1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 3. července 1904.
Praha
4
article
Na rannt a odnol. Iisty
přodplácí no-
v Praze v adnlnlsl
měste
na vstleta . . .
s dvojí donázkou
ěse
na vií ieta
vo sllslkte
na maěsle .
Poštoni
na Hvrk keia
Praha
6
article
s drojí zisnk
raak : : :
7
title
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
8
article
Válka.
Válka.
Z Ljaojanu, 1. července. (Rus. Tel. A.
Japonci ustupují ze svých postaveni
v průsmycích. Svým pohybem na
Ljnojan chtěli nejspíš krýti bočný
pochod vojska Okna a Kurokia ku
Fynchvančenu. Účelem tohoto pochodu
bylo přeložit opěrační čáru — násled-
kem posil ruského vojska a nebezpečí,
aby je na poloostrově nezaskočilo —
nazpět ke Koreji.
Z Petrohradu, 2. července. (C. - B.)
[Úřadní.] Generál Kuropatkin telegra-
foval carovi 30. června: Vojsko Ku-
rokia nejen že zastavilo svůj postup
na Hajěžu a Dašično, ale ustupujel na
Chanzu. Na jižní silnici do Hajěžu
nepozoroval se japonský ústup.
V sjunečenském okolí naše jízda
tisněna nepřítelem, ustoupila k se-
veru.
Jižně od Hajěžu rozestavili Ja-
ponei po silnicích přes průsmyky
silné pěchotní stráže na 200 km.
Kuropatkin
Ljaojan
Rus
Korea
Petrohrad
Ku
km
9
article
Vokolí fynchvančenském Japonci
zarazili svůj postup a odstoupili
k severu.
Z Londýna, 2. července. (C.-B.) Reu-
terova kancelář oznamuje dnes z ru-
ského hlavního stanu v Ljnojanu
Japonská strategie zdá se aspoň n
chvíli zastavena, ač Japonci mají ve
své moci všecky průsmyky mimo da-
linský, jejž — jak již oznámeno —
generál Kuropatkin opět obsadil.
Gardová divise japonská ustupuje n
východ, pronásledována generálem
hr. Kellerem, jenž dostal posily
Z Petrohradu, 2. července. (C.-B.) Do-
pisovatel »Birževých Vědomostí« te-
legrafoval včera z Ljaojanu:
Naše vojsko přešlo k ofenslvě
Dalinský průsmyk dostal se bojem
30. června do naší moci.
Modulinského a Finěnlinského
průsmyku, jež drželi Japonci, zmocnil
se oddíl generála hr. Kellera-
Na silnici ze Sjujanu do Dašična
kozácký oddíl generála Miščenka
obořil se na japonskou brigádu a
zničil ji ve skvělém jízdeckém boji.
Vojsko generála Miščenka postu-
puje přes Kondju k Seňučenu.
Japonci ustupují ze všech svých
postavení.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.
Japonec
Kuropatkin
Keller
Birževý
Miščenka
Londýn
Petrohrad
10
article
Paragraf 14. a Maďaři.
Paragraf 14. a Maďaři.
Jedním z nejoblibenějších Körhrových stra
šl proti nám jest hrozba, že troufá si dosíci
sVolení maďarské vlády i sněmu uher-
ského k tomu, aby přes hlavu naší obstrukce
u zá ko nil vyrovnání s Uhry, autonomní celn
Maďar
Uhry
11
article
ARC
ARC
tarif, ba i obchodní smlouvy s cizinou, obvyk-
lým zneužitím pověstného § 14.
