ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 0d5144a0-7267-11dc-8400-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 28 celkem · entity: place 65, person 64, org 14, work 7
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNĚ LENTY
3 masthead
8. cervence 1900
4 masthead
Císlo 186.
5 article
»Dostaneš... aby's se podruhé netoulala!« Na těžkých toufarových mísách chladly ponenáhlu velké černé vdolky, jichž dnes ho- spodyně napekla více než obyčejně. Nastanou nyní žně, několik pracných dní, kdy se třeba řádně posilňovati a za týden bude již beztoho mouka z nového. Staré, zašlé hodiny nad postelí odchraptily jednu. Drápelka právě utřela a na polici uložila poslední umytý talíř a vyšla opět ven, utírajíc si mokré ruce do modré, kartounové zástěry Tóna se neobjevovala. Matka stávala se již nepokojnou. Snad spadla do vody a bojí se nyní mokrá domů. . Nebo — což, aby se jí bylo něco stalo. Mohla — divoká — sklouznouti se skály, upadnouti v ka- mení a — nedej, bože — zlomiti třeba i nohu Drápelka déle neodolala. Obula na bose tvrdé střevíce a chystala se přiněsti z komory košík, aby v lese případně do něj sebrala hubo V tom zavrzal dřevěný můstek před cha- lupou, v plotě pískla branka. Drápelka se v duchu zaradovala, hned se však uchopila připravené metly a vyšla do síňky. Na prahu zašustily v písku lehké kroky ve dveřích stanul uprášený muž, mlynářský s obličejem lesknoucím se potem, a v loktech — — Strašlivý, srdcervoucí výkřik vyletěl z ús ženy, zabouřil krajem, jenž se uděšeně zachvěl. Pod plachtou v mužově náruči objevil s zsinalý, promodralý dětský obličej, vroubený zeuchanými zlatými vlásky, mrtvý, strašný obličej Tóny, její dcery, její — její. . . její.. Drápelka omdlela. Télo se na podlomených nohách těžce přepáčilo nazad a hlava zaduněla o otlučenou zeď, při níž ležela z ruky vypadlá metla. Z úst vyvalil se zpěněný, temný proud horké krve —
Tóno
6 article
Chodí podnes chudým naším krajem. Nemluví, nepláče, snad by ani nejedla kdyby milosrdní o ni nepečovali. Na hřbitově pod bílou kostelní vížkou opatruje jeden rov malý, maličký, s nízkým dřevěným křížem celý pokrytý bujnými, hustými listy jahodníku Spatří-li však jinde stříbrné hvězdky jahodovýcl květů nebo smavé jejich plody, zadupe je ne milosrdně, se žhoucí jiskrou ničivé pomstychti vosti v oku do země. Matky straší jí děti . . Drápelka šílí. Generál Suvorov. Výpravuje Š tě p án B or an. »Chcete mě poznati? . . Nuže ! . . Králové mě oslavovali, vojáci mě milovali; moji přátel se mi obdivovali a nepřátelé mne proklínali U dvora se mi smáli. Často jsem býval u dvora, nikoli jako dvořan, ale jako Aesop, jako Lafon taine; v žertu i v hovoru mluvil jsem pravdu, jako onen šprýmař Balakirev, který bavil Petra Velikého a stal se dobrodincem Ruska, tak ijá jsem často jiným zkřivil tvář a ústa smíchem a provedl mnoho rozpustilých žertů. Kokrhial jsem po kohoutu, budil jsem ospalé a smiřoval zarputilé nepřátele vlasti. Kdybych byl Caesa rem, snažil bych se dosíci jeho etností a šle- chetnosti jeho duše, ale vždycky bych se chrá nil jeho nectností.« Tak se představil v přátelském kroužku národní hrdina, otec a miláček vojska a budo vatel veliké moci ruské, hrabě Alexandr Vasil jevič Suvorov-Rimnický, kterého oslavuje nároc ruský a který žije v paměti národa v tisícerých zkazkách a povedených žertech i prazvláštních kouscích, jež mu časem zjednalý pověst po divína.
Suvorov Balakirev Petro Veliký Caesa Alexandr Vasil Rimnický Rusko národní hrdina
7 article
Když r. 1768 velel armádě v Polsku dobyl útokem Krakova, někteří jeho důstojníci, vítězstvím zpiti, prohráli značnou část penčz náležejících koruně. Suvorov, zvěděv o tom, jal se křičeti, běhal z pokoje do pokoje a volal »Stráž! stráž! lupiči!« Pak odešel ke hlavní stráži a odevzdal důstojníkovi stráže svou šavl řka: »Suvorov pro ukradené korunní peníze vzat budiž pod stráž!« A hned psal do Pitěru (Petrohradu), aby se jeho jmění zaručilo ko- runě, poněvadž jest vinon a odpovědný za ni čemníky, na které nedal dosti pozor. Cařiee však dala defraudované peníze nahraditi a do psala mu: »Pokladna jest plna!« Načež on opě svou šavlí se opásal. Ve druhé rusko-turecké válce spolu s Po- temkinem a s rakouským- generálem Laudonen a s princem Koburgem dobyl skvělého vítězstv u Kinburna, Fokšan a u Rimnika, což mu zjed nalo dvoji titul hraběcí, ruský a rakouský. Na začátku této války potřeboval Suvorov aby velice opatrný prine Koburský s ním spo- lečně udeřil na nepřítele. Ten se ale dlouho rozpakoval. Suvorov tedy vrhl se bez něho proti větší síle nepřátelské. Zvítězil, byl však raněn, a to blízko konce páteře. Právě si dal obvazovati ránu, když mu ohlásili návštěvu princovu, který mu přišel gratulovati k vítězstvi »Počkej !« pravil Suvorov k felčaroví. »Jak daleko jest od nás prine?« »Sto kroků,« odpověděli mu. »Kolik teu ?
