Ročník XXXX.

V Praze, v neděli dne 30. prosince 1900.

Číslo 359.

Nia ranní a odpol. list předplácí ae v Praze v adulni ns čtvre leta s drojí čonínko- ur ve nlialkáe kei s nlls . postouí aa měst sa dlork vois * dvojí zkali

Dnešní číslo pro Prahu je o 18 stranách. Upřímné slovo k upřímným srdcím českým! Ani celý týden nedělí nás již od za- hájení bitev volebních ve vlastech našich. k nimž hledí tentokráte přátelé jako ne- přátelé naši s nevšedním zájmem, ba na- pjetím, kteréž úplně pochopiti lze. Jednát se tu v pravém slova smyslu o státni ckou zkonšku národa českého za okol- ností nevšedně kritických. Plných čtyřicet let usilovali o to brzy lstí, brzy násilím, kterak by oblomilitu tvrdou českou hlavu a schýlili tu pevnou českou šiji před svým gesslerovským klo- boukem. Kolikráte již doufali a plesali, že se jim to podaří. Leč pokaždé naděje jejich na konec v dým se rozplvnula a lest i ná- silí jejich v tříšť se rozbilo o neporušitelnou vlasteneckou věrnost, uvědomělost a charak ternost lidu našeho. Nedal se ani hrozbami ustrašit, ani sliby obloudit, ani persekucemi nejkrutějšími zlomit. Mohli jej týrat, poku- tovat a žalařovat, vše marno: mučedník hrdinně snášel a trpěl a neodstoupil od pravdy a práva svého. Žádné pokušení žádné protivenství nebylo s to, aby z těch českých hlav vyrvalo brdý vzdor proti křivdě a ze srdcí českých věrnost k národu a svo- bodě. Naopak: čím více nás týrali, tím větším byl lid český ve svém zápalu vlaste- neckém, tím vznešenější jeho nadšení pro myslenku českou, tím nezdolnější jeho vy- trvalá věrnost a obětovnost pro ideál na- rodní.

S netajeným respektem couvali nejed- nou nepřátelé naši před touto mravní silou našeho národa, zahanbeni a plni zlosti; však nicméně nezoufali nad konečným zdarem svých obmyslů ponurých proti nám. Znali slabinu v naší české povaze, věděli o zrani- telném místě v naší hrudi: spolehali na osudnou tu naši slovanskou vadu, nepřízeň, nesnášelivost a svárlivost Čecha proti Čechu, a spolehali, že časem přec jen zvedne se odkudsi vítr, který tu jiskru nesvornosti mezi námi jim k zisku ve zhoubný požár roz- dmychá.

I sili od let ten vítr, zubožujíce neustá- lým vyčerpáváním a přetěžováním berním hmotné síly našeho přičinlivého lidu až v těch našich krásných a úrodných vlastech rabcstila se trvalá, nevypuditelná nouze. tízeň a bída hospodářská, hnětoucí rok za rokem krutěji našeho rolníka, našeho prů- myslnika a živnostníka, všecky naše třídy výrobní jako konsumující. Tylo chronické úbytě blahobytu našeho, doufali, učiní lid český nervósním, podrážděným a nevrlým. hmotná bída českého rolníka, dělníka a ř- meslníka umoří konečně ten hrdinný iden- lism národa českého, hladovící žaludek pře- hluší vznešené vzněty srdce, ve hmotně upadajících stavech a třídách trpícího toho národa ozve se pud sebezachování a to- hoto pudu bude lze šikovným agitátorům zneužit jako lučavky. která rozleptá konečně tu železnou bránu k nedobytné pevnosti české. Tak spekulovali zavilí nepřátelé a škůd cové národa našeho, tak doufali ministii vídeňští a s nimi, jak se zdá, i někteři politikové velkostatkářští, kte- rým byla a zůstala jednota národa českého pod praporem svobodo- myslné strany naší trnem v očích, jichž ideálem zůstal starý feudální stát. v němž vůle a síla národa byla paraly- sována rozdrobením národa ve stavy: šlechtický, kněžský a městský s jeho řemeslnými cechy, kdežto stav selský byl úplně vyděděn. Rokem 1848, zrušením nevolnictví a roboty, se poměry ovšem důkladně zjinačily a naši feudálové nejsou tak na hlavu padlí, aby měli za možný návrat ke starým patri- moniálním časům. Však důvtip jejich neleni

