1
masthead
30. března 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 8e.
6
article
OBSAH
Bohdan Pavlů: A. S. Chomjakov.
Výtvarné umění. Karel B. Mádl: Jubilejn
výstava Umělecké Besedy.
Bkolství. J. B.: Německý sjezd profesorský.
Lékařství. Prot. J. Matiegka: Nálezy domně
lého pračlověka a jeho předchůdců v Jižn
Americe.
Drobno stí.
Pavel
A S Chomjakov
Mádl
J B
Prot
J Matiegka
Jižn Amerika
7
article
A. S. Chomjakov.
A. S. Chomjakov.
Dosti pozdě dostalo se duchovnímu otci
ruského slavjanofilstva, Aleksěji Stepanoviči
Chomjakovu, knihou N. A. Berďaje-
va) náležitého ocenění. V osudném rozporu
mezí západnickou a slavjanofilskou inteligencí
ruskou po dlouhou dobu theoreticky vítězili
západníci: svým protivníkům, kteří stále více
se sbližovali s vládnoucími kruhy, mstili se
tím, že všechny jich myšlenky boykotovali.
Boykot veřejného mínění ruského byl mnohem
úspěšnější, než obvyklé zákazy censury, která
namnoze jen přispívá k populárnosti zakáza-
ných děl literárních. Teprve hluboký myšlen-
kový převrat, který se udál v myslech ruské
inteligence za posledních deset let, sňal zákaz
se slavjanofilského učení. Podobný osud
ostatně stihl slovanskou myšlenku také u nás,
leda s tím rozdílem, že v Čechách slovanská
myšlenka rozlila se v nadšení širokých davů,
ale ve vyšších vrstvách našeho kulturního
tvoření potkává se s ironickým udiveníma
neporozuměním. Co dobrého může pocházeti
z východu? Kletba neurozeného původu, do-
mnělý parvenuovský ráz slovanských kul-
turních hodnot, nedostatečná současná
orientace, systematické pomíjení Slovanů
v dějinách evropské myšlenky, to vše působí
i na většinu naší inteligence, takže slovanské
věcí jen podceňuje. Bylo by třeba již vůči ne-
pochybné demokratisaci slovanské myšlenky
u nás starati se též o její aristokratisaci, aby
slovanské myšlení a vědění bylo ceněným po-
žadavkem každého českého inteligenta. Jen
neznalost vrcholků ruské a polské kultury je
toho vinou, že nevidíme těch ztrát, které nám
plynou jmenovitě v literárním životě ze za-
nedbávání slovanských věcí.
A S Chomjakov
Stepanovič Chomjakov
Berďaj
Čechy
8
article
Slovanská myšlenka u nás stejně jako na
Rusi měla tu chybu, že byla příliš obrácena
k minulosti. Z toho přirozeně se vyvíjel kon-
servativní sklon slavjanofilstva, který po-
stupně přešel až ve vyslovené zpátečnictví
Ale přes to byl mylným názor ruské inteli-
gence, vlekoucí se od Bělinského až po naše
dni, že slavjanofilstvo jest charakterisováno
dvěma rysy: fanatickou příchylností ku pravo-
slaví a úzkým politickým konservatismem
Kniha N. A. Berďajeva ukazuje velmi názor-
ně a zdůvodněně, že tyto rysy byly v slav-
janofilstvu náhodnými, poněvadž metafysické
principy slavjanofilstva nelze stotožňovat
s praktikou nynější ruské synodální církvea
politický konservatismus vyvinul se pod tla-
kem vášnívého boje proti západníkům, z ta-
kové nálady, kdy dle slov Heglových i 2x2=
v ústech protivníkových zdá se nesprávným
a nemravným.
N A Berďajev
Heglův
Rus
9
article
Jeden z předních soudobých myslitelů ru-
ských, N. A. Berďajev, vzal na sebe
těžký, ale vděčný úkol očistit slavjanolilské
učení od pozdějšího nánosu a ukázat na sa-
mém otci slavjanofilstva, na Chomj a ko-
su, jaké vlastně byly předpoklady a snahy
slavianofilstva. Tento úkol nemohl připadnou
povolanějšímu člověku než Berdajevu. Berda-
jev pozvolna se k němu připravoval; vystou-
pil v devadesátých letech v plném brnění
marxického vyznavače historického materia-
lismu, ale prodělal s několika svými druhy
pronikavou filosofickou krisi, přešel ke kri-
tickému idealismu a odtud studiem moder-
ních západních i ruských myslitelů — v prvé
řadě Nietzsche a Solovjeva — dospěl k ny-
nějšímu svému nazíráni, jež možno nazvat
mystickým realismem. Nábožensky přibližil
se ku pravoslaví, ovšem k tomu ideálnímu
pravoslaví, jaké bylo tužbou nejlepších cír-
kevních učitelů a také slavjanofilů, které však
posud je více ideálem než skutečností. Pro
myslitele tohoto rázu byla ovšem postav
Aleksěje Chomjakova příliš svůdnou záhadou.
které nemohl obejíti.
