ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 078f99b0-6748-11dc-b115-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 30 celkem · entity: person 51, place 17, org 5, work 2
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NARODNÍ LISTY
3 masthead
30. prosince 1900.
4 masthead
Číslo 359.
5 article
Dítě zavrnělo. Míla rychle přistoupila k po hovce. Konejšíc děvčátko dala mu do ručky skvostné hodinky. Dítě zajásalo a hlavinka jeho se na prsou Míly vzpřímila. Máňa octla se tak v plné záři světla — vstříe tváři Hněvkovského. V ruce držíc zlatý skvost třepetala jím proti světlu a z hrdélka řinul se jasný, zvonivý smích .. Hněvkovský v údivu vzhlednuv po dítěti — zbledl. V šatně rozestřelo se trapné ticho. »Tak, ať žije Hněvkovský! — a ať žije Máňa!« přerušil mlčení Lojzíček, rozjařený již ohnivým mokem. »Nu — Jarý! Což si an nepřipijete s Hněvkovským na zdraví — své Máni ?« V ústraní v zadu se sklenkou v ruce seděl Jarý. Namahavě vstal a zachytil se židle. Skleněný pohled utkvěl na obličeji smějí cího se děcka a tupě pak svezl se na tvá Hněvkovského — — — To nebyl lidský hlas, co se nyní vydral z jeho hrdla, spíše cosi jako zběsilé zavytí rozzuřeného šakala rozlehlo se šatnou — - Celá skupina přítomných vzrušeně obrátila se v pozadí, odkud zavzněl ten děsný skřek. Brunátná tvář Jarého zbronzověla a na běhlé žíly na čele hrozily puknutíma . .. Jediný vzmach ruky a sklenka z této le těla prudce ve tvář Lojzíkovu. Jediný skok a Jarý octl se u stolu a zary křečovitě prsty v hrdlo Hněvkovského. »Ty sketo! — Ty! Tedy má Máničk a ty!« — a ruce jeho pevně a pevněji zarý valy se v semknuté hrdlo. Pojednou kleště povolily a rázem klesl Jarý k zemi . Ústa blábolila nesouvislá slova, pěna sté kala po modrých rtech, údy dřevěněly — »Pro lékaře !« vzkřikla chvějící se Míla »Rychle ! lékaře !« Zmatek byl nesmírný, i obecenstvo se na hrnulo do šatny. Lékař, dlící náhodou v divadle, zjistil zá- chvat mrtvice a v několika okamžicích — smrt l1!
Míl Máňa Hněvkovský Lojzíček Jarý Lojzíkův
6 article
Satna se ponenáhlu prázdnila. Jen zničená žena Jarého seděla u mrtvoly. I Míla setrvala chovajíc vyděšené dítě v náručí. Tisíceré myšlenky zimničně lomcovaly tou spanilou hlavou . .. Zřela zde zoufalou ženu, připomínala si její život po boku tupého, spíjejícího se muže. Viděla ji tichou a nešťastnou — — Tedy Máňa!... A to zakončení, tak strašlivé — A což ona sama? Kam ona pádí! Jaké u ní bude rozuzlení? Divoce vyjela: »Oh, ne — ne!« Jejt Béďa měl by — — Křečovitý pláč ji schvátil. Zřela tu dobráckou tvář mrtvou, zsinalou, ty šedé, tklivé oči strhány . .. Oh, ne ! neli Čísi ruka dotknula se jejího ramene Ohlédla se. Nádražní sluha. »Milostivá paní, vlak vjíždí do stanice.« Rychle přehazoval kožich přes Mílu, podá- vaje jí elegantní kabelu. »Nepojedu nikam!« vzkřikla divoce Mílaa odhodila daleko od sebe drahý plášť. »Tento telegram ihned odevzdejte!« pravila vytrhujíc ze zápisníku list. Zřízenec pln údivu opustil ji. — — Vlak ku Praze duněl kol zamrzlých oken. Míla neslyšela, ačkoliv ji měl donésti k mi- lenci . .. Jak jí to vše nyní bylo cizí! Ona toužila horečně jen po svém muži. Výčitky svědomíse dostavily. Hodina za hodinou míjela, Míla netrpělivě naslouchala každému šelestu. Konečně ! Kroky Dvéře se rozlítly a Míla s jásavým výkřikem le- těla Bedřichovi v náruč! Bedřich pevně semkl ji v loktech. Dusivý pláč zmital jí na jeho srdci a ze směsi nesou- vislých slov, jež drala se ji přese rty, chápa ulekaný Béda pouze výkřik: », vylíbej, vylíbej všechen hřích m s čela !«
Míl Ted Máňa Jejt Bedřich Praha
7 article Opozděné námluvy
Opozděné námluvy Sylvestrovská črta Napsal André Theuriet. U večer dne 31. prosince, klidně po- obědvav při table d' hůte »u zlaté růže«, přítel můj Jacobus chvatným krokem vracel se do ulice des Grangettes, kdež se nacházel mláde- necký jeho příbytek. Chodníková i jízdní dlažba byla pusta nedostatečně vyjasněna odlehlými plynovými ho- řáky a severní vítr, přímo fičící mezi oběma řa- dami temných domovních průčelí, mrazivě šleha Jacoba v tvář a navzdor těsně upjatému svrch- níku pociťovat mu dával, kterak čtyřicetiletá jeho krev valně postrádala již výhřevné působ vosti vznětlivého mládí. Netrpělivě zatrhl zvoncovou rukojetí, jež připevněna byla po straně dveří bytné jeho paní Otevřít mu přišla domácí dcera, slečna Francelina Bigeardova, držící jednou rukou cípy ohrnuté své zástěry, jež byla plna kaštanů rukou druhou lampu, jež ozařovala příjemn její líce a jiskrně modré její oči. Modrý tento zrak, mírně skadeřený hnědý vlas a jasný úsměv stále ještě dodávaly obličej slečny Franceliny pikantního půvabu, ač značně již, o svaté Kateřině dospěvši osmadvaceti let, začínala vyzrávat a blednout. »Oh, promiňte, že jsem vás nechala trochu čekati!« pravila ke skřehlému nájemníku. »Práve jsem na pánev chystala kaštany . . . Zdržely jsme k večeři dvě přítelkyně mé a zakončíme rok několika sousty maronů a doušky aný- zovky ... Mám vás doprovodit, pane Jacobe ?
