ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 978251f0-8f0d-11dd-940e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 30 celkem · entity: person 91, place 21, work 1, org 4
1 masthead
30. března 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 8e.
4 masthead
ota.
5 masthead
Strana 17.
6 article
OBSAH Bohdan Pavlů: A. S. Chomjakov. Výtvarné umění. Karel B. Mádl: Jubilejn výstava Umělecké Besedy. Bkolství. J. B.: Německý sjezd profesorský. Lékařství. Prot. J. Matiegka: Nálezy domně lého pračlověka a jeho předchůdců v Jižn Americe. Drobno stí.
Pavel A S Chomjakov Mádl J B Prot J Matiegka Jižn Amerika
7 article A. S. Chomjakov.
A. S. Chomjakov. Dosti pozdě dostalo se duchovnímu otci ruského slavjanofilstva, Aleksěji Stepanoviči Chomjakovu, knihou N. A. Berďaje- va) náležitého ocenění. V osudném rozporu mezí západnickou a slavjanofilskou inteligencí ruskou po dlouhou dobu theoreticky vítězili západníci: svým protivníkům, kteří stále více se sbližovali s vládnoucími kruhy, mstili se tím, že všechny jich myšlenky boykotovali. Boykot veřejného mínění ruského byl mnohem úspěšnější, než obvyklé zákazy censury, která namnoze jen přispívá k populárnosti zakáza- ných děl literárních. Teprve hluboký myšlen- kový převrat, který se udál v myslech ruské inteligence za posledních deset let, sňal zákaz se slavjanofilského učení. Podobný osud ostatně stihl slovanskou myšlenku také u nás, leda s tím rozdílem, že v Čechách slovanská myšlenka rozlila se v nadšení širokých davů, ale ve vyšších vrstvách našeho kulturního tvoření potkává se s ironickým udiveníma neporozuměním. Co dobrého může pocházeti z východu? Kletba neurozeného původu, do- mnělý parvenuovský ráz slovanských kul- turních hodnot, nedostatečná současná orientace, systematické pomíjení Slovanů v dějinách evropské myšlenky, to vše působí i na většinu naší inteligence, takže slovanské věcí jen podceňuje. Bylo by třeba již vůči ne- pochybné demokratisaci slovanské myšlenky u nás starati se též o její aristokratisaci, aby slovanské myšlení a vědění bylo ceněným po- žadavkem každého českého inteligenta. Jen neznalost vrcholků ruské a polské kultury je toho vinou, že nevidíme těch ztrát, které nám plynou jmenovitě v literárním životě ze za- nedbávání slovanských věcí.
A S Chomjakov Stepanovič Chomjakov Berďaj Čechy
8 article
Slovanská myšlenka u nás stejně jako na Rusi měla tu chybu, že byla příliš obrácena k minulosti. Z toho přirozeně se vyvíjel kon- servativní sklon slavjanofilstva, který po- stupně přešel až ve vyslovené zpátečnictví Ale přes to byl mylným názor ruské inteli- gence, vlekoucí se od Bělinského až po naše dni, že slavjanofilstvo jest charakterisováno dvěma rysy: fanatickou příchylností ku pravo- slaví a úzkým politickým konservatismem Kniha N. A. Berďajeva ukazuje velmi názor- ně a zdůvodněně, že tyto rysy byly v slav- janofilstvu náhodnými, poněvadž metafysické principy slavjanofilstva nelze stotožňovat s praktikou nynější ruské synodální církvea politický konservatismus vyvinul se pod tla- kem vášnívého boje proti západníkům, z ta- kové nálady, kdy dle slov Heglových i 2x2= v ústech protivníkových zdá se nesprávným a nemravným.
N A Berďajev Heglův Rus
9 article
Jeden z předních soudobých myslitelů ru- ských, N. A. Berďajev, vzal na sebe těžký, ale vděčný úkol očistit slavjanolilské učení od pozdějšího nánosu a ukázat na sa- mém otci slavjanofilstva, na Chomj a ko- su, jaké vlastně byly předpoklady a snahy slavianofilstva. Tento úkol nemohl připadnou povolanějšímu člověku než Berdajevu. Berda- jev pozvolna se k němu připravoval; vystou- pil v devadesátých letech v plném brnění marxického vyznavače historického materia- lismu, ale prodělal s několika svými druhy pronikavou filosofickou krisi, přešel ke kri- tickému idealismu a odtud studiem moder- ních západních i ruských myslitelů — v prvé řadě Nietzsche a Solovjeva — dospěl k ny- nějšímu svému nazíráni, jež možno nazvat mystickým realismem. Nábožensky přibližil se ku pravoslaví, ovšem k tomu ideálnímu pravoslaví, jaké bylo tužbou nejlepších cír- kevních učitelů a také slavjanofilů, které však posud je více ideálem než skutečností. Pro myslitele tohoto rázu byla ovšem postav Aleksěje Chomjakova příliš svůdnou záhadou. které nemohl obejíti.
