Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY.

3

28. července 1907. Číslo 206.

4 article Lékařská hlídka.

Lékařská hlídka. Chorébnictví v král. českém. Během 18 let zřízeno pouze 12 chorobnie — viděti, jak málo porozumění pro tak důležitou instituci! A jsem přesvědčen, že kdyby nebývalo zevních impulsů jako jsou jubilca císařská, ke hledá se způsob oslavy v intencích panovníko- vých, že by ani těch 12 dnes nebylo. Obce jsou k osudu svých chudých naprosto indolentní. Do kud nebude zákonem přikázáno chorobnice za- kládati, dokud to bude ponecháno uznání jedno- tlivých zastupitelstev, do té doby nelze se na- díti nějakého opravdového rozřešení otázky cho- robnické. Mnoho však lze prověsti i nyní, jen když najdou se osoby, které vyburcují klidné občany k jich liknavosti a lhostejnosti k těmto věcem; neboť tam, kde mají pěknou chorobnici. tam rádi se s ní chlubí a dívají se pak na celou instituci jinak. Zpráva zemského výboru (1907) urznává nutnost zakládati chorobnice pro ony osoby, „jež nejsou způsobilé, aby byly přijaty do ne- mocnice neb do ústavu pro choromyslné a o kte- réž jest dosud nedostatečným, ano mnohdy i po- žadavkům lidskosti se příčícím způsobem posta- ráno.“ Zpráva uznává dále, že zaopatření může se osobám těmto dostati pouze v ústavech. Ten- dence sněmu král. českého i zemského výboru nese se jednak tím směrem, aby zakládáním chorobnic bídné poměry, ve kterých žijí choří. zvláště v malých obcích, byly odstraněny, jednak aby omezeno bylo přeplňování nemocnic oso- bami chorými nezhojitelnými, ježto tak se ne- mocnice účelu svému jako ústavy léčebné od- cizují. Také přibývá zemi placením za tyto chudé choré v nemocnicích výdajů. Též dr. J. Dvořák*) ve svém spisu o reformě veřejných nemocnic stěžuje si do zneužívání ošetřování ve všeobecných nemocnicích živly, jež patří bud do chorobnic, chudobinců, neb nucených pra- covon (str. 7., 32., 101., 154.).

doktor J Dvořák zemský výbor

5 article

Tento moment přeplňování veřejnýchi ne- mocnic byl to zvláště, jenž vedl zemský sněm, že odhodlal se podporovati chorobnice okresní Cíle toho však nedosaženo. Chorobnice s pod- půrou zemskou nepřijímají právě ony choré. které stále do veřejných nemocnic se tlačí, od- kud je však zákon vyhání a nepřijímají jich proto, poněvadž pro ošetřování takových chorých těžkými, nezhojitelnými chorobami stižených nejsou zařízeny. Maje jako lékař ehorobnice kr. hl. města Prahy víceleté zkušenosti v oboru chorobinstv a všímaje si ústavů takých u nás i jinde zříze- ných a celé otázky chorobinské vůbec, došel jsem ku přesvědčení, že nutna zde náprava radi- kalní, neboť ony ústavy obecní a okresní, které chorobnicemi se zovou, žádnými chorobnicemi v pravém slova smyslu nejsou, nýbrž jsou to ústavy zaopatřovací, zvláště pro chudé starce některé nedůživce lehčího rázu. Abych pak věc tu čtenářům řádně vysvětlil, je záhodno pověděti, jakého druhu choří patř do chorobnic. Za příklad vezmeme největší cho- robnici v Cechách, pražskou, zřízenou pro 320 chorých. Podívejme se blíže, jakého druhu choří do- chazejí zde zaopatření. Chovance ústavu možno rozděliti na dvě kategorie. Do první kategorie patří ti, kteří nejsou na lůžko upoutáni a mo- hou samy sebe obsluhovati; těch je většina. Jsou to slabomyslní, idioti od narození, chori po dětských obrnách mozkových a míšních, pa- doucníci, zblbělí po nemocech duševních a nyní klidní, dále zmrzačení, bezrucí, hrbáčkové vy- sílení a dýchaviční, lidé kostižerem trpící, ztu- hlostí pateřní, velkými kýlami, nevidomí různého druhu a jiní. Tito choří jsou umístěni a roztří- děni jednak podle svých chorob (na př. mladši slabomyslní pohromadě, neb epileptické ženy) jednak dle povahy a inteligence.

