ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 06e6ebd0-7bbb-11dc-9e72-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 28 celkem · entity: person 154, place 46, org 15, work 4
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
30 června 1907. Císlo 178.
4 article
aby sesilily chystaný akt piety z řad sokolských. Před 11 hod. pak hromadně dostavili se zástup- cové Sokolstva všech v Praze přítomných svazů. delegáti Sokolů amerických, francouzských, bel- gických a slovanských. Ve značném počtu při- tomny byly i naše dámy za přední ženské spolky české. Korporativně dostavilo se předsednictne České obce sokolské, starostové žup, a položil k náhrobku veliké vavřínové věnce a kytice se stuhami slovanských a francouzských barev. Způs bem originálním uctili památku sokulských velikánů Čechové američtí, položivše na rov praporbarev Unie. Podobně ozdobll i rov Havličkův a konsula Jonáše. Pěvecký krou- žek Sokola pražského řízením bratra Rychlika za nastalého utišení zapěl tklivý Smetanův abor načež ujal se slova první jednatel České obce sokolské, bratr Fr. Mašek, který pravil: „So- kolstvo sešlo se k páté olympiadě, aby ukázal. výsledky své práce a svého pokroku. Bylo povin- ností čestnou, aby při této příležitosti Sokolstvo slovanské u mobyly, kde odpočívají zakladatelé myšlenky sokolské, vzpomněli s pietou prácea činnosti, kterou tvůrci našeho Sokolstva celým životním svým dílem vykonali. Upíráme zraky plné vděčnosti, úcty a oddanosti k obrazům na- šich velikánů, kteří jsou a zůstanou nám vzory pravých Sokolů. Zde slibujeme si slavně, že v srdcích svých uchováme odkaz jejich čistýa že to, co zůstavili potomkům, pro budoucno do- chováme a vynasnažíme se zdokonaliti. Památce Fůznera a Tyrše budiž nehynoucí a věčná sláva!“ Provolání, bouřlivě opakováno, rozlé- halo se posvátným klidem hřbitova a ozývalo se po každé další řeči, jimiž zástupcové jiho- slovanských Sokolů ohnívě uctívali památke Fügnera a Tyrše. Prvý za Rusy promluvil poslanec dr.
Sokol Čecho Havličkův Jonáš Rychlik Smetanův Mašek Fůzner Tyrš Fügner doktor Praha Francie
5 article
Trylovský, který nadšenými slovy uctíval památku zakladatelů sokolských a uvedl, že jak Tyrš tak Fügner jsou působnosti svou v širém světě slovanském jmény plného lesku a slávy. Sokol a spisovatci pan dr. Raši č za Srby z Banátu pronesl živou vzpomínku na oba veli kány, načež odevzdal náměstku starosty České obce sokolské dru. Ant. Novotnému dar. jenž nasvědčuje neobyčejné pozornosti ku před- ním mužům našeho národa: byl to stříbrný věnec, nesoucí tento pozoruhodný nápis: „So- kolové srbští — největšímu slo- vanskému Sokolu dru. Eduardu Grégrovi.“ Při pohnuti, které provázelo do- jemnou pozornost ku památce nedávno zesnu- lého našeho tribuna, uvedl srbský publicista, že Srbové vděčně vzpomínají významu dra. Ed. Grégra nejen jako velikého politika českého, nýbrž i velikého Slovana, který byl takřka ide ální slovanskou postavou. (Výborně! Nadšený potlesk.) Dotknuv se ještě památky Havlíčkovy končil řečník za hřímavého provolávání zástupu „Živili Srbi! Na to přikročil k pomníku bratr Loren- zen, který za ruské Sokoly v Tiflisu dojemným způsobem tlumočil úctu: sňav s hlavy čapku, mlčky hluboce se uklonil před obeliskem. Vře lými slovy vzdal čest památce Tyrše a Fügnera, načež opět se uklonil. Tento projev doznal vše obecného souhlasu a pochvaly. Za Chorvaty promluvil nadšeným způsobem svým bratr Car Lazar, velebě oba zakladatele jako národní heroy české; rovněž velmi srdečně vzdali čest památce sokolských předáků Slo- vinec bratr Srnec, bosenský Sokol Dža- monja z Mostaru, americký Sokol br. Košal za Sokoly rahraničné br. Stanislav a po- sléze za české ženy pí. Slavíková, která ne- smrtelné památce Tyrše a Fügnera provolala „Slávu!“ Hřbitovem zavzněla potom vroucně zapěna národní naše bymna „Kde domov můj?“, jejíž tklivost v těchto místech zrosila oči přítoniných.
