2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
28. září 1913. Číslo 266.
5
article
Později však se přiházelo, že sedával pří-
liš dlouho u pokraje horského jezera, hledě
zamyšleně do dálky. Kdysi vrátil se odtamtud
bled a znepokojen domů. Co se mu přihodilo?
Viděl tam něco na té vodě? Otec i matka se
ho vyptávali, avšak nedověděli se ničeho. Ve-
čer po práci pak se rodiče spolu radili a n
druhý den řekli Njälovi, že má choditi nyn
do nejbližšího města do školy. Beze zdráhán
dal se tam odvéstí a z počátku pilně se účil.
pojednou však neoznámiv ani slova, sebral se
a odešel a k velikému podivení, avšak ne-
velké radosti svých rodičů vrátil se zase do-
mů. Plísnili jej. Sotva jim odpověděl. Jenom
se díval velikýma, tichýma očima po všem ko-
lem, po chaloupce a polích, po horách a tma-
vém jezeře. Když se schýlil večer, dosud tam
stál snivě na břehu; třikrát jej musila matk
volati k večeři, nežli poslechl.
V následujících dnech pak konal ochotn
všechny práce, které mu otec uložil, avšak
bez příkazu otcova neudělal nic.
Njäl
6
article
„Sám bůh nebeský ví, jak se Njälovi po-
vede, až nás tu nebude,“ řekl jednoho dne
„Ach,“ odpověděla skoro lhostejně jeho
žena Marie, „hůře, než nám se vedlo, jemu také
se vésti nemůže.
Einar se zahleděl tázavě na ni.
„Vedlo se ti tak zle, Marie?“
„Ach, ano,“ povzdychla tíše — „t ak
zle se mi vedlo — jak mi bylo zápasiti zde s
samotou!
„A je tak téžko snášeti zde tu samotu?
„Jest, ba jest. Jest jako divoké zvíře, kte
ré vyssává člověku život.
„Musí se bojovati s ní,“ pronesl Eina
zamyšleně, „ale toho právě Njäl nečiní. Jemu
je samota milou přítelkyní.
„Tou byla též tvému otci.“
„Zajisté, protože jemu bylo se chránit
zlých nepřátel, všech lidí z Mälanu. Pěst, kte
rou musil držeti zaťatou proti nim, jej silila
Samota horských pustin byla mu ochrannou
přítelkyní.
„A ty přece též přestáváš na ní,“ namítla
Marie.
„Já však jsem měl tebe, Marie. Tebo
jsem sílil.
„A mne to stálo život, Einare.
Tíše pak pokračovala:
„Ubohý Njäl, jemu to bude krušnější. Ni-
koho nezabil, ani na ráz, ani pomalu. Nemá té
síly, jaké nabývá ten, kdo drží zaťatou pěst
proti lidem... Bůh ví, jak on se protluče.“
Marie
Eina
7
article
Přešla léta a opět dvakrát se objevila
vrt v chaloupce u tichého jezera. Einara
Marie zemdleli a svíce jejich života dohořela.
Njšl osamělý seděl ve stínu hor u svého
hlubokého jezera.
Kdysi ho navštívil jeho bývalý spolužák.
Njälovo podivínství bylo mu již od dřívějška
známo, avšak nyní se o něj obával.
„Nemůžeš se z toho vytrhnouti?“ zepta
se. „Odejdi někam, opusť tuto pochmurnou
pustinu a tmavou vodu. Odstěhuj se do města.
nebo do jiné země.“
Njäl odpověděl:
„Nemohu. Kdo se narodil v nížině, n
rovině, ten může cestovati... ale kdo se na-
rodil zde,“ — a ukázal na ty hory a na hlu-
boké, černé jezero — „ten nemůže opustiti
svého domova. Sem byl jsem uvržen zločinem
svého děda. Teprve bude mi pykati za to.
Oni, kteří zde byli přede mnou, musili si vy-
bojovávati své živobytí. Já nebojují a proto
moje ruce zeslábly. Cítím, že ty hory a t
Imavá voda mě přemáhají — nyní přicházi
trest za spáchané hříchy.
