2
masthead
alel pssdana bll
3
masthead
larotai ob mšneo š
4
masthead
V Praze, v neděli dne 8. července 1900
Praha
6
masthead
Na ranní a odpol. list
před plácr se
7
masthead
lešennlop inšnso
8
masthead
v Praze v atr uinl
Praha
9
article
nelezer oe
a dvojí zosšnkou
vo nllslkáe
na nelorbjina
vji kan
nntsin
10
article
Dnsšni číslo pro Prahu je u 18 stranácl.
Dnsšni číslo pro Prahu je u 18 stranácl.
Po katastrofé pekingské.
Všechen vzdělaný svět obon hemisfén
trne lrůzou pod omračným dojmem kata-
strofy pekingské. Již není žádné po-
chybnosti více: v hlavním městě Činy po-
vražděni od 14. června do 1. července t.r.
nejukrutnějším způsobem všickni tam
usedlí neb za obchodem meškající Evropaně
i Američané se svými rodinami, všickn
vyslanci cizích mocí se svými strážem
a sluhy, všickni missionáři různých vy-
znání křesťanských, slovem všickni cizinci
plemene kavkazského počtem více než 500,
a s nimi zároveň i všickni pokřtění Číňaně
počtem prý několika tisíc duší! en9 jo
Což žijeme ve věku noci Bartolomějské?
Odkud tento ukrütný výbuch vášní, odkud
tato vražedná planoucí zloba v prsou ná-
rodá, jenž pokládán ze všech asijských na-
rodův nejmírumilovnějším, nejskromnějšíma
nejpracovitějším; národa, z něbož vyšli filo-
sofové jako Konfucius, Mengtsi, Čuhi a který
v umění, průmyslu a obchodu jíž od drah
ných věků býval proslulým?
Američan
Konfucius
Mengtsi
Čuhi
Praha
11
article
Zdaž nemusily tu působiti lučavky dáv-
ných neprávostí, vin a křivd, staré hluboké
a palčivé příčiny, urážející city národa čín-
ského, jenž byl asi dlouho roztrpčován a do
duše pohoršován jednáním Evropanů i Ame-
ričanů ve vlasti své, nežli podařilo se agitá-
torům politickým i duchovním roznítiti v mas-
sách lidu čínského takově ohromné revo-
luční hnutí, takový děsný fanatism protici
zincům, jaký z nenadání vyšlehl letošního
června v celé severní Číně a vichrem žene
své plameny v šíř a dál, ba vyvracuje
i samu dynastii mandžurskou ? —
Pohříchu tomu tak jest. Ona civili
sace křesťanské Evropy i Ame-
riky, ona kultura »bílých cizinců«, vnikají
cích od 70 let napořád úsilovněji a pro-
myšleněji do pravlasti velikého toho plemen
asijských Myrmidonů jevila se mu beti pouhou
hamižnou hrabivostí ůkladný c
výbojníků, kteři záhy odlozili škrabošku
své prvotní skromnosti a čím dále, tím do-
mýšlivěji a drzeji vystupovali proti čtyřsta-
millionovému národu a jeho vlasti, ku jejíž
břehům a hranicím vedla je nejen touha
po výdělku a zisku, alebrž Tačno st
po panství a moci.
Evropan
Čína
Evropa
bílý cizinec
12
article
»Jejich zásadou jest, « zněl již před lety
rozhorlený protest jednoho z vlastenců čín-
ských, »že silnější musí vždy panovati nad
slabším. Evropané i Američané pohrdají námi
Číňany a jednají s námi jako s barbary neb
s otroky, jako se zvířaty nebo s mrtvolami.
Takové jednání jest nejvyšším stupněm ukrut-
nosti těchto tak zvaných kulturních států
evropských. To by měli Evropané přece sami
uvážiti.« — Pohříchu však neuvážili. Po-
měrně nejšetrnějším byl ještě soused Rus.
Ale za to Angličané, Francouzi, Američané
a posléze Němci shlíželi na »copatou« Čínu
podobně jako na Afriku, viděli v ní jen bo-
hatou pozůstalost, jen trouchnivící, k roz-
kladu zralou veleříši barbarskou, zkrátka, bu-
doucí kořist svou, o niž se buď po dobrém
nebo po zlém rozdělí. Od leť třicátých počíná
to úsilovné tlačení a draní »křesťanské civili-
sace« z Evropy a z Ameriky do dřímající
Cin
Tato si počiná jako rozespalý, náhle
probuzený člověk. Ohání se nevrle, zlobí
se a brání, však opiem anglickým úspalá
zemdlená vykoupí si ráda klid a spänek
další koncessemi přístavů, ba i celých územi.
