3
masthead
30 června 1907. Císlo 178.
4
article
aby sesilily chystaný akt piety z řad sokolských.
Před 11 hod. pak hromadně dostavili se zástup-
cové Sokolstva všech v Praze přítomných svazů.
delegáti Sokolů amerických, francouzských, bel-
gických a slovanských. Ve značném počtu při-
tomny byly i naše dámy za přední ženské spolky
české.
Korporativně dostavilo se předsednictne
České obce sokolské, starostové žup, a položil
k náhrobku veliké vavřínové věnce a kytice se
stuhami slovanských a francouzských barev.
Způs bem originálním uctili památku sokulských
velikánů Čechové američtí, položivše na
rov praporbarev Unie. Podobně ozdobll
i rov Havličkův a konsula Jonáše. Pěvecký krou-
žek Sokola pražského řízením bratra Rychlika
za nastalého utišení zapěl tklivý Smetanův abor
načež ujal se slova první jednatel České obce
sokolské, bratr Fr. Mašek, který pravil: „So-
kolstvo sešlo se k páté olympiadě, aby ukázal.
výsledky své práce a svého pokroku. Bylo povin-
ností čestnou, aby při této příležitosti Sokolstvo
slovanské u mobyly, kde odpočívají zakladatelé
myšlenky sokolské, vzpomněli s pietou prácea
činnosti, kterou tvůrci našeho Sokolstva celým
životním svým dílem vykonali. Upíráme zraky
plné vděčnosti, úcty a oddanosti k obrazům na-
šich velikánů, kteří jsou a zůstanou nám vzory
pravých Sokolů. Zde slibujeme si slavně, že
v srdcích svých uchováme odkaz jejich čistýa
že to, co zůstavili potomkům, pro budoucno do-
chováme a vynasnažíme se zdokonaliti. Památce
Fůznera a Tyrše budiž nehynoucí a věčná
sláva!“ Provolání, bouřlivě opakováno, rozlé-
halo se posvátným klidem hřbitova a ozývalo
se po každé další řeči, jimiž zástupcové jiho-
slovanských Sokolů ohnívě uctívali památke
Fügnera a Tyrše.
Prvý za Rusy promluvil poslanec dr.
Sokol
Čecho
Havličkův
Jonáš
Rychlik
Smetanův
Mašek
Fůzner
Tyrš
Fügner
doktor
Praha
Francie
5
article
Trylovský, který nadšenými slovy uctíval
památku zakladatelů sokolských a uvedl, že jak
Tyrš tak Fügner jsou působnosti svou v širém
světě slovanském jmény plného lesku a slávy.
Sokol a spisovatci pan dr. Raši č za Srby
z Banátu pronesl živou vzpomínku na oba veli
kány, načež odevzdal náměstku starosty České
obce sokolské dru. Ant. Novotnému dar.
jenž nasvědčuje neobyčejné pozornosti ku před-
ním mužům našeho národa: byl to stříbrný
věnec, nesoucí tento pozoruhodný nápis: „So-
kolové srbští — největšímu slo-
vanskému Sokolu dru. Eduardu
Grégrovi.“ Při pohnuti, které provázelo do-
jemnou pozornost ku památce nedávno zesnu-
lého našeho tribuna, uvedl srbský publicista,
že Srbové vděčně vzpomínají významu dra. Ed.
Grégra nejen jako velikého politika českého,
nýbrž i velikého Slovana, který byl takřka ide
ální slovanskou postavou. (Výborně! Nadšený
potlesk.) Dotknuv se ještě památky Havlíčkovy
končil řečník za hřímavého provolávání zástupu
„Živili Srbi!
Na to přikročil k pomníku bratr Loren-
zen, který za ruské Sokoly v Tiflisu dojemným
způsobem tlumočil úctu: sňav s hlavy čapku,
mlčky hluboce se uklonil před obeliskem. Vře
lými slovy vzdal čest památce Tyrše a Fügnera,
načež opět se uklonil. Tento projev doznal vše
obecného souhlasu a pochvaly.
Za Chorvaty promluvil nadšeným způsobem
svým bratr Car Lazar, velebě oba zakladatele
jako národní heroy české; rovněž velmi srdečně
vzdali čest památce sokolských předáků Slo-
vinec bratr Srnec, bosenský Sokol Dža-
monja z Mostaru, americký Sokol br. Košal
za Sokoly rahraničné br. Stanislav a po-
sléze za české ženy pí. Slavíková, která ne-
smrtelné památce Tyrše a Fügnera provolala
„Slávu!“
Hřbitovem zavzněla potom vroucně zapěna
národní naše bymna „Kde domov můj?“, jejíž
tklivost v těchto místech zrosila oči přítoniných.
