Ročník XXXXVII.

V Praze, v neděli 28. července 1907.

Číslo 206.

Na ranní a odpol. IIsty pře dplátí se v Praze v adminlstraei a pažel zařtvrt leta . . . . 6 K — h s dvoji čonářkou na stot Lzta . . . . 7 K 50h ve Mlinlkšel nz měste . . . . . . 2 K 30 h Pošteu: na dtvrt lels . . . . 9 K do , K o n.. : ke

Daašní čisle pro Praha ie o 14 stranách-

Lidu českému! Jako by jinak kouzelná vidina, plná jasu a skvělé nádhery, přelétly přes nás slavné dny V. sletu všesokolského Hluboce vzrušeni vracíme se duchem znovu a znovu k uchvatným chvilím těm, v nichž věc sokolská opět v celé kráse své a vzneše nosti všemu světu se projevila v dokonalých obrazech, ukáznéně síle synů i dcer českého národal oto Kráčejíce ulicemi zlaté slovanské Prahy mezi semknutými řadami Tvými, drahý lide český, vycítili jsme z jásotných pozdravů a zanícených zraků Tvoji bezměrnou oddanost věci sokolské, Tvoji pevnou víru v poslání naše i přízeň neutuchající řadám sokolským s jakou zahrnul jsi náš podnik slavnostní od prvních příprav až do samého provedení a skončení jeho. Vyslovujíce z hloubi rozechvěného srdce vroucí dík za výmluvné ty projevy věrné lásky Tvé účinnou pomoc, s jakou jsi rozmanitým způ- sobem podpořil práce naše ke zdaru sletu našeho směřující, chceme nově napjatou si- lou a zmnohonásobenou praci spěti k splnění velkých úkolů, k nimž nesou se horoucí přání Tvá a naděje v šiky naše.

Jdeme do svých tělocvičen! Avšak ne k odpočinku, nýbrž k další pravidelné ne- okázalé činnosti své a chceme i dále úsilně a neodvratně kráčeti v světlé stopě svých předchůdců k vysoké metě, kterou jsi sobě. lide český, poslavil u vědomí svého práva a své schopnosti, chceme ztvrditi a zoceliti mládež Tvoji v plnění povinností k sobě, vlasti a národu, chceme utužiti a povznésti sil jejích k těžkému úpolu o další své bytí, chceme nésti pochodeň k pokroku a svobodě do řad Tvých sblížených a sdružených dechem a ob jetím pravého bratrství a ušlechtilé demokracie v níž zříme základ dalšího Tvého postupu a rozvoje. S předsevzetím tím pevným, s nadšením, jež zanechaly v nás velebné chvíle prošlého sletu, obracíme se k Tobě, lide český, bez roz dílu stavu a povolání, bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozlišování zájmů stavov ských, se vřelým přáním, abys věren svým velkým tradicím, jež tolikráte již vynesly jméno Tvé na vrchol dějin světových, s nám vstoupil v bratrský kruh sokolský, zasvěti síly své k další společné práci za všech ná rovnost, volnost a svobodu!

NA ZDAR

Předsednictvo Časké Dbce sokolské. V PRAZE, v červenci 1907

Otázka sněmu českého. Ještě než spadla opona za nemnoho- slibnou předehrou nové poslanecké sně- movny Rakouska, ohlásila se stará otázka Snlěmu království českého naleha- jíc po více než čtyřicetiletých odkladecha průtazích nekalých na konečné své rozře šení. Šestiletá řádem zemským vyměřená ži votní lhůta nynějšímu sněmu českému vy prší dnem 27. prosince letošního roku. Vy bývají tedy sněmu našemu ode dneška ješte

právě čtyři měsíce ku práci zákono- dárné; nuže, kdyby byl na zítří vládou svolán, za těch 16 neděl dalo se věru mnoho dobrého pro zemi vykonat. Ale »kdyby« jsou chyby. Doba letních prázdnin a žní ma své jméno, v srpnu prý by se sněmování nedařilo — ač za druhdy důvod ten nepla líval — naše proslulá deklarace na př byla podána sněmu českému dne 2 srpna 1868 — na říjen pak již jes stanoveno pokračování poodročených schůzí neodročené říšské ra dy. kteráž potrvá až do vánoc.