To jest politika slabých dynastií čínských.
Než lid čínský nespi, v něm to vře, on těžce
nese to příkoři, tu vypínavost a smělost ci-
zákův, on jest pyšný na svou kulturu a cítí
se k smrti uraženým tou domýšlivostí evrop-
ských vetřelcův. Proto se téměř rok co rok
Evropan
Američan
Číňan
Rus
Angličan
Francouz
Němec
Čína
Afrika
Evropa
Amerika
13
article
bouřívá, vyhání a vraždí missionáře křesťan
ské, což má však za následek jen nové vá-
lečné nájezdy lépé ozbrojených mocí evrop
ských, před nimiž dynastie čínská stále a
stále kapituluje, vykupujíc si pokoj, a mír
buď pokutami, neb ústupky přístavů a územl
Tak to chodilo až do války s Japonskem.
Když pak v této Goliáš čínský podleh
Davídu japonskému, propukla lakotnost vel
mocí evropských tak nepokrytě, ze již hla-
sitě dělily se mezi sebou o roucho s mrtvé«
Číny; Němci již tiskli mapy, na kterých zná-
zorňovali barvami tvkusy rozdělené
Číny, jež si kde kdo utrhne.
Rusům mělo připadnouti Mandzursko se
sedmi milliony obývatel, Němcům Šantung
s 25 milliony, Japoncům Čekiang, Fokian
a Kiangsi (56 millionů obyvatel), Francouzům
Kvantung. Kvangsi a Yünan (47 millionů lidi
Lze si pomyslit, jak musila taká ně-
stoudná lačnost Evropanů na poražene
a tudíž do nejvyšší míry roztrp
čené Číhany působit. Tehda za-
jisté v dušr iidu čínského vzkličilo t
snně kruté, fanatické nenávisti, proti všem
cizincům, odtud počalo ono vlastenecké
spikoutí Tachuanů, čili » boxerů«, které v pěti
letech rozmohlo a prohloubilo se takovou
měrou a silou, až z toho propukla nynější
veliká revolůce čínská, s kte-
rouž bude Evropa sotva tak brzy
hotova, jako s předešiýmli bou-
řemi a povstánlími čínskými,o dso
Strhliť dnes revolucionáři čínští i pra-
videlné vojsko činské na svou
stranu a toto jest opatřeno evropskými zbra-
němi a čítá na 100.000 bojovníkův. Proti
takové moci, podepřené spoustami vzbouře-
ného ohromného národa, těžko operovati vel-
mocem evropským i kdyby všecky zůstaly
svornými: Avšak, kde ze je jistoty, že zů-
stanou?
Němec
Rus
Japonec
Čekiang
Francouz
Kvantung
Evropan
Japonsko
Čína
Evropa
Fokian a Kiangsi
bojovníkův
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. července. (K otázc e,
dále?) V pražském dopise »Pester Lloydu
posuzují se různé návrhy, učiněné v poslední
době za účelem uzdravení rákouského parla-
mentu. Pisatel upozorňuje zejmena na návrhy
čtyř vůdců různých politických stran, toúižo da-
vorskébo, Ebenhocha, kn. Liechtensteina a Grab-
mayra, kteréžto návrhy se celkém dosti shoduji.
tak že by mohla nastati dominěnka, že strany.
jež oni mužové zastupují, mohly by se prište
spojiti v jakousí novou koalici. Ale domněnka
tuková zmizí ihned, uváži-li se, že zmínění
vůdcové pronášeli jen své soukromé mínění,
že v lůně jich politických stran jeví se značný
odpor proti názorům jimi vysloveným. To plau
zejmena o poměru kola polského k p. Javor-
skému a německých klerikálů k Ebenhochovi.
Liechtenstein
Grab
Praha
15
article
Plán nové koalice sluší tedy pokládati jen za
»sen letní noci«, a tím odpadá také možnost
uzdravení vnitřních poměrů rakouských za po-
moci nového seskupení politiekých stran.: Ještě
méně by pomohly oktrojírky, proti nimž se vy-
slovují co nejrozhodněji všechny národní strany,
ať německé, ať slovanské. Proto soudí pisatel,
že vládě dra. Körbra zbývá jen jediný prostře-
dek na uklizení vnitřních sporů, totiž ni ol vý
pokus o dohodu mezi Čechy a Němei.