Chorobnice Praha Cecha

6 article

Druhou kategorii chovanců naší chorobnice tvoří ti, kteří následkem své staré choroby, nebo pro nějakou nemoc interkurrentní jsou vázáni na lůžko. Asi 60 až 70 chovanců potřebuje stálého ošetření po způsobu nemocničním a do- stává se jim toho v síních nemocničních (domáei nemocnice). Jsou to lidé ochrnutí následkem mrtvice mozkové, nemoení stižení úbytěmi míš- ními neb jinými chorobami míšními, vedoucím ke ztrátě schopnosti chůze, choří s chron. rheu- matismem kloubním znetvořujícím, lidé trpíc dýchavičností následkem nemocí plic a srdce. vadami srdečními, lidé marasmem stižení, ne zhojitelnou rakovinou (střeva, dělohy), ochrnu- tír při vodnatelnosti mozku, úbytěmi mozku podobnými těžkými nemocemi. Jsou to ubožáci nejhorší, jakých jen málo vídáme ve veřejných nemocnicích. Neboť velká část jich je bezmocná (hilílos), to jest nejsou mocni sebe ani v nejmenším obsloužiti, ve všem jsou odkázáni na pomoc cizí, opatrovnickou; ne mohou se ani učesati, ani umýti, ani bez po- moci potřeby télesné vykonávati, ba ani najisti, nutno je krmiti. Mnozí z nich kálejí a močí stále pod sebe To jsou ti ubožáci, které zákon z veřejných ne mocnic vyhání, aniž se stará, co s nimi se stane! Hledal jsem marně tuto kategorii chorých v chorobincích v Čechách. Odpověděli mi lé- kaři a představení těchto chorobinců, že jich ne- přijímají; a také ústavy ty pro takové choré ni- kterak nejsou zařízeny, ježto jim schází opatrov- nický personál a chovanci jsou obyčejně povinn jeden druhého obsluhovati. Onemocní-li vážněji některý chovanec, přeloží se na čas do nejbližší veřejné nemocnice.

Čechy

7 article

Tyto poměry zřejmě ukazují, že dosavadn chorobince na základě regulativu zemského zri- zené jsou ústavy zaopatřovacími, nikoli však chorobinci v pravém slova smyslu. Těžcí, na lůžko upoutaní choří zůstávají v rodinách v po- měrech nejbídnějších, anebo, nemají-li nikoho, jsou opatřeni v domácnostech cizích za jistou malou náhradu od obce domovské. Jak vyhliží toto zaopatření! — leží začasté v kolnách neb v chlévích a čekají toužebně na smrt — vysvo- boditelku! Chorobince s podporou zemskou ošetřuj starce a nedužívce lehčího rázu a osoby slabo myslné. Jsou to ústavy dobré — nechci nikteral podceňovati jich význam — ale chorobine nejsou; ty zříditi bude úkolem příštích let! *) Poměry všeob. veř. nemocnic venkovských v král. českém. Otio, 1904.

Otio

8 article

Že chorobince neplní řádně svůj úkol, vy- ciťuje se i u zemského výboru, neboť letošní zpráva zřejmě praví (str. 4.): „vrchní dohled zemského výboru bude třeba zejména také v tom směru zostřiti, aby přijímány byly do chorobinců osoby nejen chudé, nýbrž i choré, tak aby se z chorobinců nestávaly pouhé chudobince.“ Bude-li chtíti zemský výbor v tomto směru působiti, pak musí se postarati, aby pro takové choré zřízeno bylo u okresních chorobinců ne- mocniční oddělení s řádnou výpravou a personalem, jakého je k ošetřování nemocných třeba. Pak arciť stoupne náklad ošetřovací. Věe ta má jistou závadu. V malých ústavech, jako s 50 postelemi. činila by kategorie chorých, o nichž je řeč (většina chovanců okres. ústavů jsou starci ma- rastičtí, poměrně malý počet, který podléhá značným variacím a tu by bylo nepraktické, celé velké zařízení, jakého tito choří potřebují, in- stallovati v malých ústavech. Rozhodně bylo pochybným vůbec zakládati ústavy malé pro je- den okres. Stanovisko ankety, v listopadu 1886 svolané (viz dr. Dvořák), bylo rozhodně správ- nější. Anketa uznala potřebu zakládati velke zemské chorobince v různých krajích tohoto království, na jichž vydržování by přispívaly obce placením za své chudé v ústavu zaopatře- né. Jest litovati, že toto stanovisko ankety sně- mem nebylo přijato.

