ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 07942d90-6748-11dc-912f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 29 celkem · entity: person 130, place 142, work 12, org 18
1 masthead
30. prosince 1900.
2 masthead
I. Příloha „Národnich Listů-
3 masthead
k čislu 359.
4 masthead
Strana 13.
5 article
1. Město Praha, Karlín a Smíchov: Václav Březnov ský, rukavičkář v Praze. Okresy soudní: Mladoboleslavský, benátecký, turnovský, českodubský, mni- cho-hradištský, bělský, mělnický, roudnický, libochovický, velvarský, karlínský a brandýsský: Ferdinand Šrámek, dělník v Lounech. 3. Jičínský, novopacký, hořický, novobydžovský, chlumecký, poděbradský, královéměstecký, nymburský, libáňský, sobo- tecký, semilský, železnobrodský, lomnický a jilemnický Jesef Doležal, hostinský a starosta města Lomnice nad Popelkou.
Březnov Šrámek Jičínský Jesef Doležal Praha Karlín Smíchov Louny Lomnica nad Popelka
6 article Okresy soudní:
Okresy soudní: 1. Karlínský, vinohradský, žižkovský, brandýsský, jilovský, če- skobrodský, černokostelecký a říčanský: Dr. Servá Heller, spisovatel v Praze. 2. Smíchovský, zbraslavský, unhošťský, kladenský, berounský, rakovnický a křivoklátský: Václav Krumbholz, rolník v M. Čičovicích. 3. Roudnický, libochovický, lounský, mělnický, slanský, vel- varský a novostrašecký: MUDr. Edvard Grégr v Praze. 4. Příbramský, dobříšský, hořovický, zbirovský a rokycanský: František König, rolník v Krašovicích. 5. Kolínský, kouřimský, poděbradský, královéměstecký, novo- bydžovský, chlumecký a nechanický: Jan Barták, rolník v Kališti.
Heller Krumbholz Roudnická MUDr Grégr König Barták Praha
7 article Praha:
Praha: Staré město: Qnido Bělský, stavitel v Praze. 2. Nové město: Dr. Ferdinand Pantůček, rada zem. soudu v Praze. Malá strana, Hradčany, Josefov, Vyšehrad a Holešovice- Bubny: Jan Kaftan, inženýr v Praze. Dále města: Karlín, Smíchov: JUDr. Josef Kaizl ve Vídni 5. Slané, Louny, Kladno, Nové Strašecí, Unhošť, Velvary a Rakovník: Věnceslav Hrubý, rada zemského soudu v Opavě. 6. Příbram, Březové Hory, Hořovice, Beroun, Hostomice, Dobříš, Radnice, Rokycany a Blatná: Ignát Hořica, spisovatel v Praze.
doktor Pantůček Kaftan JUDr Kaizl Hrubá Hořica Praha Hradčany Josefov Vyšehrad Holešovice Bubno Karlín Smíchov Vídeň Slaný Louny Kladno Nová Strašecí Unhošť Velvary Rakovník Opava Příbram Březová Hora Hořovice Beroun Hostomice Dobříš Rokycany Blatná Qnido Bělský
8 article
andidátní listina.
9 title
A. Všeobecná třída voličská (V. kurie). Volb
10 article Království české:
Království české: 4. Královéhradecký, novoměstský, opočenský, náchodský, česko- skalický, úpický, polický, jaroměřský, nechanický, pardubi cký, holický, chrudimský a nasavrcký: Váelav Formá- nek, majitel domu a usedlosti v Králové Hradci. Litomyšlský, poličský, hlinecký, vysokomýtský, skučský, rych- novský, kostelecký nad Orlicí, žamberský a ústecký nad Orlicí: František Jiránek starší, dělník v Praze. Čáslavský, haberský, chotěbořský, přibyslavský, německo- brodský, humpolecký, polenský, štocký, ledečský, dolnokralo- vický, kutnohorský, uhlířsko-janovický a přeloučský: Filip Bečvář, hostinský v Humpolci.
