2
masthead
V Praze, v neděli dne 24. listopadu 190.
Praha
4
article
Na rauní a odgol. listy
O přilohami („Naučný Obzor“ ve
utředu a „Litorárni Hlidka
v pátek) předplácí sei
Praze v sdministrae
2 K — h
na něsíc . . . . .
ns čtvat leta . . . ..
6 K —
s dvojí donáškou
K 50
na mněsle
na čtvt let . . . .
K50
ve flislkách:
na měsle . . . . .
9K9
Poštoui
na měsle
na čtvrt leta
s dvojí zásílkou
sa měai
řtvrě lota
Praha
Litorárni Hlidek
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 22 slranácl.
Dnešní číslo pro Prahu le o 22 slranácl.
Poslední lhůta před bitvou
rozhodnou.
»Klid zbraní jest po čas rozpočtov
debatty zjednán, avšak vytoužený mír
jest vzdálenější než kdy jindy.
Tak charakterisuje jeden z nejstarších ně
mecko-centralistických listů výsledek páteční
jalové konference všech klubových předsedův.
Doznává sám, že jest to výsledek velice
hubený a že pan Körber stal se velice skrom-
ným, tváří-li se jím uspokojeným. Také jine
orgány německé levice doznávají, že k vy-
jasnění situace a vůbec k nějakému klad-
nému usneseni nedošlo, takže věci
po konferenci předsedů stojí tam, kde
stály dříve. Rozumí se, že zmarem tím
jsme opět vinni my zlí kazimírové, Češi.
»Mohlo se přece očekávat — vrčí nevrle
vídeňský »Oest. Volkszeitung« — že se
Čechům uráčí vyjádřit se poněkud j as-
něji o projednání rozpočtu, jakož i povaze
tajemných těch záruk, jakých požadují od
Němcův.« Leč dr. Pacák odpověděl prý na dů-
tklivé domluvy Körbrovy »vyhýbavě«, že si
Češi vyhražují vůči rozpočtu volnou ruku,
že mu sice nebrozí obstrukcí, avšak nedaj
si také zabránit, aby tlumočili při jednání
o něm své žaloby, stižnosti a své požadavky
jako opposice národa tak těžce uraženého.
Körber
Čech
Čecho
Němcův
doktor
Pacák
Körbrův
Praha
6
article
Rovněž prý také dr. Stránský odsvědčil se
býti fanatickým přívržencem nejdůkladněj-
šího projednání rozpočtu a prozradil prý
divnou mírumilovnost tím, že pronesl klas-
sickou pochybnost o tom, že k dohodnut
Němců s Čechy nedojde ani za deset let. —
Takž prý, vděk houževnatosti Čechův, nedo-
saženo více, leda že snad — a to nikoliv
bez obtíží a nesnází mnohých —
dojde ku projednání rozpočtu. »Získána
lhůta, toť pro okamžik něco; a kdo chce.
může v této omezené lhůtě spatřovati nějaké
polepšení situace. Bylo zapotřebí silně do-
mlouvati Čechům do svědomí, aby milostivě
propustili rozpočet jim tak neobyčejně pří
znivý. Leč aby Češi odložili válečný meč
k tomu se pánové Pacák, Stránský a Schwar
zenberg nijak nedali pohnouti. Každý z nich
stojí tu jako předbojník rostoucí postulátní
politiky a všickni jednomyslně prohlašují, že
toliko odročili lhůtu pro hlavní bitvu, kterou
hodlají bojovati proti parlamentu, ba proti
parlamentarismu vůbec. Získána tedy pouze
lhůta, avšak výhled do budoucnosti jest
temný jako byl před tím.« —
Stránský
Němec
Čechův
Čecho
Čech
Pacák
Schwar
Čechy
7
article
Tak vida, čeho bodří Vídeňáci od na-
šich neočekávali! Že zapomenou na vše a
odpustí svým dobrodinečkům a přátelům
vídeňským i ten 17. říjen 1899 a všechno,
co po něm nám učinili, až do toho jejich
zuřivého brojení proti české technice a české
universitě na Moravě! — — To by tak ještč
bylo scházelo, aby naši poslanci byli vůč-
této vládě a vůči této vybrane
společnosti perfidních farizejcův a zá-
konníkův levičáckých, kterým neradno věřit,
ani když se modlí, odložili svůj opposičn
meč pravdy a práva. Veřejnost česká spíše
je náchylna zazlivati jim i tu »šibeniční
ihůtu«, kterou v noblesse své povolili panu
Körbrovi a skomírajícímu parlamentu cislaj-
tánskému: roztrpčený cit lidu českého byl
by pro rozhodnou bitvu hned, beze všech
lhůt a beze všeho odkladu. A kdož ví, ne-
bylo-li by také bývalo nejrozumněj-
ším, uposlechnouti tentokráte hlasu srdce
českého? Poslyšme aspoň, jakou poznámku
učinil vídeňský dopisovatel »Bohemie — ku
včerejší řeči Körbrově1 Pokládá za věc
největšího pozoru hodnou ony urážlivé vý-
hrůžky, jež činil rakouský ministr- presiden
ubohému parlamentu, dávaje mu na sroz-
uměnou, že přijde o vaz, nepovolí-i
rozpočet v čas, — sobě a nikoliv vládě.