Berďajev
Nietzsche
Solovjev
10
article
Náš obecný omyl je v tom, že se blížíme
k ruským slavjanofilům se svými positivními
a národními slovanskými požadavky, kdežto
ruské slavjanofilstvo s myšlenkou slovanské
vzájemnosti v našem smyslu chápanou má jen
velmi málo společného. Těch tři sta let od
protireformace v duši českého lidu zanechalo
hlubokou stopu, vymýtilo z ní touhu po meta-
fysickém hloubání, po mystickém vytržení
naučilo dnešní Čechy sklonu ku přílišné stří-
zlivostí, k positivismu, který i průměrnému
Rusovi se příčí. Náboženství potřebuje obět
a kultu. Po dvě století nutili nás přinášet
oběti na oltář, který jsme nenáviděli, kterého
jsme se za husitských dob zřekli, a tak odučilí
nás také náboženskému kultu. Zůstali jsme
positivisty, lidmi tohoto světa, málo věřícími
v blaženost na onom světě a snažícími se ra-
ději stvořit si nebe či snesitelný život už zde
dole. U Rusů však zůstaly živé tradice ná-
boženského citění; nebylo tam onoho vysušu-
jícího a vyrovnávajícího vlivu racionalismu
který ovládl českou duši: byli tam rozkolníci
sektáři Melníkova Pečerského, starci, jaké
nám vyličuje Dostojevský, jurodiví, svatí „pod-
vižnici“, pro které na západě už dávno není
příznivé půdy. Naše snažení jest příliš pozem-
ské, příliš hmotné, přiliš praktické, příliš roz-
umné, než abychom mohli bezprostředně při-
jati ruský nábožensko-národní ideál.
A to je vlastně ideál ruských slavjano-
filů, jak ho prvý formuloval A. S. Chomjakov.
Chomjakov pochází ze starého šlechtického
rodu; narodil se r. 1804 v Moskvě, učil se ve
vojenském učilišti, vstoupil do vojenské služ-
by, účastnil se též bojů v rusko-turecké válce
r. 1828 pod Adrianopolem, odejel potom na
cesty, v třícátých letech žil nějakou dobu
i v Čechách, jmenovitě v Obříství, odkuds
Rus
Melníkův Pečerský
Dostojevský
A S Chomjakov
Čechy
Moskva
Adrianopol
Obříství
Chomjakov
11
article
) N. A. Berďajev: A. S. Chomjako
Ze sbírky „Russkie mysliteli nakladatelství „Put
Moskva 1912. Ste. 250. Cena 1.60
odnesl zájem o české věci, který projevil ve
svých slovansky nadšených básních. Byl to
universální muž, sběhlý v západoevropské uče-
nosti, ale vždy věrný domácí tradici. Za ži-
vota nevydal mnoho knih, a to ještě některé
byl nucen vydávat v cizině, poněvadž du-
chovní censura nedovolovala dotýkat se cír-
kevních otázek, třeba že Chomjakov dnes se
považuje za jednoho z nejlepších apologet
pravoslaví. Jeho historické obšírné, ducha-
plné, ale nesystematické zápisky vyšly až po
jeho smrti, která ho stihla r. 1860. U násje
znám hlavně svými slovansky naladěnýmí
básněmi, ačkoli pro vývoj ruské myšlenky
větší význam má jako duchovní otec slavjano-
filstva. Kořeny slavjanofilstva tkvěly ovšem
v ruské půdě, ale strom slavjanofilstva směle
se pial vzhůru, chtěje převýšit všechny ostat-
ní a svou rozhlehlou, košatou korunou pře-
klenouti se nad veškerým člověčenstvem
Idea všelidského universalismu, která fak
odlišuje křesťanství od židovství, nejsilněji se
odrážela v slavjanofilském myšlení. Pravo-
slavný universalismus, vyslovený Chomjako-
vem, v podstatě se liší od universalismu ka-
tolického. Katolický universalismus je zbu-
dován na absolutismu papežské autority, tvoř
jednotu podrobenou jediné vůli „náměstka
N A Berďajev
A S
Chomjakov
Moskva
12
article
Kristova“, protestantismus zase ve jménu
osobní svobody ruší jednotu, uznávaje pouze
osobní přesvědčení, opírající se o autoritu
písma. Tento vzájemný rozpor mezi jednotou
a svobodou řeší Chomjakov v tom smyslu
že církev není ve větším nebo menším počtu
věřících, ani v jich viditelném shromáždění
nýbrž v duchovním pojitku, je sjednocujícím.