Jiránek Čáslavský Bečvář Hradec ústecký nad Orlice Praha Humpolec kostelecký nad Orlice Váelav Format
11 article B. Venkovské obce. Volba dne 5. ledna
B. Venkovské obce. Volba dne 5. ledna 6. Mladoboleslavský, benátecký, nymburský, turnovský, mni- cho-hradišťský, libáňský a sobotecký: Vilém Teklý, ře- ditel hospodářské střední školy v Hracholuskách. 7. Jičínský, novopacký, hořický, jilemnický, vysocký, semilský, železnobrodský a lomnický: Heřman Janda, rolníka okresní starosta v Budohosticích 8. Královéhradecký, jaroměřský, novoměstský, opočenský, ná- chodský, českoskalický, úpický a polický: MUDr. Jan Dvořák, lékař v Opočně. Rychnovský, kostelecký n. O., žamberský, ústecký n. O. vysokomýtský a skučský: František Hovorka, rolník v Německé Rybné. Chrudimský, nasavrcký, hlinský, pardubický, holickýa přeloučský: František Udržal ml., rolník v Dolní Rovni
Vilém Teklý Jičínský Heřman Janda MUDr Dvořák Hovorka Udržal Opočeň Dolní hospodářský střední škola v Hracholusky
12 article C. Města. Volba dne 10. ledna 1901.
C. Města. Volba dne 10. ledna 1901. 7. Mladá Boleslav, Turnov, Mnich. Hradiště, Bělá, Lysá, Mělník, Brandýs n. Lab., Roudnice a Mšeno: Ervín Špindler starosta města v Roudnici. Kolín, Poděbrady, Kouřim, Černý Kostelec, Jílové, Benešov Nymburk, Č. Brod a Sadská: JUDr. Josef Fořt, tajemníl pražské obchodní a živnostenské komory na Kr. Vinohradech Jičín, Sobotka, Dolní Bousov, Nový Bydžov, Chlumec Jilemnice, Lomnice nad Popelkou a Nová Paka: Jindřich Maštálka, městský tajemník v Sobotce Král. Hradec, Náchod, Nové Město n. Met., Dobruška, Král Dvůr, Jaroměř, Josefov a Hořice: JUDr. František Sláma, rada zem. soudu v Brně. Pardubice, Holice, Choceň, Přelouč, Vysoké Mýto, Zamberk Rychnov a Kostelec n. Orl.: Josef Sokol, učitel v. v v Praze.
Špindler JUDr Fořt Maštálek Král Sláma Sokol Mladá Boleslav Turnov Bělá Lysá Mělník Brandýs Roudnice Mšeno Kolín Poděbrady Kouřim Černá Kostelec Jílová Benešov Nymburk Č . Brod Sadská Sobotka Dolní Bousov Nová Bydžov Nová Paka Hradec Náchod Nová město Met Dobruška Královský Dvůr Jaroměř Josefov Hořice Brno Pardubice Holice Choceň Přelouč Vysoký Mýto Orlický Praha živnostenský komora Chlumec Jilemnice Lomnica nad Popelka Zamberk Rychnov
13 article
dne 3. ledna 1901
14 title
1901.
15 article
7. Kolínský, kouřimský, českobrodský, černokostelecký, říčan- ský, vinohradský, žižkovský, jílovský, benešovský, neveklov- ský a vlašimský: Václav Karbus, ředitel nemocenské pokladny nového obchodního gremia v Praze. Táborský, mladovožický, soběslavský, pelhřimovský, pacovský, počátecký, kamenický, sedlčanský, sedlecký, votický, milevský bechyňský, vltavotýnský, hlubocký, lišovský, veselskýa lomnický: Vojtěch Holanský, majitel hospodářství v Če- ských Budějovicích. Písecký, mírovický, vodňanský, netolický, strakonický, ho- ražďovický, volynský, sušický, blatenský, březnický, pří- bramský a dobříšský: František Kratochvíl, zámečník na Žižkově.