a pánové vymyslili si ideál stavovského rozleptání národu »v opraveném vydání«. Připouští i stav selský i stav rolnický ku hlasu a sedadlu ve sněmovnách, ale ni- koli prostředkem všeobecného rovného hlaso- vacího práva všeho národa, nýbrž toliko v přehradách různě oprávně- ných kurií stavovských, mezi nimiž by ovšem stavu velkostatkáv- skému bylo vyhraženo privilegium po- měrně nejsilnějšího zastoupení. tak aby vždy zůstal rozhodujícím ja zýčkem na váze ve sněmech zemských i v parlamentě ústředním. To jest starý známý politický ideál všech zpátečníkův feudálů v Evropě: aby na místě z astu- pitelstev národních, zvolených celým rovnoprávným národem, vzkříšeny byly z mrtvých znovu bývalé sněmy stavovské v opravené úpravě, s přibráním stavu selského a dělnickéhoa volby do sněmů těch aby nebyly všeobecnými, nýbrž děly se v ohradách jednotlivých zor. ganisovaných tříd a stavův společenských. Kam by to vedlo, jak by při takovém zří- zení ústavním byl opatřen život a prospěch národa našeho — o tom třistaletá pobělohorská bída naše nejvý. mluvnější vydává svědectví.

Vždyť i ty schmerlingovské vo- lební řády, pod nimiž od 40 let trpí národ náš, jsou právě zdělány na tomto principu středověkého feudalismu a národ náš od svého probuzení proti volebním řádům těm zápolil v dobrém a správném poznání, že v nich temení všechna jeho po- litická bída i poroba. A hle, dnes jest nám zápasiti proti agitaci v našem národě, která pod klamnou vlajkoueradi- kálnosti nejčervenější usiluje o vítězství tohoto německéh principu feudálního v demokra- tickém slovanském našem ná- rodě, volajíc: »Rozejděm se a roz- třiďme se dle samostatných stavův a každý stav vysílej do sně- moven sám o sobě jen zástupce ze svého spolku a sdružení: selský — sed- láky, velkostatkářský — velkostatkáře, děl- nický — dělníky, živnostenský — zivnost- níky, obchodnický — obchodniky, učitelský učitele, průmyslnický — průmyslníky, kněžský — kněze, měšťanský — měšťany atd. atd. Ano, k neuvěření a přece pravda: z takového poblouzení a zmatku u nás mohou se dnes radovati spikli a svorní ne- přátelé národa našeho; těší se, že nesili do českých niv plevel otravy nadarmo. Vidí ji vzcházeti ve zdejší straně sociálně- demokratické jako ve straně národního děl- nictva, v obou frakcích radikálních jako ve frakci agrární, i radují se nepokrytě z toho, že všechny tyto rozmanité frakce stavov- ské a politické spikly se pospolu proti národní straně svobodo- myslné, která hájí proti nim spo- lečnou, svátou a velkou vě všeho českého národa a tudíž jest jim neskonale větší překáž- ko u, než všechny ty separatistické frakce dohromady.