Přítel vycítil, že Njälova slova vyprýštila
z jeho trudnomyslnosti. Odešel, aby přivedi
pomoc z města.
Když však přišel znova, Njäla nebylo lze
nikde nalézti a nebyl též nikdy nalezen, a ni-
kdo neví, kde jest místo jeho odpočinku.
Možná, ta hluboká voda — že by přece
snad mohla pověděti.
Einar
Marie
Njälův
8
article
Drobné prósy.
Drobné prósy.
(Z knihy »Découvert«.)
Napsal Chatdres Vildra c. Přel. M. Krejčo vá
M Krejča
9
article
Drama
Půl hodiny ujížděl vltk rychlým během
krajinou ztrpklou a zničenou deštěm, neobdě-
lanou a téměř bez obydlí, když jeho chodse
zvolnil, umírnil a brzdy zaskřípěly k zasta-
vení. Vyklonil jsem se z okénka, bych se roz-
hlédnul. Nebylo zde stanice; ani dělníků na
trati. Vlak stál na mostě; na něm zarazil.
Most klenul se nad údolím hlubokým
zapadlým. Náš vagon stál právě nad vodou.
Řeka tekla plnými břehy mezi srstnatými
lukami, přerušovanými stěnami topolů a ohra-
ničenými náhle vysokými zdmi skal, k nimž
se připínal náš most.
Pod tvrdým nebem a tvrdožíjným deštěn
dojímalo toto údolí smutkem, který mně svíral
srdce; na dva kilometry přede mnou zmizelo
v oblouku a viděl jsem, jak řeka se rozděluje
a ztrácí v houští tmevého listi. Nebylo domku
na jejich březích; ani tam vysoko na skalách
Jsa sám ve svém oddělení, zašel jsem s
podívat jiným okénkem. Výhled byl ještě tem-
nější a krajina ještě smutnější, neboť řeka se
zde šířila a déšť na rychlé vodě bez světla
s dlouhými travinami způsoboval mi nesmír-
nou tesknotu. Také zde nebylo obydlí: ani
živé bytosti. Chvěje se, vracel jsem se na prv-
ní místo, když spatřím dítě, poloskryté v rá-
kosí, jak loví na udici.
Vše se proměnilo a zůstal jsem zde. Ja-
koby všecko zlaskavělo v kraji, kde děcko
zcela samotné, tiše utábořené na břehu vody
pokoušelo se ulovit rybku. Nebálo se deště
studeného deště nad řekou, který pojednou
vzbudil ve mně touhu zazpívat:
Most
10
article
„Prší, prší, jen se leje,
kam, koníčky, pojedeme.
Bylo docela samotno toto dítě? Kde je
jeho domov, jeho vesnice? Snad tam ve
vrbách? Vytáhnul jsem kukátko z pouzdraa
pozoroval břehy. Nenašel jsem nic a vrátil se
k rybáři. Viděl jsem ho, jakoby byl několik
kroků přede mnou v rákosí, slehlém od větru
a v promočené trávě.
Nebylo mu více než deset let. Zastavit
jsem se radostně na jeho tváři, vyjadřující dě-
linskou pili. Bledé a husté vlásky vykukovaly
z pod staré čapky. Bradičku ku předu, obočí
vypiato, s pootevřenými ústy sledovalo dítě
svou udici na proudu, naklánějíc se se vztaže-
nou rukou, aby jí dalo co nejvíce volného
pole; a když doběhla na konec, vytrhlo ji
prudce a hodilo opačným směrem, využívajíc
krátké chvíle, aby si oddechlo, pozdvihujíc hla-
vu a krčíc nosík, nebo aby dlaní setřelo vodu
která je polehtávala na tváři. Bylo velmi pro-
močeno; jeho plátěná kazajka byla jako při-
lepena k tělíčku. Ale ono na to nemyslilo.
Bědal udice uvázla v travinách na řece
Tahalo ji všelijak, třáslo jí a rozzlobilo se tak
že ji zlomilo.
Viděl jsem, jak se pokouší prutem odvést
chumáč, který měl plouti mimo. Nemohlo h
dosáhnouti; viděl jsem, jak vyskočilo na špi-
čky, jednu ruku v zad a druhou nataženu c
nejdále.
