nepřátelské lod-
stvo, ale záhy se zase ztratilo,
O 10. hodině dopolední objevily
se na obzoru 23 nepřátelské lodi.
Rozdělily se na dvě části: jedna
postavila se za Liaotešanem a stří-
lela na břeh a Tygří poloostrov,
druhá rozestavila se proti rejděa
střílela po Zlaté hoře a ostatních
batteriích. Palba trvala s přestáv-
kami až do 1 hod. odpolední, Naše
lodi odpovídaly nepřímým ohněm.
Jednou jistou ranou porouchán
japonský křižák. Dle jiných zpráv
dvé japouské lodi. Opevněnía
město neutrpěly žádné škody. Ně-
kolik Číňanů bylo zabito, dva Čí-
ňané a dva Rusové raněni.
Z Tokia, 16. dubna. (Reuter.) Sou-
kromé zvěsti z Koreje potvrzují
zprávu, že Rusové soustřeďují na
řece Jalu 20,000 m., chtějíce opříti
se vtržení Japonců do Mandžurska.
Z Londýna, 16. dubna. »Standard«
sděluje z Petrohradu: Loďstvo ad-
mirála Toga dopravilo — dle roz-
šířené zprávy — četné převozní
lodi na místo, ležící na západ od
ústí řeky Jalu, kde počali pak Ja-
ponci přecházeti na pevninu, nepo-
zorujíce Rusů, kteří číhali vúkrytu.
Když 12.000 Japonců vystonpilo
na břeh, přepadlije Rusové
a zahnali zpět k lodím. Ja-
ponci utrpěli velké ztráty
jak na životech, tak na dě-
lech.
Kromě toho sděluje se, že vy-
plulo zase vladivostocké loďstvo
z přístavu.
Z Londýna, 16. dubna. Kolují zde
pevěsti, že Japonci vysadili vojsko
na třech mistech v nejbližším okol
Port Arturu a že dobývání pevno-
sti po souši již zahájeno.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně -
Liaotešan
Číňan
Rus
Japonec
Artur
Port Artur
Rus
Tel Aga
Tokio
Korea
Jal
Londýn
Petrohrad
Togo
Reuter
12
article
Budiž jasněji mezi námi!
Budiž jasněji mezi námi!
Pozejíri již sejde se poslanecká sněmovna
cislsjtánského rajchsrátu, ale dodnes nikdo neví,
co se v ní vlastně diti bude: zda rozzuří se
ni znovu parný boj rozvaděných Slovanů
Němců, či snad »propukne mír« a nadejde děl-
nost parlamentu, jak si ji Poláci přejí?
Však podle všech dosavadních projevů ně-
necko-centralistických pohlavárů a jejichi tisku,
lak i podle celého chování se vlády Körbrovy
za doby poslední, musil by se přes noc státi
nolný zázrak, aby pozejtři v areně vídeňského
purlamentu vítala poslance naše rozvitá magno-
lie mírumilovné nálady a dobré vůle na straně
našich odpůrců a místo hloží nesnášelivosti ba
zášti pozdravila nás nadějná zeleň ochoty
Polák
Slovan Němec
13
article
spravedlivosti. My ovšem v zázraky nevěříme
v tento nejméně. Spiše obáváme se »japonských«
nástrah a úkladných válečných Isti, vůči nimž
bude našim zápasníkům s bystrou ostražitost
manevrovati, aby věc českou nestihly podobné
nehody jako věc ruskou v Port Arturu.
Právě před týdnem prohlásili v Brně vůdci
německých pokrokárů moravských Grossa
d'Elvert za souhlasu přítomného dra. Schůckra,
že Němci naprosto nedopustí, aby nám vládou
bylo vráceno uloupené nám rovné právo jazyka
našeho ve státních úřadech Čech a Moravy (o
Slezsku ani nemluvě!) aneb nám byla zaručena
česká universita pro Moravu v Brně, jakožto
závdavek umožňující nám vzdáti se se ctí ob-
strukce a zahájiti s Němci jednání o přlměři
národní ve vlastech našich.
