1
masthead
23. listopadu 1913. Číslo 322.
2
masthead
NARODNÍ LISTY.
4
article
vání, péčí o vzdělání lidu a o mládež. Cíle toho
hodlá dosíci zřízením stálé, odborně vedené
poradny ve Vídni, která bude se obírati vytčenými
otázkami methodicky a připravovat přiměřené
návrhy pro příslušná místa, ku přáním vydávati
o nich dobrá zdání, ve smyslu tom u veřejnopráv-
ných sborů zakročovati a tiskem i přednáškamí
veřejnost v těchto směrech poučovati. Tato práce
má býti podnikána ve smyslu nacionálním jako
doplněk činnosti německých „obranných“ korpo-
rací pro blaho německého lidu v Rakousku.
K tomu konci vydán byl pamětní spis a německé
listy přinášejí horlivá pojednání, připravující pro-
pagandu této nové německé socialně politické
ústředny, která má bojovati především proti po-
vážlivému zjevu rapidního klesání počtu porodů
německých matek. V úvaze ryt. Wotavy, uveřej-
něné v „Deutsche Arbeit“, praví se s přímou
prostoduchostí: „Jestliže Němci v Rakousku byli
s to, aby uhájili poměrný svůj podíl na veškerém
obyvatelstvu, sluší to děkovati pouze té okolno-
sti, že až dosud mohli cizí národní
živly poněmčovati, že se tomu staví stále
větší potíže, netřeba blíže tuto vykládati.“ To je
zajisté velmi cenné doznání s autoritativní strany
německé, kteréž dlužno si velmi dobře zapamato-
vati. Jinak netřeba poukazovati k tomu, jak důle
žitého oboru lidovýchovy se tu zase Němci ujímají
novou rozsáhlou svou organisací, hovíce tak mo-
dernímu poznání o zásadním významu praktické
statistiky lidové. Blaze těm, kdož se nedají na
tomto poli národním protivníkem předstihnouti.
Wotava
Němec
Vídeň
Rakousko
Deutsche Arbeit
5
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Před kraňskými volbami.
Dne 1. prosince započnou v Kraňsku sně-
movní volby. Oba slovinské tábory a také
Němci učinili již nutné přípravy k volbám
které, soudě dle časopiseckých zpráv, budou
v slovinské části země velmi tuhé. Kraňský
sněm a zemský výbor byly v posledním ob-
dobí v moci klerikální většiny, která své nad-
vlády zneužívala ve všech oborech, nevyjí-
maje ani hospodářských a uměleckých, jako
je divadlo, jen ve svůj strannický prospěch a
na škodu strany liberální. Většinou klerikální
sněm a zemský výbor neštítil se ani činiti
opatření přímo na úkor hlavního města Lu-
blaně, k niž ještě v poslední schůzi starého
sněmu násilně připojil sousední obec Šišku, a
spojení si nepřála ani Lublaň, ani Šiška.
Nové volby budou se v Kraňsku konati
ve znamení boje proti klerikálním násilno-
stem. Poměry na venkově kraňském nejsou
bohužel ještě takové, jako v Goricku, kde le-
tos při volbách i venkov odmítl kandidatury
klerikálů z tábora Šusteršičova. V Kraňskuje
venkovský lid dosud v rukou klerikální strany
a proto není naděje na takové vítězství libe-
rální strany, aby se klerikálové ve sněmě
octli v menšině. To uznává i „Slov. Narod“
jenž vybízí k volbě takových, třebas i kleri-
kálních poslanců, kteří by měli dosti odvahy.
aby potřeby slovinskéha národa kladli výše.
než choutky jednotlivých klerikálních vůdců
Němec
Šiška
RakouskoUhersko
Kraňsko
Lublaň
Goricko
6
article
Dle „Südslav. Rundsch.“ jest skutečně
v klerikálním táboře už dosti silná skupina.
která odsuzuje politiku Šusteršičovu a silně
kritisuje politiku jeho strany jak ve věcech
osobních, tak i po stránce věcné. Při tom jest
zajímavo, že nespokojenci jsou hlavně
kněží, kteří měli nedávno v Lublani poradu.
rozumí se bez svolení, dovolení a vědomí šu-
steršičova, ve které učinili přípravy k nastá-
vajícím volbám. Nálada v táboře liberálnín
jest velmi dobrá. Liberálové, ač vědí, že tento-
krát ještě klerikálům snad žádný mandát ne-
odejmou, doufají přece, že aspoň třetinu vo-
líčů odvedou z „černé země“. Byl by to znač
ný úspěch, který by klerikální despoty rázen
náležitě zkrotil.
Haličské vystěhovalectví.
V Haliči upadli z jedné krajnosti do dru-
hé. Do nedávna i okresní hejtmani podporo-
vali vystěhovalectví, nyní odpírají průvodni
listy do ciziny také osobám, které už dávno
vyhověly své vojenské povinnosti. Hejtmani
nevydávají průvodních listů ani dělníkům, ubi-
rajícím se na práci do rakouských neb sou-
sedních zemí, ač doma pro všeobecnou bidu
nemají co jíst. Dle „Kur. Lwow.“ přicház
denně na hejtmanství na sta lidí, z nichž ně-
kteří vážili cestu několika mil, ale na hejt-
manství je odbudou slovy, aby si přišli pro
průvodní list za tři dni, až četnictvo zjistí.
může-li se žadateli průvodní list vydati. Tak
právo volného pohybu, zaručené každému ob-
čanu ústavou, je dnes v Haliči závislé na mi-
losti a nemilosti četnictva.