doktor Dvořák

9 article

Takové větší ústavy mohou býti účelněji zařízeny pro jednotlivé kategorie chorých (uvedl jsem nahoře, že třídění chovanců je nutné má na ně již při zakládání ústavu býti pamato- váno). Takové velké ústavy mohou míti řádné nemocniční oddělení, vším potřebným opatřené. pro choré na lůžko upoutané. Potřeby těchlo jsou v některých příčinách rozmanitější, nežl obyčejných nemocných. Také jsou velké ústavy lacinější ve správě, takže připadá poměrně men ší obnos na hlavu a den, nežli v ústavu malém Zařízením řádných velkých chorobnic čelilo by se opravdu přeplnění veřejných nemocnic a pak by země měla zajisté citelnou úlevu ve vyda- jích za chudé nemocné ošetřované ve veřejných nemocnicích na účet fondu zemského. Doposavad jednali jsme o těch, kteří do chorobnic patří, třeba je tam nedávali. Je ale kategorie chudých, které do chorobnic dávají (na příklad v Praze) a kteří tam rozhodně nepatří. Jsou to lidé práce se štítící, alkoholikové, lide spustlí, kteří vymlouvajíce se na nějakou svoj chorobu (alkoholismus, rozedmu plic, vřed bér cový a pod.) pracovati nechtějí. Dáváni bývaj do ústavu, aby se jich úřady a společnost lidská zbavila. To je skvrna ústavu, která volá po ná- pravě. Jak přijdou k tomu lidé spořádaní, aby v bídě své tělesné byli vydáni ještě nepříjem- nestem soužití s osobami mravně zvrhlými! Pr tekový druh lidí mají býti zřízeny zvláštní ústa- vy, donucovací pracovny. Ti z přijímání do cho- robnic mají býti úplně vyloučeni.

Praha

10 article

Potřeba řádných chorobnic nejeví se jen v chudinství. Také lidé ze tříd hospodářsky sil- nějších trpí chorobami nevyléčitelnými. Rodina ráda by opatřila svého chorého příslušníka za plat, jen kdyby bylo kde! Řekne se, že zámožný může se postarati o své nemocné v domácnosti. To je sice pravda u skutečně zámožných, ale i tu poměry často tak se vytváří, že by bylo štěstím nejen pro příslušníky chorého, ale i pro tohoto samotného, kdyby se dostal z domu. Ja- kou svízelí je v rodině člen padoucí nemocí sti- žený, neb idiot, nehledě ani na stránku citovou Jak utlumuje celý život v rodině, co času absor- buje pro sebe, který by jinde s prospěchem mohl býti užit. Jakou metlou je pro rodinu sebe více milovaný člen, který beznadějně mnoho let trpí.

11 article

Každ, nemocný, když nemoc je těžká a příliš dlouho trvá, stává se sobíkem i když jím před tím nikdy nebyl. Je nedůtklivý, nervosní, zlobí se stále, každý sebe menší projev veselosti v okolí ho podráždí, vidí v tom bezohlednost ke své osobě, čímž týrá své okolí a na obou stra- nách vyvíjí se roztrpčenost. Nemocný mění svoji povahu, cítě se nešťastným uprostřed tolika ne- náviděného zdraví. To arciť má veliký morální vliv na okolí, zvláště na mládež. Podobným ne- mocným je v ústavu mnohem lépe. Přijde-li ta- kový nemocný mezi jiné trpící, ba ještě horší a vidí-li, že jiní trpí podobně, že není sám ta- kovým ubožákem, má to na jeho duši uklidňující vliv. Dost je takových ubožáků v rodinách, kteří bezděky dusí každou radost ze života, nemajíce často toho ošetření, jehož by potřebovali. Jsem přesvědčen, že kdyby někdo daroval kápitál na postavení a zařízení velké chorobnice, která by za mírný plat přijímala choré, že by se ústav takový vyplácel tou měrou, že by i dost bezplat- ných míst zřízeno býti mohlo. To vede mne k myšlence, že kdyby v zemských chorobnicích chovanci i za plat přiměřený byli přijímáni (při stejném zaopatření jako ostatní), že by to valně přispívalo k vydržování ústavu.