»Vše ostatní — piše dopisovatel »P. L « —
jest nebezpečné dobrodružstvi, jehož se nesmí
odvážiti žádný státník. Jense nesmí už předem
příliš pessimisticky pohližeti na takovou akci.
Na jaře byla nálada skoro více roztrpčená než
nyní a přece se našlo sbližení v leckterém bodu
bylo by snad došlo k definitivnímu usnesení, kdyby
konference nebyly bývaly úmy slně přerušeny
Právem tvrdí dr. Engel ve svém listě, že vždy,
když se schyluje k nějakému sblížení mezi
Čechy a Němci, zasáhnou rušivě jakési mocné
kruhy a vášně vyšlehnou na novo. Celé umění
záleželo by tedy v tom, udržeti ony rušivé
mocné kruhy stranou od vyjednávání.« Pisatel
se domnívá, že dr. Körber by byl s takový čin.
P L
Jens
Engel
Němec
doktor
Körber
Čechy
16
article
NLIS
NLIS
Podařiloť se mu něco podobného při řešen
otázky vídeňské. Na straně české nejeví se pr
() odpor proti novému dorozumívacímu pokusu
také na straně německé ubývá nesmířitelných
Jest jen třeba odvahy, a podaří-li se dru. Ko
brovi zdržeti rušivé vlivy s hora i z dola, může
se mu zdariti želané přiměř
Z Krakova, 7. červěnce. (Vojenšt
lékaři nesmějí se účastniti. te
kařského sjozdu v Krako vě.) Čist
rakouské vděčnosti dostalo se Polákům za jieh
snahu, podporovati vždy na prvém místě zájmy
státní. Ministerstvo vojenstvi zapovědělo vojen-
ským lékařům účastniti se sjezdu přírodozpyteo
a lékařů, jenž se bude v nejbližší době konat
v Krakově. »Co může býti důvodem tohoto zá-
kazu?« ptá se dnešní »Nová Reforma«. »Snad
podezření, že se na sjezdu chystá nějaká šovi
nistická národní maniřeslace proti Němcům
Polák
Němec
Krakov
17
article
Neboť kdyby podobný sjezd pořádali Němci.
můžeme býti jisti, že by takový zákaz neby
vydán vojenským lékařům z obavy, aby nede
monstrovali proti Polákům nebo Čechům. Kdo
tedy vnáší politiku na pole vědy a náuky. ? Zda
lidé odborné práce, lékaři a přírodozpytci, kteří
se scházejí, aby, mezi sebou „ vyměníli nejnovějši
vymoženosti vědy, či vojenská správa, která
pod záměry a program sjezdu podkládá jakési
politické tendence, když svým lékařům zapovídá
účastníti se sjezdu? Zákaz ten jest věc v R
kousku dosud nebývalá. Vojenská správa účast-
nila se sama dosud. výslav a sjezdů s nilmi
spojených a vojenští lěkaři účastnili se také
sjezdů. Co se stalo, že se ministr vojenství
postavil nyní proti polské vědě ? Na to měli
by se ho otázati zástupci polského lidu. Jsme
v Rakousku a nejsme zde ještě. tak zhavení
všech národních práv, jako v Průšku. Nežijem
také ve stavu výjimečném. Proto máme právo
ne prosit, ale žádat za odvolání zákazu, jenž
podezřivá naši loyšlnost a vydává nás za národ,
odkázaný i na poli vědy na milost a nemnilost
správních úřadů.«
Z Lublaně, 5. července. (P'rot. V.
Němec
Polák
Čecho
Průšek
Rakousko
Lublaň
18
article
Lamanský predvolán na policli
Proslulý ruský slavista, proť. Vladimir Ivanoviě
Lamanský, zajel si lelos do Lublaně, aby se
po letech rozhledl opětně po životě a činnosti
slovinského národa. Byl tam už dvakrát, zabý.
vaje se jazvkovýmí a historickými studiemia
nikdy se nestalo, aby policie na němí žádala
průvodní list. Letos nastala patrně nějaká změna
v policejních názorech na Rusy, neboť stařičký
Lamanský dostal po svěm přijezdu do Lublaně
obšílku, aby se dostavil na policii a tam se
vykázat průvodním tistenn Slovenski Narod«,
zaznamenávaje tuto přihodu, dodává: »Tako da-
leko jsmé tedy už dospěli, že jel u nás každý
Rus podezřelým človékem a staví se pod dozor
policie. Nesťastní Rusové! Roku 1849 vysvo-
bodili Rakousko i dynastií z nebezpečí madar-
ské revoluce a nyní jsou za to podezřeli liděl
Němeoká a vlaská irredenta není nebezpečna,
nebezpeční jsou jen Rusové ! Pravdu řekl náš
jasný panovník v Pešti, že jsme na posměch
celému světu. Rakoušká byrokracie sama se
snaží, jak ukazuje případ Lamanského, aby se
nám opravdu smál celý svět.«
Lamanský
Rus
Lublaň
Rakousko
Pešť
Slovenski Narod
19
title
Politické zprávy zahraničné.