Körbr
český univerzita na Morava
Bohemia
8
article
která prý ho nepotřebuje míti povolený par
lamentně v určité lhůtě, poněvadž si dovede
i jinak daně z lidu sehnat. Dr. Körber
pravil, že nebude již mnohokráte napomínat
parlament ku pracovitosti; parlament že ne-
smí být hračkou, buď že bude parlamentem
anebo že nebude. Dále dodal, že žádná
vážná strana sobě asi nepřeje, aby se sáhlo
k násiluým opatřením a k opě
tovnému rozpuštění sněmovny.
Tolikéž poznámka páně Körbrova že
nebude žádnou stranu více zrazovati od po-
dávání pilných návrhův, nýbrž zůstaví to jí
samé, chce-li si to vzíti na svědomí a na
zodpovědnost vlastní, nasvědčuje prý tomu,
že rozhodná parlamentní krise
nedá na sebe dlouho čekat.« Ne-
provozujeli ministerský předseda tou po-
hrůžkou o rozpuštění parlamentu tutéž hru
jako již tolikráte se svým odstoupením ..
jsou-li dnešní slova dra. Körbra vážně mí-
něna a se souhlasem koruny pronesena:
pak — zní závěr »Bohemie« — »mohou
se Čechové se svým opovězením
hlavní bitvy, kterou bojovati
chtějí při vyrovnání rakousko-
uherském, snadno zmýliti. Kdož
ví, nebudeli pak hlavní ta bitva
s vedena — dříve, snad že po nejbližší
marné dorozumívací konferenci česko-
německé, avšak nikoli Čechy,
nýbrž — vládou.«
doktor
Körber
Čecho
Bohemia
9
article
Zaznamenejme si toto vysoce zajímavé
proroctví německé Sibylly pro paměť bu-
doucí, až nás táž »Bohemie« bude kdys
chtíti činiti zodpovědnými za neblahé ná-
sledky — státního převratu do ab-
solutismu, k němuž v pravdě nikdo
nepracuje frivolněji, než vý-
teční ti němečtí ústaváci svým
zpátečnickým vzdorem proti kazdé
sebe menší svobodě národů slovan-
ských. Jako schvalovali s největší passí
všechny ty persekuce, výminečné stavya
stanná práva proti národu našemu vyhlá-
šená, tak budou i na zejtří tleskati výteční
ti přátelé svobody sebe horšímu absolutismu
byrokraticko-vojáckému, bude-li jen něme-
ckým a namířeným proti nám.
Sibylla
Bohemia
10
article
To vědí naši poslanci a proto jako
svědomití a rozvážní vlastenci, pamětliví
blaha národa svého, přemáhají se až do
sebezapření, pokud to jen jde, aby uvaro-
vali se této spoušti, aby oddalili sřícení této
laviny v naše rodné nivy. Avšak bude-li to
na dlouho platno? Slyšme, jaký úklad podlý
strojí dle Ebenhochova »Li nze
Volksblattu« titíž pokrytci ně-
mečtí našemu poselstvu ve chvíli, kde se
tváří vůči koruně jako nejmírumilovnější
beráncil
»Zatím co levičáci dodávají si na oko
glorioly spasitelův státu, prohlašujíce, že jim
jde o nejrychlejší a nejhladší projednání
státního rozpočtu, — jsou zatím vskutku
odhodláni hlasovat proti všem
oněm položkám rozpočtu stát-
ního, na nichž Čechům a Slo-
vanům záleží: chtějí dovésti
toho, aby propadly polozky pro
assanaci pražskou, pro české
gymnasium opavské, pro če-
skou techniku v Brně, pro slo-
vinské gymnasium v Celji atd.