Od té chvíle nedíval jsem se už pro své
potěšení.
11
article
Pozoroval jsem, jak ztrácí rovnováhu, zů-
stává chvíli na jedné nožce a natahuje se ve
vodě s rozpiatýma rukama. Bláto vystříklo
zatočil se vír a prut plul s proudem.
Odložil jsem kukátko a volal, aniž bych
očí odtrhnul od místa, které se náhle vrá-
tilo do své skutečně vzdálenosti v nedostup-
né, příšerné a nyní úplně pusté krajině.
Volal jsem bez hlasu; sousední oddělen
byla prázdná a okna pro prudký vítr stažena
Jediný cestující vyhlédnul. Ukazoval jsem n
řeku, vykládaje proti větrua
— Dítě spadlo do řeky.
Cestující nepochopil. Snažil se jen nalézti
co zvláštního mu ukazuji.
V té chvíli pomýšlel jsem zatáhnouti vý
stražné znamení, vyskočit na trať, upozorni
průvodčího vlaku. Ale neučinil jsem nic z toh
všeho, co bylo zbytečné a zavržitelné nej
menší úvahou.
Nepozbyl jsem vědomí, že jsme vězní
velmi vysoko nad údolím. Byli jsme částí vla-
ku. Neměli jsme práva na život tohoto místa
ani kteréhokoli z těch, která jsme projížděli
I tuto bolest jsem mu uloupil. Náležel jsen
k železnici, jejíž koleje, náklad, mechanismy
a vlaky jsou stejné při výjezdu, jako u cíle
jsou přechodním a uzavřeným světem, který
zavírá lidi po celý čas, v němž je přenáš
z místa na místo.
Vlak se hnul; zůstal jsem ztrnule př
okénku.
Tak jsem byl unášen s tváří šlehanou
deštěm. Příští zastávka byla daleko a víděl
jsem ještě mnoho krajů, nádraží a domů, kde
se děje něco zcela jiného.
12
article
Z básní N. A. Někrasova.
Z básní N. A. Někrasova.
Přeložil Josef Pelíš e k.
Života svátek — mladá svá léta
v těžkém já ubil jsem trudu
básnik, jenž v slunci svobody zkvétá
nečinný — sobva již budu.
Dlouho-li jenom zdržené tóny
vzkypěné k srdci se tísní,
chod práce ruše ve chvíle ony
píši já některou z písní.
Suché ta prosy horší přec není,
a srdce roznítí měkká,
jako když s tváře v hněvívém vření
slzí proud pojednou stéká.
Netěším se však, že z ní co v lidu
zůstane v budoucí roky.
Básnictví není volného klidu
ve vás, mé ubohé slokyl
Není v vás ani umění tvůrčí —-
Za to krev pění se živá,
vítězným tokem mstivý cit zurčí,
láska, již hasnoucí, zhřívá, —
Láska ta, která dobrým je daní,
lotrům a hlupákům k haně,
trnový věnec jež staví v skráí
pěvce bez veškeré zbraně — —-
Čís. 512.
Někrasov
Josef Pelíš
Života
Láska
13
article
Pod starým dubem.
Pod starým dubem.
Napsal Vladimír Sís. — Slávce Stefanové
Pod kopcem seskočili s koní, vyběhli na
návrší, lchli a stříleli. Před samým však veče-
rem musili ustoupiti. Vrátili se pod kopec
hledali koně.
Dimo Šarbanov svého nenalezl. Hledal.
volal, pískal, ale po koni ani stopy. Někams
mu zatoulal.
Setmělo se.
Poznal, že zbloudil. Ale byla jasná, hvězd-
natá noc a Dimo šel dále neznámou krajinou
Výstřely dosud rušily ticho, pak zřídly, až ko-
nečně umlkly.