Berďajev Nietzsche Solovjev
10 article
Náš obecný omyl je v tom, že se blížíme k ruským slavjanofilům se svými positivními a národními slovanskými požadavky, kdežto ruské slavjanofilstvo s myšlenkou slovanské vzájemnosti v našem smyslu chápanou má jen velmi málo společného. Těch tři sta let od protireformace v duši českého lidu zanechalo hlubokou stopu, vymýtilo z ní touhu po meta- fysickém hloubání, po mystickém vytržení naučilo dnešní Čechy sklonu ku přílišné stří- zlivostí, k positivismu, který i průměrnému Rusovi se příčí. Náboženství potřebuje obět a kultu. Po dvě století nutili nás přinášet oběti na oltář, který jsme nenáviděli, kterého jsme se za husitských dob zřekli, a tak odučilí nás také náboženskému kultu. Zůstali jsme positivisty, lidmi tohoto světa, málo věřícími v blaženost na onom světě a snažícími se ra- ději stvořit si nebe či snesitelný život už zde dole. U Rusů však zůstaly živé tradice ná- boženského citění; nebylo tam onoho vysušu- jícího a vyrovnávajícího vlivu racionalismu který ovládl českou duši: byli tam rozkolníci sektáři Melníkova Pečerského, starci, jaké nám vyličuje Dostojevský, jurodiví, svatí „pod- vižnici“, pro které na západě už dávno není příznivé půdy. Naše snažení jest příliš pozem- ské, příliš hmotné, přiliš praktické, příliš roz- umné, než abychom mohli bezprostředně při- jati ruský nábožensko-národní ideál. A to je vlastně ideál ruských slavjano- filů, jak ho prvý formuloval A. S. Chomjakov. Chomjakov pochází ze starého šlechtického rodu; narodil se r. 1804 v Moskvě, učil se ve vojenském učilišti, vstoupil do vojenské služ- by, účastnil se též bojů v rusko-turecké válce r. 1828 pod Adrianopolem, odejel potom na cesty, v třícátých letech žil nějakou dobu i v Čechách, jmenovitě v Obříství, odkuds
Rus Melníkův Pečerský Dostojevský A S Chomjakov Čechy Moskva Adrianopol Obříství Chomjakov
11 article
) N. A. Berďajev: A. S. Chomjako Ze sbírky „Russkie mysliteli nakladatelství „Put Moskva 1912. Ste. 250. Cena 1.60 odnesl zájem o české věci, který projevil ve svých slovansky nadšených básních. Byl to universální muž, sběhlý v západoevropské uče- nosti, ale vždy věrný domácí tradici. Za ži- vota nevydal mnoho knih, a to ještě některé byl nucen vydávat v cizině, poněvadž du- chovní censura nedovolovala dotýkat se cír- kevních otázek, třeba že Chomjakov dnes se považuje za jednoho z nejlepších apologet pravoslaví. Jeho historické obšírné, ducha- plné, ale nesystematické zápisky vyšly až po jeho smrti, která ho stihla r. 1860. U násje znám hlavně svými slovansky naladěnýmí básněmi, ačkoli pro vývoj ruské myšlenky větší význam má jako duchovní otec slavjano- filstva. Kořeny slavjanofilstva tkvěly ovšem v ruské půdě, ale strom slavjanofilstva směle se pial vzhůru, chtěje převýšit všechny ostat- ní a svou rozhlehlou, košatou korunou pře- klenouti se nad veškerým člověčenstvem Idea všelidského universalismu, která fak odlišuje křesťanství od židovství, nejsilněji se odrážela v slavjanofilském myšlení. Pravo- slavný universalismus, vyslovený Chomjako- vem, v podstatě se liší od universalismu ka- tolického. Katolický universalismus je zbu- dován na absolutismu papežské autority, tvoř jednotu podrobenou jediné vůli „náměstka
N A Berďajev A S Chomjakov Moskva
12 article
