3
masthead
30. prosince 1900.
5
article
Dítě zavrnělo. Míla rychle přistoupila k po
hovce. Konejšíc děvčátko dala mu do ručky
skvostné hodinky.
Dítě zajásalo a hlavinka jeho se na prsou
Míly vzpřímila.
Máňa octla se tak v plné záři světla —
vstříe tváři Hněvkovského.
V ruce držíc zlatý skvost třepetala jím
proti světlu a z hrdélka řinul se jasný, zvonivý
smích ..
Hněvkovský v údivu vzhlednuv po dítěti —
zbledl.
V šatně rozestřelo se trapné ticho.
»Tak, ať žije Hněvkovský! — a ať žije
Máňa!« přerušil mlčení Lojzíček, rozjařený již
ohnivým mokem. »Nu — Jarý! Což si an
nepřipijete s Hněvkovským na zdraví — své
Máni ?«
V ústraní v zadu se sklenkou v ruce seděl
Jarý. Namahavě vstal a zachytil se židle.
Skleněný pohled utkvěl na obličeji smějí
cího se děcka a tupě pak svezl se na tvá
Hněvkovského — — —
To nebyl lidský hlas, co se nyní vydral
z jeho hrdla, spíše cosi jako zběsilé zavytí
rozzuřeného šakala rozlehlo se šatnou — -
Celá skupina přítomných vzrušeně obrátila
se v pozadí, odkud zavzněl ten děsný skřek.
Brunátná tvář Jarého zbronzověla a na
běhlé žíly na čele hrozily puknutíma . ..
Jediný vzmach ruky a sklenka z této le
těla prudce ve tvář Lojzíkovu.
Jediný skok a Jarý octl se u stolu a zary
křečovitě prsty v hrdlo Hněvkovského.
»Ty sketo! — Ty! Tedy má Máničk
a ty!« — a ruce jeho pevně a pevněji zarý
valy se v semknuté hrdlo.
Pojednou kleště povolily a rázem klesl Jarý
k zemi .
Ústa blábolila nesouvislá slova, pěna sté
kala po modrých rtech, údy dřevěněly —
»Pro lékaře !« vzkřikla chvějící se Míla
»Rychle ! lékaře !«
Zmatek byl nesmírný, i obecenstvo se na
hrnulo do šatny.
Lékař, dlící náhodou v divadle, zjistil zá-
chvat mrtvice a v několika okamžicích —
smrt l1!
Míl
Máňa
Hněvkovský
Lojzíček
Jarý
Lojzíkův
6
article
Satna se ponenáhlu prázdnila. Jen zničená
žena Jarého seděla u mrtvoly. I Míla setrvala
chovajíc vyděšené dítě v náručí.
Tisíceré myšlenky zimničně lomcovaly tou
spanilou hlavou . ..
Zřela zde zoufalou ženu, připomínala si
její život po boku tupého, spíjejícího se muže.
Viděla ji tichou a nešťastnou — —
Tedy Máňa!... A to zakončení, tak
strašlivé —
A což ona sama? Kam ona pádí! Jaké
u ní bude rozuzlení?
Divoce vyjela: »Oh, ne — ne!« Jejt
Béďa měl by — — Křečovitý pláč ji schvátil.
Zřela tu dobráckou tvář mrtvou, zsinalou, ty
šedé, tklivé oči strhány . .. Oh, ne ! neli
Čísi ruka dotknula se jejího ramene
Ohlédla se. Nádražní sluha.
»Milostivá paní, vlak vjíždí do stanice.«
Rychle přehazoval kožich přes Mílu, podá-
vaje jí elegantní kabelu.
»Nepojedu nikam!« vzkřikla divoce Mílaa
odhodila daleko od sebe drahý plášť. »Tento
telegram ihned odevzdejte!« pravila vytrhujíc ze
zápisníku list.
Zřízenec pln údivu opustil ji. — —
Vlak ku Praze duněl kol zamrzlých oken.
Míla neslyšela, ačkoliv ji měl donésti k mi-
lenci . ..
Jak jí to vše nyní bylo cizí! Ona toužila
horečně jen po svém muži. Výčitky svědomíse
dostavily.
Hodina za hodinou míjela, Míla netrpělivě
naslouchala každému šelestu. Konečně ! Kroky
Dvéře se rozlítly a Míla s jásavým výkřikem le-
těla Bedřichovi v náruč!
Bedřich pevně semkl ji v loktech. Dusivý
pláč zmital jí na jeho srdci a ze směsi nesou-
vislých slov, jež drala se ji přese rty, chápa
ulekaný Béda pouze výkřik:
», vylíbej, vylíbej všechen hřích m
s čela !«
Míl
Ted Máňa
Jejt
Bedřich
Praha
7
article
Opozděné námluvy
Opozděné námluvy
Sylvestrovská črta
Napsal André Theuriet.
U večer dne 31. prosince, klidně po-
obědvav při table d' hůte »u zlaté růže«, přítel
můj Jacobus chvatným krokem vracel se do
ulice des Grangettes, kdež se nacházel mláde-
necký jeho příbytek.