v uznávání individuální svobody a kolektivn
jednoty. Členům církve ponechává se úpln
svoboda, jen zásada účinné lásky zabezpečuje
jich jednotu. Církev tvoří nejen hierarchie-
nýbrž všichni její členové, přebývající v živé
vzájemnosti mezi sebou. Tento názor ve mno-
hém sbližuje Chomjakova s velikým českým
vyznavačem pravdy, mistrem Janem Husem
jemuž také církev nebyla pouhým shromáždě-
ním, pouhou organisací kněží nebo shromáždě
ním křesťanů jen podle jména, nýbrž nevidi-
telnou obcí vyvolených, který také podřizo-
val autoritu hierarchie autoritě vnitřní, auto-
ritě mravnosti a zbožnosti. Tak jako Hus se
vzpíral všemohoucnosti státu, podřízoval
správu pozemských záležitostí mravnostia
svědomí, tak stavěli se vůči státu i slavjano-
filové. Ve slovech, že zákona božiho více sluši
poslouchati, nežli zákona lidského, skrývá
se zárodek anarchistický; slavjanohilové přijali
i tento důsledek, ale nevyslovili ho tak ostře.
Kristův
Chomjakov
Hus
13
article
jako Lev Tolstoj. Náboženská teorie slavjano-
filská vedla k oceňování osobní zodpověd-
nosti a osobnimu počinu jednotlivce, odmitala
však zasahování světské moci do individuál-
ního života. Z těchto prvků mohlo se vyvinout
oposiční učení a skutečně první slavjanofilové
byli za Mikuláše I. více pronásledováni než
západníci, ale v pozdějším vývoji zvítězila sil-
ná nechuť slavjanofilů, v prvé řadě Chomja-
kova, k politické činnosti. Konservatismu
slavianofilský vyrůstal ze snahy obhájit
mravní zákonnost tradice proti útokům ab-
straktního rozumu, principů, vycházejícíeh
z racionalistické kultury západní. Slavjanofil
Tolstoj
Mikuláš
14
article
nemilovali sice moderního státu, ale za to
s tím větší pietou hovořili o starém moskev-
ském carství dopetrovském, které se jim zdá-
lo zlatým věkem. V boji proti západnické in-
teligenci slavjanofilstvo ocitlo se po bokus
vládou a tato formálná shoda útočné fronty
slavjanofilstva a vlády vedla ku pozdějšímu
spojení obou činitelů, při čem vládní orgány
si vypůjčovaly od slavjanofilů theoretické dů-
vody a mřavní autorítu, a slavjanofilům po-
skytovaly mocnou materiálnou podporu. Tal
prvotní antagonismus mezi státem a slavjano-
filstvem postupně se shlazoval, až pozdějs
slavjanofilstvo stalo se bojovným heslem re-
akcionářského tábora, který se bránil prot
každé zdravé reformě v Rusku. Berďajev oce-
ňuje tento vývoj takto: „V konservativně-ro-
mantické idealisaci minulosti starých klasi-
ckých slavjanofilů bylo mnoho idyličnosti, al
z tohoto pohansky-bytového zřídla později
vyrostlo cosi nedobrého, neidylického a nero-
mantického. Všechen náš sveřepý, zpáteční-
cký, tmářský nacionalismus, plný sebechvály
a výlučnosti, souvisí s naším bytovým pohan-
stvím, pohanstvím už se rozkládajícím, už
prohnilým. Solovjev přišel v úžas od plodů
ruského pohanského nacionalismu a tent
úžas učinil ho nespravedlivým ke starým slav-
janofilům.“ Slavianofili byli přec jen universa-
listy, nezamítali všeobecně západu. Chomja-
kov nazval západ zemí svatých zázraků.
Berďajev
Solovjev
Tal
Rusko
15
article
Slavjanofilstvo vyrostlo sice z ruské pů-
dy, ale je to také kulturní zjev, stojíc
na výší evropské kultury své doby
Slavjanofilstvo svým způsobem přepracovalo
západní ideové proudy. Ovšem měl na ně ve-
liký vliv Hegel a Schelling, ale bylo by chy-
bou slavjanofilstvo vykládat jen jako učen
Hegelovo nebo Schellingovo; slavjanofilstvo
jest jich překonáním. Od abstraktníh
idealismu Heglova přešli slavjanofili k idea-
lismu konkretnímu, v tom jest jich veliká f-
losofická zásluha, která zvláště v oboru noe-
tiky dnes bude ceněna. Chomjakov vytkl teh-
dejšímu a jmenovitě Hegelovskému filosofi-
ckému systému, že pramen poznání jsoucna
vidí jen v činnosti rozumové a ne ve vší plno-
sti sil duševních, že nedostatečně cení vý-
znam vůle pro akt poznání. Rozum postihuje
toliko zákony poznávaného, ale živá skuteč-
nost přijímá se jen plností sil duševních, ne-
jen v myšlení, nýbrž i v dění. Tímto prag-
matickým nazíráním, dnes zásluhou Bergso-
novou a Jamesovou tak moderním, předešla
slavianofilská filosofie západní mysl o půl sto
letí.