Němec
Spiš
Port Artur
Brno
Slezsko
státní úřad Čechy a Morava
český univerzita pro Morava v Brno
moravský grosso d ' Elvert
14
article
Po tomto apodiktickém odmitnutí skromné
a jediné naši podmínky smírů se strany Němcův,
nad jehož drsností Körbrův officiosníž tisk ani
krokodilských slzi neprolil, mohli jsme věru za
to míti, že bratři Poláci prostě ustanou ode
všeho dalšího prostředkování, nahlížejíce za
takých okolnosti čirou marnost všeliké snahy
lásky a odpovědí společným našim nepřátelům
činem státnické a vlastenecké rozšafnosti k
němuž již v listopadu m. r. vřele radilo »Sl ov
Polskie«: že nám podají ochotně ruky, aby-
chom spolu my Češi a Poláci vypra-
covali návrhfederalistické ústavy
rakouské na základě samosprávy
království a zemí a rovnoprávno-
sti národů. Tím byl by konečně zjednán
základ pro solidární postup všeho, pospolitou
myšlenkou sjednoceného Slovanstva rakouského
oproti společnému nepřiteli německo-centralisti-
ckému, což bylo by dějstvím pro budouenost
Rakouska jistě spásonosným. Však žel, nezna-
menáme do té chvile, že by ve směrodatných
kruzích kola polského byly mysle již k tomuto
zdatněmu a nezbytnému činu odhodlány, nýbrž
vždy ještě zdá se tam převládati lichá víra, že
Němci ku posledu přece snad se ještě umoudři
a od nesmiřitelného vzdoru svého proti načim
požadavkům spravedlivým za cenu »mového
krajského zřízení v Čechách« v čas
upustí.
Němcův
Körbrův
Čech
Polák
Němec
Polskie
Rakousko
Čechy
15
article
Oba orgány kola polského, krakovský
»Czas« jako »Gazetta Narodowa«, pokračují ve
své prostředničí úloze i po brněnském
tom brutálním osopení se něme-
ckých pokrokářů, jako by se nic nebylo
přihodilo, dále. Kárají sice pernými výčitkami
německou levici, že žádá na nás, abychom
bezpodmínečně kapitulovali — uvádějí sice Něm-
cům na mysl, že my Čechové bez splnění svých
skromných podmínek nemůžeme se ctí zastrčit
v pochvu meč obstrukce své, avšak nav zá
jem domlouvají zároveň tak
nám, abychom prý »nepřepínal
zbytečně (!) tetivy« a zřekli se »anarchi
stického prostředku obstrukce« aspoň oproti
volbě delegace, poněvadž tu jde o záležitost
celoříšskou a nikoliv o náš boj s Körbrem. —
V pravdě však jde polským mířitelům o více
jedná se jim o to, abychom zanechali své ob-
strukce vůbec a zvláště proti rakousko-uher-
skému vyrovnání, a proto působí nyní — dl
výslovného doznání »Gazelty Narodowé« státníci
polští sk tomu, aby se Čechové a Němci do-
hodli nejprve stran zřízení kra jského.
Tento návrh Polákův prý nebyl se
strany Němcův odmítnut (což na
slovo věříme! Pozn. red.) ale i Čecho ve
jsou prý — dle informací »Gazetty Nár. « —
ochotni jednati o novou úpravu
zemské správy v království českém, bude-li při
tom, dle návrhu hr. Dzieduszy-
ckého, přísně dbáno zásad sa m
správných. Na kolik přenesení jedné část
Gazett
Narodowa
Čecho
Narodowé
Němec
Polákův
Němcův
Německo
Gazetty národní
16
article
pravomoci místodržitelské na úřady krajské jest
myšlenka zdravá — píše dále »G. N.« — na
tolik za žádné podmínky nelze dopustiti, aby si
krajské úřady dopisovaly přímo s ministerstvy.
