Об. číslo,

\ PRAZE, dne 12. dubna 1014,

69. ročník.

Redakce, administrace a expedice: Praha, Pštroasora ulice, žído pop, 200-U. — Ne- frankované dopisy к nepřijímali a rukopisy ae nevracejí. — Nczapečetčné reklamace jsou pocta pcoaty. — Inserty účtujeme levnť a pH častžjů inserd poskytujeme zvládni výhody. „CECH" vychází denní o 6. hodiní ranní. V pondělí a po svátku o 12. hodině poledni. — Jednotlivé číslo za 6 hat — Učet poštovní spořitelny ěb. 660.709. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny č. 1126. Otiskováni článku dovoleno, udán-li pramen.

Čtyřicetihodinni pobožnost v chrámu Páné u Kapucínů na Novém městě od 12.-15. dubna.

Předplatné pro Prahu s donáškou : měsíčně . K. 2-60 čtvrtletně . К 8’40 celoročně . . . . . ... . К 33*60 Předplatné pro tuzemsko poštou : měsíčně . К 3*— čtvrtletně . К 9'— celoročně К 36*— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší : čtvrtletně . К T2*— celoročně . К 48'— PTedpbtné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . К 13*20 celoroční . К 52*80

Slunce vychází v 5*17 h.; zapadá v 6*46 h. ||[ Měsíc vychází v 10*16 h.; zapadá v 5*35 h.

Hod Boži Velikonoční.

Protestantští superintendenti byli ve Vídni napomenuti. Hr. Tisza o Rusku. Podrobnosti nové smlouvy francouzsko - turecké.

PROF. Dr. KORDAC:

NEJNOVejSl ZPRÁVY.

Ozhřfšení. Hlahol zvonů ohlašujících velkonoční slavnost vzkříšení probouzí zoufalého Gótho- va Fausta ozvěnou víry jeho dětství ze skepse a pessimismu k naději života. Gothův Faust je typem moderního člověka a — přiznejme se k tomu — též českého národa, propadnuvšího v době přítomné skepsi a pessimismu života. Kéž by i v něm probudily velkonoční zvony ohlas křesťanské víry a národní slávy z doby Karlovy! — Politické straně katolického lidu v Cechách je vzkříšení. Páně zárukou nejen spásonosné síly jednotlivce, plynoucí z víry v Krista ukřižovaného, nýbrž i kvasu ohrožujícího veškerý veřejný život národní. V kritice mého článku o křesf.-sociální straně, kterou s objektivním klidem před dvěma měsíci uveřejnily „Nár. Listy“, „Čas“ a „Právo Lidu“, odporuje poslední orgán vyslovenému názoru tvrzením, „že' v nynější době hospodářských a sociálních snah katolicism je již nejméně vhodnou básí pro vytváření politické strany“. — My však přes veškerý odpor nejen strany sociálně-demokratické, nýbrž více méně i veškerých ostatních „aklerikál- nfch a antiklerikálních“ stran trváme na tom, že „hospodářské a sociální snahy“ tvoří organismus národa tělesný, ponderabilní — a křesťanská víra a její ethika princip toho těla — duševní, imponderabilní. „Hospodářské snahy“ Švihový byly velmi vyvinuté — a přece i pokrokové strany se těšily tím, že „mravní vědomí českého národa“ — nad jeho bezcharakter­

ností pronáší spravedlivý soud. Jen mravní . charaktery jsou hybnou silou pravého a ! trvalého národního pokroku hospodářského i sociálního. A charaktery bez náboženství se nevychovávají. Z hrobu politického rozkladu a málomoci nebude náš národ vzkříšen, dokud různé jeho „hospodářské, sociální“ i národní strany nedají přednost učitelce historii před perversní fantasií básníka — Machara. O Římanech praví Cicero (de Arusp. resp.); pietou a náboženstvím jsme všecky národy překonali, a H o- rác: Diis te minorem quod geris imperas, Vládli (Římané) národům, protože byli poddáni bohům.

Tím neprohlašujeme stranu křesťansko- sociální za theokraticko-konfessionelní dle vzoru starozákonního, kdy byla bible zároveň říšským zákoníkem. Rozeznáváme říšský parlament od církevního sněmu, zájmy národního blahobytu vezdejšího a zájmy nesmrtelné duše; dlužno obé rozlišovat, ale ne od sebe odlučovat. Stojíme na stanovisku politického „centra“ v Německu. Hospodářskou basi své politické straně dáváme v „Zemském svazu hospodářských družstev a společenstev“, v „Hospodářském sdružení českých křesťanských zemědělců“, jakož i „yyhydováním „Všeodborového sdružení“. „Klérikální palác“ ve Spálené ulici, bývalé středisko české politiky v době slibného jejího rozmachu, má sloužit v první řadě k hospodářskému sesílení středních vrstev českých zemědělců a v dalším vývoji nejširších vrstev českého živnostnictva a dělnictva. Toť nejdůležitější sociální basis našeho národa. Pěstujíce křesťanský socialismus bez porušení práva individualismu usilujeme o časovou sociální evoluci, abychom předešli sociální revoluci. Takto spojujeme zdravý konservatism šetřením imponderabilií biologického zákona lidské společnosti jakožto křesťané — s časovým pokrokem sociálního života jako moderní občané. Na sjezdě strany ve dnech svatojanských 16. a 17. května doufáme pevně ve

