ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 013295d0-7135-11dc-96b3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 45, work 3, person 50, org 7
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 3. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 182.
4 article
Na rannt a odnol. Iisty přodplácí no- v Praze v adnlnlsl měste na vstleta . . . s dvojí donázkou ěse na vií ieta vo sllslkte na maěsle . Poštoni na Hvrk keia
Praha
5 article
kg xp
kg
6 article
s drojí zisnk raak : : :
7 title
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
8 article Válka.
Válka. Z Ljaojanu, 1. července. (Rus. Tel. A. Japonci ustupují ze svých postaveni v průsmycích. Svým pohybem na Ljnojan chtěli nejspíš krýti bočný pochod vojska Okna a Kurokia ku Fynchvančenu. Účelem tohoto pochodu bylo přeložit opěrační čáru — násled- kem posil ruského vojska a nebezpečí, aby je na poloostrově nezaskočilo — nazpět ke Koreji. Z Petrohradu, 2. července. (C. - B.) [Úřadní.] Generál Kuropatkin telegra- foval carovi 30. června: Vojsko Ku- rokia nejen že zastavilo svůj postup na Hajěžu a Dašično, ale ustupujel na Chanzu. Na jižní silnici do Hajěžu nepozoroval se japonský ústup. V sjunečenském okolí naše jízda tisněna nepřítelem, ustoupila k se- veru. Jižně od Hajěžu rozestavili Ja- ponei po silnicích přes průsmyky silné pěchotní stráže na 200 km.
Kuropatkin Ljaojan Rus Korea Petrohrad Ku km
9 article
Vokolí fynchvančenském Japonci zarazili svůj postup a odstoupili k severu. Z Londýna, 2. července. (C.-B.) Reu- terova kancelář oznamuje dnes z ru- ského hlavního stanu v Ljnojanu Japonská strategie zdá se aspoň n chvíli zastavena, ač Japonci mají ve své moci všecky průsmyky mimo da- linský, jejž — jak již oznámeno — generál Kuropatkin opět obsadil. Gardová divise japonská ustupuje n východ, pronásledována generálem hr. Kellerem, jenž dostal posily Z Petrohradu, 2. července. (C.-B.) Do- pisovatel »Birževých Vědomostí« te- legrafoval včera z Ljaojanu: Naše vojsko přešlo k ofenslvě Dalinský průsmyk dostal se bojem 30. června do naší moci. Modulinského a Finěnlinského průsmyku, jež drželi Japonci, zmocnil se oddíl generála hr. Kellera- Na silnici ze Sjujanu do Dašična kozácký oddíl generála Miščenka obořil se na japonskou brigádu a zničil ji ve skvělém jízdeckém boji. Vojsko generála Miščenka postu- puje přes Kondju k Seňučenu. Japonci ustupují ze všech svých postavení. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 5.
Japonec Kuropatkin Keller Birževý Miščenka Londýn Petrohrad
10 article Paragraf 14. a Maďaři.
Paragraf 14. a Maďaři. Jedním z nejoblibenějších Körhrových stra šl proti nám jest hrozba, že troufá si dosíci sVolení maďarské vlády i sněmu uher- ského k tomu, aby přes hlavu naší obstrukce u zá ko nil vyrovnání s Uhry, autonomní celn
Maďar Uhry
11 article ARC
ARC tarif, ba i obchodní smlouvy s cizinou, obvyk- lým zneužitím pověstného § 14. Trefně odpověděl k hrozbě té onehdy vrchní soudní rada a poslanec říšský p. Věnceslav Hrubý na schůzi velvarské, že ji považuje z lichou, poněvadž jest to jednak se stanoviska právnického i ústavního zhola nepřípustno, jednak by to bylo lehkovážností, jaké svět neviděl — hotovým skokem do propasti. »Neboť dotyěná císařská nařízení musila by se přece jen pak — dle příkazu zákona — předložiti parlamentu představme si, že parlament tyto akty vykou- pené ohromnými obětmi Uhrám a cizině — ne- schválí, nýbrž zruší, což i v tomt zbědovaném parlamentě není nijakou nemožností, nebylali by potom veta po velmocenském posta- vení říše ?« Nuže, předevčírem udeřila ve sněmu uher- ském spojená opposíce maďarská na předsedu uherské vlády důtklívým dotazem v téže příčině Jakže může Rakousko- Uhersko vyjednávati cizími státy o obnovu obchodních smluv, dokud není oběma párla- menty říše uzákoněn nový auto- nomní tarif rakousko-uherský A dále: co učiní vláda uherská pro případ, že v Cislajtánii bude vyrovnání s Uhry uzáko- něno jen prozatímně, bez parlament- ního s chválení, pouhým císařským nařízením, na základě rakouského vými- nečného § 14?