což by nebylo nic jiného, než roztržení země
a seslabení politického vlivu, jenž právem ná-
leži českému mistodržitelství, spolu pak by
podkopalo kázeň úřadnictva. K tomu Čecho v
nesvolí a rozumní Němci ani nemohou toho
žádati. Poláci rovněž by vystoupili prot
všelkým reformám, jež by seslabovaly mo
zemské vlády; jinak však byli by
ochotni přivoliti k takové reformě, která
by některé agendy z místodržitelství českého
přenesla do úřadů krajských, ale jen
s tou podminkou, že krajské úřady budou v
všem podřízeny míštodržilelstvu a že korrespon-
dence krajských úřadů s ministerstvy nebude
se diti bezprostředněr.
Nuž, všechna čest správně autonomnímu
stanovisku Poláků, avšak s dovolením: v tom
naprosto nevězí jádro otázky! Tu
jde o rěco zcela jiného a neskonale daleko
sáhlejšího, než pánové polští tuší. Vládě, byro
kracii rakouské jde snad jen o pouhou poho
dlnější a prospěšnější opravu posavadní politické
správy Čech, vláda a byrokracie chtěla by to snad
znovu zkusit s obnovením býv. krajských hejí-
manů v Čechách, aby se ulevilo přeliženým pánům
radům při českém místodržitelství; avšak ne-
hledě k tomu, že by se tu dala zjednst
snadněji i mnohem laciněji pomo
proslým rozmnožením sil referentů při
c. k. místodržitelství pražském, než installael
nějakých 13 nebo 16 krajských c. k. hejtman-
ství, z nichž každé by stálo 1,600.000 K ročně,
— o tuto ryze byro ratickou přeměnu c. k. poli-
tické správy Čech Němcům zdejším na-
prosto nejde, nýbrž o účel docela jinýa
politicky neskonale povážlivější.
G N
Němec
Polák
Čo
Čechy
17
article
Slyšte přece hlasy jejich žurnálů, sledujt
přece počátky a pohnutky celé té akce jejich
nové krajské rozdělení Čech: My mluvíme
krajském zřízení — oni ale stále jen o kr aj
ském dělení (»Krajseintheilungu«). Tu vězh
suk: Když jsme jim odporem svým proti vi-
deňským punktacím zkazili vyloužené jimi ná-
rodnostní rozdělení okresů politických
a soudních, aby si mohli s konstituo v at
svou německou zemi v Čechách »očistěnou
ode všeho českého« — tedy pokoušejí se nyní o týž
cíl — o národní rozdélení země české jinou ce-
stou: »národním učlánkováním politické správy
v Čechách prostředkem rozdělení země na kraje
německé, smíšené a české. Kladou-li Poláe
důraz na to, aby c. k. krajstí nejímani bylr pod
fízení místodržítelstvu a nikoliv přímo minister
stvu vídeňskému, vyhoví asi Němci na kone
rádi této theorelické jejich skrupuli autonomisti
cké, poněvadž vědl, že to c. k. místodržitelstv
v Čecháoh není žádným samostatným autono-
mním organismem, nýbrž podřizeno ministerstvu
vídeňskému od největšího po nejmenší, jer
když dosáhnou své rozdělení země české v kraje
národní, v jehož důsledku logickém dojde pak
záhy na rozdělení místodržitelství v se ke
německou a — »českoněmeckou«.
Toho nechť bratří Poláci při svém prostředničním.
dobře míněném díle mají na zřeteli a na mysli
především: že Němcům zdejším nejde o žádnou
reformu politické správy Čech, a lebr žo
rozrušení tisícileté politické jed-
noty království českého rozvodem
obou jejich národů v uzavřené národně
ohraničené kraje na základě nespraved-
livé námi nikdy neuznané stati-
stiky úřadního sčítání lidu v Čechách dle
»obcovacího jazyka«.