Bál se o koně. Zvykl si na něj. A byl to
dobrý kůň: krok měl jistý, nekopal, nekousal
a lítal jak blesk. I život mu několikrát zachrá-
nil. Při jedné objíždce v okolí čataldžském
zaskočili je v opuštěné vesnici Turci. Jen on,
že měl nejlepšího koně, vyvázl živ. Ostatní
zajali a pobili. A tak několikráte. Ten kříž
za statečnost, jenž se mu houpal na prsou,si
vlastně jeho kůň zasloužil.
A teď ho neměl. Zatoulal se někam
snad ho už i nějaká bludná koule zasáhla.
Bylo mu úzko, když na to pomyslil.
— Dá bůh, že se s ním přece jen shledám!
Ale už nevolal a nepískal. Nevěděl, kde
je, a bál se, že by se mohl prozraditi nepříteli.
Před ním černal se řídký, starý les. Helé
větve dubů a buků smutně strměly k jasnému
vebi. Vlhká země postlána byla uvadlým li-
stím, jež monotonně šustilo pod jeho nohama.
Přeskočil malý potůček bezstarostně bubla-
jící a opatrně ubíral se dále. Holými koruna-
mi probíjelo se stříbrné světlo měsíce a fan-
tasticky ozařovalo staré, rozprýskané pně ste-
letých dubů.
Uslyšel za sebou šustot.
Ohlédl se. Neviděl nikoho. Stromy stály
tu nehnutě a němě, jakoby spaly.
— Snad se mi to jen zdálo! — pomyslilsi
Ale šustot byl stále zřetelnější. Ohlédl
se opět a jakoby zahlédl mezi stromy něco s
pohybovati.
Zrychlil krok a přiblížil se k veliké pa-
sece, za níž probleskovaly ohně a černaly s
nejasné silhuety.
Sís
Stefanová
Turek
14
article
Clubu v Novém Yorku.
Bilý: F. J. Marshall.
e7—e5
1. e2—e4
2. d2—dá
e5xd4
d7. ds
3, c2—c3
D 8Xd5
4. e4xíd5
Jg8—f
5. c3Xd4
Sf8—bí
6. Jg1 — f
7. J61—c3
Sc8— g4
8. Sí1— e2
9. 0—0
Dd5—a5
Jb8—co
10. Dd1—b3
Sb4x c3
11. a2— a3
Va8—bs
2. b2xe3
Sg4—h5
13. h2— h3
Ví8—ds
14. Sc1—e3
a7—a6
15. Val—cí
Da5—d5
16. Vf1—dt
Dd5— d6
17. e3— c4
hře svého soupeře.
Bilá
F J Marshall
Nový York
Val
f 7
e 5 1
e 2
16
article
* Poněkud lepší bylo Dí7, ale po c5—cé nebo
e5xd6 byl by jezdec a5 ve vážném nebezpečíl
»The Globee
Anebo Turci?
Zamrazilo ho.
Za sebou slyšel jasně pádné kroky
Rozběhl se.
Dupot kroků za ním se sesílil a zrychli
— Jsou dvaí
Pot mu vystoupil na čele.
— Kdo je to? Turci? A kdo tam v předu
za pasekou u oněch ohňů? Opět Turci?
Zastavil se, strhl karabinu s ramene a vy
střelil rychle dvakráte za sebou.
Něco těžkého a velikého svalilo se k ze-
mi. Suché větve zapraskaly. Trhavá ozvěn
odrazila se od blízkých vrchů.
Stál chvíli tiše a nehnutě. Bylo ticho ko-
lem. Vyhodil prázdnou patronu a šel opatrně
k tomu místu, kde se něco svíjelo, něco veli-
kého a černého.
Přistoupil blíže a klesl na kolena.
Z prostřelené lebky vytékal koni mozek
Veliké, strhaně oči hleděly na něj lítostivě
vyčítavě. Zadní nohy křečovitě se opřelyo
široký peň starého dubu a přední bolestně
hrabaly v suchém listí.
Poznal svého koně.
— A já? Já jsem ho zabil?
Turek
the Globee
18
article
V. sjezd Ústřední jednoty českých šachistů
v Mladé Boleslavi. K tabulkám mistrovského
hlavního turnaje ještě stručný slovní doprovod.