Trylovský Tyrš Fügner doktor Raš Srba Grégr Slovan Havlíčkův Srb Loren Chorvat Srnec Stanislav Slavíková Banát Tiflis Mostar Sokol Sokol doktor Sokol Dža Sokol br Cara Lazar
6 article
Než tím nebyla ještě ukončena posmrtna pocta! Z řad Sokolstva pod dojmem povznáši- vého okamžiku znova ujali se slova br. Fryš z Nov. Yorku, za Sokolstvo ruské br. dr. V -n- dřich,za Slovanský spolek v Moskvě br. Ko- níček a posléze zem. poslanec br. Kalina, který pronesl závěrečnou řeč toho smyslu a přá- ní, aby Sokolstvo, odcházojíc od mohyly Tyrše a Fügnera, činilo tak z přesvědčení, že jen krá- čením v jejich skvělých stopách národu našemu se prospěje: „Vštěpujte, bratří, idee sokolské d. srdcí mládeže, ve svých rodinách a do srdcí svých žen a dcer. Naše děti musí býti poučo- vány, že jen v kázni národní, a to v dobrovolné kázni pod sokolským praporem je spása a bu- doucnost našeho národa!“ Provoláním Slávya zapěním „Hej Slované!“ dojemná pocta skon- čena. Účastníci a zejména hosté rozešli se po hrbitově a položili na hroby vynikajících mužů a žen květínové dary. Schůzo výboru evropských svazů tělocvičných. V téže době, kdy uctívalo Sckolstvo památku Fügnera a Tyrše, sešli se v primatorské sm delegáti evropských svazů tělocvičných, aby porokovali o otázkách rázu čistě odborného a re- ferovali, pokud pokročilo mezi národy zastoupe nými jednání o vzáj. a trvalém informování v zále- žitostech tělocvičných a gymnastických. Jes známo, že nevyvíjí se stejnou měrou idea sokol- ská ve všech zemích, s nimiž sdružuje nás slo- vanská vzájemnost, nebo pochopení duševní. C západ ve své kulturní vyspělosti spěje k vyšším a vyšším metám v zdokonalování výcviku těles- ného, u nás myšlenka sokolská nezůstává a ne může zůstati z příčin politického postavení pouze tělocvičnou, jseuc výchovnou ve smyslu národ- ním. Podobným údělem vedena jest i u Jiho slovanů snaha Sokolská a opět tam zeela jino poměry jejímu rozšíření staví se na překážku.
Fryš doktor Kalina Tyrš Fügner zapěnit Slovan Sckolstvo York Moskva ko evropský svaz C západ
7 article
Východ poměrně zůstává v propagování idey so- kolské na stejném stupni, jako při Olymipiádě čtvrté; neblahá válka a pak vlastní rozháranost v národě ruském, přivodila tuto stagnaci. T. konstat váno ústy několika rečníků, načež roz hover věnován otázkám budouenosti a akce další, která ovšem vzhledem k své účelnost musí zůstati čistě důvěrnou. Pohled, jaký skýtalo sokolské koloseum na Letné v okamžiku před zahájením odpoledního programu, je těžko vylíčitelný, těžko výstižný. Všechny průhledy a průměty rostou tu zraku do nezměrna, perspektiva nad všechny zvyklosti nejsmělejší sen o grandiosním došel tu svého uskutečnění, ale v takovém ladu a slohu, že nie tu neutláčí, ale všechno povznáší. Cvičiště sletu samo sebou jest co do polohy plánu i architek- tonického provedení unikum, jakého není v ději- nách tělocvičných sjezdů, v nichž náš národ drží krok daleko přede všemi ostatními ve fede- raci tělocvičné. Rozměry cvičebního obdélníku jsou známy ze zpráv denního tisku, mluvu číse obraz zjavů teprve vykládá. Rozumí se, že na takovém rovnoběžníku ztrácí se téměř pro dukce volných cvičení pro všechny dozírné osy vyjma ovšem hlavní tribunu, před jejímiž zraky dohrála přebornictva svůj rekovný zápas, o6. hodině ranní započatý. V tu chvíli hlavní a nej znamenitější podívanou skýtají všechny čtyři strany hlediště samotny. Ohromnějšího shromaždišté lidu k jednomu účelu na jednom k tomu účelu ohraženém místě dosud nebylo.
Letná
8 article
Největší sluneční úpal, jaký panoval o 2. hodině s onou známou průzračností vzduchu před bouří, poskytl pestrotě obrazu výhodné osvětlení. Nezapomenutelný, úchvatný, povzná- šející, velkolepý, to jsou všechno krátké přivlastky k malbě té směsice barev a toho vi- brujícího množství, té živoucí masy tisíců, ti- síců rozlitých kaskádou po stupních tribun akci nejvyššího vzrušení duševního, rozčilených ohnivým ovzduším, neočenitelné množství rozči- léno sebou samým, poměrně značný zlomek ce- lého počtem nevelikého národa, bezprostřední svědkové událostí, národ nanejvýš zajímajících. Lze si představiti, jak na toto horečné na- pjeti nerostva statisíců působilo divadlo nástupu 8064 borců k prostným cvičením a cvičení tatc sama. Taneční produkce moravské a prosto- cviky francouzského družstva byly k nim vděč- ným úvodem, ale signál polnice z vyhrnutí obou šiků z jižní i severní brány borců elektrisoval a ozval se první hrom nikoli ještě z mraku na nebesích, hradícího od Hradčan, ale z mrsků českého lidstva dole — když vyrojily se ve vzorném pořádku první řady Sokolstva ku prost- ným. Tu jsme měli všichni dohromady jedno jediné srdce, bíjíci rytmem těch kroků tam dole a chvějící se pyšným zadostiučiněním radosti, vzrůstající rozvinem šiků a rojů a když došlo k momentu největšího dojmu z celého sletu, ničím jiným nepřekonatelnému a také nepřeko- nanému, totiž k rozestupu, který ukázal hru perspektivních uhlopříčen v řadách geome- trickou přesnosti a báječným ornamentálním účinkem, tu propukla česká vášeň pro Sokol- stvo neutuchajícím jásotem, celé koloseum V. sletu chvělo se burácejícím potleskem.