Suvorov Laudonen Koburg Kinburna Polsko Krakov Petrohrad Fokšany Rimnik
8 article
»Už jen tři kroky.« »Tak teď přílož náplasť !« křikl na felčara a obrátil se ohnutým zadkem právě proti vchod do stanu. »Můj generále,« pravil pak ustrnulému princi, »odpusíte, že mě právě v fakovéto po sici nalezáte. Starému vojáku nebudete to poklá dati za zlé! ...« Brzy potom také pěkně vyplatil Potemkina. který se mu často nabízel, aby ho pozva k obědu. Konečně se dal Suvorov pohnouti a pozval Potemkina s čelnou společností šlech tickou. Dav si zavolati slovutného kuchaře a ho- teliera Malonéa, poručil mu, aby připravil nej- skvostnější oběd, a peněz aby nešetřil. Zárovei však rozkázal svému kuchaři Miškovi, aby pro něho samotného ustrojil dvě postní jídla. Po- krmy při hostině byly tak vybrané, že se sám marnivý Potemki divil. Ale Suvorov neokusi z nici ničeho, vymlouvaje se na půst; sněd své dva pokrmy a bavil se se společností. Když mu druhého dne »maftro d'hotel« přinesl úče vykazující několik tisíc rublů, napsal na něm Suvorov krátce: »Ničeho jsem nejedl !« a od- kázal Matonéa na knížete Potemkina, který chtě nechtě musil účet vyrovnati, načež si oddechl řka: »Suvorov mi přišel draho !« Brzy po tomto drahém žertu shledal Su
Suvorov Potemkin Miška
9 article
vorov, že jméno jeho nenalezá se již v se znamu generáů, kteří jsou v aktivní službě. To jej velice rozčililo. Potemkin na jeho interpellaci pokrčil ra- meny. Suvorov okamžitě odjel do Pitěru. Pt audienci položil se před cařici na zem a setrva v té posici, pokud ho Kateřina sama nezdvihla podavši mu ruku. Vstal, políbiv podanou mu pravici a zvolal: »Kdo jest nyní proti mně ? Matuška hosudaryně sama mě opět pozdvihla !« Téhož dne byla pořádána projíždka v člunech po jezeře v Carském Selu. Suvorovu dostalo se cti veslovati na čluně carovny Kateřiny. Když se pak přiblížili ke břehu, vyskočil Suvorov tak odvážlivě a zároveň obratně na břeh, že se ca- revna polekala. Omlouvali ho u ní dvořané, že prý ho již počítají mezi »marody« a proto prý Její Veličenstvo tak špatně vozi. »Nikoliv!« odpověděla Kateřina, »kdo do- káže takovéto krkolomné skoky, ten není »ma- rodel A ještě téhož dne byl opět zapsán do se- znamu aktivních generálů a odevzdáno mu velení . .. Za svého dvouletého pobytu v Chersonu u Černého moře seznámil se Suvorov se costrou slavného admirála Crusea. Manžel j jí, kapitán Walrand, byi suspendován doživotně na prostého plavčíka. Tímto smutným osudem byl Su orov nesmírně dojat. V den svého odjezdu k vojsku do vzbou- řeného Polska pravil nešťastné ženě: » Modlete se k bohu a On vaši prosbu vyslyší!« A když potom 24. září 1794 prudkým a krvavým úto- kem opanoval Pragu a Varšava se hned vzdala. první jeho čin jakožto vítěze byl, že dopsai do Petrohradu: »Vím, že mě matuška carice odmění. Největší odménou bylo by mi přijetí na milost Walranda...« A této odměny také se mu dostalo. Wal rand byl opět jmenován kapitánem první třídy týž zemřel pak jako generálmajor.
Suvorov Pitěra Kateřina sám Matušek Kateřina Cruseus Walrand Polsko Varšava Petrohrad Praga
10 article
Jednoho dne sezval si vítěz Suvorov čel- nou společnost, mezi jinými též vynikající šlechtu polskou. Ve společnosti nalézala se též první kráska Varšavy, Polka. Suvorov, zahleděv se na ni, přiskočil k ní a zvolal: »Co vidímh div divoueíl... Na nejkrásnějším nebi dvě slunce !« a dvěma prsty ukazoval na její očio pak jí políbil ruku. Dáma ta bývala potom na všech hostinách a plesích a velebila Suvorova, který dokázal, že zná dobývati nejen pevností, ale i srdce ženského, a ví dobře, kterak m jednati s přemoženými . ..