Trylovský
Tyrš
Fügner
doktor
Raš
Srba
Grégr
Slovan
Havlíčkův
Srb
Loren
Chorvat
Srnec
Stanislav
Slavíková
Banát
Tiflis
Mostar
Sokol
Sokol doktor
Sokol Dža
Sokol br
Cara Lazar
6
article
Než tím nebyla ještě ukončena posmrtna
pocta! Z řad Sokolstva pod dojmem povznáši-
vého okamžiku znova ujali se slova br. Fryš
z Nov. Yorku, za Sokolstvo ruské br. dr. V -n-
dřich,za Slovanský spolek v Moskvě br. Ko-
níček a posléze zem. poslanec br. Kalina,
který pronesl závěrečnou řeč toho smyslu a přá-
ní, aby Sokolstvo, odcházojíc od mohyly Tyrše
a Fügnera, činilo tak z přesvědčení, že jen krá-
čením v jejich skvělých stopách národu našemu
se prospěje: „Vštěpujte, bratří, idee sokolské d.
srdcí mládeže, ve svých rodinách a do srdcí
svých žen a dcer. Naše děti musí býti poučo-
vány, že jen v kázni národní, a to v dobrovolné
kázni pod sokolským praporem je spása a bu-
doucnost našeho národa!“ Provoláním Slávya
zapěním „Hej Slované!“ dojemná pocta skon-
čena. Účastníci a zejména hosté rozešli se po
hrbitově a položili na hroby vynikajících mužů
a žen květínové dary.
Schůzo výboru evropských svazů tělocvičných.
V téže době, kdy uctívalo Sckolstvo památku
Fügnera a Tyrše, sešli se v primatorské sm
delegáti evropských svazů tělocvičných, aby
porokovali o otázkách rázu čistě odborného a re-
ferovali, pokud pokročilo mezi národy zastoupe
nými jednání o vzáj. a trvalém informování v zále-
žitostech tělocvičných a gymnastických. Jes
známo, že nevyvíjí se stejnou měrou idea sokol-
ská ve všech zemích, s nimiž sdružuje nás slo-
vanská vzájemnost, nebo pochopení duševní. C
západ ve své kulturní vyspělosti spěje k vyšším
a vyšším metám v zdokonalování výcviku těles-
ného, u nás myšlenka sokolská nezůstává a ne
může zůstati z příčin politického postavení pouze
tělocvičnou, jseuc výchovnou ve smyslu národ-
ním. Podobným údělem vedena jest i u Jiho
slovanů snaha Sokolská a opět tam zeela jino
poměry jejímu rozšíření staví se na překážku.
Fryš
doktor
Kalina
Tyrš
Fügner
zapěnit
Slovan
Sckolstvo
York
Moskva
ko
evropský svaz
C západ
7
article
Východ poměrně zůstává v propagování idey so-
kolské na stejném stupni, jako při Olymipiádě
čtvrté; neblahá válka a pak vlastní rozháranost
v národě ruském, přivodila tuto stagnaci. T.
konstat váno ústy několika rečníků, načež roz
hover věnován otázkám budouenosti a akce
další, která ovšem vzhledem k své účelnost
musí zůstati čistě důvěrnou.
Pohled, jaký skýtalo sokolské koloseum na
Letné v okamžiku před zahájením odpoledního
programu, je těžko vylíčitelný, těžko výstižný.
Všechny průhledy a průměty rostou tu zraku
do nezměrna, perspektiva nad všechny zvyklosti
nejsmělejší sen o grandiosním došel tu svého
uskutečnění, ale v takovém ladu a slohu, že nie
tu neutláčí, ale všechno povznáší. Cvičiště sletu
samo sebou jest co do polohy plánu i architek-
tonického provedení unikum, jakého není v ději-
nách tělocvičných sjezdů, v nichž náš národ
drží krok daleko přede všemi ostatními ve fede-
raci tělocvičné. Rozměry cvičebního obdélníku
jsou známy ze zpráv denního tisku, mluvu číse
obraz zjavů teprve vykládá. Rozumí se, že
na takovém rovnoběžníku ztrácí se téměř pro
dukce volných cvičení pro všechny dozírné osy
vyjma ovšem hlavní tribunu, před jejímiž zraky
dohrála přebornictva svůj rekovný zápas, o6.
hodině ranní započatý. V tu chvíli hlavní a nej
znamenitější podívanou skýtají všechny čtyři strany
hlediště samotny. Ohromnějšího shromaždišté
lidu k jednomu účelu na jednom k tomu účelu
ohraženém místě dosud nebylo.
Letná
8
article
Největší sluneční úpal, jaký panoval o 2.
hodině s onou známou průzračností vzduchu
před bouří, poskytl pestrotě obrazu výhodné
osvětlení. Nezapomenutelný, úchvatný, povzná-
šející, velkolepý, to jsou všechno krátké
přivlastky k malbě té směsice barev a toho vi-
brujícího množství, té živoucí masy tisíců, ti-
síců rozlitých kaskádou po stupních tribun
akci nejvyššího vzrušení duševního, rozčilených
ohnivým ovzduším, neočenitelné množství rozči-
léno sebou samým, poměrně značný zlomek ce-
lého počtem nevelikého národa, bezprostřední
svědkové událostí, národ nanejvýš zajímajících.
Lze si představiti, jak na toto horečné na-
pjeti nerostva statisíců působilo divadlo nástupu
8064 borců k prostným cvičením a cvičení tatc
sama. Taneční produkce moravské a prosto-
cviky francouzského družstva byly k nim vděč-
ným úvodem, ale signál polnice z vyhrnutí obou
šiků z jižní i severní brány borců elektrisoval
a ozval se první hrom nikoli ještě z mraku na
nebesích, hradícího od Hradčan, ale z mrsků
českého lidstva dole — když vyrojily se ve
vzorném pořádku první řady Sokolstva ku prost-
ným. Tu jsme měli všichni dohromady jedno
jediné srdce, bíjíci rytmem těch kroků tam dole
a chvějící se pyšným zadostiučiněním radosti,
vzrůstající rozvinem šiků a rojů a když došlo
k momentu největšího dojmu z celého sletu,
ničím jiným nepřekonatelnému a také nepřeko-
nanému, totiž k rozestupu, který ukázal
hru perspektivních uhlopříčen v řadách geome-
trickou přesnosti a báječným ornamentálním
účinkem, tu propukla česká vášeň pro Sokol-
stvo neutuchajícím jásotem, celé koloseum
V. sletu chvělo se burácejícím potleskem.
Hradčany
9
article
Hosté v representační loži.