Kristova“, protestantismus zase ve jménu osobní svobody ruší jednotu, uznávaje pouze osobní přesvědčení, opírající se o autoritu písma. Tento vzájemný rozpor mezi jednotou a svobodou řeší Chomjakov v tom smyslu že církev není ve větším nebo menším počtu věřících, ani v jich viditelném shromáždění nýbrž v duchovním pojitku, je sjednocujícím. v uznávání individuální svobody a kolektivn jednoty. Členům církve ponechává se úpln svoboda, jen zásada účinné lásky zabezpečuje jich jednotu. Církev tvoří nejen hierarchie- nýbrž všichni její členové, přebývající v živé vzájemnosti mezi sebou. Tento názor ve mno- hém sbližuje Chomjakova s velikým českým vyznavačem pravdy, mistrem Janem Husem jemuž také církev nebyla pouhým shromáždě- ním, pouhou organisací kněží nebo shromáždě ním křesťanů jen podle jména, nýbrž nevidi- telnou obcí vyvolených, který také podřizo- val autoritu hierarchie autoritě vnitřní, auto- ritě mravnosti a zbožnosti. Tak jako Hus se vzpíral všemohoucnosti státu, podřízoval správu pozemských záležitostí mravnostia svědomí, tak stavěli se vůči státu i slavjano- filové. Ve slovech, že zákona božiho více sluši poslouchati, nežli zákona lidského, skrývá se zárodek anarchistický; slavjanohilové přijali i tento důsledek, ale nevyslovili ho tak ostře.
Kristův Chomjakov Hus
13 article
jako Lev Tolstoj. Náboženská teorie slavjano- filská vedla k oceňování osobní zodpověd- nosti a osobnimu počinu jednotlivce, odmitala však zasahování světské moci do individuál- ního života. Z těchto prvků mohlo se vyvinout oposiční učení a skutečně první slavjanofilové byli za Mikuláše I. více pronásledováni než západníci, ale v pozdějším vývoji zvítězila sil- ná nechuť slavjanofilů, v prvé řadě Chomja- kova, k politické činnosti. Konservatismu slavianofilský vyrůstal ze snahy obhájit mravní zákonnost tradice proti útokům ab- straktního rozumu, principů, vycházejícíeh z racionalistické kultury západní. Slavjanofil
Tolstoj Mikuláš
14 article
nemilovali sice moderního státu, ale za to s tím větší pietou hovořili o starém moskev- ském carství dopetrovském, které se jim zdá- lo zlatým věkem. V boji proti západnické in- teligenci slavjanofilstvo ocitlo se po bokus vládou a tato formálná shoda útočné fronty slavjanofilstva a vlády vedla ku pozdějšímu spojení obou činitelů, při čem vládní orgány si vypůjčovaly od slavjanofilů theoretické dů- vody a mřavní autorítu, a slavjanofilům po- skytovaly mocnou materiálnou podporu. Tal prvotní antagonismus mezi státem a slavjano- filstvem postupně se shlazoval, až pozdějs slavjanofilstvo stalo se bojovným heslem re- akcionářského tábora, který se bránil prot každé zdravé reformě v Rusku. Berďajev oce- ňuje tento vývoj takto: „V konservativně-ro- mantické idealisaci minulosti starých klasi- ckých slavjanofilů bylo mnoho idyličnosti, al z tohoto pohansky-bytového zřídla později vyrostlo cosi nedobrého, neidylického a nero- mantického. Všechen náš sveřepý, zpáteční- cký, tmářský nacionalismus, plný sebechvály a výlučnosti, souvisí s naším bytovým pohan- stvím, pohanstvím už se rozkládajícím, už prohnilým. Solovjev přišel v úžas od plodů ruského pohanského nacionalismu a tent úžas učinil ho nespravedlivým ke starým slav- janofilům.“ Slavianofili byli přec jen universa- listy, nezamítali všeobecně západu. Chomja- kov nazval západ zemí svatých zázraků.