Němec
Polák
Čechy
18
article
Počátek té touhy Němců zdejších po
ná rodním rozhraničení krajů vlasti naší da-
[tuje se již z bouřného r. 1848, kdy nás chtěl
přivtělit ske Frankfurtu«. Zde nepoplratelný hi-
storický doklad. Bylo dne 28. srpna 1848, když
zahájen byl v Teplicích sjezd politických
spolků německých měst v Čechách,
jehož zúčastnilo se 112 vyslanců Úkolem sjezdu
bylo: 1. Upravit Čechy se všem ož-
ným opatřením zájmů německých.
2. porada o připojeni se k Německu v po-
litickém a 3. průmyslovém i obchodním ohledu.
Po několikadenním jednání usnoseno poslati
dva přípisy: jeden do Frankfurtu, žádající
za přijmuti Čech do celní jlednoty
Německa, druhý do Vídně, žádající za —
rozdělení země české na říšsk
kraje na základě národnosti.“ —
Tu vizte embryo potomních agitaci německých.
Za jaké doby a příčiny oživil 22. prosince 1886
Plener na sněmu českém německou tu touhu
po národním rozdělení krajů českých a po zří-
zení krajských úřadů německých a českých? Z
nejvášnivějšího nájezdu Němeů
na jednotu Čech. Ano, tu vězí suk celé
otázky a proto musejí nám bratří Poláci od-
pustit, nebudeme-litak ochotni Něm-
cům v jejich choutkách po národním
„krajstheilungu“ Čech vyhovětit
Krajská správa v Čechách dle
německých návrhů.
Uvažuje dr. Frant. Fied ler.
Němec
Čecho
Čo
doktor
František
Frankfurt
Teplice
Čechy
Německo
Vídeň
spolek německý město
19
article
Nikoli poprvé objavuje se na veřejnos
Nikoli poprvé objavuje se na veřejnos
plán, aby za účelem dokonalejší úpravy veřejné
správy vzkříseno bylo k novému životu ústrojí
starých krajů v Čechách.
V době konstituční nejprve vysloven b
takovýto plán na sněmu kroměřižském v
1848/9. Dle osnovy kroměřížské ústavy mělv
větší země rozděleny býti na kraje (Čechy 9
Morava 4). V čele každého kraje měl státi
krajský chéf, podřízený zemskému chéfovi. Kraj
zastupován měl býti sněmem, skládajícím sez
volených poslanců. Působnost krajského sněmu
měla býti jednak zákonodárnou (úprava záleži-
tosti obecních, vyučovacích, chudinství, nemoc-
nic a humanitních ústavů v rámci říšských
zemských zákonů), jednak správní (spolupůsob-
nost v záležitostech obecních, komunikace, úvěr-
nictví, mistní nadace, ústavy k zvelebení země-
dělstvi). Tehdejší účel tohoto krajského ústrojí
byl jasný: Zákonodárná a správní právomoe,
kterou kroměřížská ústava nepřílis štědře ze-
mím přiznávala, měla míti protiváhu v právo-
moci krajů. Kraj měl v obledu správním mii
povahu francouzského departementu a jako t-
kový podřízen býti přímo ministerstvu; jen po
těžkých zápasech v ústavním výboru podařilo
se podříditi krajského chéfa zemskému chéfovi
na místě ministerstvu, jak bylo původně na-
vrhováno.
Po druhé objevilo se krajské ústrojí v Če-
chách při organisaci správy v r. 1849. V Sta-
dionových správních projektech přikázána byla
kruji důléžitá úloha. V oboru samosprávy měla
dle provisorního zřízení obecního ze dne 17.
Čechy
20
article
března 1849 vedle obecních a okresních zřízen
býti i krajská zastupitelstva (»krajské obce, sklá-
dající se ze všech v obvodu kraje se nacháze-
jících okresnich obcí. «) V oboru politické správy
chtěl Stadion provésti toto schema: okresní
hejímanství, krajské vlády, ministerstvo; místo-
držitelství pokládal Stadion za »zbytečné nýty«
ve správě i zamýšlel je proto odstraniti. Než
nemoc překazila tento plán, kterým by byly
větší země proměněny bývaly v řadu nesamo-
statných departementů. Bach, organisuje poli-
tickou správu (nejvyšší rozhodnutí ze dne 26.