Chodníková i jízdní dlažba byla pusta
nedostatečně vyjasněna odlehlými plynovými ho-
řáky a severní vítr, přímo fičící mezi oběma řa-
dami temných domovních průčelí, mrazivě šleha
Jacoba v tvář a navzdor těsně upjatému svrch-
níku pociťovat mu dával, kterak čtyřicetiletá
jeho krev valně postrádala již výhřevné působ
vosti vznětlivého mládí.
Netrpělivě zatrhl zvoncovou rukojetí, jež
připevněna byla po straně dveří bytné jeho paní
Otevřít mu přišla domácí dcera, slečna
Francelina Bigeardova, držící jednou rukou cípy
ohrnuté své zástěry, jež byla plna kaštanů
rukou druhou lampu, jež ozařovala příjemn
její líce a jiskrně modré její oči.
Modrý tento zrak, mírně skadeřený hnědý
vlas a jasný úsměv stále ještě dodávaly obličej
slečny Franceliny pikantního půvabu, ač značně
již, o svaté Kateřině dospěvši osmadvaceti let,
začínala vyzrávat a blednout.
»Oh, promiňte, že jsem vás nechala trochu
čekati!« pravila ke skřehlému nájemníku. »Práve
jsem na pánev chystala kaštany . . . Zdržely
jsme k večeři dvě přítelkyně mé a zakončíme
rok několika sousty maronů a doušky aný-
zovky ... Mám vás doprovodit, pane Jacobe ?
Theuriet
Jacobus
Jacob
Francelin Bigeardův
Kateřina
desátník Grangettes
8
article
»Děkuji,« odvětil zdánlivě na kvap, »dě-
kuji, slečno !«.
Odmítl-li učiněnou mu nabídku, nestalo se
tak, že by mu společnost Francelinina nebyla
vhod. Naopak ! Počínal si však toliko zdrželivě
obezřetně z obavy, aby se nezadával příliš s valně
vyspělou a vdavekehtivou touto dívčicí a aby
příliš velikou důvěrností náhle neuklouzl na ne-
bezpečném svahu. Nebylť nepřístupným modrému
zraku a vábnému úsměvu slečny Franceliny, ale
strachoval se jha manželského. Podobal se dě
tem, které před studenou lázní nohu pohružuj
do vody a opět ji vyndavají, nejsouce s tos
odhodlat, aby se ponořily dokonce.
»Děkuji!« opakoval znova, schody stoupaje
vzhůru. »Nedošlo pro mne žádné psaní?«
»Nikoli, pane Jacobe, listonoš nepřinesl ni-
čeho !«
»Vida, nevzpomíná již na mne nikdo !«
melancholicky pro sebe si povzdechl Jacobus
vkládaje klíč v zámkový otvor svých dveří
»Každý zapomněl již cesty do mého příbytkule
Jakobus cítil, kterak se znenéhla stává ko-
řistí nevrlého rozmaru.
Večera toho vše se příčilo zvyklému po-
řádku: štěpiny v krbu jeho čadily, místo aby
jasně hořely, lampa jeho mhourala, aniž vydá
vala kloudného světla a průvan čišel zpod dveř
a mrazil jej až v kosti.
Francelina
Jacob
Jacobus vkládat
Francelinina
9
article
»Myslitel kterýs«, ozval se pro sebe, zapa-
luje si svoji dýmku, »vyjádřil se kdes, že večen
života s sebou si přináší svoji lampu. Moje
svítí velmi špatně a soumrak můj je po čertech
zachmurlý. Ochabnutí vnitřního jasu jest jedním
z osudných důsledků bezženství. Dospělost
mládenectví! Neblahá spojitost dvou prostředí,
v níž klíčí množství nedobrých semen, která
pokládána byla zašlými a z nichž raší a pučí
šeredné květiny trpké vůně: pozdní výčitky
svědomí, plané a liché stesky a rozpaky
strachy stařecké... Především to bázeň, zba-
běle úzkostná tato bázeň, jež odpornou čihí
všelikou práci a odvrací od veškera ušlechtilého
vznětu a veškera zdárného skutku . .. Pamatuji
se, kterak za mladých časů mých jednoho dne.
když slézt jsem se chystal přikrý kýs horský hrbe
pyrenejský, potkal jsem starého a schřadlého
jakéhos muže, jenž na dotaz můj po směru,
kudy bych se měl dát, odpověděl mi výstrahou:
nechoďte tam nahoru, neboť stezka všade hlu-
boce vymleta a zbytečně se utrmácíte až do
úpadu !... Pokrčil jsem rameny a dále se bral
svojí cestou, v duchu se vysmívaje malomysl-
nosti kopuletého starocha... A hle, jak jsem
na tom nyní sám !... Klopýtám o nejnepatr-
nější křemel a nejmalichernější nesnáz nabývá
v posudku mém rozměrů nemožnosti. Nedovedu
již ničeho se odvážit a ničeho chtít a trudim
se ve staromládenecké jizbici své za nepřetr-
žitého jen želení kde jaké příležitosti, již jsem
byl propásl v době, kdy bujarou křepkostí svojí
se rozvíjela dvacátá moje leta.«
V okamžiku tom zřetelný ozev hlasů
dolehl z přízemí a u vesele změteném hlaholu
tom rozeznal Jacobus zvonivý smích Francelinin.