V turnaji mistrovském jevil se boj šesti přibližně
asi rovnocenných soupeřů. Tomu nasvědčuje ne-
jen nepatrný rozdil v počtu docílených bodů me
prvým a šestým vítězem, ale i okolnost, že všichai
vítězové mezi sebou docílili skoro stejného počtu
bodů (2—3). Hromádka děkuje svůj úspěch hou-
ževnaté vytrvalosti, kterou se jeho hra vyzname-
nává; mnoho nepodnikal, ale hrál celkem ko-
rektně. Treybalův úspěch skoro překvapil, nemě
již dlouhou dobu příležitost ke hře s rovnocennými
soupeři. Prokeš — jindy útočný a riskující — hrá
tentokráte chabě a nerozhodně, čemuž nasvědčuje
i velký počet remis. Ze zúčastněných cizinců hrál
Tenner dobře, Rěti však špatně; prvý zasloužil
lepší ceny, druhý však měl vyjíti zcela na prázdno.
Dobiáš hrál zde zase lépe než v České Třebově.
Ve hlavním turnají Opočenský dobyl s převaho
I. ceny a titulu mistrovského, jehož si svojí hrou
také pinou měrou zasloužil. Gargulák jen v prvě
polovině turnaje byl mu nebezpečným konkuren-
tem. O III. a IV. rozdělili se dva z nejmladších
účastníků turnaje Mitovský a Jacobson, V. doby
Hajn, jemuž štěstěna málo byla příznivá, VI na-
daný Milka z Plzně a o VII. a VIII. cenu rozdělili
se oba Třebováci Koloušek a Stokláska. Podrobný
referát o celm sjezdu přinese příští číslo »Časo
pisu českých šachistů«.
Hromádka
Treybalův
Prokeš
Dobiáš
Opočenský
Gargulák
Mitovský
Jacobson
Hajn
Milka
Třebovák
Koloušek
Stoklásek
Mladá Boleslav
Český Třebov
27
article
Prokeš
Réti. . . .-
Dnešní den jest dnem největší slavnostil
Ve Španělích jest král. Vyhledal se. Tímto
králem — jsem já! Vlastně teprve dnes jsem
se o tom dověděl. Přiznávám se, do mne, na-
jednou, jako když hrom udeří. Nerozumím, jak
jsem mohl mysliti a představovati si, že jsem
titulárný rada.
Dnes přišel náš exekutor se vzkazem.
abych šel do departementu.
Přednosta oddělení myslil, že se mu po-
kloním a začnu se omlouvati, ale já jsem
sedl na své místo, tak jakobych nikoho ne-
viděl. Zíral jsem na všechnu kancelářskou
chátru a myslil si: „což kdyby všichni věděli.
kdo mezi vámi sedí?...“ Pane Bože, jaký rá-
mus byste pozdvihli! Nejvíce bylo pro mne
zábavným, když mně podstrčili papír, abych
ho podepsal. Myslili, že napíši na samotinkém
konečku listu: přednosta pokoje ten a ten —
proč by ne tak! Ale já na nejvýznačnějšín
místě, kde se podpisuje ředitel departementu.
škrtnul: „Ferdinand VIII.
Bylo třeba viděti, jaké hrobové mlčen
zavládlo, ale já mávnul jsem pouze rukou.
pravě: „Netřeba nijakých projevů poddan-
stvíl“ a odešel jsem.
Prokeš
Réti
Španěl
Bož
Ferdinand VIII
28
article
Ne, nemám již sil, abych ještě trpěl. Bože
co dělají se mnou! Lijou mi na hlavu studenou
vodu! Nechápou, nevidí, neposlouchají mne
Co jsem jim udělal? Za co mne mučí? C
chtějí ode mne ubohého? Co jim mohu dáti?
Nic nemám.
Zachraňte mne! Vezměte mnel Dejte m
trojku jak vichr bystrých koni! Posaď se, muj
vozko, zvoň, můj zvonečku, vzepněte se, koně.
a neste mne s tohoto světa! Dále, dále, aby
nebylo viděti nic, nic.