Hrubá Uhry RakouskoUhersko Cislajtánie
12 article
Zajímavé otázky, však ještě zajímavější byl jich zodpovídání ministerským předsedou uher- ským. Neustálými výkřiky opposice přerušován omlouval se Tisza, že toliko pro neodkladnou pilnost věci zahájil předběžné vyjednávání o ob- novu obchodních smluv s cizími státy, jakkoliv plně uznává, že to není v pořádku, poněvadž základní zákon z r. 1899 příkazuje, že má býti před tím autonomní celní tarif v obou státech mocnářství skoncován. Avšak tato před- běžná vyjednávání, k nimž vyžádási ještě zvláštního zmocnění zákonného sněmem uherským, dějí prý se 3z a výslovnlou po- minkou, že uzavřená smlouva ob- chodní teprve pak vejde v plat- nost, až bude prvé v obou státech monarchie celý soubor vyrovna- cích o tázek a tlm spolu také au to- nomní celní tarif vyříze n.« »A což nebude-li v Rakorus k pro obstrukci parlamentně vyr zen?« doléhala opposice nanejvýše napjata
Tisza
13 article
Načež Tisz a doslovně: Páni poslanci přichá- zejí stále s otázkou, co ž e no pak narazí-Ti vyrovnání v Rakousku n trvalý odpor? K tomu odpovídám zase jen, že není zájmem vlády, nýbrž zájmem národa maďarského, abychom si pro onu chvili, kdy bude se hráti o tak důležité hospodářské zájmy vlasti, zabezpečilí ve všech směrech volné ruce. I lze mi jen opěto- vati, co jsem již jednou řekl, že jest v tom jistá záruka, mohusli vůli činitele cizího poutati zákonem. Kdybych však naproti tomu uherským zákonem a uherským sněmem podvázal vůli maďarského ná- roda, nemohl by v tom nikdo spatřovati jakési záruky, nýbrž toliko pouta. (Tak jest l na pra- vici.) Já však nechci vlasti uherské žádných pout ukládati. (Veliký hluk na nejkrajnější levici. Hlas: Vláda vraždí vlast !) Tisza po- kračuje: Mám za to, že zájem Uher vý- hradně toho vymahá, aby se uherskému zákono- dárstvu vyhradila do všech stran volná dráha. Chápu počínání si pánů poslanců na levici. Oni touží po samostatném celním území, avšak většina země touží po s po- lečném celním ú ze m i ! (Opět veliký hiluk
Tisza Uher Rakousko
14 article
a odpor na levici. Hlasy: Ani většina této sně- movny po něm netouží, nadtož většina národa.) Tisza: Nám jeví se býti pro Uhry prospěš- nějším spravedlivé a slušné vyrovnání s Rakou- skem. Ugron: Aleto vyrovnání sm býti pouze zákonně uzavřeno. Tisza: Většina sněmovní nemá toho zapotřebl aby hleděla dospěti k samostatnému území cel- nímu takovou postranní cestou. V tu ch v ili kdy v tom pozná prospěch vlasti, uskute čn samostatné celní územi uherské.s (Opět veliký odpor na- levici. Posl. Olay vola Vše se děje, jak Vídeň poroučí !) Z této vysoce zajímavé debatty ve sně- movně uherské vynikaji již zřetelně obrysy na- stávající komedie, jakou zahrají vyškolení ma- daršti »komedianti života« Körbrovi, bude-i chtít raději dokrouti vyrovnání s Uhry svým paragrafem 14., nežli by uspokojil národ český poctivým vyplněním spravedlivých