Jacobus zvonivý
10
article
»Dole je jak náleží hlučno!« pokračoval
s povzdechem Jacobus ve svém přemítání. »Při-
píjejí si tam na rozloučenou s rokem, jenž
končí a na uvítanou s rokem, jenž má začít ...
V nikom ze společnosti oné nevzbuzuje období
jež zaniká a období, jež nadchází, melancholi-
ckých myšlenek a úvah. Ten ni onen posud není
u věku, kdy se týdny a měsíce míjet zdají
rychlostí vlašťovčího lelu. Nieméně dnů těch
dospějí všichni a Francelina jak ostatní! Již
přes osmadvacet let a stále ještě nemá ženicha.
Ubohá dívka! Znenáhla ji povadnou ru-
měnné líce, modré zraky její pozbudou svého
žáru, smích její přejde z jasného tónu svého
pronikavě ostrý zvuk a rovněž ona pozná, e
prázdnota bezmanželského života, stesk do uni-
klých příležitosti a strach před vetchou staro-
bou... Oh, staré panny politování hodnějšími
jsou starých mládenců! Vězeňská jejich cela
jest mnohem temnější a mnohem těsnější a ve-
řejnost vůči nim také nepoměrně přísnější. Byí
v srdcích jejich, obdobných litinovým kotlům,
sebe vřeleji kypěla jim krev, bezpodmínečně
třeba jim tlumit její var. Aby v područí udržen
byl vzruch něžně milostného citu, jenž hárá
Jacobus
11
article
jim v nitru a tihne se projevit na venek, kate-
gorický vliv svůj vykonává náboženství, povin-
nost a ohled. Jak bolestně tajený to zápas!A
s každým vrátivším se jarem jak krušný t
šprým, jak kruté to pokušení a jak kletý to
žel!.. Takž luzně vábným děvám pozvolna
oprchá pel svěžesti a mysl jejich trpce zanevř
na celý svět. .. A osud ten čeká i Francelinu,
nenaskytne-li se řádný muž, s dostatek zamilo-
vaný a s dostatek srdnatý, aby ve zkypřelou
plodnou půdu přesadil hezkou tuto, nuzně živo
řící květinu ... Ale hoj, chlapíku, hoj ! Jsi-li
si tak dobře vědom takového stavu věci, proč
bys nemohl řádným mužem tím být ty? Zhnu
sil se ti již studený tvůj krb mládenecký, jak
jí se zprotivil panenský její pokojík. Proč ne
učiniš z ní omládle šťastnou družku svého ži-
vota? .. Ha, toť právě to, k čemu nejsem sto
se odhodlat!«
12
article
Tou měrou, jakou se hloub a hloub zabí-
ral v kormutlivě chmurné své myšlenky, Jacobus
pozbýval pojmů o zevnějších dějích.
Mrazivý záchvěv, jenž provanul mu pojed-
nou tělem, konečně jej zpět přivedl zase v
skutečnost: povšíml si, že byl oheň jeho vy-
hasl, aniž byl vydal jakého tepla, že dýmk
jeho byla mu schladla v hrsli a že okno jeho
špatně přiléhalo v rámech.
Když se zvedl, aby zamezil přístup ledo-
vému vzduchu, z přízemí vzhůru znova doleh
veselý hlahol a znova mu ve sluch zazněl zvo-
nivý smích Francelinin.
Okamžik ještě váhal, až zimní chlad pro
sincové oné noci dokonal posléz jeho rozhod-
nutí: shasl svoji lampu, zvolna se dal po zvuč-
ných hlasech schody dolů a zlehka zaklepal na
dvéře domácí své paní.
Bylo mu otevřeno dokořán a v jasném
svitu visacího lustru spatřil kolem krbu půlkruh
mladých lidí, horlivě zaujatých olupováním pra-
žených kaštanů.
»Na mou věru!« zvolal Jacobus. »Zaslech
jsem smích váš až nahoře a veselost vaše do-
dala mi laskomin! Učinila byste mi laskavě,
slečno Francelino, kousek místa po vašem
boku ?«
A vznětlivě něžným pohledem obrátiv se
k Francelině, spatřil náhle, kterak místo ono
bylo již zaujato: jonák as třicetiletý, lesnický
jakýs zřízenec, seděl na téže lavici ja ko mladá
dívka a paží těsně ji objímal v pasu.
A co přítel můj zjeveně třeštil své oči.
přisunuvši ke krbu židli, domácí paní se ozvala
vlídně:
»Přisedněte si ke mně, pane Jacobe. Ozná-
mím vám novinu: slavíme dvě události zároven
a to docházející sylvestrovský večer a zasnou-
bení dcery naší Franceliny s vrchním hajníkem
panem Saudoxem... Přijměte sklenku an
své i jejich zdraví připijte si s námi !.. . Svatb
bude po Hromnicích!«
Přeložil Václav Dvořák.
Jacobus
Francelino
Jacob
Saudox
Dvořák
14
article
Rozmanitosti z přírody.
Rozmanitosti z přírody.