Berďajev Solovjev Tal Rusko
15 article
Slavjanofilstvo vyrostlo sice z ruské pů- dy, ale je to také kulturní zjev, stojíc na výší evropské kultury své doby Slavjanofilstvo svým způsobem přepracovalo západní ideové proudy. Ovšem měl na ně ve- liký vliv Hegel a Schelling, ale bylo by chy- bou slavjanofilstvo vykládat jen jako učen Hegelovo nebo Schellingovo; slavjanofilstvo jest jich překonáním. Od abstraktníh idealismu Heglova přešli slavjanofili k idea- lismu konkretnímu, v tom jest jich veliká f- losofická zásluha, která zvláště v oboru noe- tiky dnes bude ceněna. Chomjakov vytkl teh- dejšímu a jmenovitě Hegelovskému filosofi- ckému systému, že pramen poznání jsoucna vidí jen v činnosti rozumové a ne ve vší plno- sti sil duševních, že nedostatečně cení vý- znam vůle pro akt poznání. Rozum postihuje toliko zákony poznávaného, ale živá skuteč- nost přijímá se jen plností sil duševních, ne- jen v myšlení, nýbrž i v dění. Tímto prag- matickým nazíráním, dnes zásluhou Bergso- novou a Jamesovou tak moderním, předešla slavianofilská filosofie západní mysl o půl sto letí.
Hegel Schelling Hegelův Schellingův Heglův Chomjakov Jamesův
16 article
Učení Chomjakova o národě a národním poslání nelze nazvat mesianistickým v plném slova smyslu, jako jím bylo učení polských myslitelů. Chomjakov příliš Inul ke svému národu, než aby mu nepřikládal vynikajíc úlohy v lidstvu, věřil též ve svatou Rus, kte rou považoval za zvláště schopnou přijatí uni versálné zásady učení Kristova. Rusko, Vý chod a Západ — to bylo světové thema, kter si postavil Chomjakov a které se pokusil ře- šit pomocí hlubokého, pronikavého rozumu obsáhlé znalosti evropské vědy. Jeho odpo- věď zněla, že v Rusku je možná veliká a své- rázná kultura, ale jen kultura nábožensko-syn- thetická, nikoli analyticko-diferencovaná, ja- ko jest západní civilisace. Synthetický, kon- krétný duch, na který tak jasně ukázal Chom- jakov, jest duch ruské literatury a filosofie je to hledání pravdy a spravedlnosti, kterým ruský národ vynutil si uznání v Evropě. že Chomjakov první tuto zásadu vyslovil a odů- vodnil, v tom je trvalá jeho zásluha. Bohdan Pavlů.
Chomjakov Kristův Pavel Rus Rusko Evropa
17 title
Výtvarné umění.
18 article Jubilejní výstava Umělecké Besedy.
Jubilejní výstava Umělecké Besedy. .* Umělecká Beseda žije svůj svátečný rok v jubilejní náladé, na slavnostních shro- mážděních, v oslavných článcích časopise- ckých a nyní také ve zvláštní výstavě umě- lecké. Výtvarný odbor chce v ní mnoho ukázati. Svoji minulost i přítomnost; celou svoji historií a také svoje naděje; vykonanou práci združení vedle umělecké potence dila jeho jednotlivců. Za půl uplynulého sto- letí dalo by to velmi mnoho jak jakostí tak i počtem, byť by byl užší programový rá- mec jakýkoli. Ze všech bodů svého programu řeší výstava úplně jen onen, jímž dokumen- tuje společnou práci výtvarného odborua Umělecké Besedy. Obsahujeť úplnou serii výročních premií, řadu litografií, fotogravur, barvotisků, odlitků, ražených plaket, leptů i knih a jména a kvality umělců v ních za- stoupených, volba a časový pořad techník reprodukčních, poměr zámyslů a vůle k vý- sledkům, to vše skýtá podívání pohnuté i poučné a za mnohým kusem skrývá se malé drama spolkové, plné hořkosti a vášní- vosti, jež jsou dávno odbyty a zapomenuty. V celku však vyvolávají tyto premie pocit vdéčnosti, poněvadž na tisíce a tisíce míst donášely odlesk a pojem výtvarného umění roznášely zprávy o uměleckých činech a ná- zorné poučení o uměleckých hodnotách.
19 article
Vedle premii dlouhá řada pamětných desk ve fotografiích. Bylo by dobře bývalo posta- viti sem plastiky Myslbekovy a Mauderovy v odlitcích, aby pozornost, která příliš ne- pozorně denně chodí kolem vlysu Purky- ňova, poprsí Palackého, desky Čermákovy mohla se zde z blízka poučiti o jakostných momentech, jež jí dosud vysoko na domo- vých průčelích unikají. Beze vší nadsázky může výtvarný odbor Umělecké Besedy tvrdit o sobě, že témě veškerá generace českých umělců, rozpro- straněná v posledních čtyřech desítkách mi- nulého věku, prošta jeho členstvím. Jenom nejmladší nedali zanést svoje jména do knih spolkových. Reteospektivná čásť Jubilejní výstavy, kdyby byla mohla splniti, co zamý.