Lublaň
Halič
černá země
8
article
Bulharské věci.
Bulharské věci.
Králi Ferdinandovi se jaksi nechce do Bulhar-
ska, kde jej národ volá k zodpovědnosti přes to, že
mu veliké národní sobrání odhlasovalo zákon
jeho osobní nezodpovědnosti v otázkách zahranič-
né politiky. Arci, nyni se vidí, jak u panovníke
nelze odděliti politiku zahraničnou od vnitřní, má-
jedna na druhou vliv a jedna druhé je podmínkou
V sofijské „Politice“ dr. Penčev uveřejnil člá-
nek „Zodpovědnosť carova“, v němž rozhodným
slovy volá krále a Savova na soud národa. Obža-
loba ta bude naše čtenářstvo zajímati, podáme siji
v širším znění.
Autor dokazuje, že je nutno objeviti příčiny
katastrofy, která Bulharsko dovedla do Bukurešti
a Cařihradu, a oddálila je od Makedonie. Tito vin-
níci jsou známi. Pobouřené obecné svědomí na n
ukazuje a soud nad nimi nesmi být odložen do
budoucnosti, neboť potom by bylo pozdě. Odhaln-
vání pořád ještě trvá. Každý den přináší nové pře-
kvapení, vyvléká před národ nového vinníka, ale
hlavním vinnikem jeví se býti král. Zvláště nemi-
llosrdní jsou k němu bývalí ministří národní stram
(Gešov, Danev. Todorov).
Ferdinand
Bulhar
Penčev
Todorov
Bulharsko
Bukurešť
Cařihrad
Makedonie
Danev
9
article
Tisk liberální strany snaží se krále zachránit
tod zodpovědnosti, ukazuje na nový zákon o tom
Ale tento tisk zapomíná, že se věc netýká formál-
né juridické zodpovědnosti, nýbrž tu jde o zodpo-
jvědnost společenskou, před národem a jeho ději-
nami. Národ má svaté právo vypátrati všechny, kdo
jsou příčina jeho neštěstí. A kdo by národu překá-
žel ve vykonávání tohoto práva, ten by odnesl ži-
velnou jeho pomstu. Hněv národa je vulkán, jen
nesoptí neustále, ale nyní vydává dým, jejž pozo-
rujte, co se z něho vyvine.
Jiní advokáti vinníků říkají, že národ, namáha-
vými válkami vyčerpán, nemůže se nyní zabývati
minulostí, nýbrž všechnu mysl obrátiti musí k bu-
oucnosti, ona že zhojí naše rány. Ale to je falešné
neboť lepší budoucnost může vzejíti pouze z lepš
přítomnosti, a tu si utvoříme, když odstraníme jej
vady.
Kromě toho nás obklopují samí nepřátelé: po-
vinnost bulharského tisku, intelligence i politiků
jest, dáti před vnějším světem příklad jednomysl-
nosti a oddanosti ke králi, a proto chtějí, aby vy
šetření jeho zodpovědnosti bylo odloženo na lepší
časy. Ale tou cestou bychom došli jen k zápor-
ným výsledkům. Národ jen tehdy se uklidní a na
10
article
jde si normálnou cestu, když bude před ním vše-
cko odestřeno. Upřímností k sobě samým upo-
zorníme sice cizinu a nepřátele na své slabé strán-
ky, ale další její následky budou blahodárné. S mi-
nulostí musíme likvidovat, a to radikálně, ale tím
právě si otevřeme bránu lepší budoucnosti.
Král je vinen. Jeho jmeno je spojeno s celou
řadou těch chyb, které dovedly do katastrofy. V
nejkritičtější pro vlast chvíli, za války, král stvo-
řil osudný dualism ve vrchní správě naší ná-
rodní politiky. Vedle odpovědné vlády král si
vzal k ruce ještě neodpovědného činitele,
hlavní stan, jenž konal samostatně, ano-
nymně a často v odporu s konáním vlá-
dy. Král si z hlavního stanu utvořil vojenský ad-
ministrativný orgán, vojenskou ligu par ex-
cellence. Tím způsobem král vypěstoval z hlavního
stanu spiknutí proti vládě, a v čelo spiknutí po-
stavil dobrodruha, gen. Savova. Král je vinen.
že posvéhlavě změnil cíl války. Osudná
válka, jež až do Čataldže byla národní, na Ča-
taldži se zvrhlav dobyvačnou. V cho-
robné slávychtivosti král myslil, že z malého Bul-
harska uějní velikou balkánskou imperii a sebe ca-
rem Balkánu. K vůli tomu zbytečně prolity na Ča-
taldži proudy krve bulharských synů, k vůli tomu
přerušeno vyjednávání s Tureckem, uspíšeno vzet
Drinopolu a ztracena Makedonie. Naši spojenci
ovšem se počali starati o svou budoucnost. Rusko
nás opustilo a my zůstali úplně osamoceni v ohle-
du mezinárodním.
Savův
Balkán
Turecko
Drinopol
Makedonie
Rusko
11
article
Král je vínen i poslední válkou, neboť jestl
k ní vyšel rozkaz od hlavního stanu a gen. Savo-
va, každý ví, že za nimi stál král. Pravda, on nen
vinníkem jediným, má účastníky své viny, ale hlav-
ní vina, hlavní zodpovědnost. jest na něm.