Poněvadž pak mnozí poslanci zemšti jsou zároveň říšskými poslanci, nemohou oba parlamenty současně zasedati a tak se ta lhůta čtyřměsíční pro náš ubohý sněm krá- lovství českého smršťuje na pouhých šest neděl, tak asi na měsíc září do polo- viny října. Tak to dopadá ve skutečnosti po tolikaletých opětovných slavných, progra- mových slibech vládních, vyslovených iv trůnních řečech, že bude sněmům zemským zjednán náležitý čas, aby mohly řádně opatřovati zájmy a potřeby vlastí svých. Ústřední parlament mele po dlouhé měsíce — třebas i na prázdno — sněmové zemští musejí čekat až je ve Vídni semleto, a chylat pak tu trošku zbylé vody — či chceme říci: doby na kola svá. Poslanci čeští ve Vídni pamatovali na kola sněmu českého i nalehali před rozehodem svým na vládu páně Beckovu, aby sněm český byl co nej- dříve svolán jednak k vůli včasnému opa- tření naléhavých a důležitých potřeb obec ného blaha, jako jest na příklad otázka zem ského pojišťování proti pohromám živelním otázky školské a palčivá otázka zhojení cho rých financí země české — jednak k vůl neodkladné již děle opravě ne snesitelně špatného, křivdami nejhrubšími pohoršujícího volebního řádu Schmer lingova, který letos dne 26. února »slavil« své 46leté neblahé trvání, a po opravě morav ského sněmovního řádu a po opravě říšského volebního řádu přece již déle jako mumie faraonská udržován býti nemůže. —

Od roku 1863 my Čechové domáháme se žádoucí spravedlivé jeho opravy. Za H - henwarta r. 1871 již sněm český v nepří tomnosti Němců jednomyslně schválil vládn předlohu zákona o novém volebním řádu. jenž aspoň částečně zjednával napravení křivd nejhorších. Leč usnesený ten zákon podnes nedošel sankce a tak trvá nesnesi- telné to haraburdí německo-feudálních privi- lejí, nadpráví, nerovností a bezpráví slavně v Čechách po dnešní den, otravujíc všechen veřejný život náš a zlehčujíc sněm nejdůle- žitejší země Rakouska na pouhý stín, tak že již i vládnoucí státníci rakouští neostýchaji se mluviti o sněmu českém po centralisticku jako o nějakém rozšířeném toliko okresním zastüpitelstvu, upírajíce mu povah sboru zákonodárného a degradujíce jej na pouhou hospodářskou instituci. Tomuto německo- centralisti ckému názoru holduje též nynější mi- nistr vnitra p. Bienerth, aniž by setkával se u ministerského předsedy p bar. Beck s odporem, a tak zvěděli poslanci naši mi- nulé středy v saloně páně Beckově, že vláda je ochotna svolati český sněm letos v září ke krátkému zasedání, jen co by vyřídil nej pilnější hospodářské důležitosti, avšal ku politickému jednání, že mu ni kterak nehodlá dopřáti času ni svobody.

Byla patrně již německým ministrem- krajanem, neb jiným Němcem zpravenao smýšlení a přání zdejších Němců, kteří na poradě své téhož dne prohlásili, že prot krátkému zasedaní sněmu českého ni čeho nemají, budou li jim jen dány záruky. že bude se zabývat pouze neodkladnými po- třebami hospodářskými, ale žádnou po litickou otázkou. To se docela sho- dovalo s intencemi vlády; nepolitic ky sněm český jest jí na ten čas jedine pohodinou lenoškou. Než proti tomu ozval se zástupce české strany svobodomyslné poslanec Maštálka, na- mítaje, že sněm český čekají ještě jine otázky než hospodářské: »Ne n možno«, pravil důrazně, aby oprava zemského volebního řádu ještě déle se odkládala, i aby sněm zemský skončil svou periodu bez volební reformy. Jaký by toho by následek? Pouze ten, že by se v novém zemském sněmu objevila nerozřešená palčivá otázk ta ihned na prahu jeho na novo, a to se zvýšenou prudkostí a naleha vo- stí útočnou, že by nový sněm nemě klidu, dokud by otázku tu nerozřešil; tím způsobem musily by se pak v době poměrně krátké konati dvojí volby sněmovní.