20
article
V Praze, 7. července.
V Praze, 7. července.
Ruské listy polemisují s německým
císařem.
Hrozby císaře Viléma na adresu Činy ne-
došly souhlasu ruské veřejnosti: al
»Hopoe Bpestu« píše: Zavraždění vyslanc
jest arci pro Německo těžkou ranou, zvláště
povážíme-li, jak dlouho vše se Němcům dařílo.
Štěstí je neopustilo od let 1870——1871. Avšak
vážné položení vyžaduje klidně rozvahy a nikol
nervové podrážděnosti. Čínské vládě nikdo nesmí
hroziti, neboť s ní nikdo ještě nejednal a je
známo, že vláda činská nemá v moci události,
které se tam odehrávají
Německo prvé podalo příklad k záchvatu
Vilém
Němec
Praha
Německo
Hopoe Bpest
21
article
činských území, a divnou logikou osudu pr
bylo za to potrestáno. Německý cfsaďí to bel
kdo přikazoval princi Jindřichovi, plujicímu d
Číny, aby tam ukázal »obrněnou pěsťí« A prin
Jindrich to bvi, kdo svému vznešeněmnu bratro
přislbil. ze slova jeho šetřiti bude, jako
evángelia, v
Cisár Vilám přiznal, že spolehlivé zprá y
z Čínv posttat jeho vládě pouze biskup Anzer.
a ten řadil k opatrnosti. Nezavinil-li Kettelen
svoj osud nolostatkem této vlastnosti a nešel
v htocnostk níž Vydáno z Berlina, heslo
přilis daleko? Zdáliz nebylo přimou prokoka
čínského, dávu, když Kenteler s nečetnem pra
vodem projiždél se ulícemi vzboureného Pekinu?
Kdvby toho nebylo, že by zásada vysläneck
nedotknutelnosti ani na německém vyslanci n-
byla bývala porúšena.
Čelé Německo volá nyní »Na Pekin, n
Pekinl« a plane žádosti pomsty. Ale pěší di-
víse budje na to málo. Kromě toho s pomsta
je špatné válečné heslo, ledá by se Němči, po-
stavití chtěli na jednu úroveň s kulturnými An-
gličany, kteřt čhtějí zprzniti hroby předků pá-
nujíčí činské dvnastie. Rusové k žádnému po-
dobnému návrhu se nepřídají, třeba by je proto
opět nazvali nevzdělanými, barbary, zrádci Ev
ropy a pod. A komu se mstiti? Činské vládě,
jež byla málomocna v ten okamžik, kdy vraržu
se stála 9 Či fanatickému davu, jejz Evropané
sami přivedli do tohoto stavu, kde sám se ne-
zná? Povstalým vojákům? Ať nejprve Číňané
sami si udělají pořádek a pototh teprve bude
spravedlivo žádati od čínské vlády zadost-
učinění.
Jindřich
Kenteler
Němč
Rus
Eva ropa
Evropan
Číňan
Čína
Berlín
Peking
Německo
22
article
»(sre: Rozhorěení císaře Viléma je
pochopitelno. Nad mrivolou vyslance Keftelera
možno zapomenoufi, že politika německá jest
uchvatitelská a němečtí missionáří že nejsou
apoštoly náboženství láský, nýbrz nená visti
pangermanské myšlenky. Ale Vilém II. jednoho-
zapomněl že osudy národů neřesí se výbuchv
mocnářského hněvu a umělým dodáváním mysli,
nýbrž hlubokým rozumem státnického pronik-
nutí v podstala věcí, klidem v pravdě cisařské
velebnosti, jež nikdy zbytečně neřinčí mečém.