Trefně odpověděl k hrozbě té onehdy vrchní
soudní rada a poslanec říšský p. Věnceslav
Hrubý na schůzi velvarské, že ji považuje z
lichou, poněvadž jest to jednak se stanoviska
právnického i ústavního zhola nepřípustno, jednak
by to bylo lehkovážností, jaké svět neviděl —
hotovým skokem do propasti. »Neboť dotyěná
císařská nařízení musila by se přece jen pak —
dle příkazu zákona — předložiti parlamentu
představme si, že parlament tyto akty vykou-
pené ohromnými obětmi Uhrám a cizině — ne-
schválí, nýbrž zruší, což i v tomt
zbědovaném parlamentě není nijakou nemožností,
nebylali by potom veta po velmocenském posta-
vení říše ?«
Nuže, předevčírem udeřila ve sněmu uher-
ském spojená opposíce maďarská na předsedu
uherské vlády důtklívým dotazem v téže příčině
Jakže může Rakousko- Uhersko vyjednávati
cizími státy o obnovu obchodních
smluv, dokud není oběma párla-
menty říše uzákoněn nový auto-
nomní tarif rakousko-uherský
A dále: co učiní vláda uherská pro případ,
že v Cislajtánii bude vyrovnání s Uhry uzáko-
něno jen prozatímně, bez parlament-
ního s chválení, pouhým císařským
nařízením, na základě rakouského vými-
nečného § 14?
Hrubá
Uhry
RakouskoUhersko
Cislajtánie
12
article
Zajímavé otázky, však ještě zajímavější byl
jich zodpovídání ministerským předsedou uher-
ským. Neustálými výkřiky opposice přerušován
omlouval se Tisza, že toliko pro neodkladnou
pilnost věci zahájil předběžné vyjednávání o ob-
novu obchodních smluv s cizími státy, jakkoliv
plně uznává, že to není v pořádku, poněvadž
základní zákon z r. 1899 příkazuje, že má býti
před tím autonomní celní tarif v obou státech
mocnářství skoncován. Avšak tato před-
běžná vyjednávání, k nimž vyžádási
ještě zvláštního zmocnění zákonného sněmem
uherským, dějí prý se 3z a výslovnlou po-
minkou, že uzavřená smlouva ob-
chodní teprve pak vejde v plat-
nost, až bude prvé v obou státech
monarchie celý soubor vyrovna-
cích o tázek a tlm spolu také au to-
nomní celní tarif vyříze n.«
»A což nebude-li v Rakorus k
pro obstrukci parlamentně vyr
zen?« doléhala opposice nanejvýše napjata
Tisza
13
article
Načež Tisz a doslovně: Páni poslanci přichá-
zejí stále s otázkou, co ž e
no pak
narazí-Ti vyrovnání v Rakousku n
trvalý odpor? K tomu odpovídám zase
jen, že není zájmem vlády, nýbrž zájmem
národa maďarského, abychom si pro onu chvili,
kdy bude se hráti o tak důležité hospodářské
zájmy vlasti, zabezpečilí ve všech
směrech volné ruce. I lze mi jen opěto-
vati, co jsem již jednou řekl, že jest v tom
jistá záruka, mohusli vůli činitele
cizího poutati zákonem. Kdybych však
naproti tomu uherským zákonem a uherským
sněmem podvázal vůli maďarského ná-
roda, nemohl by v tom nikdo spatřovati jakési
záruky, nýbrž toliko pouta. (Tak jest l na pra-
vici.) Já však nechci vlasti uherské žádných
pout ukládati. (Veliký hluk na nejkrajnější
levici. Hlas: Vláda vraždí vlast !) Tisza po-
kračuje: Mám za to, že zájem Uher vý-
hradně toho vymahá, aby se uherskému zákono-
dárstvu vyhradila do všech stran volná dráha.
Chápu počínání si pánů poslanců na levici.
Oni touží po samostatném celním
území, avšak většina země touží po s po-
lečném celním ú ze m i ! (Opět veliký hiluk
Tisza
Uher
Rakousko
14
article
a odpor na levici. Hlasy: Ani většina této sně-
movny po něm netouží, nadtož většina národa.)
Tisza: Nám jeví se býti pro Uhry prospěš-
nějším spravedlivé a slušné vyrovnání s Rakou-
skem. Ugron: Aleto vyrovnání sm
býti pouze zákonně uzavřeno.
Tisza: Většina sněmovní nemá toho zapotřebl
aby hleděla dospěti k samostatnému území cel-
nímu takovou postranní cestou. V tu ch v ili
kdy v tom pozná prospěch vlasti, uskute čn
samostatné celní územi uherské.s
(Opět veliký odpor na- levici. Posl. Olay vola
Vše se děje, jak Vídeň poroučí !)