Dovést vypravovati populárně a zábavně
o úkazech v přírodě, dověst shrnout jednotlivé
poznatky a objevy v pěkný názorný obraz, jes
darem vskutku vzácným, u nás více než jinde.
Pěkný příklad takovéhoto populárního, feuille-
tonistického v nejlepším smyslu pojednáníz
oboru přírodních věd podává článek, uveřejněný
ve vyšlém právě 3. svazku IV. ročníku »České
revue.«
Když parní kotel lodi vyletí a pohřbí
v ssutinách mnoho pasažérů, vrhá se z klidu
vyrušená veřejnost na topiče. A přece může
materiál, z něhož kotel jest vyroben, býti pří-
činou celého neštěstí. Divášli se na silný že
lezný plech, na železniční kolejníci ocelovou.
na cenlový kavalek kovů, považuješ každý ten
kus za definitivní, tichý materiál, v němž
změny není. A přece kdybys drobnohledem
setřel závoj jeho, kdybys slabou kyselinou na-
leptal leštěnou plochu kavalku onoho, odhalil
bys vnilrnou strukfuru, zrnka nepravidelně
zmačkaná, s konturami zcela zřetelně vyslove-
nými. Každé to zrnko jest krystal, přísně vy-
jádřená, zákonitá forma, diktovaná látce snahou
přírody po symetrii; jest pravda, že rychlým
schlazením byl krystal stykem se sousedy stejně
snažlivými v pohodlném vytváření se zadržen,
smáčknut, ale ona přírodou mu diktovaná snaž-
livost zůstává v něm, každé to zrnko není de-
finitivně uloženo, ono chce polohu napravit
čeká okamžiku vhodného.
Český revue
15
article
Krásný a jasný obraz takového virváru
krystalového poskytuje koláč právě ztuhlého bis-
mutu neb zlomená tyč očele, jenž drží alespor
4 křemíku. Když pak kov v huti přestupuje
ze stavu roztavení v pevný, hledí z nich plyny
všemi škvírami prchnouti ven na povrch, ob-
hajujíce stav svůj nejvyšší pružností. I jes
každý kov následkem toho svého boje s plyny
prostoupen jemnými bublinkami, sklípky a du-
tinkami, do nichž trčí rohy nejpodařenějších
krystalů.
Vůči tomuto zkrocenému chaosu nyn
uvažme působení denního života v kovy. Dívá-
me-li se na vlak rychle se pohybující, vidíme.
že kola nešinou se stejnoměrně po kolejnici.
nýbrž že po ní skáčou, kolejnici jako kladivo
zpracovávajíce. Jen při zvolna se pohybujícím
vlaku běhají i kola klidně. Tu náhle vlak jest
brzdami zarážen, nastává tlak, jenž nutí zrnk
železa v kolejnici, by řídila a posunula se v
směru pohybujícího se vlaku. A vůči tomu nu-
cení hnací kola lokomotivy opět působí obrá-
ceně, opírajíce se proti směru celého pohybu
Pan J. E. Stead seznámil nás s drobnohled-
nými fotograflemi takových rozrušovaných ko-
lejnic i ukázal, kterak v jednom směru (směru
všech vlaků) jsou zrnka železa posunuta, ná-
silně zahnuta, zakroucena. Dokud může sou
sední ocel se někam vyhnouti, je dobře, když
ale stálým nátlakem místo trpné ztvrdne, vznikaj
trhlinky, kterě se rozšířují těžkým vlakem dále
a dále — až kolejnice praskne.
Jen se podivejte drobnohledně na ra-
ženou minci, kterak od kontur figur i čísel
trhlinky drobnohledně se rozbíhají; staré mince
lité toho nejeví; ráz rozbil hladkou plochu.
Stead
16
article
Druhý důležitý vliv na vniterné ustrojent
kovů jeví proměna teploty. Cín jest kov svou
krystalickou strukturou dobře známý, již staří
o něm říkali, že ohýbán křičí, jak u vnitru jeho
zrnka o sebe se trou. Zima roku 1869—1870
byla velmi ostrá, zvláště v Rusku, i proběhla
časopisy zpráva, že následkem mrazů v ruských
chrámech cínové svícny popraskaly, ba i zvonky
prý popukaly. Chemik jeden pozoroval na zá-
silce balvanů bankského cínu na povrchu plys-
kéře a trhliny, ba cín rozpadl se v prášek
šedých zrn. Rok na to přišla jedné firmě rotter
damské zásilka balvanů cínových, která po že-
leznici se otřásající za mrazů byla vezena,
jakožto šedý, bezcenný prach. Firma podezřívala
dodavatele, však Oudemans dokázal, že cín ten
jest čistoty nejvyšší, obsahuje pouze 0.3 pet.
nečistot cizích. Přeměna rozmarného cfnu byla
způsobena mrazem a otřásáním, součástky se
uvolnily a rozstrkaly v prášek šedý. Ba Ho-
lanďan Eijk volá po dlouhém výzkumu toho
kovu: »mimo několik horkých neděl nalezá se
náš svět cinový v jakémsi nestabilním stavu!«
Docela podobně má se to s ocelí, na níž při
snížené teplotě pozorovány byly podivuhodné
vnitřní revoluce součástí, individuálnosť svoji
krutě hájících. Osmond, slavný technolog fran-
couzský dokázal, že i jiné kovy v ocel zavedeny
s sebou teplotě tak podlehají, jakoby s ocel
kladivem za studena zpracovány byly. Pokusy
na rejdě ve Wilhelmshavenu konané, prokázaly,
že kusy železné a ocelové, zvláště válcované
kované, nesmírně trpěly mrazy, menší vliv jevii
se u oceli lité.