Hradčany
9 article Hosté v representační loži.
Hosté v representační loži. Považujeme za milou povinnost uvésti jména vy- nikajících hostí našich, jak spatřili jsme je včera shromážděné v representační loži a zcela zaujaté velkolepým divadlem sokolské produkce. Nebyly to projevy lichocení, nýbrž skutečného obdivu a nadšení. kterým propukali každé chvíle, když některý z impo- santních výkonů vznítil jejich zalíbení. Dle své i- dividuality a naturelu každý na jevo dával své uznání. Gymnasté francouzští celým tělem provázeli těžké cviky jubilejních družstev na nářadí a zdvíhali se ze svých míst a mávajíce čapkami, provolávali „Tres bien!“ nebo nadšeně aplaudovali. Neméně ohnivě projevovali svoji spokojenost jihoslovanšt diváci, jichž potlesk a jásot byl tak burácivý, ze otřásal celou tribunou a obracel pozornost ostatních mass na jiných křídlech a v ochozu se tísnících. Pro- jevy těmiti cvičící nemálo byli vzpruženi a na- dchnuti ve svých výkonech. Staříčký vicepresideno municipální rady pařižské pan Lampué s mladist- vým zápalem zajímal se o nádherné divadlo a dal se poučovati o zdatnosti a počtu Sokolstva. Mezi hosty, kteří úplně obsadili celou čestnou tribunu, vedle ropresentativního účastenství všech členů městské rady pařížské byli starosta města Luh- laně a vzácný přítel našeho národa p. Ivan Hrihar, stařičký starosta města Záhřeba p. Amruš, a- zlický publicista Colguh'on, alzirští hostě Oma Ben Mahmud se svým pobočníkem, dále černo- horští junáci Matonovič, Vojvodič, Vu- kotič a kněz Chr. Popovič, Rusové Azar- jev a Volodimirov, generál Butovskii Bulhar Kefsizor, náčelník svazu Sokolů chor vatských Bučar, ruská paní Goriníjeva, Rus Skugarevski, dr. Benet R. Barrios z Bar- celony, bolgičii gymnasté, generální konsul francouz- ský p. Colomies, anglický konsul C. Forbe
Lampuý Hrihar ben Mahmud Popovič Rus Bulhar Kefsizor Goriníjev Skugarevski doktor Benet R Barrios Colomies C Forbe Luha Záhřeb Tre biena Vojvodič svaz Sokol chor vatský Bučar
10 article
Zástupcové tisku v loži žurnalistické. Za representační loží, v místě nejvýše po- loženém, vyhražena byla prostranná lože pro zá- stupce tisku a to nejen pražského a venkov ského, nýbrž i slovanského a směle říci evrop ského. Neboť přečetní zástupcové světových žurnálů francouzských a ruských přihlásili se za zpravodaje v dnech sokolských a skutečně na slet zavítali. Uvádíme jmena jich bez určitého pořadu jak shledávali a pozdravovali jsme se s nimi pokud ovšem tak bylo možno při velikém jich počtu a při poetě, jež odváděla je z lože žurnalistické do representační. Byli to pánové: G. Bourdon (»Figaro«) Maurice Muret (»Journal des Débats«), Ri- chard (»Petit Parisien«), R. Peigné (Pe tite République«), Gustav Lariviére (»Au- rore«), F. du Bois (»Agence Havas«), dále zástupce »Nového Vremene«) Prokofjev. »Světa« Nikolaj Maximov, »Slova« K lep- per, Ivan Loh »Slovenski Národ«, Štefa- nov »Večrna Pošla«, A. Pegan »Edinost« Rozman »Slovenec«, A. Klimáček »Slov Týdenník«, A. Gabričp k á j .
