3
masthead
24. listopadu 1901. Císlo 324.
4
article
stého cukrouška, vesele liboval si, že přece jen
dobře slyšel..
I Radská chystala se s děckem sestoupiti
se saní, když pojednou ji sevřela silná ruka
opatrně postavila na sníh.
Chvějíc se pozdvihla Eva hlavu a modrý.
dobroty plný zrak hleděl na ni s tak vroucím
soucitem, že se vzlykotem klesla na srdce Týn-
ského...
Ano, byl to Týnský! Bouře v jeho prsou
doburácela a bezmezný soucit plnil celou jeho
duši. Boj byl dobojován, jeho mužská pých
podlehla —
»A ty se nehněváš? Ty — ty odpouštíš ?«
jektala Eva.
»Což není dnes den lásky, Evo ?« Z blízké
věže zaduněla jedna hodina s půlnoci.
»Ano — bože — dnes — vždyť už Štědrý
den!«
»Den božského soucitu! O, Evo ! což ne
dotkla se tvého srdce ruka jeho? nevedla tě
nepřemohla tvůj stud? Pevnou rukou odhalila s
ránu svou, on ti dodal odvahy! Ano, Evo, on
i v mé srdce vdechl lásku k tobě hlubší —
čistší. Já nyní cítím, že tě musím ještě oddaněji
milovat. Mám tě tak rád, jak nikdo na světě,
zde v této svaté chvíli ti to přísahám —či
nevěřlš ?
Malinký svědek přerývaných vášnivýchi slo
náhle na Evině srdci zakvílel — —
»Slyšíš je, Evo, slyšíš? I ono žebrá se
mnou o tvoji lásku! Ubohé dětátko! Už nyní
je mám rád! Nenech nás darmo prosit —le
A s měkkým, slzou syceným smíchem při-
vinul blaženou Evu k srdci...
To byla tichá, jasná noc, předchůdkyně
dne, kdy bůh v nezměrném soucitu se sklání
k člověku, by v utýrané čelo svatým svým
jej zlibal rtem. ..
Eva hlava
Eva
Evin srdce
5
article
Žákovica a Tisůvka.
Žákovica a Tisůvka.
Skizza z cest. Napsal dr. Eug. Muška.
Dva prahorní kopce na jihovýchodní hra-
nici českomoravské, vreholy na Moravě, patam
v Čechách. Mělká žlebina dělí je od sebe, by-
strá Svratka sbírá vody na úpatí obou. Ta v ře-
čišti levého pramene Svratky se scházejí a spo-
jují. Jako kuřata rozběhly se po stráních obou
kopců nízké, chudé domky útulné vesničky mo-
ravské Cikhaje, rozložené na úpatí Tisůvky.
tam, kde úzké praménky nejhořejší Sázavy
ztrácejí se v malých říčních jezírcích cikhaj-
ských, aby oddechnuvše si a nabravše nových
sil v malých těch zdrojnicích, daly se na téka-
vou pouť ke Žďáru, za nímž spojují se v jedno
mocnější rameno Sázavy.
Mělké žleby obou těchto vrchů jsou sku-
tečně vlastí dvou z nejkrásnějších řek česko-
moravských: Sázavy, chlubící se pyšným epi
thetem »ladné« a bystré, neméně krásné a pů
vabné moravské Svratky (Švarcavy.) Obě sbíraj
prameny na úpatích těchto družných kopeů
v tenoučkých jako zápěstí silných praméncích
stékají bystře s lesnatých svahů dolů do žle-
biny, kde se vylévají v sebe a spojují v sil
nější rameno bystřiny. Jsou jako dvě sestrý
Podle víry lidu vyvěrají v společné zdrojníci
»stříbrné studánce«, tekou společným pramenem
až k »rozražené vodě« na úpatí Žákovice, kde
se rozloučí naposled a dávají se na samostatnou
veselou pouť: Sázava na západ do Čech spěje
k Vltavě, Svratka spěchá na východ do Moravy
k Jihlavce a k Dyji. Tak věří a vypráví li
o »rozražené vodě«, kde prý loučí se po kra-
tičké společné pouti obě tyto říčné sestry. A my,
třeba že povídavému průvodčímu nevěříme, při
kyvujeme a divíme se. Však o tom jinde.
A jako Svratka a Sázava jsou dvěma tak
říkajíc sestrami říčními, tak i Žákovica a Ti-
sůvka jsou rodnými sestrami horskými.
Eug
Morava
Čechy
Tisůvka
Sázava
Žďár
moravský Svratka
Žákovice
západ
Vltava
Dyje
Svratka
českýmoravský : Sázava
Švarcava
6
article
Táž horninná hmota skládá jich tělo, týži druh
lesa šumí na jich úpatí, rovně vzhlíží směle
k obloze i v kraj, prostírající se na jich úpatích.