Theuriet Jacobus Jacob Francelin Bigeardův Kateřina desátník Grangettes
8 article
»Děkuji,« odvětil zdánlivě na kvap, »dě- kuji, slečno !«. Odmítl-li učiněnou mu nabídku, nestalo se tak, že by mu společnost Francelinina nebyla vhod. Naopak ! Počínal si však toliko zdrželivě obezřetně z obavy, aby se nezadával příliš s valně vyspělou a vdavekehtivou touto dívčicí a aby příliš velikou důvěrností náhle neuklouzl na ne- bezpečném svahu. Nebylť nepřístupným modrému zraku a vábnému úsměvu slečny Franceliny, ale strachoval se jha manželského. Podobal se dě tem, které před studenou lázní nohu pohružuj do vody a opět ji vyndavají, nejsouce s tos odhodlat, aby se ponořily dokonce. »Děkuji!« opakoval znova, schody stoupaje vzhůru. »Nedošlo pro mne žádné psaní?« »Nikoli, pane Jacobe, listonoš nepřinesl ni- čeho !« »Vida, nevzpomíná již na mne nikdo !« melancholicky pro sebe si povzdechl Jacobus vkládaje klíč v zámkový otvor svých dveří »Každý zapomněl již cesty do mého příbytkule Jakobus cítil, kterak se znenéhla stává ko- řistí nevrlého rozmaru. Večera toho vše se příčilo zvyklému po- řádku: štěpiny v krbu jeho čadily, místo aby jasně hořely, lampa jeho mhourala, aniž vydá vala kloudného světla a průvan čišel zpod dveř a mrazil jej až v kosti.
Francelina Jacob Jacobus vkládat Francelinina
9 article
»Myslitel kterýs«, ozval se pro sebe, zapa- luje si svoji dýmku, »vyjádřil se kdes, že večen života s sebou si přináší svoji lampu. Moje svítí velmi špatně a soumrak můj je po čertech zachmurlý. Ochabnutí vnitřního jasu jest jedním z osudných důsledků bezženství. Dospělost mládenectví! Neblahá spojitost dvou prostředí, v níž klíčí množství nedobrých semen, která pokládána byla zašlými a z nichž raší a pučí šeredné květiny trpké vůně: pozdní výčitky svědomí, plané a liché stesky a rozpaky strachy stařecké... Především to bázeň, zba- běle úzkostná tato bázeň, jež odpornou čihí všelikou práci a odvrací od veškera ušlechtilého vznětu a veškera zdárného skutku . .. Pamatuji se, kterak za mladých časů mých jednoho dne. když slézt jsem se chystal přikrý kýs horský hrbe pyrenejský, potkal jsem starého a schřadlého jakéhos muže, jenž na dotaz můj po směru, kudy bych se měl dát, odpověděl mi výstrahou: nechoďte tam nahoru, neboť stezka všade hlu- boce vymleta a zbytečně se utrmácíte až do úpadu !... Pokrčil jsem rameny a dále se bral svojí cestou, v duchu se vysmívaje malomysl- nosti kopuletého starocha... A hle, jak jsem na tom nyní sám !... Klopýtám o nejnepatr- nější křemel a nejmalichernější nesnáz nabývá v posudku mém rozměrů nemožnosti. Nedovedu již ničeho se odvážit a ničeho chtít a trudim se ve staromládenecké jizbici své za nepřetr- žitého jen želení kde jaké příležitosti, již jsem byl propásl v době, kdy bujarou křepkostí svojí se rozvíjela dvacátá moje leta.« V okamžiku tom zřetelný ozev hlasů dolehl z přízemí a u vesele změteném hlaholu tom rozeznal Jacobus zvonivý smích Francelinin.