S touto vinou královou souvisí druhá, z ne-
dávné minulosti. Tou je snaha jeho, dosící ve stá-
tě nezodpovědné moci, aby všichni zodpovědní či-
nitelé byli jeho loutkami. Dvacet roků král Ferdi-
nand vykonává osudný vliv na náš vnitřní žívot
na naše politiky, celých dvacet let byl jediným
ředitelem naší zahraničné politiky, jediným jejín
výrazem. Naše veřejnost se hrubě neopírala to-
mulo královskému attentátu na naši národní su.
verenitu. Stvořena byla legenda o neobyčejném di-
plomatickém talentu králově a mnozí našinci sku-
tečně věřili, že jen on nás může dovésti k dosa-
žení národního zdeálu.
Ale po díle se pozná mistr. Král si nemůže
stěžovati, že mu s kterékoli strany činěny byly
překážky. Národ mu dal carte blanche, aby děla
politice, co se mu uzdá. Co ještě mohí chtít
Ale ukázalo se, že úloha je veliká a krá
malý člověk. Ten, kdo si přisvoji
všechna práva, nosí nejen všechnu
slávu, nýbrž i všechnu zodpověd-
nost. Nyní už je pozdě, aby se skrýval za šti
své úslavní nezodpovědnosti.
Ortel zní přísně, ale nechci navrhnouti těžký
trest. Nechci, abychom zrušili monarchii a provo-
lali republiku, pro ni jistě nejsme zralí; nechci krále
dohnali k obdikaci, ale to chcí, aby se krá
Ferdinand vzdal své nezodpovědno
sti a znova se vrálil pod zodpověd-
nost parlamentu a tim národu. Koruna
jež bankrotovala se svými plány, musí se dobrovol-
ně podčiniti kollektivnému umu vlády a parlamen-
tu. Lekce je těžká, ale cesta minulosti je cestou
k revoluci.
Ferdinand
Sava
král Ferdi
12
article
Rus o tom, jak doháníme Evropu.
Zmínili jsme se zde již o tom, jak dopisovatel
„Rěči“, kadetského orgánu petrohradského. Vlad.
Viktorov psal o svých dojmech z česko-pol-
ského území a z cesty do Prahy. Bylo zřejmo z jeho
slov, že není příliž nakloněn národu, který ve slo-
vanském hnutí má tak dobrou pověst, a že hledá
každé příležitosti, aby tuto pověst poškodil. Cui
prodest...? Nebudeme o tom uvažovat. Avšak je
jisto, že se nesluší dokazovat naši nepravdu ve
Slezsku statistickými daty z dřivějších let a ne-
všímat si oprav sčítání posledního, jak učinil p.
Viktorov. Není také dobře generalisovat své zku-
šenosti z prvého setkání. Třeba však přiznati, že
v jistém ohledu má p. Viktorov ve svém nynějším
dopisu pravdu, když vytýká Praze, že se tak ráda
opičí po Vídní nebo po jiných městech. Nikde ně-
mecký „witz“, těžkopádný, neohrabaný nezískal tak
naprostého občanského práva, jako ve Vídni av
Praze, jak tvrdí p. Viktorov. V Praze jen přeložili
Vídeň do češtiny, trochu zjednodušili, trochu zde-
mokratisovali. Hradčany, které skvějí se aristokra-
ticky nad Prahou a vyprávějí dějiny minulosti,
vlastním životem pražským nemají prý nic spo-
lečného.
Rus
Vlad
Viktorov
Evropa
Praha
Slezsko
Vídeň
Hradčany
13
article
Není prý národního předsudku škodlivějšího
národní legendy nebezpečnější, než legenda o sráž-
ce dvou národních kultur v Praze a o blízkém ko-
nečném vítězství kultury české. Pan Viktorov snaž
se dáti našemu národnímu boji docela jiný smysl
V Čechách prý je poučný a zajímavý ten zjev, že
v této klasické zemi stavovských a třídních protiv
otázky národní kultury ustupovaly zápasu mezi
stavy, hospodářskými kategoriemi, jak neuvěřitelně
rychlý proces kapitalismu v této průmyslové zemi
na každém kroku vtiskuje všem zjevům sociálního
života svou pečeť. Ale zápasu české kultury s ně-
meckou zde nepozorovat. Všude zní heslo: do-
honití
Viktorov
Praha
Čechy
14
article
Dohání se opravdu rychle. To dokazuje les to-
várních kominů na obvodě pražském. Není tako-
vého oboru průmyslu, kde byste se zde nesetkal
s „poslednim slovem“. Podfvejte se blíže na jich
architekturu, maliřslvi, k ideálnému zařízení jich
grafických závodů. To, co se zrodilo na bulvárech
pařížských, oni uvedli do souhlasu s chladným roz-
umem Prušáků, smířili Maneta s gotikou, zaplatili
daň seoesi, byli nadšeni impresionismem a dnes
snaží se předhonit kubisty. Oni budou nejlepšími
vykonavateli krkolomných úkolů. Houževnatě, me-
todieky dohánějí a budou dohánět. S překvapující
ostrotou jeví se v jich životních pořádcích, že česká
kultura je mosaická, kombinovaná z nejrůznějších
prvků, nezvykle snášelivá, nezvykle snadno se při-
způsobující. To není kultura nerovných bojovníků
leč kultura metodických, vypočítavých pracovníků.
ale nikde a nikdy tato kultura se neutkává se sou-
sední kulturou „švábskou
Tak zní úsudek ruského zánadníka o bezbar-
vosti našeho kulturního vývoje. V mnchém má prav-
du: až příliš ochotně „doháníme Evropu“. Ale
sami to již cítíme a snad to poznání vzbudí v nás
touhu po větší kulturní neodvislosti a svéráznosti
Ani nejlepší kopie nemá ceny origtinálu.