Osmond
Rusko
Wilhelmshaven
17
article
Jest to zvláštní, onen zdánlivě klidný kov
jest u vnitru svém zbouřen pohyby nejmenších
součástí, které se kolem sebe i proti sobě smý-
kají a individualnost svoji háji. Jakmile horká,
právě ze surové taveniny vyšlá mosaz chladne,
uloží se v ní krystalové úlomky bez pořádku
proházeny v okolí hustě beztvaré. Pomalu však
krystalky počinají se rovnati a odlišovati. Sin
Roberts Austen položil kavalek zlata do roz-
taveného olova, jež ohřáto bylo hluboko pod
bodem tání zlata. Jakmile olovo tuhlo, prostou-
pilo zlato celou hmotu jeho i dalo se všude
dokázati. Již při bodu varu vody (100° C.)
proniklo zlato celým olovem po 41 dnech.
Ostatně jest známo, že prášek uhelný proniká
rozžhavenou ocelí hluboko pod jejím bodem
tání; tak upravují si ocel damascenskou i afghan-
Zcela zvláštní jest pokus mechanický
táhneme-li kavalek oceli silou ohromnou, za
škreuje se na místě, kde má prasknouti ase
přetrhnouti; přestaneme-li táhnouti, srovná se
zaškrcenina. Táhneme-li znova, seškrcuje se
kavalek na jiném místě, než prve i připadá
nám, jakoby se molekuly na místě nebezpečném
sebraly i utvrdily v odporu. Ostatně takového
cos mystického vězí skutečně v kovech i jest
známo, že dráhy, které mají voditi proudy
elektrické, povlovně, čím dále, tím většího od-
poru proti procházejícímu proudu jeví, tak
jakoby, po lidsku řečeno, umdlévaly, jako
skou.
Sin Roberts
18
article
sval neb oko, jímž souzeno dlouho ko
nati tutéž stejnou práci. I jest nutno, po
přáti odpočinku umdlenému orgánu, by opě
schopným byl, podobnou práci konati. Lor
Kelvin dokázal přesnými měřeními, že i dráty
vodivé od pondělka do soboty na vodivosti usta-
vičně ztrácely, že však odpočinuvše si, opě
k vodění se vzpružily. Elektrický drát, jehož
místo nedělního klidu po prázdniny třinedělní
nepoužito, odpočinul, zdesateronásobil svoji mo-
hutnost vodivou. I k jiným účelům používány
umdlévají prý kovy.
Ostatně hrají kovy i v životě samém asi
úkol nemalý; vždyť všude pozorujeme, že ochotně
v živou tkáň se vtělují. Szigmondi připravil si
zvláštním způsobem krásný, červený roztok ko-
vového zlata. Kov sám, zlato ryzí zde bylo u po-
divném tom roztoku, nikoliv snad sůl zlata. Mimo
jiné zajímavé vlastnosti jevil roztok přitažlivost
mimořádnou k některým plísním, které — ó, toho
labužnictví! — padly na zlato. Šlahounky jem-
ných nitek plísní odumírajíce, zanechávaly teninké
pletivo zlata. O mravencích se vypravuje, že
zlatá zrnka z písku vybírají a do hnízd svýeh
je odnášejí, kdežto ty plísně zlato dokonce po-
hleují. Jaká to náruživost!
Szigmondi
19
article
Stromy žijící na zlatonosné půdě americké
hromadí v sobě též tento ušlechtilý kov a tuna
popela z kořenů buků měla zlata asi za 0.40
až 1.40 K; ve větvích ho bylo více, za 1.40 až
4.60 K. Duby se zdají býti skromnějšími. V Bur-
gundsku, tam kde roste ohnivé Beaujolais, vpadla
také na révu nemoc způsobená plísní, i byla ne-
moc potírána jedovatým sublimatem. Však na
stojte, rtuť z léku objevíla se v moštu vinném,
v kvasnicích, v matolinách, ba i, ač skrovně, ve
víně. Slovák, vinař, nás ubezpečoval, že to nie
neškodí, když hrozny se vší nečistotou se lisují
to prý kvašením všechno se vyrmutuje. Oho! To
je pravda jen z hruba; právě réva je báječně
citliva.
K Dub
Slovák
Bura
20
article
Nad horami měďnatými, zvláště
quercus macrocarpa hromadí v 1 kg
sušiny své až 500 mg. mědi (nejvíce v kůře.
méně ve dříví), ba horníci dle rostliny poly-
carpaea spirostylis měď v zemi pode-
zřívají — a tu i ve zvířatech, drůbeži měď bývá.