a zákonných jeho požadavků. Již vidíme ten rámus, jaký strhne opposice maďarská posílená ve své snaze po samostat- ném celním území stranou Banffyovou i Appo- nyovou proti každémukoliv vyrovnání s Rakou- skem vůbec a dokonce proti vyrovnání ne- ústavnému, nezákonnému, jak Ugron děl, proti vyrovnání toliko proz a tí m ne platnosti dle § 14. — Tohoto hlomozu Košutoveův, Apponyovcův a Banffyovcův pak použije Tisza jako hydraulického lisu na Vídeň. aby vymačkal z ní nad posavadní sylvestrovské vymoženosti Szellovy ještě další tučné koncesse. Bude-li chtíti Körber provésti proti národu našemu svůj záporný justament do posledka, bude-li chtíti naši opposici přeskočiti svým para- grafem 14., bude musit za ten kousek husarský zaplatit Maďarům pořádné výpalné. Kdyby př tom šlo jen o kapsy nás Čechův a Slovanů. nedělali by si z toho němečtí hegemoni ovšem pranie.
Posl Appa Košutovův Apponyovcův Banffyovcův Tisza Szellův Körber Maďar Čechův Uhry Vídeň Tisza Slovan
15 article
Ale že to zařízne též do kapes německýeh — ouvé to boli, z toho »Neue Freie Presse dostává již křeče. Vyhýbavá odpověď Tiszova, to jeho důrazné vyhražování si vol n ruky vůči Köbrovi pro případ, že by tý nabídl Uhrům opět jen prozatímné, te dy snadno zrušitelné vyrovnání n hrotu § 14. — nahání »Neue Freie Presse- tyto smrtelné úzkosti: »Tisza nechce se vázat. něbrž chce si uhájik volnou ruku na všechny stranyl Politika »volné ruky« znamená ale vždy politiku napřažené ruky ku braní a t obzvláště jde li o vyrovnání Uher s Rakouskem.
Uher Rakousko Neue Frei Presse
16 article
Ze slov uhorského předsodý ministerstva lze vy- cítiti, že bude na šíji Rakouska vhozena klička, že § 14. bude si muset v Uhrách teprv vybo- jovat uznání a to novými obětmi, k ter se na nás budou požadovat. . .« »Již vyrovnání Szellovo, pře- skvělý to obchod, jaký jen kdy Uhry udělaly, bylo zplozencem paragrafu 14. Teprv Szellova formule byla přísnější a rozpomněla se, že dle uherského zákona o společných záležitostech z r. 1866 také v Ra- kousku mají panovati ústavní po- měry. Prolo žádala, aby celní tarif do určité lhůty nabyl definitivní platnosti a nikoli jen prozatímné, jakou ho může přiodi paragraf 14. — Podobalo se jakoby Szellova ta formul byla zapadla v nepaměť. V Rakousku vládne idyllické pohodlí neústavní § 14. dále, až nyní řečí Tiszovou idylle té učiněna náhle a krutě přítrž. Mohlo by se dnes mluvit téměř o nové formuli Tiszově, dle níž nelze před vy ří ze- ním celého souboru vyrovnán rakousko-uherského platně uzavřii obchodní smlouvy s cizinou. S těmito mus býti tedy nutně vnitřní krise Rakouska roz- hodnuta !« — To bude poslední stanice s lá vy Körbrovy . . . Však již dnes jest dle do- znání samě »Neue Freie Fresse« jisto, že tento zbědovaný stát — (z něhož v jediném loňském roce vystěhovalo se opět 200.000 lid!), — není dosti bohatý, aby mohl zaplatit Körbrův čtrnáctý paragraf!