To chtějí spachati nedbajíce, že tím přivodí
situaci přímo osudnou; ba právě proto tomu
chtějí, aby tak čeští poslanci byl
do krajnosti podrázděni a t ak
byla přivoděna se, jí2 niko
vuve moci zadržet« —
Srovnejme toto důležité od-
halení Ebenhochova seriosní ho
orgánu s výše uvedenou pohrůž-
kou »Bohemie«, že katastrofa
proti nám může nadejíti dříve,
než my Češi se přihotovíme
k bitvě rozhodnél Bděme tudíž
ať nejsme překvapeni německým
manévrem, stůjmež na stráži s ručnici
nabitou, pohotovi k obraně i k útoku. Toho
nezbytně vymáhá věc česká v těto temné.
úkladů plné sítuaci ! —
Čecho
Ebenhochův
Čech
Brno
Bohemia
11
article
Staré bolesti!
Staré bolesti!
Ve Vídni, 23. listopadu.
Němci, nechť již se hlásí ku kterékoli
straně, mohli by býti s vládou Körbrovou spo
kojeni. V ohledu národním slouží jim jak může
je německá od hlavy až k patě, a kde germán
ské zbarvení není již dost intensivní, tam na
nejmenší pokyn bez odkladu dostaví se pan
Wittek, Spens nebo Böbm, aby kaz opravili.
Není věru nic jiného již zapotřebi, než aby
pan Körber sňal dosavadní firmu neutrality a
nahradil ji novou, a sice takovou, aby si j
Němci zapsati mohli do svého rejstříku.A
přece zle proti němu bouří. Jednak pohližejí na
jeho kabinet úkosem, že není »parlamentní«,
nýbrž úřadnický a potom že nevěnuje služby své
od rána do večera, od prvního do posledníhu,
od Nového roku do Sylvestra výhradně jim a
nikomu jinému. Proto jim sedí už příliš dlouho
na křesle ministerském. Náhled ten sdílejí ze-
jmena p. t. kandidáti ministerstva.
Němec
Wittek
Spens
Böb
Körber
Vídeň
12
article
Němci mají takých lidi v řadách svých.
přes to, že tam nad prostřednost máló vyvý-
šených, celou garnituru. Patrně že pobidkou
těch pozorovati bylo v německém táboře zvláštn
hnuti. Počali býti s vládou nespokojeni a sami
tak si počínali, jako by sto chutí měli pustiti
se do obstrukce. A vláda, zpozorovavši to
skutečně byla do tě míry zdisgustována, že pan
dr. Körber, trna nad nevděkem světa, chtěl
rozetnouti uzel gerdický jednou ranou. Tak
aspoň se tvářil. Buď se bude pracovat, nebo ne
Toho ale si Némci nepřáli, toho něměli ve
svém programu. Domnívali se, že vývoj věe
bude jiný, leč nedali se neúspěchem zmást
a ihned dali věci jiný směr. A tak ihned vpra
vili se v úkol spasitele parlamentního a posa-
divše se do mušlové lodičky, jako Lohengrin,
jenž byl připlul z cizích vod, přinášeli Rakousku
proti českému Telramundu spásu. V pohádkách
dostává přine za podobné hrdinství z pravidla
princeznu — Lohengrin dostal Elsu — Něme
byli by se spokojili s ministerstvem. Nebylo pro
vedeno už dávno na politické šachovnici takové
salto mortale, k jakému se odhodlali Němci,.
Němec
doktor
Körber
Lohengrin
Elsa
Nout
Rakousko
13
article
Však na původní mefamorfose nepřestali,
aby osvědčili mírumilovnost svou a humbug pro-
vedli celý, navrhli dokonce i konferenci, v níž
jednáno býti má o českoněmecký smír, jenom
že ji z opatrnosti položili na konec — nynějšího
parlamentního období, do dohy, kdy nutno bude
zbrojení k bitvě hlavní, k bitvě za hospodářské
interesy Cislajtanie proti Uhrám. Jen člověk
nejnaivnější mohl by očekávati od těchto kon-
ferencí nějakého úspěchu. Utkala se sice mínění
o tom, kdy prospěšněji by bylo konference ty
svolati, a mohlo by se zdáti, že v ohledu tom
děli Němce od Čechů jen termín časový, zatím
ale jen politický břidil posledního řádu mohl
by této německé komedii přiložiti nějakého
významu.