Z této vysoce zajímavé debatty ve sně-
movně uherské vynikaji již zřetelně obrysy na-
stávající komedie, jakou zahrají vyškolení ma-
daršti »komedianti života« Körbrovi, bude-i
chtít raději dokrouti vyrovnání s Uhry svým
paragrafem 14., nežli by uspokojil národ český
poctivým vyplněním spravedlivých a zákonných
jeho požadavků.
Již vidíme ten rámus, jaký strhne opposice
maďarská posílená ve své snaze po samostat-
ném celním území stranou Banffyovou i Appo-
nyovou proti každémukoliv vyrovnání s Rakou-
skem vůbec a dokonce proti vyrovnání ne-
ústavnému, nezákonnému, jak Ugron
děl, proti vyrovnání toliko proz a tí m ne
platnosti dle § 14. — Tohoto hlomozu
Košutoveův, Apponyovcův a Banffyovcův pak
použije Tisza jako hydraulického lisu na Vídeň.
aby vymačkal z ní nad posavadní sylvestrovské
vymoženosti Szellovy ještě další tučné koncesse.
Bude-li chtíti Körber provésti proti národu
našemu svůj záporný justament do posledka,
bude-li chtíti naši opposici přeskočiti svým para-
grafem 14., bude musit za ten kousek husarský
zaplatit Maďarům pořádné výpalné. Kdyby př
tom šlo jen o kapsy nás Čechův a Slovanů.
nedělali by si z toho němečtí hegemoni ovšem
pranie.
Posl
Appa
Košutovův
Apponyovcův
Banffyovcův
Tisza
Szellův
Körber
Maďar
Čechův
Uhry
Vídeň
Tisza
Slovan
15
article
Ale že to zařízne též do kapes německýeh
— ouvé to boli, z toho »Neue Freie Presse
dostává již křeče. Vyhýbavá odpověď Tiszova,
to jeho důrazné vyhražování si vol n
ruky vůči Köbrovi pro případ, že by tý
nabídl Uhrům opět jen prozatímné, te dy
snadno zrušitelné vyrovnání n
hrotu § 14. — nahání »Neue Freie Presse-
tyto smrtelné úzkosti: »Tisza nechce se vázat.
něbrž chce si uhájik volnou ruku na všechny
stranyl
Politika »volné ruky« znamená ale vždy
politiku napřažené ruky ku braní a t
obzvláště jde li o vyrovnání Uher s Rakouskem.
Uher
Rakousko
Neue Frei Presse
16
article
Ze slov uhorského předsodý ministerstva lze vy-
cítiti, že bude na šíji Rakouska vhozena klička,
že § 14. bude si muset v Uhrách teprv vybo-
jovat uznání a to novými obětmi, k ter
se na nás budou požadovat. . .«
»Již vyrovnání Szellovo, pře-
skvělý to obchod, jaký jen kdy Uhry udělaly,
bylo zplozencem paragrafu 14. Teprv Szellova
formule byla přísnější a rozpomněla se, že dle
uherského zákona o společných
záležitostech z r. 1866 také v Ra-
kousku mají panovati ústavní po-
měry. Prolo žádala, aby celní tarif do určité
lhůty nabyl definitivní platnosti a nikoli
jen prozatímné, jakou ho může přiodi
paragraf 14. —
Podobalo se jakoby Szellova ta formul
byla zapadla v nepaměť. V Rakousku vládne
idyllické pohodlí neústavní § 14. dále, až nyní
řečí Tiszovou idylle té učiněna náhle a krutě
přítrž. Mohlo by se dnes mluvit téměř o nové
formuli Tiszově, dle níž nelze před vy ří ze-
ním celého souboru vyrovnán
rakousko-uherského platně uzavřii
obchodní smlouvy s cizinou. S těmito mus
býti tedy nutně vnitřní krise Rakouska roz-
hodnuta !« —
To bude poslední stanice s lá vy
Körbrovy . . . Však již dnes jest dle do-
znání samě »Neue Freie Fresse« jisto, že tento
zbědovaný stát — (z něhož v jediném loňském
roce vystěhovalo se opět 200.000 lid!), — není
dosti bohatý, aby mohl zaplatit Körbrův čtrnáctý
paragraf!
