ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 1393f3a0-7729-11dc-a335-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 28 celkem · entity: place 34, person 47, org 6, work 1
1 masthead
28. července 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha , Národních Listů“ k č. 200.
3 masthead
Strana9
4 article Historky s „čáry“.
Historky s „čáry“. Rád bych ubezpečil laskavého čtenáře, že nechci vyprávěti nic vymyšleného, nýbrž pravdu světitou a nefalšovanou. Ale nebudu laskavého čtenáře ubezpečovati o ničem, ježto jsem pře svědčen, že laskavý čtenář má rozum a nečte vůbec nic v parných těchto dnech červencových následkem čehož by jakékoli moje ubezpečován bylo marné a zbytečné. (Malé poznamenání pro čtenáře bodlivěj šího, který si všímá zjevů přírodních vůbeca průběhu letošního léta zvláště: Vím dobře, že letošní červenec až posud nebyl parný, ano že byl dokonce velmi mizerný. Že to byl červenec přímo skandální, a že jsou upřímného polito vání hodni všichni, jimž obvyklá dovolená při padla právě na tento červenec. Že na svých let ních bylech, a to zvláště v polohách vyššícha ještě vyšších, třásli se zimou ráno i večer skřípěli zuby celý den. Neboť nepomyslili, aby se na těch krátkých několik neděl červencových trávených na Šumavě nebo pod Krkonošemi v krajině podbrdské nebo na českomoravské vy- sočině nebo vůbec kdekoli v Čechách, opatřil zimníky, neřku-li kožichy. Mluvím však o par- ných dnech červencových proto jen, že je to rčení čistě sezonní. Býval totiž červenec za sta- rých časů parný, až se slévalo. Jsou toho i ne- omylné historické doklady ve starých spisech a ve starých ročnících časopisů všech politickýel vyznání. Dokonce prý ještě žije i několik pra starých pamětníků, kteří se v červenci potívali
Šumava Krkonoše Čechy
5 article
Mladší generace pohlížejí na tyto zasloužilé pa mětníky s obdivem a s vyvalenýma očima generace nejmladší však jejich ujišťování na prosto nevěři.) Nevyprávěl bych tedy laskavému čtenáři, ktorý se v parných dnech červencových a srpno- vých dovede zcela rozumně obejiti bez novin — nevyprávěl bych mu vůbec nic. A jestliže jsem přece usedl ku psacímu stolu, nečiním tak na- prosto z nějakého vnitřního puzení a laskavému čtenáři k vůli, ale proto, že nade mnou stojí milý náš metteur, který potřebuje asi na dva sloupce rukopisu.
6 article
Krom toho taky moje historka, kterou hodlám vyprávěti, nemá s parnou sezonou pranie společného. Je to vlastně vzpomínka zimní, asi tak masopustní, a jestliže se s ní odvažují na horké slunce, činím tak jen vzhledem k leto“- nímu červenci, který se k nám- chová s takovou chladnou a nepochopitelnou zdrželivostí. (Viz „malé poznamenání“ svrchu.) Spočinou-li přece po všem, co jsem pově- děl, oči kteréhosi pošetilejšího čtenáře na těcht řádkách, prosím ho pokorně, aby mně prominul úvod a vysvětlení o tom, co jest pražská „čára“ neboť jsem jisté vysvětlení pojmu toho podal na tomto místě již na sklonku března v historee o tetřívku milého přítele Jaroslara. Jen tolik bych ješťě poznamenal, že to nen snad nějaká čára narýsovaná černou barvu nebo křídou, ale čára zcela ideální, neviditelná. Ani byste nevěděli, že ji překračujete, kdyby vás nezadrželi zřízenci, kteří zasvětili život svů. službě na „čáře“, kteří jsou, abych tak řekl kněžími této čáry. Čára ta jest i dosti křivolaká.
Jaroslar
7 article
Byl by na omylu, kdo by se domníval, že na příklad opisuje Prahu nějakým pravidelným kru- hem. Vystupte s nějakým těžším tlumokem na nádraží severozápadním na Poříčí nebo na tal zvaném státním v ulici Hyberňácké, a zvíte, že jste na čáře. Zaměřte s kabelou, z níž vyčnivaji husí nohy neho zaječí běhy, do Prahy v těch místech, kde stávala kdysi Koňská brána, nebo popojděte dále, kde nyní Táborská ulice tvoří rozhraní Prahy a Vinohrad — šloupli jste na čáru. Jeďte tramkou od nádraží západního přes most Palackého, a když se oetnete na Nábřeži Palackého, šlehne pojednou vagonem tramky „čára“. A na všech těch místech vynoří se pře vámi služebníci kultu čárového a pronášejí k vám tajemná slova: „Maj v tom něco k zda- nění?“ A jestliže přisvědčíte, pak se v nejbliž- ším okamžiku ociťujete u „městiště“, což jest jakýsi chrámec kultu čárového, kdež a vámi za- vedou úřadní řízení, a velekněz čárový, který sedí uvnitř, vyslechne vaši zpověď, píše na archy podivné klikyháky, podá vám nečitelný lístek s tajuplným heslem, přijme od vás poplatek, zří- zenec nižšího řádu utrhne cipek lístku toho čil bolety, a pak teprv po tomto uvilacím obřadě smíte vstoupiti na půdu matičky Prahy.