Jedny podle starého, druhé již podle nového volebního řádu I není-liž rozumnější: věc nezbyt nou, potřebu neodkladnou a nut nost neodvratnou vyříditi hned, než znovu ji odkládati na později? Při dobré vůli může býti reforma volební ve čtyřech až pěti týdnech vyřízena Vždyť i mluvčí německého velkostatku hr. Czernin se o tom na sněmu vyslovil, že nelze před nutností opravy volební a před rozšířením volebníh práva lidu pro zemský sněm déle zavírati očí. Kdyby se volilo ještě jednou do sněmu na základě posavad- ního křivého řádu volebního, byly by tyto volby věcí velic nebezpečnou, poněvadž by jen zdvojnásobily agitaci stra n sociálně-demokratické. — Rovněž dr. Baxa přál si, aby sněm co nejdříve svo- lán byl ku projednání volební opravy a nebyl dříve uzavřen až ji vyřídí.

Naproti tomu zástupci agrárníků při- mlouvali se za delší zasedání sněmu zvláště k vůli olázkám trospodářským, pochybujíce, že by sněm český s volební opravou letos byl hotov. Poslanec Zázvorka ukazuje zejmena na odpor velkostatkářů proti zdemokratiso- vání volebního řádu, má za to, že s volební opravou bude na sněmu po dva až tři roky svízel. Druhý agrární posl. Hyrš pronesl na- hled, že volební opravu pro sněm zemský měla by předcházet oprava berního systému Poslanec Prášek nemá rovněž za možné. aby v krátkém zasedání sněmu mohla byt volební oprava skoncována; i přimlouvá se za delší zasedání. Kdyby však nebylo možné, ať se položí na program pouze záležitosti hospodářské. — Z těchto projevů poslanců českých jako německých vyvodil ministerský předseda pro sebe toto mravné ponaučení: Svorné jest přání, aby sněm český byl svolán; rozchá- zejí se však přání co do jeho úkolů: většina sněmovníků je pro program hospodářský, ne- politický; s tím i vláda se srovnává; avšak kromě toho „dlužno ještě vzíti v úvahu, zdali by se nové volby pro sněm český neměly snad vykonat ještě před zasedáním říšíské rady. anebo až po něm? To znamená, že bude snad český sněm co nejdřive roz puštěn, aby vůbec ani nepřiše v pokušení zabývati se otázko volební opravy, a že volby pro nový sněm vypsány budou nejděle do poloviný října t. r., rozumí se na základě dosavad ního omšeného volebního řádu Schmerlin- gova oktroyovaného zemi české anno Domini 1861. To by ovšem byla — »také odpo věď« . . . Nicméně soudíme, že si ji stát ník tak opatrný, jakým se bar. Beck dosu jeví, přece ještě prozřetelně dvakrát roz myslí a rozloží. Chápeme, že mu způsobuje ten tvrdý český ořech dosti hlavy lámání.

Ocifuje se mezi dvěma obni. Nár d český požaduje rozhodně opravu spravedlivou, de mokratickou, která by učinila konečně jii přítrž nezaslouženěmu 46letému jeho poní žení, jež záleží v tom, že on historický ná rod této země sídlící v ní dodnes dvoutřeti novou většinou, jest proti všemu právu ve vlastním sněmu odsouzen do menši ny nemaje než pouhých 93 poslane mezi 242. A křivda ta má býti prodloužena o dal ších šest let? Zástupcům jeho nemá se před skončením období sněmovního ani dopřát možnosti, aby se na sněmu ze všech sil za sadili o její zhojení? — Národ český pal důvodně může se tázati: jaká to politika vládní, která pro vídeňskou sněmovnu po slanců tak úsilovně nalehala na rychlé pro mrskání opravy volební, na zrušení systému kuriátního, — avšak pro sněm nejdů ležitější země říše chce to ku riátní zřízení houževnatě udrže a zachránit? — Tam radikální, zde konservativní a k feudalismu. Tam horečný spěch a horli- vosť téměř revoluční, zde váhání, otálení setrvačnost a brzdění reakcionářské. Pro a k vůli komu?! Snad proto, že by každákoliv poctivá demokratická volební oprava musila 63procentní většině národ našeho zajistiti nezbytně tež rozhodnou většínu ve sněmu če- ském, tak, aby na dále nezávisel na mi losti a rozmaru velkostatkářův, ale byla zůstal třebas i proti nim a spolčeným s nimi Němcům ve většině spravedlivé na sněmu vlasti své pro všechnu budoncnost? Bude to těžký zápas, ale proč jej oddaluje vláda když nemá odvahy rozetnouti uzel a zlomi oktrojírku bezpráví oktroyováním spra vedlivosti a práva