Uher
Szellův
Tiszová
Körbrův
Neue Frei
Rakousko
Uhry
17
article
Z moderní Anglie.
Z moderní Anglie.
(Společno s t.)
V Londýně, koncem června 1904.
»Co se vám nejvíce líbí v Londýně?«
Tuto otázku jsem musil zodpověděti několi
kráte. Učinil jsem to se svědomitou upřímnost
třeba že pokaždé jsem řekl něco jiného.
Starší, velmi živě a zajímavě hovořicí dám
jsem vyznal s prostotou obdivujícího cizince:.
»Intelligence anglických žen!«
»Ah, činí na vás tak příznivý dojem?«
»Beze vší dvornosti ujišťují, že jsem nikd-
nepoznal dámy tak vzdělané . . .«
»V Oxfordu jste asi viděl ctihodné, učen
dámy, které vykládají klassiky, komentují řecké
básníky důkladněji, nežli němečtí professoři.«
»Pardon, nemyslím authoress, ani bas-bleu
ale shledal jsem, že dámy londýnské společnosti.
svobodné i vdané, velice jsou sečtělé, literární
zajímají se o umění . . «
»To vás překvapuje ?«
»Neračte zapomenouti, odkud přicházím. Náš
tak zv. velký svět a zejmena aristokracie, jsou
zcela netečny k literatuře a umění. Česká kniha
pro ten svět neexistuje... a jiná snad také ne.
»Víte, u nás snad působí okolnost,ž
vzdělanost přišla do mody. Ignorantství nemůže
si dovolit ani nejurozenější kavalir a hlupáci
byť by měli milliony, jsou směšní«.
profesor
Anglie
Londýn
Oxford
18
article
Docela jiné poměry, nežli — — jinde
Nejmocnější vlivy na společnost, tvořící »výkvěte
národa, mající stará jména, erby a zámky, nebo
továrny, patonty a vyhrazená místa v bursovní
rotundě, přicházejí z nejvyšších míst. Snobismus
velkého světa je komandován příkladem s hůry.
z kruhů dvorských.
V Anglii sedí na trůně olegantní, světácký
a vtipný Eduard, který nadarmo nebyl za mla-
dých let králem pařížských boulevardů. Stal
se nejduchaplnějším a nejgalantnějším panovní-
kem, »re galantuomo« možno o něm říci, jako
Viktoru Emanuelovi. Ve Vídni, při gala před-
stavení v Opeře, anglický král zahlédl v kuloáru
pí. Réjanovou nebo jinou slavnou herečku, již
znal osobně a bez ohledu na škrobený etiketní
ceremoniel, s nímž byl uváděn do divadla, spě-
chal pozdraviti umělkyni a vzbudil obdiv všech
vídeňských feuilletonistů. Jeho přímost a roz-
tomilost učinily jej neobyčejně populárním. Viděl
jsem jej na dostihách v Ascotu. Pohyboval s
v šumné směsici královské tribuny zcela volně,
neobklopený suitou, neprovázený pobočníky, a
sestoupiv do promenádní části, hovořil s někte-
rými vyslanci a aristokraty, mimo jiné též
s drem. Frant. hr. Lützowem. Činí dojem vlid-
ného a veselého staršího pána, který imponuje
svým vznešeným vystoupením, ale nemiluje thea-
trální mis-en-scéne. Místo v nádherné ekypáži
a la Daumont odjel z dostihů v moderníma
občanském automobilu.
Není divu, že vliv tohoto panovníka na
společnost anglickou je velmi silný. V jeho
okolí zavládl svěžejší a nenucenější tón a nový
duch pronikl pak i do ostatních, dvoru více
méně blízkých kruhů Londýna. Dokud byl mlád,
diktoval jako prine Waleský nové módy, za-
Viktor Emanuel
František
Lützow
Anglie
Vídeň
Londýn
19
article
V drobném prodejí:
nt
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve alislkách na vonkově
spnl šslo. . . .
.. . . . . . sk
1nseraty
platí se hotově rapře.