Prušák
Manet
Evropa
15
article
Německý říšský sněm
sestoupí se opětně v pondělí 24. t. m. po pěti-
měsíčních prázdninách, jež si zasloužil odhla-
sováním zákonů o rozmnožení armády a mil-
liardové úhradě.
V nynějším zasedání vzbudí zájem zvláště
dvě předlohy zákonů. Jedna se týká zvýšení
trestů na vyzvědačství a stanoví pro cizince
trest káznice. Tato předloha způsobí asi prud-
kou debatu, neboť pravice podporuje vládní
návrh, směřující k tomu, aby uveřejňování vo-
jenských novot v listech bylo pokládáno za
přečin vyzvědačství, kdežto levice se staví
proti tomu, prohlašujíc, že by to znamenalo
potlačení svobody tisku, poněvadž by se po
případě všechny zprávy o armádě mohly po-
kládati za porušení zájmů národní obrany.
Druhá předloha zákona týká se povin-
ného pojištění proti nezaměstnanosti. V Ber-
lině bývá až 80.000 nezaměstnaných a letos
v zimě lze vzhledem k různým okolnostem
očekávati, že tento počet se ještě zvýší. Stát
snaží se novým zákonem zmírniti bídu neza-
městnaných a hodlá uhraditi část výloh po-
jištění.
Zajímavé budou také některé interpelace
zejména o připuštění zetě císařova Arnošt
Augusta Cumberlandského na trůn brunšvi-
cký, ačkoli se nevzdal formálně nároků na
Hannoversko, a pak interpelace o zadání
stavby velevyslanecké budovy ve Washing-
toně architektu Ihneovi, kterého určil císai
Vilém přes to, že byl vypsán konkurs a porota
se vyslovila pro jiné uchazeče. Obě tyto inter-
pelace budou podporovány národními liberály
radikály. Rovněž bude podána interpelace
o případu v Zabernu a neslušném vystupování
poručíka šl. Forstnera vůčí Elsasanům.
Augusta
Ihne
Vilém
Zabern
16
article
Home rule a dobrovolnické armády
v Irsku.
Otázka home rule Irska řeší se zatím jen n
politických schůzích, k jednání mezi vládou a unio-
nisty o připadný kompromis posud nedošlo a „Daily
Mail“ sděluje, že v kabinetě se mínění rozcházejl
Jedna část kabinetu s Winstonem Churchillem
Lloydem Georgem, sirem Edvardem Greyem a lor-
dem Haldanem je prý pro vyloučení čtyř hrabství
ulsterských ze zákona o home rule, kdežto druhá
část kabinetu s Mc. Kennou, Runcimanem, Birrel-
lem a j, staví prý se rozhodně proti jakémutkol
vyloučení, a kdyby ústupky, které chtějí nabíd-
nouti, byly zamítnuty, chtějí použíti proti Ulstru
vojska. Asquith posud rozhodně nezasáhl. Tajem-
ství jeho úspěchu, že udržuje ministerstvo pohro-
madě, záleželo vždy především v tom, že nechává
své kolegy projeviti a hájiti vlastní mínění, na ko-
nec pak, když rozpor dosáhne vrcholu, oznám
klidně své mínění ministerské radě, jako by to bylo
jejich skutečné rozhodnutí.
Ulsterští unionisté za vedení sira E. Carsona
organisují zatím dále své dobrovolnické sbory k
odboji proti home rule, a jejích síla dosáhla již
90.000 mužů, prý fanaticky odhodlaných k boji. Po-
sud bylo do Ulstru dopraveno 38.000 pušek, z
nichž 18.000 je moderního systemu a nové zbraně
i munice dopravují se každým dnem zcela volně
ježto úřady na pokyn vlády vůbec nezakročují.
Také irští nacionalisté však nelení. Již dříve
bylo oznámeno, že se proti ulsterským dobrovolni-
ckým sborům počaly zřizovati podobné nacionali-
stické sbory irské, nyní pak se nacionalisté vzcho-
pili k rozsáhlé akci. Prozatímní sekretáři Mc. Neil
a Kette vyzvali všechny nacionalistické organisace
v Irsku ke zřízení dobrovolnických sborů v cel
zemi k hájení irských práv.
Winston Churchill
Lloyd Georg
Grey
Haldane
Kenný
Runciman
Birrel
Asquith
E Carson
Neil
Kette
Irsko
Tajo
17
title
Nálada v Bělehradě.
Bělehrad
18
article
Bělehrad, 16. listopadu.
Bělehrad, 16. listopadu.
Až dosud zajímala se bělehradská veřejnos
předem o události v Bulharsku. Denní tisk uve-
řejňoval celé sloupce z bulharských listů, řeší-
cích otázku, kdo je vinen přítomným ponížením
Bulharska, a doprovázel rozličné ty objevy sofij-
ské s větší nebo menší škodolibostí, jež čišela
i z úvodníků i z lokálek. Vedle toho interesovaly
se bělehradské žurnály o upravení poměru Srbska
k Rakousku, dávajíce i tu na jevo jistou pře-
drážděnost a nedůvěru.