Myslbekův Mauderův Palacký Čermákův
20 article
šlela, byla by tudíž dala obraz uměleckého ruchu a vývoje vší umělecké obce té doby a rozvinula by před námi pohled do široka, do daleka a také do hloubky po dějinném už víření v českém umění. Dokud se jednalo o výstavě u zeleného stolu a rojily nápady a náhledy, ano i evoluční theorie, vyrůstal obraz budouci výstavy ovšem v idealné úpl- nosti a dokonalosti. Také jej spjalí v pěknou formuli sobrazu dramatické gradace českého živola, projeveného v uméní výtvarném«a snad v tomto dramatu byly už předem toz- děleny úlohy, rozvrženy peripetie, stanoveny kulmínace a katastrofy, jako je dnes modou všechno umělecké dění jednotlivců, skupin a pokolení vpravovat do sehemat dramového rozvinu a pádu, podobně jako rozsévati »klady« a »negace«, výrazy, jež nyní nabra- zují starší mody a přežilosti v estetické nebo krasoduché terminologii. Než mezi hi- storickou a evoluční theorií a výstavní tech- nikou a možností leží vždycky hotová pro- past, kterou se podaří překlenouti schůd- nými mosty jenom neobyčejným energiím moralným a praktickým. Při otevření vý- stavy bývají pořadatelé zaraženější a jistě skromnější nežli ti, jimž se hotové dílo po- dává. Zde místo přehledu a bohatého obrazu pouhé »torso«, místo plnosti, množství zejí- cích mezer. . Vis. major okolností vždycky hravé překonává i nejvyšší temperaturu na- dšení, zámyslů a theorií. Než umělecké retrospektivy vešlyv modu a množí se. Na štěstí. Mají zvláštní sílu poučovací a provádějí občas náležitou revisi. Připomínají zapomenuté a třídí ne- urovnané nebo nepřehledné. Připadá jim z úkol obnovené provedení historických pro- cesů a přiváději k uvědomění si nového měnícího se poměru přitomnosti k minulo- sti. V umění totiž minulost trvá: v umění silná minulost žije stále a nikdy neumírá.
21 article
Nový velký čin umělecký předstihuje mnohé předchozí, ale ubít a zničit, nadobro ze svět a působnosti vyhladit, co bylo vykonáno, nezdaří se mu nikdy. I pohled do minulost v Jubilejní výstavě Umělecké Besedy, jak- koli skrovný, neurovnaný a neúplný, přijí- máme rádi, přes všechny kritické námitky jichž nemožno smlčeti, přes to, že množstvi dusí a přehlušuje několik významností, pře to, že tu klopýtáme o historické chybya kritické omyly atd. Scháziť tu mnohý člen spolku pozoruhodného významu a velké plat- nosti osobní a jsou tu jiní (Kosárek, Piepen- hagen), kteří zemřeli, nežli se Beseda naro- dila; jsou tu jména znamenité výraznosti, zastoupená očividnými nepatrnostmi, ano odpadky. Čeho však nelze prominouti je umístění a rozvěšení kreseb a maleb zhusta nepřípustné a trestuhodné ve špatném světle a na nedostupných místech. Rozpjetí je však značné. Sahá od Helli- chova »Cimabue«, jejž si přívezl jako ovoce své italské cesty, až po první duchaplnosti Maroldovy a svitivé malebnosti Uprkovy Vlastně však počiná přehled prvním před- sedou odboru Josefem Mánesem, výběrem dosti hojným, třeba že známým, někde také apokryfním, jako není ve výstavě u starších umělců o apokryfy nouze. Noblesu Máne- sovy dekorace vykládá znovu prapor mni- chovského »Lumíra«, barvitou křepost akva- relové náčrty Počasí, malebnou sytost techniku štětce krásný ovál »Pod chalupoue a k tomu přístupují nové objevy podobizen pána a paní (maj. p. F. Vejdělek), docela plnokrevné doklady jeho portretního umění životností prochvělého, byť by i stíny na prsou dámy ležely poněkud studeně a těžce.