Predplacení nerty pjnšinl-
Tam nacházejí ze tež redliast vo
tiskárna a ezpedice „Národních Liste.
Rukopisy so novraon
20
article
váděl reformy kravat a vest, nyní, když dosed
na trůn říše, »nad níž slunce nezapadá«, re-
formuje poněkud společnost a vykonává vážné
skutky, z nichž největším jeho dílem je přá-
telská úmluva Anglie s Francií.
Zdá se, že »entente cordiale« byla dávným
a vroucím přáním Eduarda VII., jenž byl vždy
horlivým frankofilem.
V Londýně se čte více nežli kde jinde.
Sport, tak vášnivě a všestranně provozovaný, ne-
překáží knize, neubijí duševní čilost. Angličané
též nejvíce cestují. Proto dámy londýnské spo-
lečnosti okouzlují svou neafektovanou vzděla-
ností, svou duševní vyspělostí, svou zjemnělou
kulturnosti a tyto krásné vlastnosti ducha, spo-
jené často s líbeznosti zjevu, činí z nich ná-
dherné zjevy soudného a harmonického ženství.
»Překládají se u vás naši autoři, angličt
básníci, kteři?« tázaly se mne často dámy.
jimž jsem mohl dáti dosti uspokojivé vysvětlení
o české překladatelské činnosti.
Otázky literární, umělecké, kulturní i filo-
sofické jsou v anglických salonech tak obvyklým
thematem rozhovoru, jako v kuřáckých pokojích
záležitosti politické a sportovní.
Ovzduší bystře vzrušeného duševního života
naplňuje společnost anglickou a proto ji číní
tak sympatickou.
Knihovna bohatě naplněná a vkusně upra-
vená patří k nepostrádatelnému zařízení anglické
zámožné domácnosti, vynikající nejpřijemně jším
comfortem a vkusnou nádherou. Vynikající spi-
sovatelé, učenci a umělci hrají velkou roli ve
společnosti anglické, která ovšem v jisté úrovni
sociální nezná rozdílu stavu, kde není upjaté a
uzavřené šlechty a kde zejmena není stopy po
privilegované kastě důstojnické, tak mocné ve
vlasti »Simplicissima« a její věrné rakouské
družky.
Anglická společnost je sice silně kosmo-
politická, ale neztrácí tím nic na své rázovitosti.
Eduard VII
Angličan
Anglie
Francie
Londýn
21
article
Cizinec se rychle přizpůsobuje. Je známo,
s jakou radostí vůbec na pevnině napodobují
Angličany i lidé, kteři znají gentlemany a dandies
Velké Britanie jen z oporett a illustrací modních
listů a kteří demonstrují své anglomanství tím,
že všude kouří z krátkých »pip« a nosí boty
s třicentimetrovými pědrážkami pro alpské neb
skotské partie. To je ovšem anglomanie jiného
druhu, nežli jakou byl stižen rozkošný a para-
doxální Stendhal, věčně se nudici Chateaubriand
nebo salonní a »věřící« psycholog Paul Bourget.
Američané, Francouzi, Němci, Řekové hrnou
se do nejskvělejší metropole světa, aby utrácel
své milliony, nebo aby rozmnožovali nesmírnou
a strašnou armádu jejího proletariatu. Němci,
jichž je v Londýně asi tolik co Čechů ve
Vídni, jsou hlavně sklepníky, sluhy, malými
úřadníky, krejčími a dělníky. V bídných ulicích
West Endu, naplněných špínou a křikem dětí,
je slyšet často německý hovor. Francouzi mají
svou čtvrt zvláště kolem tichého squaru Soho
a mnohé menší ulice v těch končinách spoju-
jíc! Piccadilly a Oxford street jsou plny fran-
couzských obchodů modních, voňavkářských,
uměleckých.