Jacobus zvonivý
10 article
»Dole je jak náleží hlučno!« pokračoval s povzdechem Jacobus ve svém přemítání. »Při- píjejí si tam na rozloučenou s rokem, jenž končí a na uvítanou s rokem, jenž má začít ... V nikom ze společnosti oné nevzbuzuje období jež zaniká a období, jež nadchází, melancholi- ckých myšlenek a úvah. Ten ni onen posud není u věku, kdy se týdny a měsíce míjet zdají rychlostí vlašťovčího lelu. Nieméně dnů těch dospějí všichni a Francelina jak ostatní! Již přes osmadvacet let a stále ještě nemá ženicha. Ubohá dívka! Znenáhla ji povadnou ru- měnné líce, modré zraky její pozbudou svého žáru, smích její přejde z jasného tónu svého pronikavě ostrý zvuk a rovněž ona pozná, e prázdnota bezmanželského života, stesk do uni- klých příležitosti a strach před vetchou staro- bou... Oh, staré panny politování hodnějšími jsou starých mládenců! Vězeňská jejich cela jest mnohem temnější a mnohem těsnější a ve- řejnost vůči nim také nepoměrně přísnější. Byí v srdcích jejich, obdobných litinovým kotlům, sebe vřeleji kypěla jim krev, bezpodmínečně třeba jim tlumit její var. Aby v područí udržen byl vzruch něžně milostného citu, jenž hárá
Jacobus
11 article
jim v nitru a tihne se projevit na venek, kate- gorický vliv svůj vykonává náboženství, povin- nost a ohled. Jak bolestně tajený to zápas!A s každým vrátivším se jarem jak krušný t šprým, jak kruté to pokušení a jak kletý to žel!.. Takž luzně vábným děvám pozvolna oprchá pel svěžesti a mysl jejich trpce zanevř na celý svět. .. A osud ten čeká i Francelinu, nenaskytne-li se řádný muž, s dostatek zamilo- vaný a s dostatek srdnatý, aby ve zkypřelou plodnou půdu přesadil hezkou tuto, nuzně živo řící květinu ... Ale hoj, chlapíku, hoj ! Jsi-li si tak dobře vědom takového stavu věci, proč bys nemohl řádným mužem tím být ty? Zhnu sil se ti již studený tvůj krb mládenecký, jak jí se zprotivil panenský její pokojík. Proč ne učiniš z ní omládle šťastnou družku svého ži- vota? .. Ha, toť právě to, k čemu nejsem sto se odhodlat!«
12 article
Tou měrou, jakou se hloub a hloub zabí- ral v kormutlivě chmurné své myšlenky, Jacobus pozbýval pojmů o zevnějších dějích. Mrazivý záchvěv, jenž provanul mu pojed- nou tělem, konečně jej zpět přivedl zase v skutečnost: povšíml si, že byl oheň jeho vy- hasl, aniž byl vydal jakého tepla, že dýmk jeho byla mu schladla v hrsli a že okno jeho špatně přiléhalo v rámech. Když se zvedl, aby zamezil přístup ledo- vému vzduchu, z přízemí vzhůru znova doleh veselý hlahol a znova mu ve sluch zazněl zvo- nivý smích Francelinin. Okamžik ještě váhal, až zimní chlad pro sincové oné noci dokonal posléz jeho rozhod- nutí: shasl svoji lampu, zvolna se dal po zvuč- ných hlasech schody dolů a zlehka zaklepal na dvéře domácí své paní. Bylo mu otevřeno dokořán a v jasném svitu visacího lustru spatřil kolem krbu půlkruh mladých lidí, horlivě zaujatých olupováním pra- žených kaštanů. »Na mou věru!« zvolal Jacobus. »Zaslech jsem smích váš až nahoře a veselost vaše do- dala mi laskomin! Učinila byste mi laskavě, slečno Francelino, kousek místa po vašem boku ?« A vznětlivě něžným pohledem obrátiv se k Francelině, spatřil náhle, kterak místo ono bylo již zaujato: jonák as třicetiletý, lesnický jakýs zřízenec, seděl na téže lavici ja ko mladá dívka a paží těsně ji objímal v pasu. A co přítel můj zjeveně třeštil své oči. přisunuvši ke krbu židli, domácí paní se ozvala vlídně: »Přisedněte si ke mně, pane Jacobe. Ozná- mím vám novinu: slavíme dvě události zároven a to docházející sylvestrovský večer a zasnou- bení dcery naší Franceliny s vrchním hajníkem panem Saudoxem... Přijměte sklenku an své i jejich zdraví připijte si s námi !.. . Svatb bude po Hromnicích!« Přeložil Václav Dvořák.
Jacobus Francelino Jacob Saudox Dvořák
13 title
Různé zprávy.