Hosté v representační loži.
Považujeme za milou povinnost uvésti jména vy-
nikajících hostí našich, jak spatřili jsme je včera
shromážděné v representační loži a zcela zaujaté
velkolepým divadlem sokolské produkce. Nebyly to
projevy lichocení, nýbrž skutečného obdivu a nadšení.
kterým propukali každé chvíle, když některý z impo-
santních výkonů vznítil jejich zalíbení. Dle své i-
dividuality a naturelu každý na jevo dával své
uznání. Gymnasté francouzští celým tělem provázeli
těžké cviky jubilejních družstev na nářadí a zdvíhali
se ze svých míst a mávajíce čapkami, provolávali
„Tres bien!“ nebo nadšeně aplaudovali. Neméně
ohnivě projevovali svoji spokojenost jihoslovanšt
diváci, jichž potlesk a jásot byl tak burácivý, ze
otřásal celou tribunou a obracel pozornost ostatních
mass na jiných křídlech a v ochozu se tísnících. Pro-
jevy těmiti cvičící nemálo byli vzpruženi a na-
dchnuti ve svých výkonech. Staříčký vicepresideno
municipální rady pařižské pan Lampué s mladist-
vým zápalem zajímal se o nádherné divadlo a dal
se poučovati o zdatnosti a počtu Sokolstva.
Mezi hosty, kteří úplně obsadili celou čestnou
tribunu, vedle ropresentativního účastenství všech
členů městské rady pařížské byli starosta města Luh-
laně a vzácný přítel našeho národa p. Ivan Hrihar,
stařičký starosta města Záhřeba p. Amruš, a-
zlický publicista Colguh'on, alzirští hostě Oma
Ben Mahmud se svým pobočníkem, dále černo-
horští junáci Matonovič, Vojvodič, Vu-
kotič a kněz Chr. Popovič, Rusové Azar-
jev a Volodimirov, generál Butovskii
Bulhar Kefsizor, náčelník svazu Sokolů chor
vatských Bučar, ruská paní Goriníjeva, Rus
Skugarevski, dr. Benet R. Barrios z Bar-
celony, bolgičii gymnasté, generální konsul francouz-
ský p. Colomies, anglický konsul C. Forbe
Lampuý
Hrihar
ben
Mahmud
Popovič
Rus
Bulhar
Kefsizor
Goriníjev
Skugarevski
doktor
Benet
R Barrios
Colomies
C Forbe
Luha
Záhřeb
Tre biena
Vojvodič
svaz Sokol chor vatský Bučar
10
article
Zástupcové tisku v loži
žurnalistické.
Za representační loží, v místě nejvýše po-
loženém, vyhražena byla prostranná lože pro zá-
stupce tisku a to nejen pražského a venkov
ského, nýbrž i slovanského a směle říci evrop
ského. Neboť přečetní zástupcové světových
žurnálů francouzských a ruských přihlásili se
za zpravodaje v dnech sokolských a skutečně
na slet zavítali.
Uvádíme jmena jich bez určitého pořadu
jak shledávali a pozdravovali jsme se s nimi
pokud ovšem tak bylo možno při velikém jich
počtu a při poetě, jež odváděla je z lože
žurnalistické do representační.
Byli to pánové: G. Bourdon (»Figaro«)
Maurice Muret (»Journal des Débats«), Ri-
chard (»Petit Parisien«), R. Peigné (Pe
tite République«), Gustav Lariviére (»Au-
rore«), F. du Bois (»Agence Havas«), dále
zástupce »Nového Vremene«) Prokofjev.
»Světa« Nikolaj Maximov, »Slova« K lep-
per, Ivan Loh »Slovenski Národ«, Štefa-
nov »Večrna Pošla«, A. Pegan »Edinost«
Rozman »Slovenec«, A. Klimáček »Slov
Týdenník«, A. Gabričp k á j .
Figaro
Mauric
Petit Parisien
Lariviére
Havas
Prokofjev
Maximov
Ivan
A Pegan
Edinost
Rozman
Slovenec
A Klimáček
Týdenník
A Gabričp
Au
Bois
Nový Vremen
Štef
Slovenski národ
Richard
11
article
Za pražské denní listý byli přílomni v žur-
nalistické loži: posl. red. Jos. Anýž a ředitel
Prokop Grégr za »Národní Listy«, členové
redakce M. Čapek, V. Hřadi k, Jos. Vej
vara, Henry Heinz, Lad. Tůmn, za »Nar
Politiku« F. Hejda, Milos Čtrnáctý, Dan
Vilde, za »Pohtik« A. Šímek, za »Hlas
Národa« Čvančar, za »Čas« Cyrill Dušek
a za »Den« A. Zeman. Za »Plzeňské Listy«
pp. Žalud a Nebeský, za »Plzeň. Obzor«
pp. Černý a Nepilý, za »Pozor« v Olo-
mouci A. Knechtl, za »Zvěsti« J. v
Alexander, za »Opavský Týdenník«A
Čech a j. v.
Prostná cvičení.