Kosárek loupen Cimabue Maroldův Uprkův Mánes Lumír F Vejdělek Helli
22 article
Od Quida Mánesa má Umělecká Beseda v vlastnictví »Studenta«, kus malebné intimity a jemné svědomitosti, světlem zářivý a barvách plně souzvučný. Po souborné vý- stavé K. Purkyně, kterou před lety Uměle- cká Beseda uspořádala, nebylo možno při- činiti jaký nový rys této temperamentní poutavé, ale velmi nevyrovnané umělecké fysiognomii. Než »Zátiši s pávem« sedm- advacetiletého štětce skýtá vždy plný poží- tek svými vysokými kvalitami robustního smyslu malebného, barevného i hotovou energií tahu, podobně jako poprsí mladé dámy v karmarinovém šatě, známé z výstavy »Manesa«, svou staromisterskou harmonií tonovostí. Purkyně prošel učebnou Coutu- reovou a má na výstavě své spolužáky Vikt. Barvitia (studijní hlavy portretní). K Javůrka, kterému toto učení ničeho nepři- neslo, Jana Brandeise — podobízna P. C. z r. 1871 — a Sob. H. Pinkasa. Tento tvoří. vedle Mánesa, druhý střed retrospektivya výtvarný odbor tímto souborem čtrnácti prací postavil uměleckou potenci svého tem- peramentního a horlivého činovníka do plného světla. V Jubilejní výstavě Krasoumné jed- noty jsme ji mohli poprve uhodnouti; zde je šíře doložena. Neimponuje rozlohou. ale pře- kvapuje intensitou a vášnívou hloubkou.
Mánes K Purkyně Zátiša Manesa Purkyně Barvitius Javůrek Brandeis P C H Pinkasa
23 article
Podobizny a studie zde vystavené mají velmi hutnou a při tom velmi horkou krev realisty, který se vyjadřuje těžkým, ale velmi sonorním tonem, zejména, kde se cítí vol- ným a nezávazným vůči objektu a zevnímu světu. Proto stojí tu mnohem výše nežli ve velkém obraze »Starce se smrtí«, kde žá- dostivost větší urovnanosti a vyrovnanosti brzdila mu temperament ruky víc nežli bylo ku prospěchu díla. Malý obrázek »Koní na pustě« ukazuje obecně neznámou stránku F. Zvěřiny, který jen jako markantní kreslíř utkvěl nám v pa- měti. V mládí svém maloval tak, že je co litovati, že přiliš brzo zavřel krabíci s bar- vami nadobro, jako nelze potlačiti povzdech nad tím, že S. H. Pinkas umlčel svůj silný talent v učitelství na dívčí škole. »Podloud- nici« Č. Melky svým svěžím, nyní trochu zašlým tonem oživají znovu ochablou pamět nedávno zesnulého, který se nám na celá desetilelí ztratil z obzoru. Jaroslav Čermák, kdysí chlouba Umělecké Besedy, jenom v ne- dokončeném obraze »Dalinatské svatby napovídá, co ušlechtilé živosti, aristokratické noblesy a malebného temperamentu v něm bylo. Rozvrh dává základ snad k nejbarvi- tějšímu obrazu Čermákovu: ten však z něho nevyrostl.
F Zvěřina S H Pinkas Melek Čermák Čermákův
24 article
Docela neobyčejná, přímo nepochopi- telná jest »vlastní podobizna« Ant. Wald- hausera. Její vysoká dokonalost ve formě technice, její krásná hebkost štětce a tahu. její pevná a prochvělá modelace a jemnost tonu překvapují vedle hledavé faktury jeho drobných krajinek. P. Maíxner, V. Brožík ani Chittussí a K. Svoboda na výstavě ne- ukazují pravou svoji tvář. Za to cyklus »Lí- pany« a ještě starší list z oyklu »Písen Fel. Jeneweina odhalují jeho začátky, první výhonky jeho vášnivé pathetiky, kterou po- zději sepjal do formy tuze zdisciplinované do stylové monumentality, jejíž zárodky zde napovídá. Jsou zde i zapomenuti, a to ne vždly právem, jako Ant. Gareis ml. (ne staršíí nebo E. Zillich, ač co vystaveno, nestač ještě k jejich úplné rehabilitaci, a řada star- ších krajinářů, jako Al. Bubák, H. Ullik B. Havránek, B. Wachsmann. Jan Kautský ovšem i Jul. Mařák a jiní, mezi nimiž Boh Kroupa a Fr. Chalupa nabizejí o svém umění určitější a faké lepší mínění, nežli koluje v oběhu. Ovšem: retrospektiva umění bývalých a zesnulých členů výtvarného odboru Umě- lecké Besedy mohla by rozvinouti zcela jiný obraz, kdyby bylo v lidské možnosti vyše- třiti a vystaviti od každého umělce jeho nejlepší a nejdržnější dílo Jediné, v němž se však zrcadli celá umělecká tvářnost jeho původce. Té možnosti arci nestává. Karel B. Mádl.