14 article Rozmanitosti z přírody.
Rozmanitosti z přírody. Dovést vypravovati populárně a zábavně o úkazech v přírodě, dověst shrnout jednotlivé poznatky a objevy v pěkný názorný obraz, jes darem vskutku vzácným, u nás více než jinde. Pěkný příklad takovéhoto populárního, feuille- tonistického v nejlepším smyslu pojednáníz oboru přírodních věd podává článek, uveřejněný ve vyšlém právě 3. svazku IV. ročníku »České revue.« Když parní kotel lodi vyletí a pohřbí v ssutinách mnoho pasažérů, vrhá se z klidu vyrušená veřejnost na topiče. A přece může materiál, z něhož kotel jest vyroben, býti pří- činou celého neštěstí. Divášli se na silný že lezný plech, na železniční kolejníci ocelovou. na cenlový kavalek kovů, považuješ každý ten kus za definitivní, tichý materiál, v němž změny není. A přece kdybys drobnohledem setřel závoj jeho, kdybys slabou kyselinou na- leptal leštěnou plochu kavalku onoho, odhalil bys vnilrnou strukfuru, zrnka nepravidelně zmačkaná, s konturami zcela zřetelně vyslove- nými. Každé to zrnko jest krystal, přísně vy- jádřená, zákonitá forma, diktovaná látce snahou přírody po symetrii; jest pravda, že rychlým schlazením byl krystal stykem se sousedy stejně snažlivými v pohodlném vytváření se zadržen, smáčknut, ale ona přírodou mu diktovaná snaž- livost zůstává v něm, každé to zrnko není de- finitivně uloženo, ono chce polohu napravit čeká okamžiku vhodného.
Český revue
15 article
Krásný a jasný obraz takového virváru krystalového poskytuje koláč právě ztuhlého bis- mutu neb zlomená tyč očele, jenž drží alespor 4 křemíku. Když pak kov v huti přestupuje ze stavu roztavení v pevný, hledí z nich plyny všemi škvírami prchnouti ven na povrch, ob- hajujíce stav svůj nejvyšší pružností. I jes každý kov následkem toho svého boje s plyny prostoupen jemnými bublinkami, sklípky a du- tinkami, do nichž trčí rohy nejpodařenějších krystalů. Vůči tomuto zkrocenému chaosu nyn uvažme působení denního života v kovy. Dívá- me-li se na vlak rychle se pohybující, vidíme. že kola nešinou se stejnoměrně po kolejnici. nýbrž že po ní skáčou, kolejnici jako kladivo zpracovávajíce. Jen při zvolna se pohybujícím vlaku běhají i kola klidně. Tu náhle vlak jest brzdami zarážen, nastává tlak, jenž nutí zrnk železa v kolejnici, by řídila a posunula se v směru pohybujícího se vlaku. A vůči tomu nu- cení hnací kola lokomotivy opět působí obrá- ceně, opírajíce se proti směru celého pohybu Pan J. E. Stead seznámil nás s drobnohled- nými fotograflemi takových rozrušovaných ko- lejnic i ukázal, kterak v jednom směru (směru všech vlaků) jsou zrnka železa posunuta, ná- silně zahnuta, zakroucena. Dokud může sou sední ocel se někam vyhnouti, je dobře, když ale stálým nátlakem místo trpné ztvrdne, vznikaj trhlinky, kterě se rozšířují těžkým vlakem dále a dále — až kolejnice praskne. Jen se podivejte drobnohledně na ra- ženou minci, kterak od kontur figur i čísel trhlinky drobnohledně se rozbíhají; staré mince lité toho nejeví; ráz rozbil hladkou plochu.
Stead
16 article
Druhý důležitý vliv na vniterné ustrojent kovů jeví proměna teploty. Cín jest kov svou krystalickou strukturou dobře známý, již staří o něm říkali, že ohýbán křičí, jak u vnitru jeho zrnka o sebe se trou. Zima roku 1869—1870 byla velmi ostrá, zvláště v Rusku, i proběhla časopisy zpráva, že následkem mrazů v ruských chrámech cínové svícny popraskaly, ba i zvonky prý popukaly. Chemik jeden pozoroval na zá- silce balvanů bankského cínu na povrchu plys- kéře a trhliny, ba cín rozpadl se v prášek šedých zrn. Rok na to přišla jedné firmě rotter damské zásilka balvanů cínových, která po že- leznici se otřásající za mrazů byla vezena, jakožto šedý, bezcenný prach. Firma podezřívala dodavatele, však Oudemans dokázal, že cín ten jest čistoty nejvyšší, obsahuje pouze 0.3 pet. nečistot cizích. Přeměna rozmarného cfnu byla způsobena mrazem a otřásáním, součástky se uvolnily a rozstrkaly v prášek šedý. Ba Ho- lanďan Eijk volá po dlouhém výzkumu toho kovu: »mimo několik horkých neděl nalezá se náš svět cinový v jakémsi nestabilním stavu!« Docela podobně má se to s ocelí, na níž při snížené teplotě pozorovány byly podivuhodné vnitřní revoluce součástí, individuálnosť svoji krutě hájících. Osmond, slavný technolog fran- couzský dokázal, že i jiné kovy v ocel zavedeny s sebou teplotě tak podlehají, jakoby s ocel kladivem za studena zpracovány byly. Pokusy na rejdě ve Wilhelmshavenu konané, prokázaly, že kusy železné a ocelové, zvláště válcované kované, nesmírně trpěly mrazy, menší vliv jevii se u oceli lité.