Hegel
Schelling
Hegelův
Schellingův
Heglův
Chomjakov
Jamesův
16
article
Učení Chomjakova o národě a národním
poslání nelze nazvat mesianistickým v plném
slova smyslu, jako jím bylo učení polských
myslitelů. Chomjakov příliš Inul ke svému
národu, než aby mu nepřikládal vynikajíc
úlohy v lidstvu, věřil též ve svatou Rus, kte
rou považoval za zvláště schopnou přijatí uni
versálné zásady učení Kristova. Rusko, Vý
chod a Západ — to bylo světové thema, kter
si postavil Chomjakov a které se pokusil ře-
šit pomocí hlubokého, pronikavého rozumu
obsáhlé znalosti evropské vědy. Jeho odpo-
věď zněla, že v Rusku je možná veliká a své-
rázná kultura, ale jen kultura nábožensko-syn-
thetická, nikoli analyticko-diferencovaná, ja-
ko jest západní civilisace. Synthetický, kon-
krétný duch, na který tak jasně ukázal Chom-
jakov, jest duch ruské literatury a filosofie
je to hledání pravdy a spravedlnosti, kterým
ruský národ vynutil si uznání v Evropě. že
Chomjakov první tuto zásadu vyslovil a odů-
vodnil, v tom je trvalá jeho zásluha.
Bohdan Pavlů.
Chomjakov
Kristův
Pavel
Rus
Rusko
Evropa
18
article
Jubilejní výstava Umělecké Besedy.
Jubilejní výstava Umělecké Besedy.
.* Umělecká Beseda žije svůj svátečný
rok v jubilejní náladé, na slavnostních shro-
mážděních, v oslavných článcích časopise-
ckých a nyní také ve zvláštní výstavě umě-
lecké. Výtvarný odbor chce v ní mnoho
ukázati. Svoji minulost i přítomnost; celou
svoji historií a také svoje naděje; vykonanou
práci združení vedle umělecké potence
dila jeho jednotlivců. Za půl uplynulého sto-
letí dalo by to velmi mnoho jak jakostí tak
i počtem, byť by byl užší programový rá-
mec jakýkoli. Ze všech bodů svého programu
řeší výstava úplně jen onen, jímž dokumen-
tuje společnou práci výtvarného odborua
Umělecké Besedy. Obsahujeť úplnou serii
výročních premií, řadu litografií, fotogravur,
barvotisků, odlitků, ražených plaket, leptů
i knih a jména a kvality umělců v ních za-
stoupených, volba a časový pořad techník
reprodukčních, poměr zámyslů a vůle k vý-
sledkům, to vše skýtá podívání pohnuté
i poučné a za mnohým kusem skrývá se
malé drama spolkové, plné hořkosti a vášní-
vosti, jež jsou dávno odbyty a zapomenuty.
V celku však vyvolávají tyto premie pocit
vdéčnosti, poněvadž na tisíce a tisíce míst
donášely odlesk a pojem výtvarného umění
roznášely zprávy o uměleckých činech a ná-
zorné poučení o uměleckých hodnotách.
19
article
Vedle premii dlouhá řada pamětných desk
ve fotografiích. Bylo by dobře bývalo posta-
viti sem plastiky Myslbekovy a Mauderovy
v odlitcích, aby pozornost, která příliš ne-
pozorně denně chodí kolem vlysu Purky-
ňova, poprsí Palackého, desky Čermákovy
mohla se zde z blízka poučiti o jakostných
momentech, jež jí dosud vysoko na domo-
vých průčelích unikají.
Beze vší nadsázky může výtvarný odbor
Umělecké Besedy tvrdit o sobě, že témě
veškerá generace českých umělců, rozpro-
straněná v posledních čtyřech desítkách mi-
nulého věku, prošta jeho členstvím. Jenom
nejmladší nedali zanést svoje jména do knih
spolkových. Reteospektivná čásť Jubilejní
výstavy, kdyby byla mohla splniti, co zamý.
