3
masthead
8. cervence 1900
5
article
»Dostaneš... aby's se podruhé netoulala!«
Na těžkých toufarových mísách chladly
ponenáhlu velké černé vdolky, jichž dnes ho-
spodyně napekla více než obyčejně. Nastanou
nyní žně, několik pracných dní, kdy se třeba
řádně posilňovati a za týden bude již beztoho
mouka z nového.
Staré, zašlé hodiny nad postelí odchraptily
jednu.
Drápelka právě utřela a na polici uložila
poslední umytý talíř a vyšla opět ven, utírajíc
si mokré ruce do modré, kartounové zástěry
Tóna se neobjevovala.
Matka stávala se již nepokojnou. Snad
spadla do vody a bojí se nyní mokrá domů. .
Nebo — což, aby se jí bylo něco stalo. Mohla —
divoká — sklouznouti se skály, upadnouti v ka-
mení a — nedej, bože — zlomiti třeba i nohu
Drápelka déle neodolala. Obula na bose
tvrdé střevíce a chystala se přiněsti z komory
košík, aby v lese případně do něj sebrala hubo
V tom zavrzal dřevěný můstek před cha-
lupou, v plotě pískla branka. Drápelka se v duchu
zaradovala, hned se však uchopila připravené
metly a vyšla do síňky.
Na prahu zašustily v písku lehké kroky
ve dveřích stanul uprášený muž, mlynářský
s obličejem lesknoucím se potem, a v loktech — —
Strašlivý, srdcervoucí výkřik vyletěl z ús
ženy, zabouřil krajem, jenž se uděšeně zachvěl.
Pod plachtou v mužově náruči objevil s
zsinalý, promodralý dětský obličej, vroubený
zeuchanými zlatými vlásky, mrtvý, strašný
obličej Tóny, její dcery, její — její. . . její..
Drápelka omdlela. Télo se na podlomených
nohách těžce přepáčilo nazad a hlava zaduněla
o otlučenou zeď, při níž ležela z ruky vypadlá
metla. Z úst vyvalil se zpěněný, temný proud
horké krve —
Tóno
6
article
Chodí podnes chudým naším krajem.
Nemluví, nepláče, snad by ani nejedla
kdyby milosrdní o ni nepečovali. Na hřbitově
pod bílou kostelní vížkou opatruje jeden rov
malý, maličký, s nízkým dřevěným křížem
celý pokrytý bujnými, hustými listy jahodníku
Spatří-li však jinde stříbrné hvězdky jahodovýcl
květů nebo smavé jejich plody, zadupe je ne
milosrdně, se žhoucí jiskrou ničivé pomstychti
vosti v oku do země. Matky straší jí děti . .
Drápelka šílí.
Generál Suvorov.
Výpravuje Š tě p án B or an.
»Chcete mě poznati? . . Nuže ! . . Králové
mě oslavovali, vojáci mě milovali; moji přátel
se mi obdivovali a nepřátelé mne proklínali
U dvora se mi smáli. Často jsem býval u dvora,
nikoli jako dvořan, ale jako Aesop, jako Lafon
taine; v žertu i v hovoru mluvil jsem pravdu,
jako onen šprýmař Balakirev, který bavil Petra
Velikého a stal se dobrodincem Ruska, tak ijá
jsem často jiným zkřivil tvář a ústa smíchem
a provedl mnoho rozpustilých žertů. Kokrhial
jsem po kohoutu, budil jsem ospalé a smiřoval
zarputilé nepřátele vlasti. Kdybych byl Caesa
rem, snažil bych se dosíci jeho etností a šle-
chetnosti jeho duše, ale vždycky bych se chrá
nil jeho nectností.«
Tak se představil v přátelském kroužku
národní hrdina, otec a miláček vojska a budo
vatel veliké moci ruské, hrabě Alexandr Vasil
jevič Suvorov-Rimnický, kterého oslavuje nároc
ruský a který žije v paměti národa v tisícerých
zkazkách a povedených žertech i prazvláštních
kouscích, jež mu časem zjednalý pověst po
divína.
Suvorov
Balakirev
Petro Veliký
Caesa
Alexandr Vasil
Rimnický
Rusko
národní hrdina
7
article
Když r. 1768 velel armádě v Polsku
dobyl útokem Krakova, někteří jeho důstojníci,
vítězstvím zpiti, prohráli značnou část penčz
náležejících koruně. Suvorov, zvěděv o tom,
jal se křičeti, běhal z pokoje do pokoje a volal
»Stráž! stráž! lupiči!« Pak odešel ke hlavní
stráži a odevzdal důstojníkovi stráže svou šavl
řka: »Suvorov pro ukradené korunní peníze
vzat budiž pod stráž!« A hned psal do Pitěru
(Petrohradu), aby se jeho jmění zaručilo ko-
runě, poněvadž jest vinon a odpovědný za ni
čemníky, na které nedal dosti pozor. Cařiee
však dala defraudované peníze nahraditi a do
psala mu: »Pokladna jest plna!« Načež on opě
svou šavlí se opásal.
Ve druhé rusko-turecké válce spolu s Po-
temkinem a s rakouským- generálem Laudonen
a s princem Koburgem dobyl skvělého vítězstv
u Kinburna, Fokšan a u Rimnika, což mu zjed
nalo dvoji titul hraběcí, ruský a rakouský.