Prostná cvičení vším právem jsou vrehol
ným bodem sletu. V několik minut jejich trvání
jest vměstnán myslitelně nejmohutnější projev
sokolské kázně, v nich jest veřejnosti ad oculus
demonstrováno, jakých mot může dospěti orga-
nisace, v níž každý jednotlivec má jasné vědomí,
čím jest povinen zdaru a prospěchu eelku
v těch několíka minutách se ukazuje ovoee
Anýž
Prokop Grégr
M Čapek
V Hřadi
Henry Heinz
F Hejda
Čtrnáctá
dan Vild
A Šímek
Cyrill Dušek
A Zeman
Žalud
Nebeský
A Knechtl
Alexander
Čo
Jos
Plzeň
Ola
12
article
dlouhé, nadšené práce jednotlivcovy, stejně jako
výsledek obětavosti, houževnatosti a ušlechtile
horouenosti pro idey Tyršovy celých generae
sokolských, které jsou dobrovolnými strážci,
přechovávateli a šiřiteli statku, jenž jest národa
každého největší silou, ukázněnosti jedno-
tlivcovy i celku. Ten včerejší zázrak, jenž byste
byli nakloněni pokládati za přelud, jest dílem
jen a jen kázně. To třeba zdůrazniti v dnešních
dobách našeho národa jako nejvyšší poučku
nezapomenutelného včerejšího dne. Sokolstvu
jako celku, každému junu z těch tisíců a jeho
vůdcům jest povinen vděčnosti národ celý za
poučení, včerejšího dne mu dané.
Úchvatný obraz záplavy těl, která na
diskretní pokyn mění svůj útvar jako pod do-
tekem čarodějova proutku, rozštěpujíc a spojujle
se v proudy, jež zase vtékají v zdánlivě chao-
tické útvary. Trnete a strachujete se o pořádek
řad. Zbytečně. Chaos není než zdánlivý; jed-
notlivec i řady v něm ani na okamžik nepo-
zbývají orientace, vědomí sounáležitosti. Tov
rejovém nástupu.
. . . Šestnáct proudů v sedmistupech stan
čelem proti hlavní tribuně. Krajní jednostupy
odpadnou na ráz od proudů a za nimi další
další, jako když vějíť rozevřete . . .
Okamžik velebného ticha, když 7800 ju-
náků stane čelem proti hlavní tribuně v roz-
stupu připraveno k »prostným«. Pohlédnětev
pravo, v levo, před sehe, všude řady matema-
tické přímostí. Mezi úbělovými pásy jako geo-
metrem odměřenými prokmitávají žlutavé pásy
Tyršův
13
article
Tento úchvatný obraz, tenhle chef d'oeuvre
vyspělosti individueiní i hromadné že jest pouhou
předehrou! Nechcete věřiti a nevěřite, dokud
nezazní signál velitelův, dokud nevzlétne prvn
takt Pospišilovy hudby z hudebního pavilonu.
Ale pak od prvku sestavy k prvku pykáte svého
tomášství a s radostným úžasem se poddáváte
opojivému dojmu tělocvičné této symfonie. Ruee
diváků, pokusivší se tleskat, klesají, duše sta-
tisíce lidí se soustřeďuje v pohledu, jenž plane
chloubou, letí vstříc těm junům dole, hruďs
dme nadšením, jež svírá hrdlo a vynucuje slzu
v oku... Okamžik nezapomenutelný, dojem
jenž se nevyhladitelně vryvá v duši, okamžik
v němž eilile šuměti genia národa kolem skrání.
Na dané znamení náčelníka Č. O. S. dra.
Jindry Vaníčka odhalují se roušky zakrývajíeí
východy severní a jižní brány, a za zvuků
hymny, »Hej Slované«, vyrážejí proli sobě dva mo-
hutně proudy národního našeho vojska, každý
ve 28 vstupu. Proud severní vede člen techn.
odboru br. Josef Klenka, jeho druhou část br.
V. Homola; proud jižní (prvou část) br. Bohu-
mil Havel, část druhou br. Franta Beránek.
Oba proudy kráčeji jednolitým krokem ke stredu
cvičiště. Když se sblížily asi na 30 kroků
rozestupuje se každý ve dva 14 stupy. Jeden
z nich vyráži kolmo k hlavní tribuně, druhý
k hudebnímu pavilonu.
Pospišilův
Vaníček
Slovan
Klenk
V Homola
Havel
Beránek
Č . O . S
14
article
Střed cvičiště jest zakryt úchvatným obra
zem pohyblivého kříže. More těl. Základní ton
dodává temná modř (ovičebních kalhot), na níž
se rythmicky pohybuje bílá pěna — barva ži-
vůtků. Modř a úběl se doplňují v trikoloru
rudým páskem, v nějž splývají červené pasy
oplnající evicební kalhoty.
Obě brány chrli stále mohutné 28stupově
proudv. Jejich prvé řady dosahují již na západě
k hlavní tribuně, na východě k hudebnímu pa-
vilonu. Sťředem obrazu jest průsek pohyblivého
kříže. Jako v úle rojí se tu tisíce evičenců.
Jedni zaláčejí se v pravo, druzí v levo. Široké
řady se rozštěpují a opět slévají. Oba 28stu-
pové proudy docházejí již k hranicím cvičiště.
U konečné mety rozestupuje se každý ve dva
14stupy. Onen proti hlavní tribuně vytvořuje
dva nové proudy, z nichž jeden vyráží poděl
krajů evičiště k bráně severní, druhý k jižní.