Myslbekův
Mauderův
Palacký
Čermákův
20
article
šlela, byla by tudíž dala obraz uměleckého
ruchu a vývoje vší umělecké obce té doby
a rozvinula by před námi pohled do široka,
do daleka a také do hloubky po dějinném
už víření v českém umění. Dokud se jednalo
o výstavě u zeleného stolu a rojily nápady
a náhledy, ano i evoluční theorie, vyrůstal
obraz budouci výstavy ovšem v idealné úpl-
nosti a dokonalosti. Také jej spjalí v pěknou
formuli sobrazu dramatické gradace českého
živola, projeveného v uméní výtvarném«a
snad v tomto dramatu byly už předem toz-
děleny úlohy, rozvrženy peripetie, stanoveny
kulmínace a katastrofy, jako je dnes modou
všechno umělecké dění jednotlivců, skupin
a pokolení vpravovat do sehemat dramového
rozvinu a pádu, podobně jako rozsévati
»klady« a »negace«, výrazy, jež nyní nabra-
zují starší mody a přežilosti v estetické
nebo krasoduché terminologii. Než mezi hi-
storickou a evoluční theorií a výstavní tech-
nikou a možností leží vždycky hotová pro-
past, kterou se podaří překlenouti schůd-
nými mosty jenom neobyčejným energiím
moralným a praktickým. Při otevření vý-
stavy bývají pořadatelé zaraženější a jistě
skromnější nežli ti, jimž se hotové dílo po-
dává. Zde místo přehledu a bohatého obrazu
pouhé »torso«, místo plnosti, množství zejí-
cích mezer. . Vis. major okolností vždycky
hravé překonává i nejvyšší temperaturu na-
dšení, zámyslů a theorií.
Než umělecké retrospektivy vešlyv
modu a množí se. Na štěstí. Mají zvláštní
sílu poučovací a provádějí občas náležitou
revisi. Připomínají zapomenuté a třídí ne-
urovnané nebo nepřehledné. Připadá jim z
úkol obnovené provedení historických pro-
cesů a přiváději k uvědomění si nového
měnícího se poměru přitomnosti k minulo-
sti. V umění totiž minulost trvá: v umění
silná minulost žije stále a nikdy neumírá.
21
article
Nový velký čin umělecký předstihuje mnohé
předchozí, ale ubít a zničit, nadobro ze svět
a působnosti vyhladit, co bylo vykonáno,
nezdaří se mu nikdy. I pohled do minulost
v Jubilejní výstavě Umělecké Besedy, jak-
koli skrovný, neurovnaný a neúplný, přijí-
máme rádi, přes všechny kritické námitky
jichž nemožno smlčeti, přes to, že množstvi
dusí a přehlušuje několik významností, pře
to, že tu klopýtáme o historické chybya
kritické omyly atd. Scháziť tu mnohý člen
spolku pozoruhodného významu a velké plat-
nosti osobní a jsou tu jiní (Kosárek, Piepen-
hagen), kteří zemřeli, nežli se Beseda naro-
dila; jsou tu jména znamenité výraznosti,
zastoupená očividnými nepatrnostmi, ano
odpadky. Čeho však nelze prominouti je
umístění a rozvěšení kreseb a maleb zhusta
nepřípustné a trestuhodné ve špatném světle
a na nedostupných místech.
Rozpjetí je však značné. Sahá od Helli-
chova »Cimabue«, jejž si přívezl jako ovoce
své italské cesty, až po první duchaplnosti
Maroldovy a svitivé malebnosti Uprkovy
Vlastně však počiná přehled prvním před-
sedou odboru Josefem Mánesem, výběrem
dosti hojným, třeba že známým, někde také
apokryfním, jako není ve výstavě u starších
umělců o apokryfy nouze. Noblesu Máne-
sovy dekorace vykládá znovu prapor mni-
chovského »Lumíra«, barvitou křepost akva-
relové náčrty Počasí, malebnou sytost
techniku štětce krásný ovál »Pod chalupoue
a k tomu přístupují nové objevy podobizen
pána a paní (maj. p. F. Vejdělek), docela
plnokrevné doklady jeho portretního umění
životností prochvělého, byť by i stíny na
prsou dámy ležely poněkud studeně a těžce.
