Dne 12. dubna 1914. HISTORICKY KOUTEK.

95. čislo. Strana 13.

Černá Matka Boží v Praze.

Píše R. A.

II. Prvá část tohoto historického náčrtu, který vytkl si účelem oživiti vzpomínky na Španěly v Praze, obsahovala nástin dějin vývoje, slávy i úpadku slavného poutního místa v Montseraiu v Katalonii. Při těsných a dlouhotrvajících stycích našeho království s poloostrovem pyrenejským v dobách 16. a 17. věku za tamní vlády habsburského rodu jest snadno pochopného, že i náboženské vztahy Dyly obapolné a významné. Pro dnes omezím se tedy ještě na novinku, uvedenou к nám Španěly. O Velikonoční pondělí přicházejí každoročně přečetné davy pražského obecenstva, aby se súčastnily oblíbené pouti e- mauzské; zvláště, vydaří-li se počasí, té doby obyčejně dosti vrtké, bývá tu hlučno. Zdaž tu aspoň některý návštěvník staroslavného kláštera, druhdy slovanského, si povšimne s myslí zbožnou kaple, přimykající se z leva ku hlavnímu oltáři chrámovému? Jaký to kus českých dějin vepsal se tu již pomíjivým písmem času u pat sošky českou zemi v hlubokém a trudném jejím pádu a býti pak účastna mnohých trpkých chvil našeho života národního po celá staletí!

Bylo to roku 1629, kdy Cechy úpěly pod ! tíhou neštěstí, jež se na ně hrnulo se všech j stran a ve všech podobách. Ještě za ži- j vobytí svého otce Ferdinanda II. slavil Fer- . • dinand III. sňatek s dcerou španělského 1 krále Filipa III., Marií. Hlubokou zbožností, ' která bývá skutečnou známkou pravého Spa- ] něla, prodchnuta byla i infantka Marie. A j proto si umínila, než ještě opustí drahou | svoji vlast, aby se odebrala za snouben- ! cem svým v daleké kraje, že půjde si vy- | prositi požehnání na cestu u Palladia zémě ’ španělské, u Matky Boží Mcntseratské. A ú- i mysl svůj provedla 3. února 1630. Avšak nemajíc na tom dosti, chtěla miti trvalou památku na Svatou Horu katalánskou s sebou | v cizí zemi a s ní jaksi ztělesněnou ochranu nebes. I vyjednala s opatem proslulého kláštera, aby s mí do Rakouska šel jeden mnich, který by tu šířil úctu к Panně Marii Montse- ratské. Reholník se však cestou roznemohl a na místě jeho poslán dvorní kazatel, Benediktin Peňalosa z Mandragonu.

Peňalosa vzal sjsebou sošku, zhotovenou dle vzoru zázračného obrazu montseratské- ho. *) — Ferdinand II. úplně souhlasil s ú- myslem své choti šířiti ve svých zemích úctu к Bohorodičce španělské a slíbil, zví- tězí-li nad Švédy, že zřídí ve Vídni Benediktinům této přísné řehole klášter spolu s kaplí Panny Marie. Roku 1632 Gustav Adolf skutečně zahynul v bitvě lútzenské; proto Ferdinand neotálel a postaviti dal zmíněnou kapli za nynějším chrámem votivním ve Vídni. Příkladu otcova následoval také král Ferdinand III., který složil slib, že postaví tři kláštery Benediktinské, dobude-li vítězství. A když pak Švédové 16. září 1634 byli poraženi, jal se úmysly své prováděti skutkem. Peňalosa zatím zastával úkol zpovědníka královny Marie a několikráte byl i v Praze. Zde seznámil se též s Albrechtem z Vald- štýna, který ho povolal spolu s jeho spolubratry na slavný svůj hrad Bezděz, chtěje tu zříditi klášter a poutní chrám ku poctě Panny Marie Montseratské. Ale ke splnění tohoto plánu nedošlo zatím pro vévodovu smrt. Zatím Ferdinand III. mínil místo svého •) Viz přísl. zprávy podrobné Fr. Ekert, Posvátná místa pražská.

rozhodného vítězství nad Čechy označiti trvalým památníkem a nabídl Peňalosovi Bílou Horu, aby se tu se svým řádem usadil. Ale Španěl odmítl, touže raději býti v Praze samé. Té doby slavný druhdy klášter Karlův na Slovanech vypadal jako zmučená česká země celá. Zpustl a osaměl; opat Bavorov- ský se dvěma mnichy tvořili jediný zbytek četného a kdysi proslulého sboru. Přes to že byli tak slabí a opuštěni, v srdcích svých chovali živou naději, že po pustých válkách nastane mír a přinese nové štěstí a nový rozmach starému konventu českému. Ale Pe- ňaíosovi se Emausy velice líbily a naléhal neustále na císaře, aby mu je vydal. Přes odpor uvedeného opata byli konečně r. 1635 zbylí mniši nuceni vydati klášter „černým Španělům,“ jak se jim u nás říkávalo, a vžiti za vděk kostel a kollej u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském spolu s desíti tisíci zlatými odstupného. Peňalosa, dotud převor Benediktinů ve Vídni, jmenován r. 1636 opatem' v Emausích. Císař daroval klášteru vedle jiných podpor a darů také hrad Bezděz s veškerým zbožím.