Politické zprávy domácí. V Praze, 27 července. (Uhorské vy rovnání.) Ani nejnovější pešťské konferene bar. Becka s drem. Wekerlem nepřivedly k cil a o rakousko-uherské vyrovnání bude se dále vy- jednávati po letních prázdninách v zaří. Nicméné autentické zprávy rakouské i uherské tvrdí, že vyrovnání je zabezpečeno a urov- nati třeba již jen některé formality. Uherský min, předseda dr. Wekerle prohlásil dle „Budap. Hlirl,“, že voškory olázky jsou témě už na čistc projednány, takže se vlastně jednalo povze o způsobu prováděeím. Úplně vyřízena jest otázka samostatného zdeňování potravin. Pro podzim zbývají jen formality. Pokud jde o meritorni otázky, rakouský ministerský před-

V drobném prodejít ranni čisle o sobě . . . za 8 h odpololní . . . . . . . za 2 b Ve Elialkách na reskovs ranní čtsla. . . . . . . . p0 odpolodní . . . . . . . . 4h Inserát plati se hetavě sapřel Předplacení a inserty přilíní dmisl- strace v Maslanské ulici č.3. Tam narhšzejí se též redakne Měrna s eapedice , Nárpdnich Listů“ Bukopiay se norracsjí.

seda vyhradil si rozhodnutí pouze o jediné otáz- ce. Ale i ta jest dnes vlastně jen formálnost, takže vyrovnání možno pokládati z hruba za hotové. Se strany rakouské píse „Frdbl.“: Ačkoli vyrovnání nelze ještě pokládati za hotové, možno přece říci, že docíleno již dohody ve vě- cech, týkajících se vzájemného obehoda, paroplavby a železnictví, spotřeb- ních daní, ochrany z námek a pate atů- Také otázku rozhoděího soudu možn pokládati za rozřešenou. Úkolem pošťské kon- ference bylo z materiálu, jenž byl připraven předehozími poradami, sestaviti osno vu smlouvy. Úprava některých důležitých otá- zek byla však odložena do příštího vyjednávání. Osnova celní a obchodní smlouvy nebude prý obsahovati nijaké klrusule, kterou by se činil opatření na dobu po roce 1917. Podrobné vy- pracování olázek, spojených se železničný- m tarify, svěřeno odborným zpravodajům, kteři o něm ještě pracují. Dne 3. srpna mají se referenti opět sejíti a své elaboráty porovnati. Pokud se týče rak.-uher. banku, „Frdbl.“ se dovidá z Pešti, že prodloužení jeho výsady má se zá nejvíce pravdě podobné. Také prý se soudí, že po vyloučení spotřebných daní uher- ská kvota bude zvýšena asi o 1 1/2 %%. Z Lublaně, 26. července. (Reforma velkostatkářské kurie.) „Slov. Narod obírá se statí jakéhosi kraňského velkostatkáře, uveřejněnou v „Gir. Tgbl.“, v niž pisatel prozra- zuje úmysl vídeňské vlády, navrhnouti v chy- stané osnově nového zemského volebního řádu kraňského takovou změnu v kurii velkostatkář- ské, aby byli v těto kurii oprávnění voliti všichni skuteční velkostatkáří, a nikoli pouze majetníci statků deskových.