Žákovica je vyšší, zavalitější, s širokým a táhlým
temenem; zvedá se ponenáhlu, jakoby lině
omrzele z mělké žlebiny cikhajské. Naproti
tomu Tisůvka je sice nižší, ale pružnější
s úzkým, ale rozrušeným, holým temenem, s ně-
hož poskytuje rozkošný výhleď v široširou kra-
jinu. Zdá se býti vyšší a mnohem mladší než Žá-
kovica, která svoje témě skrývá v hustém
mohutném duboví a jedloví, zamezujícím roz
Je tomu skutečně tak. Neboť kdo by věři
na prvý pohled, že ten rozlehlý, až po samé
slémě hustě zarostlý táhlý hřbet Žákovice jest po
»Devíti skalách« nejvyšším místem v Česko-mo-
ravské vysočině? Kdo by věřil, že ta zamlklá,
až po témě v celistvosti a neporušenosti zacho-
valá spousta rulová, pozvolna, téměř neznatelně
svažující se v údoli, je skoro nejvyšším bodem
v mohutné, geologicky prastaré horninné hmotě
Česko-moravské povýšeniny? A přec je tomu tak.
Českomoravský povýšenina
7
article
Žákovica (Žákova hora) a Tisůvka jsou dva
mohutné kopce, patřící horské soustavě Česko-
moravské vysočiny. Tato vyplňuje jihovýchod
Čech a západ Moravy, skládá se jmenovitěv
Čechách a na západě v Moravě z hornin pra-
horních (ruly, žuly, břidly atd.), ve východníeh
částech moravských z hornin mladších. Mír-
ným vypjetím svým, týmž rázem geologickými
horopisným, není hranicí — jako ostatní po-
mezná horstva česká — ale přirozeným po-
jítkem mezi Čechami a Moravou. Nejvýše pne
se v severním svém cípu, v oblasti Žákovice
Tisůvky horou »Devíti skalami« (837 m.),
pak v jižním svém cípu, blízko rozhraní če-
ského, moravského i rakouského, horou Jarořicí
(835 m.). Žákovica a Tisůvka patří k této se-
verní vysoké části Česko moravské vysočiny
k t. zv. souhoří Žďárskému, složenému jmenovite
z prahor břidličných, promísených ostrovy žuly
a serpentinu. Prvá dosahuje naprostě výšky
809 m., druhá 790 m. Relativní (poměrná)
výška je nepatrná, ježío víska Cikhaj, ležící na
úpatí Tisůvky, má značnou nadmořskou výšku.
Odtud vysvětliti si můžeme, nepatrný dojem,
jakým tyto dvě hory působí.
Tato oblast Českomoravské vysočiny byl
tudíž cilem mojí cesty. Seznat a slézt nejvyšší
vrcholky tak zv. Ždárských hor a hledat roz
vodí Černého moře (k němuž přísluší Srratka)
a Severního moře (k němuž přísluší Sázara)
Zminím se tuto jen o prvém cili své costy.
hled.
Žákův
Tisůvka
Ždárský
Sázar
Čechy
západ
Morava
Žákovice
Tisůvka hora
Česko
Českomoravský vysočina
Cikhaj
Žákovica
Černý moře
severní moře
8
article
Na Žákovici vedl mne starý Lose nický
loukotář z Cikhaje. Nemohl jsem cestu podnik-
nouti sám, ježto cesta šla neznámými, v hlu-
bokém a mohutném lese bukovém a jedlovém
se ztrácejícími stezkami. Průvodce můj byl
malý, zavalitý stařík, pravý typ žďárského ho
ráka. Kráčel pevně odměřeným, trochu koléba-
vým krokem a kousaje v ústech krátkou, por
culánovou dýmku, rád hovořil a vykládal. Ne
stačil jsem ani zaznamenávati. Vedl mne na-
před ouvratěmi a mělkým »vejvozem« na úpate
hory do nízké smrčiny, pak přes nízkou, von-
nou a bujnou květenou vyšňořenou paseku do
hlubokého bukového a jedlového lesa, působí-
eího namnoze dojmem pralesa šumavského.
Ohromné jedle, metr a půldruhého metru v prů-
měru, zvedaly se pyšně k obloze vedle obrov-
ských dubů a buků; ztrouchnivělé pahýly roz-
vrácených a pokácených stromů svítily mezi
bohatým a syrým listovým postelem. Místy
v uzounkých praméncích erčela voda, shroma-
žďující se v malých studánkách. Kráčeli jsme
volně, skákajíce místy s pařezu na pařez. Z
půldruhé hodiny volného stoupání ve stínu les
dostoupili jsme slemene Žákovice. Čekal jsem
rozrušené, balvanité moře kamenné, našel jsem
však širokou paseku, posetou nesčetnými pa-
řezy, propletenými hustým síťovím černých les“
ních ostružin a kapradím. Uprostřed zvedaly se
osamělé, obrovské jedle. Pod listím nalezl jsem
drobný štěrk rulový. Paseka obklíčena se všech
stran hlubokým a vysokým lesem, který bráni
rozhledu. Jen na jih, úzkým průsekem lesním,
otvíral se malý rozhled v podlesí.
Paseka
9
article
Usedl jsem na pařez široký jako stůl
kombinuji a pátrám v duchu po etymologi
slova »Žákovica«. Mořím se dlouho, až z ne-
snází pomáhá mi starý Losenický. Zabafal prud-
čeji a pak na moji otázku zvolna, spořivě od-
povidal: »já slejchávám, že tady šli žáci do
školy — ještě za starejch časů — a tudy
měli zmrznout, a vod tej doby že říkají Žá-
kova hora. A my říkáme »Žákovica«. A vážně
bafčil dál.