Suvorov Varšava Polk
11 article
Při jiné příležitosti dal mu vévoda Poli gnac ohlásiti svou návštěvu způsobem tak pá- novitým, že Suvorov, právě zaměstnán pracemi, dal mu vzkázati svou nelibost. Nechal vévodu čekati celou hodinu. Konečně vyšel celý schou- lon a drže se za břicho přivítal jej, řka : »Oh. proklatá kolika! Přišla právě před vámi ! Oh. jak toho lituji!« Za rozhovoru vyplivl se Poli- gnac do svého kapesníku. Suvorov v tom oka- mžiku uskočil stranou, začal křičeti, kašlati a na zem plvati. Vojvodovi dali ihned přinésti čístý šátek a onen poplvaný vyhoditi oknem na dvůr; sluha pak musil pokoj vykuřovati kadi- dlem. Vojvoda stál při. tom klidně, čímž se tak zalíbil Suvorovu, že se stali dobrými přáteli Dobré, dětinné srdce generálovo vždycky ce hned obměkčilo. Chuďasa nebo nemocného nemohl viděti, aby ho neobdaroval. Poněvadž ale nikdy nenosil u sebe poněz a jakživ ne- dělal účtů o svých příjmech a vydáních, při- hodilo se mu často, že byl nucen ve svém okolí si vypůjčiti. Jednoho dne, když seděl ve zpolečnosti při obědě, vešel do pokoje devade sátiletý stařec, který si každodenně k domácí paní pro nějaký dárek přicházel. Spatřiv vzno- šenou společnost, ulekl se a chtěl odejíti. Su- vorov, zahlednuv ho shrbeného a ustara- ného, přivodl jej ke stolu, posadil na ovou židli a nabídl mu svůj pokrm. Zároveň si vypůj- čil několik dukátů, hodil je na taliř a jal s- sbírati dárky pro štarce. Chuďas odcházelse slzami vděčnosti v očích. »Přátelé,« pravil pak
Suvorov Vojvoda
12 article
Suvorov, »kdo z nás je teď šťastnější? Onen obdarovaný stařec, nebo my, kteří jsme mu v jeho stáří pomohli ? Jen tehdy, podá-li člo- věk svému bližnímu ruky pomocné, stává se po- dobným svému Stvořiteli.« Když ale vetřel se k němu jakýs mladík zcela zdravý, aby ho požádal za příspěvek podporu, dal si přiněsti Suvorov sekeru a poda ji žadatcli, rkn: »Tu máš, štipej dříví a n umřeš hlady le Byv jmenován generál-maršálem, dosta! Su- vorov r. 1799 vrchní velení nad ruským a ra- kouským vojskem v Italii. Po bitvě u Cassana opunoval Lombardii a Piemont, načež dosadi v Turinu opět sardinskou vládu. Přišedší z Nea- poluka fräncouzsbé vojsko pod Maedonaldem který co chtěl na poveru spojitil s Moreauem. porazil ve třídenní bitvě nad Trebií a nové voj- sko pod Joubertem u Novi; a za tři měsíce odňal Francounům všecka města a pevnosti v horní Italii. Když jako vítěz blížil se s vojskem svým k Turinu, přišcl mu vstříe dřívější královský správce města, hrabě Saint-André, muž úcty- hodný, sodovlasý a zkušenostmi bohatý. Suvorov, když se setkali, řekl mu: »Poddávám se vám, to je-t, buďte mým mentorem! Ukažte mi Italii, tu půdu slávy ze dvou tisíců ler, kde potome musí kráčeti po věčně nesmazatelných stopách vých hrdinských předků. Vidím šestnáct mil- lionů obyvatelů mezi sebou rozeštvaných růz- nými zákony, obyčeji a zakořeněnou záští ná- rodní. Staniž se mezi nimi politická jednota Hrabě Saint-André nemohl se dlouho probrati překvapení touto řečí. Konečně pravil: »Po všem, co jsem slyšel nyní, jsem vaším robem Rozkazujte mi, veliký muži!« Starý hraběsi docela jinak představoval velikého generála.