Sl. Nar.“ prohlašuje, že taková změna v kurii velkostatkářské jest nezbytna, když už vláda ne- chce upustiti od zájmového zastoupení na zem- ských sněmích. V Kraňsku by taková reforma měla ten následek, že by Němei, kteří jsou do- sud držiteli většiny deskových velkostatků, po- zbyli těto většíny a tím by se i velkostatkářská kurie dostala do rukou slovinský ch. V Praze, 27. července. (Ke sporu uher- sko-chorvatskému.) Ačkoli v Uhrách na- stalo už před týdnem úplné politické bezvětří, časopisy zabývají se stále sporem uhersko čhor- vatským. k čemuž jim dosti materiálu podávají oposiční projevy z Chorvatska. Většina maďar- ských listů je ovšem pro násilné potlačení cho- vatské oposice; jsou však i listy, jež popřávají místa hlasům proziravých politiků, radicích ulierské vládě a sněmovní většině, aby spor s Chorvaty vyřídily po dobrém. K takovým politikům náleží posl. Ludví k Ho115. Pokládá za chybu, že Uhry nezmohly se dosud na důslednou politiku vzhledem k Chorvatsku a svůj poměr k teto zemi mění dle politické situnce. Zahájiliv jsme — praví — politiku uhersko-chorvatského dorozuměnía narazili jsme na jazykovou otázku. Pak jsme řekli, že se chopíme politiky ostrých prostředků, poslali jsme do Chorvatska nového hána, ale nový bán sedí už měsíe a nie nedělá. To není žádná politika. Nesmíme dovoliti, aby nás chor- vatský sněm zahnal do úzkých, takže bychom byli nucení sami zrušiti to, co dosud pokládáme za nedotknutelnou svatyni: svobodu slova v uher- ském parlamentě ... Nynější situnce je nesnesi- telna; mír jsme pokazili a bojovat nemůžeme, nebo si netrouláme. Se stanoviska neodvislého Uherska přejeme sii nyní, abychom žili v poměru přátelském a Chor- vatsko si naklonili smírlivým způsobem, aniž by- chom tím zadali důstojnosti a zájmům maďar

FEUILLETON. V Praze, 27. července. 5—. (Kronika.) Nemilé překvapení če kalo o slavnostech sokolských některé hosty z venkova ve hledišti Zlatého domu! Náhodou se opozdili ke slavnostnímu večeru a následek byl krutý 1 Nesměli na svá místa až po ouver tuře. Jini dokonce až po celém aklu. Vznikly malé právnické rozhovory v me zíaktl. — Prosím vás, mám či nemám zaplaceno svoje sedadlo? A co mám zaplaceno, je mé A v daném případě mám právo, strávií celý večer na zaplaceném sedadle! A nikdo mne nesmí v právu zkracovat ! . .. — Právo, strávit svůj večer? Zajisté ! Le žádně právo — vyrušovat ostatní z po žitku! Nestojí-li tu dvě práva proti sobě Obě zároveň nemohou platit. Jodno musí nulně ustoupil. Které ? . .. — Kdo by mne mohl nutit — Někdo velemoený mezi gentlemany, vaše — zdvořilost — A kde zůstala zdvořilost — ke mně Jsem v Praze hostem! Jednou za léta si za jedu do Prahy, těším se na večer v Národním. koupím si místo a — nepustí mne! Pěkné zdvořilost ! . .. Věc společenského poměru ! Ve společnosti zájem jedinecký musí ustoupil zájmu s po- lečnému. Divadelní cedule zdvořile ozna- muje všem, kdy je začátek. Třeba býti do- chvilným. Dochvilnost je zdvořilost mocných Divadlo je zdvořilé k obecenstvu, začiná přesně na vteřinu. Kdo v čas není na svém místě, vzdává se na chvili svého práva . .. — Neopozdil jsem se s vojí vinou ! ... 3— Pak je pro vás nehoda, že jste se opezlil. Za nehodu nikdo nemůže, třeba klidně něsíi nássledky. Vétšina hosti je na svém místě a má pržvo na požitek plný a nezkalený — U nás na venkově také míváme občas divadlo a nikomu se nebrání zasednout, jestl se opozdil .. — Patrně nezaveden dosud ve vašemdi vadle — domácí řád .. — To jsou vymyšlenosti ! . ..