Rozhledu do krajiny Žákovica neposkytuje
a proto po půlhodinném oddechu vrátili jsme
se dolů. Na zpáteční cestě vedl mne můj prů-
vodce k »stříbrně studánce«, z níž dle domnění
lidu vyvěrá Svratka a Sázava a k »rozražené
vodě«, kde se obě řeky od sebe rozrážejí, odlu-
čují a tekou odtud každá k jinému moři.
To byla moje vycházka na Žákovicu. Ti-
sůvku slezl jsem ještě téhož dne na večer. Vše
bylo stejné, jen doba, scenerie a průvodčí se
pozměnili. Vedl mne malý, umouněný klučík
z chalupy vedle Losenických, kamž mne byl
doporučil starý Losenický, ježto bylo mu odpo-
ledne jeti do Žďáru s nákladem. Hoch vedi
mne z počátku vysokým lesem smrkovým, za-
litým již již na večer hlubokými stíny a roz-
kolebaným měkkým šelestem. Kráčeli jsme tiše,
hoch za svým cílem, já pozoruje modravé prů-
svity v korunách stromů. Po chvíli hluboký les
ustoupil nízkému, sotva proniknutelnému smrčí,
jímž vinula se uzounká lesní stezka, nezřídka
ztrácející se v haldách žulových balvanů, roz-
házených s temene na cestu. Posléze ztratila se
docela — a my oetli se v rozlehlém kamenném
moři, plným ohromných i menších balvanů i drob
ného štěrku, hůstě prorostlých nízkým mlázím.
píchavými pruty lesnich ostružin a obrovskými
listy kapradin.
Žákovica
Losenický
Svratka
Sázava
Žďár
10
article
Byli jsme na holém, rozrušeném temen
Tisůvky. Úprostřed široširého kamenného moře
zvedalo se osamělé skalisko k obloze tak jako
černý vrak na jemně zvlněných a večerními
stíny stemněných vlnách mořských. Odtud tou-
žil jsem se rozhlednouti.
Stezka však nevede žádná — a proto ská-
čeme s kamene na kámen, se strouchnivělých
pařezů na pařez. Konečně jsme po nebezpečné
cestě (za dne hemží se zmijemi) u cíle —u
»čertova kamene«. Vylézám po primitivních
schůdcích nahoru, držím se chabého dřevěného
zábradlí a přeskočiv úzkou, ale hlubokou rokli,
stojím na nejvyšším bodě Tisůvky. Hoch usedl
mi k nohám a pojíďá krajíe chleba.
Rozhlížím se kolem. Slunce ještě svítí, ale
slabě a mdle prorážějí jeho paprsky hustým le-
sem. Kolkolem bujně prorostlá, balvanitá paseka
vydychuje silnou a teplou vůni utajeného a ve
dne nadýchaného tepla, prosyceného vůní pry-
skyřice blízkých smrčin a borovin, jemnou, ale
silnou vůní mateřídoušky, kvetoucího jetele, uny
lého vřesu. Koruny stromů se temní, zapadaj
v sebe hlouběji a hlouběji a konečně téměn
splývají s nízkým podsmrčím v jednu namodra-
lou hmotu.
11
article
Vše leží ve třpytu zapadajícího slunce. Na
jih blýští se bílé věže žďárského zámku a ko-
stela, na východ jako zlatou plochu viděti jest
lesním průsekem kus hlatě velké zdrojnice řek
této vysočiny — rybníku Dářka, jejž po hla-
dině narudlé paprsky mazlivě hladí.
Obloha se rozsvěcuje při západu, na hoře
a na východu se tmí. Z dola slyšíte řinčení
kosy večerního sekáče. Brzy i zvoní drobné
zvonky čikhajské, světňovské, radostínské, strča-
novské, překrásnou melodii večerního klekání.
Ba, zdá se, jakoby i od Zelené Hory u Žďáru
doléhal sem zvuk rozzpívavšího se zvonce.
Vzduch houstne, vůně paseky je syrá, ale sil-
nější, proráží celým tělem. Konečně slunce za-
padlo. Vypluly a rozžehly se hvězdy z prvu po-
blíže, slunce později dále.
Dávám se na zpáteční cestu. Hoch vede
mne přes paseku k pohodlně cestě vozové. Brzy
ztrácíme se v hlubině a ve vůni lesa, jenž pře-
stal ševelit a jakoby hluch, sotva odráží naše
kročeje. Všude stín a hluboká tišina z lesa pře-
chází do duše. Je těsno, smutno v duši, děs
ticho lesa svírá. Po půlhodině jsme již při po-
kraji u malého jezírka. Před námi v kotlině ves
a dlouhá, úzká pole, zahalená v mlze. Z ryb-
níčku se kouří.
Noc ponenáhlu se snáší.
Zelená Hora
Žďár
rybník Dářko
12
article
Z Vídně, v ríjnu 1901.
Vídeň
13
article
Moje zlaté dítěl
Říkají Vám bílá Lila, není-liž pravda —
já Vás zbožňuji. Poslali Vás do tohoto velikého
města, aniž Vás naučili řeči jeho obyvatelů a
obuli Vám střevíce s vysokými podpatky, v kte-
rých Vás bolí nohy a červené punčochy, jež
objímají Vaši nohu po celé její délce. Váš
vzkypělý pas sovřeli úzkým živůtkem, sotvaz
můžete dýchat, pletence černých vlasů svázal
růžovou stužkou a nechali splývati Vám po
zádech.