Osmond Rusko Wilhelmshaven
17 article
Jest to zvláštní, onen zdánlivě klidný kov jest u vnitru svém zbouřen pohyby nejmenších součástí, které se kolem sebe i proti sobě smý- kají a individualnost svoji háji. Jakmile horká, právě ze surové taveniny vyšlá mosaz chladne, uloží se v ní krystalové úlomky bez pořádku proházeny v okolí hustě beztvaré. Pomalu však krystalky počinají se rovnati a odlišovati. Sin Roberts Austen položil kavalek zlata do roz- taveného olova, jež ohřáto bylo hluboko pod bodem tání zlata. Jakmile olovo tuhlo, prostou- pilo zlato celou hmotu jeho i dalo se všude dokázati. Již při bodu varu vody (100° C.) proniklo zlato celým olovem po 41 dnech. Ostatně jest známo, že prášek uhelný proniká rozžhavenou ocelí hluboko pod jejím bodem tání; tak upravují si ocel damascenskou i afghan- Zcela zvláštní jest pokus mechanický táhneme-li kavalek oceli silou ohromnou, za škreuje se na místě, kde má prasknouti ase přetrhnouti; přestaneme-li táhnouti, srovná se zaškrcenina. Táhneme-li znova, seškrcuje se kavalek na jiném místě, než prve i připadá nám, jakoby se molekuly na místě nebezpečném sebraly i utvrdily v odporu. Ostatně takového cos mystického vězí skutečně v kovech i jest známo, že dráhy, které mají voditi proudy elektrické, povlovně, čím dále, tím většího od- poru proti procházejícímu proudu jeví, tak jakoby, po lidsku řečeno, umdlévaly, jako skou.
Sin Roberts
18 article
sval neb oko, jímž souzeno dlouho ko nati tutéž stejnou práci. I jest nutno, po přáti odpočinku umdlenému orgánu, by opě schopným byl, podobnou práci konati. Lor Kelvin dokázal přesnými měřeními, že i dráty vodivé od pondělka do soboty na vodivosti usta- vičně ztrácely, že však odpočinuvše si, opě k vodění se vzpružily. Elektrický drát, jehož místo nedělního klidu po prázdniny třinedělní nepoužito, odpočinul, zdesateronásobil svoji mo- hutnost vodivou. I k jiným účelům používány umdlévají prý kovy. Ostatně hrají kovy i v životě samém asi úkol nemalý; vždyť všude pozorujeme, že ochotně v živou tkáň se vtělují. Szigmondi připravil si zvláštním způsobem krásný, červený roztok ko- vového zlata. Kov sám, zlato ryzí zde bylo u po- divném tom roztoku, nikoliv snad sůl zlata. Mimo jiné zajímavé vlastnosti jevil roztok přitažlivost mimořádnou k některým plísním, které — ó, toho labužnictví! — padly na zlato. Šlahounky jem- ných nitek plísní odumírajíce, zanechávaly teninké pletivo zlata. O mravencích se vypravuje, že zlatá zrnka z písku vybírají a do hnízd svýeh je odnášejí, kdežto ty plísně zlato dokonce po- hleují. Jaká to náruživost!
Szigmondi
19 article
Stromy žijící na zlatonosné půdě americké hromadí v sobě též tento ušlechtilý kov a tuna popela z kořenů buků měla zlata asi za 0.40 až 1.40 K; ve větvích ho bylo více, za 1.40 až 4.60 K. Duby se zdají býti skromnějšími. V Bur- gundsku, tam kde roste ohnivé Beaujolais, vpadla také na révu nemoc způsobená plísní, i byla ne- moc potírána jedovatým sublimatem. Však na stojte, rtuť z léku objevíla se v moštu vinném, v kvasnicích, v matolinách, ba i, ač skrovně, ve víně. Slovák, vinař, nás ubezpečoval, že to nie neškodí, když hrozny se vší nečistotou se lisují to prý kvašením všechno se vyrmutuje. Oho! To je pravda jen z hruba; právě réva je báječně citliva.