Suvorov Cassano Moreau Joubert Francoun Italia Hrabě Lombardie Piemont Turin Novi SaintAndré Nea Trebie
13 article
Stali se přáteli, dobře si porozuměli a společně osnovali dalekosáhlé plány Jako později Blücher a Wrangel, tak an Suvorov nebyl přítelem theorií a učenosti a ne- náviděl písaření. V Pavii byl pozván, aby na- vštívil universitní knihovnu. Odřekl, vymlouvaje se na nedostatek času. Pak se obrátil ke správen své vojenské kanceláře a řekl: »Jdi aspoň ty a podívej se na to skladiště makulatury. Kolik millionů hus musilo dáti své brky, jaký okeán inkoustu musil se rozliti, aby to, co bylo dříve bílé, udělalo se černým. Ale řekni jim, že Su- vorov ve Varšavě neučinil to, co Omar v Ale- xandrii. Nespálil jsem knihovnu, nýbrž jako znak vítězství odkázal jsem ji své vlasti.« Pochlebníků a patolízalů nemohl Suvoro strpěti před sebou, každé pochlebenství bylo mu nesnesitelno. S tím souvisí také jeho nenávist ku všem zreadlům. Všude, kam přišel, uklidili jez pokoje; na plesíeh k vůli němu je zastirali. Když jednou se přátelé jeho přeli o věku dvou generálů, z nichž jeden byl čtyřicátník druhý padesátník, tvrdil Suvorov, žel čtyřicátník jemu dobře známý, jest starší než onen. »A zcela správně!« pravil Suvorov. »Nebo onen padesátník většinu svého života prospal ale tento pracoval ve službě ve dne i v noci Správně počítáno, jest čtyřicátník skoro dvakrát utarší než padesátník.« »Podle vašeho počtu, generále,« odpověda mu markýz Chasteler, »bylo by vám nyní da- leko nad sto lel.« Suvorov zacpal si uší a utí- kal ze společnosti.
Blücher Wrangel Suvorov Omar Chasteler Pavia Varšava Alo
14 article
Ještě více než pochlebenství nenávidě prázdných clov a frází. Jistý úřadník diplomati ckého boru měl neštěstí, že velmi často užíval frází: »Nevím — nedovedu říci — myslím — možná — zdá se mi,« kterými dovedl ge neréla rozlobiti na nejvyšší míru. Když tak tě mito frázemi házel kdysi v jeho pokoji, da gen rál zotvírati všechna okna a pokoj vykouřiti jalovcem, aby si vzduch očistil od těch prokla- tých nevím«. Ale jindy zase měl velikou práci s generálem Devolantem, Holanďanem, který rozhodně nechtěl vyslovíti fráze »to vím« o věcoch, které mu nebyly úplně a určitě známy Jeho spor o tuto věc dospěl tak daleko, že Dovolant jako host genorálův nechal oběda, vy skočil oknem na ulici a utíkal do svého bylu. Suvorov za ním. Dohonil ho, smířil se s ním ř-hl: »Teď teprve vidím, proč Filipova španěl- ská tak zv. „nepřemožitelná armáda“ nemohla nic poříditi proti tak tvrdohlavému a pevnému národu, jako jsou Holanďané. I náš Petr Veliky toho pocítil.« Jest neuvěřitelno, že člověk, který by vyklý každého jitra se polěvati studenou vo- dou, nebo z parní lázně skočiti do studené vody nebo do sněhu, — člověk, který nikdy nenouil kožichu ani jiného teplého oděvu, nýbrk jen vou uniformu a za mrazů svůj starý odřený, po švém olej zděděný plášt, — mohl ve svém pokoji sněstiúžasně horko, ve kte- rém kapal jiným pot s čela. V tom byl Su- vorov podoben ruským mužíkům s jejich cha- leoq 6
Devolant Holanďan Dovolant Suvorov Petr Velika
15 article
Zvláště správce jehovojenské kanceláře mnoho zkoušel vojeho pařeništi. Často mu stéka pot na spisy, které měl předložiti generálovi Jednou se mu tato neholla stala s listinou kterou měli poslati do Petrohradu. Správce se omlouval: »Nejsem tím vinen vaše prevoschoditelstvo, nýbrž ta vaše Etna!e »Nie nevádí,« odpověděl Suvorov, sv Po trohradě řeknou, budto že pracuješ v potu tváři, anebo že mně skanula slzá na papír. T máš do potu, a já do pláče !« A ty podivné zvyky, jež si Suvorov osvoji od prostých vojšků, svědčí nepochybně o tom. ktorak si hleděl získati jejich lásky, což se mu také úplně zdařilo. Zabalen do svého dědičného pláště, chodi často mezi vojáky, provozoval žerty s nimi, radoval se, když ho nepoznali. Jednou odeslaný od generála Derfeldena seržant s listinami k Su vorovu, setkal se s tímto u krčmy, kam vojáe chodili, a tázal se ho: »Hej, olyšíš starče, pověz mi, kde bydl Suvorov le »I to sám čert víl« odpověděl mu tázaný »Nesu mu raport od generála e »I nenos mu ho!« odpověděl Suvorov.