června 1849), ponechal sice místodržitelatví na
Bach
21
article
živu, ale vložil těžiště správy do krajských vládi
z rozhodnutí krajských vlád šla odvolání k mi-
nisterstvu. Kdežto samosprávné krajské obce ne-
vstouply nikdy v život, úřadovaly krajské vlády
až do r. 1855, kde následkem nové organisace
smíšených úřadů okresních proměněny byly
krajské okresní úřady, podřízené zcela místo-
držitelství; tyto úřady byly pak zcela odstra-
něny v r. 1862, tak že zmizelo tím zase kraj
ské ústrojí ze správy
Krajské vlády, působivší v době 1849 a
1855, měly tedy seslabiti, ne-li potlačiti ideu
správní samostatnosti zemí.
22
article
Když na základě prosincové ústavy upra-
vováno bylo Giskrou znovu ústrojí politické
správy (zákon ze dne 19. května 1868), nebylo
již ke krajům hleděno. Ani v pozdějších plá-
nech, jež brzo po Giskrově reformě v příčině
reformy veřejné správy se vyskytovaly, nevzpo-
menul si nikdo na bývalé kraje. Veřejné správě
(politické i samosprávě) v Rakousku byly jíž
tehdy činěny tři výtky: přiliš rozsáhlý obvod
okresních hejtmanství, dále nedostatečný výkon
mistní policie v obeích a konečně dvojitost
správních instancí (vedle politického i samo-
správné pořadí úřadní). K nápravě těchto vad
směřovaly jednak akce v r. 1875—1876 na
říšské radě (návrh Goellerichův) podniknutá, je-
dnak dotaznik vládou Taaffovou v r. 1881 sně-
mům zaslaný. Na říšské radě spatřována byla.
tehdy možnost nápravy v tom, že by v soudních
okresích zřizovány byly expositury okresních
hejímanství, na které mohl by z obcí přenesen
býti výkon některých oborů místní policie a ze
by samosprávné organisace okresní a zemské
vhodně přičlánkovány byly k zeměpanským orga-
nisacím politickým, podobným asi způsobem, jak
provedeno to bylo nedávno před tím krajským
zřízením v Prusku. Jen letmo dotkl se tehdy
jeden z řečníků (Plener) toho, že by ve vět-
ších zemích mohlo sáhnuto býti zase ke kraj-
ským úřadům. Vládní dotazník z r. 1881,
něhož patrny jsou ozvuky debat říšské rady z
r. 1875—1876, kladl sněmům zcela určité
otázky, nemělyli by určité záležitosti místní po-
licie vyloučeny býti z působnosti obci, neměly-li
by obvody okresních zastupitelstev uvedeny býti
ve shodu s politickými okresy, a neměli-li by
předsedy zastupitelstev býti okresní hejimani;
otázky tyto zodpověděny byly na sněmích zá-
porně.
Giskrův
Taaffův
Plener
Rakousko
Prusko
23
article
Teprve v roce 1886 nadhozena byla v urči-
tější formě myšlenka, nebylo li by lze lepšt
úpravy veřejné správy dosáhnouti vzkříšením
bývalého ústrojí krajského. Těm, kdo tuto my-
šlenku nadhodili, nešlo však o zdokonalení ve-
řejné správy, nýbrž o něco zcela jiného. Na českém
sněmu r. 1886 opětovali totiž Němci dřívější
svůj návrh na zrušení Stremayerova jazykového
nařízení ze dne 19. dubna 1880, ke kterému
bylo nedávno přibylo Pražákovo nařizení ze dne
23. září 1886, ustanovující, aby při vrchním
soudu sepisovány byly návrhy rozsudků jazy-
kem, ve kterém spor projednáván. V památné
schůzi sněmovní dne 22. prosince 1886, která
skončila exodem Němců ze sněmu, odůvodňoval
Plener tento návrh řečí, ve které kladl přikrý
požadavek, aby »německé uzavřené území vy-
klizeno bylo od české správy.« Za tím účelem
připojil Piener k dřivějšímu německému poža-
davku za národnostní ohraničení soudních okresů
širší požadavek za ohraničení též politických
okresů správních tak, aby obvody škol. okresů
byly současně obvody okresních hejímanství.
