V Praze, ve čtvrtek dne 23. dubna.

K číslu lll číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

LSIY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z výborů sněmovních. Z Vídně, 23. dubna. Dnes zasedati budou oba výbory, kterým přikázány byly vyrovnací předlohy a také zejtra. Hledí se jakýmsi napjetím vstříc k hlasování o článku prvním zákona o celně obchodní smlouvě. Hlasování to bude se konati dnes anebo zejtra. Největší je zvědavost, jak se zachová 6 členů německé strany lidové. O této po- tvrzuje se, že dr. Körber vyjednával s ní o věcech národních a politických. Pan dr. Körber naproti Čechům v posledních dnech dal opětně vyhlásiti, že nemůže dáti Čechům ničeho jednostranného, jakkoliv tito ničeho jednostranného nežádají a nežádali. Pan dr.

Körber kromě toho prohlásil, že nemůže ani ve věci zřízení moravské university učiniti ničeho bez potazu a souhlasu Němců, se kterými ve věci té rokoval. Pan dr. Körber jest povinen prohlásiti stejně Němcům, kteří žádají skutečně věci jednostranné, že nemůže hlasy jejich pro rakousko-uherské vyrovnání vykoupiti koncesemi, učiněnými na škodu Čechů a Slovinců. Pan dr. Körber jest kromě toho povinen, je-li řádný a poctivý člověk, po- věděti Čechům, o čem s Němci vyjednával, co chtějí a jest povinen, je-li člověk, který svůj program a své řeči vykonává řádněa rozšafně, vymoci pro všechno, co německým nacionálům a Němcům vůbee dává, souhlas Čechů a Slovinců. Na dnes večer svolán jest železniční výbor, aby projednal předlohy o některých dráhách lokálních; mezi nimi též nachází se dráha z Jindřichova Hradce do Obratan a dráha z Doudleb do Ro- ketnice. Zda výbor bude k usnášení schopný, dlužno vyčkat. Bude-li, dojde na tyto drobné předlohy a učiní se návrh, aby se projednaly neprodleně také v plenu. Na- sledkem toho bude posunuto zase jednání plenární o změně jednacího řá du dále. Možno již pokládati jistým, že věc ta jest odstavena ad callendas graecas. Což vyhovuje také přání vlády. Pokud se týká Čechů, pronášíme svůj soukromý ná- hled, v ten rozum, že Čechové nemají žádné příčiny připouštěti reformu jednacího řádu, práva poslanců zkracujícího, dokud na pre- sidiu jest slaboch hr. Vetter, který na tlak dra. Körbra a tlak Němců potlačuje proti zřejmému znění ústavy a zřejmému znění jednacího řádu práva jazyka českého.

Ke zmatkům v Uhrách. Z Pešti, 23. dubna. V hotelu »Pa- nonia« konalo 40 poslanců, dílem straně národní, dílem vládní náležejících, poradu. Rokovali o tom, jak se mají zachovati, kdyby nastal stav mimozákonný. Nedocíleno však žádné dohody a žádného jednotného názoru Ujišťuje se, že dorozumění ministerského předsedy Kolomana Szella s hr. Apponyiem není ještě úplným a že oba ještě vyjednávají Závisí mnoho na tom, jak se hr. Apponyi odhodlá. Kdyby se zdráhal prohlásiti se so- lidárním s ministerským předsedou, jest od- chod čelných členů ze strany vládně liberální neodvratný. Nevole proti vlašským poslancůn pro jich stanovisko při branné předloze. Z Vídně, 23. dubna. Z Tridentu oznamují: »Jak povědomo, podalo 14 vlaš ských poslanců na říšské radě společnou ža- lobu na redaktora tridentského časopisu »Popolo« dra. Battista. Nyní podal naň druhou žalobu pro urážku na cti. Pří čina jest posudek, pronesený jím o vlašských poslancích pro jich chování se při předloze branné. Jmenovaný list na čelném místě včera opakoval vše ch ny své výroky proti vlašským po- slancům a vyzývá je, aby podali žalobu třetí.« Demonstrace v Uhrách. Z Pešti, 23. dubna. Z Kološe ozna- mují: Včera v noci se všech kasáren a vo- jenských budov byly strženy orly a poma- zány. Vojenské úřady nařídily, aby se vy- věsily opět, avšak četní živnostníci odepřeli součinnost, obávajíce se pronásledování. Po pachatelích se patrá.