My však chováme pevné přesvědčení že i tentokráte škůdcové a vrazi naši splá- čou nad výdělkem a že lid náš osvěděí se i v této těžké hodině zkoušky tak ryzím, tak rozumným, tak vlastenecky rozšafným věrným jako dosud vždy a odmítne celým důrazem hlasu svého od sebe ty pokušitele a svůdce potměšilé, kteří mu prolhaně na- mlouvaji, že prý naše strana svobodomyslná nemá srdce pro lid náš selský a dělný, že prý zanedbávala jeho životních potřeb zájmův! Celá minulost, veškera desítiletá snaha a práce strany naší protestují proti této pro- lhané klevetě a pomluvě ničemné. Nemělo a nemůže míti ani rolnictvo ani dělnictvo naše nikdy u přímnějších účinnějších přátel a zastanců, nežli mělo v posavadních poslancích našicha v tisku našem. Proč zápasíme za samostat- nost vlasti našich? Proč v zápasu tom ne- ulevujeme přes všechny útrapy a protiven- ství? Poněvadž z celého srdce svého, z celé duše své toužíme, abychom vydobyli v še mu svému lidu, celému národu našemu, všem jeho příslušníkům vytoužený blahobyt, jaký štědři národům pouze skutečná jejich svoboda. Všem našincům aby bylo blaze ve vla stech našich, rolíku jako průmyslníku, živ nostníku jako elníku našemu, toť nás cíl jediný a ustavičný, k tomu soustřeďm všickni své síly a zvítězíme. Roztříštíme-li se však na zne- svářené frakce, třídy a sta vy, — pak běda nám všem, pak budeme zmoženi porobeni a zahubení přemocí nepřátel my Čechové všickni. O to se vede boj v nastávajících bit vách volebních. Možno-liž, aby zdravý cit rozum český nepostihl jeho dosahu nesmír ného, aby v den voleb posvátný oheh vla- stenectví a idealismu českého a uhasl po ni- vách českých plazil se trudný dým bratro- bojství Kainova? Nikoliv, národ český se nezapomene sám nad seboul

Listy z rakouské obchodní politiky. Rakouský (recte »cislajtánský«) průmysl neměl však jediného nepřitele v obchodních smlouvách. Ještě jsou v živé paměti stesky výtky ankety ku zjištění příčin úpadku našeho průmyslu, pořádané pražskou obchodní komorou 14.—19. března 1898 a patrno z nich, že by si průmysl dovedl pomoci, kdyby mu nebyly zrovna úmyslně doma podráženy nohy. Prů- mysl rakouský začal se pevně zakotvovati n trzích balkánských, otevíral si Rusko a Výcho dobrotou svých výrobků. Speciálně v Čechách vyrostly nové průmysly s utěšenými vyhlídkami cukrovarnictví, rukavičkářství, strojnictví a pod — ale naděje opadaly, juvadly. Rakouská výroba průmyslová z trhů vydo- bytých ustupovala, ale nejen to : ztrácela i trhy domácí a sice v odvětvích, která mohla u nás značně vykvésti. Stouplť ně- mecký dovoz na rakouské trhy: 1899 1891 q za mill. al. q za mill.zl. papíru. . 17.352 12 47.545 21 koží a výrb. koži 16.004 75 22.356 103 železa a tovar. zel. 516.015 78 965 348 123 nástrojů (pro vše- obecné potřeby) 1.299 1.4 3.834 37 chemických látek 242.211 2.6 490.965 3. chemick. tovarů . 54.355 5.8 90.907 8 . 3 Z průmyslů uvedených jediný chemický neměl soupeře ve výrobě domácí, leč ve všech ostatních připadech dál se stoupající dovoz na úkor průmyslu našeho. Ekvivalentem měl býti vývoz obili, dříví a uhlí — jak málo cenným, vyložili jsme v předešlém článku. Rozumí se samo sebou, že vytlačování na trzích domácích bylo provázeno současným postupem némecké soutěže s uvedenými prů- mysly našimi na trzích zahra- ničních. Tak na př. obnášela vývozní cena rukaviček: roku 1870 3,309.000 zl. roku 1890 . . . . 14,035.000 zl. roku 1898 5,000.000 zl.

Při psacím papíře jeví se stav tentc následovně (pro vývoz do Německa) r. 1893 vyvezeno 13.410 a r. 1898 vyvezeno 2546. A stejné poměry jeví se i v ostatních o- větvích. Jest tedy billance obchodních smluv z r. 1892 pro nás a zvláště pro král. české roz- hodně nepříznivou. Nebývá vždy vhodno ne- úspěchy vlastní dotvrzovati spokojeností strany druhé, však po mluvě cifer jsou pro škodlivost obchodních smluv pro nás význačna slova do- brozdání vratislavské komory obchodní ze dne 9. července 1895: »Obchodní smlouva s Ra- kousko-Uherskem vyhovuje plně všem požadav- kům, jež lze klásti na smlouvu podobnou.« Ale rány ty nejsou ani polovinou ztrá ostatních. Rakouská politika balkánská nepatřila ni- kdy k skvělým stránkám naší diplomacie, její jedinou útěchou může býti, že rakouská bal- kánská politika obchodní byla ještě horší, vždy a ve všem. A co ještě smutnější: vina toho spadá jen a jen na vedení této politiky. Balkán byl přirozeným odbytištěm R- kouska. Nebylo jen to kulturně politickým po- sláním Rakouska na Balkáně, aby bylo hrází proti barbarismu Turecka — bylo historil i ži- votem povoláváno, aby se stalo nositelem kultury západu na východ, bohužel, že nechtělo býti povoláno. Bosenská politika jest posledním ka- menem na hrobě nadějí, Balkánem v Rakousko kladených.