Stejně poblíž hudebního pavilonu. Vzniká opět
nový obraz, sťejně úchvatný, stejně pestrý jako
Celé evičiště se všech stran olemováno je
14slupovými pohyblivými proudy, které proti
branám borců spojují se opět ve dva
28stupy, jež směrem ke středu proti sobě vy-
stupují. Na této cestě každý z proudů se
zlomí ve dvě potovice a vytočí
směrem ke hlavní tribuně, takže proti hlavní
Mor
17
article
tribuně v jedně linii vycházejí čtyry mohutné
28stupové proudy. U tribuny se rozpoltuje
každý ve dva 14stupy. Vzniká osm 14stupů.
které souběžně kráčejí ku protější straně evičiště.
Jednotlivé čtrnáctistupy vedou členové techn.
odboru: Aga Heller, Ferd. Kotrou š, Vl
Müller, Rud. Macenauer, Al. Trefný,
Ant. Fröhlich, dr. R. Ročák, Voj. Ma lý-
petr. Na vůdeích těchto záleží, aby dodrželi
určité vzdálenosti mezi jednotlivými proudy, ne-
zbytné pro zdar rozstupu.
Proti hudebnímu pavilonu stanou tyto 14.
stupy na stejné výši, a na znamení náčelníkovy
trubky děli se každý ve dva sedmistupy. Tyto
sedmistupové proudy, celkem 16, po vylčených
metách kráčejl k hlavní tribuně, husté dosu
řadý borců řídnou, neboť cvičenci si upravují
již na pochodu rozstup, ke cvikům prostým po-
třebný. Zastaví, hudba utichá. Nastavší velebný
klid zvyšuje dojem nejbližších okamžiků. Něko-
lik vteřin pouze, dvojí znamení trubkou, dvojí
mávnutí praporcem a ohromná plocha cvičiště
přikryta osmi tisíci borci v přesných řadách.
Prostná cvičení sestávají z 5 od-
dílů po 16 dobách. Každý oddíl byl proveden
čtyřikrát, vrchní velení měl náčelník ČOS. dr.
J. Vaníček, ukazateli byli bři. Šebek a Prečner.
První oddil ukazuje ladnou sestavu
pobybů paží napjatých i z paží skrčených
postojů většinou vzpřímených, jichž změny jsou
provázeny různými obraty.
Heller
Ferd
Müller
Macenauer
Al
Trefná
Antonín
Fröhlich
doktor
J Vaníček
Šebek
Prečner
Ma
ČOS
18
article
Druhý oddil. Pohyby paží napjatých.
Druhý oddil. Pohyby paží napjatých.
obraty i různé postoje, ač jiného druhu, vti
skují tomuto oddllu ráz zdánlivě podobný od-
dílu prvnímu. Avšak při pohledu na to, kterak
celá massa cvičenců z výpadu v pravo stranou
a vzpažení v pravo obratem v levo předpaží
pravou nohou přednoží do rovnoběžné polohy
vodorovné, aby pak v zápětí jako bleskem sra-
žena přitiskla se k zemi v podporu dřepmo le-
vonož, hned je zřejmo, že k provedení těchto
cviků jest třeba již větší síly a pružnosti, než
při oddílu prvním.
Třetí oddíl. V tomto oddílu setká-
váme se s pohyby napjatých paží, obraty a růz-
nými postoji převahou úpolnickými. Jádro, a t
dosti tvrdé, tohoto oddílu vyniká při cvičení
době 6. a 10., kdy cvičenei přicházejí ze stoje
zánožmo v pravo, při čemž pravá noha jest v po-
loze vodorovně. Z tohoto těžkého posta-
vení rázem činí borci obrat v levo na
špičce levé nohy, celou tíhu těla nesoucí,
a prohnutím kříže na ráz klesnou do podporu
dřepmo levonož za rukama, z něhož odrazem
rukou a špičky pravé nohy přejdou do
vzpažení, předklonu a zánožení v pravo, takže
paže trup i pravá noha tvoří jedinou vodorov-
nou přímku, na levé noze spočívající. Krásně
se vyjímá 12. doba (předklon ve stoji rozkroč-
ném předpažením a dotekem země).
19
article
Čtvrtý oddíl jest vyvrcholením sle-
tevých prostných jak co do složitosti, tak i co
do obtížnosti cvíků. Jest to sestava pohybů
postojů úpolnických, zejména z rohován“ (boxu)
převzatých. Ráz na ráz střídá se tu kop s ru-
bem, rub se sotem. Neméně krásný jest přechod
z této polohy do podporu dřepmo pravonoža
vzpřímením i obratem v leve do upažení a unc-
žení v pravo, z něhož prinožením a připazením
přechází se do stoje spatného.
Pátý oddíl uchvacuje mohutnou pro-
stotou. Všech osm tisíc cvičenců, provádějíce
pohyby napjatými pažemi, sune se v prvých do-
bách na tři kroky v před, aby v následujících,
stanuvši, provedlo i na pravo oblouky napjatých
paží, jež houpavým tempem tu kmitnou se nad
hlavami borců. Tento pohyb mohutné massy
cvičících skytá nejúchvatnější pohled. Cvičící
vzdalují se tu se svého místa, jež od
začátku prostných zaujímali, a vrací se na ně
teprve po čtvrtém provedení celého oddilu;
bezvadné provedení toho vyžaduje zvláště velké
pozornosti.