Palacký Praha Táborská ulice
8 article
Původ čárového kultu toho sahá do šed dávnověkosti, někdy na sklonek století osm náctého. Jméno jeho zakladatele ani se nezacho- valo lidské paměti. Na štěstí onoho zakladatele. neboť často by ve svém věčném spánku byl vy rušen mnohým zazlořečením občana, který ja kýmkoli nedopatřením osudu nebo vlastním pro padl ponure exekutivě čárové. Vzpomínám na takové proklínání, které vy shrlil kdysi a ještě dlouho potom chrlil muž ušlechtilý, vzácný, předobrý člověk, společník milý a vlidný, vzácný lékař, doktor Záhora. Byí členem upřímné, sdílné společnůstky, která co rok v mrazivých dnech ledna nebo února vy- jiždéla do velikého a přes to útulného mlýnu kdesi na severovýchodě Čech, v ty dny, kdy „pan ofec Matouš“ porážel krmníka. Říkám krianika, ale pan otec zabijel tři, čtyři, aby milé hosty pražské nejen sylě pohostil, ale aby je taky vybavil i štědrou výslužkou. Pan doktor Záhora byl nějak příbuzen s panem otcem Ma- toušem, a ježto měl vělší rodinu, býval obmý šlen výslužkou největší. Vždyť víte, jak docela jinak chutná kousek takové pečinky nebo krkovice. přivážile-li ji z vepřových hodů, než koupíte- ji v tržnici, Jak voní domácí jaternička a jelitko. jak záživná je domácí bachořice. A tak dále. A tak tedy jednou v únoru vraceli jsme s zase v milé společnosti páně Záhorově drahou severozápadní k matičce Praze. V devět hodin hudeme v Praze. O půl desáté u svých rodin.
Záhor Matouš Záhorův Čechy Ma Praha pán
9 article
Ženatí zůstanou již doma, to se rozumí. Ale svo- bodní ještě se sejdou na pohár plzeniny někde u Choděry, u otee Vacka. Ale tam nedaleko bydlil doktor Záhora; i slibil, že tentokráte taky jestě přijde na pohár. A když doktor Záhora může, přihlásil se i pan doktor Nohejl, a pak pán ředitel Cimr, a bratr vzdáleného hostitele ddntor Matouš, a pan Luňák — nu a na konec ujednáno, že tedy se sejdeme u Choděry všichni dozvuky zabíjnček.
Ženatý Choděra Vacek Záhor Nohejl Cimr Matouš
10 article
Konečně Praha, severozápadní nádraží. Ale hle — tu je „čára“. Vidouce nás vystupovati s naditými tlumoky, ihned nás obklopili zřízen „čáry“ a zkušenými zraky odhadovali obsah za- vazadel a neméně zkušenýma a všetečnýma ru kama ryli se v útrobách jejich a vyndavali vý služku pana otce Matouše, kus po kuse, a jejich oči plály a v jejich ústech slévalo se. Jaterničky klobásy, bachořice, jelítka — a vida, vida, taky kusy syrové vepřovinky, tak běloučké, s kůži- čkou nejčistší pleti — ach, jak bude chrupat až bude pečlivými hospodyněmi upečena! Zřizenci odhadli, odvážili, bezpečným glej tem doprovázeli nás k okénku velekněze, dikto vali mu, co shledali, velekněz psal tajemná zna- mení na arch, na bolety, platili jsme šestákya krejcary, a zas přistupovali jiní a jiní k okénku. Ve chvatu a spěchu sotva jsme si všímali, že doktor Záhora má nějaké delší pozastaven s jedním ze sluhů nepřekročitelné „čáry“. Jen se ozývalo volání „na shledanou u Choděry“, kdo byl hotov, hrnul se z nádraží, spěchal n tramku, chvátal domů.