Aby pak territoriální rozdělení (německý výraz
zní »Auseinandersetzung«) mezi Čechy a Němci
v Čechách bylo úplné, žádal Plener nad to ještě,
aby mezi okresy a zem vsunuty byly větší po-
litické jednotky, t. j. bývalé kraje, ovšem ná
rodnostně ohraničené i národnostně jednotné.
Němec
Stremayerův
Pražákův
Plener
Čechy
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 16. dubna.
5— (Kronika.) Přiležitostný záskok pře
dunajský most dovolí někdy zavaditi o novinku
sbusední domácnosti. V Lidovém divadle n
Bellarit dávali onehdy právě » Der Zapfenstreich
poslední »událost« německých jevišť. Hraz
kusárníckého života německého. V kuse je je-
diná osoba ženského rodu a ta je dcerou stráž-
nistra a milenkou poručika. Ostatek samá šavle,
ostruha, přilba. Kasárnické drama, s mravním
spory svého prostředí. Ovzduší výborně trefeno-
Velini dobré představení, návšťéva hojná. Cel-
kem trefa.
Recitaci děje možno přeskočit. Běží o spor
nravního sebecitu s imperativem stavovské po-
vinnosti. Spor, v jakém obdobně, tak či onsk,
oeitá se přiležitostně každý moderní člověk. J
Eastně vyscenován, odtud silný úspěch kusu.
Jedna episodka blíže se dotkne českého diváka.
Praha
lidový divadlo
Bellaritánie
25
article
Vážná jinak hra má svoji směšnou figurku,
poznaňského Poláka, důstojnického sluhu M
chálka. Poloněmá role, vojenský automat, který
jen nejapně gestikuluje, paty sráží, naučené fráze
směšným slovanským akcentem vyráží. Upro-
střed vážného děje malé vystřídání nálady pro
zábavu německého hlediště.
Ve třetím jednání je vojenský soud. Scén
realistická s plnou věrnosti stavovských a pří
ležitostných okolností. K vůli ženské sukni za-
pomenul se podřizený voják na svém předsta-
veném. Podle vojenského řádu těžký případ.
Na výpovědech svědků nesmírně záleží. Jeden
po druhém předstupují vážné osoby. Svrchovan
napjeli, psychologicky dobře připraveno. Tak
Michálek je mezi svědky. Čekal venku v pln
parádě. Teď ho předvolali.
Předseda soudu — armádním jazykem, roz-
umí se — vykládá Michálkovi význam a váhu
stědectví. Klade mu na srdce, aby mluvil jen
pavdu a svatou pravdu. Michálek, přilbu dra-
gounskou na hlavě, těžkou jezdeckou šavli po
boku, stojí jako šňůra. Když předseda domluvil.
spustí Michálek, jak si to pamatoval ze cvi
čisté
Polák
Michálek
Upro
26
article
— Beféln, herr Major
Rozšafný předseda, poněkud na rozpacíeh
opakuje své naučení a vyzvání. Domlouvá Mi
chálkovi tonem otcovským, skoro srdečným, aby
jen pověděl, co snad ví, nebo co může na sv
svědomí vypovědět.
Michálek chvili jakoby přemýšlel, potou
zase stejným tónem nezvratného automatství:
— Beféln, herr Major
— Poslechněte, Michálku, nerozuměl jste
mi dobře! zase předseda. Jde o to, abyste tal
a tak ! Rozumite?
— Beféln, herr Majorl
— Co tedy můžete povědět?
Michálek po malé přestávce.