Na začátku této války potřeboval Suvorov
aby velice opatrný prine Koburský s ním spo-
lečně udeřil na nepřítele. Ten se ale dlouho
rozpakoval. Suvorov tedy vrhl se bez něho
proti větší síle nepřátelské. Zvítězil, byl však
raněn, a to blízko konce páteře. Právě si dal
obvazovati ránu, když mu ohlásili návštěvu
princovu, který mu přišel gratulovati k vítězstvi
»Počkej !« pravil Suvorov k felčaroví. »Jak
daleko jest od nás prine?«
»Sto kroků,« odpověděli mu.
»Kolik teu ?
Suvorov
Laudonen
Koburg
Kinburna
Polsko
Krakov
Petrohrad
Fokšany
Rimnik
8
article
»Už jen tři kroky.«
»Tak teď přílož náplasť !« křikl na felčara
a obrátil se ohnutým zadkem právě proti vchod
do stanu.
»Můj generále,« pravil pak ustrnulému
princi, »odpusíte, že mě právě v fakovéto po
sici nalezáte. Starému vojáku nebudete to poklá
dati za zlé! ...«
Brzy potom také pěkně vyplatil Potemkina.
který se mu často nabízel, aby ho pozva
k obědu. Konečně se dal Suvorov pohnouti a
pozval Potemkina s čelnou společností šlech
tickou.
Dav si zavolati slovutného kuchaře a ho-
teliera Malonéa, poručil mu, aby připravil nej-
skvostnější oběd, a peněz aby nešetřil. Zárovei
však rozkázal svému kuchaři Miškovi, aby pro
něho samotného ustrojil dvě postní jídla. Po-
krmy při hostině byly tak vybrané, že se sám
marnivý Potemki divil. Ale Suvorov neokusi
z nici ničeho, vymlouvaje se na půst; sněd
své dva pokrmy a bavil se se společností. Když
mu druhého dne »maftro d'hotel« přinesl úče
vykazující několik tisíc rublů, napsal na něm
Suvorov krátce: »Ničeho jsem nejedl !« a od-
kázal Matonéa na knížete Potemkina, který chtě
nechtě musil účet vyrovnati, načež si oddechl
řka: »Suvorov mi přišel draho !«
Brzy po tomto drahém žertu shledal Su
Suvorov
Potemkin
Miška
9
article
vorov, že jméno jeho nenalezá se již v se
znamu generáů, kteří jsou v aktivní službě. To
jej velice rozčililo.
Potemkin na jeho interpellaci pokrčil ra-
meny. Suvorov okamžitě odjel do Pitěru. Pt
audienci položil se před cařici na zem a setrva
v té posici, pokud ho Kateřina sama nezdvihla
podavši mu ruku. Vstal, políbiv podanou mu
pravici a zvolal: »Kdo jest nyní proti mně ?
Matuška hosudaryně sama mě opět pozdvihla !«
Téhož dne byla pořádána projíždka v člunech
po jezeře v Carském Selu. Suvorovu dostalo se
cti veslovati na čluně carovny Kateřiny. Když
se pak přiblížili ke břehu, vyskočil Suvorov tak
odvážlivě a zároveň obratně na břeh, že se ca-
revna polekala. Omlouvali ho u ní dvořané, že
prý ho již počítají mezi »marody« a proto prý
Její Veličenstvo tak špatně vozi.
»Nikoliv!« odpověděla Kateřina, »kdo do-
káže takovéto krkolomné skoky, ten není »ma-
rodel
A ještě téhož dne byl opět zapsán do se-
znamu aktivních generálů a odevzdáno mu
velení . ..
Za svého dvouletého pobytu v Chersonu
u Černého moře seznámil se Suvorov se costrou
slavného admirála Crusea. Manžel j jí, kapitán
Walrand, byi suspendován doživotně na prostého
plavčíka. Tímto smutným osudem byl Su orov
nesmírně dojat.
V den svého odjezdu k vojsku do vzbou-
řeného Polska pravil nešťastné ženě: » Modlete
se k bohu a On vaši prosbu vyslyší!« A když
potom 24. září 1794 prudkým a krvavým úto-
kem opanoval Pragu a Varšava se hned vzdala.
první jeho čin jakožto vítěze byl, že dopsai
do Petrohradu: »Vím, že mě matuška carice
odmění. Největší odménou bylo by mi přijetí
na milost Walranda...«
A této odměny také se mu dostalo. Wal
rand byl opět jmenován kapitánem první třídy
týž zemřel pak jako generálmajor.
Suvorov
Pitěra
Kateřina sám
Matušek
Kateřina
Cruseus
Walrand
Polsko
Varšava
Petrohrad
Praga
10
article
Jednoho dne sezval si vítěz Suvorov čel-
nou společnost, mezi jinými též vynikající
šlechtu polskou. Ve společnosti nalézala se též
první kráska Varšavy, Polka. Suvorov, zahleděv
se na ni, přiskočil k ní a zvolal: »Co vidímh
div divoueíl... Na nejkrásnějším nebi dvě
slunce !« a dvěma prsty ukazoval na její očio
pak jí políbil ruku. Dáma ta bývala potom na
všech hostinách a plesích a velebila Suvorova,
který dokázal, že zná dobývati nejen pevností,
ale i srdce ženského, a ví dobře, kterak m
jednati s přemoženými . ..