Po návratu na seřadiště uspořádali cvičenei
nadšenou ovaci náčelníku Č. O. S. dra. Vaní-
čkovi, jenž se jim objevil na schodišti k velitel-
ské tribuně.
Kroužení s kuželi ženských odborů.
Bouře potlesku, ale i bouře i na obloze
vítá 2000 statečných žen při vstupu na cvi-
čiště. Nástup se už děje za prudkého deště.
Než se proudy rozpoltily v trojstupy, proměnii
Č . O . S
20
article
Londýnské obrázky.
Náš londýnský dopisovatel p. J. Coudu-
rier, jenž je zástupcem »Figara«, v hlavním
městě říše britské, vyplnil celé číslo měsíčníku
»Figaro illustré« zajímavým a duchaplným po-
pisem Londýna. IIlastrace od Popinia, Fletchera
a Houbrona, některé koloro vané, vesměs kar-
akteristické a umělecky cenné, provázejí a dopl-
ňují text Coudurierův.
Londýn znáte, i když ne z vlastní zkuše
nosti, tedy z vypravování, z románů Diekenso
vých. Ohromuje, imponuje to město nesmírné.
hlučně, vírné, zahřívající se horečkou práce.
oslňující nádherou a přepychem bohatství, dě
sící hrůzami bídy svého proletářstva.
Pan Coudurier přináší mnohé originální
úsudky o milionovém městě, i mnohé nové po-
hledy do jeho závratného života.
Hájí zdravotní pověst Londýna. Domnivali
jsme se, že vlhké, začmoudlé město mlh, nemá
lákavé klima. Ale dle úsudku p. Couduriera je
Londýn jedním z nejzdravějších měst. V zimě
ovšem je v Londýně chladno jako jinde. Trochu
sice prší a ještě více padá mlh.
J Couda
Figar
Figaro
Popinio
Fletcher
Houbron
Coudurier
Londýn
21
article
Ostatně londýnská mlha je nejen zvláštno-
stí, ale i půvabem města na Temži. Tak aspoň
ji posuzoval Alphonse Daudet, o němž mi vy-
pravovala jistá vznešená dáma londýnská, že na
otázku co se mu nejvíce libí v Londýně, odpo
věděl:
»Londýnská mlha !«
J. Coudurier líčí londýnskou mlhu jako oje
dinělý úkaz na světě. Jak zahalí měste ten těžký-
neproniknutelný, hustý a plizký závoj, odumře
všechen život. Vše utichne. Ulice mlčí v šeru,
jímž slabě prokmitávají žlutavé skvrny. Jsou to
plameny naftových pochodní, jež nemohou silněji
proniknouti mlhu a jejichž zář by byla za normál-
ních poměrů oslepující. Život a doprava ulic jsou
jako ochromeny. Několik omnibusů opatrně
zvolna projíždí hlavními třídami. Zdá se, že musí
nastati spousta nehod a katastrof v tomto
ovzuuší. Není to tak zlé. Nanejvýše, že dvě,
tři osoby se utopí na nábřežích, vlaky do sebe
vrazí v předměstích, ale obyčejně bez osudněi-
ších následků, a omnibusy přerazí nějaký kan
delábr. Večer jsou zábavní místnosti prázdné.
Avšak přes to odvažují se bodři občané do i
vadel. Mnozí z nich po představení zabloudí, po
tulují se na zdař bůh ulicemi zahalenými nepro
niknutelnou mlhou, až se oetnou v některé po
licejní stanici, jež jim poskytne noclehu,
Na štěslí strašná vláda mlhy nemá v Lon-
dýně dlouhého trvání. Ročně jí patří na nej
výše tři neděle.
Jinou zajímavosti Londýna, která též nej
více bývá zaznamenána cizinci, je »policeman«.
Pan Coudurier nazývá londýnského strážce bez
pečnosti »krásnou ozdobou anglické ulice«.
Daudet
J Coudurier
Coudurier
Temže
Londýn
bůh ulice
Lon
anglický ulice
22
article
Londýnský strážník se mění dle čtvrtí, plše
p. Coudurier, v city, ve středu města, je velký.
zavalitý, převyšující ve své upjaté uniformě dav
a vládnoucí neobmezeně nad ruchem ulice
křižovatek. Nepohnutě stojí, uprostřed největší
vřavy a vše vidí, vše slyší. Jediným posuňkem
řídl pohyb ulice, zastavuje sta vozů, omnibusů
a automobilů. Je zdvořilý a vlídný, vyslochne
ochotně každý váš dofaz, odpovídá na něj jak
může nejlépe, při čemž nespouští bedlivého
zraku se svého okoli. Je velmi pozorným
k slepým, mrzákům, jež vodí přes nebezpečná
místa ulic a je pravým andělem strážcem dětl.
V bohatých čtvrtích policeman činí dojem spo-
kojeného, dobře vykrmeného občana, jenž nemá
na spěch. Pomalu přechází kolem nádherných
domů v tichých ulicích a squarech. V pověst-
ných čtvrtích Whitechapelu, kde sídlí nejhorší
luza světa, je policeman méně vypasený, splše
svalnatý a ohebný. Musí často použiti svých
pěstí k udržení pořádku a projeviti velkou
energii a chladnokrevnost vůči nebezpečným
živlům zde řádícím.