Muž z venkova právem vrtěl hlavou nad pražskou »vymyšlenosti«. Domácí »řád« v di vadle není vymoženost tak dávnousedlá, aby měla už obecnou platnost. Jsou velká divadl a ne posledního rázu, zvlášť na jihu a o para- grafech domácího řádu ještě tam nie nevědí A jak tomu dlouho, co o těch věcech vůbee se tepry mluví? Všechen řád společenský podléhá vývoji, je věcí tradic, jen znenáhla se utváři a krysta luje. Dnes bylo by už nemožno, aby spiklene proti životu krále zosnovali plán právě na po- řádku či vlastně nepořádku ve hledišti velko- městského divadla, jak o tom vypravuje ve svýeh »pamětech« *) pruská princezna, sestra Bedřicha Velkého. — Od nějakého času, píše, byla v Berlíně tlupa provazolezeů a ti hráli německé kusy dost hezkém divadle na Novém trhu. Král se tam velmi bavil a neopomenul žádnou návštěvu. Toto místo zvolili pleticháři za dějiště své zlo- hry... Měl býti zároveň v divadle i v zámku položen oheň V nepořádku a zmatku měli oba. král i můj bratr, býti umačkáni .. Domácí řád, jak vidět, nepředpisoval ten- krát ještě pro loži representační zvláštní vchod Dnes má zvláštní schodiště a odchody každý téměř druh sedadel. Jako opatření bezpečnostní, také způsob mrav společenský, co se v divadle »smía sluší« nebo co »nesmí a nesluší«, vznikaly jako pojem »eltěné potřeby« teprve výchovou času a — zkušenosti. *) »Na německém dvoře minuléh ěkus. Ze zápisků sestay Bedřicha Velkého Bedřišky Žolie Vileminy Pruské. Matice lidu r. XXXII. č. 5. V P'raze 1898,

Mrav jako všecka kultura šiří sepo zákonu napodobivosti. Všecko je móda. V Ber- lině opičili se po Paříži. Postavili si také »ope ru«. Hlediště mělo zvláštní disposice. V patře na estrádě dvě křesla pro krále a královnu. Několik kroků nazad řady pro hodnostáře. Podle stupnice: generálové, vrchní důstojnictvo, kapi táni, lajtnanti, chovanci válečné akademie, ka deti a konečně i osoby stavu občanského, »po- kud nebyly přiděleny ke dvoru«. Konečně prost vojáci. Divadlo bylo dvorní ústav. Jenom ke hlavní zkoušce mělo obecenstvo přistup bez rozdilu stavů a hodností. Také tu bývalo na třiskáno. Obecenstvo nechovalo se za představen tuze uhlazeně. Nebylo »pro hlediště« ještě vy- chováno. Aby lépe viděl, vyšvihl se mladý kadet bez okolků na lenoch u sedadla svého předáka. Novole v diváctvu zadním, rozumí se Hluk! Jindy zase vřeštěly děti do arif zpěváků, dali se do rvačky psi pod lavicemi a pod. Hla- sitě prolesty zadáků proti vysokým kloboukům napřed, hádky civilistů s vojáky, křiklavé ne způsoby mladých důstojníků, kteří se řebtali na celé kolo, vše pokládáno za nezbytný ve hledišti »šum a ruch«. Hrálo se dále, jakoby vše bylo v nejlepším pořádku. Ale »vrchnost bděla. A vrchnost bývala tehdy jediná — vy- chovávací instance. Druhého dne bývalo zle Pršely důtky, zákazy, hrozby, ba i pokuty a tresty vinníkům.

Jednoho dne (1752) oznamoval královský rozkaz: u knihkupce Haudena jsou na sklade »instrukce pro pány důstojníky, kterak se cho- vati v divadle«. Trvalo dost dlouho, nežli »pá- nové důstojníci« náležitým manýrám navykli Kniha posádkových rozkazů po řadu Iet vyka- zuje nejrůznější důtky a výtky tim směrem. Jednou dává na vědomost: »není dovoleno, aby důstojníci na svá sedadla si donášeli z bufelu talíře, sklenice a ubrousky«. Jindy připomíná místní velitelstvo »opětovně«: »nesluší se, aby důstojníci mezi operou přecházeli z místa n místo, aby hovořili a vůbec jakkoli vyrušovali Kdo by se přiště prohřešil, bude Jeho Veličen- stvem pokutován vězením. « V lednu 1781 upo- zorňuje Jeho Veličenstvo předem: »bude přísně potrestán důstojník, který by se nechoval způ- sobně na redutě, pořádané toho večera v Opeře« A téhož roku v říjnu: »Páni důstojníci nemaji v divadle plskat a syčet, jinak bude proti nim na rozkaz Jeho Veličenstva vězením zakročeno«- A 4. ledna 1782 horli královský rozkaz: »Je naprosto neslušno, aby důstojníci přiváděli s do opery ženy a děvky pochybného života a umisťovali je v lóžích, jež určeny jsou pro důmy. Proti podobným provinilcům bude na- příště co nejpřisněji postupováno« . ..