12 article

Z pověděného, myslím, že je zřejmo, že chorobnictví v král. českém dosud velmi nedo- statečně je opatřeno a že také to, co v intencích sněmu českého v posledních 18 letech bylo pro- vedeno, nikterák nestačí, že tím pomohlo se sice několika okresům k chudobinci, ale otázkou chorobnickou tím hnuto nebylo. Areiť tehdy sněm (r. 1888) zmocňuje zemský výbor určitým způsobom, jak nahoře vylíčeno, spolupůsobit při vydržování chorobnic, považoval tento kro za prozatímní, „pokud otázka chorobnictví ne- bude upravena zvláštními předpisy zákonnými Od té doby ničeho však nepodniknuto v tom smě- ru; provisorium trvá stále, číli jsme tam, kde jsme byli před 20 lety. Je nejvyšší čas, aby k defini- tivnímu řešení došlo. V tomto článku snažil jsem se dokázati, že potřebujeme řádně vypravené chorobnice velké, asi po způsobu dnešních zem ských ústavů choromyslných a že úprava státi se může jen povným zákonem, který by zaklá- dání potřebných chorobnic direktně přikazoval a veškeré chorobnictví systematicky uspořádal. Pokud se týče stránky finanční, tu zajiste možno žádati na obcích, aby určitým způsobem přispívaly na ošetřování svých chorých přísluš níků v takových ústavech, avšak nelze žádati. aby obce a okresy samy zakládaly takové cho- robnice ve velkém stilu, tu nezbude nic jiného, nežli, že země sama převezme aspoň největš část nákladu.

13 article

Docent dr. Frant. Procházka.

doktor František Procházka

14 article Turistika.

Turistika. Do horské přírody. Prázdninová sezona je za dveřmi. Sportovní hřiště osiří v úpalu slunečním, naše městská společnost rozprchne se do blízka i do dáli rušný živoť z velkých měst přesune se na ča do jiných středisk. Po městech jen tu a tam zahlédnete na poloprázdné ulici člověka s tlu mokem a červeně vázaným Baedeckrem — z to v lázních, na břehu mořském a při velkých jezerech alpských pokračuje na čerstvém vzdu chu městský přepych, bují konvenční škrobe- nost a život běží dále ve vyjezděných kolejích ustálených zvykem. Člověku však je třeba změny; kdo dosud nezkostnatěl ve všednosti života, kdo zachoval si ještě pružnou mysl a bujnou fantasii, hlede se aspoň na krátký čas letního oddechu vypro- stiti ze spárů civilisace, potlačující všechnu individualitu, aby mohl svobodně protáhnout svoje ztrnulé údy, a touží užiti volné chvile své k uniknutí s dohledu a dozoru slídivých očí filistrů. Chce samostalně zahýřit si na ňadrech volné přírody, neopravované všetečnou rukou lidskou, přirody čisté a neposkvrněné, daleko od obvyklých drah všedních lidí, kde les není vysázen ve vyměřených řadách, kde keře a větve stromů nejsou pitvorně ostříhány jako vous moderního šviháka, kde půdu nekryjí za- maštěné papíry a utržené a pohozené květy, kde nevyháněl by jej lající hajný ze zátiší, jež se mu zalíbilo, kde voda neteče po umělých skalinách, kde vodopády tekou svobodně a ne na povel za předepsaný bachšiš, kde ozvěna sama volně hlaholí, sniž je možno si ji kou- piti, kde příroda nepřipadá mu jako nalíčené kráska pochybné pověsti, jež za peníze má ůsměv pro kohokoliv a za žold odhaluje svoje půvaby.

15 article

Z podobných pohnutek vyšlo před lety za- jímavé hnutí, alpism. Proti střízlivosti života vrhl jako protiváhu romantiku citu. Divoká krása nezkrocené přírody nejmohutnějšího pásma evropských hor vábila jej; nedbal ohledů a šel za ní. Neostýchal se vnikati v taje ponurých zákoutí horských, vstupovati do nich jako do svatyň krásy, neobával se smélou nohou! pře cházeti záludné ledovce, dostupovati vrcholů, trčicích do oblačné výše a žasnouti nad velko- leposti širokého rozhledu. Znenáhla mizel nim- bus tajemnosti s hor, tratila se posvátná hrůza, s jakou se dřive k nim hledělo a místo jich zaujalo vědomí čiré krásy, nevyčerpatelného zdroje uchvacujících dojmů, nezapomenutelných tomu, kdo jich jednou zažil. Příroda horská, nezkrocená, kladoucí odpon smělci, jenž chce proniknouti do intimních zá- koutí jejích, dráždí svým odporem. Člověk pře- mýšlí, jakými prostředky zdolal by překážky. jež se mu v cestu stavi a jimiž hory brání svoji nedotknutelnost. Obuv svoji pobíjí mohut nými hřeby, aby krok jeho na stemých svazích byl bezpečnější; do ruky béře hůl opatřenou bodcem a sekyrkou, aby mohl i po kluzkých ledových neb sněhových srázech stoupati; kol ramen ovíjí si lano, aby s jeho pomocí moh překonati nahodilé překážky. Tak vyzbrojen pouští se v zápas s mrtvou, nepodajnou hmo tou, aby dobyl si nekonečný poklad bohatých požitků esthetických.