Kosárek
loupen
Cimabue
Maroldův
Uprkův
Mánes
Lumír
F Vejdělek
Helli
22
article
Od Quida Mánesa má Umělecká Beseda v
vlastnictví »Studenta«, kus malebné intimity
a jemné svědomitosti, světlem zářivý a
barvách plně souzvučný. Po souborné vý-
stavé K. Purkyně, kterou před lety Uměle-
cká Beseda uspořádala, nebylo možno při-
činiti jaký nový rys této temperamentní
poutavé, ale velmi nevyrovnané umělecké
fysiognomii. Než »Zátiši s pávem« sedm-
advacetiletého štětce skýtá vždy plný poží-
tek svými vysokými kvalitami robustního
smyslu malebného, barevného i hotovou
energií tahu, podobně jako poprsí mladé
dámy v karmarinovém šatě, známé z výstavy
»Manesa«, svou staromisterskou harmonií
tonovostí. Purkyně prošel učebnou Coutu-
reovou a má na výstavě své spolužáky
Vikt. Barvitia (studijní hlavy portretní). K
Javůrka, kterému toto učení ničeho nepři-
neslo, Jana Brandeise — podobízna P. C.
z r. 1871 — a Sob. H. Pinkasa. Tento tvoří.
vedle Mánesa, druhý střed retrospektivya
výtvarný odbor tímto souborem čtrnácti
prací postavil uměleckou potenci svého tem-
peramentního a horlivého činovníka do plného
světla. V Jubilejní výstavě Krasoumné jed-
noty jsme ji mohli poprve uhodnouti; zde je
šíře doložena. Neimponuje rozlohou. ale pře-
kvapuje intensitou a vášnívou hloubkou.
Mánes
K Purkyně
Zátiša
Manesa
Purkyně
Barvitius
Javůrek
Brandeis
P C
H Pinkasa
23
article
Podobizny a studie zde vystavené mají
velmi hutnou a při tom velmi horkou krev
realisty, který se vyjadřuje těžkým, ale velmi
sonorním tonem, zejména, kde se cítí vol-
ným a nezávazným vůči objektu a zevnímu
světu. Proto stojí tu mnohem výše nežli ve
velkém obraze »Starce se smrtí«, kde žá-
dostivost větší urovnanosti a vyrovnanosti
brzdila mu temperament ruky víc nežli bylo
ku prospěchu díla.
Malý obrázek »Koní na pustě« ukazuje
obecně neznámou stránku F. Zvěřiny, který
jen jako markantní kreslíř utkvěl nám v pa-
měti. V mládí svém maloval tak, že je co
litovati, že přiliš brzo zavřel krabíci s bar-
vami nadobro, jako nelze potlačiti povzdech
nad tím, že S. H. Pinkas umlčel svůj silný
talent v učitelství na dívčí škole. »Podloud-
nici« Č. Melky svým svěžím, nyní trochu
zašlým tonem oživají znovu ochablou pamět
nedávno zesnulého, který se nám na celá
desetilelí ztratil z obzoru. Jaroslav Čermák,
kdysí chlouba Umělecké Besedy, jenom v ne-
dokončeném obraze »Dalinatské svatby
napovídá, co ušlechtilé živosti, aristokratické
noblesy a malebného temperamentu v něm
bylo. Rozvrh dává základ snad k nejbarvi-
tějšímu obrazu Čermákovu: ten však z něho
nevyrostl.
F Zvěřina
S H Pinkas
Melek
Čermák
Čermákův
24
article
Docela neobyčejná, přímo nepochopi-
telná jest »vlastní podobizna« Ant. Wald-
hausera. Její vysoká dokonalost ve formě
technice, její krásná hebkost štětce a tahu.
její pevná a prochvělá modelace a jemnost
tonu překvapují vedle hledavé faktury jeho
drobných krajinek. P. Maíxner, V. Brožík
ani Chittussí a K. Svoboda na výstavě ne-
ukazují pravou svoji tvář. Za to cyklus »Lí-
pany« a ještě starší list z oyklu »Písen
Fel. Jeneweina odhalují jeho začátky, první
výhonky jeho vášnivé pathetiky, kterou po-
zději sepjal do formy tuze zdisciplinované
do stylové monumentality, jejíž zárodky zde
napovídá.
Jsou zde i zapomenuti, a to ne vždly
právem, jako Ant. Gareis ml. (ne staršíí
nebo E. Zillich, ač co vystaveno, nestač
ještě k jejich úplné rehabilitaci, a řada star-
ších krajinářů, jako Al. Bubák, H. Ullik
B. Havránek, B. Wachsmann. Jan Kautský
ovšem i Jul. Mařák a jiní, mezi nimiž Boh
Kroupa a Fr. Chalupa nabizejí o svém umění
určitější a faké lepší mínění, nežli koluje
v oběhu.
Ovšem: retrospektiva umění bývalých
a zesnulých členů výtvarného odboru Umě-
lecké Besedy mohla by rozvinouti zcela jiný
obraz, kdyby bylo v lidské možnosti vyše-
třiti a vystaviti od každého umělce jeho
nejlepší a nejdržnější dílo Jediné, v němž
se však zrcadli celá umělecká tvářnost jeho
původce. Té možnosti arci nestává.
