-zjiq eu Xu3ABJdi.id apjiod врш элэр( ‘^(iqoujojrre 4!I0>I5N 'Heujsbz 3í;sbi4 as piupajn lufaDiioj •SunpBjq i>i3J „‘ujdDidni s 0))Bf э}ви -paf Xupud zaq n; nouui as az ‘;souzps о} ви is npaAod в paAodpo ujpjidpo pf i zauAoy“ •BAOJa^sJoj juBd B|isB|i[OJd „‘paAodpo noJjipsA uiBJidpo“ t>i aisf °p>i -ap* -ip soun ojd SBA uj)p|Xp2Z BuojjBz mauamf“ ipsBiqoJd в nzoA jj XABjdXA jufaaiiod aap^A ijdncqsud nx ‘лор ^ijo^au poSun; -jBjq nj;Bjq пшэлз BjBjdasBZ baoj3}sjoj iubj »•Sťc o[sia as -SEj;suajsjn}jn>i ‘auipag л ‘вршшоц BUBd fj“ »ifJIP^q эр^“

as ijiujajBu в nzoA z влцвуд |[sauXA aAjdfajsj •uiazBJjnp luXuaa^Bjsop ‘ji|BdXA znuj XuB^ajod Хлэ;>| ‘pjjsXA jXq ‘aaupop о jz^q гц az ‘nzB>( -np 3;saf EqaJ* ojBAXq o[Xq XqXp>j luiaz >] isa[>( uauBJ auppuis jnajjnBi[D в ubj >|i[OJiau 0[jjsaj; -BZ рэшп 'nqXqo ^в^лв ‘Bjpupa oqiszijqfau ви щ -3j;sXa в лал{олэл XsdBjj z iqjpÍA ‘nzoA z jioojjsXa ‘iup 00 ‘sb afnzBAZOJau znajjuBq^ 'sjpn Xuzoiq jíuaoujz as naupojz -z’ija !ipji>|qo ísad í tuo?j ви piuzBJ^s lufaDqod íXjaizo uiaio>| Xupsuopj чви -2is Xu[apsX|s о>|Э[вр [вр в nsqBjsid uinjsn >i |i?°[ -ud aapzaf -nqoujo^nB XuqXqau [b;s ziu bu ‘au;^ -Xu! ви auuopun л aapzaf ipafqo as шо; д 1 i 'Xuipoq uXp zif X[Xq : Xuipoq ви jBAipod as Зипрвн •ppnqojd iqiqouiojnB л Xqoso тщв?50 3>jb; ‘nosf oj apq ‘noqzB^o в gpojd лэ;[вд^ Х[вш гц, zXpjj ‘opupazo-i Bfaaop as щцв^ „(isafnuaujf as 5(Bf“ ifBZB; aupjjA 04

•iuo.'i ви I qajsad g>|ju -75.45 qajufaanod uopjojj iBAoqB^s as qaju шэ[05| в iísojjzjíq lupaqsojdzaq л uojap; c jBjSap; 1влоэ -Ejd шцвг в qnusn эрлл; ‘BAXq пшо; jjbí ‘jiubj jj aAJdax эои noufojjodau qsop ша|ло qaw •j|BAoaouaJd npqouiojnB л piiqojdn apq ‘Bsa| op в|рал bjs33 njjiiqajdn uzoa azjppu auBqanoJod z Biazpqaod pja^q ‘nuizuaq Bdo^s ppjzapod piu -[is ви Buaza[BU auaauo)[ B[Xq bubj z Xzag a[aJZ -apodau врэор Xqoso ipas qaiu л az ‘as ojBzpjfn jjBSAB ‘i}|iqouio}nB jj![o>i3U э>)в; qiAB^sBZ в aaiu *l!s HBPII4 i§?d piu?Bqs ‘qaiuo>| ви piiqay •aou b[bab;sbu azo;ojd ‘jpoqXA эа i|Xq uiasAO uap[ ‘n>[i[qajdn juapEdop ви osa o;Xq ouazusBU XqB ‘^soppz Bjsop рщро в ‘Bdo;s BuazaiBU B[Xq ‘ppz as ^nf ‘az ‘Btiipag op ouBAOjBjSa|a^ o[Xq ausBanog ’плэлэз в apBdpzoiaAas ви ;siui шдрвлп uiasA nлвлdz no>piuojaiaj pauqi шо; o [apod rqsn[ -sSiMpng л рвлп в ‘Bdo;s BABad af о; az ‘шал -влd Xpa; [ipnog '![af|X> Э[qaXл aupadpu jjb; или paad azo^oad ‘iuiodoas a[z шэи л Xqoso qaui az ‘[ipnog -ХиалаэзоАвш^ [Xq pqoujo^nB az ‘[эр!д •вищэд z пшвлЗэр} о [аралгор as nx 'a^siAouB^s рш- ‘iqstqsSiAvpng op [рвал as zX^jj ‘uiajiq -ouiojnB s iUB>jps ви zif ujaaojjs [auuiodBZ luo^j ви >[1ща5 '[BjOA jajpas шэи л Xqoso ви Xaapj в [Bjpod ma)sn[sSiA\pir] bz [iqouiopB as гш;и s ‘шэзрирэ paad )[a;n о; [Xg -pudjad XuBABjjaao '-au ‘tpa; a;saf [врвиэи [Xq XqXpq ‘uia>|pa[sX.v* s B[Bjgod as Xq BjXqau juaapdo op; вравд •X[Bj;pd прцош -о;пв шэ[aazэpod od паэшз о;шо; л Xq ‘lupas -nos oqau auaziapod Хрвап XjbazXa Xjpiuopja; oqau XqaijBjSaia; XqB ‘XuppBzod элц^рр X[Xq Xp -BaQ -ippod aqos о аэ;[вд\ jqom эаэ;з[ ‘XABadz ; zauAoa c шзи л qoso ‘пццошори sídod Х[влоц