Dnes vše to ustupuje do pozadí před kritikou
návštěvy krále Ferdinanda ve Vídni. Záhadné
konference jeho s hrabětem Berchtoldem v pří-
tomnosti bulharského ministra zahraničních zále-
žitostí Genaděva nedají přímo Bělehradu klidně
spáti. Vše uvažuje, co může z těchto styků vzejíti
a vše je přesvědčeno, že pro Srbsko jistě nie
dobrého.
„Balkán“ hlásí, že účelem návštěvy krále
Ferdinanda je získati pevnou půdu pro revimi
bukureštského míru. Ale „Politika“ dává
si z Vídně telegrafovati dokonce o tajné vo-
jenské konvenci Bulharska s Rakou-
skem, namířené proti Srbsku. Upozor-
ňuje na to, že prý vojsko jak v Rakousku, tak
v Bulharsku i Turecku zůstává skoro v mobilním
stavu, výzbroj prý se doplňuje a proto očekává
společnou akci těchto tři států už na jaře.
To vše ovšem nepřispívá k umírnění veřei-
nosti. Nepřízeň k Rakousku a škodolibost k Bul-
harsku mění se v pravou nenávist, jež jest tím
stupňovanější, čím se srbský národ dnes cítí sil-
nější nežli kdy před tím. Ale také se dají i z toho
rozčileného tónu, jakým se o situaci mluví, vycíti
jisté obavy.
Přece se to na všech stranách bouří. „Več.
Ferdinand
Berchtold
Bělehrad
Bulharsko
Rakousko
Vídeň
Srbsko
Balkán
Raka
Turecko
19
article
Novosti“ dostávají dokonce z Vídně soukromou
zprávu, že Rakousko připravuje už zase nové ulti-
matum v příčině východních železnic! Srbsko-
řecký svaz, jediný dnes na Balkáně, nehledě ke
spojení srbsko-černohorskému, pokládají v Běle-
hradě za neotřesený přen nabídky Turecka v Bě-
lehradě a Italie v Albénách, ale necítí v něm dosti
opory. Srbské vojsko, uvolněné zahnáním Arnautů
sice přišlo už na řecké hranice a nebylo vráceno
domů, jak sdělovaly některé zprávy ze Soluna.
Ale záda zůstávají přece nepokryla. Jediná po-
moc vidí se v trojdohodě i přes upozornění, po-
skytnutě v „Novém Vremeni“, že „Rusko nemůže
věčně býti mesiášem mladých balkánských ná-
rodů
V této zmotané situaci rozhodla se srbská
vláda poslati Národní skupštinu na prázdníny, ač
ani rozpočet ještě není hotov. Zasedání má ještě
řešiti jen zákon o likvidaci moratoria, zvolili
státní rady a pak má dovolenou do 10. prosince.
Jen ve výjimečném případě byla by skupština
svolána už počátkem prosince. Vláda přes odpor
oposice chápe se tedy zase své dřívější methody.
chce situaci vyjasniti sama a předstoupiti před
tněm s hotovou věeí.
Vídeň
Rakousko
Balkán
Běla
Turecko
Nový Vremit
Rusko
řecký svaz
Soluna
20
article
Vedle mezinárodní situace přivádí vládu k to-
muto kroku také nepříjemná, oposiční kritika za-
řízení v Makedonii. Zprvu vytýkána oposici vládě
neústavnost její kroků, protestováno proti poli-
cejní diktatuře v osvobozených zemích, žádána
pro ně ústavnost; nyní mohly by přistoupiii k
těmto momentům ještě nové. Makedonie se už
zase stává ponenáhlu předmětem úvah světového
tisku, jenž skoro souhlasně nejeví mnoho sympa-
tší k dnežnímu policejnímu režimu, vedenémuv
duchu jednostranně srbském. Ozývají se výtky.
dokonce i z Ruska. Toho všeho by mohla oposice
použiti, ačkoli výtky toho druhu nebyly by srbské
veřejnosti milé.
Všechna napomenutí ciziny — i slovanské —
Srbové buď odmitají, buď pomijejí mlčením. Vše
stojí pevně na stanovisku, že v Makedonii není
Bulharů ani Řeků. Jen něco málo Aromunů se při-
pouští. Jinak slyší se jen název Bugarášů, Grko-
manů i tvrzení, že to vše jsou také Srbové, které
propaganda bulharská a řecká odnárodnila. Proto
se také včerejší „Malý Žurnál“ diví, proč dovo-
lila srbská vláda otevření řeckých škol v Make-
donii, třebas se na nich učilo i srbským jazykem.
O bulharských školách se vůbec ani nemluví
požadavek Bulharska, dáti Makedoncům ještě
před obnovením diplomatických styků se Srbskem
škoiní autonomii, pokládá se jen za fanfaronství
Do takové nálady ovšem nepříjemně padlo
prohlášení sira Edvarda Greve, učlněné k depu-
taci židovských associací, že territoriální změny.
způsobené na Balkáně mírem londýnským a buku-
reštským, ničeho nemění na svobodách národnost-
ních i náboženských, zaručených mezinárodně
v Londýně r. 1830 a v Berlině r. 1878. Srbové
vidí, že tohoto prohlášení využijí pro sebe Bul-
huři, a proto zovou je už dnes novým úkladem.