Matouš Záhor Choděra Praha
11 article
Neminula ani hodinka, všichni jsme seděl u Choděry, — jen doktor Záhora chyběl. A mi nula hodina další — nepřicházel. Půlnoc od bíjela, nebylo ho tuto — — — Zatím v nádraží severozápadním, jak jsme později z věrohodného líčení Záhorova seznali odehrávala se malá komedie. Taky doktor Záhora vytasil se s výslužkou a mířil k osudnému okénku. Vytáhl tobolku, při pravoval drobné na vyclení. Avšak zřízenec jenž vážil jeho kus vepřovinky, svraštil náhle obočí, obracel maso na všechny strany, pro hlížel, zas obracel, a konečně zarazil kroky dok torovy: „Vašnosti, kde pak je štempl? Doktor se obrátil „Jaký štempl? „No jateční štempl, vášnosto! Bez toho t nemůžeme vyclit.“ Ještě se zasmál doktor Záhora těto po známce. Ale smál se naposled onoho večera. „Pro boha vás prosím, štempl! Ti ostatn pánové to také měli se štemplem?“ „To bylo pod váhu, vašnosto, u všech těeh pánů. Pod pět kil. Ale tohle má přes pět kil. půlšesta. To musí mít jateční štempl. Přes pě kil musí mit štempl. Štědrý hostitel tam ve mlýně venku zakroji pro doktora Záhoru nějak hloub, ruka se mu utrhla, ukrojil kus přes pět kil. Osudná ště- dresti!“ „No štempl!“ pohodil doktor Záhora hla vou.. „Kde pak ho vezmu? Což myslíte, že kon duktor štempluje maso?“ A pokusil se o úsměv. Pravím výslovně pokusil se. Ale zůstalo při pokusu. Pohledem zřízencovým ustydl mu úsměv na rtech. „Konduktor ne, vašnosto, ale na jatkách se štempluje,“ řekl dozorce přísně. „Tohle must mít zdravotní prohlidku, štempl, že mu nic ne- chybí. Že je zdravé. Že nebylo zvíře nemocně.“ Teď již se doktor Záhora poněkud dobřál „Vždyť je z jednoho kusu, jako měli ostatn pánové. Proč jste je taky nezadržel?“ „Povídám, vašnosto, neměli pět kil.
Choděra Záhor Záhorův Záhor
12 article
„Ale všechno dohromady — —!“ chtěl n mítnouti doktor. „o je jedno, vašnosto. Dohromady toho může být metrák! Ale každý měl jen kousel pod pět kil, a to smí do města bez prohlídky — Doktor měl nápad. „Tak počkejte, občane, rozříznu to na dv menší kusy. Zřízenec vztáhl ruku po mase. „To nejde, vašnosti. To je jednou v kusu, a tak to musíme zamtýrovat. Jo, kdyby se t bylo udělalo dřív a nějak prohodilo. „A kde pak se to má prohližet?“ otázal se doktor, aby jednání ukrátil. Čas ubíhal „No na jatkách, vašnosti. Doktor skoro zavrávoral. „Na jatkách? Teď, v desel hodin v noci A v neděli k tomu? „Žádná pomoc, vašnosti. Tam je zvěro lékař. Doktor se obrátil, spěchal k okénku. Patrně tu jest nedorozumění. Zřizenec cosi neprávě vykládá. Takový kousek pečínky! Zatím se nádraží vyprázdnilo, pustota za- lehla velikou síň. Bylo po práci, a tak velekněz přiblížil shovívavě nos a na něm veliké oku- láry k okénku, vyslechl historii, podíval se na maso. „Jo, jo!“ potvrdil slova zřízencova. „Mus to mit štempl, jateční štempl, že je masc zdravé.“ Teď se doktor rozhodl. Sáhl rychle de kapsy, vyňal navštívenku, položil ji před vele kněze a řekl: „Tuhle je moje visitka. Nechám zde maso ráno sem pošlu svého sluhu a ten všechno opatří.“ „To nejde, vašnosto. Tady není žádný de- positní ouřad. Nic nemůžeme přechovávat. To je náramná zodpovědnost. Co kdyby nějaký mor? A do zejtřka kdo ví jak by maso vypadalo! T se musí vyřídit ještě dnes.“ „To si to vyřiďte, když musí. Ale já za musím domů. „No ne, pane, vy musíte s masem na jatky do Holešovic — — V doktorovi stydla krev. Podíval se na ho dinky, bylo po desáté.