Budoucí historik řekne : Teutoni ! Proč,
nemajíco svého boha v srdcí, přeplavali jste
moře, abyste jej hlásali lídem, věřicim svou
víru? Proč, neznujíce civilisace asijské osmělili
jsté se Asii vnucovati civilisaci svou a bořiti,
co zbudováno bylo za mnohá tisíciletí ? Pro
jste přišli do Činý lační a lakomí, proč jste
smělou a nievítanou rukou sahali do ciaí
kapsv
Prosebe, za své lidi a své potřeby bud
se rvál každý, ale pro ukojení hněvu ciziho
moenáre Rus nikdy krve své neproleje
»Ierepóyprekin Boxocru« knížete Uch
tomskélio píšou: Zavražděný Kettelero v pošlední
době, řídě se instrukcemi svého cisaře, veřejně
hlásal, ze Čínst musi býti rozčleněna a provo-
koval čínský dáv, když rozčilení v čmnské stolici
dosáhlo nejvyššího stupně. Luza pekinská ne-
přepudla ministra spřáteleného státu, nýbrž
opovážlivého cizáka, pošlapávajícího tamní na-
zorv a náhledy. Svým nerozmyslem nešťastný
Vilém
Vilém II
Teuton
Asie
Ierepóyprekin Boxocr
23
article
Keteler záhubil nejen sebe, i nýbrž l i ostatní
členy cižinecké kolonie v Pekinu i četnou vo-
jenskou její stráž. Proč belo jisté záhubě vy-
dáno na sta lidí, zavlečených do Pekina jako
do pasti ? Všichni párodové ztráčejí nyní v Čmě
své rodáky, přátele a známé, ale odnikud ne-
ozývá se tolik hrozeb, jako z Německa a tolik
volání o pomstu (na kom ?). Něčím surově po-
banským, třeba při tom bráno jmeno Kristovo
nadarmo, zní to německé vyzývání, aby pro-
lévána byla krev žlulého plemene a abyl i cela
Evropa odemstila Cíňanům, že urazili Němee
Chtějí snad němečtí diplomatě svou neopatr-
nostía fanatismem přivolati na Evropu Xx
věku doby nového Attily a Tamerlana? Nenl-li
již dosti obětí, kterých Evropa v Čině zelí,
jeliž třeba, aby počet jejich byl zveličován do
nekonečna ? Doufáme, že i v Německu samém
ozvou se rozvěžné hlasy proti politice, která
hrozí nevinným národům. Věřime, že Němči ne-
oli v drovném prouejtiov
nnldeio ? okěo vr obzvr s
veseh n kivor
nledal. . . . . . . . nn
lotadiej
1nslorat y botel
platí so hotově zapřed
Predplaceni a lnserty pej
strzos v artán li sh
—3ž. s dde
Kristův
Attila
Tamerlan
Peking
Německo
Evropa
24
article
uebinic kdnn-
nukopisylss novriesiulo f n
25
article
bojí se Číny (Čína jich jediných takě ně)?“ ale
třeba mýsliti na boha a báti se ho. v
(O tomto článku císař Vilém zmšnif n se
v druné své řeči s velikým podivenimoz
hořčením. Kníže Uchtomský cestoval t. 189
s nynějším carem Mikulášem po Čihě a eesto
tu popsal ve velikém, nádherném díle. o je na
slovo brán jako znalec Číny a Asie vůběcija
z nvjis
Vilém
Uchtomský
Mikuláš
Čih
Čína
Asie
26
article
Fiasko Milanovy politiky,
Jak známo, východní kraje, Srbaka, akde
král Alexandr a otcem svým právě cestoval,
tvoří jádro radikálné strany. Dřive tam bývalo
také silněj smýšlení proti Obrenovičůmpvžjež
v prvých lelech panování Alexandrova, proježe
senopíral o stranu radikálnou, ustoupilo z loya-
litě Milan přes to, že radihálové ničehos prot
jeho dynastii neměli, pojal nešťastnou myšlénku
všechny radikályavyhladiti, předpokládaje, že
není možno, aby jako strana národní nebyli
odpůrci nějen jeho osobně, nýbrž všechn Ohre-
noviců. Cestu po východě Alexandr podaikl na
návot svého otce, abyslavil triumfy naduazni-
čenými« radikály a odpůrci dynastie. vozno
S jakou se králové navrátili z cesty do
Bělehradu, o tom dočitáme se v novosadská
3acrasbe, e 1ab ceb
Mohu vás ubezpečiti, — píše jejíběle-
hradský dopisovatel— že ani rozkrál ani král
nedosábli, čeho chtěli, nýbrž naopak. Rad-
kálná strana v Srbsku dosud biydla
veliká, ale nikdy tak, jako nynl.