Tak jste přišla do veliké Vídně — a spa-
třivši zde tu nevšímavost ke svojí kráse, počala
jste plakat. Ale všude se Vám jenom smáli
smáli se Vašim krátkým sukním, které dovedly
sotva kolena zakrýti; Vaší rozkoši, již jste po-
ciťovala, shlížejíe se v zrcadlech výkladních
skříní a naivnosti Vašich očí, jež jste udiveně
zavěšovala na hladké a bílé tváře štihlých
Vídeňanek.
Vyžilí elegáni z korsa obraceli se za Vámi.
jakoby si přáli setkati se s Vámi v některém
hotelu na Ringsstrasse.
A právě proto, moje zlaté dítě, že Vás
vidím tak krásnou a přece tak opuštěnou,
smutnou a nešťastnou, prosím Vás, abyste m
podala svoji bílou ruku, neboť Vás chci míti
takovou, jakou jste bývala na zeleném venkově.
Budeme se smáti všem, kteří se Vám smějí.
obdivovati se všem, kteří se Vám obdivují
milovati ty, kteří Vás mílují. Ano, moje zlaté
dítě, musíte se naučit nejdříve milovat —
sice nejvíce milovat sebe, svoje mládí a svoji
čistou duši, neboť nebudete-li milovat sebe, ne-
bude ani Vás nikdo milovat ...
Vídeňanka
Vídeň
14
article
Matinka Vás sem poslala čistou a nevin-
nou — v noci, prve než jste odjela, odhalila
spící Vaši krásu a běl, a přesvědčivši se o Vaší
neposkvrněnosti, sepjala ruce, aby se modlila
»A neuvoď ji v pokušení...«. A poněvadž
o tom nepochybuji, že svoji matku milujete
jako nebe, zapřísahám Vás, abyste tak milovala
svoji čistotu. Půjdemo nejdřive do votivního ko-
stela, abyste se přesvědčila, že i zde bude nad
Vámi bdíti Neposkvrněná Rodička Vašich panen-
ských modlíteb. Opakuji Vám to ještě jednou
a kladu na srdce: »Važte si svého mládí
svojí čistoty — rty smyslných millionářů jsou
Vaší krásou a krví příliš rozechvělé, abyste do-
vedla jejich touze snadno vzdorovati.
Dříve než Vám přinesou šaty velkoměst-
ských dam, jimiž nahradite svůj oblek, který
jste nosila při venkovských slavnostech, budu
Vám vypravovat něco o této veliké Vídni, kter
se bude jednou Vaší kráse klanět.
Třicetiletý Vídeňan, sotva že tisíce světe
zazáři na promenádních třídách, vychází, aby
aristokratickou drzostí svých očí a pohybů
okouzloval úzce upjaté ženy, které, ačkoli se
dávají v prvním okamžiku do smíchu, v němž
se obráží celá jejich velkoměstská, aífektovaná
lhostejnost, nemohou, zacházejíce za roh, odo-
lati, aby na tohoto elegána neobrátily ještě svoje
zřítelnice, zvlhlé velikou touhou . ..
Poznáte, že Vídeňané proto tak skvěle
osvětlují svá korsa, aby účinněji pocítili roz-
koše tmavých postranních uliček . ..
Vídeňan
15
article
III.
III.
Největšímu básníkovi devatenáctého století
postavili blízko Opery pomník. Wolfgang A.
Goethe, patře se svého bronzového trůnu na ten ži-
votní chvat, šumící u jeho nohou, nemohl snad
vhodnější posici zaujati: zapadlý v širokém křesle,
ruce podepřeny na postrannichlodpočívadlech, nohy
roztáhnuty asi tak, jak je kladou lidé zpilí ne krá-
sou ani poesií ... Každého zmocňuje se ne-
blahá předtucha, že jednoho dne překvapí Wolf-
gang A. Goethe své obdivovatele posicí, která
bude dokonalou protivou prvé, ale myšlenky
obou budou se do poslední nuance shodovati —
a jsem jist, že jeden z Vídeňanů, spatře tuto
překvapující »restauraci«, udiven vykřikne : »Tak
přece, a já tomu nechtěl věřit, pan Wolfgang
A. Goethe na naše vděčné city — zapo-
míná! .. .«
IV.
Abyste si dovedla dobře vysvětliti povahu
Vídeňanek, jest potřebí viděti je již jako dítky.
hrající si ve Volksgartenu — a viděti je právě
v okamžiku, kdy stojíce u vodotrysku, v jehož
písni se namáhá rozpustilý Faun znásilniti pa-
nenství víly, se diví, proč onen šereda s nadu-
tými rty a kozím úšklebkem sápe se na tak
krásnou ženu, která počíná plakati . ..
Wolfgang
Goethe
Wolf
A Goethe
16
article
Proslavený tragický herec, jenž na vídeň-
ských jevištích zlomil sestárlou tradici Hamletovy
lebky, vleče se zvolna k dvornímu divadlu, pokryt
zvědavými pohledy přátel i nepřátel — přichází ke
vchodu, kde se obrací a na znamení své královské
nudy rozvírá bezvousé rty v mocné zivnutí,
jakoby chtěl napodobiti onu komickou, kamen-
nou masku, divoce se chechtající hlouposti lid-
ské nad tímto vchodem . ..