Hle, mračna kupi se na nebi přede mnou
hvězdička třpytí se v dáli; les nese se s tem-
nými stromy; modrá mlha stele se pod noha-
ma; struna zvoní v mlze; s jedné strany moř
s druhé Italie; hle, je viděti i ruské chatky
Je-li to můj dům, jenž modrá se v dáli? Sedí-l
moje matička před oknem? Matičko, zachra
svého ubohého syna! Vyroň slzičku na jeho
nemocnou hlavičku! Pohleď, jak ho mučí! Při-
tiskni na svá ňadra ubohého sirotečka! Nemá
místa na světě! Honí ho!... — Matičko, poli-
tuj své nemocné děťátko!... Cha... Cha..
A zdali pak víte, že alžirský bej má zrovn
pod nosem bouli? Cha, cha ...
40
article
Havlíček
Havlíček
Mrůzek
191/213
V poslední době jsme ziistili několik případě,
ve kterých pp. mlékaři, pokud se týče obchodníei
s mlékem plnili cizím mlékem a do obchodu dá-
vali láhve, jež jsou výslovně označeny jako ma-
jetek naší firmy.
34013
V zájmu jak dobré pověsti našeho závodu.
tak našich pp. konsumentů takovýmto trestním
jednáním klamaných učinili jsme opatření, aby
připady podobné byly nám ihned sděleny.
Upozorňujeme na to příslušné pány obchod-
niky, ujišťujíce veřejnost, že zakročíme proti po-
dobnému jednání všemi zákonitými kroky a ze-
jména také cestou trestní co nejpřísněj.
Havlíček
Mrůzek
54
article
TRVÁ OD ROKU 1898.
TRVÁ OD ROKU 1898.
Škola založena je na základě nejvážnějším a její pokrokový, mo-
derní plán vyučovací hledí u každého dle osobitého nadání a s ohle-
dem k individualitě docíliti úspěchů nejmožnějších. Na škole vyučuje
se pečlivě kresbě i malbě od základů až k umělecké vyspělosti, kresli
a maluje se výlučně jen dle přírody a sice zátiší, květiny, velk
zátiší krajinářská. Učí se krajinomalbě, kresběa malb
figurální dle živého modelu. Ve zvláštních pak kursech umění
grafickému (lept, kamenotisk), vše ve všech technikách. Stroje tisknc
ke zkouškám. Bohatá odborná knlhovna-
Ze školy vyšlo již mnoho samostatných, na veřej-
nosti s úspěchem působících umělců, jakož i mnoh
žáků přijato na vysoké umělecké ústavy. Dámy i pán
vyučují se odděleně. — Vyučovací řeč je česká, polská, německá
francouzská. — Denní kursy i večerní
Přihlášky přijímají se denně od 9—12 hod. dop. a 2—5 hod. odp.
55
article
28. Sd5b7
Ve8—bs
29. Sb7e4“ dexc5
30. Vb1xb8 Vdsxkí bs
31. Df3—15 87— g6
32. Dí5xf6+ De7—g7
33. Df6g7 Kh8xg7
34, d4xe5 a bílý vyhrá
v 81. tahu!
1 Bílý využitkoval velmi dobře chance, jež mu
soupeř jeho poskytl volbou nevýhodného pokra-
čování v otevření [Da5).
* Proti hráči stylu Marshallova takový tah
ovšem nutně musí vésti k záhubě.
* Zajímavý obrat!
4 Marshalí náhle postihuje jinou slabinu ve
jít 7
Kh
Bílá
Marshallův
Sb 7e4
57
article
Praha. Výbor Ústřední jednoty če-
ských šachistů na prvé své schůzi dne 20.
záři konal poradu o činnosti v nejbližší době.