— Beféln, herr Majorl
Obecenstvo přes napjetí chvíle kucká s
veselostí. Jeden z přisedících soudu, žoviáln
muž, vyšší důstojník, hlásí se o slovo. Domnívá
se miti tajemství, jak třeba »mluviti s lidem.
Přistoupí blíže k Michálkovi a co možná popu
lárně napomáhá jeho intelligenci
Vše marno. Michálek vede pořád svou
Vždycky po »trapně« humoristicky pauze:
— Beféln, herr Major
Nezbývá konečně slavnému soudnímu dvoru
než uznati zjevnou »nepříčetnost« svědka a upu
stíti od dalšího jeho výslechu.
Zábavná pro německý parterre episodka je
vlastně satyrou na známé předpisy armádníh
jazyka. Těžko by bylo, v rychlosti podati říz-
nější. Autor, pan Beyerlein, má náhodou už své
jméno v soudobé německé spisbě. Jinak byste
jej směle mohli považovati za vtipného —
Slovana, který z heroismu národního se oděl ně
meckou literární maskou.
Major
Michálek
Majorl
Beyerlein
Slovan
27
article
Osoba v zápase s požadavkem svého okoli
potřebou společnosti, s povinností stavu, po
volání! Co tu otázek svědomí, co mravných
sporů a zápletek otřasnýchl
Imperativ mravního citu zápolicí s imp
rativem hmotné existence: není v tom, na pří
klad, všecka naše národní otázka? Co tu
případů z denního života, rodinného, veřejného
obchodního, úřadního! Co dramatických látek.
jež volají po vyjasnění a rozřešení! Kde jsou
paprsky pronikavého Röntgenova světla, aby pro-
svitily českému hledišti složitost mravních sou-
vislostí a vztahů, která tvoři obsah každodenníh
českého života ? Kde je dramatik velké obrazo-
vaci mohutnosti, aby postavil českého diváka
samo ohnisko psychofysikálního procesu ? Aby
donutil diváka přiznati v rozechvění: ano, ten
je můj případ, prosvícený, vyjasněný do posled-
ního škubnutí žilky?
Röntgenův
28
article
Arci jsme všickni syti frazí, nechceme p-
slouchat deklamace, vlastenecké odrhovačky
Protiví se nám vše, co připomíná hluchý refrén,
dunivou prázdnotu hesel ! Však v tom je právě
tajemství pravého umění, přijíti s luskem plným.
ne s prázdnou slupkou
V závěti nedávno zesnulého známého vl-
stence byl odstavec, který vzbudil zaslouženou
pozornost. Zámožný muž odkazoval své vnučc
slušný majetek se zvláštní podmínkou. Nesmís
až doroste vybrati ženicha ze stavu — důstoj-
nického. Kdyby se zachovala proti ustanovení,
pozbude práva na dědictví. V několika prostých
slovech rodinného kšaftu neobráží se tu tragika
národně společenských poměrů? Jaká látka pro
dramatika, jenž by dovedl v plné životnosti uzře-
telnit mravní oprávněnost národně hospodářských
rozpaků odcházejícího otce vlastence
Arci, že je látka z tak zvaných »choulo-
stivých«. Leč, která pak z moderních společen-
ských otázek, doopravdy řešena, není choulo-
stiva? A přece by nešlo o to, aby zpracováním
látky bylo štváno a tendenčně nanášeno. Šlo by
o to, s vyššího hlediska, v zájmu vyšším vněsii
světlo do látky, prosvítiti pletivo popudů psycho-
logických, fysiologiekých, společenských, jež s
tu mísí V kuse německého autora hlavní hirdina,
29
article
jízdecký poručík, šlechtic rodem, líčen je d
poslední chvíle sympaticky, s pravou noblesou
objektivné mílovnosti pravdy a přece muž
na konec stane obnažen a hluboce pokořen
mravní prázdnotou svého stavovského názoru
— důstojnické cti! V tom je právě dovednost po
volaného dramatika, zachytit a svésti v rámec
obrazu jako v retortu chemika dané sily živlů.
aby rozpoulány mohly na sebe působiti nezkrá
cenou mohutností své přirozené povahy. Stara
komědie ustanovovala předem: zde je zásťupee
ctnosti, zde lotr! Nemohla pak následovat.
než — deklamace. A to je, co se nám dnes
už příči. Chceme skutečný poměr, skutečnié lidi.
chceme důsledky pomérů, chceme rozbor a —
přesvědčení.