SNěmci není dnes národnostn
smír možný, což by si měl v řadě prvn
zapamatovati pan Körber sám. Tak daleko s
ještě nesnížíme, abychom za zelený stůl zasedl
s těmi, kteří prohlašují již z předu, že
v ohledu národním nám nepovol
ničeho. Dostavíme-li se na konfe-
rence, pak hned na prahu polo-
žIme otázku svým odpůrcům
»Chcete se smlouvat, ohasla nznat, že jsme
v rodné zemi své rovnocenným národém a stejne
oprávněným činitelem? Dovedete se povznésti
k názoru, že křivda, která nás pálí, nemůže
býti vám, chcete-li býti spravedlivými, zdrojem
uspokojení a blaha? A poněvadž jsme přesvěd-
čeni, že se nám odpoví starou frásí: nedotknu-
telnou musí býti národní država naše, půjdeme
tam, odkud jsme přišli.
Němec
Čecho
Körber
Uhry
14
article
Litujeme toho opravdově, že dnes ne
možné je smíření od národa k národu. Litujem
toho, že dnes s nikým jiným o práva ja-
zyková a ústavní jednati nemůžeme než —
s vládou. Ta ve svých rukou má kli
říše. O tom nemůže býti pochybnosti, že
dokud nebude vyřízen spor česko-německý, je
marným všechino úsili, zjednati řád a pokoj
v Rakousku. Dokud nebude tato rána začelenů,
zůstane Rakousko slabým oproti Uhrám, slabým
oproti svým spojencům, slabým oproti cizině.
Slabým i chudým. Tak slabým a chudým, že
na to ani pomysliti nesmí, abý nás snad ná-
silím pacifikovalo. Ono ale má dosti sily, aby
opírajíc se o všechny ostatní svě národy, jež ne-
mají žádných choutek hegemonistických, do-
nutilo Němce spokojiti se s tí m
co jim poskytne v hojné míře
zdroj rovného práva a stejne
spravedlnosti oproti národům
ostatním. Poněvadž ale ke smíru na tomto
základě Němci ruky nám nepodají, nezbývá
nám nic jiného, než výzva na vládu a žádati,
aby pan Körber přestal býti mi
nistrem německé levice.
Od konferencí ničeho neočekáváme, po-
něvadž jsme přesvědčeni, že to pouhý tric, vy
myšlený tartufřerií našich odp ůrců.
Němec
Körber
Rakousko
Uhry
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. listopadu. (Výsle d ek
konference klubovnich předsedů)
shrnuje vídeňská »Reichswehr« v tato slova
»Řeč ministerského předsedy jest dobrá, pěkná
velká, silná, ale přese vši svou dobrotu, krásu,
velikost a silu sotva asi učiní trvalého dojmu
právě na ony strany, o kleré tu zvláště a jedině
jde, lotiž na Mladočechy a na Všeněmce. Na
ostatních stranách nezáleží a vše, co prohlašují
nebo neprohlašují, nemá nijakého významu pro
rozvoj parlamentních poměrů, ovládaných nyní
radikalismem. Mladočeši a konservativní velko-
statkáři neslíbili však ničeho, naopak prohlásil
výslovně, že si ponechávají rozpřádati rozpočto-
vou debatu tak dlouho, jak se jim bude libit
a vystoupiti v ní s tolika svými stesky, kolik
pokládají za vhodno. Všeněmci pak slíbili ještě
méně než nic a ponechali si úplnou volnost
jednání. Zaujali bojovné stanovisko, s něhož
ovládají německé souručenství a s něhož se
jejich siřelám otvírá volně pole na všechny
strany. Co nám tedy přinesla konference klu-
bovních předsedů? — táže se »Reichswehr«. —
Praha
Reichswehr
16
article
Vládní prohlášení, jehož cena nespočívá v slo-
vech, nýbrž tam, kde slova přecházejí ve skutky
