esÍ zÁpy '9AId os IA I0 ujuSEJA pozd nej -9pezd ef nyp upas nujusju ni jisnu oz rpesnovz el un zápy 9us9 y yqnuu ÁÁq onI e Aoupp ueq azojozd uou vu ní j9usou uoSue a »uuool z áq moqq ouſ uvus Jfozvuouz« 9 »Ápu 7O« Aoud o1oys 9uÁpodsou ustyd Ju nAs 9uAsuz tjupojsod od az BJgAVadka I sopouJ, Ápurnop Áon 9upyz Ifemau oeqqnA 1oJuA9Isau JueAs JAOm V odyz ejuenspo e Ádoss ofel ppo oupÁ 9uo op Áqu pA9p nsos uqen jsef az pIavueu e[ 9uÁpodso uBAJpod vuspus 9u vu ág »ou ÁpnsA A n ON« : nnouÁA znyo es » soI Áp o 18« : , uepoſv eqes u AÁ Is Ides B OAsueA 9yfou vjáq qold ou euAoaz nozus uz ujáq mes ezozozd EAJp auu u es 9jstn 9A u jezop Áqe ooxd ueſ epz zse us2 špEu eA oE[ pedÁA 5a 9opoAnad osa mI ofueASÁA Is IuA9 IujIs Kuezujuz KJÁc nsous AuA e pistam ndn noje qepouos eu miost ejeod sopoq, Áp zyn I qqu nyos uujejlo- u ÁpzA m zi nuzIqopod nosJ, oxd mesť ejs nosfou zií 9Aoq 9Aoprol Juprz ozooad eAVIdÁA jsm IS[ B[ eom 9As od Jipopz ou uoa á9 es po,d uppzerauz Jáq opz uAouud gyní 9u e Koaosy 1se u Ázniqo 9usyay svm oz ojozd ue mvp (nas nozoad ntopzny nuqpou uzozu náq jsnu o oz sá paopuig z Á,suan s vAvas upuzeu s uuo u ! afoxod juppaud os AAozuyn u upons ujáq ezojond naropng ovas op out peApo fpo IuqoIsa záp Amuuod s noy As eA uz9A oum eouo — ouu z Ao SooUL Kpu : 9uAs uA ISmep Í lid ezy syu as 5a9y ušupolg vupduy uu ze anju 8a1

upA oupoodpo OTI VIS o9Aqez oz KuAoedo nosf eEI -ZET KuYns 128 —

rozčilenou, bude to nejspíše proto, že jsou Francouzkami. Nemyslíš? Dříve než jsme se vydali do katedrály, šli jsme do obchodu s kuriositami a majitel byl nějaký podivný člo- věk. Lady Theodosia mu říkala: »Můj milý Griggsone«; měl zřejmě velkou radost — ačkoliv nikdo z nás nic nekoupil — a byl velmi přátelský s lady Theodosif. Když jsme skončili potulku, prohlédnuvše si staré ulice a ka- tedrálu, šli jsme koupiti kousek fialového hedvábí na ovroubení podušky, kterou lady Tynevillová vyšila za dárek pro lady Theodosii. V těchle venkovských krámech jsou směšni; vždycky ti přinesou to, co nechceš. Lady Tynevillová řekla, že potřebuje fialové hedvábí a ukázala vzorek a děvče, které nás obsluhovalo, se po nějaké chvíli vrátilo a pravilo: »Oh! nám fialové došlo, ale zelené se teď nosi nejvíce.« Vrátili jsme se k »Červenému lvu« a tam se k nám připojil mr. Doran a kapitán Fielding. Byli po celou tu dobu v klubu a měli plno místních novinek o honu se smečkami atd. Na zpáteční cestě do Retby řekl mi sir Augustus, že jsem jej překvapila hned, jak vstoupil do budoiru lady Theodosie a snažil se vzíti mne za ruku. Mně se to zdá býti velmi podivným, Tobě ne? Oni nej- spíše myslí, že jsem mladá a potřebuji povzbuzení, ale mně se to prostě protiví a řekla jsem mu to. Děla jsem: »Proč mne chcete držeti za ruku?« A když se díval hloupě a mumlal něco v odpověď, pravila jsem mu přímo: »Když se bojíte, abyste nespadl a musíte se držeti, máte zde vnější zábradli u kočáru; nemohu vystáti dát na sebe sahat.« Řekl, že jsem malá protiva a že nebudu míti nikdy v životě zdaru. Ale z toho vidíš, matinko, jak se vše změnilo od ončch dob, když jsi byla mladá.