Suvorov Petrohrad
16 article
»Budto je teď opilý jako slíva anebo kokrh jako kohout!« Seržant napřáhl na něho hůl: »Ty, špi navý jazyku, děkuj behu za své sťáři, žetě tady nezmaluju svou holi! Bezpocbyby nejsi Rus, že můžeš našeho otce a dobrodince takhle tupiti.« Suvorov utíkal co mohl, aby dorazii domů. Seržant, naleznuv konečně jeho byt, po- znal svého generála a strachem jako zařezán byl by se málem vrhl před ním na kolena, aby jej prosil za odpuštěnt. Suvorov ho objal řekl: »Lásku svou ke mně jsi jak náleží do- kázal; chtěl jsi mi nabiti pro mne samého e Druhého dne byl seržant odměněn pěkným dárkem Generál také rád se vyptával vojáků n různé podivné jim věci, a radoval se, slyšel-l od nich případně odpovědí. Jednou potkav vo jáka, z nenadání se ho otázal: »Jak daleko je odtud do nebe?« Ale voják se dlouho neroz- mýšlel, řka: »Dva denní pochody Suvorova. Generál podal mu ruku. Jindy šel generál podivat se v noci za nej prudšího mrazu na stráže, i tázal se vojína »Kolik hvězd jest na nebi ?« »Počkej trochu!« odpověděl vojín a jal se počítati: »Jedna, dvě, tří« atd. A když napo- čítal už nad tisíe, Suvorov všecek zhřehl mrazem, sebral se a odešel, zeptav se na jméne vojáka. »Ten mě napálil!« řokl si Suvoro Druhého dno byl vojín jmenován poddůstojníkem Dle rur'ých pramenů.
Budto Suvorov Suvora Rus
18 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Pokroky v železářství. Co se týče usnadnění výroby, zlepšení vý robku a přizpůsobení jeho k různým potřebám. dosaženy během století snad největší pokroky v hutnictví, zejmena pokad se týče výroby kovu pro průmysl nejdůležitějšího. Výroba ovládá zde úplně jakost získaného kovu. Růz- nými přísadami, jež bývaly dříve nevílanými zne- čištěním železa a musily býti pracně odstraňo- vány, dodávají se kovu vlastnosti, jichž třeba k tomu kterému zvláštnímu účelu. Velmi zají- mavý článek z tohoto oboru přináší právě vy- dané poslední číslo. VIII. ročníku časopisu »Věda a práce«, jenž se i v tomto roce vy- znamenával hojným a rozmanitým poučným ob- sahem ze všech oborů lídské práce. Po skvělých výsledeích, s nimiž se elek trická výroba mnohých kovů setkala, pokoušel se také při železe mnozí elektrotechnikové e to, aby nahradili dosavadní vysoké pece žele- zářské s vytápěním uhelným pecmi elektrickými, v nichž by se z rud přímo železo tavilo. Mnohé pokusy tohoto způsobu setkaly se s nezdarem nyní však vlaský setník dělostřelecký Stassan provedl řadu pokusů, dle nichž můžeme bez- pečně doufati, že zajímavý a důležitý tente problém jest konečně rozřešen.
19 article
Stassanova pec podobá se obvyklé pec vysoké, nahoru i dolů se zúžujíc. Kyšta uza vřena jest kuželem nasejpacím, pod ní nalezají se průduchy k odvádění povstávajících plynův. zvláště kysličníku uhelnatého. Dole nad nístěj vsunuty jsou do pece postrannými otvory mocn válce uhlíkové, sloužíeí za elektrody silnému proudu elektrickému. Majíť 10 cm. průřezu 1 m. délky. Roubíky tyto dají se podle potřeby posouvati, čímž se délka a žár elektriekého oblouku reguluje Ježto železné rudy vedle kysličníkův ob- sahují též uhličitan železnatý, jest nutno, právě uhličitan za tim účelem dříve pražiti, aby se kyseliny uhličité zbavil a na prostý kysličník převedl. Takto upravené rudy rozemílají se na jemný prach, perou se a podrobují se účinku magnetického třídiče, čímž se mnoho hluchého materiálu hned předem odstraní, tak že se ruda železem značně bohatší stává. V tomto stadiu úpravy podrobuje se při- pravená ruda zkoušee za tím účelem, aby se přesně zjistilo, jakých a kolik přísad jest nutno přičiniti, aby se struska správně tvořila a zvláště aby povstal hned určitý druh železa. V tom liší se právě Stassanův postup nejpodstatněji od hutnietví dosavadního, že se dosud ve vy- soké peci vždy vyráběla jen litina, která teprve rozličnými ušlechťovacími změnami musila býti na kujné železo neb ocel převáděna.
Stassanův Dole Roubík centimetr
20 article
Při postupu Stassanovu pracuje se však právě hned k určitému cili, takže se nabývá přímo železa kujného neb ocele neb i slitiny zcela určitého složení. Vse to závisí jenom na přísadách, jichž se tu užívá. Všechny tyto vy- šetřené přísady isměsují se s rudou rovněž v podobě prášku, aby směs byla co nejrovno- měrnější; rovněž přidá se vypočtěné množství uhli v podobě koksového prášku, načež se tato sypká hmota s 5 až 10% dehtu shinéte na těsto. z něhož se hydraulickým lisem o 200 až 300 atmosferách nalisují brikety, jimiž se pak elek- trická pec naplňuje. Jde-li o výrobu některé slitiny, na př. že leza s niklem, volframem, manganem, chromem nebo jiným kovem, dostačuje přidáti náležitého množství dotvčného kovu k rudě před hnětením a lisováním. Pro výrobu ocele jest zapotřeb pamatovati na přiměrené množství uhlíku, pro výrobu kujného železa však omekuje se uhlík na množství co nejmenší, nutně jen k odkysli- čení rudy nezbytné. Aby se z krevelu dobyl 1 kg. želéza, jest zapotřebí 1.429 kg. rudy 0.357 kg. uhliku, pro výrobu 1 kg. želez z magnetovec potřebuje se jen 1.38 kg. rudy a 0.317 kg. koksu. Na uhlík, obsažený v dehtu, nebere se při tom ohledu.