prohlášení většiny stran, ve kterých se vysvětluje
to, o čem nikdo nebyl v pochybnostech; pro-
hlášení Mladočechů, které jest vlastně jen slav-
nostní ohražení proti požadavku, aby učinili
nějaké určitě prohlášení; a konečně prohlášení,
které učiněno nebylo, čímž způsobena veliká
díra do souboru ostatních prohlášení, totiž
odpor Všeněmců, aby nějaké prohlášení učinili.«
V Praze, 23. listopadu. (Česká odpo-
věď na německé prohlášení.) Jest už
známo, že úterní vyhláška německých pohlavárů
způsobila nejlepší dojem v polském kole a jeho
ohlasech krakovských a lvovských. Proto jest
přirozeno, že česká odpověď na onu vyhlášku
v polském kole a jeho orgánech nedošla sou-
hlasu. Vedení polského kola ve svém servilismu
očekávalo patrně, že česká delegace přijme bez-
podmínečně návrh něměcké levice, aby se pro-
jednal se všemožným urychlením rozpočet a po-
tom si dá na vyrovnacích konferencích od Němeů
sděliti, že na ten čas našim požadavkům opět
nelze vyhověti, že však je třeba projednati uher
ská vyrovnání a po něm že se může o česko-
německý smír vyjednávati znovu a tak dálein
infinitum. Že česká odpověď vypadla jinak, to
pobouřilo polské kolo i jeho orgány. V polském
kole, dle sdělení lvovského »Dzienniku Polského«,
celý průběh krise působí prý nejhorší dojem.
Praha
17
article
v drebučmí predejír
ranni číle e sobě . . . ra Sb
odpoladn
. . . za 2h
Ve Hlialkách na venkově
ranní čel.. . . . . . . . 10
sdpolední . . . . . . . . ob
Inserá l
plai se kotové sapře
Pešplacení a inseriy pšijiná zdnainl-
straca v Marianské ulici č.8.
Tee raclitzejí se těš redakee
tiskárn palies „ Nást dalck Liitae
Rokopiny ss novršosji.
Liitae Rokopina
Sb odpoladn
18
article
Čásť polských poslanců se bouří a sice prý prá-
vem, že polské kolo podporuje jen cizí elle.
Bouře neobrací se proti vůdcům polského kola.
kteři prý nic jiného provésti nemohou, nýbrž
proti Čechům, kteří vyvolávají krise a potom vy-
jednávají, kdežto polské kolo nemůže se dostati
k tomu, aby mohlo něco učiniti na prospěch
Haliče.
Krakovský »Náš Glos« sděluje dokonce, že
sami Némci byli českou odpovědí více spokojeni
než vůdcové polského kola, kteří nechápou, jak
je možno nevrhnouti se v otevřené náruči ně-
mecké levice. »Nelze pochybovati — píše »Náš
Glos« — že Čechové ve své odpovědi došli do
krajních mezí, přípustných národní hrdostí.« Panu
Javorskému to ovšem nestačí, poněvadž to ne-
stačuje dru. Körbrovi a levici, do níž jsou oba
stejně zamilováni. »Ale — podotýká v čas » Náš
Glos« — dnes není na čase choditi ruku v ruce
s vrahy národa polského. Nevíme, jaký dojem
učinil vřesenský proces na známé kruhy polského
kola. Tolik však jest jisto, že nabízeti Němcům
ruku k utlačování Slovanů mohlo by se špatně
vyplatiti partií našich dvořanů!«
Ze Lvova, 21. listopadu. (Mořské O ko.)
Zdejši listy přinášejí zprávu, že hlavní velitel-
ství četnictva ve Lvově dalo čelnické stráži
u Mořského Oka v Tatrách rozkaz, aby při ob-
chůzkách svých pokládala sporné území nad
Mořským Okem za území uherské. To by
ovšem málo nasvědčovalo energii rakouské vlády,
jež má dbáti, aby území až do výroku roz-
hodčiho soudu bylo vskutku pokládáno za sporně.