Naše domácí modernistická spisba vyhýbá
se vytrvale látkám a otázkám národně českým
Domýšlí se, že je v tom příkaz její důstojnosti.
Dnešní světový modernism se podobnými otáz-
kami také nezabývá. Zatím je příčina jiná.
Světový modernism těch otázek nezná, protože
není tlačen žádnou s vojí potřebou. Ale my
jame tlačeni, my bychom polřebovali součinnost
svojí spisby, ale naše produkce — mlčí.
Není pochyby, autor, který by tu měl tvo-
řiti ze hluboka, musil by především disponovati
velikou — znalostí života a poměrů. A tu je hlavn
závada ! Náš modernism zná jen látky a otázky.
kterých se dočell v knihách cizích. Opáčiti je-
jich obdoby a podoby, odívati je českým jmé-
nem a slovem považuje za svoji, sebe jedině hod-
nou — uměleckou povinnost.
A tak stojíme zatím nad svojí látkou, které
zůstává — nezpracována. Čekáme . .
30
article
Z nedávné rozmluvy s členem výboru na-
šeho nakladatelského družstva
— Náš podnik je přece po výtce vlaste-
necký, založen, aby prospěl vlastní, domác
produkci?
— Zajisté ! Což pochybujete?
— Jak nepochybovat, když se právě ohl
šuje sbírka — překladů ! Nemáme snad překlada
ještě dost
Ale muž se jen útrpně pousmál.
— Jaká prostomyslnost! Rozpočet na pěti
prstech: abychom mohli pěstovat domácí pro-
dukci, musíme existovat, abychom existovali, mu-
síme vydělávat a to právě nejde — z domác
produkce-
Tedy starý nářek: obecenstvo je vinnol
Nechce kupovat domácí věcil
Však, kdo ví ? Ještě obrat rozmluvyi
— Tedy z obchiodních choutek budete pě-
stovat cizí sensační zboží ? Škváry?
— Nikoliv, máme na mysli výběr dobrých,
cenných prací.
A ty půjdou na odbyt?
31
article
— Jak by nel
Tedy přece není vinno obecenstvo ! Kupuje
přeložené cenné věci! Má tedy vkus. Když
přeložené, proč by nekupovalo cenné domácí ? a
vskutku máme doklady, že se dobrá věc neztrati,
třeba byla domácí. Ošem nemusí být všecko
obecně dobré, v čem si lak zvaná lilerární kri-
tika pochvaluje. Jsou vkusy a směry, klikya
choutky, jež přirozeně leští a voskují svá hesla
a stlty. Ale máme nepochybně dobré autory,
kteří voli nepochybně české, domácí látky, a
historické, ať současně. A přece jdou z na me-
nitě na odbyt! Jmén netřeba uvádět.
Je tedy zřejmo stanovisko obecenstva. Vol
radějí látku sobě cizí v dokonalém zpracováni,
třeba cizím, nežli otázky sobě vzdálené a cizí,
třeba ve zpracování — domácim.
Umění ať je výkvět života! Ten květ je
pravý, který na vlastním stonku sedí. A jel
zušlechtěn cizím roubem, ať je aspoň prostou-
pen šťávou z vlastní půdy ! Také v umění nej-
více dojme, co dovedlo zasáhnouti nejbliže
k mému zájmu, co mne chtěj nechtěj k pocho
pení měho zájmu přinutilo
Tak ze své návštěvy v sousedství se vracím
zase ke vlastním potřebám a nedostatkům
Ted