kg
21 article
Ohromným žárem elektrického oblouku roz- kládá se kysličník železa a kyslik sloučí se s uhlikem na kysličník uhličitý, jenž se však výše za přebytku uhlíku zase na kysličník uhel- natý redukuje. Tento vystupuje v peci do výše pomahá odkysličovati rudu a uniká konečn průduchy pod kyštou z pece. Odkysličený ko stéká do nístěje pod elektrody a vypouští se odtud ob čas postranným otvorem. Struska, která na roztaveném železe plove, vypouští se pak otvorem výše položeným. berne K odkysličení 1 kg. železa z rudy jest za- potřebí 1600 kalorií, k tavení odkysličeného ze- leza pak ještě 400 kalorii, celkem jeví se tudíž spotřeba 2000 kaloril. Spálením uvedeného množství uhliku povstane však jen 686 kalorií, kdežto se spálením vzniklých 0.666 kg. kyslič- níku uhelnatého ještě dalších 1622 kalorií vy- Při pokusech právě popsaných užito bylo elektrického proudu o 100 ka., jejž dodávaly dva stroje dynamoelektrické, každý o výkonnost 300 ks. Rudy užito bylo z Val Camoniea v po- říčí Oglia severně od Brescie, a vyrobené ze- lezo obsahovalo 1.02 manganu a 2.06%, uhliku. Byla to tvrdá ocel výborné jakosti, no Množství uhliku bylo však při prvních po- kusech větší než se dle výpočtu očekávalo to proto, že ho buď přibylo z elektrodů, které se za hodinu o 4 em. zkracovaly, nebo, že jej dodaly stěny tuhového kelímku, v němž bylo železo taveno Z té příčiny vyložena byla při pozdějších pokusech nístěj stěnou hořčíkovou, a též elek- trody byly jinak uspořádány, načež pokusy všem požadavkům úplně vyhovovaly. Na základě těchito pokusův utvořila se spo- lečnost na využitkování nového tohoto vynálezu- V údolí Camonica zřizuje se již veliká elek- trárna zužitkováním vodní sily Oglia a přiní postaví se tři elektrické pece železářské p 500 ks, jimiž se má ročně vyrobiti 4000 t. železa.
Val Camoniea Oglio Brescia kg mangan
22 article
Vedle uhliku jest pro jakost železa velmi důležitou součástkou křemík. Nalézá se zároven s uhlíkem v obyčejné litině, avšak v menším množství. Bílá lítina mívá 0.59, křemíku, šedívá litina do 3, černá pak až 5; je-li pak v že- leze více než 5 křemíku obsaženo, nazývá se takové železo ferrosilicium. A podobně jako křemík, chová se vůči železu mangan; bílá li- tina obsahuje do 4.5 manganu, zreadlové že lezo do 20 a ferromangan přes 20% manganu Dosud užívalo se obou těchto druhů želez hlavně jen za přísady při bessemerování železa Vytvořiti ferrosilicium o 20 a více procen- tech křemíku bylo však dosud ve vysokých pe cích s velikými oblížemi spojeno, ačkoliv Gau tier prý vyrobil ferrosilicium až se 30% křemíku přičiniv k železné rudě přebytek uhliku a kř mene. Jinou cestou dosaženo bylo též výsledku když se totiž tavené želozo smísilo s taveným křemíkem. Avšak G. de Chalmot dokázal, že se více než 50% křemíku nedá v železe rozpu- stiti; přebytek křemiku vylučuje se pak v po- době malých černých krystalků ze smíšeniny. Chalmot má za to, že se vůbec vytvořují jen dva druhy ferrosilicia, z nichž jeden má 259 křemiku podle vzorce Fes Sis a druhý 50% po- dle vzorce Fe Ss. Smísením obou těchto druhů povstávají pak slitiny, obsahující od 25 do 509 křemiku. Křemičité železo má některé vynikající vlastnosti. Barva jeho jest bílá, téměř stříbřitá, jen o málo tmavší než stříbro samo. Je-li v něm však obsažen zároveň uhlík, nabývá barvy tmavší, poněvadž se v něm uhlík v podobě ma- lých tuhových šupinek vylučuje. Železo s 25— 30 proc. křemíku dá se krásně leštiti a podobí se velice stříbru. Teplota tavební stoupá přísa- dou křemíku. Ferrosilicium až do 26 proc. dá se ještě v kelímku taviti, vyžaduje však vyšší tvořl. teploty než bronz; až do 32 proc. taví se fer
Chalmot Sisa
23 article