Politická emancipace národů balkánských děla se proti Rakousku, jich emancipace ho- spodářská od Rakouska děje se na prospěch států jiných. Německá dynastie na trůnu rumun ském byla pro Rakousko chybou větší nežse v prvé chvíli zdálo. V r. 1882 účastnilo se Rakousko na trzích rumunských 50%, r. 1885 459. V r. 1897 klesl jeho podíl na 27.169. Vítězem bylo Německo. V Srbsku uhájil rakouský průmysl své postavení dosud nejlépe. Ač i zde klesl (r. 1887 připadalo na Rakousko 75.3%, všeho srbského dovozu) na 55.9 (1898), jest i tento stav značně příznivý; však lze čekati na určito, že milanovština nezůstane bez nepříznivých ná- sledků i na poli hospodářském. Z trhů srbských vytlačovalo nás — Německo. Úbytek tento má i jinou smutnou stránku; dokazuje, že Rakousko stává se stále více více průvoznou zemí vítězícího průmyslu německého. Vyvozovati závěry z tohoto fakt bylo by, tuším, nadb ytečno, Že bulharské trhy otevřely se na náš úkor průmyslu a obchodu anglickému, jest známo s dostatek. Stačí, uvedeme-li, že 41.8 účasti rakouské na bulharském dovozu r. 1891 kleslo na 303 r. 1898. Příznivějšími jsou výsledky co do evrop- ského Turecka a Řecka. Co do prvého stoupl rakouský dovoz z 16.2 mill. zl. r. 1891 na 31.3 mill. zl. r. 1898, ve druhém z 3 mil. zl. r. 1891 na 5.6 mill. zl. r. 1898. Tyto pří- znivé výsledky však jsou značně zatlačeny uza- vřením Malé Asie našim výrobkům. I zde snad by ještě nyní mohl rakouský obchod alespoň něco vydobyti — pan Stitler podal mnohé cenné pokyny — obávám se, že však vzbudí se akce, až bude pozdě.

Takové jsou výsledky rakouské politiky bal- kánské a takové důsledky přátelství obchodního s Německem. Že Německo jest dobře vědomo svých cílů, důkazem toho, že jemu zdá se celní unie nutným závěrem tohoto úpadku Rakouska. Na ruských trzích jest stav pro nás příznivý. Obchodní billance rusko- rakouská zračí se v těchto číslech: dovoz vývoz mill. zlatých 27.9 17.8 29.2 1891 1894 32.2 68.2 Jak ale zcela jinak a skvěleji by vypadla tato billance pro nás při upřímném, přátelském styku s Ruskem! Ve vývozu do Ruska převlá- daly stroje a nástroje hospodářské — a přece mohli jsme býti také dodavateli rostoucího prů- myslového ruchu ruského. Přenechali jsme — vlastné byli rakouskou politikou nuceni přene- chati tuto výnosnou jistě roli Německu, Angli a Francii. Vedle Ruska byly uherské trhy našimi prvními odběrateli a jsou ponejvíce dosud. Na jak dlouho? Energická snaha uherských vlád o hospodářskou emancipaci, jež jest jen důsled- kem emancipace politické, má dnes již dosti pěkné výsledky. Nezasahají ještě pronikavě o našeho stavu výrobního, leč lze se nadíti brz- kých nepříznivých pro nás zjevů. 1898