Figaro Mauric Petit Parisien Lariviére Havas Prokofjev Maximov Ivan A Pegan Edinost Rozman Slovenec A Klimáček Týdenník A Gabričp Au Bois Nový Vremen Štef Slovenski národ Richard
11 article
Za pražské denní listý byli přílomni v žur- nalistické loži: posl. red. Jos. Anýž a ředitel Prokop Grégr za »Národní Listy«, členové redakce M. Čapek, V. Hřadi k, Jos. Vej vara, Henry Heinz, Lad. Tůmn, za »Nar Politiku« F. Hejda, Milos Čtrnáctý, Dan Vilde, za »Pohtik« A. Šímek, za »Hlas Národa« Čvančar, za »Čas« Cyrill Dušek a za »Den« A. Zeman. Za »Plzeňské Listy« pp. Žalud a Nebeský, za »Plzeň. Obzor« pp. Černý a Nepilý, za »Pozor« v Olo- mouci A. Knechtl, za »Zvěsti« J. v Alexander, za »Opavský Týdenník«A Čech a j. v. Prostná cvičení. Prostná cvičení vším právem jsou vrehol ným bodem sletu. V několik minut jejich trvání jest vměstnán myslitelně nejmohutnější projev sokolské kázně, v nich jest veřejnosti ad oculus demonstrováno, jakých mot může dospěti orga- nisace, v níž každý jednotlivec má jasné vědomí, čím jest povinen zdaru a prospěchu eelku v těch několíka minutách se ukazuje ovoee
Anýž Prokop Grégr M Čapek V Hřadi Henry Heinz F Hejda Čtrnáctá dan Vild A Šímek Cyrill Dušek A Zeman Žalud Nebeský A Knechtl Alexander Čo Jos Plzeň Ola
12 article
dlouhé, nadšené práce jednotlivcovy, stejně jako výsledek obětavosti, houževnatosti a ušlechtile horouenosti pro idey Tyršovy celých generae sokolských, které jsou dobrovolnými strážci, přechovávateli a šiřiteli statku, jenž jest národa každého největší silou, ukázněnosti jedno- tlivcovy i celku. Ten včerejší zázrak, jenž byste byli nakloněni pokládati za přelud, jest dílem jen a jen kázně. To třeba zdůrazniti v dnešních dobách našeho národa jako nejvyšší poučku nezapomenutelného včerejšího dne. Sokolstvu jako celku, každému junu z těch tisíců a jeho vůdcům jest povinen vděčnosti národ celý za poučení, včerejšího dne mu dané. Úchvatný obraz záplavy těl, která na diskretní pokyn mění svůj útvar jako pod do- tekem čarodějova proutku, rozštěpujíc a spojujle se v proudy, jež zase vtékají v zdánlivě chao- tické útvary. Trnete a strachujete se o pořádek řad. Zbytečně. Chaos není než zdánlivý; jed- notlivec i řady v něm ani na okamžik nepo- zbývají orientace, vědomí sounáležitosti. Tov rejovém nástupu. . . . Šestnáct proudů v sedmistupech stan čelem proti hlavní tribuně. Krajní jednostupy odpadnou na ráz od proudů a za nimi další další, jako když vějíť rozevřete . . . Okamžik velebného ticha, když 7800 ju- náků stane čelem proti hlavní tribuně v roz- stupu připraveno k »prostným«. Pohlédnětev pravo, v levo, před sehe, všude řady matema- tické přímostí. Mezi úbělovými pásy jako geo- metrem odměřenými prokmitávají žlutavé pásy
Tyršův
13 article
Tento úchvatný obraz, tenhle chef d'oeuvre vyspělosti individueiní i hromadné že jest pouhou předehrou! Nechcete věřiti a nevěřite, dokud nezazní signál velitelův, dokud nevzlétne prvn takt Pospišilovy hudby z hudebního pavilonu. Ale pak od prvku sestavy k prvku pykáte svého tomášství a s radostným úžasem se poddáváte opojivému dojmu tělocvičné této symfonie. Ruee diváků, pokusivší se tleskat, klesají, duše sta- tisíce lidí se soustřeďuje v pohledu, jenž plane chloubou, letí vstříc těm junům dole, hruďs dme nadšením, jež svírá hrdlo a vynucuje slzu v oku... Okamžik nezapomenutelný, dojem jenž se nevyhladitelně vryvá v duši, okamžik v němž eilile šuměti genia národa kolem skrání. Na dané znamení náčelníka Č. O. S. dra. Jindry Vaníčka odhalují se roušky zakrývajíeí východy severní a jižní brány, a za zvuků hymny, »Hej Slované«, vyrážejí proli sobě dva mo- hutně proudy národního našeho vojska, každý ve 28 vstupu. Proud severní vede člen techn. odboru br. Josef Klenka, jeho druhou část br. V. Homola; proud jižní (prvou část) br. Bohu- mil Havel, část druhou br. Franta Beránek. Oba proudy kráčeji jednolitým krokem ke stredu cvičiště. Když se sblížily asi na 30 kroků rozestupuje se každý ve dva 14 stupy. Jeden z nich vyráži kolmo k hlavní tribuně, druhý k hudebnímu pavilonu.