Bude se Vám zdáti neuvěřitelným, budu-li
tvrditi, že Vídeňané se líbají s Vídeňan kami na
ulicích, aniž by při tom pociťovali sebe menší
dávku ostýchavosti. Chodníky hlavních ulic jsou
přervány průlomy postranních uliček — stane-li
se někdy, že nákladní vůz zajíždí do těchto ve-
dlejších uliček, nahromadí se na obou jeho
stranách takové množství spěchajících, žev
okamžiku, kdy zadní kola vozu zajíždějí, tito
hbití obyvatelé Vídně, kteří nemají ve zvyku
ani vteřinu lelkovat, vykročivše hbitě v před,
střetnou se tváří v tvář se svým protějškem.
Síla a těsnost a doba tohoto přižehnutí řídí se
zvláštními, místními zvyklostmi . ..
Hamletův
Vídeňan
Vídeň
17
article
VII
VII
Moje zlaté dítě, přinášejí Vám šaty, hledte
— 6, jak budete nesmírně krásnou — —!
Jaroslav Cemper.
Cemper
18
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Toiletty či knihy
V poslední dobé zmahá se u nás značnou
měrou luxus ve všech směrech a nechyb
hlasů, jež vyslovují obavy vůči stále značněji
jevícímu se přepychu. Ano, jest i zde pravda;
»všeho moc škodí«, ale na druhé straně jes
přepych nezbytnou podmínkou hospodářského
vývoje, výdatným pramenem výživy četných
existencí. Jestliže jste měli příležitost prohléd-
nouti na výstavkách pražské pokračovací školy
pro dívky ty skvostné výbavy, zdobené sku-
tečně uměleckými výšivkami dle národních mo-
tivů, anebo skvostné dekorace z pošumavskýeh
krajek v »Zádruze« na Příkopě, pochopíte, že
tuxus může míti účinky velmi blahodárné. Ko
lika nemajetným dívkám poskytnut tu slušný
výdělek, jak značně přispělo se tím ke zvýšen
úrovně vkusu. A nezapomenutelnou zásluhou
první ředitelky pražské pokračovací školy pan
Renaty Tyršovy jest, že dovedla naše patricijské
rodiny získati právě pro tento obor prací, což
ovšem bylo možné jen při dokonalé eleganei
vzorů a důkladné, solidní práci.
Ovšem nevídáme všude luxus brátise
cestou tak chvalitebnou. Je dosti příkladů, kde
zakoupen pro dcerušku tisícizlatový nábytek —
ovšem »alídajěe — ale ani krejcarem nepama-
továno na obraz nebo na knihu, kde bohatá
česká rodina má německou Doréovu bíbli
kde se vyhazují peníze na všeliké nevkusné, al
za to drahé trety s hracími stroji atd. Zde
třeba ještě důkladné agitační činnosti těch, jichž
slovo v těch kterých kruzích má váhu, aby
peněz bylo vynaloženo způsobem vskutku pro
spěšným. Zde pomůže rozšafné slovo mnohdy
více, než všechny úvodní články.
Tyršův
Doréův
19
article
Naše národo-hospodářské poměry jsou vůbec
ještě naprosto nevyspělé. Český kapitál ve značné
míře pohodlně uložený na malý úrok prospívá
podnikavosti německé a sebe solidnější český
podnik — nejde-li právě o pivovar — jen s ob-
tížemi získává potřebný kapitál. Za takovýchto
poměrů těžko stanoviti meze přepychu, rozhodo-
vati o jeho užitku či škodlivosti. V posledníeh
dnech příprav ke slavnosti chrysanthemové na Žo-
flně pronesla jakási dáma výrok: Pod čtyři stovky
(zlatých, ne korun) nelze pořídit slušnou toi
lettu«. — Nu, čtyřstovková toiletta na bazaru
nemá-li být planou chloubou a pouhým háze-
ním písku do očí, musí mít již slušné okol
doma: hezký podíl na uměleckých předmětech
pěkný výběr z literatury, vkus v nábytku i pří
borech atd. Neboť: richesse oblige ! — i bo
hatství má svoje závazky. Také nevím, zdali
se všechny dámy vskutku objevily na bazaru
ve čtyřstovkových toilettách . ..
Právě těchto dnů vyšla nejnákladnější
belletristická kniha česká, románek Robert
de Flers »Ilséa, princezna Tripolisská« se 132
barevnými litografiemi Alfonsa Muchy. Nakla-
datel p. Bedřich Kočí dal tomuto dílu, roman-
tickému, s trochou symbolismu a trochou iro-
nického humoru, stejnou úpravu, jakou měl
tisícifrankový originál francouzský. Vydána jest
pouze ve dvou stech výtiscích, tak že si ji
nebude moci opatřit každý a kdo knihu koupí,
bude míti potěšení, že má věc, která jesta
zůstane vůbec raritou.
Flers
Ilséa
Tripolisská
Mucha
Kočí
Nakl
20
article
Nebudu na tomto místě mluvit o umělecké
stránce Muchových illustrací, to náleží odbor-
nému peru ve hlídce umělecké. Ala ta fan-
tasticko-romantická historie románku de Fler
sova, s tím charakteristickým ovzduším středo-
věké kroniky poskytla znamenitou látku našemu
krajanu, jenž dovede tak delikátně spojovat
étherické postavy s duchaplně koncipovaným
ornamentem. Učiníte nejlépe, prohlédnete-lis
to skvostné dílo — nejskvostnější, jež u nás
dosud vydáno; ba myslím, že i později sotv
bude možno jíti dále, pokud se týče skvělosti
úpravy — a suďte pak sami. Nemá velký fo-
liový formát velkých uměleckých publikací, pod-
míněný již samým předmětemy jest- to kniha
určená pro elegantní dámský budoárek, zev-
nějšku prostě, nevtíravě elegantního a za to tím
skvostnějšího obsahu.
