1
masthead
13. července 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 190.
6
article
OBSAH-
Miloš Marten: Renaissanční profil
Školstvi: F. V. Moravec: Anketa o dílenské
výchově.
Lékařství: Cís. rada dr. Em. Semerád: O vý-
znamu čístoty těla a šatstva u školní mládeže
a člověka vůbec.
Ženské hnutí: O. S.: Ochrana mateřství.
Literatura.
Bibliografie.
Marten
F V Moravec
doktor
em
Cís
O . S
7
article
Renaissanční profil.
Renaissanční profil.
(K výročí Giovanniho Boccaccia.)
V perspektivě šesti století, která nás
vzdalují od jeho narození, nelze jinak zcela
porozuměti Boccacciovi, než když se pojme
jako duch přechodu, jeden z těch, kteří
vyrůstají na hranici dvou dob a v nichž dva
myšlenkové světy se křižují, aniž splynou.
Více, nežli jiná kulturní období, je renais-
sance bohata okamžiky nerozhodnosti, usín-
vání z minulosti, ještě nevyžité, v budoucnost.
jejíž duchovní stav teprve se tvoří a připra-
vuje. Zvířila příliš hluboce vnitřní život něko-
lika století, uvolnila příliš mnoho různorodých
živlů myšlenkových a citových, jež se vy-
rovnávaly, soustřeďovaly, vybíjely vždy znovu
a vždy jinak. A velké chvíle vývoje, který
vedl od prvních zásvitů nového cítění v go-
tice k synthesi středověkého ducha v „Bož-
ské Komedii“ a od učeneckého dilettantismu
humanistů k vítěznému pathosu protireforma-
ce, byly rozděleny vlnami napětí, kdy vůdči
ideje renaissančního člověka procházely kri-
semi nejistoty a hledání.
Z nich bylo století Boccacciovo. Jeho ži-
vot obsáhá dráhu trecenta, sestupující o
Dantea k humanismu, znamenající přerod my-
stického ideálu středověkého v ideál intelek-
tualistický, odvozený z antiky.
Boccaccio
Boccacciův
Bož
8
article
Víme dnes, že humanistický návrat k an-
tice, který ostatně byl jen složkou, ne pod-
statou renaissance, nebyl zjev tak naprosto
kladný, jak dlouho se myslilo. Vlastní rina-
scimento vytrysklo spontanně ze středo-
věku, z mladé síly národů, konečně dozrav-
ších pro vyšší a bohatší život, roznícených
jeho možnostmi, opojených jeho svůdnými hla-
sy. Rinascimento, toť sv. František z Assissi
a Abelard, gotický stavitel a Giotto, Dante
konečně, velký, všecko obsahající a všecko
v sebe pojímající duch, zpívající svědomí své
doby a její mystické tesknoty. Teprve když
se vybila tato sladká bouře probuzení, ve
chvíli jakési únavy, jakéhosi ztišení, jež po ní
následovaly, objevuje se nový činítel renais-
sanční kultury: humanista, učenec, který ne-
tvoří, nýbrž sprostředkuje mezi svou doboua
odumřelým světem, kterému ji podřaďuje. An-
tika se stává snem, utkvělou myšlenkou, jed-
ním z těch ideálů (v úpadkovém smyslu slova),
v něž slabí lidé a slabé doby promitají, čeho
nedovedou seskutečniti. A tím i živlem zá-
porným, seslabujícím, jak se jeví v literatuře
quattrocenta a také již v humanistických prou-
dech trecenta.
František
Abelard
Giotto
Dante
Assissi
9
article
Přechodní doby tvoří dva typické char-
aktery: inteligence, jednostranně vyvinuté.
buď zarytě utkvívající v minulosti nebo pře-
kotně vypiaté v budoucnost — a duchy chao-
tické, podléhající střídavě nebo současně pro
tivným silám, které zápasí o převahu v nich
samých stejně, jako v době, které patří.
Tak stojí vedle sebe ve XIV. století P-
trarca a Boccaccio.