Pospišilův Vaníček Slovan Klenk V Homola Havel Beránek Č . O . S
14 article
Střed cvičiště jest zakryt úchvatným obra zem pohyblivého kříže. More těl. Základní ton dodává temná modř (ovičebních kalhot), na níž se rythmicky pohybuje bílá pěna — barva ži- vůtků. Modř a úběl se doplňují v trikoloru rudým páskem, v nějž splývají červené pasy oplnající evicební kalhoty. Obě brány chrli stále mohutné 28stupově proudv. Jejich prvé řady dosahují již na západě k hlavní tribuně, na východě k hudebnímu pa- vilonu. Sťředem obrazu jest průsek pohyblivého kříže. Jako v úle rojí se tu tisíce evičenců. Jedni zaláčejí se v pravo, druzí v levo. Široké řady se rozštěpují a opět slévají. Oba 28stu- pové proudy docházejí již k hranicím cvičiště. U konečné mety rozestupuje se každý ve dva 14stupy. Onen proti hlavní tribuně vytvořuje dva nové proudy, z nichž jeden vyráží poděl krajů evičiště k bráně severní, druhý k jižní. Stejně poblíž hudebního pavilonu. Vzniká opět nový obraz, sťejně úchvatný, stejně pestrý jako Celé evičiště se všech stran olemováno je 14slupovými pohyblivými proudy, které proti branám borců spojují se opět ve dva 28stupy, jež směrem ke středu proti sobě vy- stupují. Na této cestě každý z proudů se zlomí ve dvě potovice a vytočí směrem ke hlavní tribuně, takže proti hlavní
Mor
17 article
tribuně v jedně linii vycházejí čtyry mohutné 28stupové proudy. U tribuny se rozpoltuje každý ve dva 14stupy. Vzniká osm 14stupů. které souběžně kráčejí ku protější straně evičiště. Jednotlivé čtrnáctistupy vedou členové techn. odboru: Aga Heller, Ferd. Kotrou š, Vl Müller, Rud. Macenauer, Al. Trefný, Ant. Fröhlich, dr. R. Ročák, Voj. Ma lý- petr. Na vůdeích těchto záleží, aby dodrželi určité vzdálenosti mezi jednotlivými proudy, ne- zbytné pro zdar rozstupu. Proti hudebnímu pavilonu stanou tyto 14. stupy na stejné výši, a na znamení náčelníkovy trubky děli se každý ve dva sedmistupy. Tyto sedmistupové proudy, celkem 16, po vylčených metách kráčejl k hlavní tribuně, husté dosu řadý borců řídnou, neboť cvičenci si upravují již na pochodu rozstup, ke cvikům prostým po- třebný. Zastaví, hudba utichá. Nastavší velebný klid zvyšuje dojem nejbližších okamžiků. Něko- lik vteřin pouze, dvojí znamení trubkou, dvojí mávnutí praporcem a ohromná plocha cvičiště přikryta osmi tisíci borci v přesných řadách. Prostná cvičení sestávají z 5 od- dílů po 16 dobách. Každý oddíl byl proveden čtyřikrát, vrchní velení měl náčelník ČOS. dr. J. Vaníček, ukazateli byli bři. Šebek a Prečner. První oddil ukazuje ladnou sestavu pobybů paží napjatých i z paží skrčených postojů většinou vzpřímených, jichž změny jsou provázeny různými obraty.
Heller Ferd Müller Macenauer Al Trefná Antonín Fröhlich doktor J Vaníček Šebek Prečner Ma ČOS
18 article Druhý oddil. Pohyby paží napjatých.
Druhý oddil. Pohyby paží napjatých. obraty i různé postoje, ač jiného druhu, vti skují tomuto oddllu ráz zdánlivě podobný od- dílu prvnímu. Avšak při pohledu na to, kterak celá massa cvičenců z výpadu v pravo stranou a vzpažení v pravo obratem v levo předpaží pravou nohou přednoží do rovnoběžné polohy vodorovné, aby pak v zápětí jako bleskem sra- žena přitiskla se k zemi v podporu dřepmo le- vonož, hned je zřejmo, že k provedení těchto cviků jest třeba již větší síly a pružnosti, než při oddílu prvním. Třetí oddíl. V tomto oddílu setká- váme se s pohyby napjatých paží, obraty a růz- nými postoji převahou úpolnickými. Jádro, a t dosti tvrdé, tohoto oddílu vyniká při cvičení době 6. a 10., kdy cvičenei přicházejí ze stoje zánožmo v pravo, při čemž pravá noha jest v po- loze vodorovně. Z tohoto těžkého posta- vení rázem činí borci obrat v levo na špičce levé nohy, celou tíhu těla nesoucí, a prohnutím kříže na ráz klesnou do podporu dřepmo levonož za rukama, z něhož odrazem rukou a špičky pravé nohy přejdou do vzpažení, předklonu a zánožení v pravo, takže paže trup i pravá noha tvoří jedinou vodorov- nou přímku, na levé noze spočívající. Krásně se vyjímá 12. doba (předklon ve stoji rozkroč- ném předpažením a dotekem země).