Milanův
Alexandrov
Milan
Moha
východní kraj
Srbak
Bělehrad
Srbsko
e 1 aba
27
article
Dnes, po tolikeru pronásledování, žalářování, a
mučení, j souidětiradikály, i služky.
i ci zinci a všichni, komu dosud ani ne-
napadlo pomýšleti na politiku radikálům pří-
znivou. Všecko marno! V těchto uplynulých
dnech mohli se Milan a Alexandr nejlépe pře-
svědčiti, že pronásledování jen pomáhá sprave-
dlivé věci. Z počátku ovšem následkem přisnosti
a krutosti lidé byli zastrašeni, ale znenáhla si
navykli na Damoklův meč a jsou opěti týmiž
lidmi, jako dříve a nechlížejí se na žádní.
nátisk
nnlln
Obětavosť Rusů.
V Moskvě na Děvičím poli položen byl
základ nemocnice k léčení rakovin, jediné doho
druhuv Rusku. Nemocnice bude postavena
výhradně z dobrovolných příspěvkův obětapých.
lidí. Zejmena věnovali: firma Morozovýck
150.000 rub., dědicové. Benardakiové 59.000
rub., F. E. Morozova 30.000 rub., M. Fi „Moro-
zova 15.000 rub., F. P. Morozova 10. 000 rub.
Vydržování nemocnice vzalo na sebe město
Milan
Alexandr
Damoklův
Rus
F E Morozův
Mora
Morozův
Moskva
Rusko
Morozovýck 150.000 roubit
roubit
28
article
olnštnsl šavonee
lobsta zbr
5 motv
30
article
Světová výstava v Pařížl.
Světová výstava v Pařížl.
Praktické pokyny českým návštěv-
níkům světové výstavy v Paříži.
onl adaniL (Vsepbecné)) ont tasee
Podrobně stylisovaný dotaz čtenářé nasich
dopisů parlžských a rubriky výstavní vzbudi
v nás přesvědčení, ze bvchom so snad zavděči
nášim čtenářům, pokud se chystají na cesfuá do
pařížšké světové výstavy, sdělením všeliia kých
rad a pokynů z našich výstavněrpařižských o zku-
šenosti. Mámo plno přiručních knížek, pláno,
průvodeň po ruce, kde se můžeme o všera do-
čísti, ale přece v posledních dnech před- od-
jezdem běháme po známých, kteří znají Pařiž
a vyptěváme se na jejích osobní poznatky a
zkušenosti Pár slov od (akověho znalege
třeba by bel poznal vše jen zcela turislickvs po-
vrchně — je nám milejších a cennějších nežl
celé stránky všelijakých těch průvodců. A řídjíme
se vždy raději dle rady takového známého nežl
dle těch knížek. Proto tedy chceme zde po
přátelsku, bez pedantské důkladnosti, jen tak
nahodile našim čtenářům uvěsti některé prak-
tické pokyny.
Kdo jede letos poprvé do Paříže, bude mni
Pařížl
Paříž
31
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
vjo
cnni
32
article
—a. V Praze, 7. července.
Praha
33
article
Časové se mění a lidě v nich. Nejvice
ale mění se snad na světě vlády. V některých
státech střídají se vždy jen dva směry, jako
na př. v Anglii a druhdy v Řecliu, kde po-
dlouhá léta vládl v zimě vždy pan Trikupis
a v léfě pan Komonduros, až konečně nad
oběma vyhrál pan Papalipopulos. V Rakousku
střídá se několik různých nuancí vlad, bohužel
nebyla dosud ani jediná pro nás, nanejvýs, ze
za uherský měsíc jednou — upozorňují na
tuto slovní hřičku s suherskýma měsicem
zvlášt, proto že je dobrá — nastoupí vláda,
jež neni přímo proti nám. Aby v tomto státě
nic nestalo se po našem přání, v tom Ra-
kousko bylo, jest a — — — zachová-li je
pán bůh i na dále při dobrém zdraví a při
zdravém rozumu, bude i na dále strašně kon-
servativné. Ostatně se tomu ani nedivím, že
Vídeň nás nemá ráda, neboť co těmn tam na
Dunaji je nejmilejší, to nám zde na Vltavě je
Všechno proli srsti a opěl na vzájem.
Je tomu jíž třistatřiasedmidosáť let, co jsmo
skopulování, ale šťastných dnů by se v tom
našem manželství hapočetlo tuze málo.
Déle již než čtvrtstoletí mitfjskuje se-
teď Vídeň za našemi zády s Berlinem.