K Dub Slovák Bura
20 article
Nad horami měďnatými, zvláště quercus macrocarpa hromadí v 1 kg sušiny své až 500 mg. mědi (nejvíce v kůře. méně ve dříví), ba horníci dle rostliny poly- carpaea spirostylis měď v zemi pode- zřívají — a tu i ve zvířatech, drůbeži měď bývá. Na haldách zinkových roste viola calaminaris, která obsnhuje mnoho zinku réva i tabáková rostlina vybírají ze země sol kovů nejvzácnějších. Naproti tomu nejrozšíře- nějším kovem jest železo i ve hlíně, kamení v bylinstvu a živočišstvu. Chceme-li vědecky pohovořiti si o výživné ceně potraviny, oby čejně vypočítáme, kolik že má bílkovin, kolik látek cukru blízkých; málo kdy nám napadne. že i kyseliny fosforečné i vápna a zvláště že- leza jest nevyhnutelně potřeba k udrženíté mašinerie tělesné. Nejvíce železa, k obnovení krve velenutného, (majíť krevní tělíska ve 100g. sušiny 340 mg. železa), nalezáme v mase (100 g. asi 16.6 mg.) a v zelenině (30 mg. ve špenátu.) V Harau onemocněl studující 18letý. jenž pocítil nepřekonatelný odpor k zelenině masu, ba i chlebu. Slábl, ztrácel na váze, byl studený, nerad chodil, mnoho spal, tlučen srdce jej mořilo, nenáviděl ve škole všechny předměty mimo mathematiku 1 Velmi podivno znám též jednoho červeného mathematika; ne- musí tudíž nedostatek železa zvláště fedrovat nauku tuto.
kg mg
21 article
= Verdi a italská národní hymna. Z Flo- rencie se oznamuje: Spisovatel Bovio vyzval před nedávnem staříčkého Verdia, aby složil italskou ná- rodní bymnu. Nyní oznamuje signor Polazzi, vyda- vatel zdejšího časopisu »La scena illustrata«, že myšlenka, aby Verdi byl vyzván, složiti národní hymnu, objevila se nejprvé v jeho časopise, a sic vyzval slavný Pasquale Villari u příležitosti 61. vý- ročí první opery Verdiovy ve skvělém článku slav- ného mistra, aby daroval Italům národní hymnu. Hlas jeho stal by se pak hlasem vlasti. Stejné přání projevil pak v témž listě také Menotti Garibaldi. Avšak Verdi zaslal Polazzovi dopis, v němž ozna- moval, že pro svých 87 let a chatrné svoje zdraví není schopen nijakého zaměstnání a že tudíž také nemůže komponovati hymnu. — Stvoření národní hymny jest věc velmi choulostivá, to se nedá ob- jednávati, jest to věcí inspirace; tak povstaly hymny nejkrásnější. To budiž útěchou těm, jimž se zda naše národní hymna »Kde domov můje zastaralou A pak, národní hymna musí působiti především n lid, a dokud nebude tu cosi, co by rovněž dovedlo uvésti lid v nadšení, bude naše ctihodná hymna stále ještě konati dobré služby.
Verdi Bovio Italos Menotti Garibaldi Polazz dopis Flo Verdiův
22 article
= Neobyčejně originální myšlenka bude v nejbližší době provedena ve Švédsku. Jde tu o to znázorniti při počátku nového století všem Švédům Norům a cizincům, kteří se zajímají o národní oby čeje, skandinavské hry a tělesná cvičení, jež podobne jako u starých Řeků značně přispívají k síle, vytrva losti a pružnosti lidu. Mimo to předvedeny budou národní tance a národní hudba, jež obveselují Švédy a Nory a pomáhají jim snášeti dlouhé zimy. První řada slavností bude pořádána ve Stokholmu dne9 až 17. února pod protektorátem svédského ústředního spolku pro podporu tělesných cvičení, jehož předse dou jest korunní princ, a výbor zamýšlí opakovati tyto skandinavské hry jak v Norsku, tak ve Švédsku. V některých oborech jest závodění přístupno každému Zimní hosté ve Švýcarsku sice mají příležitost po- znati některá z těchto tělesných cvičení na př. brus lení a jízdu na horských saních, ve Stokholmu však naskytnou se hostům různé podívané, charakteristi- cké pro Švédsko a Norsko, jako běh a skok na ly- žích, distanční běh na sněhových bruslích s odrážec holí, závody na lyžích, tažených koni, jízdy na sa- ních, tažených soby, závody poklusem na ledě, zimn cvičení vojenská, bruslení a jízdy plachetními jach tami na ledě atd. Četní navštěvovatelé světové vý stavy pařížské měli příležitost obdivovati se výko- nům švédských gymnastů, šermířů, plavců a zpěváků Nyní však ukážou Skandinavci doma co dovedou sice v době zimní, jež, nastane li přiměřená pohoda. dodá těmto skandinavským hrám zcela zvláštního půvabu. Lístky k jízdě na dráze ve Švédsku za sní ženou cenu budou vydávány navštěvovatelům, opa- třeným legitimacemi, o něž se možno přihlásiti pí- semně u vítacího komitétu pro skandinavské hry ve Stokholmu, jenž podá také potřebná vysvětlení o by- tech atd.