V drebném prodeji pslata.. . . . . ka sh ve mlialkách na voskovi anní čslo. . . . . . . . e tápelekat Inseraty platí se kokově saple rielelaesni iserty pmdplnb tursrm vrbnna rea koenja- Bukopiny se nevraeni

Co do jednotlivých průmyslů, lze vedle železářství a uvedených již odvětví mluvitio úspěchu lnářského průmyslu (v Italii), sklářství, výroby nábytkové (zvláště z ohýbaného dřeva), porculánu, železných drátů, hudebních nástrojů, ozdobnictví, výroby klobouků (pro Švýcary), šatu a hospodářských strojů. V rámci této široké politiky tohoto soustát vyvíjí se náš český průmy sl. Jest dosud mlád a jeho úsilí prozatím nese se zvlásta k opanování českého trhu v zemích koruny české. Jeho rozvoj jest konečným kamenem na- budově našeho obrození a s ním zároveň ře- šení velkých otázek sociálních: maloživnosten- ské, zemědělské, dělnické.

Jsou proto také úkoly českého průmyslu složitější než u národa jiného. Jeho vítězný rozvoj bude i rozvojem národním, jeho úpadek může vrhati temné stíny do našeho boje. Ne- třeba pro to daleko důkazy hledati: »Naše Doba« přinesla pěkné pojednání z péra p. Zá- sadského o hospodářském stavu našeho Pod- krkonoší. V něm pochopeno, co značí český kapitál organisovaný v pevném průmyslu pro zachování krajů oněch pro naši věc národní, ba pro náš národ! Do ruchu voleb a hluku boje píšeme tyto rádky. Nechť aspoň trochu podnítí hospo- dářské uvažování. Není jen in politicis nepříz- nivým stav Rakouska — jeho výrobní a ob- chodní vyhlídky nejsou růžovy, ba skoro ani polotemny: ješté několik let toho stavu a přijde chvíle těžkého sůčtování.. . V brzké budouc- nosti bude se řešiti nejen otázka politiky, ale otázka hospodářského rozvoje. Jest obé pro nás stejně důležito. Jedno druhým se doplňuje podporuje. Nové dráhy české politiky musí býu založeny pevným, jasným vědomím hospodář- ského našeho úkolu. Do českých myšlének — těžkých a váž- ných — musí vniknouti i úvaha, jak nám žii hospodářsky. Naše politická organisace musl býti dobudována hospodářskou organisací. A ne- zapomídpjme při všem, že náš úkol a naše. dějinné poslání nás brzy povede přes M or avu a Slezsko na Slov ačt

Politické zprávy domácí. V Praze, 29. prosince. (Poláci v p ri štím parlamentě.) S klidnou mysli mo- hou Poláci sledovati hlavní volební boj, jenž se rozpoutá v prvých dvou třetinách ledna. Mají síce před sebou ještě volby za obchodní komory a velkostatky, ale výsledkem jich jsou si jisti. Snad i při těchto volbách nastanou ně- které změny v osobách, ale tím jest si polské kolo jisto, že z volebního osudí vyjdou samí jeho přívrženci. »Gaz. Nar.«, jež pojednává polském kole v příšti sněmovně, počítá snad příliš optimisticky, čeká-li, že se ke kolu při- druží též zvolení Stojalovčíci, lidovci a vládní Rusové, čímž by počet členů polského kola do- stoupil 72; ale i když členové těchto malých haličských stran zůstanou mimo polské kolo, zbude v něm přece 60 členů proti 56 v minulé sněmovně, takže i tehdy bude kolo jedním z nejsilnějších sněmovních klubů. Pokud se týče vnitřního složení kola, soudí »Gaz. Nar.«, že- nebude v něm nedostatku pohnutých schůzí že zejmena v první době, kdy opposiční po- slanci nebudou ještě obeznámeni s neveselou situací vídeňskou, která znenáhla schladí jejich ohnivost, každý z poslanců bude se snažiti vy- stoupiti se svými hesly opposičnými. Postanee.