Antonín P Maíxner V Brožík Chittussit K Svoboda Jenewein E Zillich Havránek Wachsmann Kautská Jula Mařák Kroupa Mádl Wald Francie Písen Fel Ullik B Uma
25 article
Německý sjezd profesorský. Vždy za několik let sjiždějí se profesoř. němečtí z celého mocnářství našeho do Vídně aby se tam zúčastnili tak zvaného „německo- rakouského dne středoškolního“. Jest to ja- kási olympská slavnost jejich. Tam každý může projeviti své tužby a stesky, přivésti názory své u všeobecnou známost. Ovšem vytčena jest každému řečníku jen krátká do- ba. Sjezdu tomu nejvyšší hodnostové školští dodávají svou přítomností lesku. Ministerstvo pak dává profesorům všech zemí dovolenou, aby mohli na sjezd sí zajeti. Také letos v týdnu velikonočním konán takový sjezd. Předcházel mu uvítací večírek pak byl slavnostní „komers“, slavnostní při- jetí na radnici, výlet do Kreutzensteinu atd. vždy za přítomnosti zástupců ministerstva zemských inspektorů školních, zástupců mí- stodržitelství dolnorakouského, říšských po- slanců, universitních profesorů a j. hostí. Ty- to „body programu“ uvádíme jen pro úplnost Nám tu jde o to, obeznámiti čtenářstvo s ob- sahem vlastního jednání, pokud jest zajímavou věcí je poznati. Při zahájení sjezdu, k němuž se dosta- vilo i několik českých a haličských profesorů
Vídeň
26 article
jako hostů, pronesl jmenem ministrovým dv rada dr. Huemer několik důležitých myšle- nek. Poukázal na to, že počet gymnasií a reá- lek veřejných vzrostl v Rakousku na 490 a žáků i žákyň na nich že studuje 158.000, pří- bytek žactva za posledních desel let pak že činí 40.000. K tomu připojil politování, že fento rozvoj není výrazem osvětných potřeb obyvatelstva, nýbrž nezdravým návalem k akademickým povoláním na újmu stavů vý- robních. Způsobilosti učitelské nabývá za posledních let ročně asi 800 kandidátů, ale těch, kterým se podaří dosíci služebního mi- sta, jest jen 300. I vyzval přítomné, aby pra- covali o změně názorů v obecenstvu, nebot práce učitelova byla tímto návalem žáků ke studiím značně ztížena. „Přeplněné třídy jsou křížem naší doby. První řečník, prof. Mauler z Vídně, měl referát o nejpalčivější otázce, která myslemi profesorstva hýbe, o pragmatice uči- telské. Vylíčil její vývoj a ocenil zvláště výhody, které přináší suplentskému stavu.
doktor Huemer profesor Mauler Rakousko Vídeň
27 article
Zač bojováno přes 40 let, má se uskutečniti: definitiva suplentů. Zprvu suplentům nepočí- tána leta do zkoušky ani do pense. Dnes ma se učiniti první krok ku připočítání i let před zkouškou. Také pevný plat jednotný má býti znovuzaveden. Ovšem pragmatika nespl- ňuje všechny požadavky, které se pro suplen- ty a od nich kladou. Proto řečník žádá zapo- čítání všech let, strávených ve službě škol- ské, do pětiletých přídavků a do pense, ale také zvýšení prvních dvou kvinkvenálek Oceňuje to, že profesorům má se zvýšiti již třetí kvinkvenálka na 900 K a vůbec postup pro- fesorů do VI. hodn. třídy, která posud byla otevřena jen ředitelům a zemským inspekto- rům. Říšský poslanec, ředitel ženského pae- dagogia Kemetter, který jest referentemo učitelské pragmatice ve sněmovně a zároven hlavním předbojníkem stavu profesorského, ve své řeči vysvětlil zápas, který mu bylo vé- sti s fínančním ministerstvem a vládou vů- bec. Tato nechtěla vlastně upraviti hmotné poměry, nýbrž jenom opraviti služební pomě- ry stavu profesorského. Tím se vysvětluje. že nesplníla požadavků mnohokrát už jí před- ložených. Posl. Kemetter už byl na tom slo- žiti úkol referentský, avšak úvaha, že by od- voláním pragmatiky učitelské její ustanovení nejvíce potíraná se neodstraníla (neboť profe- soři jakožto státní úřadníci byli by subsumo- váni do pragmatiky úřadnické), ale to dobré co přináší stavu a zvláště suplentům, by se zmařilo na dobu nedohlednou, přiměla jeh k tomu, že setrval v boji. Praví-li vláda, že neupravuje pragmatikou hmotné poměry sta- vu, bere ji za slovo a očekává, že po přijetí pragmatiky deide také na úpravu poměrů hmotných. Ře. poslance Kemettra přijata byla s obecnou sochvalou všech přítomných a vzdány mu jimi také zvláštní díky.