16 article

Ani morálni stránka nezůstává v zápase tomto pozadu. Odkázán sám na sebe, uči se sa- mostatnosti, spoléhání pouze na vlastní síly moc zákonů světských nesahá do výšin věčného sněhu, aby tam jej chránila neb stihala. Pouze zákony všelidské, jež v duši dřímají — tak na př. cit povinnosti k druhům — procitají na tomto území svobody, a svědomí samo káže lépe než všechny paragrafy zákonníka, jaké jed- nání v daném případě je správné. Pohrdání vší malicherností zavano s hor ským větrem chodci vatříc. Nedbá na nádheru. obětuje své pohodlí za cenu esthetických po- žitků. Nezasedá ke komfortnímu tableau d' hote. ale na prostém kameni kus tvrdého chleba slanina, kterou si v tlumoku na vlastních zá- dech přinesl, chutná mu mnohem lépe, než nej- výtečnější pečinka ledakterému labužníku tam dole. Přepadne-li jej noc, uléhá klidně, bez roz- paků pod širým nebem, pod hlavou tlumok, nad sebou hvězdnou oblohu, kol sebe houstnouc stiny horských velikánů. A třebas na tvrdém lůžku v mrazivé noci při nepatrném ohničku ani nezamhouřil oko — nelituje; i noc má svoje půvaby v horách. Je to řada nevypsatel- ných dojmů, jaká se tísní do duše od posled- ních paprsků zapadajícího slunce až do po- hasnutí bledé desky měsíce a jemné záře r žové zory při slunci východu.

17 article

Z nepatrné hrstky několika nadšenců, k- ceřovaných všedním davem, jenž na ně shlížeo jako na šílence, vzrostl alpism jako lavina, zí- skávaje vždy nové a nové přívržence, a zmo- hutněl v znatelný kulturní proud, s jehož vlivy dnes nutno počítati. Veliká sdružení anglická. francouzská, německá a vlašská šíří svoje my- šlénky a spolu lásku k horám svými časopisya nákladnými publikacemi, každoročně se objevují- cími na literárním trhu. I mezi námi Čechy žije nevelký hlouček podobných nadšenců, jenž ruku v ruce jde se slovinským alpským družstvem, jenž pečuje spolu s ním o ty krásné velehory slovanské, o Alpy Julské s bájemi opředeným Triglavem a Saviňské s Grintovcem, k jehož boku tulí se Česká chata, a známé Jezero, sídlo »české kolonie« těch z našeho středu, kdož utí- kají se sem, vedeni touhou vymknouti se z též- kých pout všedního života a osvěžiti znavenou duši v rozpjaté náruči velebné přírody. I my Češi máme svůj »Alpský Věstník«, jenž již de- vátý rok je ohlasem sdružení našich horolezců

Čecho Čech Triglav

18 article Jiří Čermák.

Jiří Čermák. XZe středu českých alpistů vyšla ne- dávno výborná knížka »Hory«*), jež sezna- mujíc s krásami slovanských hor a s poesií horských toulek, je z nejlepších a nejzpůsobi- lejších publikaci propagačních, jaké máme dosud v české literatuře turistické, která teprve v posledních letech se intensivněji roz- »Hory«. Společnou praci J. Cermáka, V Dvorského, V. Jandla a V. Tille. Sbírky »Žeň z literatur« (redakcí V. Rlhy) sv. XV. Nákla dem Laichterovým za K 1.50. víjí. Knížka, vyzdobena řadou pěkných a účelno vybraných obrázků, koná nadšenou propagae horské turistiky způsobem velmi prostým a účin- ným: popisuje několik horských tur. Jir Čermák ličí tu namshavý a přímo nebezpečný výstup na Kočnu, V. Tille popisuje jezero, hlavní stan českých výletníků a turistů alpskýech a první svůj výlet na lyžích na Šumavě. V. Dvorský píše o výpravě na Križské Pody, Vilém Jandl o výstupu na Mont Blane.