Nejzábavněji se čte Coudurierovo popiso-
vání nočního Londýna. V jistých končinách,
zejmena v elegantních čtvrtech, je Londýn v noci
nejklidnějším místem. »Apašově«, postrach to
pařížských boulevardů zevních, jsou tu neznámi.
Ale nebylo tomu vždy tak. Ještě před 25 lety
řádili v ulicích londýnských mladí zlosynové
»hooligani«, kteří přepadali a olupovali opozděné
chodce. Ale policie zakročila proti ničemům
Coudurier
tichý ulice
Londýn
Whitechapel
23
article
s nejbezohlednější přísností. Vyšťárala někde
staré soudní nařízení, dle něhož je možno tre-
stati loupežnou krádež, spáchanou na veřejné
cestě, nejen žalářem, ale i bičem. Londýnšt
»apašové«, když si odseděli svých pár neděl
neb měsíců, dostali na cestu výprask hroznou
»deviliocasou kočkou«, karabáčem o devi
řemeneoh, vroubených olověnými plátky. Kdo
byl jednou »pokousán« touto kočkou, neznepo-
kojoval více noční chodce londýnské. Tento
bolestný a ponižující trest zbavil Londýn během
roku mladých banditů.
Zvláštnosti večerního Londýna jsou skupiny
obecenstva, stojíeího po dvou v dlouhých řadách
před divadly a music-hally. Návštěvnici laciných
míst »pilu« (sedadla nečlstovaná v partoru) a na
»galery« trpělivě čekají dvě hodiny na olevření
pokladny. Někdy je pobaví pouliční zpěvák neb
šumař, nebo postaví se před ně schátralý, sehudlý
komodiant, recituje monology nebo vlastenecké
tirády a do ošumělého klobouku sbírá měďáky
zatím co na druhé straně dívadelní zdi se spěšně
ličí a strojí slavní umělci.
Elegantní svět londýnský schází se ve vel-
kých restauranlech: »Carlton«, »Princés« neb
»Café Royal«. V neděli po mši a známé pro-
cházce v Hydeparku chodí zazobaní Londýňané
na oběd do »Princés Restaurantu« a večer do
»Savoy«. Ale nikdy naopak. Je to již příkaz
mody, že v neděli se jde do těchto některých
místností.
Večeře po divadlech, veselé »Soupers« pa-
řížské a berlinské, jsou v Londýně velmi ome
zeny. Divadla končí pozdě a restauranty se za-
vírají již o ly1 hodině s půlnoci. Londýnský
světák má však ještě svůj noční útulek v klubu,
kde se též holduje silně karbanu. Kolem 1
hodiny Londýn utichá a uslná.
Londýňan
Londýn
Hydepark
Princés restaurant
24
article
Hudba.
Hudba.
+ Z Příbrami. Ve středu dne 3: července t. r
bude pořádán ve dvoraně hotelu »Buchar« v Příbrami
pod prolektoratem pl. M. Wirthové, choti c. k. místo-
držitelského rady, koncert ve prospěch polévkáren
místních škol. Velice pěkný program vyplněn jent
koncertními čísly žáků prof. Ševčíka (Misses : Florrie
Hood, Edith Ham, Lotta C. Greenup a Mr. Edwar
Freund). pana MUDra. J. Řihy a sil domácích (sleč.
R. J. Stollova, E. beckova a A. Pelzova). Mr. Edw.
Freund, v Amesice i v Čechách známý virtuos na
housle, hráti bude Wiefawského: Scherzo. Taranlella
a Polonaise. Na klavíru ho bude doprovázeti miss
F. Hood, která mimo to ještě bude účinkovati ve
výlečném triu dam: L. C Greenup, E. Ham a F. Hood,
jež zahraje Dvořákovo »Trio« pro dvoje houslea
violu. Slavný basista pan MUDr. J. Říha zpívati
bude arii vodníka z »Rusalky« a Blaťácké písně.
Klavírní doprovod: p. adj. V. Šabesta. Sl. R. J. Štol-
lova, býv. žačka pí. Mařenky Sittové-Pelzoldové, zpí-
vati bude arii pážete z Meyerbeerovy opery »Hugenotti«
a Dvořákovu píseň »Kéž duch můj sám . . .« Na
klavíru doprovází sl. Zora Wišatova. Sleč. E. Beckova
a A. Pelzova zahraji Čajkovského: »Sérenade mélan-
colque« pro 4 ruce.
+ Z České Filharmonie. Dnes konají se dva
koncerty ve velké restauraci na Letné. Dopolední
koncert promenádní při vstupném 10 h započne již
o 9 hodině. Odpolední koncert koná se od tří hodin
při vstupném 20 h. Koncerty řídí (naposledy) pan
Milan Zana.