Usneseno, aby Memorial dra. Dobruskéh
byl vypsán co nejdříve a svolává se proto schůze
pohárového výboru na sobotu dne 4. října v z
hodin večer do kavárny Louvre, k níž zvou s
timto delegáti jednotlivých klubů, jež se chtějí
letošní soutěže zúčastniti. (Mužstva opět osmi-
členni, zápasy ve lhůtách čtrnáctidenních, za-
čátek v prvé polovině listopadu.) Jednota za-
mýšlí dále pořádati v této sezóně turnaj o mi-
strovatví Prahy. Poněvadž však zdar tohoto
podniku závisí na podpoře jednotlivých klubů
pražských, svolává výbor jednoty schůzku inter-
essentů na sobotu 11. října do kavárny Louvre
na 7. hod. več. Výbor vyzývá všechny pražské
kluby, aby na tuto schůzi určitě svoje delegáty
vyslaly. Korespondenění turnaj kluba
bude vypsán v druhé polovině listopadu, úlo-
hový turnaj v lednu 1914. Příští schůze vý-
boru Ú. J. Č. Š. koná se v sobotu 18. října v ka-
várně Národního domu na Smíchově. — K zprávě
o valné schůzi Ú. J. Č. š. v Mladé Boleslavi do-
dáváme, že pp. Dr. Vladimír hr. Lažanský a mistr
Oldřich Důras byli jmenování čestnými členy
jednoty.
Praha. Šachovní klub »Dobruský«
Praze, Ferdinandova třída, kavárna »Louvre«,
vypisuje zimní turnaj klubovní ve třech třídách.
doktor
Vladimíra
Lažanský
Důras
Dobruský
Praha
Louvre
Smíchov
Mladá Boleslav
Ferdinandov třída
Memorial doktor
národní dom
Šachovní klub
58
article
Vklad 8 K. resp. 4 a 2 K. Ceny: v I. třídě 100,
60, 50, 40, 30 a 25 K. nevítězům honorář 3 K za
výhru; v Il. třídě: 40, 30, 25. 20, 15 a 10 K, ne-
vítězům honorář 1 K 20 h za výhru; v III. třídě
20, 16, 12. 8. 6 a 5 K, nevítězové obdrží honorá
60 h za výbru. Přihlášky pro turnaj I. třídy do
10. října, začátek 11. října: pro II. a III. třídu do
15. řijna, začátek 16., resp. 17. října. Týdně hrají
se dvě utkání ve dnech k tomu ustanovených
vždy od 7 hodin večer. Bude-li dostatečná účast.
bude uspořádán též turnaj »starých pánů« (t. j.
hráčů, kteří již 3 roky nehráli v turnaji). Vklad
2 K, ceny věeně. Přihlášky s vklady přijímají se
denně v klubovní místnosti v kavárně »Louvre ,
kdež jest vyvěšen podrobný turnajový řád. — Dne
20. září uspořádán první letošní jour-fix. na jehož
programu byl bleskový turnaj. Hrálo 20 členů
hostí a výsledek byl: 1. Šerý 16. II. Hajn 151/4. IIl.
Arnold 15, IV.—V. Mitovský a Židlický, 14. VI.— V II.
Moravec a Starý 13, Vlil. Hašek 121/2, IX. Ca-
fourek 111/2, X. Kralupský 10, následovali Ekl 8 1.
Piskač 8. Havlík 712, Knobloch a Krejčí 61/% atd.
V sobotu dne 4. října bude uspořádán tombolový
turnaj, 10. října pak simultánka nejmladšího mistra
Ústřední jednoty českých šachistů K. Opočen-
ského.
Praha. Zimní turnaj o championát klubu Dů-
ras v Praze-Vli, počne 14. října t. r. Přihlášky
s vkladem 2 K a zárukou 2 K pokladníkovi do
13. října. Hraje se v úterý a pátek. Ceny 20, 12.
8, 6, 4 a 2 k.-
Hrála
Hajn
Arnold
V Mitovský
Židlický
Moravec
Hašek
Piskač
Havlík
Knobloch
Krejčí
Louvre
Ca
Opočno
Praha
stará pán
Ekl 8 1
61
article
Sokolský krém lem ptákemí
Sokolský krém lem ptákemí
33652
Krémy nabizené bez jména výrobce - nejsou české
s dlouholetou praxi ve stav. průmyslu,
přistoupí do větěiho stavebního podniku
ako společník event. převzal by vedeni
takových staveb po připadě i zastoupení
výrobků atd. Čtěné nabídky pod značkou
„Průmysl. stavby“ do administrace tohoto listu.
34028