Čermák Hora J Cermák Dvorský V Jandl V Till V Rlha svatý . XV Jir Čermák Kočn Jandl Náklo Šumava Mont Blane

19 article

Obsah vhodně doplňuje řada praktických po- kynů a »Horské desatero«. Jednotlivé ty obrázky psány jsou živě a svěže, skoro vroucně. Nejsou to jenom lehké črty cestopisné, je v nich mnoho vážného pozorování, ukazujícího na horskou tu- ristiku jako na podnikání vážné, v jehož obtl- žích je nejen mnoho půvabu a požitku z pří- rodní krásy, nýbrž i mnoho příležitosti ke zdra- vému a osvobozujícímu cvičení se v samostat- nosti, k otužování tělesnému i duševnímu. Ho- rolezectví není pravým alpistům pouze zdravým těloevikem, nýbrž dává jim i silné a nové pod- něty duševní, projevuje mocný vliv na duševní vývoj horských turistů, je jim radostnou a roz- košnou očistou od tíživých pout a stínů tak zvané společenské výchovy a kultury. Tak asi formuluje to nejzřetelněji a nejvýrazněji ve svém turistickém líčení Viktor Dvorský (»Na Križských Podech«). Po té stránce je kniha skutečně velmi zajímavou a přímo poutavou četbou literární, myšlenkově sytou a bohatou. V tom je také její trvalá cena — cena literární a propagační zároveň. Pro ni zasluhuje knížka vřelého doporučení.

Dvorská Križský Pody

20 article

. VzHůru na jih! Naslává Boba cestování, sezona výletů a návštěv do cizích zemí. Mnoho Če- chů cestuje a mnozí z nich jakoby s oblibou vyhle- dávají jen výhradně krajiny německé, ačkoliv povin- ností naší jest nejdřive poznati nejbližší kmeny země alovanské. Mezi těmito jsou slunné země jihu: Bosna a Hercegovina. Ještě před léty ne- mohla noha do nich vkročiti, takže neobyčejné krásy přírodní zůstaly nepoznány a ukryty jako zahrabaný klenot Dnes jest ovšem zcela jinak. Na všech stra- nách četná železniční spojení ulehčují příchod, takže se všech míst Evropy hrnou se sem každým rokem turisté a to vždy ve větším počtu, kteří s nadšením, obdivem a uspokojemm vrací se domů. Bosnaa Hercegovina budou co nevidět krají turisty se zálibou vyhledávanými. Zásluhují toho také plným právem

Bob cestování Bosna a Hercegovina Evropa

21 article

Jen málo zemí rovná se krásami přírodními zemím okupovaným. Lákati budou a to čím dále, tím více svou malebností, nebetyčnými horskými velikány, anensky netknutou přírodou, přístupnou pomocí no vých cest a horských útulen, svým orientálním rázem měst a míst vůbec, svéráznými typy, kroji a mravy obyvatelstva, svou bohatostí různých odvětví práce a vědy dosud neprozkoumaných atd. Cestování tř- mito zeměmi je laciné a pohodlně, silnice pro cyklisty jsou ideální. Však trvalo to dosti dlouho po okupaci než bylo možno zaopatřiti cizincům potřebné pohodlí aspoň ve skrovné míře. Scházelo cest a přístřeší. Po- něvadž privátní ruce nechtěly tu ničeho podniknouti vystavěla vláda na nejfrekventovanějších místech zemské hotely, úplně je zařídíla a pronajala. Stano vené vládou ceny, které jsou velmi mírně, musejí býti pronajímately dodržovány. Dnes existuje v obou ze- mích přes 4000 km. výborných silnic a 2500 km. jíz- ných cest pro koně. Bezpečnostní poměry jsou vý- tečné, takže dnes i v nejodlehlejších krajinách beze zbraně a bez průvodu neporušeně může se projíti.

Stano km

22 article

Nejlepším důkazem toho jsou uveřejněné vědecké práce z sěchto končin, kde učenec musil se delší čas sám zdržovati. Co pak se výletů samých lýče, nalezne zde turista takovou rozmanitost, že má vždy na vybrání Nejpohodlnější kochati se může z povozu neb z vlaku krásami přírodními, odvážný horolezec nalezne hojnost závratných výšin k ukojení svého sportu. Obě země obdařeny jsou velkolepostí přírody