V Záhřebě se demonstrace opakovaly. Pronásledování časopisu »O bzor«. Z Vídně, 23. dubna. O nových demon- stracích v Záhřebě došly zprávy nepřímé ze Štyrského Hradce. Demonstrace podle tele- gramů těch se opakovaly. Všechny telegramy o nich však byly zadrženy. V pondělí av úterý večer se shlukl velký dav. Vyslána byla proti němu policie a četnictvo. Při srážce mezi demonstranty a policií byl chef dete- ktivů Pučkar, osoba velmi nenáviděná, těžce zraněn. Věznice jsou přeplněny. Mnoho žen jest uvězněno. Zvláště příkře nakládá se se zurnalisty opposičními. Při zatčení redaktora »Obzoru« došlo ke scénám, jaké byly nedávno při stejném případě v Německu. Vrchní redaktor Pasarovič a redaktor dr. Heimerl byli spoutáni a četni- ckou stráží vedeni do věznice. Byli zatčeni pro vyzývání poslanců opposičních, aby se tito postavili v čelo ruchu a zasadili se o porážku bána. Zatčena byla také paní Z- gorková, která jediná vedla redakci jme- novaného listu. Jest to spisovatelka chor- vatská, jejíž drama nedávno dosáhlo pěk- ného úspěchu. Redigovala obor »Politika uherská«. Následkem jejího zatčení byla celá redakce vržena do žaláře. Patrně mělo takovým způsobem znemožněno hýti další vydávání listu.

FEUILLETON. Simnlanti. Povídka A. P. Čechova

Vdova generála Marfa Petrovna Pěčonkinová čili jak ji mužíci zovou Pěčončicha, deset let už provádějící praxi homeopatického léčení, jed- noho z květnových úterků ve své pracovně při jímá nemocné. Před ní na stole nachází se lékár nička homeopatická, kniha i počítadlo homeo- patického lékarnictví. Na stěně ve zlatých rám- cích, za sklem visí listy jakéhosi petrohradského homeopata, dle mínění Marfy Petrovny, vele- znamenitého, pak podobizna otce Aristarcha, je muž povinna je hlubokou vděčností za svoje za- chránění vyléčení strašné allopathie i poznán pravdy. V předpokoji sedí a čekají pacienti, vět- ším dílem mužíci. Všichni, kromě dvou — tří. bosi, protože generálová nařídila, aby boty, ne- příjemně zapáchající, nechávali na dvoře. Marfa Petrovna přijala už deset nemocných a volá jedenáctého. — Gavrila Gruzdl Dvéře se otvírají a místo Gavrily Gruzda vchází Zamuchryšin, soused generálové, zchudlý statkář, malounký stařeček, se zanícenýma oči ma, maje pod pažím dvorjanskou čepici. Stav hůl do koutu, blíží se ke generálové i mlěky kleká před ní na jedno koleno. — Co děláte! Co děláte, Kuzmo Kuzmiči — diví se překvapená generálová. — Pro bůh — Dokud žíti budu, nevstanu! — prav Zamuchryšin, líbaje jí ruku. — Nechť všichn lidé vidí, že tu klečím, náš anděli strážný, dobro- ditelko pokolení lidského! Ať si! Před tou dobro- ditelkou vílou, která vrátila mi život, ukázala cestu pravdy, i osvítila můj skeptický rozum, chci nejen klečeti, ale i do ohně pro ni půjdu,