Holešovice Musa
13 article
Jsou jistě končiny v obvodu Prahy, kam se nesnadno dostanete za dne. Ale jsou končiny kam se v noci vůbec nedostanete. V té době ne stál ještě pilotový most přes Štvanici, nejezdila přes něj tedy tramvaj. Na jatky bylo lze do- stati se jen přes Poříč, Josefské náměstí, Eliš- činou třídou, přes most Františka Josefa, a pak tam daleko v ony končiny, které byly tehda bez jakéhokoli spojení s Prahou ostatní, s Prahou mateřskou, ačkoliv jatky stály již na půdě pražské ježto stály v Holešovicích. Bylo to v dobách, kdy pořád „rozdávali Prahu“, jak říká lidový pěvec Leopold Šmíd, i tam ji rozdávali, kde ji nechtěli Ostatně ji tak pořád rozdávají. „Jak pak teď na jatky — —!“ zhrozil se doktor Záhora. „Vždyť je tam hodina cesty. „Račte si vzit drožku, vašnosti. Musí bez toho někdo ze zřízenců s vámi — —. Jsou-li v Praze končiny, kam se v noc vůbec nedostanete, jsou taky končiny, kam ván ani za peníze každý drožkář nejede, leda by tam
František Josef Šmíd Záhor Praha josefský náměstí Holešovice
14 article
byl bál. Ale na pražských jatkách bývají málo kdy bály nebo koncerty. A zvláště tehda byla to cesta za noci méně frekventovaná než na pří klad Příkopy. A tak několik drožkářů, jichž ve hikle se náhodou ploužily kolem severozápad ního nádraží odmítlo velmi rozhodně domněnku že by se vydali až na jatky. Konečně však přece než vypršela hodina jedenáctá, vyskytl se muž s komoněm a pekáčem, kterýž prohlásil, že po jede, arci za odměnu zeela mimořádnou. Ko nečně vsedl tedy do vozu doktor Záhora a vedl něho muž akcisák s pečínkou na klíně. A vol- ným, rozumným klusem klopýtal komoň směren k Josefskému náměsti a k mostu císaře Fran tiška Josefa. A bylo ke dvanáctě, když před vraty jatel stanul povoz. A nedlouho po půlnoci odemk portýr vrata, pronášeje divnou formulku zařík vací, která nevyznívala jako vlídné uvitání. Bylo okolo půljedné, když zburcován zvěrolékat o třech čtvrtích na jednu byl již v pracovně. D hodiny s půlnoci byla pečínka prozkoumána, z zdravou a čerstvou, dokonce výbornou uznána a byla opatřena úřadním fialovým štemplem. Taky inštanci „čárovou“ obmyslil zvěro- lékař něčím, ne však štemplem. Pronesl to je ústně, ale výrazně, čímž hovořil z duše doktoru Záhorovi.
Záhor Fran Josef
15 article
Potom ještě připojil poznámku nějakou por týr jatek, odmykaje pozdním hostům podruhe a zase za nimi vraty zaprásknuv, až se kamenn dva býci na portále jatek zachvěli. A ještě nebyly ani dvě hodiny, když stá doktor Záhora zas u „městiště“ čáry na sever, západním nádraží, aby zaplatil poplatek s pal šesta kila vepřoviny, nyní krásně šlemplovan jak národním vyšíváním. A bylo po druhé hodině, když nemohouce se dočkati doktora, a poněvadž milý Vacek Choděra sám již nad námi podřimoval, vytrácel jsme se z pivnice, zaměřujíce většinou k Václav skému náměstí. A právě odbíjela čívrt na třetí, když jsm se někde u Suchého v Ovoené setkali s drožkou a z té drožky zazněl známý nám hlas. Velel aby kočí zastavil, a z drožky vylezl doktor Zá hora. Rysy jeho tváře, jindy tak milé, dobrácké byly změněny. Vypadal, jakoby se byl právě př veliké katastrofě zachránil. A když jsme se tázali, proč nepřišel k Cho- děrovi a kde byl, zatím zcela stručnými slov pověděl nám příčinu svého omeškání. A pal ještě pronesl něco, ale tak strašlivého, že si to při úctě, jakou chovám k vrchnostem od boha nám stanoveným i k nástrojům těch vrchností netroufám opakovati. Leda že bych se časem a při příležitosti otázal, smím-li to opakovati, arci s odmítnutím vlastní zodpovědnosti. Přece to mělo jistý dobrý účinek. Od těch dob, kdykoli jsme se vraceli z vepřových hodů, dbali jsme úzkostlivě, abychom neměli vý služku přes pět kil. Bylo nám jen poněkud obtížno, že jsme ssebou musili vozit malou decimálku.
Záhor Vacek Choděra ský náměstí Zá hora
16 article Největší dar Štěstěny.
Největší dar Štěstěny. Arpád István je slavný malíř. — Že o něn nie nevíte? Není možná! Jeho jméno proniklo již hezky daleko za Keeskemet a v Debreczině vzbudily jeho obrazy velkou sensaci. Jeho kra jiny jsou učiněné „ver saerum“ a jeho podo bizny — to jest jím malované portréty — plati se čtvereční centimetr za dukát, když se totiž tak štědr, Mecenáš vyskytne! Arpád István je muž slavený a tedy také zbýčkaný. Ženy litají mu samy do náruče, jako jepice nebo můry do jasně zářící svítilny a pohár životní rozkoše ja- koby mu byl ke rtům přírostl. Arpád István umí žíti, žije dobře, žije vesele a příjemně, ale jeho wertheimka je stále prázdná. To je veliká hlou post v jeho osudu! Jednou z rána, po odbyté toiletě, přistoupil Arpád István k velkému zreadlu, zadíval se do něho a potřásl svojí v každé příčině velikou hlavou. „Člověče, dostáváš lysinu,“ pravil sám sobě; „ale nedosti na tom: neklame-li mne zrak začínáš povážlivě šedivět. Čítáš teprve čtyřicet let a jsi už ruina, hotový stařec. Istváne, žil' dosud přece jen příliš rychle!. .. Potom rozhlédl se Arpád István po svém nokojíku. „A tohle to, ta troška veteše — to jsou všechny tvoje vezdejší statky — to je nádher pro smetiště,“ pokračoval náš slavný malíř ve své jitřní samomluvě. Tu napadla mu píseň z jakési operety a on si zazpíval: „Jsem chuďas jen, ale mladistvým ohněm planoucí jun . .. „Ano, ano,“ doložil pak všední prózou „kdyby to druhé jen bylo pravdou! Ale zní m to v uších jako krvavá ironie — šedivím, stárnu a ten mladistvý oheň — už mi časem po čer tech chladne.