Karbus Táborský Vojtěch holanský Kratochvíl Praha sedlecký votický milevský ský Budějovice Žižkov
16 article
Čáslavský, haberský, kutnohorský, uhlířsko -janovický a chotěbořský: JUDr. Bedřich Pacák, advokát v Kutné Hoře. Německo brodský, humpolecký, polenský, přibyslavský, le- dečský, dolno-kralovický a vlašimský: JUDr. Edvard Brzorád, okresní starosta v Německém Brodě. Táborský, mladovožický, soběslavský, pelhřimovský, pacovský počátecký a kamenický: JUDr. Hynek Lang, majitel mlýna a hospodářství v Táboře. Sedlčanský, sedlecký, votický, milevský, bechyňský, bene- šovský a neveklovský: Karel Loula, rolník v Dnespekách. Plzeňský, blovický, kralovický, klatovský, planický, přeštický a nepomucký: JÚDr. Emanuel Dyk, advokát v Plzni. Budějovický, lišovský, trhosvinský, hlubocký, třeboňský. veselský, lomnický, vltavotýnský, netolický a vodňanský: Václav Dvořák, rolník v Podeřišt Čáslav, Kutná Hora, Chrudim, Heřm. Městec a Golč. Jeníkov JUDr. Josef Herold, advokát na Král. Vinohradech. Litomyšl, Polička, Ústí n. Orl., Česká Třebová, Chotěboř Skuč a Hlinsko: JUDr. Boleslav rytíř Plaček v Kutné Hoře. Tábor, Pacov, Kamenice n. L., Pelhřimov, Německý Brod Polná, Humpolec a Přibyslav: Dr. Karel Kramář, maj. továrny v Libštátě. 15. Třeboň, Jindř. Hradec, Soběslav, Počátky, Týn n. VIt., Lišov, Trhové Sviny, Netolice a Vodňany: Vilém Ryba, redakton v Praze. 16. Písek, Domažlice, Klatovy, Sušice, Strakonice, Horažďovice a Volyň: PhDr. Vilém Kurz, professor české reálky v Praze. Plzeň: František Schwarz, ředitel kanceláře okresního zastupitelstva v Plzni
Čáslavský JUDr Pacák Brzorád Táborský Lang Loula Dyk Dvořák Jeníkov Josef Herold Král Plaček doktor Kramář Ryba PhDr Kurz Schwarz Kutná hoře Německo německý Brod Tábor votický milevský bechyňský Plzeň Čáslav Kutná Hora Chrudim Městec Litomyšl Orlický Český Třebová Chotěboř Hlinsko JUDr . Boleslav Pacov Pelhřimov Polná Humpolec Přibyslav Libštát Třeboň Jindřichův Hradec Soběslav Lišov Sviny Netolice Vodňany Praha Písek Domažlice Klatovy Sušice Strakonice Horažďovice Volyň ledečský
17 article Školská hlídka.
Školská hlídka. České a německé učebnice dějepísné Podává Frant. Hrnčíř. Mezi českými a německými učebnicem dějepisnými jest hlavní rozdil, že německé učeb nice vždy a všude mají na zřeteli utužiti ně meckou národní myšlenku a vzněcovat v mládeži národní hrdost a pýchua přemrštěnou, kdežto české učebnice — čin pravý toho opak. Avšak nejen to. Jaký mrazivý, chladný uvadlý, mrtvý tón a klid vane z dějepisné učebnice české, již německy sepsal X, do č štiny přeložil Y a pro měšťanské školy zpra coval Z! Jeden to smažil, druhý vařil, třet pekl — neni tedy divu, že jídlo není ani mastn ani slané. Naproti tomu — jak svěží, milý. čerstvý, šťavnatý duch věje z německých učebnie, jako na př. z oně, již sepsal Ignác Penners- torfer, učitel při cvičné škole městského paeda- gogia ve Vídni! Zde jediný muž, učitel školy národní, napsal dílo, se stanoviska německého zajisté výborné, mládeži přiměřené, obšírné, po německé upřímně, ba — správněji řečeno — po německu neomalené. Neohlédal se ani v pravo, ani v levo, ani v před, ani v zad, ne- třásl, nechvěl a nezkoumal každičké slovíčko jako ten »český« universitní nebo gymnasijn professor neb učitel, neb ředitel měšťanské školy, jenž piluje, hobluje a ořezává jako žid dukáty každý článek, každou větu, každé slůvko jen aby co nejnevinněji vypadly a nikde prot ním nebylo námitek, aby pan Friedrich Tempsky měl pak se schválením ještě větší pohodlí, než je tak jako tak má. Do té doby, nežli jsem četl dějepis Pennerstorferův pro německé školy měšťanské, nevykládal jsem tak ve zlé spisova telům českých dějepisů jejich »opatrnost«, maje za to, že jest jí třeba. Ale přečet onu ně- meckou knihu, musím opatrnost tu u Čechů zazliti, když vidím, že Němec nemusí ohlíže se na nic. Či by i tu platil dvojí loket —?