19 article
Čtvrtý oddíl jest vyvrcholením sle- tevých prostných jak co do složitosti, tak i co do obtížnosti cvíků. Jest to sestava pohybů postojů úpolnických, zejména z rohován“ (boxu) převzatých. Ráz na ráz střídá se tu kop s ru- bem, rub se sotem. Neméně krásný jest přechod z této polohy do podporu dřepmo pravonoža vzpřímením i obratem v leve do upažení a unc- žení v pravo, z něhož prinožením a připazením přechází se do stoje spatného. Pátý oddíl uchvacuje mohutnou pro- stotou. Všech osm tisíc cvičenců, provádějíce pohyby napjatými pažemi, sune se v prvých do- bách na tři kroky v před, aby v následujících, stanuvši, provedlo i na pravo oblouky napjatých paží, jež houpavým tempem tu kmitnou se nad hlavami borců. Tento pohyb mohutné massy cvičících skytá nejúchvatnější pohled. Cvičící vzdalují se tu se svého místa, jež od začátku prostných zaujímali, a vrací se na ně teprve po čtvrtém provedení celého oddilu; bezvadné provedení toho vyžaduje zvláště velké pozornosti. Po návratu na seřadiště uspořádali cvičenei nadšenou ovaci náčelníku Č. O. S. dra. Vaní- čkovi, jenž se jim objevil na schodišti k velitel- ské tribuně. Kroužení s kuželi ženských odborů. Bouře potlesku, ale i bouře i na obloze vítá 2000 statečných žen při vstupu na cvi- čiště. Nástup se už děje za prudkého deště. Než se proudy rozpoltily v trojstupy, proměnii
Č . O . S
20 article
Londýnské obrázky. Náš londýnský dopisovatel p. J. Coudu- rier, jenž je zástupcem »Figara«, v hlavním městě říše britské, vyplnil celé číslo měsíčníku »Figaro illustré« zajímavým a duchaplným po- pisem Londýna. IIlastrace od Popinia, Fletchera a Houbrona, některé koloro vané, vesměs kar- akteristické a umělecky cenné, provázejí a dopl- ňují text Coudurierův. Londýn znáte, i když ne z vlastní zkuše nosti, tedy z vypravování, z románů Diekenso vých. Ohromuje, imponuje to město nesmírné. hlučně, vírné, zahřívající se horečkou práce. oslňující nádherou a přepychem bohatství, dě sící hrůzami bídy svého proletářstva. Pan Coudurier přináší mnohé originální úsudky o milionovém městě, i mnohé nové po- hledy do jeho závratného života. Hájí zdravotní pověst Londýna. Domnivali jsme se, že vlhké, začmoudlé město mlh, nemá lákavé klima. Ale dle úsudku p. Couduriera je Londýn jedním z nejzdravějších měst. V zimě ovšem je v Londýně chladno jako jinde. Trochu sice prší a ještě více padá mlh.
J Couda Figar Figaro Popinio Fletcher Houbron Coudurier Londýn
21 article
Ostatně londýnská mlha je nejen zvláštno- stí, ale i půvabem města na Temži. Tak aspoň ji posuzoval Alphonse Daudet, o němž mi vy- pravovala jistá vznešená dáma londýnská, že na otázku co se mu nejvíce libí v Londýně, odpo věděl: »Londýnská mlha !« J. Coudurier líčí londýnskou mlhu jako oje dinělý úkaz na světě. Jak zahalí měste ten těžký- neproniknutelný, hustý a plizký závoj, odumře všechen život. Vše utichne. Ulice mlčí v šeru, jímž slabě prokmitávají žlutavé skvrny. Jsou to plameny naftových pochodní, jež nemohou silněji proniknouti mlhu a jejichž zář by byla za normál- ních poměrů oslepující. Život a doprava ulic jsou jako ochromeny. Několik omnibusů opatrně zvolna projíždí hlavními třídami. Zdá se, že musí nastati spousta nehod a katastrof v tomto ovzuuší. Není to tak zlé. Nanejvýše, že dvě, tři osoby se utopí na nábřežích, vlaky do sebe vrazí v předměstích, ale obyčejně bez osudněi- ších následků, a omnibusy přerazí nějaký kan delábr. Večer jsou zábavní místnosti prázdné. Avšak přes to odvažují se bodři občané do i vadel. Mnozí z nich po představení zabloudí, po tulují se na zdař bůh ulicemi zahalenými nepro niknutelnou mlhou, až se oetnou v některé po licejní stanici, jež jim poskytne noclehu, Na štěslí strašná vláda mlhy nemá v Lon- dýně dlouhého trvání. Ročně jí patří na nej výše tři neděle. Jinou zajímavosti Londýna, která též nej více bývá zaznamenána cizinci, je »policeman«. Pan Coudurier nazývá londýnského strážce bez pečnosti »krásnou ozdobou anglické ulice«.