Na haldách zinkových roste viola
calaminaris, která obsnhuje mnoho zinku
réva i tabáková rostlina vybírají ze země sol
kovů nejvzácnějších. Naproti tomu nejrozšíře-
nějším kovem jest železo i ve hlíně, kamení
v bylinstvu a živočišstvu. Chceme-li vědecky
pohovořiti si o výživné ceně potraviny, oby
čejně vypočítáme, kolik že má bílkovin, kolik
látek cukru blízkých; málo kdy nám napadne.
že i kyseliny fosforečné i vápna a zvláště že-
leza jest nevyhnutelně potřeba k udrženíté
mašinerie tělesné. Nejvíce železa, k obnovení
krve velenutného, (majíť krevní tělíska ve 100g.
sušiny 340 mg. železa), nalezáme v mase
(100 g. asi 16.6 mg.) a v zelenině (30 mg. ve
špenátu.) V Harau onemocněl studující 18letý.
jenž pocítil nepřekonatelný odpor k zelenině
masu, ba i chlebu. Slábl, ztrácel na váze, byl
studený, nerad chodil, mnoho spal, tlučen
srdce jej mořilo, nenáviděl ve škole všechny
předměty mimo mathematiku 1 Velmi podivno
znám též jednoho červeného mathematika; ne-
musí tudíž nedostatek železa zvláště fedrovat
nauku tuto.
kg
mg
21
article
= Verdi a italská národní hymna. Z Flo-
rencie se oznamuje: Spisovatel Bovio vyzval před
nedávnem staříčkého Verdia, aby složil italskou ná-
rodní bymnu. Nyní oznamuje signor Polazzi, vyda-
vatel zdejšího časopisu »La scena illustrata«, že
myšlenka, aby Verdi byl vyzván, složiti národní
hymnu, objevila se nejprvé v jeho časopise, a sic
vyzval slavný Pasquale Villari u příležitosti 61. vý-
ročí první opery Verdiovy ve skvělém článku slav-
ného mistra, aby daroval Italům národní hymnu.
Hlas jeho stal by se pak hlasem vlasti. Stejné přání
projevil pak v témž listě také Menotti Garibaldi.
Avšak Verdi zaslal Polazzovi dopis, v němž ozna-
moval, že pro svých 87 let a chatrné svoje zdraví
není schopen nijakého zaměstnání a že tudíž také
nemůže komponovati hymnu. — Stvoření národní
hymny jest věc velmi choulostivá, to se nedá ob-
jednávati, jest to věcí inspirace; tak povstaly hymny
nejkrásnější. To budiž útěchou těm, jimž se zda
naše národní hymna »Kde domov můje zastaralou
A pak, národní hymna musí působiti především n
lid, a dokud nebude tu cosi, co by rovněž dovedlo
uvésti lid v nadšení, bude naše ctihodná hymna stále
ještě konati dobré služby.
Verdi
Bovio
Italos
Menotti Garibaldi
Polazz
dopis
Flo
Verdiův
22
article
= Neobyčejně originální myšlenka bude
v nejbližší době provedena ve Švédsku. Jde tu o to
znázorniti při počátku nového století všem Švédům
Norům a cizincům, kteří se zajímají o národní oby
čeje, skandinavské hry a tělesná cvičení, jež podobne
jako u starých Řeků značně přispívají k síle, vytrva
losti a pružnosti lidu. Mimo to předvedeny budou
národní tance a národní hudba, jež obveselují Švédy
a Nory a pomáhají jim snášeti dlouhé zimy. První
řada slavností bude pořádána ve Stokholmu dne9
až 17. února pod protektorátem svédského ústředního
spolku pro podporu tělesných cvičení, jehož předse
dou jest korunní princ, a výbor zamýšlí opakovati
tyto skandinavské hry jak v Norsku, tak ve Švédsku.
V některých oborech jest závodění přístupno každému
Zimní hosté ve Švýcarsku sice mají příležitost po-
znati některá z těchto tělesných cvičení na př. brus
lení a jízdu na horských saních, ve Stokholmu však
naskytnou se hostům různé podívané, charakteristi-
cké pro Švédsko a Norsko, jako běh a skok na ly-
žích, distanční běh na sněhových bruslích s odrážec
holí, závody na lyžích, tažených koni, jízdy na sa-
ních, tažených soby, závody poklusem na ledě, zimn
cvičení vojenská, bruslení a jízdy plachetními jach
tami na ledě atd. Četní navštěvovatelé světové vý
stavy pařížské měli příležitost obdivovati se výko-
nům švédských gymnastů, šermířů, plavců a zpěváků
Nyní však ukážou Skandinavci doma co dovedou
sice v době zimní, jež, nastane li přiměřená pohoda.
dodá těmto skandinavským hrám zcela zvláštního
půvabu. Lístky k jízdě na dráze ve Švédsku za sní
ženou cenu budou vydávány navštěvovatelům, opa-
třeným legitimacemi, o něž se možno přihlásiti pí-
semně u vítacího komitétu pro skandinavské hry ve
Stokholmu, jenž podá také potřebná vysvětlení o by-
tech atd.