Uher Szellův Tiszová Körbrův Neue Frei Rakousko Uhry
17 article Z moderní Anglie.
Z moderní Anglie. (Společno s t.) V Londýně, koncem června 1904. »Co se vám nejvíce líbí v Londýně?« Tuto otázku jsem musil zodpověděti několi kráte. Učinil jsem to se svědomitou upřímnost třeba že pokaždé jsem řekl něco jiného. Starší, velmi živě a zajímavě hovořicí dám jsem vyznal s prostotou obdivujícího cizince:. »Intelligence anglických žen!« »Ah, činí na vás tak příznivý dojem?« »Beze vší dvornosti ujišťují, že jsem nikd- nepoznal dámy tak vzdělané . . .« »V Oxfordu jste asi viděl ctihodné, učen dámy, které vykládají klassiky, komentují řecké básníky důkladněji, nežli němečtí professoři.« »Pardon, nemyslím authoress, ani bas-bleu ale shledal jsem, že dámy londýnské společnosti. svobodné i vdané, velice jsou sečtělé, literární zajímají se o umění . . « »To vás překvapuje ?« »Neračte zapomenouti, odkud přicházím. Náš tak zv. velký svět a zejmena aristokracie, jsou zcela netečny k literatuře a umění. Česká kniha pro ten svět neexistuje... a jiná snad také ne. »Víte, u nás snad působí okolnost,ž vzdělanost přišla do mody. Ignorantství nemůže si dovolit ani nejurozenější kavalir a hlupáci byť by měli milliony, jsou směšní«.
profesor Anglie Londýn Oxford
18 article
Docela jiné poměry, nežli — — jinde Nejmocnější vlivy na společnost, tvořící »výkvěte národa, mající stará jména, erby a zámky, nebo továrny, patonty a vyhrazená místa v bursovní rotundě, přicházejí z nejvyšších míst. Snobismus velkého světa je komandován příkladem s hůry. z kruhů dvorských. V Anglii sedí na trůně olegantní, světácký a vtipný Eduard, který nadarmo nebyl za mla- dých let králem pařížských boulevardů. Stal se nejduchaplnějším a nejgalantnějším panovní- kem, »re galantuomo« možno o něm říci, jako Viktoru Emanuelovi. Ve Vídni, při gala před- stavení v Opeře, anglický král zahlédl v kuloáru pí. Réjanovou nebo jinou slavnou herečku, již znal osobně a bez ohledu na škrobený etiketní ceremoniel, s nímž byl uváděn do divadla, spě- chal pozdraviti umělkyni a vzbudil obdiv všech vídeňských feuilletonistů. Jeho přímost a roz- tomilost učinily jej neobyčejně populárním. Viděl jsem jej na dostihách v Ascotu. Pohyboval s v šumné směsici královské tribuny zcela volně, neobklopený suitou, neprovázený pobočníky, a sestoupiv do promenádní části, hovořil s někte- rými vyslanci a aristokraty, mimo jiné též s drem. Frant. hr. Lützowem. Činí dojem vlid- ného a veselého staršího pána, který imponuje svým vznešeným vystoupením, ale nemiluje thea- trální mis-en-scéne. Místo v nádherné ekypáži a la Daumont odjel z dostihů v moderníma občanském automobilu. Není divu, že vliv tohoto panovníka na společnost anglickou je velmi silný. V jeho okolí zavládl svěžejší a nenucenější tón a nový duch pronikl pak i do ostatních, dvoru více méně blízkých kruhů Londýna. Dokud byl mlád, diktoval jako prine Waleský nové módy, za-
Viktor Emanuel František Lützow Anglie Vídeň Londýn
19 article
V drobném prodejí: nt odpolední . . . . . . . za 2h Ve alislkách na vonkově spnl šslo. . . . .. . . . . . sk 1nseraty platí se hotově rapře. Predplacení nerty pjnšinl- Tam nacházejí ze tež redliast vo tiskárna a ezpedice „Národních Liste. Rukopisy so novraon
20 article