Američané, Řekové a židé bydlí v nejele-
gantnějších čtvrtích, neboť jim patří statky ve
zdejší. V Park-lane je řada skvostných domů —
u nás by se řeklo s mírným přeháněním: pa-
láců — patřících synům Israele, kteří našli
v jižní Africe a její zlatých dolech zemi zaslí-
benou a mnozí nahrabali sta millionů. Hned
v sousedství paláce, který národ zakoupil Wel.
lingtonovi, pyšní se velkolepý dům, který rovněž
národ, ale nikoli dobrovolnou subskripcí, za-
koupil Rothschildovi. Řečtí boháči, bankéřia
kupci sídlí v ulicích severně za Hýde- Parkem.
Všechna tato cizokrajná společnost splývá úplně
Angličan
Stendhal
Chateaubriand
Bourget
Američan
Francouz
Němec
Řek
Čecho
Rothschild
Velká Británie
Londýn
Vídeň
West End
Piccadilly
Oxford
Izrael
Afrika
Soho
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. července.
6—. (Kronika.) Onehidy, chtěj nechtě
dostali jste se svému známému trochu do por-
culánu. Zastupuje, nevím kterou, velkou firmu,
dobře se mu daří, otevřel teď novou kancelá
na vynikajícím místě. S pýchou vám oznámi
svůj triumí.
Blahopřáli jste dobrému muži a podnikateli-
soukromníku, aby měl hodně štěstí, ale t
bylo vše.
— Dále nám po vás nic není ! . . .
— Jak to ? ošivl se,
— Jak! Nebudeme se přece zvláště zají-
mati o podnikatele, které svým způsobem přim
poškozuje zájem národní ! . .
— Jakým způsobem? . . . Který pak zá-
jem národní ?
— Nestavte se tak nechápavým! Zápasím
o svoji rovnocennost. Chceme dokázati, že nám
v zemi náleží stejné právo jako našim kraja-
nům druhého jazyka. A platí-li v jejich území
jejich jazyk za jazyk veřejnosti, má v našem
území platit zase n áš . . . Musíme o to usilo-
vati ..
— Nu, dobře! Nemám nic proti tomu. At
platí! Jsem pro rovnoprávnost!
— Není pravda ! Jste proti ní! Veřejně
před celým světem hlásíte, že nejsme rovno-
právni, náš jazyk že není jazykem veřejnos
v našem území, že spoluobčané druhé národ-
nosti, kteři mezi námi bydli, nepotře buj
jej znáti, naopak veřejně sám je vyzýváte, ab
se s učením nenamáhali
— Rád bych věděl, kde a jak to všeck
k hlásám
— Kde a jak? Na veřejném pražském
nároží, kde jste otevřel svůj nový závod, nad
jehož dveřmi ještě dnes, na začátku dvacátého
stoleti, jako někde před padesáti lety, vyvěšu-
jete — svůj dvojjazyčný nápis
— Ah, to vás tak bolí ? To ještě nen
Praha
Ata
23
article
žádná zrada ! Opatření čistě obchodní. Jiní také
tak činí
— Pravda, jiní! Ti, kteří nevědí, c
činí! Anebo kteři vědí, ale nedovedou jinak,
protože nemají síly! Anebo . . ., koněčně . .
— Nu, víte, obchod je obchod ! V té věci
nedám si nie předpisovat!
— Jak chcete! Nikdo vás nenutí. Poško-
zujete sice věc, ale jste volný muž. Můžete po-
škozovat! Nepraví-li vám něco sám vnitřní váš
hlas, nikdo druhý vám nic nepředpisuje. Jste
svým pánem. Jednejte, jak vám libo ! Na štěstí
není proto věc opuštěna. Jsou ještě druzí, kteř
vidí a cítí jinak, u kterých se ozvalo něco
uvnitř . . . Ti rozumí také obchodu a přece
dali na vnitřní hlas... A, stále jich — při-
bývá -
Vá3 známý sebou škubl, zabručel něco
rychle záda vám ukázal.
Jak praveno, notně do porculánu jste šlápli.
Ať sil
Minulé dny vyšel nový svazek Nerudových
feuilletonů *). V dubnu 1891 začínal Neruda
jednu svoji kroniku:
— Nové orientační tabulky na domy praž-
ské již prý se zaměňují. Mají číslo domu a ná-
zev ulice neb náměstí v jazyku českém a ně-
meckém. Člověk se chytá za hlavu — pro koho
vlastně ta němčina ?