vzkříšení jediné ajednotné poli-, tické strany katolického lidu v Čechách po ujednaném splynutí menších jeho frakcí ve straně křesťansko-sociální. Zemská rada katolíků svým výhradně kulturním programem od politické strany sice rozlišena — nezůstane od ní odloučena, dohodnuvší se již o své součinnosti v oboru nábožensko-mravním. Uvnitř konsolidováni a hospodářsky založeni doufáme, že porosteme. Hybnou silou kýženého vzrůstu bude katolický tisk. Splněním podmínky o dohodě stran, kterou kladlo duchovenstvo svému souhlasu k dobrovolné dani pro Piův spolek na výzbroj organiso- vaného lidu moderním tiskem — zlepší se i finance strany. Pořízení lidového denníku, vedle stálého zdokonalování zasloužilého denníku „Čecha“, bude viribus unitis usnadněno. Piovu spolku budou vzájemnou dohodou veškerých složek veřejného katolického života „rozvázány obvazky ná rukou i na nohou“ a bude slavit též své' vzkříšení. i , Těžký hrobový kámen leží též na. tisku české katolické literatury. A přece čeká více než dvanáct apoštotů-spisovatelů,* aby byl odvalen. Tlumočím jen všeobecné plání Tjejen katolického duchovenstva, nýbrž i přemnohých laiků, aby se stala „Vlasť“ tím, čím ji její zakladatelé miti chtěli — střediskem katolické literatury a veřejným forem, kde by se dostali ke slovu naši první literáti, jichž díla jsou všeobecně ceněna. Nechť promluví o tom zakládající členové „Vlasti“ na příští valné hromadě, šetříce ovšem nabytých práv ma- terielní existence všech při podniku „Vlasti“ súčastněných a zasloužilých pracovníků. Konečně vzkříšením dlecésních jednot kléru, jichžto naděje při zrušení zemské jednoty byla zaručena, by byla vyhojena skepse duchovenstva tak často projevovaná významným slovem Emauských poutníků: „sperabamus“. Rozhled do minulosti rozkvětu českého

Dnešní číslo jest o 32 stranách se zvláštní Velikonoční přílohou, se zábavnou přílohou „Nedělí“ a románem „Zlatý komín“ od A. Osk. Klauszmanna str. 185.—192. Příští číslo vyjde v úterý v poledne.

FEUILLETON. Meditace velikonoční.

Tak jste se opět vrátily, vy naše milé zvony! Vy hlasatelé rodícího se dne, vy poslové Boží, kteří jste přejaly na své kovové jazyky pozdrav anděla Gabriela a nesete jej, sladkou zvěst nebes, po našich krajích, po městech, vesnicích až do těch malých chatek, které krčí se kdesi ve stínu lesa. Bylo nám po vás smutno. Když zahlaholily jste posledně na Zelený čtvrtek při Gloria, a potom jste náhle utichly, zdálo se nám, že chvalozpěv zadrhl se vám v hrdle, že poslední vaše tóny byly jako pláč a | stesk. Tak divné nějak jste dozněly. A nyní ta vaše tajuplná cesta do Ríma! Ty zvonice, I dle domnění prázdné! Ty generální pausy v symfonii, kterou hlasy svými denně spřádáte ve chvílích hasnoucího dne nad ulicemi a náměstími velkých měst! V ten hluk a šum velkých lidských mravenišť, ve chvat a spěch, znamenající jenom honbu za životem, za výdělkem a mzdou, v hukot automobilů a zvonění elektrických dráh, nesly jste svoje pozdravy jako hlasy vyššího světa. Volaly jste k těm, kteří namáhali svoji hlasní v horečném shonu, ať za chlebem či za požitkem, své vážné : „Sursum cord a.“ A ve čtvrtek jste letěly, letěly s našich zvonic, abyste donesly do Ríma náměstku Kristovu smutnou zvěst, že Pán je v žaláři, je potupen, odsouzen a na smrt vydán. Oněměly jste bolem nad Jeho smrtí. Žalovaly jste na lidskou zlobu. A když sv. Otec při obřadech Bílé soboty zažehl svíci velikonoční, aby tak naznačil znovuzrození Světla, návrat k novému životu, chvátaly jste s radostnou zvěstí na svých kovových jazycích zpět, rozhoupaly jste se ve svých starých sídlech, v těch mohutných majácích, zvou­

cích k sobě všechny, kdo bloudi na cestách života, a zpívaly jste svůj velikonoční pozdrav: „Kristus z mrtvých vstal;] a 11 e 1 u j a, a 11 e 1 u j a!“ Zvony velikonoční, vy kouzelníci lidských srdcí, budící k novému životu vše, co v nitru, života schopno, ještě doutná. Vy hlasatelé nových nadějí a nového života! Vy neúnavní řečníci, mluvící se svých vysokých kazatelen o tajemstvích a zázracích Božích! Buďte při svém návratu vroucně uvítány! V těch posvátných zvucích velikonočních zvonů zní něco nevýslovně radostného a povznášejícího. Je to mluva nebes o vzkříšení, o novém životě. Sám G ö t h e, ten „veliký pohan“, nemohl odolat! jejich uchvacujícímu kouzlu. Jeho Faust, znaven studiem, rozmrzelý životem, unaven hledáním pravdy, touží po odpočinku v smrti. Již přikládá ke rtům pohár s jedem, který jako převozník má jej dopravit přes dravé proudy řeky života kc