Srba
Bulhar
Řek
Makedonec
Greve
Makedonie
Rusko
Bulharsko
Srbsko
Balkán
Londýn
Berlín
Bugaráš
Grco
21
article
Dodatkem zmíním se o nepěkné aféře univ
profesora v Bělehradě Živojina Periče. Tento při
příležitosti návštěvy p. Tresiče-Pavičiče v Běle-
hradě zabouřil v „Deutsches Volksblatt“ prot
těmto návštěvám jihoslovanských polštiků velikým
„Ouo usoue tandem...“. hovoře o vykořisťování
Šrbska všelijakými t. zv. mučedníky, s poukazem.
aby tito nekazili přátelské styky Srbska s Ra-
kouskem, nýbrž. mají-li co, aby si to vyrovnali
s rakouskou vládou. Tato slova opakoval pak na
vyzvání „Samoupravy“ i v tomto oficielním listě.
„Samouprava“ i poloúřadní „Tribuna“ obrá-
tily se sice jak proti tónu, tak i proti obsahu pro-
hlášení p. Periče, ukazujíce, že se nekryje s pře-
svědčením vlády ani radikální většiny, ale přes
to vše skvrna tu je. Jihoslované už ji cítí a jistě
mnohý z těch nadšených horovatelů pro jiho-
slovanskou Mekku-Bělehrad schladne. Neboť tato
těžká slova vyřknni ne denní politik, nýbrž o srb-
skou vědu zasloužilý universitní profesorl
Dr. Ant. Hassmann.
Perič
Pavičič
Jihoslovan
doktor
Antonín
Hassmann
Bělehrad
Běla
Srbsko
Ra
Mekka
Deutsches Volksblatt
22
title
Revoluční hnutí v Anglii.
Anglie
23
article
Z Londýna, 19. listopadu.
Londýn
24
article
(Pův. dopis „Nár. Listů“)
Bez jakéhokoli pessimismu nutno konsta-
tovati, že Anglie prožívá sociální krisi, která
se podobá spíše revoluci než evoluci. Na
všech stranách je viděti nespokojenost, jitření
a vzpoury v dělnických massách. Ode tří mě-
síců zavládla pravá epidemie stávek a tento
stav je neudržitelný.
Kapitalisté, průmyslníci a obchodníc
tvrdí, že nemohou již vyhovovati stále vzrů-
stajícím požadavkům dělnictva i organisují se
rovněž v syndikát, jenž zahájí brzy činnost
pak budeme svědky hrozných srážek mez
dvěma třídami, které tvoří aktivní část spo-
lečnosti.
Zatím lze ještě pozorovati zajímavé vnitř-
ní boje v dělnických syndikátech. Vůdcové
jejich často nemohou přiměti k poslušnost
většinu organisovaných, skoro všude jsou jed-
notlivá odvětví trade-unions v rozporu se
správními výbory. Vůdcové dělnictva, kteř
se dostali k moci a zastávají v organisaci pla-
cené úřady, chtějí mír a hodlají říditi hnutí
trade-unionistické dle své vůle. Naproti tomu
vůdcové, kteří se chtějí k moci teprve dostati
útočí proti svým šťastnějším soudruhům a
snaží se pobouřiti massy dělnictva.
Nejnověji stal se živým symbolem velkého
revolučního hnutí sociálního vůdce dublín-
ských stávkářů James Larkin, jenž byl pro
podněcování ke vzpouře a urážku krále od-
souzen na půl roku do žaláře, ale dostal z po-
litických důvodů milost a byl propuštěn, na-
čež se odebral z Irska do Anglie, kde mluví
na dělnických táborech plamenné řeči a snaž
se podnítiti všeobecnou stávku ve prospěch
dublínských soudruhů.
James Larkin
Anglie
Irsko
25
article
Sluší doznati, že Larkin je dosti sympati-
ckým zjevem. Vyšed z nejnižší třídy, mluv
vulgární angličinou a má špatnou výslovnost
což zvláště prozrazuje nedostatek vzdělání
ale přes to je velkým řečníkem, snad největ-
ším řečníkem této chvíle v Anglii. S nejedné
stránky připomíná nonconformistické kazate-
le, „revivelists“, jak je nazývají, ve Walesu
často prosté horníky, kteří se vzdělali čtením
bible a jejichž náboženská výmluvnost je slo-
žena ze zlomků, vzatých z nejkrásnějších stran
Starého zákona nebo Apokalypsy. Larkin
však se od nich liší tím, že pomíjí velké hy-
perboly a biblické kletby, spokojuje se prud-
kým zatracováním všeho, co se mu nelíbí.
V angličině slovo damn (zatratiti) je vý-
razem skoro svatokrádežným; budí myšlenku
pekla a podobně jako slovo „hell“ (peklo) ne-
smí se nikdy pronésti v dobré společnosti
Také dobře vychovaný pastor nebo kazate
ho nevypustí z úst, leč že by chtěl ve zvlášt-
ním rozhorlení příkře zavrhnouti nějakou ne-
řest. Pronésti toto slovo v saloně nebo v ro-
dině bylo by něco jako hrubé klení. Nanejvýš
v divadle zazní někdy drasticky z úst herce.
Larkin
Anglie
Wales
26
article
Jednou ze zvláštností Larkinových však jest.