Že přes to, že české vydání úplně se rovná
francouzskému originálu, bylo možno stanovit
cenu levněji než u originálu, vysvětluje se tím.
že u nás pracuje se levněji, že české umění
reprodukční nejen jakostí své práce, ale i cenou
může úspěšně soutěžiti s cizinou.
Muchův
Al
Fler
21
article
Když jsem právě před rokem prohlíže
francouzský original »Princezny Ilséy«, bylo m
líto, že podobnou věc nelze vydati u nás, právě
proto, že to bylo dílo Muchovo. Když jsem s
pak v červnu dověděl, že se chystá český pře-
klad díla, přijal jsem zprávu o tom s uspoko-
jením, ale bez podivu. Bylo to již po skvělém
úspěchu díla »Stará Praha« . ..
Nakladatel nemůže býti idealistou, jest po-
vinen dostát svým závazkům na všechny strany
a musí tudíž pracovat se ziskem. Odhodlá-li se.
vydati nějaké důležité dílo, při němž mu nekyne
čáka zisku, nýbrž spíše citelný sehodek, mus
míti díla, jiě by mu tento schodek nahradila,
jen tak může prospívat a pracovati též na pro-
spěch literatury a umění. U díla Muchova, jak-
koli je nákladné, myslím, nemusí se nakladatel
báti neúspěchu. Jest to příliš lákavé, příliš drá-
ždivé pokušení pro ty, »kdo na to mají«, pro
těch dvě stě labužníků umění mezi našimi bo-
háči. Je to vánoční dárek ke čtyrstovkovým ba-
zarovým toilettám. A to, myslím, stačíl
Ilséa
Muchův
Praha
Muchov
22
article
= Výlety balonů k výzkumům lékařským
a fyslologiokým. Z Paříže se oznamuje: Pekroky
jež učinilo větroplavectví v poslední době, přiměly
zdejší vědecké kruhy, aby využitkovaly balonů měrou
ještě rozsáhlejší, než dosud, k vědeckému bádání
Právě vystrojuje se na podnět dra. Guglielminetta,
jenž jest saisonním lékařem v Monte Carlu, balonová
výprava, které se účastní čelné vědecké osobnosti
pařížské a jež jest podporována jak vládou francouz
skou, tak městským zastupitelstvem pařížským. Paříž
ský aeronautický klub dal k disposici čtyři balony
vláda ponechá sady Tuillerií pro pinění a vzlet balono
a město Paříž poskytne plyn. Především bude mít
tato vědecká výprava balonová úkol, studovati pod-
statu horské nemoce a zkoumati vliv vzduchu ve
výškách na lidské ústrojí a na oběh krve a dýchání.
Doktor Guglielminetti již před lety za 14denníbo po-
bytu na vrcholi Montblanku ve výši 4500 metrů konal
studie fysiologické a lékařské, ale pokusy v horských
chýžích nepodávaly dostatečného vysvětlení o ú in
cích změny tlaku vzduchu. Mimo to jsou podmínky
v nichž se nalezá lidské tělo při pozvolném stoupáni
na vrchol hor a při náhlém bezprostředním vstoupe-
ním do vyšších vrstev vzduchu balonem různého
druhu. Dr. Guglielminetti při předešlých svých výpra-
vách balonem, jež konal se Spelterinem, přesvědčil se,
že koš balonu hodí se lépe k fysiologickým výzku-
mům, než chýže v horách. Dovedl vzbuditi účasten-
ství rozhodujících kruhů v Paříži pro tyto pokusy
jež se budou týkati následujících otázek: 1. Ohledan
plynů v krví a vydechovaného vzduchu, fysikální
úkazy oběhu krve, pod dozorem prof. Chauveana,
s nimž pracovati budou jeho assistenti Tissot a dr.
Guglielminett
Guglielminetti
Spelterin
profesor
Chauvean
Tissot
Paříž
Monte Carlo
23
article
Hallion. 2. Počítání krevních tělísek, určení barviva
krve, vliv vdechování kysliku na krev, za pomocí
masky, vynalezené prof. Cailetelem, provedou dři.
Jolly, Lapique, Portier, Henry a Calagareano. 3. Spe
ktroskopie krve řízením prof. Henocqua s assisten-
tem drem. Raymondem. 4. Určení tlaku krve, proved
dr. Guglielminetli s učenci Dupasquierem a Bonnierem
a assistentem drem. Robinem. Čtyři balony, jež po-
skytl neronautický klub k tomuto vědeckému bádání.
jsou »Eros«, objem 2000 krych. metrů, kapitán hrabe
Castillon de St. Victor. »Titan«, 2000 krychl. metrů
kapitán Maurice Fahrman, »Centaure«, 1600 krychl
metrů, kapítán hrabě de la Vaulx a »Quo Vadis«o
2000 krychl. metrů, kapitán Viktor Bacon. Balon »Ono
Vadis« vystoupil již ve středu o 2. hodině odpoledn
s drem. Lapicquem a Calagareanem, kteří měli sebou
tři psy, dva králíky a četné přístroje. Pokusy měly
byti podniknuty ve výši 5000 metrů.