Švéda
Noro
Řek
Nora
Švédsko
Norsko
23
article
= Pětimillionová cena za vynález. Na
podzim minutého roku kolovala v časopisech zpráva.
že president veliké telefonní společnosti ve Spojených
státech vypsal cenu jednoho millionu dollarů vyná
lezci, jemuž se podaří sestrojiti přístroj, pomoci
něhož lze zachycovati telefonické hovory a dle li-
bosti je vyslechnouti. Tento přístroj byl zatím vskutku
vynalezen. Jest to telefonograf dánského inženýra
Valdemara Paulsena, jehož popis byl svého času
uveřejněn v těchto listech a jenž na pařížské vý
stavě světové vzbudil zvláštní sensaci. Paulsen byl
tedy šťastný smrtelník, jemuž spadl million dollarů
do klína. Až doposud nebyla sice cena vyplacena.
ale nelze o tom pochybovati, že až budou vyřízeny
některé podružné otázky, se tak stane, neboť tehdejší
zpráva nebyla báchorkou, vypsalť cenu mr. Glidden
jenž si takovouto více než knížecí odměnu již může
dovoliti. Ostatně přiřknul čtyrnásobnou cenu čty
millionů dollarů jinému vynálezci, totiž panu Peter-
senovi, jenž sestrojil přístroj k současnému převá-
dění dvou hovorů na téže trati geniálním doplněním
vynálezu Pauisenova. Dosvědčujít dosavadní pokusy
Paulsen
Petra
spojený stát
24
article
že se podaří rozluštiti šťastně tento problém. Bez
pochyby budou obě odměny v úhrnné sumě pět
millionů dollarů vyplaceny současně na důkaz, ž
vynalézání může býti někdy zaměstnáním velmi vý-
nosným.
Z pamětí potápěče. Londýnský jeden
časopis píše: O každodenním nebezpečí, jež posky-
tuje život na moři, často se mluví. Ještě nebezpeč-
nější však jest povolání potápěče. Dokladem toho
jest opět krátká novinářská zpráva, oznamující smrt
potápěče J. Deasya. Spustil se na irském pobřeží do
hloubky 25 provazců, aby vyhledal ztracené torpedo.
Když byl opět vytažen na povrch a přilba mu od-
straněna, klesl mrtev na palubu. Byl zadušen. Před-
stavte si nemotornou postavu, kterak sestupuje po
lodním žebříku a mizí v zelenavé, průhledné hlu-
bině. Z těžké jeho přílby táhne se hadovitě lano
hadice. Chlad studené zimní vody proniká jeho tělo,
když se rozčeřené vlny nad jeho přílbou uzavrou.
Pří prvních 10 provazcích necítí potápěč, práci
zvyklý, nijaké nevolnosti; teprve když zvolna sestu-
puje níže, zmocňuje se ho tísnivý pocit. Nebezpečí,
vysílati potápěče do takových hloubek, jest tak
značné, že to lze ospravedlniti jen nejnalehavější
potřebou. Staleční potápěči jsou si také dobře vě-
domi tohoto nebezpečí; ale jsou odvážliví a málo-
kdy se rozmýšlejí, je-li jim svěřeno pátrání pod
mořem. Hrozná nebezpečí tohoto povolání charakte-
risuje velmi případně zpráva, již podává jakýs po-
tápěč z Whitestable. »Na pobřeží kentském potopila
se loď s nákladem rumu. Cenný náklad stál za to,
aby se slal pokus, vylovit jej. Sestoupil jsem tudíž
se svým soudruhem a podařilo se nám vytáhnouti
mříže prostoru pro náklady. Poněvadž loď nebyla
ve značné hloubce, spatřili jsme záhy sudy
a vnikli do lodního prostoru, abychom je uvolnili.
J Deasya
Chlad
25
article
Avšak záhy byla naše práce přerušena, neboť moje
hadice přivádějtcí vzduch a ochranné lano byly za-
klinovány mezi velkým sudem a trámy stropu. Člo-
věk ví, že přílba obsahuje dostatek vzduchu jen na
dvě minuty a nemůže-li čerpadlo na lodi nijaký další
vzduch vtlačovat, nastane situace, kde je třeba ve-
škeré duchapřítomnosti. Jde tu o život a o smrt.
Ochranné lano bylo ovinuto částečně kolem mého
těla. Vytrhl jsem nůž, jejž každý potápěč má při
sobě, prořízl lano a se šíleným kvapem chopil jsem
se volného konce jeho nad místem, kde bylo za-
drženo sudem rumu, zatáhl prudce šestkráte na zna-
mení, že hrozí nebezpečí a prořízi hadici přivádějící
vzduch. Kdyby lidé na lodi nebyli zpozorovali trhánl
lanem, byl bych býval ztracen. Tak byl jsem polo-
umdlený vytažen tuctem ochotných paží na palubu .
V oné říši, již spatří oko jen málo koho z lidí, mají
mnohé věci také nádech humoristický. Tak na př.
vypadá nanejvýš komicky, když potápěč stoupající
vodou málomocně jest zmítán sem a tam. Někdy
také bývá mrštěn jako míč na vrak, avšak následkem
pružnosti svého oděvu náraz ten jedva cítí. Potápěč
mohou se pod vodou také bavit, mají-li smluvená
znamení. Světlo mění se pod vodou velmi často.