že ve svých řečech stále užívá slovesa „damn“
s prudkostí, která okouzluje tisíce posluchačů
Larkin při své zevnější drsnosti je ducha-
plný a velmi obratný. Stupňuje své účinky
jako geniální řečník a používá všech známých
řečnických dovedností. Někdy dokonce je
ironickým, aniž to posluchači pozorují. Nutno
slyšeli jeho řeči, aby se poznalo, jak se Larkin
posmívá velekněžím trade-unionistickým, kte-
ří sedí vedle a přijímají s radostí lichotivá slo-
va, která jim věnuje. Larkin prohlašuje roz-
hodně, že sám nic neznamená: co zmůže jeh
nepatrná inteligence naproti rozumu a zkuše-
nosti těch, kteří vedou trade-unionisty atd
atd. Larkin, jenž ovládá čtyři nebo pět tisíc
svých posluchačů, takže dle jeho vůle křičí
dupají nohama, ba i pláčou, sklání se velm
hluboce před vůdci syndikalistů! Ti dělají pak
jako by patronisovali mladého Larkina, který
jeví tak velkou úctu ke starším.
Larkinův
Larkin
27
article
Toto divadlo by bylo groteskní, kdyby
nebylo tragické. Vůdcové syndíkalistů vídí za
sebou hroznou vlnu, valící se na anglickou
společnost, a pokoušejí se postaviti se před
ni, aby se zdálo, že ji řídí dle své vůle. V
skutečnosti však nemají mnoho ilusí a od ně-
kolika dnů panuje ve vysokých kruzích trade-
unionistů zděšení. Cítí se, že Larkin, jehož po-
pularita je ohromná, má přímý vliv na dělni-
cké massy. Jako všichni velcí herci pojímá
se sám vážně. Když líčí utrpení své třídy, pro-
lévá upřímné slzy, vzlyká, zapomíná, že je
před tisíci lidmi, pláče sám nad sebou a nad
svými přáteli. Všechny tyto pocity přenášejí
se přímo na posluchačstvo, jehož většina je
téměř hypnotisována i vidí v něm nového pro-
roka. Nutno dodati, že Larkin jeví zdravý
smysl, horuje pro myšlenky spravedlivé a bou-
ři proti největším křivdám.
Jeho vliv cítí se již po celém království
a agitace pro všeobecnou stávku vzrůstáv
přístavech i na drahách. Larkin totiž žádá
především na syndikátech dopravního dělni-
etva, aby zahájily stávku a přispěly tak hla-
dovícím v Dublínč. Vůdcové syndikátů jsou
sice proti stávce, ale není jisto, odolají-li
hnutí.
Larkin hlásá právo dělnictva na slušný
život ve zdravých bytech, sní o společnosti.
zorganisované tak, aby každý zaujímal místo
dle své zásluhy, ale aby žádný nezmíral hla-
dem. To je ovšem také ideálem liberálů, b
i konservativců, ale Larkin to chce provésti
hned bez politiků.
Přes noc se stal hrdinou britského prole-
tariátu a jeho jméno jde od úst k ústům. Je
dnes známější než Asquith nebo Balfour
pro miliony chudých lidí je mesiášem. Dovede
se udržeti na výši svého úkolu, nebo se skác
jako tak mnohá modla lidu, až nadejde chvílo
činu? To uvidíme brzy.
J. Couduríer de Chassaigne.
Larkin
J Couduríer Chassaigne
Asquith
28
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Zemský rozpočet pro král. České.
Z Vidně, 22. listopadu. (Zvl. telef. zpráva
„Nár. Listů“.) Zemský rozpočet pro král. Če-
ské na rok 1914 byl již vládě předložen. Vy-
kazuje přebytek 3 mil. korun, bez výnosu ma-
lého finančního plánu. Z přebytku mají býti
sesíleny pokladniční hotovosti obnosem 1 mil.,
2 mil. korun mají sloužiti k sesílení okresních
fondů školních. To má býti přípravou pro vý-
pomoc učitelskou, jež má býti povolena 1.
dubna s platností od 1. ledna 1914. Ani za-
ložené, ani nezaložené dluhy nemají býti pla-
ceny: potřebné splátky mají býti vypůjčeny.
Také obnos, potřebný pro městskou spořitel-
nu (2 mil. K), má býti vypůjčen. Na žalova-
telné pohledávky má se spláceti 1/4, na ně-
které 1.
— Vrchol komediantství dra. Boučka. Ve
svém úsilí vyhnout se zkoušenému soudcia
dostat se před porotu, o které tak nízce sou-
dí, že ji doufá svojí švádou přesvědčit o tom,
že je gentlemanem, jde dr. Bouček tak daleko,
že sepsal sám na sebe žalobu pro
výroky, pro něž jej žaluje 65 obecních
starších. Tuto žalobu zaslal obec. staršímu p.
Bouček
doktor
29
article
Boháčovi se žádostí, aby ji podepsal a na něj
podal jedině za tím účelem, aby následkem
sloučení všech žalob záležitost přišla před
soud porotní. Obec. starší p. Boháč šel na po-
radu k obec. staršímu Simonidesovi a
oba shodli se na tom, že nelze se pro-
půjčiti k takovému mumraji, který s nimi
chce dr. Bouček provozovati. Ob. starší Boháč
na to žalobu dru. Boučkovi vrátil. Dle na-
šeho názoru je tento postup dra. Boučka pří-
mo proti cti a vážnosti stavu a d-
vokátního, k němuž dr. Bouček náleží, a
dokazuje velmi jasně celou hrdinnost tohoto
gentlemana a jeho zápal pro očistu Prahy,
kterou hledí pokud možná nejdéle oddáliti
tím, že převalit usiluje věc na porotu. Zdali se
mu někdo jiný k této komedii propůjčil, do-
sud nevíme, ale jistě uvidíme. Veřejno st
přichází ovšem čím dále tím více ku pře-
svědčení, že „Advok. Dor. Bouček“ je
nejméně povolán k tomu, aby vážně a věc-
ně staral se o nápravu českého veřejného ži-
vota. Svědčí o tom významný hlas z Moravy.