Romanovič ohlásil ve sněmě, že proto jde do Vidně, aby tam rozbijel solidárnost polského kola. »A možno mu věřit — dodává »G. N. « — že dostojí slovu, sic by popřel svou dosavadní politickou minulost.« O druhém demokratu, Rotterovi, domýšli se lvovský list, že ve Vídni bude opatrnější, než na krakovských volebních schůzích, zvláště proto, že »nebude tam onen liberální poslanec (Rutovský), jenž rád na vlastní ruku uzavíral tajné úmluvy se stranami levice. Celkem nutno se připraviti na ohnivé a časem i pohnuté vnitřní zápasy v samém lůně polského kola — končí »G. N.« — ale celkem kolo bude nejen silnější na počet, nýbrž i orga- nicky.«

FEUILLETON. —a. V Praze, 29. prosince. Dnes prapodivnou měl jsem návštěvu. Věřte si, co Vám o ní budu vypravovali, nebo ne- věřte, já však sáma sebe ochoten jsem dáti v zá- stavu, není-li to, co vám budu vypravovati, svatá pravda. Zasedl jsem ke stolku, vyňal ze zásůvký papir, nastrčil nové péro. Mé feuilletony jsou všechny psány novým pérem a aby můj biograí nomusil konati ve směru tom teprve namáhavé pátrání, zaznamenávám sám, že píšu pérem »Národního podniku« číslo 530 J. Potom uděla jsem čáru jako nahoře a napsal obvyklé »—a V Praze« atd. Sotva se písmena tato objevila na papíře počal vzduch v nejbližší mě blízkosti houstnout a nabývati tvaru, a sice s tak rapidní rychlostí. že dříve než jsem se nadál, stála přede mnou postava podivuhodného vzezření. V tváři bledá. znavená, s dlouhým, prošedivělým vlasem, jenž splýval ji po šíji, hubená a poněkud k zem schýlená. V jedné ruce měla hůl, ve druhé při- ruční váček a za modním kloboukem trčel jízdní lístek třetí třídy z Prahy na, na — tuším že tam stálo na věčnost. »Odpusťte, že přicházím touto cestou — stropem. Nechtělo jsem vstoupiti dveřmi, abyste se nelekl, že jsm snad magistrátní zří zenec s gratulačním lístkem. Nástupce můj možná že vám dopřeje seznámiti se s uměním etherisace a prostupností hmoty. Já nasypal vám toho ve své nezměrné štědrosti beztoho do klina vie než dost, tak že mnozí pošetilci z vás do- mnívají se, že umějí už všechno, ha, ha, ha ! že lidstvo dalšího pokroku už ani schopno není ..

Ostatně škrábete, že to až hrůza«, dodal velmi krotký zjev, schýliv se a zadívav se mně přes rameno na papír »S kým mám, prosím, čest?« »Což nechápete, kdo jsem? Což mne ne- poznáváte, člověče? Jsem devatenáct století, jež přišlo s Vámi se rozloučit.« »Račte se, prosím, u mne posadit. Nerad bych, abyste mi odneslo na věčnost spaní. Byl by to pro mne věc trochu mrzutá.« »Nedám se pobízet. Jsem beztoho ušle a unavené. Víte, co to je sto let plahočit se světem ?« »Mohu si učiniti o tom představu, jakkol mně je teprve jedenapadesát.« »Upřímně řečeno, opou štím tento svět přece jen nerado. Věřte, pane, že kdo živ, neumírá nikdo rád, ani dokonávající stoleti.« »Dovolte, což jste neráčilo zmizeti tak trochu již před rokem?« »Ano. Německý císař v jedné ze svých slav- ných řečí zkrátil můj život o plných dvanáct měsíců. Ačkoli mi tato předčasná poprava, jak pozorujete, valně neublížila, přece to nepříjemná věc, čísti v novinách své vlastní nekrology. Ale sic volo, sic jubeo!« »Nedá se popřit, že v dějinách světových provedlo jste svůj úkol dosti slušně.« »Není-liž pravda? Bylo bych ovšem mnohou věc jinak zařídilo, kdybych bylo předem vědělo, co z ní vznikne. Říkají mi století vynálezů. A hleďte, to právě mne mrzí, že bylo jsem tak štědrým. Méně bylo by bývalo více.«