Daudet J Coudurier Coudurier Temže Londýn bůh ulice Lon anglický ulice
22 article
Londýnský strážník se mění dle čtvrtí, plše p. Coudurier, v city, ve středu města, je velký. zavalitý, převyšující ve své upjaté uniformě dav a vládnoucí neobmezeně nad ruchem ulice křižovatek. Nepohnutě stojí, uprostřed největší vřavy a vše vidí, vše slyší. Jediným posuňkem řídl pohyb ulice, zastavuje sta vozů, omnibusů a automobilů. Je zdvořilý a vlídný, vyslochne ochotně každý váš dofaz, odpovídá na něj jak může nejlépe, při čemž nespouští bedlivého zraku se svého okoli. Je velmi pozorným k slepým, mrzákům, jež vodí přes nebezpečná místa ulic a je pravým andělem strážcem dětl. V bohatých čtvrtích policeman činí dojem spo- kojeného, dobře vykrmeného občana, jenž nemá na spěch. Pomalu přechází kolem nádherných domů v tichých ulicích a squarech. V pověst- ných čtvrtích Whitechapelu, kde sídlí nejhorší luza světa, je policeman méně vypasený, splše svalnatý a ohebný. Musí často použiti svých pěstí k udržení pořádku a projeviti velkou energii a chladnokrevnost vůči nebezpečným živlům zde řádícím. Nejzábavněji se čte Coudurierovo popiso- vání nočního Londýna. V jistých končinách, zejmena v elegantních čtvrtech, je Londýn v noci nejklidnějším místem. »Apašově«, postrach to pařížských boulevardů zevních, jsou tu neznámi. Ale nebylo tomu vždy tak. Ještě před 25 lety řádili v ulicích londýnských mladí zlosynové »hooligani«, kteří přepadali a olupovali opozděné chodce. Ale policie zakročila proti ničemům
Coudurier tichý ulice Londýn Whitechapel
23 article
s nejbezohlednější přísností. Vyšťárala někde staré soudní nařízení, dle něhož je možno tre- stati loupežnou krádež, spáchanou na veřejné cestě, nejen žalářem, ale i bičem. Londýnšt »apašové«, když si odseděli svých pár neděl neb měsíců, dostali na cestu výprask hroznou »deviliocasou kočkou«, karabáčem o devi řemeneoh, vroubených olověnými plátky. Kdo byl jednou »pokousán« touto kočkou, neznepo- kojoval více noční chodce londýnské. Tento bolestný a ponižující trest zbavil Londýn během roku mladých banditů. Zvláštnosti večerního Londýna jsou skupiny obecenstva, stojíeího po dvou v dlouhých řadách před divadly a music-hally. Návštěvnici laciných míst »pilu« (sedadla nečlstovaná v partoru) a na »galery« trpělivě čekají dvě hodiny na olevření pokladny. Někdy je pobaví pouliční zpěvák neb šumař, nebo postaví se před ně schátralý, sehudlý komodiant, recituje monology nebo vlastenecké tirády a do ošumělého klobouku sbírá měďáky zatím co na druhé straně dívadelní zdi se spěšně ličí a strojí slavní umělci. Elegantní svět londýnský schází se ve vel- kých restauranlech: »Carlton«, »Princés« neb »Café Royal«. V neděli po mši a známé pro- cházce v Hydeparku chodí zazobaní Londýňané na oběd do »Princés Restaurantu« a večer do »Savoy«. Ale nikdy naopak. Je to již příkaz mody, že v neděli se jde do těchto některých místností. Večeře po divadlech, veselé »Soupers« pa- řížské a berlinské, jsou v Londýně velmi ome zeny. Divadla končí pozdě a restauranty se za- vírají již o ly1 hodině s půlnoci. Londýnský světák má však ještě svůj noční útulek v klubu, kde se též holduje silně karbanu. Kolem 1 hodiny Londýn utichá a uslná.
Londýňan Londýn Hydepark Princés restaurant
24 article Hudba.
Hudba. + Z Příbrami. Ve středu dne 3: července t. r bude pořádán ve dvoraně hotelu »Buchar« v Příbrami pod prolektoratem pl. M. Wirthové, choti c. k. místo- držitelského rady, koncert ve prospěch polévkáren místních škol. Velice pěkný program vyplněn jent koncertními čísly žáků prof. Ševčíka (Misses : Florrie Hood, Edith Ham, Lotta C. Greenup a Mr. Edwar Freund). pana MUDra. J. Řihy a sil domácích (sleč. R. J. Stollova, E. beckova a A. Pelzova). Mr. Edw. Freund, v Amesice i v Čechách známý virtuos na housle, hráti bude Wiefawského: Scherzo. Taranlella a Polonaise. Na klavíru ho bude doprovázeti miss F. Hood, která mimo to ještě bude účinkovati ve výlečném triu dam: L. C Greenup, E. Ham a F. Hood, jež zahraje Dvořákovo »Trio« pro dvoje houslea violu. Slavný basista pan MUDr. J. Říha zpívati bude arii vodníka z »Rusalky« a Blaťácké písně. Klavírní doprovod: p. adj. V. Šabesta. Sl. R. J. Štol- lova, býv. žačka pí. Mařenky Sittové-Pelzoldové, zpí- vati bude arii pážete z Meyerbeerovy opery »Hugenotti« a Dvořákovu píseň »Kéž duch můj sám . . .« Na klavíru doprovází sl. Zora Wišatova. Sleč. E. Beckova a A. Pelzova zahraji Čajkovského: »Sérenade mélan- colque« pro 4 ruce. + Z České Filharmonie. Dnes konají se dva koncerty ve velké restauraci na Letné. Dopolední koncert promenádní při vstupném 10 h započne již o 9 hodině. Odpolední koncert koná se od tří hodin při vstupném 20 h. Koncerty řídí (naposledy) pan Milan Zana.