Karel B. Mádl.
Antonín
P Maíxner
V Brožík
Chittussit
K Svoboda
Jenewein
E Zillich
Havránek
Wachsmann
Kautská
Jula
Mařák
Kroupa
Mádl
Wald
Francie
Písen Fel
Ullik B
Uma
25
article
Německý sjezd profesorský.
Vždy za několik let sjiždějí se profesoř.
němečtí z celého mocnářství našeho do Vídně
aby se tam zúčastnili tak zvaného „německo-
rakouského dne středoškolního“. Jest to ja-
kási olympská slavnost jejich. Tam každý
může projeviti své tužby a stesky, přivésti
názory své u všeobecnou známost. Ovšem
vytčena jest každému řečníku jen krátká do-
ba. Sjezdu tomu nejvyšší hodnostové školští
dodávají svou přítomností lesku. Ministerstvo
pak dává profesorům všech zemí dovolenou,
aby mohli na sjezd sí zajeti.
Také letos v týdnu velikonočním konán
takový sjezd. Předcházel mu uvítací večírek
pak byl slavnostní „komers“, slavnostní při-
jetí na radnici, výlet do Kreutzensteinu atd.
vždy za přítomnosti zástupců ministerstva
zemských inspektorů školních, zástupců mí-
stodržitelství dolnorakouského, říšských po-
slanců, universitních profesorů a j. hostí. Ty-
to „body programu“ uvádíme jen pro úplnost
Nám tu jde o to, obeznámiti čtenářstvo s ob-
sahem vlastního jednání, pokud jest zajímavou
věcí je poznati.
Při zahájení sjezdu, k němuž se dosta-
vilo i několik českých a haličských profesorů
Vídeň
26
article
jako hostů, pronesl jmenem ministrovým dv
rada dr. Huemer několik důležitých myšle-
nek. Poukázal na to, že počet gymnasií a reá-
lek veřejných vzrostl v Rakousku na 490 a
žáků i žákyň na nich že studuje 158.000, pří-
bytek žactva za posledních desel let pak že
činí 40.000. K tomu připojil politování, že
fento rozvoj není výrazem osvětných potřeb
obyvatelstva, nýbrž nezdravým návalem
k akademickým povoláním na újmu stavů vý-
robních. Způsobilosti učitelské nabývá za
posledních let ročně asi 800 kandidátů, ale
těch, kterým se podaří dosíci služebního mi-
sta, jest jen 300. I vyzval přítomné, aby pra-
covali o změně názorů v obecenstvu, nebot
práce učitelova byla tímto návalem žáků ke
studiím značně ztížena. „Přeplněné třídy jsou
křížem naší doby.
První řečník, prof. Mauler z Vídně, měl
referát o nejpalčivější otázce, která myslemi
profesorstva hýbe, o pragmatice uči-
telské. Vylíčil její vývoj a ocenil zvláště
výhody, které přináší suplentskému stavu.
doktor
Huemer
profesor
Mauler
Rakousko
Vídeň
27
article
Zač bojováno přes 40 let, má se uskutečniti:
definitiva suplentů. Zprvu suplentům nepočí-
tána leta do zkoušky ani do pense. Dnes ma
se učiniti první krok ku připočítání i let
před zkouškou. Také pevný plat jednotný má
býti znovuzaveden. Ovšem pragmatika nespl-
ňuje všechny požadavky, které se pro suplen-
ty a od nich kladou. Proto řečník žádá zapo-
čítání všech let, strávených ve službě škol-
ské, do pětiletých přídavků a do pense, ale
také zvýšení prvních dvou kvinkvenálek
Oceňuje to, že profesorům má se zvýšiti již
třetí kvinkvenálka na 900 K a vůbec postup pro-
fesorů do VI. hodn. třídy, která posud byla
otevřena jen ředitelům a zemským inspekto-
rům. Říšský poslanec, ředitel ženského pae-
dagogia Kemetter, který jest referentemo
učitelské pragmatice ve sněmovně a zároven
hlavním předbojníkem stavu profesorského,
ve své řeči vysvětlil zápas, který mu bylo vé-
sti s fínančním ministerstvem a vládou vů-
bec. Tato nechtěla vlastně upraviti hmotné
poměry, nýbrž jenom opraviti služební pomě-
ry stavu profesorského. Tím se vysvětluje.