Posl Kemettra
28 article
V druhé schůzí plenární přednášel řed. gymnasia v Ústí n. L. Hergel o thematě: Od- cizuje-li střední škola své žáky světu. Popřel to naprosto. Střední škola byla vždy školou výchovnou, ale nesmí to vystrkovati okatě. I útlý květ patriotismu daři se nejlěpe v útaji. Ale život a společnost za- tahují žáky do svých vírů více, nežli jest pro- spěšno. Také sportu se holduje spíše tuze mnoho nežli tuze málo. Morálka školní stojt výše nežli morálka života naší doby. Učili žáka ve škole všemu možnému, každý myslící uěitel musí potírati. Nejdeť ve škole o to, aby se co nejvíc učiva probralo, ale o to, aby se strávilo, nejde o to, aby učitel jen učil, nýbrž aby naučil; jinak se vychovají duševní diabetikové. Střední škola musí býti přípravou pro vysoké školy. Tyto beztoho si stěžují, že na ně přicházejí abiturienti čím dál chatrněji připravení, s nejskrovnějšími vědomostmi odbornými. Vylučovati součin- nost rodičů a domu oteckého z výchovy škol- ní, s tím nemůže žádný učitel se shodovati Žáci se odcizují světu jen tím, že málo se při- pravují odborně pro studium vysokoškolské Ale žáci by měli zůstati odcizení světu v tom směru, že nesmějí v něm utonouti, jím se za- bývati tolik, až tím se odcizují škole a učení Ostatně kdo se nedovede odvrátiti od světa nikdy nevykoná ve světě nic velkého. Vrcholu dosáhlo jednání řečí známého vůdce oposíce profesorské a neúmorného bo- jovníka za práva a dobro stavu profesorské- ho, brněnského profesor a Karla Men- dla, který jest nyní předsedou spolku ně- meckých profesorů v sudetských zemích. Vy- ložil líc a rub práce učitelovy, nezamlčel žád- ných bolestí vnitřních, jimiž trpí učitelé,a ztlumočil na konec požadavky profesorského stavu, jak už byly na těchto sjezdech i na sjezdech říšského svazu několikrát proneseny.
L Hergel Žák Karel Mena Ústí říšský svaz spolek on
29 article
Počal mládeží. Ta nevidí dnes v učitel oteckého přítele, nýbrž člověka, kterýji připravuje o volný čas. Přináší si již mnohd z domu nevážnost a odpor k učiteli. Úřadům školním řečník vytýkal, že ne- chrání dosti učitelské autority a podlamuji práci učitelovu. Uvádí pak příklady, kde žáci se dopustili činů přímo kriminálních, ale úřa- dy školní zrušily nebo snížily výměry trestu. Přímo klasické bylo rozhodnutí, že žák, který mezi spolužáky rozšiřoval nemravné básní- čky a proto byl sborem profesorským vylou- čen ze školy, aby nekazil soudruhů svých. musí býti ve škole ponechán dále, neboť jed- náním onoho žáka prý jest vinen „duch času“ Dále si prof. Mendl stěžoval do školní správy, že přilišně podporuje tělesný výcvík, takže škola pomalu se stane tělocvičnou s vě- deckým nátěrem, jakož í že favorisuje práv- níky na ujmu profesorů. Bylo provázeno po- tleskem, když uvedl, jak při obsazování mi- sta odborného přednosty v ministeriu vy- učování pominut byl nejstarší dvorní rada ta- mější (dr. Huemer), jen proto že jest ze stavu učitelského, a že místo bylo uděleno mladi- čkému pánovi ze stavu právnického. To na- zval urážkou celého stavu učitelského a sklt- dil za to opět bouřlivý souhlas. O pragmatice učitelské pravil, že nesplnila očekávání do ní kladených. Vy- týká jí zejména, že zkušební rok se nezapoci-
profesor Mendl Huemer
30 title
Školství.