Petrarca celou osobností směřuje do
quattrocenta. Není předchůdcem humanistů —
humanismus je v něm již všecek s oběma pod
statnými složkami své mentality, výlučným
kultem minulosti, klassického starověku, je-
muž neobětoval jen řeči, ale sám dobový
časový kořen své individuality, a literárností
odmítavým abstraktním poměrem k životu,
jenž ho nevzněcoval ani nedojímal, jemuž se
uzavřel jako nepříteli a nebezpečí. Nestačí
říci, že miloval antiku: byl jí oslněn, podlehl
jí, zanikl v ní měrou, že jej „urážel pouhý po-
hled na soudobé lidi co „pamět, skvělé skut-
ky a slavná jména starých jej jímaly „neuvě-
řitelnou a nesmírnou radostí“. Ale byla to
vskutku jen přítomnost, již odmítal, nebyl to
živol sám a jeho vření a svůdné, pobuřující
hlasy, jimiž mluví k srdci básníků? Vyznal,
že „více se těší stykem s mrtvými, nežli s ži-
vými“ ale nevzepřel se také dohadu Giovan-
niho Colonny, že „v jeho nitru není Laura
ničím, než poesií, k níž usiloval“ — abstrakcí.
allegorií? A v jeho listech jsou místa, která
Vydychuji smutek tohoto marného, záporného
vztahu k životu, této samoty ne člověka, ale
ducha, jenž života neuměl přijmouti ...
Boccaccio
Petrarca
Laura
10
article
Jinak Boccaccio. Také jeho strhl prou
klassicismu a strhl jej přímým vlivem Petrar-
covým, ač sám lačný, dobrodružný duch, jímž
byl nadán, jistě jej podněcoval, aby se napil
také z tohote pramene poznání. Jeho latin-
ská díla, takové „De genealogia Deorum“ nebo
„De montium, sylvarum, lacuum, fluvium, sta-
gnorum et marium nominibus“, neliší se od
průměrné produkce humanistické; sotva že
naleznete jeho neklidnou, romaneskní obraz-
nost v dějepisném suchopáru knih „De clarie
mulieribus“ a „De casibus virorum et foemi-
narum illustrium“. Ale Boccaccio nepodlehl
zcela humanismu. Právě jeho vrozený neklid,
jeho vnitřní dobrodružnost byly příčinou, že
v něm vedle učenecké kultury Petrarcovy a
proti této kultuře působily živly původního
cítění renaissančního. Řeknu ještě, jak byl
přiveden ve styk s nejryzejšími lyrickými pro-
jevy rinascimenta a jak se jimi inspíroval
k nejživotnější části svého díla. Vývojové nej-
zajímavějším rysem zjevu Boccacciova je však
vášeň, jíž souvisí s bezprostřední minulostí.
se středověkem: kult Dantea.
Boccaccio
jít montium
Boccacciův
11
article
Není náhodou, že Boccaccio prožil jednu
z oněch náboženských krisí, tak příznačných
pro renaissančního ducha na příklad v přípa-
du Picy della Mirandola a Sandra Botticel-
liho. Pod antickou maskou nepřestal v dušt
renaissančního člověka tryskati mocný zdro
prvotního mysticismu středověkého. Sklonil-l
se před jasnými božstvy Olympu, tož neustal
hledati smíru mezi nimi a trpícím Bohem kře-
sťanským. A čas od času, v srdci zvlášť jem-
ném a vroucím, ptal se úzkostně, nezašel-li
příliš daleko... V záchvatu takového stesku
zničil plavý Pico své milostné verše, jež by
byly snad sepsaly jméno platonikovo žhavým
písmem v dějiny vlašské lyriky.
A stejně, o století dříve, odvrátil se Bo-
caccio od svého života i díla v horečce po-
kání na slovo mnicha Pietra. Petrarca zasáhl
tehdy v život Boccacciův a vytrhl jej z nábo-
ženské krise — Petrarca, to jest: humanismus
se svým odporem, proti vášnivé opravdovosti
a mystické hloubce středověku, Petrarca, je-
muž snad tak se nejednalo o sladkého a lehko-
vážného poetu „Fiammety“, jako o autor
trudných latinských „Eklog“. A snad by byl
humanismus Boccaccia vyčerpal, jako pozděj
Pica della Mirandola, kdyby v nitru trecenti-
stově nebyl tak živý ještě gotik, sílený tradic
Danteovy poesie a jehož život sám, násilny
a dobrý, v něm osvobodil.
Boccaccio
Botticel
Pietr
Petrarca
Boccacciův
Danteův
Olymp
Pic della Mirandola
Pica della Mirandola
12
article
Literární dějiny vypravují, jakým rytíř-
ským činem byla Boccacciova „Vita di Dante“
i že věnoval konec života výkladu „Božské
Komodie“. Dante nebyl mu však pouhým li-
terárním sujetem. Byl téměř jeho osudností,
něčím, k čemu usiloval, o co se roztřištilv
těžkopádně imitaci „Komedie“, nazvané
„Amorosa vísione“, čemu podlehl i v nejosob-
nějším díle, dav románu Fiammetinu formu
„Nového života“. A přece nehledal jen laci-
ného vzoru. Jeho kommentáře dokazují, že
vskutku v sobě cítii něco z vnitřního světa
Danteova. Stačí čísti motiv jeho výkladů:
„Řeknu dokonce, že theologie není nic jiného.