váděl reformy kravat a vest, nyní, když dosed na trůn říše, »nad níž slunce nezapadá«, re- formuje poněkud společnost a vykonává vážné skutky, z nichž největším jeho dílem je přá- telská úmluva Anglie s Francií. Zdá se, že »entente cordiale« byla dávným a vroucím přáním Eduarda VII., jenž byl vždy horlivým frankofilem. V Londýně se čte více nežli kde jinde. Sport, tak vášnivě a všestranně provozovaný, ne- překáží knize, neubijí duševní čilost. Angličané též nejvíce cestují. Proto dámy londýnské spo- lečnosti okouzlují svou neafektovanou vzděla- ností, svou duševní vyspělostí, svou zjemnělou kulturnosti a tyto krásné vlastnosti ducha, spo- jené často s líbeznosti zjevu, činí z nich ná- dherné zjevy soudného a harmonického ženství. »Překládají se u vás naši autoři, angličt básníci, kteři?« tázaly se mne často dámy. jimž jsem mohl dáti dosti uspokojivé vysvětlení o české překladatelské činnosti. Otázky literární, umělecké, kulturní i filo- sofické jsou v anglických salonech tak obvyklým thematem rozhovoru, jako v kuřáckých pokojích záležitosti politické a sportovní. Ovzduší bystře vzrušeného duševního života naplňuje společnost anglickou a proto ji číní tak sympatickou. Knihovna bohatě naplněná a vkusně upra- vená patří k nepostrádatelnému zařízení anglické zámožné domácnosti, vynikající nejpřijemně jším comfortem a vkusnou nádherou. Vynikající spi- sovatelé, učenci a umělci hrají velkou roli ve společnosti anglické, která ovšem v jisté úrovni sociální nezná rozdílu stavu, kde není upjaté a uzavřené šlechty a kde zejmena není stopy po privilegované kastě důstojnické, tak mocné ve vlasti »Simplicissima« a její věrné rakouské družky. Anglická společnost je sice silně kosmo- politická, ale neztrácí tím nic na své rázovitosti.
Eduard VII Angličan Anglie Francie Londýn
21 article
Cizinec se rychle přizpůsobuje. Je známo, s jakou radostí vůbec na pevnině napodobují Angličany i lidé, kteři znají gentlemany a dandies Velké Britanie jen z oporett a illustrací modních listů a kteří demonstrují své anglomanství tím, že všude kouří z krátkých »pip« a nosí boty s třicentimetrovými pědrážkami pro alpské neb skotské partie. To je ovšem anglomanie jiného druhu, nežli jakou byl stižen rozkošný a para- doxální Stendhal, věčně se nudici Chateaubriand nebo salonní a »věřící« psycholog Paul Bourget. Američané, Francouzi, Němci, Řekové hrnou se do nejskvělejší metropole světa, aby utrácel své milliony, nebo aby rozmnožovali nesmírnou a strašnou armádu jejího proletariatu. Němci, jichž je v Londýně asi tolik co Čechů ve Vídni, jsou hlavně sklepníky, sluhy, malými úřadníky, krejčími a dělníky. V bídných ulicích West Endu, naplněných špínou a křikem dětí, je slyšet často německý hovor. Francouzi mají svou čtvrt zvláště kolem tichého squaru Soho a mnohé menší ulice v těch končinách spoju- jíc! Piccadilly a Oxford street jsou plny fran- couzských obchodů modních, voňavkářských, uměleckých. Američané, Řekové a židé bydlí v nejele- gantnějších čtvrtích, neboť jim patří statky ve zdejší. V Park-lane je řada skvostných domů — u nás by se řeklo s mírným přeháněním: pa- láců — patřících synům Israele, kteří našli v jižní Africe a její zlatých dolech zemi zaslí- benou a mnozí nahrabali sta millionů. Hned v sousedství paláce, který národ zakoupil Wel. lingtonovi, pyšní se velkolepý dům, který rovněž národ, ale nikoli dobrovolnou subskripcí, za- koupil Rothschildovi. Řečtí boháči, bankéřia kupci sídlí v ulicích severně za Hýde- Parkem. Všechna tato cizokrajná společnost splývá úplně