Boháč
Simonides
doktor
Bouček
Dora
Ob
Praha
Morava
30
article
Agrární „Selské Listy“ v Olomouci píší
v úvodníku o pražských událostech a posu-
zují úlohu dra. Boučka v nich mezi jiným tak-
to: „Letošní volby doplňovací dály se ve zna-
mení oposičního zápasu proti vládnoucí straně
mladočeské po známé uféře michelské a pod
dojmem trestního ovzduší, jež se k aféře pojí
přičiněním dra. Boučka a prof. Masaryka.
Nelze ovšem bráti zrovna jed na
všecko, co podnikl zejména dr.
Bouček proti Mladočechům a sta-
rostovi dru. Grošovi. Není pochybnosti,
že jsou lidé na pražské radnici, kteří mají vy-
vinutý smysl pro osobní prospěch více, než je
třeba a dovoleno — ale kde těch není? Proto
přece jenom bolelo českého člověka, alespoň
vzdáleného, když podnikl se tak vehementní,
nevídaný boj proti celku radničnímu, a když
tolik se naházelo střel na štít Prahy. To není
sentimentálnost! V zásadě jsme jistě také pro
očistu hospodářství a žádáme ji důrazně pře-
devším v Praze, protože ji tolik milujeme! Ale
protože matičku Prahu tak máme rádi, bylo
nám jí přece lito v tom neslýchaném bom-
bardování. Scházela mu vnitřní opravdo-
vost. To nebyl zápal proroků čistoty — to
byla aréna divoké vřavy politi-
cké a osobních ambicí, jimž posa-
dil korunu zejména dr. Bouček, je-
hož zápalu nelze tak na slovo vě-
řit, zejména vzpomene-li se mu jeho účast
jako obhájce v pověstném procesu
záložny svatováclavské, což se
nedá zatušovat sebe šikovnější
advokátskou sofistikou.“ List uza-
vřel svou objektivní úvahu těmito slovy:
Bouček
profesor
Masaryk
Groš
Olomouc
Praha
31
article
„V zásadě ovšem i my vítáme tuto oposíci na
radnici král. Prahy, neboť možno si slibovati.
že celý ten boj proti nepořádkům na radniei
uvede se do žádoucích kolejí! A vítati by ji
měli i Miadočeší ve svém vlastním zájmu, ne-
boť kus odpovědnosti padne také na oposici.“
Oposici, která vážně chce spolupracovata
nést spoluzodpovědnost, uvítali jsme hned
po výsledku užších voleb právě tak jako ví-
táme spravedlivý posudek „Selských Listů“,
jenž v nynější vřavě novinářské je v Čechách
vzácnou výjimkou. Pan dr. Bouček se
může z něho přesvědčiti, jak se o něm soudí.
— Vynikající ruský slavísta Aleksandr
Lvovič Pogodin, řádný profesor charkovské
university, chystá veliké a jistě důležité dílo
„Sovremennoje Slavjanstvo“ (Sou-
časné Slovanstvo), které jsme svého času avi-
sovali zároveň s prosbou autorovou, aby mu
hlavně hospodářské spolky, korporace a druž-
stva zaslaly svoje výroční zprávy a publikace.
Jak pochodil prof. Pogodin se svou prosbou,
kterou od nás (na výslovnou jeho žádost,a
ovšem v zájmu dobré věci samé) přetiskla celá
řada českých listů, nevíme zatím. Ale o jed-
nom zjevu špatně pochopeného vyššího cí-
le a nemístné obchodní horlivosti nás zpravil
prof. Pogodin sám. Poslal nám tento dopis,
který ho došel z Prahy, ze 14. listopadu:
Pan
doktor
Bouček
Lvovič Pogodin
profesor
Pogodin
Praha
Čechy
Sovremennoj Slavjanstvo
32
article
Alexander Lvoviě
Alexander
34
article
Ke ct. dopisu Vašemu sdělujeme zdvořile, že
žádanou brožuru Ant. Blažek-Bohumir Treybal
Zemědělské družstevnictví Vám zdarma za-
slati nemůžeme. Ráčite zajisté uznati, že,
kdybychom měli každému, kdož se o české
a družstevnictví vůbec zajímá, zaslati jeden vý-
tisk zdarma, rozdali bychom celý ná-
klad této brožury. Úětujeme jeden výtisk
K 2.50, s poštovným K 3.25 a ráčite-li nám tento
obnos poukázati, zašleme Vám knihu obratem.
Poroučíme se Vám vždy k službám a znamenáme
v úctě dokonalé
Zemědělské knihkupectví
A. Neubert.
Prof. Pogodin k tomu podotýká: „Posílám
Vám tento dopis jako obrázeček poměru k mojí
práci. Ostatně mě ani nenapadlo žádato
knihu zadarmo!“ . . . V dalším sděluje s námi
ruský učenec, že jeho dílo vyjde již v brzkuv
nakladatelství největší ruské firmy, u Sytina
v Moskvě. — Pražské nakladatelství, o něž
Antonín
Blažek
Bohumir Treybal
A Neubert
profesor
Pogodin
Moskva