Tak pomocí důlek, hrozeb, arestů a jiných prostředků vojenské diseipliny výchováváni hrub a netessní »synové Marsovi« znenáhla na »do- konalé kavalíry«. Za veřejných okázalostí začl- nala se »uniforma« pomalu odlišovat jistou uhlazenosti způsobu a lahodnosti společenských forem. A oslatek byla už věc přirozené napo- dobivosti, Civilisté nechtěli vypadat méně způ- sobni než páni v uniformách. A nežli stolet minulo, zaristokratisován společenský řád ve hledišti od přízemku až — do vrchních pater Podle královského v Berlíně zařizovali s ovšem co možná, i na drobných dvorečkách německých. Dvorní divadla a divadělka rašila z půdy jako hřiby. Každý kniže pán chtěl ml svoje, A tu ovšem panovaly z počátku mravy a obyčeje přiměřené zálibě a vkusu dolyčného polentáta. A ty byly často originelní! Do d vadla knižele Schwarzburg-Sondershausenskéh měli přístup jen — kuřáci. Osvětlení hledišl bylo mizerné, po prvním aktu neb, lo v sále nic vidět. Prine Morie Vilém von Sachsen-Mer- seburg hrál náruživě — basu. Nerad se odlu- čoval od zamilovaného nástroje a mezi předsta- vením stále si podrnkával na tlusté struny- Zvláštními akordy dával na jevo svoji libosta jinými zase nelibost. Obecenstvu tím způsobem dán pokyn, jak se naladiti. Vévoda Anhalt- Bern- burský terorisoval herce i diváky. Co se mu zalíbilo, dal opakovat a třeba do nekonečna. Jednou v komedii zrádce na jevišti probodnut dýkou svalil se ke kulise. Přišel hlavou právě pod svítilnu. Byla chatrná, kapal z ní olej a ne- šťastníkovi zrovna do tváře. Chtěj nechtěj heree se pohnul. Vévoda z lóže zpozoroval pohyb. — Hej! zahromoval na jeviště Chlap není mrtev, ještě jednou bodnout! .. Knížecí rozkaz vyplněn. Pak teprve hrálo se dál.

Množsíví drobnůstek doličuje genrový ob- raz, jak chodivaly věci za panování zábavných »Serenissímů« Šťastné časy! Ani panující hlavy nevěděly ještě, co znamená sekatura — spole- čenského mravu. A což tepry se mohlo žá ddat na prostých divácích ve hledišti? Jen tuze po- zvolna a pracně klestily si tu dráhu lepší mravy. Století uběhlo, nežli se vyvinul a ustálil pojem, že se v divadelním sále něco »sluši« a něco »nesluší«. A z residencí šířil se mrav do měst a městeček. Z loží a dražších míst ve hledišt na místa Iacinější. Jako všecka »móda« ujima se mrav a obyčej podle zákona napodobivostia zároveň dle zákona přirozeného — výběru. Vsehjaký nápad se vyskytne, ale jen co sku- tečné polřebě vyhoví, záchyti se trvale a roz- šíři. V Praze v divadle ná Ovocném trhu ještě do let šedesálých neřikali poslední galerii jinak, než »dobytčí trh« (viehmarkt), paťrně pro hluk, jaký tam panovával za hry i v meziaktech. Daes má už i poslední galerie svoji citlivost pro pří- kazy »divadelního řádu« neméně vyvinutou, než kterýkoli zákonodárce vkusu. Rušivý nezpůsoh nějaký ozve se dnes spíše z některé — 1óže. Zákon reakce! Týž pochod ve všech oborech kullury ! Duch osvicenstva v osmnáclém věku s trůnů panovnických a ze zámků šlechlických se šiřil. Dnes všechen »fluid pokrokářský« ja- koby už byl soustředěn výhradně »ve spodnjch vrstvách«. Zámky a paláce velmožů platí za sídla »tmářství«. Však doby se střidají! A zase přijde doba — nejeví-li se už předběžné známky? — a silná reakce se ozve zase — z dola! Lidé sami sebe pokládají za původ všech novot a objevů! A zatím? Ať se polěš rozmrzelý host z venkova, kterého v Národním přiměli, počkat na deset minut přede dveřmi! Není li zřejmo, kterak všechen duch a smysl »světa řádu« řízen je slepým a neuprosným zákonem — potřeby a nutnosti?