Angličan Stendhal Chateaubriand Bourget Američan Francouz Němec Řek Čecho Rothschild Velká Británie Londýn Vídeň West End Piccadilly Oxford Izrael Afrika Soho
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 2. července. 6—. (Kronika.) Onehidy, chtěj nechtě dostali jste se svému známému trochu do por- culánu. Zastupuje, nevím kterou, velkou firmu, dobře se mu daří, otevřel teď novou kancelá na vynikajícím místě. S pýchou vám oznámi svůj triumí. Blahopřáli jste dobrému muži a podnikateli- soukromníku, aby měl hodně štěstí, ale t bylo vše. — Dále nám po vás nic není ! . . . — Jak to ? ošivl se, — Jak! Nebudeme se přece zvláště zají- mati o podnikatele, které svým způsobem přim poškozuje zájem národní ! . . — Jakým způsobem? . . . Který pak zá- jem národní ? — Nestavte se tak nechápavým! Zápasím o svoji rovnocennost. Chceme dokázati, že nám v zemi náleží stejné právo jako našim kraja- nům druhého jazyka. A platí-li v jejich území jejich jazyk za jazyk veřejnosti, má v našem území platit zase n áš . . . Musíme o to usilo- vati .. — Nu, dobře! Nemám nic proti tomu. At platí! Jsem pro rovnoprávnost! — Není pravda ! Jste proti ní! Veřejně před celým světem hlásíte, že nejsme rovno- právni, náš jazyk že není jazykem veřejnos v našem území, že spoluobčané druhé národ- nosti, kteři mezi námi bydli, nepotře buj jej znáti, naopak veřejně sám je vyzýváte, ab se s učením nenamáhali — Rád bych věděl, kde a jak to všeck k hlásám — Kde a jak? Na veřejném pražském nároží, kde jste otevřel svůj nový závod, nad jehož dveřmi ještě dnes, na začátku dvacátého stoleti, jako někde před padesáti lety, vyvěšu- jete — svůj dvojjazyčný nápis — Ah, to vás tak bolí ? To ještě nen
Praha Ata
23 article
žádná zrada ! Opatření čistě obchodní. Jiní také tak činí — Pravda, jiní! Ti, kteří nevědí, c činí! Anebo kteři vědí, ale nedovedou jinak, protože nemají síly! Anebo . . ., koněčně . . — Nu, víte, obchod je obchod ! V té věci nedám si nie předpisovat! — Jak chcete! Nikdo vás nenutí. Poško- zujete sice věc, ale jste volný muž. Můžete po- škozovat! Nepraví-li vám něco sám vnitřní váš hlas, nikdo druhý vám nic nepředpisuje. Jste svým pánem. Jednejte, jak vám libo ! Na štěstí není proto věc opuštěna. Jsou ještě druzí, kteř vidí a cítí jinak, u kterých se ozvalo něco uvnitř . . . Ti rozumí také obchodu a přece dali na vnitřní hlas... A, stále jich — při- bývá - Vá3 známý sebou škubl, zabručel něco rychle záda vám ukázal. Jak praveno, notně do porculánu jste šlápli. Ať sil Minulé dny vyšel nový svazek Nerudových feuilletonů *). V dubnu 1891 začínal Neruda jednu svoji kroniku: — Nové orientační tabulky na domy praž- ské již prý se zaměňují. Mají číslo domu a ná- zev ulice neb náměstí v jazyku českém a ně- meckém. Člověk se chytá za hlavu — pro koho vlastně ta němčina ? A zodpověděv náležitě otázku, pokračoval mistr ve svém rozjímání — Tyhlety způsoby musí v Praze přestat Musí a také přestanou! Živý dech české vůle profoukne Prahu právě tak, jak profoukl už šir český kraj ! .. Mistr se osvědčil dobrým znalcem své me- teorologie. Minulo málo let a Prahu to profouklo. Dostala tabulky čistě české. A později přiše ještě silnější vítr. Ten odvál už i většinu neč- *) Proti srsti. Feuilletony J an a Neru dy Sebraných spisů sv. XIII. Pořádá Ignát Herrmann Nákiadem Topice.