dárkyně zdraví zázračná, matko sirot i vdov! Já se uzdravil! Jsem vzkříšen, ty čarodějko! — Jsem ráda... velice ráda... potě šena... tlumeně mluví generálová, zardívajíc se rodostí. — Jest velmi příjemno, to poslouchat. Posaďte se, prosím! Ale minulý úterek jste přece byl ještě tak těžce nemocen! — Ba, a jak nemocen! Strašno vzpome nout! — praví Zamuchryšin, sedaje opodál. — Všechny části těla byly ochromeny pakostnicí Po celých osm let jsem se trápil, klidu neměl .. Ve dne, v noci, dobroditelko moje! Léčili mne doktoři, professoři, až do Kazaně jsem jel, i moř- ským bahnem jsem se léčil, různé vody pil a čeho všeho jsem zkoušel! Celé jmění své jsem proléčil, matuško — krasavice. Doktoři, ti m nemoc jenom zhoršili tím, že mi ji vehnali do vnitř. Vehnat, vehnali a vyhnat, na to jim vědo- rostí nestačilo... Jen peníze rádi berou, lupiči a co se týče lidského blaha, starostí si nepřipou- štějí. Předepíší nějaký lektvar, a člověk aby to pil. Kdyby nebylo vás, náš anděli, byl bych dnes už v hrobě! Přišed od vás minulý úterek. dívám se na pilulky, jež jste mi tehdy dala, i my slím si: „Ty mi asi sotva pomohou! Což byly by tyto skoro neviditelné kuličky s to, vyléči moji ohromnou, zastaralou nemoc?“ Myslím s. tak, já málověrný; však když užil jsem pilulky — okamžitě! jako bych ani nemocným nebyl nebo jakoby nemoc se mne byla spadla. Žena pohlíží na mne a nevěří: „Snad to ani ty nejsi!“ povídá. — Poklekli jsme spolu před obrazya vroucně jsme se modlili za našeho anděla: „De jí, bože, všeho toho, co my pro ni cítíme a ji přejeme!“ Zamuchryšin utírá si rukávem oči, vstává se židle a snaží se opět pokleknout na jedno ko- leno, ale generálová toho nedopouští, nutíc ho aby se posadil.

— Ach, mně neděkujte! praví, celá čer- vená radostí, hledíc zaníceně na podobiznu otce Aristarcha. — Ne mně! Jsem jenom poslušným nástrojem. .. Vskutku zázraky! Zastaralá, osmiletá pa- kostnice vyléčena jedinou pilulkou! — Ráčila jste mi dát tři pilulky. Jedné z nich užil jsem v poledne — a okamžitě! druhé večer, a třetí příštího dne — a od té doby ani zmínky! Ani mne nikde nepíchlo! A víte-li pak, že k smrti jsem se připravoval, synovi do Moskvy jsem psal, aby přijel! Vnukl vám to Pánbůh, dár- kyně zdraví! Teď, hleďte, chodím, a jako v ráji. .. Minulý úterek, když jsem byl u vás, pokulhával jsem a teď mohu i se zajícem o závod... Mám síly ještě na sto let živobytí. Jediná jen vada — chudoba naše. Jsem teď zdráv, ale nač mi to zdraví, nemáme-li co jíst? Nouze nás trápí víc než nemoci... Na př. tohle... Teď je čas za- sévat oves, a jak ho zasít, není-li semene? Bylo by je třeba koupit, a peněz ... ovšem, kde by- chom vzali peníze . .. — Já vám dám ovsa, Kuzmo Kuzmiči ... Seďte, seďte! Tak jste mne dnes potěšil, takovou radost mi udělal, že ne vy, ale já, vám mám děkovat! — Radosti naše! Stvořil Pánbůh takovou dobrotu! Radujte se, matuško, pohlížejíc na dobrodiní, která udělujete! A hleďte, my hříš- níci, nemůžeme se z ničeho podobného rado- vati... Jsme lidé nepatrní málodušní, zbyteční. .. chamrad... Máme jenom titul šlechtický, ale ve hmotném ohledu jsme těmitéž mužíky, ano, hůře... Bydlíme v domech kamenných, ale nie to není lepšího, protože je střecha promoká, teče do vnitř... Nemáme ani zač střechu opravit. — Já vám dám k opravě střechy tenkých prken, Kuzmo Kuzmiči. Zamuchryšin takovým způsobem vyprošuje