Suvorov
Varšava
Polk
11
article
Při jiné příležitosti dal mu vévoda Poli
gnac ohlásiti svou návštěvu způsobem tak pá-
novitým, že Suvorov, právě zaměstnán pracemi,
dal mu vzkázati svou nelibost. Nechal vévodu
čekati celou hodinu. Konečně vyšel celý schou-
lon a drže se za břicho přivítal jej, řka : »Oh.
proklatá kolika! Přišla právě před vámi ! Oh.
jak toho lituji!« Za rozhovoru vyplivl se Poli-
gnac do svého kapesníku. Suvorov v tom oka-
mžiku uskočil stranou, začal křičeti, kašlati a
na zem plvati. Vojvodovi dali ihned přinésti
čístý šátek a onen poplvaný vyhoditi oknem na
dvůr; sluha pak musil pokoj vykuřovati kadi-
dlem. Vojvoda stál při. tom klidně, čímž se
tak zalíbil Suvorovu, že se stali dobrými přáteli
Dobré, dětinné srdce generálovo vždycky
ce hned obměkčilo. Chuďasa nebo nemocného
nemohl viděti, aby ho neobdaroval. Poněvadž
ale nikdy nenosil u sebe poněz a jakživ ne-
dělal účtů o svých příjmech a vydáních, při-
hodilo se mu často, že byl nucen ve svém
okolí si vypůjčiti. Jednoho dne, když seděl ve
zpolečnosti při obědě, vešel do pokoje devade
sátiletý stařec, který si každodenně k domácí
paní pro nějaký dárek přicházel. Spatřiv vzno-
šenou společnost, ulekl se a chtěl odejíti. Su-
vorov, zahlednuv ho shrbeného a ustara-
ného, přivodl jej ke stolu, posadil na ovou židli
a nabídl mu svůj pokrm. Zároveň si vypůj-
čil několik dukátů, hodil je na taliř a jal s-
sbírati dárky pro štarce. Chuďas odcházelse
slzami vděčnosti v očích. »Přátelé,« pravil pak
Suvorov
Vojvoda
12
article
Suvorov, »kdo z nás je teď šťastnější? Onen
obdarovaný stařec, nebo my, kteří jsme mu
v jeho stáří pomohli ? Jen tehdy, podá-li člo-
věk svému bližnímu ruky pomocné, stává se po-
dobným svému Stvořiteli.«
Když ale vetřel se k němu jakýs mladík
zcela zdravý, aby ho požádal za příspěvek
podporu, dal si přiněsti Suvorov sekeru a poda
ji žadatcli, rkn: »Tu máš, štipej dříví a n
umřeš hlady le
Byv jmenován generál-maršálem, dosta! Su-
vorov r. 1799 vrchní velení nad ruským a ra-
kouským vojskem v Italii. Po bitvě u Cassana
opunoval Lombardii a Piemont, načež dosadi
v Turinu opět sardinskou vládu. Přišedší z Nea-
poluka fräncouzsbé vojsko pod Maedonaldem
který co chtěl na poveru spojitil s Moreauem.
porazil ve třídenní bitvě nad Trebií a nové voj-
sko pod Joubertem u Novi; a za tři měsíce
odňal Francounům všecka města a pevnosti
v horní Italii.
Když jako vítěz blížil se s vojskem svým
k Turinu, přišcl mu vstříe dřívější královský
správce města, hrabě Saint-André, muž úcty-
hodný, sodovlasý a zkušenostmi bohatý. Suvorov,
když se setkali, řekl mu: »Poddávám se vám,
to je-t, buďte mým mentorem! Ukažte mi Italii,
tu půdu slávy ze dvou tisíců ler, kde potome
musí kráčeti po věčně nesmazatelných stopách
vých hrdinských předků. Vidím šestnáct mil-
lionů obyvatelů mezi sebou rozeštvaných růz-
nými zákony, obyčeji a zakořeněnou záští ná-
rodní. Staniž se mezi nimi politická jednota
Hrabě Saint-André nemohl se dlouho probrati
překvapení touto řečí. Konečně pravil: »Po
všem, co jsem slyšel nyní, jsem vaším robem
Rozkazujte mi, veliký muži!« Starý hraběsi
docela jinak představoval velikého generála.
Suvorov
Cassano
Moreau
Joubert
Francoun
Italia
Hrabě
Lombardie
Piemont
Turin
Novi
SaintAndré
Nea
Trebie
13
article
Stali se přáteli, dobře si porozuměli a společně
osnovali dalekosáhlé plány
Jako později Blücher a Wrangel, tak an
Suvorov nebyl přítelem theorií a učenosti a ne-
náviděl písaření. V Pavii byl pozván, aby na-
vštívil universitní knihovnu. Odřekl, vymlouvaje
se na nedostatek času. Pak se obrátil ke správen
své vojenské kanceláře a řekl: »Jdi aspoň ty
a podívej se na to skladiště makulatury. Kolik
millionů hus musilo dáti své brky, jaký okeán
inkoustu musil se rozliti, aby to, co bylo dříve
bílé, udělalo se černým. Ale řekni jim, že Su-
vorov ve Varšavě neučinil to, co Omar v Ale-
xandrii. Nespálil jsem knihovnu, nýbrž jako znak
vítězství odkázal jsem ji své vlasti.«
Pochlebníků a patolízalů nemohl Suvoro
strpěti před sebou, každé pochlebenství bylo mu
nesnesitelno. S tím souvisí také jeho nenávist
ku všem zreadlům. Všude, kam přišel, uklidili jez
pokoje; na plesíeh k vůli němu je zastirali.