František Hrnčíř Penners Tempsky Pennerstorferův Čecho Němec Vídeň učitel škola národní
18 article
Nepočíná sice tento německý dějepis jako druhdy pověstná Welters Weligeschichte, kteréž užívalo se na realkách a jež mluvila o Žižkovi jako českém vůdci loupežnickém: »Als der böhmische Räuberhauptmann Johannes Zizka...« atd., naopak, německá tato učebnice má pro dobu husitskou lepší porozumění, nežli č ešti sestavovatelé dějepisův. Ale s jakou nenávisti a pohrdavosti uči se německé děti již v útlém věku pohližeti na Čechy a Slovany z knihy, ministerstvem schválené, kterak mluví se tu o událostech a králích českých, jak kritisují a posuzují se v ní jednotlivé věci a osoby česk a slovanské — čehož i jen nepatrný náběh v české knize marně bychom hledali — o tom svědčí následujících několik výňatků. Počněme třebas s nešťastným naším Ota- karem, o kterém tu čteme jakď o knížeti ně- meckém (!), jenž nejvíce říšských statků dosáhl svou duší hrdou po německé koruně toužil chudého hraběte Rudolfa poslouchati nechtěl, až tento ukrotil pýchu krále českého a jeho synu Václavu dal v užívání za léna (!) Čechy a Moravu: »Er (Rudolf) forderte daher alle Güter und Rechte zurück, welche dem Reiche in jener Zeit entzogen worden waren. Unter den deutschen Fürsten besasz keinerso viel Reichsgut, als Otakar von Böhmen ..
Žižek Zizka Ota Rudolf Václav Otakar on Böhmen Als Čechy Morava Güter und Recht zurück
19 article
r hatte selbst nach der deutschen Krone ge- strebt und konnle in seiner s tolzen S aale den Gedanken nicht ertragen, einem armen Grafen, wie er Rudolf nannte, gehorchen zu müssen . . . . Diese Entschlossenheie beugte den Stolz des Böhmen- königs. Er unterwarf sich . . . Nac dem glücklich errungenen Siege begab sich Rudolf nach Böhmen und belehnt Ottokars Sohn Wenzel mit Böhmen un Mähren....« Tak nešetrně, neurvale a ne- pravdivě vyslovuje se schválený německý dě- jepis pro děti o našem králi, jehož jedinou skutečnou vinou bylo, že podporoval předky našich krajanův a důvěřoval ošemetným Něm cům, kteří byli jeho úhlavními nepřáteli. Zda se, že pan Pennerstorfer místo v nestrannýeh dějinách čerpal látku v divadelních kusech. jako na př. ve Franz Grillparzerově »dramatu« o štěstí a konci krále Olakara »König O t to- kars Glüek und Ende«; skoro čekáme. že jako v tomto kuse také v knize pro děti o Pennerstorfera bude klečeti pokořený Otakan u nohou svého odpůrce! Gindely ve svém če- ském dějepise pro školy měšťanské píše: »Ru- dolf shledal, že Přemyslu Otakarovi uloži příliš mirné podmínky.« Člověk se až za- chvěje při té cynické lži. Otakar musil se zří úplně a bez výjimky Rakous, Štyrska, Korutan, Krajiny, Vindické marky, Chebu a Pordenony. musil svým nepřátelům a zrádcům odpustiti, děti své zasnoubiti, své dědičné země v léno přijati. Avšak ani to nestačilo: »Král český mě býti snížen na německého mana, císaři k neob- mezeným službám býti zavázán, vzdáti se moc nad zrádnými Vítkovici, jež císař »svými milým a věrnými služebníky českými« nazýval .. A o tom o všem praví česká učebnice našim dětem, že to byly »příliš mírné podmínky«l Máme prý také Karla IV.; tak alespoň jmenují jej české učebnice. Známe jen Karla I.