Obnovený chrám na Slovanech vyzdo- ■ ben byl třemi sty prapory, dobytými na j Švédech v různých bitvách; zachoval se z I nich jen sporý zbytek. Španělové chtěli se i dále usaditi i v blízkosti císařského hradu ! na Hradčajnech u sv. Benedikta na místě I Barnabitů, ale sešlo z toho; jediný obraz P. : Marie Montseratské, který tam dosud můžeme zříti, nás upomíná na tuto dávnou úctu. Nový opat emausský dal zhotoviti ve Vídni dvě nové sošky podle vzoru, přeneseného ze Španěl, a jednu z nich umístil na hlavním oltáři klášterním. — Španělů bylo tehdy v Cechách a v Praze velice mnoho a proto nebude divno, že napomáhali z nich někteří svému krajanu, jednak ve zvelebování chrámu a konventu, jednak v šíření úcty к P. Marii Montseratské. Tím způsobem pořízeno ve chrámech pražských i venkovských hojně oltářů a obrazů této Matky Boží; uvésti můžeme na př. Baltazara Mar- radase, Martina Huertu, Paradisa z Echai- dy a j. šlechtice a vysoké důstojníky císařské. Někteří byli též na Slovanech pochováni.

Ke starodávnému klášteru v Emausích připínají se nejen dějiny naší vlasti vůbec, . nýbrž nejednou stránkou svojí i děje sta- ; rého a slavného rodu šlechtického, který i dal tolik zdatných synů své vlasti české, aby } prospěli jí svým umem a nadáním v oboru literárním i politickém. Procházíme-li zám- * ky této staré šlechty české, až se podivíme, co tu spatříme obrazů, z nichž vyzírají na nás tváře typů cizích, zejména španělských. Toť předkové Lobkovioů, kteří vysíláni bývali začasté s důležitými vzkazy císařovými až za Pyreneje a kteří ze smavého a sluncem hýřícího jihu přivážívali s sebou i krásné nevěsty španělské. Jejich podobizny a celé knihovny španělské, které chovají dosud panská sídla lobkovická, zejména zámek roudnický, nám připomínají slávu rodu tohoto, jenž patřil a bohdá bude patřiti i na dále к perlám, zdobícím diadém naší milé vlasti české a našeho národa. Nuže, po smrti Peňalosově stal se opatem v Emausích Jan Caramuel z Lobkovic, j který spatřil světlo světa v Madridě r. 1606. Jak vzdálena byla jeho kolébka od nového působiště, tak vzdálen byl tento zvláštní muž možnosti, vydržeti na jednom místě trvale. Jest to pozoruhodný typ tehdejších lidí a tehdejších neklidných poměrů. Byl vším a všude: hned professorem na slavné tehdy universitě v Alcalá de Henares, hned kazatelem v Nizozemí, opatem v diecesi mohuč- ské a španělským vyslancem ve Vídni. Neobyčejná sečtělost, učenost a znalost přemnohých jazyků a plamenná mluva, ryze španělská, získala mu přízeň Ferdinanda III., který jej ustanovil hlavou emausských Benediktinů.

Ale nepůsobil arci ani zde stále, neboř jej zříme konečně opět ve Španělsku, kde umírá r. 1683 co arcibiskup ortrantský. Další dva nástupci Lobkovicovi v úřadě opatském na Slovanech byli zase plnokrevní Spanělé. První z nich, Antonio Sottomayor (od r. 1661) provedl úmysl Valdštýnův a' zřídil na Bezděze poutní místo; 8. září byla sem přinesena a na oltáři postavena drahá soška P. Marie Montseratské, již byl dal Peňalosa zhotoviti. Péčí jSottomayorovoM pořízeny byly v kostele pražském nynější ehoítové stolice. Jeho nástupcem se stal bývalý zpověd-. nik první choti Leopolda i., španělské in- fantky, Didacus a Can vero, za něJiož velice, tuhá řeholní kázeň, jíž nemohli Čechové přivyknouti, byla zmírněna. Tak zůstali Benediktini, přišlí ze Španěl, majiteli slavného kláštera emausského až do drahé polovice století minulého; ovšem že Španělů pak již v konventu nebylo. Posledním z této řehole byl P. Václav Sanda. Roku 1880 v předvečer Hromnic překročili historicky důležitý práh noví mniši, sice také řádu sv. Benedikta, ale větve německé ! z Beuronu. Soška Panny Marie Montseratské byla přenesena na nynější své místo v severní lodi chrámové 8. prosince 1882 kardinálem Schwarzenbergem za ohromné účasti pražského obecenstva. Jiný, kamenný obraz Bohorodičky špa- i nělské zříme nad vraty mezi chrámem a ko- i stelíkem sv. Kosmy a Damiana — spolu ' se znakem kláštera montseratského ~f hora, přeťata pilou — a nápisem, že Ferdinand III. zasvětil r. 1635 tento klášter úctě Matky Boží Montseratské.

?? Proč kupovali jiných ?? když máme naie Mattini papiry jak kancelářské, tak i dopisní, i s obálkami, které vynesly Ústredni Matici Školské do konce března 1914 К 29.1 IS-59. 1176

Upozorněni na katol. spolek ffJosefeum' * ku prostředkováni bezplatných služeb v Praze-I, Anenské nám. čp. 209, aby jak P. T. stužbodárce tak službu hledaiíci na tento právě se všemi opravami dokončenv důležitý ú?lav s důvěrou se obraceli a aby této šlechetné snaze všude porozuměno bylo.

Přátelé, podporujte a rozšiřujte katolický denník „Cech*4!