oju eje epus oqoum 9uzou Iud I JUSO BAB u oq fef ez e sát o on áq uoq ape mnunjs vypeuezdeu os 20zd e UA zA 9upu IsÍ oo o ogidsfou souusop uvA -9u uu auemodzA Is zápy v jsouxozod Jſef pyxApo sa 5aeyau ugan ved u Aumjous u nayno 1s I.sofezd 'ozno 9 es SopUI, Ápur Asposnos az nopíud Iojes Jsjep HÁ2 : e jeoz ,se[ oseu jsoupeods oje : ÁqeZeN A ovní vos q JAjszout eu ps 5unojp gurpeſ eznod epz se[ u naV [ BS VA9IEN EAnOOoJ Juxud oyuí ÁpugA juny vuu 9ufepÁqoeu 1se[ z sopoeuJ Ape zif uey tesí vjunsez u juepyus pop usuzd uresí zápy ua0pa uuednazezd mosí ujáq oyunuu JSZuIpÍoN uz3z eup q10 H vj9qzlv Ip JÍn 9I AL ounm qp eqoq S — uepjus ní ujsnu pej nurpou juua A IpziÍpo uysod 9zojozd ejesdeu o II voÁqe 'gusu? mesí ejuis esud zado qolg o9tudeu eut Aq oru if náq vÁqápy : nuop nyfepo ou u Aay20x vorfef Kjofuzd Azag eje o ojáq voif pum B nuadz juif jzouu 91sof snuu mojod V gupotozus u oousozd JJeA o oj2uz u naqozuyu u 9osy o gesd BAO, vuſou o ujáq : uAjdz Áqu noAoponId juud Bu eu u 5esA 9ufepáqou os Jáq uBIoq Ip upuos mpisou 3souuAod Jſe[ zsaf ez es vAJuop eEu EISopooqI Ape o! zápyua eA nsouozuqn u psoupuzqo jufen zzr — 125

J61 zprávr.

přes botky; myslím, že nepotřebovala míti krátkou sukni, když šla jen od kočáru ke stolu; co říkáš, matinko? Ačkoliv byla vystrojena jako stará cikánka, přece jen pod tím vším bylo znáti, že jest opravdu dobře vychována myslím, že by ani Anežka se neodvážila býti k ní nadu- tou. Žijí zde v Retby po celičký rok. Dům v Londýně se otvírá jen na tři dny, když přijede lady Theodosia představiti se ke dvoru. Mají patrně množství takovýchto dosti nudných, obstárlých známých, kteří tráví u nich po dlouhé návštěvy. Po svačině, na zpáteční cestě donesla lady Theo- dosia všelijaké paštiky a kýty chudým lidem do blízkých chatrčí a byla k nim taková vlídná a laskavá; zná je všechny a všechny jejich příhody a nikdy si nezmýlí je- jich jména, není hrubá a nezdvořilá, jako byla k lidem při společenském obědě. Všichni ji zbožňují. Nemůže prý vystáti prostřední třídy, povídala; chtěla by žíti v Rusku, kde jsou jen nejvyšší a nejnižší. Když jsme se vrátili, přijeli lord a lady Tynevillovi se svými dvěma dcerami. Jsou asi v měm věku a velmi milé a hezoučké; ale jejich matka je divně obléká, vy- padají skoro jako tyčky. Jsem ráda, matinko, že nemáš žádných podobných bláhových ideí a že nemusím v čas oběda míti vlasy ve velikém žihonu, protaženém stužkami. Jsou patrně zvyklé zde býti a znají všechny psy i jejich způsoby. Jsou mnohem hezčí než francouzské dívky, ale nejsou tak půvabné jako miss la Touche. Měli jsme časně čaj v sále a po čaji jsme hráli kroket až se setmělo, ačkoliv se nedalo příliš dobře hráti, ježto nám psi ne- ustále odnášeli míče v tlamách a pak se musilo hádati, kam patří a tím způsobem dostala se lady Theodosia, která byla mým spoluhráčem, přes tři obloučky, které by jinak