István
17 article
Takovýmito a podobnými myšlenkami za- městnán natáhl se Arpád István na pohovku poněvadž byl skoro celou noc „pro-užil“, hlu boce se zamyslil. V tom zaklepal někdo na jeho dvéře. Arpád István byl velmi překvapen. Kdo pak to chce s ním hned po ránu mluvit? Ale dříve, než na tuto otázku nějakou odpověď mohl nalézti, vešla do jeho světničky elegantní dáma. Arpád István rozpoznal ihned, že ta neznámá je velká krasa- Rozkošná ta bytost posadila se beze všech okolků k lstvánově pohovce do starého, jako ka- mením vycpaného křesla a pravila hlasem, který zněl jako harfa se stříbrnými strunami- „Istváne, přišla jsem k vám. „Vidím a mám z toho radost,“ odpovědě král portretistů, „avšak, abych se přiznal, ne vím opravdu, s kým mám tu čest a to potě šení . .. „Já jsem Štěstěna!“ odpověděla slavnostn neznámá. „Štěstěna,“ podivil se István, „to je zvlášt. ní, překvapující věcí. .. „Nie zvláštního, nic divného,“ vpadla m s líbeznou energií do řeči neznámá, „Já jsen bohyně Fortuna. Překvapuje vás snad moje mo vice. derní toileta? K modernímu umčlci nesmlm přoce jinak vejíti... Avšak, abych se vrátila k účelu svojí návštěvy — slyšte, já vás miluji.“ Arpád lstván nenalezl na toto neočekávane vyznání žádné odpovědi a pravil tedy, jak už zvyklým byl říkat: „Tak tedy odložte, ma drahá. „Není potřebí,“ namítala Štěstěna, „moje láska osvědčí se nyní jinak. Miluji vás, protože jste mne dosud s urputnou důsledností zanedbá- val. Vy jste na mne nikdy nemyslil, vy jste z mnou neběhal, jako jiní dělají až do omrzení.“ „Račte prominouti, má drahocenná,“ omlou val se István, „já běhám jenom za ženskými. které znám, anebo o nichž vím, že skutečně existují, žijou.
István lstván Fortuna
18 article
„Vše rovno! Vy jste mne dosud nikdy ne vyhledával, ani jste na mne nevznášel žádnýel přání. Přišla jsem tody sama, abych vám splnila tři vaše tužby. Arpád István se už nedivil. Dáma, která h miluje a hned po ránu návštěvou oblažuje, mus vlastně býti nadpozemskou bytostí. „Je to, milostivá paní, skutečně pravda? otázal se dobře věda, že má Fortuna v bájeslov manžela. „Ano, svatá pravda. „Tedy račte dovolit, abych si ta přání roz myslil. „Rozmyslete si věc dobře a dejte si pozo Víte přec, že ani v báchorkách lidé nikdy ne pronášejí pravých přání.“ Arpád István zamhouřil oči a pravil po ně- kolika minutách nesměle: „Předovším přejus několika milionů na penězích. Nemějte mi z zlé! Ačkoli jsem nikdy mnoho peněz neměl, se- znal jsem přece, jakou cenu peníze mají. Těch je nám všem potřebí a čím více jich je, tím lépe pro nás. Štěstěna mlčky přisvědčila — moudrá ženai „Potom přeju si, aby všechny ženštiny. které se mi zalíbí, mne rády měly a — toť se rozumí — nejenom platonicky. Musím vám totiž říci, že považuju — jako snad každ, umělec — lásku za vrchol života a za koření všech po žitků. Štěstěna zase jenom mlčky přisvědčila — zkušená osobal „Za třeti přeju si dlouhého života. Jakožto chuďas nepřál bych si dlouho žíti, ale splníte-l svůj slib, bude už státi za námahu, abych se protloukal tímto slzavým údolím
István svatá pravda Ted Vít Fortuna
19 article