23 article

Nalezneme milá a příjemná údoli, krajiny rázu ital ského, svílicí se jezera plná pstruhů, horské vody prudké s hlučícími vodopády, neprostupné pralesy. mírná středohoří zelená neb obrovské velikány horské s kamenným mořem, planiny poseté hojnými nálevko- vitým ponory, v nichž mizí potoky s řeky, aby na jiných zase místech vycházely ze země a po krá tkém toku zase zmizely, pustý, holý kras bez známky života, bez travičky a kře atd. A vše to spojeno je dobrými cestami neb dráhou Na důležilých místech postaveny jsou zemské hotely s cenami velmi mrr- nými, četnické budovy, kde lze výborně jísti a pře spati, tinistické chaty ochranné, kde nalezneme hle- daného v horách přístřeš a úkrytu. V těchto půva- bech přírody zanechala minulos. na význačných ml- stech zbylky starých hradů a tvrzí. opředených slá- vou obhajitelů a majitelů jich, jakož i dobrodružnýmí pověstmi, zbytky dávných římských osídlení atd Ar- chaeolog nalezne zde hojnou kořisť. Všsk i ostalní pracovníci vědy selkají se tu s materiálem dosud ne- nezpracovaným. Hory bos.-hercegovské jsou plny rud, z nichž některé vyvážejí se ze země. Dobývá se železo, stříhro, měď, olovo, cín, mangan, chrom, sůl, kamenné uhlí atd. Rovněž minerálními prameny jest Bosna velice bohata; máť 17 teplých, 23 léčivých vřídel a 38 kyselek. Obě země rodí výborné ovoce Hercegovina znamenitý tabák a víno, Bosna světo- známě švestky. Včelařství a chov dobytka je značný.

Bosna

24 article

Chváleni a hledáni jsou malí a rychlí koně bosen- ští a ovoce Bosenský kůň jest sice malý, neúhledný, ale neobyčejně vytrvalý a spolehlivý, který koná v horách neocenitelné služby leza s největší opatr- ností a jistotou. Domorodci jsou vzrůstu vysokého, silného a rá- zovitého typu. Čech snadno se s nimi dorozumí. Kroje jich liší se dle různosti okresů a dle vyznání; jsou tu pravoslavní (Srbové), mohamedáni (poturčenci), katolíci (Chorvatě), židé španělští a jini. Zvláště kroj mohamedánů mužů i žen jest zajímavý. Ale i obydli jejich jsou originální, rovněž i způsob slavby domů jest zvláštní. V městech i na venkově nápadný bude cizinci značný počet minaretů, které již zdáli ostře rýsují se od horizontu. Každý opalřen jest nahoře ochozem, z něhož muezin neb hodža vyzývá pravo- věřicí pětkráte denně k modlitbě. Dějiny Bosny a Hercegoviny jsou rázu trpného jimž srdce české spíše porozumi, než jiné. Až dosud zřetelny jsou stopy dlouhověké noci ničivé poroby turecké, z kteréž se teprve nyní probouzí a křísí. Zašli bychom příliš daleko, popisovali města, výlety a veškery věci vůbec, týkající se obou zemí. To vše nalezne členář podrobně popsáno v českém „Průvodci Bosnou a Hercegovinou“, kterého vydá v nejkratším čase Klub českých turistů v Praze z pě- ra povolaného znalce obou zemi prof. Ferdinan- da Velce v Sarajevě. Kdo chtěl by navštíviti tyto země, bohatě krásami přírodními obdařené, necho obráti se buď na našeho krajana p. Julia Pojmana ředitele lázní v Ilidži neb na Kroužek klubu českých turistů v Sarajevě, kteří vždy ochotně sestáví plán cestovní a podají veškery bližší informace a vyřídí milerádi všecky dotazy Číslo 195.

Srba profesor Ferdinan Velc Pojman Čechy Bosna Hercegovina Bosna a Hercegovina Praha Sarajevo Ilidža

25 article

Šachy- Pořádá J. Rašovs ký. Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský Uh. Ostroh, Morava. Zprávy čachové-