Rudolf Pennerstorfer Grillparzerův König Gindel Přemysl Otakar Otakar Karel Iva Německo Rakousy Štyrsko Korutany Cheb Stolz desátník Böhmen Böhmen und belehnt Ottokars Sohn Wenzel mit Böhmen uno Mähre
20 article
Co o něm povídá německá školní schválená kniha pro děti? Hezky neomaleně ho líčí jak otčíma Němeska, jenž zneužíval svého ducha své důstojnosti pro Čechy, kde založil 1348 první německou (l) universitu: »So segensrelch sich auch Karls Thätigkeit für Böhmen gestal- lele, Deutschland zog aus seinem schöpferisehen Geiste nur wenig Gewinn; denn Karl benützte die Kaiserwürde nur dazu, für den Glanz und die Grösse seines Erblandes desto nachhaltiger wirken zu können. Daher nannte ihn schon Kaiser Maximilian I. »Böhmens Vater, aber Deutschlands Erzsticfvater.« Karl hat diese Bezeichnung auch verdient . . . .« Jak by to dopadlo, kdyby o některém panovníku byl v české učebnici obrácený posudek? Když člo- věk čte, že Karel »gründete im Jahre 1348 zu Prag die erste deutsche Universität« zdá se mu, jakoby měl před sebou nějaký chebský nebo liberecký Volkszeitung anebo sněmovní řeč rektora německé university v Praze, a nikoli schválenou učebnici pro děti. Vácslav IV. ovšem podlehl lenosti a pijáctvi (!): »verfiel in Träg- heit und Trunksacht.« V jeho době počalo se tvořiti nové sdružení náboženské: »Damals be- gann sich im Czechenvolke eine neue Glaubengenossenschaft zu bilden.« Hleďme, »Cze- chenvolk«! Od kdy je to úřadní název če- ského národa v německé řeči ? Gindely-Vávra v učebnici pro česke školy měšťanské, II. díl, str. 58 o Husovi píše
Němeska Karl Karel Praga Vácslav Iva Gindel Vávra Hus Čechy Praha Böhmen Vater Deutschlands Erzsticfvater Thätigkeit für Böhmen Glanz und die Grösse seine Erblandes Kaiser Maximilian I
21 article
na 5 (!) řádcích, ve III. díle ještě stručněji á o válne husitské je tam pouze 10 řádkův není v nich ani jmena Žižkova nebo Proko- pova! Jest věru podivuhodno, jak se z války husitské Žižka a s ním i oba Prokopové mohl úplně ztraliti! Rovněž vypadl tam Komenský, o němž ve II. díle není ani slova, ačkoli Luthe- rovi a Kalvínovi jsou věnovány zvláštní články; patrně Luther a Kalvín jsou méně nebezpeční a českému národu bližší, nežli Komenský. Ato bychom doporučovali českým skladatelům, aby přečetli si, co o Husovi mluví Pennerstorfer. O, kdyby rakoušti Němci měli co podobného v dějinách svých, jak by se o tom německým dětem psalo! A tu český člověk má pro Hus jen název bludaře! Snad bylo by i možnoz schválené německé učebnice přeložiti pro českou učebnici »dobu husifskou«, aby nebylo obav ani u spisovatelův, ani u těch, kteří knihy ke schválení doporučují. Pennerstorfer pojednává o době husitské na 3ly stranách; v české knize vydalo by to 5 stran a nikoliv 15 — řádkův O Husovi praví se tam, že působil požehnaným způsobem, byl hluboce učený, zbožný a ved mravně čistý život: »Huss wirkte segens- reich in seinem neuen Amte; seine tiefe Ge- lehrsamkeit, seine Frömmigkeit und sein sitten reines Leben, insbesondere aber die Gewale seiner Predigten erwarben ihm nicht nur die Verehrung des Volkes, sondern auch die Gunst des Königs Wenzel, an dessen Hofe en daher gern gesehen war.« Německý spisovate nebojí se tak jako naši posuzovati a kritisovati mluvě o sněmě v Kostnici praví, že jeho cesta k vyplnění Husova učení ukázala se posléze naprosto falešnou: »Ueber die Reform den