Čecho
Glos
Javorskij
Němec
Halič
Lvov
Némec
19
article
V Praze, 23. listopadu. (O ruskou
universitu ve Lvově.) Rušti poslanci
na říšské radě podali, jak známo, pilný návrh.
aby se ve Lvově zřídila samostatná ruská uni
versita s vyučovacím jazykem maloruským
Návrh se odůvodňuje tím, že Malorusů je v Ra-
kousku 3 5 millionu, tedy mnohem více, než
Vlachů, jimž universita slíbena; že ruských po
sluchačů na universitách rakouských je na 800
a počet jich každým rokem roste; že jest po
ruce také dosti professorských sil, ktoré by
buď hned aneb po krátkých studiích v cizině
mohly zaujati učitelské stolice na ruské univer-
sitě (v případě potřeby mohli by se na lvov-
skou universitu povolati professoři z vysokýeh
škol v říši ruské); ruský (t. j. maloruský)
jazyk jest prý již dostatečně prohlouben i ve
směru vědeckém, tak že ani z té strany by
nebylo překážek, aby se nová universita zří-
dila ihned.
Malorus
Vlach
Praha
Lvov
20
article
K vysvětlení požadavku haličských Rusu
poznamenáváme, že jsou nyní v Haliči tři úplná
ruská gymnasia a na lvovské universitě jsou
tři ruské stolice při fakultě bohoslovecké, sto
lice občanského a trestního práva při fakultě
právnické, pak stolice ruského jazyka a litera-
tury, a všeobecné historie při fakulté filoso-
fické. Přednášky konají se tu ovšem v jazyku
maloruském. Ale právě ta okolnost, že se vy-
učování děje nářečím maloruským a ne spisov-
ným jazykem ruským, odvrací mnohé žáky od
škol ruských, kde se jim nelíbí ona vědecká
»propracovanost« maloruského jazyka, o níž se
zmiňuje pilný návrh. »Spisovný jazyk velko-
ruský byl by jim mnohem více vhod«, pozna-
menává sám »Gl. Narodu«, pojednávající o ru-
ském požadavku. To je však bolavé místo
v celé školní otázce haličských Rusů a jeho
nedůtklivost bude asi ještě dlouho přičinou, že
jejich kulturní požadavky nebudou plněny,
budou-li splněny, nepovedou k cíli. Je opravdu
luxus, zakládati novou vědeckou literaturu pro
4 milliony rakouských Malorusů, rozumějících
dobře spisovnému jazyku velkoruskému, když
mají k disposici ohromnou vědeckou literatur
velkoruskou. Luxus mohou si dovoliti národové
velcí a bohatí. Rakoušti Malorusové nejsou ani
bohatý ani velký národ. Jak by se změnila si-
tuace v jejich prospěch, kdyby erární rakouskou
»fonetiku« položili tam, kam patří, totiž do
archivu a na její místo dosadili zase spisovný
jazyk velkoruský! Pak by jejich budoncí uni-
Rus
Malorus
Halič
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 23. listopadu.
6 — (Kronika.) Jsou taková slov
obdivu, nevíte, jak se při nich zachovat. Dmouti
se pýchou anebo rditi studem? Jeden z našich
obdivovatelů někde na březích Sekvany onehdy
se o nás tak nadšeně rozepsal. Anebo to bylo
na březích Névy? Na dalekém Východěči
na dalekém Západě? . . .
— Čechové vedou hrdinný boj! . . . bylo
tenorem obdivného článku.
A šel hned chvatem z ruky do rukyo
rozumí se.
Hrdinný boj! Ohmatáváte v duchu dychtivě
svoji bytost. Chtěli byste si to svoje hrdinstv
jak náleží uvědomit. Tim »bojem« je přec
myšlen náš politický, náš národní boj? A poli-
tický boj — v čem pak vlastně záležl?
Zastavili jste přítele politika z povolání.
Mohl by míti pohotově nějakou definici. Měl j
pohotově. A velmi přesnou: skoro učenou.
— Politický život? Toť zápas idel, které
se platnosti teprv domáhají proti ideám, které
svoji platnost už mají!
Tuze hezky! A poněvadž jste právě v ná-
ladě, rozpřádále dále hru otázek.
— Zápas idet! Zápas ideí! . . . A oč pak
vlastně zápasí idey?
— Oč každý zápasi! O to, aby měly moe
Nabýt moci! Účel všeho zápasu.
— A idey, jaké pak moci mají nabýti?
— Moci zákona, moci platnosti, mociži
votných forem.
— A té se nabývá?