Trikupis
Komonduros
Papalipopulos
Anglie
Řeclio
Rakousko
Vídeň
Dunaj
Vltava
Berlín
34
article
Hrabal jsem se onehdy ve starých knihácho
Činím tak často, poněvadž pokaždé z nich vy-
lovím kořist zajímavou. Tentokráte utkvěl zrak
můj na starém řečírkovu »Národním kalendáři«.
jejž jsem s ostatním potištěným papírem ve
klopil k veliké mrzutosti své panské nia čerstvé
»napuštěnou« podlahu. Kalendář z roku 1866
a v zápiskách kus historie.
Jakou cenu měl by dnes kalendář se seb
stručnějšími notickami z doby husitské, neb ze
třicetileté války o různých věcech, jež pisatel
osobně zažil v Praze neb na některém jiném
dějinně významném místě této země!
Netřeba uváděti s jakou dychtivostí jsem
po této zaprášené a zamaštěné kníze sáhl.
Dnes máme 7: července. Co za-
znamenáno v červenci při tomto datu?
»Naši u Králové Hradce dostali náramné
bití. Noviny jsou toho plny, ale mnozí tomu
nechtějí věřiti. Mají pořád za to, že Benedek
chce vlákat pruskou armádu do země a potom
jedním rázem na hlavu ji porazit. Druzí zas
dokazují, že vůbec všechno je mámení a klam;
znají prý dobře průsmvky zemské na pruské
straně a vědí, že by jimi ani myš neproklouzla,
nadtož pak armáda. Zatím ale právě ti, kteří
tomu nevěři, první kopaji díry ve sklepích, aby
vecpali do nich před Prušáky peřiny a — vy-
vařené máslo.«
Ale podívejme se také na list předchá-
Dne 6. července. Konečně to te
máme. Co nebylo našich pobito a poraněno.
odvlečeno do zajetí. Zbytek utopil prý se na
útěku v Labí. Nepřitel hrne se teď divokým
proudem ku Praze. Proč ne k Vídní ?. A jak
se stalo, ze opakovalo se u HIradce Králové.
co dělo se u Solferina a u Magenty ? Stalo
prý se to proto, poněvadž byla u Králové
Hradce — mlha, a Benedek Prušáky neviděl.
Podivná mlha, která nebránila Prušákům viděti
Benedeka, «
»Co dělá asi František s vozem ? Totiz
František, vvslaný k armádě na připrež. Sna
zejíei
Benedek
Prušák
František
Praha
Králové Hradec
Vídeň
HIradka Králové
Totizstán František
35
article
už také není živ, snad je po něm i po těc
zvířatech.« — »Náš Bismark je teď na koní.
On sám jediný tvrdil, že Přusko vyhraje, protože
má tak chytrého člověka. Kdyby nebyl chlap
jako hora, již několikráte byl by býval bil,
k vůli té své prostořekosti. Teď ale bude moci
mluvit, co se mu zlibí.«
U všech všudy, jaký to Bismark? A k tomu
snáš Bismark?« Stárek ze miýna jmenem Hlam-
bek, zvláštní etitel státníka železa a krve a
hrdý na to, že v celé cibulářské krajině mezi
Mělníkem a Brandýsem n. L., jinak mu mleči
neřikali, než »náš Bismark«. Jeden z oněch
podivuhodných, třeba že pravidelných zjevů, jež
v kritických dobách vyrazí z obecnéhos proudu
a ženou se svou vlastní cestou. V době, kdy
obecné bylo přesvědčení, že Prušáka utlučeme
čepicemi, tvrdil »náš Bismark« pravý opak.
Dne 8. července. »Prušáci jsou
prý už v Lysé«— zněly poznámky dále — »a
zejtra možná, že obsadí už Prahu. Co si na n
vezmou? Vojácí jsou pryč, i ti invalidi z Kar-
lina. Místodržitel je prvě, soudové a ostatn
úřady jsou pryč, policajti jsou pryč, takže od-
vedou do zajeti jen snad maršálka, kardinálaa
purkmistra. »Povinností státu je, aby nás v oka-
mžicích nebezpeči chránil a byl záštitou nám,
životů našich a statků v dobůch zlých a proto
máme pracovati a zasazovati se o jeho upev-
nění a ne o jeho rozviklání — kázal námo loni
ješté pan rytíř Grimm. O, jak nás stát v dobách
nebezpečí háji a chrání ! «
Dne 9. července. Mlékaři z Prahy
přinesli zprávu, že Prušáci obsadili včera hlavní
město. Vítal je ve Chvalech arcibiskup s purk-
místrem Bělským a prosili, aby ušetřena byl
Praha skontribuce. Město bylo samý bílý prapor.