Švéda Noro Řek Nora Švédsko Norsko
23 article
= Pětimillionová cena za vynález. Na podzim minutého roku kolovala v časopisech zpráva. že president veliké telefonní společnosti ve Spojených státech vypsal cenu jednoho millionu dollarů vyná lezci, jemuž se podaří sestrojiti přístroj, pomoci něhož lze zachycovati telefonické hovory a dle li- bosti je vyslechnouti. Tento přístroj byl zatím vskutku vynalezen. Jest to telefonograf dánského inženýra Valdemara Paulsena, jehož popis byl svého času uveřejněn v těchto listech a jenž na pařížské vý stavě světové vzbudil zvláštní sensaci. Paulsen byl tedy šťastný smrtelník, jemuž spadl million dollarů do klína. Až doposud nebyla sice cena vyplacena. ale nelze o tom pochybovati, že až budou vyřízeny některé podružné otázky, se tak stane, neboť tehdejší zpráva nebyla báchorkou, vypsalť cenu mr. Glidden jenž si takovouto více než knížecí odměnu již může dovoliti. Ostatně přiřknul čtyrnásobnou cenu čty millionů dollarů jinému vynálezci, totiž panu Peter- senovi, jenž sestrojil přístroj k současnému převá- dění dvou hovorů na téže trati geniálním doplněním vynálezu Pauisenova. Dosvědčujít dosavadní pokusy
Paulsen Petra spojený stát
24 article
že se podaří rozluštiti šťastně tento problém. Bez pochyby budou obě odměny v úhrnné sumě pět millionů dollarů vyplaceny současně na důkaz, ž vynalézání může býti někdy zaměstnáním velmi vý- nosným. Z pamětí potápěče. Londýnský jeden časopis píše: O každodenním nebezpečí, jež posky- tuje život na moři, často se mluví. Ještě nebezpeč- nější však jest povolání potápěče. Dokladem toho jest opět krátká novinářská zpráva, oznamující smrt potápěče J. Deasya. Spustil se na irském pobřeží do hloubky 25 provazců, aby vyhledal ztracené torpedo. Když byl opět vytažen na povrch a přilba mu od- straněna, klesl mrtev na palubu. Byl zadušen. Před- stavte si nemotornou postavu, kterak sestupuje po lodním žebříku a mizí v zelenavé, průhledné hlu- bině. Z těžké jeho přílby táhne se hadovitě lano hadice. Chlad studené zimní vody proniká jeho tělo, když se rozčeřené vlny nad jeho přílbou uzavrou. Pří prvních 10 provazcích necítí potápěč, práci zvyklý, nijaké nevolnosti; teprve když zvolna sestu- puje níže, zmocňuje se ho tísnivý pocit. Nebezpečí, vysílati potápěče do takových hloubek, jest tak značné, že to lze ospravedlniti jen nejnalehavější potřebou. Staleční potápěči jsou si také dobře vě- domi tohoto nebezpečí; ale jsou odvážliví a málo- kdy se rozmýšlejí, je-li jim svěřeno pátrání pod mořem. Hrozná nebezpečí tohoto povolání charakte- risuje velmi případně zpráva, již podává jakýs po- tápěč z Whitestable. »Na pobřeží kentském potopila se loď s nákladem rumu. Cenný náklad stál za to, aby se slal pokus, vylovit jej. Sestoupil jsem tudíž se svým soudruhem a podařilo se nám vytáhnouti mříže prostoru pro náklady. Poněvadž loď nebyla ve značné hloubce, spatřili jsme záhy sudy a vnikli do lodního prostoru, abychom je uvolnili.
J Deasya Chlad
25 article
Avšak záhy byla naše práce přerušena, neboť moje hadice přivádějtcí vzduch a ochranné lano byly za- klinovány mezi velkým sudem a trámy stropu. Člo- věk ví, že přílba obsahuje dostatek vzduchu jen na dvě minuty a nemůže-li čerpadlo na lodi nijaký další vzduch vtlačovat, nastane situace, kde je třeba ve- škeré duchapřítomnosti. Jde tu o život a o smrt. Ochranné lano bylo ovinuto částečně kolem mého těla. Vytrhl jsem nůž, jejž každý potápěč má při sobě, prořízl lano a se šíleným kvapem chopil jsem se volného konce jeho nad místem, kde bylo za- drženo sudem rumu, zatáhl prudce šestkráte na zna- mení, že hrozí nebezpečí a prořízi hadici přivádějící vzduch. Kdyby lidé na lodi nebyli zpozorovali trhánl lanem, byl bych býval ztracen. Tak byl jsem polo- umdlený vytažen tuctem ochotných paží na palubu . V oné říši, již spatří oko jen málo koho z lidí, mají mnohé věci také nádech humoristický. Tak na př. vypadá nanejvýš komicky, když potápěč stoupající vodou málomocně jest zmítán sem a tam. Někdy také bývá mrštěn jako míč na vrak, avšak následkem pružnosti svého oděvu náraz ten jedva cítí. Potápěč mohou se pod vodou také bavit, mají-li smluvená znamení. Světlo mění se pod vodou velmi často.