— Tak. Ve spořádaných poměrech užje
takový aparálek, kolečko tlačí na kolečko, zoubek
na zoubek: my, kteři sloužíme své mvšlence, půso-
bíme na legislativu a legislativa zase na exekutivu.
V době demokratické rozhoduje počet. Nová
myšlenka, má-li zvítěziti, musí míti pro sebe
patřičný počet hlasů. Míti v dané chvili po
třebný počet hlasů, v tom je všecka politika ..
Sekvan
Čecho
Tim
Praha
22
article
— A což, máte-li všecky hlasy pohromadě
a najednou se ukáže, že to teprv — nestačí?
Co pak?
— Pak . . . Pak to právě dál nejde. Pak
přestává střízlivá politika .
A přitel odborník se otočil na patě. Sedím
tedy u početného aparátku, sháníme a počítáme
hlasy. Není patrně pořád dost hlasů! Ještě nové
hlasy ! Více hlasů !. .. A to je všecko ? A v tom
je všechen politický život? Srovnávati čísla,
operovati vážkami většin a menšin, rozeznávati
většiny jisté a nejisté, rozhodné a slabé, trvalé
a dočasné . . . To je všecko? . . . A kde pak
v té zábavné arithmetice . .. kde pak tu zbývá
místečko také pro nějakou — jak pak honem
— pro nějakou — hrdinnost boje ? . ..
Jen takový obrat slova! Řekne se »boj«
ale nejde při tom ani o život ani o krev. Jaké
pak dnes ještě hrdinství! Ty časy dávno minuly
kdy měly idey zapotřebí hrdin
Obcházite nyní zvědavi pražská nároží. Také
druh »válečného pole«. Dva návěštní ústavy do
nedávna tu spolu válčily na život a smrt. Který
kterého: český ústav nebo — dvojja zyčný
Není pochyby, na které straně byly vaše sym-
patie. Je taková fáse zápasu: kdo mezi námi
je dnes pro dvojjazyčnost, ať vědomky či nevě-
domky nadhání odpůrcům, chce naše podruží.
naši nerovnocennost, je škůdce. Chceme svůj
vlastní život a když život, tedy také ulici svoji.
nároží svoje. A to byl úkol Českého ústavu
návěštního. Měl »vybojovat« českost pražskéh
nároží.
český ústav
23
article
Až za posledních let ta podivná otázka
nároží vyplula. Německá města jako vždy s po-
chodní předcházela. Ve Vídni, v Liberci, v Chebu
české návěstí nesmí se objevit na rozích. Před
lety české spolky vídeňské, české firmy bez
překážky si oznamovaly po česku svoje produkce,
své zboží, své zábavy. Dnes to přestalo. Město
Vídeň hájí nároží, svůj německý ráz. Je řada na
Praze. Německých měst je tolik a přece jim
záleží na německém rázu Vídně ! Jak se zachová
Praha? A my máme jedinou Prahu ! To je tak
jasné! S nemalým napjetím jste čekali, jak
rozhodnutí u nás dopadne.
A dopadlo. Je po bitvě.
Procházite ulicemi a obzíráte bojiště. N
místech, kde před nedávnem veliké písmeny
hlásaly:
Každý poctivý Čech dává svoje návěstí
Českému návěstnímu ústavu!
nacházíte dnes veliké německé plakáty » Germa
nie«, sportovní vyhlášky Deutscher footbal
Commersy německého studentstva, vyhlášky ně-
meckých obchodníků, muzikantů, akrobatův
Firma Českého návěstního ústavu zmizela
Dvojjazyčnost zvítězila na celé čáře. Rozhodl
jsme pro dvojjazyčnost nároží. K vůli Něm
cům, které tu máme. Mohli by nám ztropiti
nepřijemnosti . . . Chceme vítězit, vyhrávat.
ale tak, aby z toho nebyly nepříjemnosti.
Takhle kdyby to šlo početní operací, čistě
aritmeticky, nějakou addicí a subtrakcí hlasů.
takhle křídou na tabuli, to by se to vítězilo! ..
Nasadili jsme všecky páky. Nájem praž-
ských nároží zadán konečné Českému návěštnímu
ústavu. Rozčilovali jsme se pro to dost. A když
svoje právo měl v kapse, milý Český návěštn
ústav — a tak dále, jak už víte — šel a za cenu
své hodnosti — propadl se do země.