J Rašovs J Rašovský Morava

26 article

Brno. Definitivní program II. sjezdu Ú. J. Č. Š. ve dnech 18.—25. srpna t. r. jest násl.: V neděli dne 18.: uvítání hostů; odpol. o 1/23. hodině valná schůze jednoty. Potom rozlosování k turnajům a volb rozhodčí komise. Večer o 1/2 8. hod. přátelský večer. spojený s přednáškou mistra J. Chocholouše „Z dějin českého úlohářství se zvláštním zřetelem k produkc moravské“. Pak řešení úloh o ceny. V ponděl í 19.. Počátek turnajů. Hrány budou: A. Turnaj o mi- strovství Ú. J. Č. Š.; B. hlavní; C. vedlejší a D. turnaje skupinové. (Podrobnosti o turna- jích uveřejněny byly v „N. L.“ dne 14. dubna 1907. Zakončení turnajů v sobotu 24. srpna přátelským ve- čírkem. V neděli 25. srpna výlet do moravského Švý carska; mimo tento menší polodenní výlety do brnčn ského okoli. Přihlášky s vklady přijímá do 4. srpna p. St. Trčala, Brno, Vávrova 47, a p. K. Anderle úřadník zemské banky v Praze. Praha. 1. číslo II. roč. „Časopisu českých šn chistů“ vyšlo dne 20. t. m. s velmi bohatým obsahem. Přináší vypsání pololetního úlohového turnaje s ce- nami z5, 15, 10 a 5 K, četné české partie a problemy. dvě ilustrace a zprávy. Doporučujeme co nejvřelejii Úloha číslo 340. (Originál.) R. Baltin, Riga (Z dlohové soutěže „Národních Listů“.

Stanislav Trčala K Anderle R Baltin Brno Vávrův Praha II

27 article

Mat ve 3 tazích. Úloha čís. 341. JUDr. Emil Palkoska v Praze Poctěna I. cenou v soutěži čas. „Skakbladet“. npo

JUDr Palkoska Praha

28 article

Mat ve 3 zazích.

29 article

Partie čís. 270. Hrána v amateur. tur. A v Ostende 24. června 1907. Odmítnutý gambit dámy Bílý: Rotlevy. Černý: Crommer. 1. d2—dá d7—d5 18. Ja4—c3 Ve7—ct 1. c2—ct e7—e6 19. Dd4—d2 Je5x« ?3 3. Jb1—cs c7—e5 20. g2f8 Dd6—e5 4. c4xedh e6xk d5 21. Jes—c2. Jf6 —h5 5. Jg1—f Jb8—cs 22. Kg1 —hí Jh5xf4 6. Se1—ft Jg8—fe 23. Je2xf4 De5 —c 7. e2—c3 a7—a6 24. Vetxc4 De7xcct 8. Sf1—e2. c5XKd4 25. Vfi—gt g7—g6 Sf8—de 9. Jfsxkcda 26. 63—e4 d5xe4 Ddsods 27. Jf4—h5 Dc4—da 10. Sf4x«c ds 0—o 11. 0—0 28. Jh5—f6+. Kgs hs Sc8—e6 12. Se2—fs 29. Dd2x«d3 e4 xk«k ds. Vf8—ds 13. Jd4—e2 30. Jf6—e4 Ve8—c7 Vds—d7 14. Je2— f4 31. Vgt—dl Se6—h Jc6—e5 15. Je3—a4 32. Je4 — g5 d3—de 16. Dd1—d4 Vd7—ev a bílý se vzdal. 17. Val—cl Va8—e

Rotlev Černá Jf jh jít 5 Jc jít 16 Ostende d 5 18 Val Virginie c 2 c 7 e 5 20 e 5 4 d 5 21 Sf 1 Ddsod e 2 30 Vd d 7 14

30 title

Hlasy z obecenstva.

31 article OBČERSTVUJÍCÍM NÁPoJEN

OBČERSTVUJÍCÍM NÁPoJEN ejlepším, nej

33 article COGNAC

COGNAC Gróf Keglevich István utódai (hrabě Štěpán Keglevich nástupoe)-

István Keglevich

34 article Promontor

Promontor smíšený s ochlazenou vodou nebo kyselkami, po- slednější též s přídavkem cukru použito, dává nápoj čampaňskému podobný. 13235 Známky výše uvedené tovární firmy těší se největ- čímu rozšíření a vyznamenány byly v tu- i cizozem- sku výhradné čestnými diplomy, tudíž jsou také napodobeny, před čímž se varuje

35 article

Dle souhlasných výroků nej- proslulejších badatelů vyhovuje dnes Odol požadavkům nejdoko- nalejším způsobem a proto uznán jest za nejlepší ze všech nyní známých ústních vodiček. 1360 194/,07. naj pivovarů a hostinskýn naskytá se výhodná příležitost koupiti nárožní 3patr. dům, ve kterém dlouholeté hostinství s dobrým prospěchem se provozuje, v pražském živém před- městí, ve středu velkých továren, křižující stanice elektr. dráhy, na frekveut. silnici K hostinci náležejí velké hostinské místnostia výtečné sklepy. Ct. dotazy vyprošuji si pod zn. „M. M. 250“ d Všeobecné lnsertní kanceláře v Praze, Na příkopě, v Bazaru č. 27.

250 Praha