26 article
Za jasného dne ozařují paprsky sluneční dno moř- ské mnohdy do hloubky mnoha provazců, jako kdyby to byla krajina pod sklem. Pak zase zdá se vše jako v husté mlze, i když se nalezá potápěč jen ně- kolik stop pod povrchem. Ku povolání potápěče ná- leží nejen značná statečnost, ale i železné nervy = Výprava na vyhledání lenochoda obrovského. Z Londýna oznamuje »Daily Expresse, že výprava na vyhledání lenochoda obrovského v Patagonii postupuje se značným úspěchem. Re- ditel výpravy, mr. Hesketh Richard oznamuje, že čím dále proniká tam, kde předpokládá existenc mylodona, tím více jsou naděje jeho v úspěch pod- porovány zprávami domorodých osadníku. Ve své zprávě ze dne 2. října oznamuje: »Vykonali jsme pochod 4050 angl. mil. Vše se daří znamenitě. Muži jsou statní a dobří pracovníci. Vybral jsem je pečlivě a vyzkoušel je na tomto těžkém pochodu. Naše ka- ravana čítá 37 mužů, 59 koní a 4 psy. Zde ve vnitro- zemí jsou lidé plni nadějí. Nikdo dosud nepronikl do Cordiller tak daleko jako my a jsou tu rozsáhlé lesy, v nichž obrovské druhy zvířat mohou žíti ne- známy. Jest zajisté obtížným podnikem, nalézti obrovského lenochoda v šíré Patagonit. Jsem nyní přesvědčen, že obrovský lenochod nenalezá se jižně od řeky Santa Cruz, musím jej tedy hledat mezi je- zery Buenos Aires a Viedma. Musíme dostihnouti Cordiller během měsíce. Jsou pokryty ohromnými lesy a velkými bařinami, kam dosud žádný člověk neproniknul. Žádný Indlan, jediná živá duše nekle- stila si stezku do těchto lesů. Vezmu si vůz a še- desát koní, z nichž dvanáct náleží nádenníkůma zamýšlím bráti se poděl Cordiller, zříditi táborya odtud prozkoumati Cordillery směrem západním.
Richard Cordillera Londýn Patagonie Re Cordillera Buenos Aires Daily Express Santo Cruz
27 article
Nikdo nesmí bez průvodce na půl anglické míle od tábora a dva lidé musí vždycky zůstati v táboře. Všichni účastníci výpravy ozbrojeni jsou puškami.« = Jezero krále Jiřiho. Mezi četnými zna- menitostmi Australie zasluhuje zmínky též jezero krále Jiřího. Nalezá se as 4 angl. míle od železniční stanice Bugendoro na trati ze Sydneye do Adelaidy. Velikost jeho značně kolísá; možno jt však udat průměrem na 20 angl. mil délky a 7 mil šířky. Je- zero nalezá se více než 700 metrů nad hladinou moře a jest na dvou stranách obklíčeno gigantickými horámi, jež vystupujíce přimo od hladiny vodní a terasovitě ustupujíce, nabývají rozměrů vždy obrov- štějších. Na obou stranách jezera zvedá se planina ve výši skorem 100 stop nad největší výšku hladiny, jež nemá patrného odtoku, za to však četné přítoky z hor. Jezero objeveno bylo roku 1820 Evropany, kteří žasli nad jeho bohatstvím divokého plactva. Roku 1841 jezero skorem úplně vyschlo, a domo- rodci, bydlící v okolí pásli na jeho dně svoje ovce. Roku 1852 naplnilo se jezero opět zvýší více než 9 stop vodou, jež po krátké době, ačkoli z hor přitéká toliko sladká voda, jevilo značný obsah soli. Jezero jest velmi bohaté jedlými rybami a četné divoké ptactvo na jeho březích činí je rájem loveců. ceeoscke nejtepět Sampaniské
Jiří Adelaida Evropan Austrálie Bugendora
29 article
Anglicky, česky, dánsky, francouzsky, maďarsky, německy, polsky, rusky, španělsky, vlasky vychází veliký modní illustrovaný list pro dámy
30 article BAZAR
BAZAR (založen roku 1855) jehož českého vydání vyšlo právě ročníku XKNI. č. l. čítající 59 nádherných vyobrazení, velice cenný a praktický obsah slovni, velkou střihovou pří- lohu a bohatou čásť hádankovou s vypsáním řešitejského turnaje o ceny. Čtvrtletně vyjde 6 skvostně upravených čísel (vždy prvni a třeti pátek v msésíci) za čtvrtletní předplatne 2 koruny Objednávky přijímá a vyřizuje každé řádné knihkupectví jakoži administrace Bazaru, nejstaršího českého modního listu pro dámy (nakladatelství F. Šimáčka) v Praze, Jerusalemská ulice číslo 11
F Šimáček Praha