A zodpověděv náležitě otázku, pokračoval
mistr ve svém rozjímání
— Tyhlety způsoby musí v Praze přestat
Musí a také přestanou! Živý dech české vůle
profoukne Prahu právě tak, jak profoukl už šir
český kraj ! ..
Mistr se osvědčil dobrým znalcem své me-
teorologie. Minulo málo let a Prahu to profouklo.
Dostala tabulky čistě české. A později přiše
ještě silnější vítr. Ten odvál už i většinu neč-
*) Proti srsti. Feuilletony J an a Neru dy
Sebraných spisů sv. XIII. Pořádá Ignát Herrmann
Nákiadem Topice.
Neruda
svatý . XIII
Herrmann
zev ulice
Praha
Ner
Nákiad
24
article
ských nápisů — soukromých. Dost jich arci
ještě zbylo. Však i na ty dojde l
— Když i národové největší starají se, aby
hlavní síla jejich vynikala také rázem národním,
uvažoval prozíravý znalec kulturního povětří
v téže záležitosti dále, jakž můžeme my od sebe
odmítati stejnou starost? ... Žádáme co nej-
rozhodněji .. ., aby s nároží a domů zmizel na-
prosto už ten nátěr cizí, aby s líce naší Prahy
spadlo už to ličidlo . . . Chceme se ve své Praze
cítit konečně doma ! Toho nezpůsobí ovšem je-
dině snad městská správa, to visí na nás
v šech, na celém obyvatelstvu pražském . ..
Úvaha Nerudova je z roku 1891. Minulo
třináct let. Český ráz Prahy od té doby značně
pokročil. Kdyby hlasatel dnes povstal z hrobu,
měl by svoji radost, jak »máti měst« zatím se-
sílila na svém rázu. Zcela není ovšem dlouho je-
ště očista veskrz provedena. Třináct let nesta-
čilo. Jen nový důkaz, jak i nejmocnější idey ne-
dobývají půdy na ráz, mají zapotřebí určité
doby, než proniknou. Není však pochyby, nápisů
čistě českých v Praze stále přibývá. Máme z toho
svoji radost, ne pro těch několik bídných »pí
smen«, o které běží! Nápis je symbol! Je vi-
ditelné znamení neviditelných mocností, skrytě
uvnitř tělesa postupujících. Jako strojmistr n
ciferníku siloměru rozezná, jak to stojí v kouli
s napjetím hnací sily, tak i život města a ná-
roda má svůj cifernik, dle něhož možno odhad-
nouti, jak to stojí s činiteli uvnitř.
Záleží na těch vnějších »maličkostech«
Záleží !
Nerudův
Praha
25
article
— Co chcete ! namítá soused obojetník
Mám mezi svými klienty občany druhého jazyka
Zásada obchodní přec káže: vyhovět zákazníku
vyjít mu v ústrety co nejpozorněji, nejzdvořileji
Nemohu přece klientu, který ke mně vstoupí
vnucovat jazyk, kterému nerozumí ? V obchodé
především obchod! Kdybych znal tatarsky, mlu
vil bych s Tatarem ochotně jeho jazykem. Čím
více jazyků znám, tím lépe
— Báječné ! Jaká výmluvnost! Zásada ob-
chodní I Vycházet v ústrety ! Zdvořile, nejzdvo-
řileji ! Zsjisté. Ale s jedinou podmínkou ! Ne-
zadat při tom své vlastní důstojnosti. Za dobrou
cenu nabízej dobré zboží! Zdvořile, nejzdvo-
řileji ! Ale nenabízej za ni sebe, nenabízej za
ni svou lepší bytost! Obchoduj svým obchod-
ním, ale ne svým národním zájmem ! . ..
Jsou teninké meze, neviditelné, jež dělí o
sebe sféry zájmů. Třeba ovšem jistého stupně
kultury, abys vycítil, kde jedna sféra začínáa
druhá končí!