rosilicium v peci dmychací, při větším obsahu křemíku dá se ferrosilicium taviti již jenom peci elektrické. Taví-li se křemičité železo v peci kupolové, spaluje se část křemíku, a tavené železo jest pak křemíkem chudší. Při 25pro- centovém železe bývá ztráta křemíku až 5 proc. Železo s menším množstvím křemíku dá se velmi dobře do kadlubů líti, a litina jest dokonale ostrohranná. Při větším množství kře- míku tvořivají se v litině snadno trhliny, čemuž se však volným ochlazováním dá předejíti. Množstvím křemíku ubývá železu hustotya magnetičnosti; ferrosilicium o více než 30 proe. jest úplně nemagnetické, z čehož se dá souditi, že již vůbec volného železa neobsahuje. Na- proti tomu jest křemičité železo dobrým vodi- čem elektřiny, jest velmi tvrdé a křehké, a t tím více, čím křemíku přibývá. Na vzduchu a ve vodě nikterak se nemění, ani kyselinamise valně neporušuje. Křemíčité železo vyrábí se v závodech »Wilson Aluminium Company« tim způsobem, že se železná ruda směšuje v elektrické peci s říčným pískem a koksem. Pokud ruda jest značištěna jen látkumi křemičitými, není ani toho potřeba, aby byla zvlášť upravována; ano právě taková ruda hodí se k této výrobě nej- lépe. Součásti tyto rozemilaji se na prach, jen písek nechá se v hrubých zrnech. V pecích »Holcomb Rock Works« pracuje se podle sou- stavy Chalmotovy celý týden nepřetržitě; n kychtě nasejpá se surovina, dole vypouští se hotové železo. Po krátkém vyčištění jest pak pec již za několik hodin opět k nové výrob připravena. Dosud pracovalo se zde jen prou- dem o 150 ks.; však zvětšením peci a uži- váním proudu až do 1000 ks. dá se výrobní náklad ještě značně snížiti.
Wilson Company Holcomb rock Works
24 article
Je-li poměr surovin správný, vytvoří se je velmi málo strusky, a vytékající kov jest úplně prost znečišťěnin. Poněvadž se však vysokým žárem v peci vždy značná část kyseliny křemi- čité vypařuje, jest nutno užívati přebytku kře- mene, a to měrou tím větší, čím bohatší má být železo křemíkem. Tavení křemíku vyžaduje nepoměrně větší elektrické síly, než tavení že- lezu; proto jest výroba železa křemíkem bohat- šího vždy s mnohem větším nákladem spojena. Tak na příklad vyžaduje 35procentové ferro- silicium již dvakráte tolik proudu jako 25pro- centové. Tím vzrůstá ovšem také stejným po- stupem i výrobní náklad. Svou nezměnitelností, bílou barvou, doko- nalou leštitelností, mírnou vahou a značnou tvrdostí hodí se křemičité železo velmi dobře k mnohým účelům; zejmena ho lze pro dobrou elektrovodivost užívati za elektrody do vodna- tých roztokův a pro svou vynikající tvrdost a křehkost hodí se za výborné brusidlo:
25 article
= Nebezpečný pokus. Velmi nebezpečný vzlet o závod v balonech podniklo těchto dnů osm pánů z Paříže, každý ve svém baloně. Jde tu o cenu, již vypsal pařížský Aěro-klub na největší do- saženou výšku. Nějvětší dosud dosažená výška byla 8300 metrů, již docílili dne 15. dubna 1874 wžtro- plavci hr. Črocé-Spinelli, Sivel a Tissandier, avšak toliko Tissandier vyvázl živ, oba jeho soudruzi při tomto smělém pokusu zahynuli. Nynějšího vzletu o závod účastnili se pp. Juchmes, Balsan, hr. Bastillon de St. Viktor. Nicolleau, Faure, Friant. Louet al hr. de la Vanix. Bylo dlužno dosáhnouti výše nejméně 2600 metrů. Každý balon opatřen zapečetěným, samočinně zaznamenávajícím tlakoměrem, jenž přesně udává dosažené výšky. Až dosud známy jsou násle- dující výsledky: Balsan 5450 metrů, Fauze 4200 m, Juchmes 3600 m., hr. Saint-Victar 3400 m. = Zajímavá historka o špercích vypra- vuje se z lázeňského města X. Jedna z dam zde meškajících měla velmi drahocenný rodinný šperk U příležitosti jakési slavnosti naléhaly na ni jejl známé, aby se ozdobila tímto vzácným šperkem, nž konečně svolila. Když se objevila se svým šperkem a usedla do kroužku svých známých, prohodila jedna z dam, manželka klenotníku: »Ani jediný kámen na tonto šperku není pravý.« Majitelka šperku rozhodně proti tomu protestovala. Ujišťovala, že to naprosto nemožno, neboť šperky její neměl nikdy v ruce ni- kdo, mimo její komornou. Ovšem, na místě bývalé komorné měla od několika měsíců jinou komornou, jež právě nazejtří chtěla služhu opustit. Po delším uvažování byla dáma přece jata pochybnostmi a od- hodlala se vyhledat klenotníka, aby šperk posoudil.