Když jednou se přátelé jeho přeli o věku
dvou generálů, z nichž jeden byl čtyřicátník
druhý padesátník, tvrdil Suvorov, žel čtyřicátník
jemu dobře známý, jest starší než onen.
»A zcela správně!« pravil Suvorov. »Nebo
onen padesátník většinu svého života prospal
ale tento pracoval ve službě ve dne i v noci
Správně počítáno, jest čtyřicátník skoro dvakrát
utarší než padesátník.«
»Podle vašeho počtu, generále,« odpověda
mu markýz Chasteler, »bylo by vám nyní da-
leko nad sto lel.« Suvorov zacpal si uší a utí-
kal ze společnosti.
Blücher
Wrangel
Suvorov
Omar
Chasteler
Pavia
Varšava
Alo
14
article
Ještě více než pochlebenství nenávidě
prázdných clov a frází. Jistý úřadník diplomati
ckého boru měl neštěstí, že velmi často užíval
frází: »Nevím — nedovedu říci — myslím
— možná — zdá se mi,« kterými dovedl ge
neréla rozlobiti na nejvyšší míru. Když tak tě
mito frázemi házel kdysi v jeho pokoji, da
gen rál zotvírati všechna okna a pokoj vykouřiti
jalovcem, aby si vzduch očistil od těch prokla-
tých nevím«. Ale jindy zase měl velikou práci
s generálem Devolantem, Holanďanem, který
rozhodně nechtěl vyslovíti fráze »to vím« o
věcoch, které mu nebyly úplně a určitě známy
Jeho spor o tuto věc dospěl tak daleko, že
Dovolant jako host genorálův nechal oběda, vy
skočil oknem na ulici a utíkal do svého bylu.
Suvorov za ním. Dohonil ho, smířil se s ním
ř-hl: »Teď teprve vidím, proč Filipova španěl-
ská tak zv. „nepřemožitelná armáda“ nemohla
nic poříditi proti tak tvrdohlavému a pevnému
národu, jako jsou Holanďané. I náš Petr Veliky
toho pocítil.«
Jest neuvěřitelno, že člověk, který by
vyklý každého jitra se polěvati studenou vo-
dou, nebo z parní lázně skočiti do studené
vody nebo do sněhu, — člověk, který nikdy
nenouil kožichu ani jiného teplého oděvu, nýbrk
jen vou uniformu a za mrazů svůj starý
odřený, po švém olej zděděný plášt, — mohl
ve svém pokoji sněstiúžasně horko, ve kte-
rém kapal jiným pot s čela. V tom byl Su-
vorov podoben ruským mužíkům s jejich cha-
leoq 6
Devolant
Holanďan
Dovolant
Suvorov
Petr Velika
15
article
Zvláště správce jehovojenské kanceláře
mnoho zkoušel vojeho pařeništi. Často mu stéka
pot na spisy, které měl předložiti generálovi
Jednou se mu tato neholla stala s listinou
kterou měli poslati do Petrohradu.
Správce se omlouval: »Nejsem tím vinen
vaše prevoschoditelstvo, nýbrž ta vaše Etna!e
»Nie nevádí,« odpověděl Suvorov, sv Po
trohradě řeknou, budto že pracuješ v potu
tváři, anebo že mně skanula slzá na papír. T
máš do potu, a já do pláče !«
A ty podivné zvyky, jež si Suvorov osvoji
od prostých vojšků, svědčí nepochybně o tom.
ktorak si hleděl získati jejich lásky, což se mu
také úplně zdařilo.
Zabalen do svého dědičného pláště, chodi
často mezi vojáky, provozoval žerty s nimi,
radoval se, když ho nepoznali. Jednou odeslaný
od generála Derfeldena seržant s listinami k Su
vorovu, setkal se s tímto u krčmy, kam vojáe
chodili, a tázal se ho:
»Hej, olyšíš starče, pověz mi, kde bydl
Suvorov le
»I to sám čert víl« odpověděl mu tázaný
»Nesu mu raport od generála e
»I nenos mu ho!« odpověděl Suvorov.
Suvorov
Petrohrad
16
article
»Budto je teď opilý jako slíva anebo kokrh
jako kohout!«
Seržant napřáhl na něho hůl: »Ty, špi
navý jazyku, děkuj behu za své sťáři, žetě
tady nezmaluju svou holi! Bezpocbyby nejsi
Rus, že můžeš našeho otce a dobrodince takhle
tupiti.« Suvorov utíkal co mohl, aby dorazii
domů. Seržant, naleznuv konečně jeho byt, po-
znal svého generála a strachem jako zařezán
byl by se málem vrhl před ním na kolena, aby
jej prosil za odpuštěnt. Suvorov ho objal
řekl: »Lásku svou ke mně jsi jak náleží do-
kázal; chtěl jsi mi nabiti pro mne samého e
Druhého dne byl seržant odměněn pěkným
dárkem
Generál také rád se vyptával vojáků n
různé podivné jim věci, a radoval se, slyšel-l
od nich případně odpovědí. Jednou potkav vo
jáka, z nenadání se ho otázal: »Jak daleko je
odtud do nebe?« Ale voják se dlouho neroz-
mýšlel, řka: »Dva denní pochody Suvorova.