= Starožitné nálezy v okolí Níše. Když
koncem minulého léta položeny základy pro monu-
mentální most, jenž nyní vede v Niši přes Nišavu,
nalezeno na pravém břehu ve hloubce skorem osmi
metrů ložisko antických bronzových předmětů, jež
jsou nyní uloženy v srbském národním museu
v Bělehradě. Nález ten byl tím cennější pro po-
souzení pozdějšího uměleckého průmyslu římnského,
jelikož byl datován četnými měděnými penězy
z doby od Konstantina Velkého až do Justiniana.
profesor
Cailetel
Henry
Henocqua
Raymond
Guglielminetnout
Dupasquier
Bonnier
Robin
Erós
Castillon
Stanislav
Victor
Mauric Fahrman
Centaurus
Vaulx
Bacon
Konstantinos
Jolla
Lapique
Titan
Níš
Nišava
Bělehrad
Quo vadis
24
article
Nalezena tam antická razítka, části velké váhy s
dvěma řetězy, na jejichž koncích nalézají se háky
k zavěšení masa atd., měděná miska na závaží,
bronzové prsteny a náušnice, pak bronzová jehlice,
na níž zavěšen řetízek s křížem. Avšak nejdraho-
cennější kus je bronzová hlava v nadživotní velikosti,
jejíž levá tvář jest poněkud smáčknuta, avšak jinak
dobře zachovaná a na níž na uších a kolem očí jeví
se dosud stopy pozlacení. Na hlavě jest diadém,
sestávající střídavě z oliv neb žaludů a čtvercových
destiček. V předu uprostřed jest medaillon. Byla to
tudíž podobizna císaře. Srovnáním tváře s mincemi
shledáno, že to Konstantin Veliký (324—337), jenž
se narodil v Naissu — Niši. Uctili jej tudíž občané jebo
rodiště pomníkem, jehož hlava divným řízením osudu
bezpečně se zachovala v rodné půdě, kdežio
pomník sám s ostatními budovami města zničen byl
v bouřích stěhování národů.
= Podmořský kabel poškozen rybamí.
Eastern Extension Telegraph Company oznamuje
zajímavý případ přerušení kabelového spojení, poně-
vadž kabel rozhlodán rybami. Podobné poškození
kabelu přihodilo se častěji na kabelech společnosti,
nalézajících se v nevelké hloubce a způsobilo závady
ba i úplné přerušení spojení. Kabely nalézající s
ve hlubinách však dosud nepodléhaly takovýmto
závadám. Nyní však při opravě kabelu mezi Syd-
neyem a Nelsonem nalezen ve hloubce 330 provaze
v jádru kabelu zub žraloka, ačkoliv kabel, jak oby-
čejně, chráněn byl silným obalem.
Veliká
Kabela
Nelson
Naissus
Niš
Sydy
Eastern Extension Telegraph Company
25
article
= Zajímavý jeskynní nález. Před nějakou
dobou nalezl pan Riviěre v proslavené krápníkové
jeskyni La Mouthe v departementu Dordogne, jež
obývána byla patrně člověkem s doby díluviální,
jakýs předmět, v němž poznal lampu. Sestávala
z plochého kusu pískovce, v němž vydlabána byl
dutina. Vnější stranu lampy ozdobil výrobce kres-
bou hlavy kozorožce. Vyhloubený vnitřek pokryt byl
černou látkou, kterou pan Riviěre, pokud možno,
úplně odloupl a odevzdal ku prozkoumání chemiku
Berthelotovi, jenž shledal, že poslední tyto zbytky
olejové lampy skládají se z uhelnatých hořla vých
látek, v nichž bylo ještě zřetelně rozeznati pozůstatky
živočišného tkaniva. Z nálezu toho lze soudit, že
obyvatelé jeskyň užívali k osvětlování svého nevlíd-
ného obydlí tuku, nedokonale zbaveného blánovitého
obalu, tedy loje anebo sádla. Co se týče doby pů-
vodu, náleží lampa k nejmladší části periody palaeo
litické.
= Práce trestnioká pod širým nebem
Z Kodaně se oznamuje: Pokusy započaté přede
dvěma lety, zaměstnávati trestance z trestnice v Hor-
sensu ke vzdělání jutského vřesoviska, pokračovaly
v minulém letě s velmi příznivým výsledkem. Práce
trvaly pět měsíců, od polovice dubna do konce září
a bylo při nich zaměstnáno 20 mužů. Vysázeli 35.000
jedlí a borovic a vzdělali as 30 jiter půdy. Pracovi-
tost trestanců byla velmi uspokojivá a kázeň doko-
nalá, což je tím pozoruhodnější, jelikož užíváno
k této práci toliko nejtěžších zločinců. V letní dob
podařilo se trestancům zameziti hrozící požár vřeso-
viska. Pobyt pod širým nebem, slavnostní klid
zvláštní romantika vřesoviska zdála se míti na mysl
trestanců, jak svědčí jejich dopisy, příznivý vliv.
Riviěre
Berthelot
Dordogne
Kodaň
26
article
= Padělání uměleckých praci, jež po
dlouhou dobu provádí se v rozsáhlém měřítku, ni-
kterak neuškodilo obchodu s uměleckými předměty.