Následujícího dne probudil se Arpád Istvár v nádherném loži nejmodernějšího slohu a v skvostně zařízené ložnici. „Tak to byla přece pravda,“ zvolal vesele soskočil s postele a běžel bos po tlustých seces- ních kobercich do sousedního pokoje. Ten byl zařízen jako studovna, vkusně a — rozumí se — bohatě. Vedle psacího stolu stála elegantn „železná panna“, těžká pokladna. István ihne k ní, aby spatřil, jak vypadá uvnitř. Velkolepě Plná bankovek a cenných papírů. „Paní Štěstěna neudělala si tedy ze mne blázna,“ zjišťoval Arpád István pro věčnou pa mět. „Aspoň co se týče prvního mého přáni Ještě dnes budu se hledět přesvědčit, jak se ma věc s přáním druhým. Zkouška dopadla dobře. Arpád István dvo řil se už dlouho, ale bez úspěchu zavalité pan bankéřce — on nemiloval hubených čili příliš libových, nýbrž hezky prorostlé — kteráž si ho velice vážila, ale jenom jako malíře. Tato krásná dáma přijala, jako vždy, jeho zdvořilou ná vštěvu, a přišla, což se dosud nikdy nestalo čer mu ji oplatit. Arpád István mohl se pak vůbec baviti ne jenom s dámami, kteréž mu dosud samy — jal jsme shora viděli — do náruče lítaly, nýbrž tak s těmi, které se mu dosud hrdě vyhýbaly ap nichž on dosud ohlížením se krk si mohl vy vrátit. Slovem: Arpád István stal se neodolatel Takto žil v rozkoši a slávě plných pět let Pravím také, že ve slávě — ano, ano! Člověk který hojně peněz má, je vždycky slavným, jen když chce. Všechno, co činí, nejsou-li to čiré hlouposti, vypadá velemoudře, duchaplně, ge álně, ba i o jeho hloupých kouscích se říká je nom, že to jeho genius časem jaksi s kolejí s vysmekuje. To všechno je obecně známo ..
Istvár István
20 article
Arpád István žil tedy slavně a požíval velkolepě Ale štěstí ho unavilo. Skvostný, požitků plný ži vot spotřeboval jeho síly. Úspěchy a výboje se mu začínaly protivit, ba stalo se mu, že nádhe ná bruneta jakási se mu vysmála... Arpád se stárl. Co teď? Politickým vůdcem býti nechtěl ačkoli se mu vůdcovství téměř vnucovalo, mi nistrem osvěty nebo krásných umění také nikoli ačkoli spojené strany mnoho o něj stály jinak — byl hotov. Jednoho zvláště mrzutého dne či večer vrhl se zoufale na své skvostné lože a — pro klinal. Metal do povětří zlolajícná slova a klnu všemu, klnul zejména také bohyni, která h vlastně na věž vyvedla, aby s ní teď seskočil Nemohl usnouti. Konečně, už za svítání, dosta vila se opět paní Štěstěna. „Vy jste mne šeredně oklamala,“ začal s Arpád stěžovat a vyklopil bohyni své vyšeptalé srdce. Štěstěna vyslechla jej trpělivě a odvětila pak: „Já jsem vás neošidila. Napomenula jsem vás, abyste si dobře rozmyslil, jaké přání máte pronésti: zapomněl jste si vyžádati dlouhého doživotního mládí! Přál jste si jenom dlouhéhe života a to přání se vám splní: budele žiti ještě padesáte let!“ „Padesát let!“ vykřikl zděšeně Arpá István. „Půl století ještě žíti, v nadbytku, alo bez lásky a požitku? Ne, ne! Milostivá paní Velká, slavná bohyně! Při své první návštěvě pravila jste, že mne milujete — nuže: jestl jste mne vůbec i jenom na okamžik měla ráda, vraťte mi, odčiňte mi moje přáníl Bohyně usmála se spokojeně, ale odpově- děla vážně: „Ježto jsem vás skutečně milovala a poněvadž vás dosud mám ráda, zbavím vás. čeho jste si přál, ale jenom, odvoláte-li všechna tři přání . .. „I s největší radosti!“ zvolal toužebně Ar pád a bylo mu pak, jakoby byl spočinul v slad kém objetí luzné bohyně.
István Arpád
21 article
Ypsilon. ným.