Generál podal mu ruku.
Jindy šel generál podivat se v noci za nej
prudšího mrazu na stráže, i tázal se vojína
»Kolik hvězd jest na nebi ?«
»Počkej trochu!« odpověděl vojín a jal se
počítati: »Jedna, dvě, tří« atd. A když napo-
čítal už nad tisíe, Suvorov všecek zhřehl
mrazem, sebral se a odešel, zeptav se na jméne
vojáka. »Ten mě napálil!« řokl si Suvoro
Druhého dno byl vojín jmenován poddůstojníkem
Dle rur'ých pramenů.
Budto
Suvorov
Suvora
Rus
18
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Pokroky v železářství.
Co se týče usnadnění výroby, zlepšení vý
robku a přizpůsobení jeho k různým potřebám.
dosaženy během století snad největší pokroky
v hutnictví, zejmena pokad se týče výroby
kovu pro průmysl nejdůležitějšího. Výroba
ovládá zde úplně jakost získaného kovu. Růz-
nými přísadami, jež bývaly dříve nevílanými zne-
čištěním železa a musily býti pracně odstraňo-
vány, dodávají se kovu vlastnosti, jichž třeba
k tomu kterému zvláštnímu účelu. Velmi zají-
mavý článek z tohoto oboru přináší právě vy-
dané poslední číslo. VIII. ročníku časopisu
»Věda a práce«, jenž se i v tomto roce vy-
znamenával hojným a rozmanitým poučným ob-
sahem ze všech oborů lídské práce.
Po skvělých výsledeích, s nimiž se elek
trická výroba mnohých kovů setkala, pokoušel
se také při železe mnozí elektrotechnikové e
to, aby nahradili dosavadní vysoké pece žele-
zářské s vytápěním uhelným pecmi elektrickými,
v nichž by se z rud přímo železo tavilo. Mnohé
pokusy tohoto způsobu setkaly se s nezdarem
nyní však vlaský setník dělostřelecký Stassan
provedl řadu pokusů, dle nichž můžeme bez-
pečně doufati, že zajímavý a důležitý tente
problém jest konečně rozřešen.
19
article
Stassanova pec podobá se obvyklé pec
vysoké, nahoru i dolů se zúžujíc. Kyšta uza
vřena jest kuželem nasejpacím, pod ní nalezají
se průduchy k odvádění povstávajících plynův.
zvláště kysličníku uhelnatého. Dole nad nístěj
vsunuty jsou do pece postrannými otvory mocn
válce uhlíkové, sloužíeí za elektrody silnému
proudu elektrickému. Majíť 10 cm. průřezu
1 m. délky. Roubíky tyto dají se podle potřeby
posouvati, čímž se délka a žár elektriekého
oblouku reguluje
Ježto železné rudy vedle kysličníkův ob-
sahují též uhličitan železnatý, jest nutno, právě
uhličitan za tim účelem dříve pražiti, aby se
kyseliny uhličité zbavil a na prostý kysličník
převedl. Takto upravené rudy rozemílají se na
jemný prach, perou se a podrobují se účinku
magnetického třídiče, čímž se mnoho hluchého
materiálu hned předem odstraní, tak že se
ruda železem značně bohatší stává.
V tomto stadiu úpravy podrobuje se při-
pravená ruda zkoušee za tím účelem, aby se
přesně zjistilo, jakých a kolik přísad jest nutno
přičiniti, aby se struska správně tvořila a zvláště
aby povstal hned určitý druh železa. V tom
liší se právě Stassanův postup nejpodstatněji
od hutnietví dosavadního, že se dosud ve vy-
soké peci vždy vyráběla jen litina, která teprve
rozličnými ušlechťovacími změnami musila býti
na kujné železo neb ocel převáděna.
Stassanův
Dole
Roubík
centimetr
20
article
Při postupu Stassanovu pracuje se však
právě hned k určitému cili, takže se nabývá
přímo železa kujného neb ocele neb i slitiny
zcela určitého složení. Vse to závisí jenom na
přísadách, jichž se tu užívá. Všechny tyto vy-
šetřené přísady isměsují se s rudou rovněž
v podobě prášku, aby směs byla co nejrovno-
měrnější; rovněž přidá se vypočtěné množství
uhli v podobě koksového prášku, načež se tato
sypká hmota s 5 až 10% dehtu shinéte na těsto.
z něhož se hydraulickým lisem o 200 až 300
atmosferách nalisují brikety, jimiž se pak elek-
trická pec naplňuje.