Žižek Komenský Kalvín Hus Pennerstorfer Němec Königs Wenzel Husův Žižkov Frömmigkeit und sein sitten reine Leben
22 article
Kirche war eine Einigkeit nicht zu erzielen der zur Ausrottung der Lehre des Huss einge schlagene Weg endlich erwies sich vollende als falsch, indem er zu blutigen und lang wierigen Kriegen führte.« — Žižka »statečný« se Němci neztratil jako Čechům; píšeť: »Die Hussiten stellten den tapíeren Johann Žižka an ihre Spitze . . .« O válce husitské III. dí dějepisu Gindely-Vávrova má 11g řádku; Penners- torfer píše o ní na 28 řádcích. Nadál nesmí ní mlčeti naše čítanky, možno poukázati na to. že totéž, co v německém znění pro německé děti 12—13leté bylo schváleno, hodí se tak pro české děti až 14leté. nh o Našim českým dějepisným knihám chyb šťáva, česká bujará šťáva, vlastenecké za- nicení, národní nadšení. Slyšme, jak v knize rakouského dějepisu píše se šťavnat a prusky nadšeně o roku 1757, kdy Francouzům a říšskému vojsku se vytýká tak pochybené vedení, že získali více hanby než slávy: »Die Franzosen und die Reichsarmee hingegen wurden so mangelhaft geřührt, dass die mehr Schande als Ruhm ernteten. Dies zeigte sich am dent lichsten in der Schlacht bei Rossbach. In dieser standen etwa 20.000 Preuszen unter Friedrieh dem dreifach überlegenen Heere der Franzosen und Reichstruppen gegenüber . . . . In gann Preuszen jubelte man über diesen Sieg Fried richs; denn alles gönnte den prahlerischen Franzosen diese schimpiliche Niederlage«. Tak píše se o spojencích Rakouska; událost tato- o níž i v učebnicích pro střední školy sotva činí se zmínka, rozšlapává se tu široce a dlouze zdá se, že i pan Pennerstorfer jest ohnivým obdivovatelem Bedřicha II. : sein eifriger Be
Žižek Němec Čecho Spitz Gindel Vávrův Penners Francouz Pennerstorfer Bedřich II Rakousko bei Rossbach Preusdit unter Friedrieh
23 title
Výkonný výbor národní strany svobodomyslné.
národní strana
24 article
wunderer Friedrichs II.« Prusové dobyli nad Ra- kušany skvělého vítězství: »einen glän zen den Sieg«. Ale, ale, pane Pennerstorfere. tak jste to snad přece neměl říei! Inu ovšem co vám potom — vždyť kniha vaše je schvá lena! Jak byste to teprve řekl o roku 1866. kdyby váš dějepis nekončil r. 1815! Škoda. byli bychom na to zvědavi, co by pan referen řekl, kdyby se byl ve vaší knize dočetl, že i r. 1866 Prusové dobyli »einen glänzenden Sieg!« Snad by to také schválil! Také germanství jeví se v knize i v líčen prvních Slovanů, o Samovi, Ottovi Velikém .. Tak jako kdosi trefně přezval naše českéčí tanky tureckými, poněvadž v nich jest více dějin tureckých nežli českých, tak Penners torferův dějepis možno nazvati germánsko-pru šáckým.