Neruda svatý . XIII Herrmann zev ulice Praha Ner Nákiad
24 article
ských nápisů — soukromých. Dost jich arci ještě zbylo. Však i na ty dojde l — Když i národové největší starají se, aby hlavní síla jejich vynikala také rázem národním, uvažoval prozíravý znalec kulturního povětří v téže záležitosti dále, jakž můžeme my od sebe odmítati stejnou starost? ... Žádáme co nej- rozhodněji .. ., aby s nároží a domů zmizel na- prosto už ten nátěr cizí, aby s líce naší Prahy spadlo už to ličidlo . . . Chceme se ve své Praze cítit konečně doma ! Toho nezpůsobí ovšem je- dině snad městská správa, to visí na nás v šech, na celém obyvatelstvu pražském . .. Úvaha Nerudova je z roku 1891. Minulo třináct let. Český ráz Prahy od té doby značně pokročil. Kdyby hlasatel dnes povstal z hrobu, měl by svoji radost, jak »máti měst« zatím se- sílila na svém rázu. Zcela není ovšem dlouho je- ště očista veskrz provedena. Třináct let nesta- čilo. Jen nový důkaz, jak i nejmocnější idey ne- dobývají půdy na ráz, mají zapotřebí určité doby, než proniknou. Není však pochyby, nápisů čistě českých v Praze stále přibývá. Máme z toho svoji radost, ne pro těch několik bídných »pí smen«, o které běží! Nápis je symbol! Je vi- ditelné znamení neviditelných mocností, skrytě uvnitř tělesa postupujících. Jako strojmistr n ciferníku siloměru rozezná, jak to stojí v kouli s napjetím hnací sily, tak i život města a ná- roda má svůj cifernik, dle něhož možno odhad- nouti, jak to stojí s činiteli uvnitř. Záleží na těch vnějších »maličkostech« Záleží !
Nerudův Praha
25 article
— Co chcete ! namítá soused obojetník Mám mezi svými klienty občany druhého jazyka Zásada obchodní přec káže: vyhovět zákazníku vyjít mu v ústrety co nejpozorněji, nejzdvořileji Nemohu přece klientu, který ke mně vstoupí vnucovat jazyk, kterému nerozumí ? V obchodé především obchod! Kdybych znal tatarsky, mlu vil bych s Tatarem ochotně jeho jazykem. Čím více jazyků znám, tím lépe — Báječné ! Jaká výmluvnost! Zásada ob- chodní I Vycházet v ústrety ! Zdvořile, nejzdvo- řileji ! Zsjisté. Ale s jedinou podmínkou ! Ne- zadat při tom své vlastní důstojnosti. Za dobrou cenu nabízej dobré zboží! Zdvořile, nejzdvo- řileji ! Ale nenabízej za ni sebe, nenabízej za ni svou lepší bytost! Obchoduj svým obchod- ním, ale ne svým národním zájmem ! . .. Jsou teninké meze, neviditelné, jež dělí o sebe sféry zájmů. Třeba ovšem jistého stupně kultury, abys vycítil, kde jedna sféra začínáa druhá končí!