Tatar
26
article
Kodaň je hlavní město malého, ale stateč-
ného, vysoce vzdělaného národa. Sotva dva
milliony Dánů počítají, nárůdku, obklopeného
přesilou cizího živlu. V půlmillionovém městě
žije značné procento krajanů sousední velké
národnosti. Ale všechen veřejný život v městě,
všecka označení, určená pro veřejnost, mají
svůj čistě dánský ráz. Nic to nevadí cizincům,
kteří se hemží v městě a kteří neznají slova
dánsky. Vejdete do hotelu, číšník vám zdvořile
předloží čistě dánský lístek. Je pro vás španěl-
ský. Ale hotelier, číšník nebo jiný zřízenec je
výborný obchodník, zná pro svou obchodní po-
třebu hromadu cizích jazyků a je svrchovaně
úslužný. S vybranou zdvořilostí přeloží vám
ochotně tu španělštinu do angličiny, do frančiny,
do němčiny, do kterého jazyka chcete! Ale,
hlavní věc: hotel čistý jako skleněný zámek,
kuchyně nejvybranější, obsluha nejpozornější
Malý nárůdek, ale jak pokročilý a jak pyšný
Má vskutku nač býti pyšný. Až radost ! . .
Dán
Kodaň
27
article
Dnes už také na pražské ulici dům s vý-
hradně českým nápisem není bílá vrána.
Hradba je prolomena, předsudek na hlav
postaven. Není pochybnosti . jde tol
Hůře bylo, dokud pochybnosti byly. Nikdo
nechtěl začít. Být prvním je vždy tak chou-
lostivo! První je vždycky sám a sám nedovede
býti každý! Třeba k tomu odvahy. A odvaha je
vzácné kvítko. Tu je mravní stránka věci. Není
vyšší idey, aby neměla svou mravní stránku. Třeb
podřizovati osobní prospěch, třeba zdánlivý, vyš-
šímu prospěchu. Idejně silný si řekne : snad
něco ztratím, ale jen když prospěju věci, která
je mi drahá! Tak vítězí idey. A mravní síla n
konec přináší i — prospěch. Třeba se z prvu ne-
zdálo.
Slabý nachází tisíc námitek. Kroutí se,
vymlouvá se. Vymyslili pěkné slovíčko a to při-
šlo vhod všem slabochům: šovinism!
Na slovičko se lidé nejraději chytí. Kde
pojem schází, slovo se rychle dostaví.
— Nejsem šovinista! bil se v prsa slaboch.
Předstíral všeliké titulární zájmy, společenské,
úřadní, obchodní, odborné a nevím jaké, jen
aby zakryl vlastní, lichý, sobecký svůj zájem.
28
article
Roku 1877 diskutována zvláštní otázka na
české veřejnosti. České divadlo, česká literatura
byly špatně placeny. Sily odeházely od českého
divadla, lákaly je větší platy, přestupovaly k ně-
meckému divadlu. Čeští spisovatelé chápali se.
německého péra. Vznikla otázka, sluší li se, aby
český literát psal — po německu?
Na Balkáně zuřil právě slovanský boj osvo-
bozovací.
Také Neruda se vmísil do diskuse. Paal
tehdy:
— Myslím, že jeden z polemisujících hlasů
stipuloval docela sumu, kterou český spisovatel
vydělati musí, aby měl mravní povinnost, věno-
vat všecku práci svému národu! . . . Řekne se,
že tedy žádáme od českého spisovatele »oběť« ...
Nu, ano — proč pak ne? Máme li za při-
rozené, samo sebou srozumitelné, že tam pod
Balkánem dole obětuje se sto tisic životů za
svatou věc slovanskou, proč by měl za svatou
věc slovanskou váhat někdo se obětovat v Če-
chách? ..
Slovo zdálo se smělé. Bylo jen pravdivě.
Slabochů je vždy dav. Hrdin málo. Ale
příklad má neodolatelnou sílu. A silná idea
vždycky si najde své lidi. Příjde, kdo má od-
vahu, způsobí průlom do stěny předsudku. A
průlomem valí se dav. A v davu nakonec zmizi
i slabí a nejslabší.
Spisovatelská otázka v Čechách je dnes
po té stránce už vyřízena. Bude vyřízena i —
obchodnická.
Průlom je už způsoben
Neruda
Balkán
Čechy
Český divadlo
mecký divadlo