M Wirth
profesor
Ševčík
Hood
Edith Ham
Greenup
Mister
Edwar Freund
Mudra
J Řiha
Stollův
A Pelzův
Freund
F Hood
L C Greenup
Dvořákův
MUDr
V Šabesta
Štol
Sitta
Pelzoldová
Meyerbeerův
Zora Wišatův
E Beckův
Čajkovský
Sérenade
Zan
Příbram
Buchara
Čechy
Letná
Lotta C
Český filharmonie
25
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Osudy prstenů. V mnohých rodinách ucho-
vávají se jako rodinná sválost staré prsteny, ktere
mají svou historii a hrály snad důležitou úlohu ve
vzácných případech. Pozoruhodný je na př. osud
prstenu, který se uchovává v Anglii v rodině Werne-
rův. Tento prsten obyčejné podoby je s pěkným ru-
binem. Královna Alžběta v r. 1564 dostala jej darem
od Marie Sluarlovny, načež jej dala svému milci
hrab. Essexovi (1567—1601) na důkaz nezměněn
přízně, jakožto talisman svého rodu, jenž mu mě
zabezpečovat tuto přízeň v jakýchkoli okolnostech
živola. Jak známo, potkaly Essexe hrozné válečne
nehody v Irsku, kde pod jeho neobratným vedením
zahynula dvacetilisicová armáda anglická. Na to
upadl do nemilosti, ale nechtěje se poddati osudu
vzbouřil se proti královně. Ale tu ho pronásledovaly
staré nehody opět. Byl zajat a odsouzen k smrii
Teprv pak si vzpomněl na královnin prsten. Svěři
tento talisman lady Noltingamové, poručiv jí, aby
odevzdala praten královně zároveň s prosbou o mi
lost. Nepochyboval, že si královna vzpomene na svů
slavný slib, který mu dala zároveň s darem. Pravdě-
podobně by se tak bylo stalo, protože královna usta-
vičně váhala, pořád čekajíc, že bývalý její milec
k ni obrátí s prosbou o milost. Ale — běda! Lady
Nottingamová, zavlečena byvši intrikami do strany
Essexovi nepřátelské, schovala prsten a královna, po-
drážděna jeho úporným mlčením, podepsala jeho
ortel smrti. Konečně před samou smrtí lady Notlin-
gamová vyznala se královně z těžkého hříchu a ode-
Marie Sluarlovna
Essex
Noltingamová
Notlin
Anglie
Essex
Irsko
Lada Nottingamová
královna Alžběta
26
article
vzdala jí osudný prsten. Potom náležel tento talisman
králi Jakubu I. a ten jej daroval kapitánu Tomasu
Wernerovi, chrabrému to námořníku, jemuž král
velice přál: od těch dob uchovává se prsten jako
rodinný poklad rodu Wernerův, při čemž podle ustá-
leného zvyku navlékají členové télo rodiny prsten
v den svatby. — V druhé, také anglické rodině Ver-
neuilů, uchovává se prsten od současníka Karla I
jedneho z Verneuilů, který sloužil toho času v
vojště. Dal si udělati válečný prsten velmi veliký.
který navlékal na válečnou rukavici. Majitel tohoto
prstenu zahynul u Edgehillu (1642) v krvavé bitvě.
Tělo jeho po bitvě zmizelo a dlouho je hledali, až
jej našli, v pravé ruce třímajícího památný prsten,
jejž rodina Verneuilů chová posud. — V novější době
známá legenda o prstenu Polykratově se objévila
v nových variantech. Tak před čtyřiceti lety jeden
rybář ca ostrově N. Fundlantě chytil tresku a v ní
našel prsten, na němž byla vyryla písmena F. B.
Werner
Wernerův
Karel
Edgehilla
Vera
Verneuil
27
article
Rybář si ponechal prsten, ale vyprávěl to známým
a tak se zpráva octla v novinách a rybář se stal
v Anglii známým. Pojednou se našel též majitel toho
prstenu. Na konec vyšla na povrch celá historie, kte-
rá by mohla sloužiti za látku k románu. V r. 1861
nedaleko Fundlantu rozkotal se parník „Anglosas“
při čemž zhynula také cestovatelka Pavlína Borna-
mová. Cestou měla na ruce snubní prsten s iniciál-
kami svého jména P. B. a prsten ten byl pohlcen
treskou, kterou vylovil novofundlaníský rybář. Po-
tomci Bornamové se dočetli o prstenu v novinách
a vykoupili si jej za štědrý podarek od rybáře. —
Podobná historie se přihodila s prstenem jednoho ně-
meckého dobytkáře v r. 1871. Dával krmivo svým
kravám a smekl se mu snubní prsten, na němž vyryta
byla začáteční písmena jména jeho ženy a rok svatby
1960. Dlouho se snažil nalézti dobytkář svůj prsten
ve stáji, ale nepodařilo se mu to. Po několika nedě-
lích prodal několik kusů svého dobytka jednomu an-
glickému kupovateli; ten je naložil na loď a odvezl
do Anglie. Cestou jeden býk pošel a jeho tělo bylo
vhozeno do moře. Několik dní na to lovila v těch
místech ryby anglická rybářská loď „Marie Anna-
a tu vylovila také tělo býka. Napřed chtěli rybáři
vhodil tělo býkovo zase do moře, ale pak se roz-
hodli užíti jeho loje k mazání. A tu našli v žaludku
býkově prsten, který ztratil onen německý dobytkář.
Pavlín Born
Marie
Anna
Anglie
Fundlant
28
article
Prsten mu vypadl do žlabu ve stáji a býk jej pohlti
i s krmí.
= Sebevrašda pro dílě. Z Paříže, 29. června.
V hotelu ve Fontainebleau požila 24letá ruská ba-
ranka Lubova sublinátu a za krátko zemřela. Ba-
ranka, jež byla jako její sestra kněžna Galicinova
slavenou kráskou v pařížské společnosti, stala se
těžkomyslnou od té doby, co na návrh jejího manžela
Ondřeje Somailova, gardového důstojnika v Petro-
hradě, bylo jí soudním rozhodnutím odňato jedině
dítě.
Lubův
Galicinův
Somailův
Paříž
Fontainebleau
Petrahradit