nejvice ale bylo bílých fangličeky na domě páné
Bismark
Přusko
Stárek
Prušák
Grimm
Bělský
Mělník
Brandýs
Lysá
Praha
Kara
36
article
Steflkově, na domě téhož pána, jemuž jako
podplukovniku pstrostřeleckému jistý saský generál
tiskl před válkou na nádraží ruku se slovy:
»Soudruhu, na poli válečném se shledáme e
Prušácí chodi po ulicích s ručnicemi a ukazují
zvědavým, jak se nabíjejí. Na Hradčanech bude
prý bydleti generál Falkenstein.
»Bismark« dokazuje, že my Čechové n
pravém břehu Labe jsme ztraceni. 1 Nás že Prusko
nepustí. Neratováci a ostatní chiystají se, že
odstěhují se přes řeku k námi: k vůli tvrdým
tolarům .
10 července. Týden již od bitvy krá-
lovéhradecké a u nás neobjevil se ještě žádný
Prušáki Na druhé straně bylo jich dost. Zpra-
vují neratovický železniční most. Naši se do
mnívali, ze když rozeberou jedno pole, Prušáci
nebudon moci po něm jezdit. Prušáci ale zdají
se být výbornými inženýry: nahradili železo
tlustými fošnami a ve dvou dnech most zpra-
vili. Lidé se teď našim smějí.
Falkenstein
Bismark
Čecho
Prušák
Hradčany
Prusko
37
article
Dnes kdosi komusi namluvíl, že táhne
k nám od Benátek dlouhým zástupem pruská
kavalerie. Nemoudří lidé vyháněli dobytek ze
stájí do lesa. Jedna selka, o níž je známo,že
jí není s hůry dáno, podřezala všechny své
slepice a husy a upekla je, aby jí je Brani-
boři nepokradli. Domnívala se chudák, že kra-
dou jen živé, upečené že ale nechají na po-
koji. Čekali jsme na pruskou jízdu až do ve-
čera, ale marně.
12. července. V Praze nalepili Prušác
na rohy plakáty s nadpisem. »Obyvatelstvu
slavného království českého!« Dokazují v nicb.
jak mizerně se nám v Rakousku daří. a že bo
nám pomohli opět ku samostatnosti, kdybychom
chtěli. Ale zač?
Na to následovala v kalendáři dlouhá pře-
stávka
Pojednou jako by bylo po válce. Pišatei
kalendářových paměti zasedl teprve 1. srpna
opět ke stolku, aby co zameškal doplnil.
A bylo toho mnoho, a bylo to psáno docela
jinak, něž to před tím. Bylo to psáno se zlosti a
hněvem Přsmem třikrát tak tlustým a slovy
Benátky
Praha
Rakousko
39
article
Dozili jame se pěkných věct Nej-
dříve nás přepadli a vyjedli Prušáci a potoms
na nich schladili žáhu naši z Terezina. Přitáhi
se Sasv, aby vyhodili do povětří neratovický
most. Chytrý to nápad. Přitáhli v noci, kdež
spali jsme my i Prušáci, neboť bylo přiměří.
Vypálili do mlýna na sta ran, bouchali po roz
prchlých Prušácích, jako po zajícíchi. Postrelil
mládka, probodli dévečku a chteli zastřelit pro
nie za nic mlynáře. Když to všechino udfelali,
Prušáky zajali a zraněné naložili na vozy. došel
rozkaz, aby všechno všudy okamžité propustil
a co nejrychleji vrátili se zase do Terezína,
jinak že bude zle. Praha prý to ovšem odnese,
Zaplatí prý za hrdinský kousek — tři milliouy.
Sürhne-li se u nás neb nablizku nějaká válka,
Praha to vždyeky odstůně. Pročs u všecho ýšudy
nenapadne nepříteli táhnouti také někdys na
Prušák
Terezin
Terezín
Praha
40
article
Viden r .
Viden r .
va t le
Jen ještě jedna poznámka: o lvolm
18. srpna: Frantík vrátil se dnesi z pří-
přeže, ale bez vozu a bez koní. Sebrali prýs mu
je Prušáci a ještě prý mu nabili. Opravdu ?
Ti zlí Prušáci! To ale jim nic nevadí, ze
dnes jsou nejlepšími našimi přáteli. Opravdu ? —
tážu se opětné.
Snad. Casové se mění a alliance v njch.
Frantík
Prušák
41
article
dopzesnlaa dvev