sotva se narodivši, již jsem si ulovilo opičku. Bylo mou povinností, když dosedlo jsem na trůn, objeti všechny říše a dvory a se před- staviti. Víte, jak dlouho to trvalo? Bezmála tři léta. Teď bych s tím bylo hotovo za tr měsíce. Z Prahy do Vídně trvalo to po dostav- níku ne méně než tři dny a noci. Teď je ne- spokojencům, netrpěliveům desiuihodinná jízd osobním vlakem přílís dlouhou. Ba nestačí jim už ani rychlík, který dojede tam za ne celých šest hodin. Česko-moravská továrna na stroje vystavěla lokomotivu, která proletí ohromnou tu vzdálenost 360 kilometrů za čtyři hodiny. Bude možno pak vyjeti si odtud do Vídně po obědě do divadla a vrátiti se ještě téže noci domů.« »Jest povinností pokloniti se takovému výkonu.« »Není-liž pravda? Lidstvo mělo by mi vzdáti o Sylvestra povstáním dík za to, z dalo jsem mu páru. Na té ale mělo jsem pře- stati. Na sto let bylo jí dost. Od Papinov hrnce až do stroje tisícikoňového, jak se nyn vyrábějí, je strašně daleko, však lidský dueh se vzdálenosti té nelekal. Ale s elektřinou měl jsem ještě počkat.«

»Z jakých důvodů, smím-li se tázati ?« »Ponévadž je na škodu přeháněti příli tempo života, lidé stávají se následkem toho nervósními. Pára a elektřina svět netoliko sbli žují, nýbrž zároveň je též kondensují. To, eo druhdy stačilo na deset let, absolvuje dnee člověk za rok a to je chyba. Lidé stávají se přiliš blaseovanými.« »A jest ještě mnoho toho, co neobjeveno nevyzpytováno uloženo v té veliké zásobárně světových tajů ?« »Veliká hromada! Obdivujete se samým sobě, co všechno bystrostí svou jste pronikli, však žasli byste, kdyby vám bylo možno spatřiti haldu toho, co dlouho, dlouho ješté zůstane vám hádankou.« »Nač asi dojde ve věku nastávajícím Bude rozřešen problém řiditelné vzducho plavby?« »Maličkost !« »Podaří se technickým vědám překlenou oceán ?« »Podaří !e »Bude nalezen lidskému organismu ne škodný prostředek na ubfjení tuberkulosníel bacillů ?« »Bude !« »Zvíme něco o tvorech, již žijí na nej- bližších nám planetách ? »Ne, ne, ne ! Prozatím musíte se spokoji

se svým světem, jest v něm nerozřešených záhad ještě dost! Až ty vám všechny jasny budou, dojde snad také na to, co je za mezí této země- koule a sféry, jež k ní náleží.« »Jaká to škoda !« »Mýlite se: bude vám to spíše na pro- spěch. Ostatně nemám, jako loučící se, právo, vyzrazovati, co díti se bude za vlády mého ná- stupce. Mé jest to, co bylo a ne co bude. Jinak ale přiznáte, že jistého uznání zasluhuji, po- rovnáte-li, jak vypadal svět před sto lety a jak vypadá nynl. »Uznání toho vám nikdo neodepře, jakkoli popříti se nedá, že s dobrým i mnohé zlo jste nasilo !« »Nepopírám toho, však bez koukolu není ani nejlepší pšenice.« »Toho koukolu je ale příliš mnoho !« »Snad! Přes to ale mi zachováte příjemnou vzpomínku.« »Buďte ujištěno, že na vás tak brzo neza- pomenem; to ale nikomu z nás nebude vadit, zvolat, až o Sylvestru odbije dvanáctá: Díky bohu, že si je už ďábel vzal ! Na vzdor tomu ale vzhůru číše! Na to, že nikdy víc se ne- vrátite e »Tukném si! Však, pozor v posledním okamžiku — — — »Proč nepijete ?« »Mrzelo by mne, kdybych mělo se lou- čiti falešným vínem. Je pravé ?e »Pravě! Kdyby ale nebylo, byla by t vaše vymoženost.« »Na véky věkův s bohem!« »S bohem ! S bohem le