22 article
Ráno probudil se náš malíř ve své chudobné světničce. Vyskočil vesele z postele, postavil se před zreadlo a pravil radostně: „Vzal to všechno das!... Dostávám už lysinku, začinám už také trochu kvésti, ale proto nejsem přec ještě žádná ruina, zádný stařec! Teprve čtyřicet let — Istváne, ty's ještě mladík. Juché! Dle maďarské pověsti J. Kácel
István Juchý
23 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Toufněe amerických krásek. Minulého roku přišlo „31 krásek“ z Illinois na útraty jistého chi- cagského listu do Evropy. Cesta vedla je přes severo- evropská hlavní města až do Vídně. „Krásky z flli- nois“ nalezly v Evropě mnoho zajimavéno a obdivu- hodného, vrátily se však do své vlasti značně roz- mrzelě. V některých městech této staré, prelenciosní Evropy se jim totiž nehorázně vysmáli pro litu „krásky“, pod nímž cestovaly. Zvláště v Paříži, kde se na ženskou krásu rádí podivají z hlizka, musily málo krásé yankeeovské dívky snésti nejnegalant- nější poznámky o své ošklivosti a jeden hojně člený pařížský list učinil se tlumočníkem pařížských krá- sek a zahrnul 31 Američanek kousavým posměchem a následkem loho bylo, že slečinky ze země dolarů svůj pobyt v Babelu nad Sekvanou zkrálily a po- bouřeny mu ukázaly záda. Zkušenosti „krásek z Illi- nois“ v Evropě nepůsobily však přece na jejich kra- janky odslrašivě. Také v Ohiu usnesli se vyslali své „krásky“ do Evropy. List „The Dispatch“ v Kolumbu, nejhohatší orgán města, vypsal mezi svými členáři plebiscit pro volbu 21 dívek ze siětu Ohia, jež maj na útraty listu nodniknouti jednoměsíční ceslu po
Američanka Illinois Evropa Vídeň Paříž Babel nad Sekvana Illi Ohio Kolumbo
24 article
Evropě. Bylo skulečně vybráno 21 nejkrásnějších nejdůslojnějších dcer Ohia. Podle pravého ameri- ckého mravu neobešel prý se plebiscit bez volebiních úplatků, jak aspoň jistý nediskrelní londýnský li prozrazuje. Volba byla přes to schválena a 21 divek rasloupilo ceslu de Evropy. Jsou již přes lýden n anglické půdě, prohlédly si lebno Skolsko a navšti- vily také Shakespoarovo rodiště a hrob ve Stratfordu = Učí spontanní lásoe. Z Wellesleve v Massa- chussetsu vo sděluje: Zdejším studentkám zakázáno bylo navštěvovati Fredericka Reeda, jenž jest spolu- žákem presidenla Roosevella, a jeho „domov dobro- volně lásky“, kde dle jeho tvrzení duch má svrcho- vanou vládu a spravuje každou tužbu a každý po- hyb. Reed však ze zákazu toho pramálo si dělá.
jít Evropa Reed Evropa Ohio Stratford
25 article
V nádherné residenci své v Overbrooku nalezen by onebdy zpravodajem, oblečený v „dělnické“ kalholy a obulý ve vysoké boly, při kopání v potoku, zatím co několik sličných žen kolem v trávě si hovělo. Reed praví, že každá lidská bytost na usedlosti jedná dl popudu, který jí duch vnuknul. Reed byl učitelem v bostonské škole latinské, ale vzdal se mísla toho před třemi roky, aby vyhledal „zámek ducha“. Jes sloupencem Boilbartovým a hlásá nyní kult jeho všem, kdož vyhledávají venkovský domov jeho ne- daleko wellesleyské koleje. Pravil ke zpravodajio svém učení: „Žijeme tak, jak nám napadne. Boh řídí nás za jislým cílem. Jestliže se probudím ve čtyři hodiny ráno a „duch“ mi vnukne myšlenku, abych vylezl na strom, vylezu na strom. Jestliže mi dá pokyn, abych kopal potok, kopán v potoce. Ve Wel- losley College na mne zanevřeli, když láskou chorob- ná dívka přišla sem, aby se řídila dle mého učení. S dívkou přišel muž. Žili zde, až kolejní úřady a dív- čini přátelé způsobili hrozný poprask, donulivše je. že se dali oddati. Duch je sem poslal a vše bylo díl boží.
Reed Boilbartův Welo losley College
26 article
= Kafrová manie. Ve vyšších kruzích anglické spalečnosti šíří se dle zpráv z Londýna pověžlivě nová manie. Po pití kolinské vody rozmáhá se nyn nejméně slejně škodlivý zlozvyk požívání kafru počet pánů a dam, oddávajících se tomuto požitku prý co den vzrůstá. Seudí se, že lalo nová manie byla do Anglie přenosena z jižní Ameriky, kde domo- rodci požívaji kafru pako ochranného prosíředku proti zimnici. Kalru se požívá ve všech možných formácn v mléce, v chloroformu, ve vodě, v pilulkách, smí- šený s oplem, nebo se také beze všeho prostě dává do úst. Jako mnohé jině jedy, má také kafr v malých dávkách léčivý účinek. Ve velkém množství však drážlí velmni silně činnost srdce a působí rozčilení. jež má slejné příznaky jako nemírné požilí alkoholu- Toto opojení právě poživatelé kafru vyhledávají, lo- dráždění však brzy ustupuje velké ochablosti a p- cient musí sahati stále k větším dávkám, aby si způ- sobil příjemn; stav. Manie tato má za následek chřadnulí a těžké případy ochrnulí, po nichž násle- duje smrt = lé zprávy pro kuřáky. Nejpřednější továrníen doutníků na Kubě vyslovují přesvě ičení, že havanské doutníky budou v nejbližších měsících značně dražší, ale dobté jakosti. Jeden z nich pravil: V posledním roce ztratili jsme na každém tisíci doulníků nejméně pět dolla č, čili průměrně 10 procent. Příčinou toho jest vysoká cena surového labáku. Uvá žíme-li všechny okolnosti, shledáme, že tabák stojí kubánské lovárníky právě tiikráte tolik jako před válkou se Španělskem.