tem. Jiná hlídka odebrala se večer za vedení Polsonova do Eilbecku. Wolonski byl velmi udiven, když nalezl dům Forsterův zavřený. Ihned vzniklo v něm podezření, že něco snad není v pořádku. Přece však nemohl jen beze všeho odjeti zase domů. Chtěl počkati do příštího dne a proto se odebral do hostince. Protože se mu však nezdál vzduch dosti čistý, nechtěl se na ulicích hamburských ukazovati. Prostě povečeřel v hostinci a odebral se pak do svého pokoje, aby záhy ulehl. Noční jízda, jako obyčejně, velmi ho unavila. Když chtěl Wolonski svým klíčkem otevřití kufřík a vstrčil ho do zámku, zpozoroval, že se klíček nehodil. Jen značnému násilí zámek povolil. Již ve chvíli, kdy Wolonski ve značném rozčilení na kufříku pracoval, zdálo se mu, že to není jeho kufřík. Když ho otevřel, našel v něm několik balíčků starých novin a dva dřevěné špalíky. Wolonski byl tak poděšen, že se musil na chvíli posaditi na židli v prostém svém pokojíku, aby se z uleknutí vzpamatoval. Kufřík jeho byl vyměněn. Ale kdo kufřík vyměnil, kde se to stalo, kterak byla výměna provedena? A pak drsliá otázka: „Kdo se zmocnil kufříku, v němž byly uloženy padělky?“ Wolonski zaplatil účet a opustil brzy po půlnoci hostinec, aby se na anglickém uhelném parníku přihlásil za nosiče uhlí. Hrozná úzkost se ho zmocnila. Chápal dobře, že je vše ztraceno. Nyní teprv se mu zdála nepřítomnost Forsterova ještě podezřelejší. Měl jediné východiště; musil především destati se v bezpečí. Peněz mnoho u sebe neměl, ale mohl se uživili prací rukou svých jako nakladač uhlí.

Když přistoupila paní Tilnyovä к lůžku, na němž těžce zraněná ležela, poznala v obvazech znetvořenou tvář Mary Birdové. | „Pro Bůh,“ zvolala paní Tilnyová, „je to moje známá; je to dáma, již velmi dobře znám a s níž' jsem konala přeplavbu z Ameriky sem do Evropy. Kterak se jí to neštěstí stalo?“ „Policejní úředníci, kteří ji sem dopravili, sami tomu nerozumějí. V ranních hodinách, právě když počalo svitati, ozval se v domě, v němž dáma bydlila, velmi prudký výbuch, kterým bylo celé sousedstvo vyburcováno. Ihned na to volal také manžel dámy té, tuším, že je to jakýs pan Biid, hlasitě o pomoc. Když tam přiběhli lidé, našli dámu v hrozném stavu ležící na podlaze v pokoji. Jde-li tu o sebevraždu, pak ovšem dopustila se paní ta velmi podivného násilného skutku proti sobě. Vyšla z ložnice do onoho pokoje, v němž byla nalezena, a tam musila něčím způsobiti výbuch.“ „Byl tu pan Bird?“ otázala se paní Tilnyová. „Byl tu jen když poraněnou přivezli, aby zaplatil; jinak byla by nemocná přišla na všeobecné oddělení. Zaplatil napřed na měsíc za soukromé ošetřování. Potom se však vzdálil a řekl, že přijde teprve po nějakém čase.“ Paní Tilnyová opouštějíc nemocnici, nevěděla ani, jak se dostala opět na ulici. Nastala nová, neočekávaná událost. Byl to opět zločin ? Je to stará zkušenost, že zločinné plány, které bývají co nejpečlivěji a ve velikém slohu připraveny, při nichž se dbá i nejmenších, zcela vedlejších okolností a které bývají s největší obratností provedeny, přece se obrátí proti zločinci, protože se v jeho výpočtech objeví me- Knihovna ,C‘cha* II. 02