že nesplníla požadavků mnohokrát už jí před-
ložených. Posl. Kemetter už byl na tom slo-
žiti úkol referentský, avšak úvaha, že by od-
voláním pragmatiky učitelské její ustanovení
nejvíce potíraná se neodstraníla (neboť profe-
soři jakožto státní úřadníci byli by subsumo-
váni do pragmatiky úřadnické), ale to dobré
co přináší stavu a zvláště suplentům, by se
zmařilo na dobu nedohlednou, přiměla jeh
k tomu, že setrval v boji. Praví-li vláda, že
neupravuje pragmatikou hmotné poměry sta-
vu, bere ji za slovo a očekává, že po přijetí
pragmatiky deide také na úpravu poměrů
hmotných. Ře. poslance Kemettra přijata
byla s obecnou sochvalou všech přítomných
a vzdány mu jimi také zvláštní díky.
Posl
Kemettra
28
article
V druhé schůzí plenární přednášel řed.
gymnasia v Ústí n. L. Hergel o thematě: Od-
cizuje-li střední škola své žáky
světu. Popřel to naprosto. Střední škola
byla vždy školou výchovnou, ale nesmí to
vystrkovati okatě. I útlý květ patriotismu daři
se nejlěpe v útaji. Ale život a společnost za-
tahují žáky do svých vírů více, nežli jest pro-
spěšno. Také sportu se holduje spíše tuze
mnoho nežli tuze málo. Morálka školní stojt
výše nežli morálka života naší doby. Učili
žáka ve škole všemu možnému, každý myslící
uěitel musí potírati. Nejdeť ve škole o to, aby
se co nejvíc učiva probralo, ale o to, aby
se strávilo, nejde o to, aby učitel jen
učil, nýbrž aby naučil; jinak se vychovají
duševní diabetikové. Střední škola musí býti
přípravou pro vysoké školy. Tyto beztoho
si stěžují, že na ně přicházejí abiturienti čím
dál chatrněji připravení, s nejskrovnějšími
vědomostmi odbornými. Vylučovati součin-
nost rodičů a domu oteckého z výchovy škol-
ní, s tím nemůže žádný učitel se shodovati
Žáci se odcizují světu jen tím, že málo se při-
pravují odborně pro studium vysokoškolské
Ale žáci by měli zůstati odcizení světu v tom
směru, že nesmějí v něm utonouti, jím se za-
bývati tolik, až tím se odcizují škole a učení
Ostatně kdo se nedovede odvrátiti od světa
nikdy nevykoná ve světě nic velkého.
Vrcholu dosáhlo jednání řečí známého
vůdce oposíce profesorské a neúmorného bo-
jovníka za práva a dobro stavu profesorské-
ho, brněnského profesor a Karla Men-
dla, který jest nyní předsedou spolku ně-
meckých profesorů v sudetských zemích. Vy-
ložil líc a rub práce učitelovy, nezamlčel žád-
ných bolestí vnitřních, jimiž trpí učitelé,a
ztlumočil na konec požadavky profesorského
stavu, jak už byly na těchto sjezdech i na
sjezdech říšského svazu několikrát proneseny.
L Hergel
Žák
Karel Mena
Ústí
říšský svaz
spolek on
29
article
Počal mládeží. Ta nevidí dnes v učitel
oteckého přítele, nýbrž člověka, kterýji
připravuje o volný čas. Přináší si již mnohd
z domu nevážnost a odpor k učiteli.
Úřadům školním řečník vytýkal, že ne-
chrání dosti učitelské autority a podlamuji
práci učitelovu. Uvádí pak příklady, kde žáci
se dopustili činů přímo kriminálních, ale úřa-
dy školní zrušily nebo snížily výměry trestu.
Přímo klasické bylo rozhodnutí, že žák, který
mezi spolužáky rozšiřoval nemravné básní-
čky a proto byl sborem profesorským vylou-
čen ze školy, aby nekazil soudruhů svých.
musí býti ve škole ponechán dále, neboť jed-
náním onoho žáka prý jest vinen „duch času“
Dále si prof. Mendl stěžoval do školní
správy, že přilišně podporuje tělesný výcvík,
takže škola pomalu se stane tělocvičnou s vě-
deckým nátěrem, jakož í že favorisuje práv-
níky na ujmu profesorů. Bylo provázeno po-
tleskem, když uvedl, jak při obsazování mi-
sta odborného přednosty v ministeriu vy-
učování pominut byl nejstarší dvorní rada ta-
mější (dr. Huemer), jen proto že jest ze stavu
učitelského, a že místo bylo uděleno mladi-
čkému pánovi ze stavu právnického. To na-
zval urážkou celého stavu učitelského a sklt-
dil za to opět bouřlivý souhlas.
O pragmatice učitelské pravil,
že nesplnila očekávání do ní kladených. Vy-
týká jí zejména, že zkušební rok se nezapoci-
profesor
Mendl
Huemer