Jde-li o výrobu některé slitiny, na př. že
leza s niklem, volframem, manganem, chromem
nebo jiným kovem, dostačuje přidáti náležitého
množství dotvčného kovu k rudě před hnětením
a lisováním. Pro výrobu ocele jest zapotřeb
pamatovati na přiměrené množství uhlíku, pro
výrobu kujného železa však omekuje se uhlík
na množství co nejmenší, nutně jen k odkysli-
čení rudy nezbytné. Aby se z krevelu dobyl
1 kg. želéza, jest zapotřebí 1.429 kg. rudy
0.357 kg. uhliku, pro výrobu 1 kg. želez
z magnetovec potřebuje se jen 1.38 kg. rudy
a 0.317 kg. koksu. Na uhlík, obsažený v dehtu,
nebere se při tom ohledu.
kg
21
article
Ohromným žárem elektrického oblouku roz-
kládá se kysličník železa a kyslik sloučí se
s uhlikem na kysličník uhličitý, jenž se však
výše za přebytku uhlíku zase na kysličník uhel-
natý redukuje. Tento vystupuje v peci do výše
pomahá odkysličovati rudu a uniká konečn
průduchy pod kyštou z pece. Odkysličený ko
stéká do nístěje pod elektrody a vypouští se
odtud ob čas postranným otvorem. Struska, která
na roztaveném železe plove, vypouští se pak
otvorem výše položeným. berne
K odkysličení 1 kg. železa z rudy jest za-
potřebí 1600 kalorií, k tavení odkysličeného ze-
leza pak ještě 400 kalorii, celkem jeví se tudíž
spotřeba 2000 kaloril. Spálením uvedeného
množství uhliku povstane však jen 686 kalorií,
kdežto se spálením vzniklých 0.666 kg. kyslič-
níku uhelnatého ještě dalších 1622 kalorií vy-
Při pokusech právě popsaných užito bylo
elektrického proudu o 100 ka., jejž dodávaly
dva stroje dynamoelektrické, každý o výkonnost
300 ks. Rudy užito bylo z Val Camoniea v po-
říčí Oglia severně od Brescie, a vyrobené ze-
lezo obsahovalo 1.02 manganu a 2.06%, uhliku.
Byla to tvrdá ocel výborné jakosti, no
Množství uhliku bylo však při prvních po-
kusech větší než se dle výpočtu očekávalo
to proto, že ho buď přibylo z elektrodů, které
se za hodinu o 4 em. zkracovaly, nebo, že jej
dodaly stěny tuhového kelímku, v němž bylo
železo taveno
Z té příčiny vyložena byla při pozdějších
pokusech nístěj stěnou hořčíkovou, a též elek-
trody byly jinak uspořádány, načež pokusy všem
požadavkům úplně vyhovovaly.
Na základě těchito pokusův utvořila se spo-
lečnost na využitkování nového tohoto vynálezu-
V údolí Camonica zřizuje se již veliká elek-
trárna zužitkováním vodní sily Oglia a přiní
postaví se tři elektrické pece železářské p
500 ks, jimiž se má ročně vyrobiti 4000 t.
železa.
Val Camoniea
Oglio
Brescia
kg
mangan
22
article
Vedle uhliku jest pro jakost železa velmi
důležitou součástkou křemík. Nalézá se zároven
s uhlíkem v obyčejné litině, avšak v menším
množství. Bílá lítina mívá 0.59, křemíku, šedívá
litina do 3, černá pak až 5; je-li pak v že-
leze více než 5 křemíku obsaženo, nazývá se
takové železo ferrosilicium. A podobně jako
křemík, chová se vůči železu mangan; bílá li-
tina obsahuje do 4.5 manganu, zreadlové že
lezo do 20 a ferromangan přes 20% manganu
Dosud užívalo se obou těchto druhů želez
hlavně jen za přísady při bessemerování železa
Vytvořiti ferrosilicium o 20 a více procen-
tech křemíku bylo však dosud ve vysokých pe
cích s velikými oblížemi spojeno, ačkoliv Gau
tier prý vyrobil ferrosilicium až se 30% křemíku
přičiniv k železné rudě přebytek uhliku a kř
mene. Jinou cestou dosaženo bylo též výsledku
když se totiž tavené želozo smísilo s taveným
křemíkem. Avšak G. de Chalmot dokázal, že
se více než 50% křemíku nedá v železe rozpu-
stiti; přebytek křemiku vylučuje se pak v po-
době malých černých krystalků ze smíšeniny.
Chalmot má za to, že se vůbec vytvořují jen
dva druhy ferrosilicia, z nichž jeden má 259
křemiku podle vzorce Fes Sis a druhý 50% po-
dle vzorce Fe Ss. Smísením obou těchto druhů
povstávají pak slitiny, obsahující od 25 do 509
křemiku.
Křemičité železo má některé vynikající
vlastnosti. Barva jeho jest bílá, téměř stříbřitá,
jen o málo tmavší než stříbro samo. Je-li v něm
však obsažen zároveň uhlík, nabývá barvy
tmavší, poněvadž se v něm uhlík v podobě ma-
lých tuhových šupinek vylučuje. Železo s 25—
30 proc. křemíku dá se krásně leštiti a podobí
se velice stříbru. Teplota tavební stoupá přísa-
dou křemíku. Ferrosilicium až do 26 proc. dá
se ještě v kelímku taviti, vyžaduje však vyšší
tvořl.
teploty než bronz; až do 32 proc. taví se fer
Chalmot
Sisa
23
article
rosilicium v peci dmychací, při větším obsahu
křemíku dá se ferrosilicium taviti již jenom
peci elektrické. Taví-li se křemičité železo v peci
kupolové, spaluje se část křemíku, a tavené
železo jest pak křemíkem chudší. Při 25pro-
centovém železe bývá ztráta křemíku až 5 proc.