M Wirth profesor Ševčík Hood Edith Ham Greenup Mister Edwar Freund Mudra J Řiha Stollův A Pelzův Freund F Hood L C Greenup Dvořákův MUDr V Šabesta Štol Sitta Pelzoldová Meyerbeerův Zora Wišatův E Beckův Čajkovský Sérenade Zan Příbram Buchara Čechy Letná Lotta C Český filharmonie
25 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Osudy prstenů. V mnohých rodinách ucho- vávají se jako rodinná sválost staré prsteny, ktere mají svou historii a hrály snad důležitou úlohu ve vzácných případech. Pozoruhodný je na př. osud prstenu, který se uchovává v Anglii v rodině Werne- rův. Tento prsten obyčejné podoby je s pěkným ru- binem. Královna Alžběta v r. 1564 dostala jej darem od Marie Sluarlovny, načež jej dala svému milci hrab. Essexovi (1567—1601) na důkaz nezměněn přízně, jakožto talisman svého rodu, jenž mu mě zabezpečovat tuto přízeň v jakýchkoli okolnostech živola. Jak známo, potkaly Essexe hrozné válečne nehody v Irsku, kde pod jeho neobratným vedením zahynula dvacetilisicová armáda anglická. Na to upadl do nemilosti, ale nechtěje se poddati osudu vzbouřil se proti královně. Ale tu ho pronásledovaly staré nehody opět. Byl zajat a odsouzen k smrii Teprv pak si vzpomněl na královnin prsten. Svěři tento talisman lady Noltingamové, poručiv jí, aby odevzdala praten královně zároveň s prosbou o mi lost. Nepochyboval, že si královna vzpomene na svů slavný slib, který mu dala zároveň s darem. Pravdě- podobně by se tak bylo stalo, protože královna usta- vičně váhala, pořád čekajíc, že bývalý její milec k ni obrátí s prosbou o milost. Ale — běda! Lady Nottingamová, zavlečena byvši intrikami do strany Essexovi nepřátelské, schovala prsten a královna, po- drážděna jeho úporným mlčením, podepsala jeho ortel smrti. Konečně před samou smrtí lady Notlin- gamová vyznala se královně z těžkého hříchu a ode-
Marie Sluarlovna Essex Noltingamová Notlin Anglie Essex Irsko Lada Nottingamová královna Alžběta
26 article
vzdala jí osudný prsten. Potom náležel tento talisman králi Jakubu I. a ten jej daroval kapitánu Tomasu Wernerovi, chrabrému to námořníku, jemuž král velice přál: od těch dob uchovává se prsten jako rodinný poklad rodu Wernerův, při čemž podle ustá- leného zvyku navlékají členové télo rodiny prsten v den svatby. — V druhé, také anglické rodině Ver- neuilů, uchovává se prsten od současníka Karla I jedneho z Verneuilů, který sloužil toho času v vojště. Dal si udělati válečný prsten velmi veliký. který navlékal na válečnou rukavici. Majitel tohoto prstenu zahynul u Edgehillu (1642) v krvavé bitvě. Tělo jeho po bitvě zmizelo a dlouho je hledali, až jej našli, v pravé ruce třímajícího památný prsten, jejž rodina Verneuilů chová posud. — V novější době známá legenda o prstenu Polykratově se objévila v nových variantech. Tak před čtyřiceti lety jeden rybář ca ostrově N. Fundlantě chytil tresku a v ní našel prsten, na němž byla vyryla písmena F. B.
Werner Wernerův Karel Edgehilla Vera Verneuil
27 article
Rybář si ponechal prsten, ale vyprávěl to známým a tak se zpráva octla v novinách a rybář se stal v Anglii známým. Pojednou se našel též majitel toho prstenu. Na konec vyšla na povrch celá historie, kte- rá by mohla sloužiti za látku k románu. V r. 1861 nedaleko Fundlantu rozkotal se parník „Anglosas“ při čemž zhynula také cestovatelka Pavlína Borna- mová. Cestou měla na ruce snubní prsten s iniciál- kami svého jména P. B. a prsten ten byl pohlcen treskou, kterou vylovil novofundlaníský rybář. Po- tomci Bornamové se dočetli o prstenu v novinách a vykoupili si jej za štědrý podarek od rybáře. — Podobná historie se přihodila s prstenem jednoho ně- meckého dobytkáře v r. 1871. Dával krmivo svým kravám a smekl se mu snubní prsten, na němž vyryta byla začáteční písmena jména jeho ženy a rok svatby 1960. Dlouho se snažil nalézti dobytkář svůj prsten ve stáji, ale nepodařilo se mu to. Po několika nedě- lích prodal několik kusů svého dobytka jednomu an- glickému kupovateli; ten je naložil na loď a odvezl do Anglie. Cestou jeden býk pošel a jeho tělo bylo vhozeno do moře. Několik dní na to lovila v těch místech ryby anglická rybářská loď „Marie Anna- a tu vylovila také tělo býka. Napřed chtěli rybáři vhodil tělo býkovo zase do moře, ale pak se roz- hodli užíti jeho loje k mazání. A tu našli v žaludku býkově prsten, který ztratil onen německý dobytkář.
Pavlín Born Marie Anna Anglie Fundlant
28 article
Prsten mu vypadl do žlabu ve stáji a býk jej pohlti i s krmí. = Sebevrašda pro dílě. Z Paříže, 29. června. V hotelu ve Fontainebleau požila 24letá ruská ba- ranka Lubova sublinátu a za krátko zemřela. Ba- ranka, jež byla jako její sestra kněžna Galicinova slavenou kráskou v pařížské společnosti, stala se těžkomyslnou od té doby, co na návrh jejího manžela Ondřeje Somailova, gardového důstojnika v Petro- hradě, bylo jí soudním rozhodnutím odňato jedině dítě.
Lubův Galicinův Somailův Paříž Fontainebleau Petrahradit