26
article
Za jasného dne ozařují paprsky sluneční dno moř-
ské mnohdy do hloubky mnoha provazců, jako kdyby
to byla krajina pod sklem. Pak zase zdá se vše
jako v husté mlze, i když se nalezá potápěč jen ně-
kolik stop pod povrchem. Ku povolání potápěče ná-
leží nejen značná statečnost, ale i železné nervy
= Výprava na vyhledání lenochoda
obrovského. Z Londýna oznamuje »Daily Expresse,
že výprava na vyhledání lenochoda obrovského
v Patagonii postupuje se značným úspěchem. Re-
ditel výpravy, mr. Hesketh Richard oznamuje, že
čím dále proniká tam, kde předpokládá existenc
mylodona, tím více jsou naděje jeho v úspěch pod-
porovány zprávami domorodých osadníku. Ve své
zprávě ze dne 2. října oznamuje: »Vykonali jsme
pochod 4050 angl. mil. Vše se daří znamenitě. Muži
jsou statní a dobří pracovníci. Vybral jsem je pečlivě
a vyzkoušel je na tomto těžkém pochodu. Naše ka-
ravana čítá 37 mužů, 59 koní a 4 psy. Zde ve vnitro-
zemí jsou lidé plni nadějí. Nikdo dosud nepronikl
do Cordiller tak daleko jako my a jsou tu rozsáhlé
lesy, v nichž obrovské druhy zvířat mohou žíti ne-
známy. Jest zajisté obtížným podnikem, nalézti
obrovského lenochoda v šíré Patagonit. Jsem nyní
přesvědčen, že obrovský lenochod nenalezá se jižně
od řeky Santa Cruz, musím jej tedy hledat mezi je-
zery Buenos Aires a Viedma. Musíme dostihnouti
Cordiller během měsíce. Jsou pokryty ohromnými
lesy a velkými bařinami, kam dosud žádný člověk
neproniknul. Žádný Indlan, jediná živá duše nekle-
stila si stezku do těchto lesů. Vezmu si vůz a še-
desát koní, z nichž dvanáct náleží nádenníkůma
zamýšlím bráti se poděl Cordiller, zříditi táborya
odtud prozkoumati Cordillery směrem západním.
Richard
Cordillera
Londýn
Patagonie
Re
Cordillera
Buenos Aires
Daily Express
Santo Cruz
27
article
Nikdo nesmí bez průvodce na půl anglické míle od
tábora a dva lidé musí vždycky zůstati v táboře.
Všichni účastníci výpravy ozbrojeni jsou puškami.«
= Jezero krále Jiřiho. Mezi četnými zna-
menitostmi Australie zasluhuje zmínky též jezero
krále Jiřího. Nalezá se as 4 angl. míle od železniční
stanice Bugendoro na trati ze Sydneye do Adelaidy.
Velikost jeho značně kolísá; možno jt však udat
průměrem na 20 angl. mil délky a 7 mil šířky. Je-
zero nalezá se více než 700 metrů nad hladinou
moře a jest na dvou stranách obklíčeno gigantickými
horámi, jež vystupujíce přimo od hladiny vodní a
terasovitě ustupujíce, nabývají rozměrů vždy obrov-
štějších. Na obou stranách jezera zvedá se planina
ve výši skorem 100 stop nad největší výšku hladiny,
jež nemá patrného odtoku, za to však četné přítoky
z hor. Jezero objeveno bylo roku 1820 Evropany,
kteří žasli nad jeho bohatstvím divokého plactva.
Roku 1841 jezero skorem úplně vyschlo, a domo-
rodci, bydlící v okolí pásli na jeho dně svoje ovce.
Roku 1852 naplnilo se jezero opět zvýší více než 9
stop vodou, jež po krátké době, ačkoli z hor přitéká
toliko sladká voda, jevilo značný obsah soli. Jezero
jest velmi bohaté jedlými rybami a četné divoké
ptactvo na jeho březích činí je rájem loveců.
ceeoscke
nejtepět Sampaniské
Jiří
Adelaida
Evropan
Austrálie
Bugendora
29
article
Anglicky, česky, dánsky,
francouzsky, maďarsky,
německy, polsky, rusky,
španělsky, vlasky
vychází veliký modní illustrovaný list pro dámy
30
article
BAZAR
BAZAR
(založen roku 1855)
jehož českého vydání vyšlo právě
ročníku XKNI. č. l.
čítající 59 nádherných vyobrazení, velice cenný
a praktický obsah slovni, velkou střihovou pří-
lohu a bohatou čásť hádankovou s vypsáním
řešitejského turnaje o ceny.
Čtvrtletně vyjde 6 skvostně upravených
čísel (vždy prvni a třeti pátek v msésíci) za
čtvrtletní předplatne
2 koruny
Objednávky přijímá a vyřizuje každé řádné
knihkupectví jakoži
administrace Bazaru,
nejstaršího českého modního listu pro dámy
(nakladatelství F. Šimáčka)
v Praze, Jerusalemská ulice číslo 11
F Šimáček
Praha