Spinelli Sivel Tissandier Balsan jít Stanislav Viktor Faur Friant Vanix Paříž SaintVictar 3400 Aěroklub
26 article
Shledáno, že přítelkyně její soudila správně: ani je- diný kámen šperku nebyl pravý. Zavedeno ovšem ihned vyšetřování a zjištěno, že milenec nové ko- morné byl vyučený zlatník. Tomu vydala komorná šperk kus po kuse a milenec její nahradil vždy pravé kameny padělky. Na štěstí byly pravé kamen ještě všechny pohromadě, takže mohly býti vráceny oprávněné majitelce, jež byla nemálo vděčna man- želce klenotníkově za její upřímné upozornění. = Výsledek sčítání obyvatelstva ve Spojených státech. Ačkoli teprve minulý pátek večer bylo sčítání úřadně skončeno, lze už nyní při- bližně udati počet obyvatelstva, přes to, že v někte- rých distriktech sčítatelé nejsou se svou prací ještě úplně hotovi. Počet veškerého obyvatelstva ve Spo- jených státech udává se na 78,964.724, čili asio 18.300.000 více nežli r. 1890. Jednotlivá velká města v zemi vykazují následující počel obyvatelstva: New York 3,707.540, Chicago 1,843.678, Filadelfi 1,200.000, St. Louis 687.595, Baltimore 600.000, Bo- ston 555.057, Cincinnati 400.000, Cleveland O. 390.000, San Francisco 340.000, Pittsburg Pa. 325 000, Detroit, Mich 315.000, New Orleans La. 300.000, Washington 294.674, Milwaukee Wis. 262000, Newark, N. J. 275.000. Louisville, Ky. 232.000, Minneapolis, Minn. 200.000, Jersey City, N. J. 200.000, Dever, Čol. 190.000, Rochester, N. Y. 180.000, Indianopolis, Ind. 180.000.
Filadelfi N J spojený stát spo New York 3,707 Chicago St . Louis Baltimore San Francisko 340.000 Pittsburg New Orleans Washington Newark Louisville Ka Minneapolis Minna Jersey Cita Rochester Bo Detroit Mich 315.000 Milwaukee Wis Čol N . Y
27 article
Vzrůst obyvatelstva za posledních 10 let, udaný v pro- cenlech kolísá od 14 do 78 procent. Nejméně oby- vatel přibylo v San Francisku a ve Filadelfii a sice pouze o 15 proc., nejvíce v Denveru o 78 procent; v Indianopolis o 68 proc, v Chicagu o 68, v Buf- falo a v Brooklyně o 57, v St. Louis a v Detroita 52, v Newarku o 5l, v Clevelandu o 49, v Louis- ville (Ky.) o 45, v Milwaukce o 43, v Baltimore o 38, v Rochesteru a v Cinncinati o 35, v Pittsburgu o 34, ve Washingtonu o 28, v New-Yorku o 26 av Bostonu o 24 procent. Cena průmyslových podniků v zemi stoupla z 9.372,378.843 dol. na 12. 698,403.060 dol. čili o 36 proc. a cena farmářských pozemků stoupla z 13.279,952.649 dol. na 17.865,200.831 dol., to jest o 35 proc. Nejvíce obydleny jsou státy New- York, Pennsylvania, Illinois, Ohio a Missouri = Posvátný slon čínského buddhistského klá- štera Omej, 70 kilometrů jihozápadně od Čengtufuv Sečuanu, P'u-hien-p'u-sa, náleží k nejstarším bron- zovým pomníkům v Číně. Slon má výšku 33 stopa bronz jeho jest skorem tak bílý, jak stříbro, a lid také věří, že slon je stříbrný, a litina má tlouštku skorem 8 centimetrů. Socha byla lita ve třech čá- stech, hlava a přední nohy zvlášť, břicho a hřbet zvlášť a zadní nohy také zvlášť. Každá noha obrov- ského zvířete spočívá na bronzovém lupenu lotosu.
San Francisko Filadelfie Denver Chicago St . Louis Detroita Newark Cleveland Louisville Baltimore Rochester Pittsburg Washington NewYork dol Pennsylvanie Illinois Ohio Missouri Čengtufuv Sečuan Čína Ka P ' u centimetr
28 article
Na místě stanu pro jezdce má slon na hřbetě obrov- ský květ lotosu, na němž trůní bůh Samonta badure, božství druhého řádu, z pozlaceného bronzu. V Omeji jest ovšem bohem prvního řádu, neboť jest ochran- cem pohoří a kláštera. Čínské jeho jmeno jest Plu- hien-p'u sa. Kdy tato obrovská bronzová socha byla ulita, není známo; jest domněnka, že se tak stalo kolem r. 200 po Kr. Lité bronzové mince znali Čí- ňané již r. 800 př. Kr., ale sochy bohů atd. z bronzu tvořeny teprve pak, když buddhismus z Indie pro- nikl na sever do Číny. Socha slona jest provedens naturalisticky, poněkud archeisticky.
Pla Kristus Indie Čína