Londýn Anglie jižní Amerika Kuba Španělsko opel
27 article
Sklizeň r. 1906 byla velmi slabá a starý tabák není již v záseb). Následkem toho jsou sklady prázdné také továrníci mají jen malé zásoby. Letošní sk lizei jest sice bohatá, ale může byti zpracována teprve p nějaké době. Tato sklizeň má j slou zvláštnost. Na počátku roku se zdále, že bude zničena suche r. Děst přišel v posledním okamžiku a zachránil ji, ale ná- sledkem nedoslatku vláhy při počálečním vzrůstu jsou jednoti vé listy tlusté a těžké a řádné vyst šení jejich hude vyžadovati dlouhé doby. Část sklizně nebude asi moci býti zpracována před počátkem příštíno roku. Zalím zásoba solva stačí a ceny budou sloupali výše než kdy dříve. Dále budou doutníky z toholo tabáku ovšem těžší než posavadní a poněvadž se v mnohých zemích počitá dovozné clo úplně neb z části dle váhy, znamená to další zvýšení ceny. Pří- růstek na váze bodu obnášeti nejméně 15 procení. Poněvadž lovárník již nyní zlrácí skoro 10 procent nelze od něho očekávati, že ponese ještě další bře- meno, zaviněné zmíněnými okolnostmi. Továrníci ko- nali již porady o nynějším stavu a třeba že ještě ne- dospěli k žádnému pevnému rozhodnutí, sbodují se přece v tom, že cena musí býti zvýšena Nejspíše zdraží se doutniky o 10 procent. Detailní ceny ovšem dle toho sloupnou. Kuřák však bude miti úl čchu, že cena odpvídá hodnotě. Tlustý, těžký tabák dá se zpracovat na doutníky, jež jsou zvláště dobré a aro- matické a dle všeho budou doutniky, které r. 190 přijdou na trh, nejlepší od r. 1881. Ovšem zdraží s i doutníky, holovené v jiných zemích částečně z ku- báns ého tabáku, nepomohou-li si továrníci tím, že zhorší kvalitu.
Děst Tlustá
28 article
= Dehel a peří. Aby výprask někoho učinil šťasl ným, jest zajisté řídkým zjevem. Mistru George War- dovi Angličanu, žijícímu ve vsi Resece v Ohiiu, se to skulečně přihodilo. Když jeho choť před několika měsíci po dlouhé nemoci zemřela a veřejné mínění jej vinilo, že svou lakotou a surovostí ji dohnal ke smrti, usieslo se ženské obyvatelstvo Resecy, že ten- to zločin nenechá bez pomsty a tak mu při návratu z pohřbu před jeho domem zastoupilo cestu 25 žen, ozbrojených jezdeckými biči. Nic mu nepomohly prosby, nářky a zapřísahání se nevinou, ženy pro- vedly na něm svůj ortel. Na dané znamení vrhly se na mistra Warda, spoulaly jej a přivázaly ke stromu, polom šly po řadě kolem něho a každá jej přetá hla bičem po zádech. Po tomto prvním dilu soudu sestou- pily se resecké dámy opět a usnesly se korunovati své dílo „opeřením“, Tento v Americe velice oblíhoný trest spočívá v tom, že se nahý provinilec natř dehtem a pak se na něj vysype peřina. Jest to trest hrozný, neboť zbaví-li se ubožák do osmi dnů úplně peři a dehtu, může mluvili o štěstí. Ward byl natřen dohtem a opeřen, načež ponechán osudu. Na štěsti nespokojil se s přisouzeným trestem a dlouhým omýváním, nýbrž odebral se jako anglický poddaný ke svému konsulu a stěžoval si na zlé nakládání Tím dostala se záležitost do anglických listů, jež se velmi rozčilovaly nad zneuctěním krajana reseckým žonami. Zvláštním výsledkem jejich článků a připo- jených fotografií však bylo, že ve Vardovi, jenz byl pokládán za nezvěstného a mrlvého, objeven dědi jmění obnášejícího půl třetiho milionu
Ward Amerika George Ward Angličan