Tak vypadá z blízka shrdinný boj«, kte
rému se obdivují naši přátelé na dalekém Vý-
chodě a Západě
Vídeň
Liberec
Cheb
Praha
Procházite ulice
Německo ec
Vý
Český návěstní ústav
24
article
Od politiky v parlamentě nesmíme nic oče-
kávat, praví znalci. Parlament je chorý, to je
známo. Třeba obrátit úsilí jinam, pracovat jinde.
Co chvili čteme nějaké provolání.
— Vlastenci! Čechové! Je zle! Tam
tam! Pomozte! Nebude-li sebráno rychle ně-
kolik tisíe, ztratíme zase jednu posici, nejdůle-
žitější, hlavní! Třeba rychle pomoci, hned ! ..
Tak na kvap v poslední chvíli? Proč ne
přišlo provolání dríve, dokud bylo času něco
připravit?
Nemyslel na to nikdo. Kdo pak má myslet?
Máme tolik starosti ! Tolik ohrožených posie n
všech stranách! Na severu, na jihu, na Moravě,
ve Slezsku! A ve všech oborech. ! Ve školství.
v zastupitelstvech samosprávných, v otázkáei
společenských, uměleckých, mravních. Všude
všude! Kdo pak by. to měl všecko v evidenci
Život běží, potřeba uhodí zde, uhodí jinde
dnes má deficit Ústřední Matice, zejtra hyne
Československá jednota, pak zase někde něce
v ohroženém území se hroutí, nebo jsou volby
v Kateřinkách, je potřebí tiskové kanceláre nebo
divadla, nebo nějaké výpravy! Má se stavět.
disponovat, rozhodovat, porážet, vítézit, všeck
promyšleně, po řadě, s rozpočtem ! Co dřiv
Kam dřive ruku položit, kam příspěvek poslat
Kde je kdo? A tak se vždycky najde nějaký
komitét, který se v rychlostí sestoupil, vydá sv
provolání a — bohu poručí, jak to všecko dá
půjde ! . ..
— Nemělo by to vše býti nějak ustrojeno
Neměla by býti nějaká instance, důvěryhodná
povolaná, která by to všecko měla v přehledu
měla svoje orgány a mohla na všecko myslit
Vrchní orgán nějaký, nadaný náležitou mocí,
Čecho
Morava
Slezsko
Kateřinka
25
article
oprávněný vybírati národní daň a spravovati ná-
rodní hospodářství?
— Arci by měla být taková instancel
Ale to by vyžadovalo — organisace. A k té —
jsme ještě nedospěli ..
— Proč jsme nedospěli ?
— Tak nedospěli jsme. Snad jsme na to
ještě příliš mladí. Víme už, čeho by bylo
třeba, ale nedovedeme si to ještě zaříditi. Ve-
deme půl století svůj boj, konáme svoji ná-
rodně-kulturnou práci, narostli jsme na veliké
těleso, máme denně svých tisíc otázek a sta-
rostí, sbíráme a vydáváme denně sta a tisice
peněz, ale na účelnou organisaci jsme to ještě
nepřivedli . .
— Ale u všech všudy, co nám brání?
— Nevíme. Snad strach. Strach ze sebe
sama. Strach, že by snad jedna organisace
mohla překážeti druhé. Organisace domácí
práce a obrany organisaci aktivní politiky . ..
— Ale božínku, co pak by to bylo z
organisaci, kdyby jedna čásť překážela druhé?
To by byla špatná organisace. A o tu nikdo
nestojí. Jedná se o dobrou organisaci, účelnou.
Překáží snad ve státní organisaci jeden úřad
druhému, zahraniční úřad vnitřní správě státu
Naopak, doplňují se navzájem. Nemělo by
tak být i v organisaci naší ? . ..
Mělo by, ale — není.
Dáváme se od svých vzdálených přátel
obdivovat pro intelligenci, důmysl, energiia
»hrdinnosť« boje, který vedem a zatím jsme to
ani k organisaci sil nepřivedli.
Naříkáme, že pořád nedostávám e, čeho
bychom si přáli. Ale neuči-liž dějiny, že se
dává, jen co se dát musí? Není-li politika
hra — nutností? Kdo si svého nedovede dobýt,
představuje liž nějakou nutnost, že by je musel
— do sta t