Tatar
26 article
Kodaň je hlavní město malého, ale stateč- ného, vysoce vzdělaného národa. Sotva dva milliony Dánů počítají, nárůdku, obklopeného přesilou cizího živlu. V půlmillionovém městě žije značné procento krajanů sousední velké národnosti. Ale všechen veřejný život v městě, všecka označení, určená pro veřejnost, mají svůj čistě dánský ráz. Nic to nevadí cizincům, kteří se hemží v městě a kteří neznají slova dánsky. Vejdete do hotelu, číšník vám zdvořile předloží čistě dánský lístek. Je pro vás španěl- ský. Ale hotelier, číšník nebo jiný zřízenec je výborný obchodník, zná pro svou obchodní po- třebu hromadu cizích jazyků a je svrchovaně úslužný. S vybranou zdvořilostí přeloží vám ochotně tu španělštinu do angličiny, do frančiny, do němčiny, do kterého jazyka chcete! Ale, hlavní věc: hotel čistý jako skleněný zámek, kuchyně nejvybranější, obsluha nejpozornější Malý nárůdek, ale jak pokročilý a jak pyšný Má vskutku nač býti pyšný. Až radost ! . .
Dán Kodaň
27 article
Dnes už také na pražské ulici dům s vý- hradně českým nápisem není bílá vrána. Hradba je prolomena, předsudek na hlav postaven. Není pochybnosti . jde tol Hůře bylo, dokud pochybnosti byly. Nikdo nechtěl začít. Být prvním je vždy tak chou- lostivo! První je vždycky sám a sám nedovede býti každý! Třeba k tomu odvahy. A odvaha je vzácné kvítko. Tu je mravní stránka věci. Není vyšší idey, aby neměla svou mravní stránku. Třeb podřizovati osobní prospěch, třeba zdánlivý, vyš- šímu prospěchu. Idejně silný si řekne : snad něco ztratím, ale jen když prospěju věci, která je mi drahá! Tak vítězí idey. A mravní síla n konec přináší i — prospěch. Třeba se z prvu ne- zdálo. Slabý nachází tisíc námitek. Kroutí se, vymlouvá se. Vymyslili pěkné slovíčko a to při- šlo vhod všem slabochům: šovinism! Na slovičko se lidé nejraději chytí. Kde pojem schází, slovo se rychle dostaví. — Nejsem šovinista! bil se v prsa slaboch. Předstíral všeliké titulární zájmy, společenské, úřadní, obchodní, odborné a nevím jaké, jen aby zakryl vlastní, lichý, sobecký svůj zájem.
28 article
Roku 1877 diskutována zvláštní otázka na české veřejnosti. České divadlo, česká literatura byly špatně placeny. Sily odeházely od českého divadla, lákaly je větší platy, přestupovaly k ně- meckému divadlu. Čeští spisovatelé chápali se. německého péra. Vznikla otázka, sluší li se, aby český literát psal — po německu? Na Balkáně zuřil právě slovanský boj osvo- bozovací. Také Neruda se vmísil do diskuse. Paal tehdy: — Myslím, že jeden z polemisujících hlasů stipuloval docela sumu, kterou český spisovatel vydělati musí, aby měl mravní povinnost, věno- vat všecku práci svému národu! . . . Řekne se, že tedy žádáme od českého spisovatele »oběť« ... Nu, ano — proč pak ne? Máme li za při- rozené, samo sebou srozumitelné, že tam pod Balkánem dole obětuje se sto tisic životů za svatou věc slovanskou, proč by měl za svatou věc slovanskou váhat někdo se obětovat v Če- chách? .. Slovo zdálo se smělé. Bylo jen pravdivě. Slabochů je vždy dav. Hrdin málo. Ale příklad má neodolatelnou sílu. A silná idea vždycky si najde své lidi. Příjde, kdo má od- vahu, způsobí průlom do stěny předsudku. A průlomem valí se dav. A v davu nakonec zmizi i slabí a nejslabší. Spisovatelská otázka v Čechách je dnes po té stránce už vyřízena. Bude vyřízena i — obchodnická. Průlom je už způsoben
Neruda Balkán Čechy Český divadlo mecký divadlo