Friedrichs Prus Pennerstorfere Sam Ott Veliký Ra den Sieg Slovan
25 article
Střízlivějším je dějepis »Geschichte Oester reichs für die reifere Jugend, erzählt von Frana Kronos.« O »choulostivých« dobách českých píše celkem sympathicky. Je to zvláštní, ževe všech jazycích píše se o Češích, Husovi, Žiž kovi, Komenském pěkně a pravdivě — jen p česku nikoli v jistém druhu tisku. Bitvu na Bílé Hoře zove ovšem i Krones skvělým vítěz stvím »ein glänzender Sieg«; ale to, co po bitvě následovalo a co i mnozí Čechové zovou štěstím, nutí německého spisovatele ke slovům vážným a smutným. Aby něco podobného bylo v české knize! Hned by se dostala na index přičiněním třeba některého »českého spisovatele«. jenž sedí v kanceláři a pátrá, aby takovéto bezbožné věci ve školních knihách se neobjevo- valy. Naší mládeži není možno pověděti něco vřeleji: pak se ovšem nedivme, když mládež tato, zvláště ona od 18—24 let, namnoze po hlíží s pohrdáním na naši minulost, že vyslo- vuje se proti státnímu právu, že mluví opo- vržlivě o setlelých pergamenech, že mládeži té nic není svato, proto že byla odehována syro vátkovým, okleštěným dějepisem, že místo matčina zdroje dává se jí rozředěná cizí kaše.
Fran Kronos Čech Hus Komenský Krones Čecho Geschichte Oester
26 article
Řekl bych: Bohužel, »dosud nemáme ani jedi- ného úřadně schváleného dějepisu českého, kdyby za několik slov těch jeden učitel neby odsouzen ke ztrátě 700 K. A přece je te smutné faktum, a jest obecně známo prohlá šení jednoho z bývalých náčelníků českého školství, že český dějepis sám o sobě jak dějepis nebude nikdy schválen! Známo, jak ve francouzských školních kni- hách obsaženy jsou snahy za přísně národním ba přímo protiněmeckým vychováním mládeže »Byli jsme poraženi, poněvadž mnoho Francouzů myslilo, že minula doba vojen. Pravili, že všichn lidé mají se milovati vespolek a že vojna jest surovost, která zneuctivá lidstvo. Měli pravdu, snad nastane den, kdy vojny přestanou; ale pokud vojna je možna, dlužno se k ní chystati Němci píší a učí, že vojna je cti pro lidstvo poněvadž lidem dává příležitost osvědčovati ve liké etnosti, jako vážnost kázně, odvahu a po- hrdání smrtí. Předněji než lidstvo oni miluj svou vlast, Německo; nenávidí Francii .. . Nuše hrozné neštěstí učí nás, že nesmíme milovat těch, kteří nás nenávidí, že nade všecko především musíme milovati Francii, svoji vlast, potom teprve lidstvo . ..«
Francouz Němec Německo Francie
27 article
Tak se mluví ve škole francouzské. A náš malý národ? Má s odevzdaností očekávati, až dopadne na hlavu jeho smrticí rána? Připra- vujme se také! Dějepis vlasti je to kouzlo ten čarovný proutek, jenž otvírá dětské srdce lásce k vlasti, národnosti, rodné zemi. Čes ky dějepis, jako nejmocnější vzpružina národ- ního a vlasteneckého citu, měl by zejmena nyní, kdy cit tento všemi možnými prostředky se potlačuje, co nejvíce a nejúčinněji býti pě stován. Poněvadž v našich národních školách dějepisu věnováno jest příliš málo času (na ménětřídních pouze půl hodiny v témdni, tedy ani ne 20 hodin ročně !) a nepatrná doba t musí věnovati se ještě všem možným dějinám, ale českým nejméně, je třeba, aby každé české dítě dostalo český dějepis do