Železo s menším množstvím křemíku dá
se velmi dobře do kadlubů líti, a litina jest
dokonale ostrohranná. Při větším množství kře-
míku tvořivají se v litině snadno trhliny, čemuž
se však volným ochlazováním dá předejíti.
Množstvím křemíku ubývá železu hustotya
magnetičnosti; ferrosilicium o více než 30 proe.
jest úplně nemagnetické, z čehož se dá souditi,
že již vůbec volného železa neobsahuje. Na-
proti tomu jest křemičité železo dobrým vodi-
čem elektřiny, jest velmi tvrdé a křehké, a t
tím více, čím křemíku přibývá. Na vzduchu a
ve vodě nikterak se nemění, ani kyselinamise
valně neporušuje.
Křemíčité železo vyrábí se v závodech
»Wilson Aluminium Company« tim způsobem,
že se železná ruda směšuje v elektrické peci
s říčným pískem a koksem. Pokud ruda jest
značištěna jen látkumi křemičitými, není ani
toho potřeba, aby byla zvlášť upravována; ano
právě taková ruda hodí se k této výrobě nej-
lépe. Součásti tyto rozemilaji se na prach, jen
písek nechá se v hrubých zrnech. V pecích
»Holcomb Rock Works« pracuje se podle sou-
stavy Chalmotovy celý týden nepřetržitě; n
kychtě nasejpá se surovina, dole vypouští se
hotové železo. Po krátkém vyčištění jest pak
pec již za několik hodin opět k nové výrob
připravena. Dosud pracovalo se zde jen prou-
dem o 150 ks.; však zvětšením peci a uži-
váním proudu až do 1000 ks. dá se výrobní
náklad ještě značně snížiti.
Wilson
Company
Holcomb rock Works
24
article
Je-li poměr surovin správný, vytvoří se je
velmi málo strusky, a vytékající kov jest úplně
prost znečišťěnin. Poněvadž se však vysokým
žárem v peci vždy značná část kyseliny křemi-
čité vypařuje, jest nutno užívati přebytku kře-
mene, a to měrou tím větší, čím bohatší má
být železo křemíkem. Tavení křemíku vyžaduje
nepoměrně větší elektrické síly, než tavení že-
lezu; proto jest výroba železa křemíkem bohat-
šího vždy s mnohem větším nákladem spojena.
Tak na příklad vyžaduje 35procentové ferro-
silicium již dvakráte tolik proudu jako 25pro-
centové. Tím vzrůstá ovšem také stejným po-
stupem i výrobní náklad.
Svou nezměnitelností, bílou barvou, doko-
nalou leštitelností, mírnou vahou a značnou
tvrdostí hodí se křemičité železo velmi dobře
k mnohým účelům; zejmena ho lze pro dobrou
elektrovodivost užívati za elektrody do vodna-
tých roztokův a pro svou vynikající tvrdost a
křehkost hodí se za výborné brusidlo:
25
article
= Nebezpečný pokus. Velmi nebezpečný
vzlet o závod v balonech podniklo těchto dnů osm
pánů z Paříže, každý ve svém baloně. Jde tu o
cenu, již vypsal pařížský Aěro-klub na největší do-
saženou výšku. Nějvětší dosud dosažená výška byla
8300 metrů, již docílili dne 15. dubna 1874 wžtro-
plavci hr. Črocé-Spinelli, Sivel a Tissandier, avšak
toliko Tissandier vyvázl živ, oba jeho soudruzi při
tomto smělém pokusu zahynuli. Nynějšího vzletu o
závod účastnili se pp. Juchmes, Balsan, hr. Bastillon
de St. Viktor. Nicolleau, Faure, Friant. Louet al hr.
de la Vanix. Bylo dlužno dosáhnouti výše nejméně
2600 metrů. Každý balon opatřen zapečetěným,
samočinně zaznamenávajícím tlakoměrem, jenž přesně
udává dosažené výšky. Až dosud známy jsou násle-
dující výsledky: Balsan 5450 metrů, Fauze 4200 m,
Juchmes 3600 m., hr. Saint-Victar 3400 m.
= Zajímavá historka o špercích vypra-
vuje se z lázeňského města X. Jedna z dam zde
meškajících měla velmi drahocenný rodinný šperk
U příležitosti jakési slavnosti naléhaly na ni jejl
známé, aby se ozdobila tímto vzácným šperkem, nž
konečně svolila. Když se objevila se svým šperkem
a usedla do kroužku svých známých, prohodila jedna
z dam, manželka klenotníku: »Ani jediný kámen na
tonto šperku není pravý.« Majitelka šperku rozhodně
proti tomu protestovala. Ujišťovala, že to naprosto
nemožno, neboť šperky její neměl nikdy v ruce ni-
kdo, mimo její komornou. Ovšem, na místě bývalé
komorné měla od několika měsíců jinou komornou,
jež právě nazejtří chtěla služhu opustit. Po delším
uvažování byla dáma přece jata pochybnostmi a od-
hodlala se vyhledat klenotníka, aby šperk posoudil.