Právě naopak. Také milovníci umění nesmějí se nad
tím rozhorlovat, neboť jsou tím sami vinni, že tento
výnosný obchod nabyl takovýchto rozměrů. »Tempse
přináší zprávu o velkém obchodním podniku v Pa-
říži, jenž dodává kupcům veškerá umělecká díla,
jaká si přejí, stará i nová. Specialitou tohoto zna-
menitého závodu jest výroba »gaferií předků« pro
bohaté Američany. Onehdy objednala jakás bobatá
dědička z New Yorku řadu podobizen předků, jež
měly býti vesměs provedeny ve slohu 18. století,
v němž jest zařízen její palác. Jest velký počet
nadšenců pro umění, kteří se domnívají, že mají
drahocenné originály a přece jsou to jen kopie. Ja-
kýsi známý finančník získal obraz Van Dyckův. Po-
řídil pro obraz tám, ale málo mu na tom záleželo,
aby se rám k obrazu hodil, nýbrž dal na hořejší
straně rámu umístit velkými literami nápis »Uměle-
cké dílo«. Když navštívil svoji galerni, pozoroval
dlouho a s hrdým uspokojením nikoliv obraz, nýbn
uápis, jímž jej opatřil
Američan
Van Dyckův
New York
27
article
(Zaslá n o.)
Zaslý můj o
28
article
Míl vzdání
Míl vzdání
Pražský damský odbor Ústřední Matice školsk
považuje za svou milou povinnost, aby sdělil s ve-
řejností českou, jež lak účinně byla podporovala
lelošní podnik odboru: Slavnost chrysan-
thémovou, že čistý výtěžek slavnosti, jehož s
dostalo Ústřední Matici školské, obnáší 15.400 K.
kdežto výdaje činily toliko 2000 K. Že docílilo se ze
slavnosti výtěžku tak značného, dlužno přičístiv
první řadě ovšem četným dárcům, kteří obohiatili
bazar slavnosti, a obyvatelstvu pražskému, které do-
staví se rádo v počtu imposantním všude, kde jde
o účel národní. Těm budiž vzdán náš dík! Za ne-
obyčejnou obětavost, ochotu a laskavost, s jakou
vyšlo se pořadatelstvu slavnosti vstříc v době pří-
prav, dlužno v první řadě poděkovati se radě kral.
hl. města Prahy. Dlouhá by byla řada jmen
všech lěch jednotlivců, kteří se přičinili o zdar
slavnosti a zasluhují upřímných díků naších, avšak
pro nedostatek místa nelze nám ani všechny vyjme-
novati. Nevšedních zásluh o zdar slavnosti si získala
pí. Staňková a nenalezáme ani dosti výmluv-
ných slov, abychom náležitě oceniti mohli nezišt-
nou obětavost p. Ig. Gottwalda. Dále přispěli značn
k velkému úspěchu svou obětavostí zejmena na
umělci: pí. Urbanová a pp. Hofbauer, Jirá-
nek, Muttich a Štapíer, pak firma Husník
a Häusler, p. arch. Gregor, p. cís. rada Ba-
tovec, p. red. Balák, p. Kotrba, p. Al. Wies-
ner, pp. manželé Zelenkovi, firma Diettrí ch,
Rudnická továrna na košíky, knihař p. Š rá-
mek, p. Šámal, slč. Bromova, p. V. M a šek.
p. M. Prinn.
Míl
Staňková
Gottwald
Urbanová
Hofbauer
Jirat
Mutti
Štapíer
Husník
Häusler
Gregor
Balák
Kotrba
Al
Zelenka
Šámal
Bromův
V M
M Prinné
Praha
Wies
Diettrí ch
29
article
Sl. redakcím českých denních listuů
jež horlivě upozorňovaly na náš podnik matiční
náleží zvláštní naše díky. Konečně musíme díky
vzdáti i všem damám a slečnám, které tak
roztomile a horlivě v podniku našem spolu-
účinkovaly.
Ve vědomí, že vykonal dobrý čin, přispěv k roz-
množení finančního prostředku našeho nejpředněj-
šího a stále potřebného národního záchranného
spolku, Pražský damský odbor Ústřední Matice škol-
ské vyslovuje ještě jednou všem srdečné díkyl
V Praze, dne 22. listopadu 1901.
Za výbor Pražského damského odboru
Ústř. Matice školské
Anna Podlipná,
spředsedkyné.
(Zasláno.)
P. T. váženému občanstvu vŽižkově.
Dne 9. t. m. ustavil se v naší obci odbor Ná-
rodní jednoty severočeské. Tím konečně vzniká stře-
disko všech, kdož uznávají veliký význam Národní
jednoty severočeské pro naše menšiny ve zněmče-
ném území. Žádáme tudiž snažně, aby naši vážení
spoluobčané věnovali našemu odboru tolik podpory.
kolik odpovídá obci, o níž se prohlašuje, že je ne-
jen počtem, ale i uvědomělostí svého obyvatelstva
jednou z prvních v království českém.
Za výbor místního odboru Nár. jedn. severo-
české v Žižkově.
Fr. Vacek,
Dr. Jan Hasák,
starosta.
jednatel.
Odbor náš má místnosti v hotelu »Vodáke
v Karlově tř.
Podlipná
Vacek
doktor
Jan hasák
Praha
Žižkov
Karlov třída
ústřední Matica