ruky, aby samo mohlo se mu učiti. Proto s touhou če- káme dějepis, na jehož sepsání vypsána byla loni mladočeským klubem cena. Snad nové učebnice dějepisné, jako jsou na př. kniha Konířova a Kunstovného, postupem času přinesou úplnou nápravu onoho studeného školního dějepisectví z priv. nakladatelství Temp- ského, jenž namá ani té slušnosti, aby české knihy svého nákladu označoval českým jmenem Bedřich, neboť všude píše se Friedrich, F. Odborní učitelé pak nechť věnují bedlivou pozornost německým učebnicím dějepisným neustanou poukazovati stále na rozdíly, jaké jevl se mezi knihou německou a českou. Skladatelé nových čítanek zajistě přičiní se o to, aby nejen to, co v německé knize jest z českého dějepisu, ocitlo se v českých čítankách, ale aby tyto pře- devším v dějepisných, hojných, vroucích a dů- razných článcích byly opravdu českél
Konířův Kunstovný Bedřich Friedrich temposký
28 article
Školství v »Národních Listeche 1900. Články rozhledové: Studie o našem škol ství obecném v číslech ze dne 4. měsíce I., 18. II. 25. II., 4. III., 11. III., 25. III., 1. IV., 6. IV., 15. I Česká škola v roce 1899: 7. I., 21. I., v lednu 1900 11. II., v únoru 1900: 18. III., v březnu 1900: 15 IV., v dubnu 1900: 13. V., v květnu 1900: 17. VI. v červnu 1900: 8. VII., v červenci 1900: 5. VIII. v sronu 1900: 9. IX., v září 1900: 7. X., v říjnu 1900: 4. Xl., v listopadu 1900: 16. XII. Český práv- ník o našem národním školství a jeho učitelstv 17. VII. Články kdějinám lidového vzděla- vání, osvěty a výchovy: Idealy výchovy 20 V. Hus v dějinách české výchovy 1. VII. K oslavě dvou výtečných našich paedagogů (Šafaříka) 3. VI.a (Svobody) 10. VI. Učitel českého lidu. (Věnováno pa mátce Kodymově 1. XI. Památce Albertově 30. I Památce Vincence Prauska 11. XI., 9. XII. Ještě čtvero paedagogů 28. X.: Anglický positivista (Spencer) 18. XI., Tvůrce pruského školství (Falk) 25. XI., Hla- satel výchovy sobecké a úsobné (Nietzsche) 2. XII.
Šafařík Kodymův Prauska Spencer Falk Hla Nietzsche národní Manche Albertov Český škola 15 Iva anglický positivista
29 article
A. M. Slomšek 16. XII. a 23. Xl Výchova a učba naší mládeže v skole a mimo ni: České osady feriální 9. VI. Školní lékaři 23. XII. Zimní tělocvik 9. XII. Vyučo- vání pod šírým nebem 22. VII. O vychovávacím vyučovacím významu českých osad feriálních 27. v Nový pokus o napravení nepřirozeného vyučování zeměpisného a dějepisného 7. X. Vojákování a dě- jiny »české« v našich učebnicích dějepisných 13. VII Dějepis na školách 20. století 27. V. České a ně mecké učebnice dějepisné 30. XII. Čítanka dospíva- jícího jinocha 18. III. Školsťví obecné: Zemské úřady školnío školách v našem království 22. IV., v našem mark rabství 27. V. Neodkladná práce pro Slezsko 11. X Zprávy ze Slezska 11. XII. Hlavní data o obecném školství v království českém 22. IV., v markrabství moravském 3. VI. Náklad na obecné školství v král. českém 24. VI. Školní úřad zemský (v království) pro školní děti a jich rodiče 4. III. K zápasu české duše v Českých Budějovicích 30. VIII. Prodaná škola (7. XII.) Z Poštorné 13. v. Z Moravské Ostravy 31. VIII. — O poměrech a po-
A M Slomšek Slezsko Český Budějovice Poštorná moravský Ostrava