Spinelli
Sivel
Tissandier
Balsan
jít Stanislav
Viktor
Faur
Friant
Vanix
Paříž
SaintVictar 3400
Aěroklub
26
article
Shledáno, že přítelkyně její soudila správně: ani je-
diný kámen šperku nebyl pravý. Zavedeno ovšem
ihned vyšetřování a zjištěno, že milenec nové ko-
morné byl vyučený zlatník. Tomu vydala komorná
šperk kus po kuse a milenec její nahradil vždy
pravé kameny padělky. Na štěstí byly pravé kamen
ještě všechny pohromadě, takže mohly býti vráceny
oprávněné majitelce, jež byla nemálo vděčna man-
želce klenotníkově za její upřímné upozornění.
= Výsledek sčítání obyvatelstva ve
Spojených státech. Ačkoli teprve minulý pátek
večer bylo sčítání úřadně skončeno, lze už nyní při-
bližně udati počet obyvatelstva, přes to, že v někte-
rých distriktech sčítatelé nejsou se svou prací ještě
úplně hotovi. Počet veškerého obyvatelstva ve Spo-
jených státech udává se na 78,964.724, čili asio
18.300.000 více nežli r. 1890. Jednotlivá velká
města v zemi vykazují následující počel obyvatelstva:
New York 3,707.540, Chicago 1,843.678, Filadelfi
1,200.000, St. Louis 687.595, Baltimore 600.000, Bo-
ston 555.057, Cincinnati 400.000, Cleveland O. 390.000,
San Francisco 340.000, Pittsburg Pa. 325 000, Detroit,
Mich 315.000, New Orleans La. 300.000, Washington
294.674, Milwaukee Wis. 262000, Newark, N. J.
275.000. Louisville, Ky. 232.000, Minneapolis, Minn.
200.000, Jersey City, N. J. 200.000, Dever, Čol. 190.000,
Rochester, N. Y. 180.000, Indianopolis, Ind. 180.000.
Filadelfi
N J
spojený stát
spo
New York 3,707
Chicago
St . Louis
Baltimore
San Francisko 340.000
Pittsburg
New Orleans
Washington
Newark
Louisville
Ka
Minneapolis
Minna
Jersey Cita
Rochester
Bo
Detroit
Mich 315.000
Milwaukee Wis
Čol
N . Y
27
article
Vzrůst obyvatelstva za posledních 10 let, udaný v pro-
cenlech kolísá od 14 do 78 procent. Nejméně oby-
vatel přibylo v San Francisku a ve Filadelfii a sice
pouze o 15 proc., nejvíce v Denveru o 78 procent;
v Indianopolis o 68 proc, v Chicagu o 68, v Buf-
falo a v Brooklyně o 57, v St. Louis a v Detroita
52, v Newarku o 5l, v Clevelandu o 49, v Louis-
ville (Ky.) o 45, v Milwaukce o 43, v Baltimore o
38, v Rochesteru a v Cinncinati o 35, v Pittsburgu
o 34, ve Washingtonu o 28, v New-Yorku o 26 av
Bostonu o 24 procent. Cena průmyslových podniků
v zemi stoupla z 9.372,378.843 dol. na 12. 698,403.060
dol. čili o 36 proc. a cena farmářských pozemků
stoupla z 13.279,952.649 dol. na 17.865,200.831 dol.,
to jest o 35 proc. Nejvíce obydleny jsou státy New-
York, Pennsylvania, Illinois, Ohio a Missouri
= Posvátný slon čínského buddhistského klá-
štera Omej, 70 kilometrů jihozápadně od Čengtufuv
Sečuanu, P'u-hien-p'u-sa, náleží k nejstarším bron-
zovým pomníkům v Číně. Slon má výšku 33 stopa
bronz jeho jest skorem tak bílý, jak stříbro, a lid
také věří, že slon je stříbrný, a litina má tlouštku
skorem 8 centimetrů. Socha byla lita ve třech čá-
stech, hlava a přední nohy zvlášť, břicho a hřbet
zvlášť a zadní nohy také zvlášť. Každá noha obrov-
ského zvířete spočívá na bronzovém lupenu lotosu.
San Francisko
Filadelfie
Denver
Chicago
St . Louis
Detroita
Newark
Cleveland
Louisville
Baltimore
Rochester
Pittsburg
Washington
NewYork
dol
Pennsylvanie
Illinois
Ohio
Missouri
Čengtufuv Sečuan
Čína
Ka
P ' u
centimetr
28
article
Na místě stanu pro jezdce má slon na hřbetě obrov-
ský květ lotosu, na němž trůní bůh Samonta badure,
božství druhého řádu, z pozlaceného bronzu. V Omeji
jest ovšem bohem prvního řádu, neboť jest ochran-
cem pohoří a kláštera. Čínské jeho jmeno jest Plu-
hien-p'u sa. Kdy tato obrovská bronzová socha byla
ulita, není známo; jest domněnka, že se tak stalo
kolem r. 200 po Kr. Lité bronzové mince znali Čí-
ňané již r. 800 př. Kr., ale sochy bohů atd. z bronzu
tvořeny teprve pak, když buddhismus z Indie pro-
nikl na sever do Číny. Socha slona jest provedens
naturalisticky, poněkud archeisticky.
Pla
Kristus
Indie
Čína