než poesie Boha“ nebo „Nejen že poesie jest
theologií, ale i theologie jest poesií“ — these
ryze středověká, danteskní, jako patří dan-
tesknímu kruhu představ na příklad sedm pa-
nen, symbolisujících sedm ctností, žebř k Bohu
v prose „Ameto“. Lze říci, že Dante tanul
Boccacciovi na mysli vždy, když se snažil
dílo velkého poetického nebo filosofického
rozpětí.
Boccacciův
Dante
Fiammetin
Danteův
bůh
13
article
Ale ovšem: čas takých děl přešel, a duch
jenž stvořil „Božskou Komedii“, nesestupo-
val na spisovatele století Boccacciova
„L'amerosa Fiametta“ není „Vita nova“, jako
nebyla Beatricí nemanželská dcera neapol-
ského krále, kterou Boccaccio potkal v ko-
stele San Lorenzo. A přece byla i ona zasvě-
cením — v rižší oblasti života i sna sice, ale
v oblasti předurčené Boccacciově bytosti
Jistě, jeho telent měl zapotřebí středověku
aby vyrostl — ne však visionářského středo-
věku Danteova, nýbrž prostého, drsného svět-
ského středověku, jejž mu dcera Karla z An-
jou zjevila ve francouzských fabliauv
Bentrice, ukazující k nebi — Fiammetta, svá-
dějící s perfidním úsměvem k zemi: je třeb
tohoto kontrastu, aby byl úplný obraz „před-
renaissance“, jíž patří povídkář „Dekame-
ronu“ jako básník „Božské Komedie“. Ale
snad více, než vlivu neapolské princezny byl
Boccaccio poslušen hlubšího podnětu; jistě
bylo něco v krvi syna florentského kupce
vášnivé Pařížanky, co probudilo nejoriginál-
nější živly jeho obraznosti při četbě veršových
romanet starofrancouzských, smavých jako
„Du vair Palefroi“, rozcitlivělých jako „L
Chastelaine de Saint Gille“, bodavých jak
„Amberée“.
Boccacciův
L ameroso
Fiamett
Beatrice
Boccaccio
Karel
Fiammetta
Gill
San Lorenzo
L Chastelaine
14
article
Motivy francouzských fabliaux, roz-
manitě zkombinované fantasií dobrodružného
Vlacha, obohacené velkým talentem pozoro-
vatelským, rozvinuté skutečným umělcem vy-
pravování: to, v rámci renaissanční „galantní
slavnosti“, v stilu lichotném, hudebném, plném
kouzla, jest „Dekameron“. Připomíná to
hemžení polo fantastických, polo realistických
postav, jak o dvě století později je maloval
Carpaccio, má to intensitu a naivnost bezpro-
středního postřehu, je v tom střídavě smích,
soucit, vášeň, snivost, je to pohádka a je to
skutečnost — ale hlavně podivuhodná pravdi-
vost, ohromná životnost zření i cítění: imagi-
nace, která hltá život okolo sebe a zjednodu-
šuje jeho obrysy v obrazy zároveň typické
i jedinečně.
Boccaccio-humanista patří historii jako
vývojový zjev, zajímavý tím, jak plně, životně
a typicky procítil problém své doby. Ale li-
teratuře dal nejvice dobrodružný, frivolní po-
vídkář, v němž promluvil hlas prvotného,
prostného genia jeho rasy: není v tom para-
dox, jeden z poučných paradoxů lyrického
ducha, svévolného, jako sám život?
Miloš Marten.
Vlach
Boccaccio
Marten
16
article
Anketa o dílenské výchově.
Anketa o dílenské výchově.
V těch dnech, kdy zájem veřejnosti za-
braly politické sensačnosti, konána byla ve
staroslavné zasedací síni Staroměstské radní-
ce školská anketa, jež zasluhuje po-
všimnutí. Jednalo se o velmi důležitém oprav-
ném problému pokračovacího škol-
ství živnostenského, t. j. o vzdě
lání dilenské m.
Otázka není u nás novou. Co v tomto
oborü mnichovští oprávci literárně označuji
jako svůj nový školský objev a čemu mohli
dáti, jsouce v příznivějších poměrech hmot-
ných i právních, reelní útvar tamějšími účelně
vypravenými budovami pro odborné školy po-
kračovací, to i u nás bylo pociťováno a uzná-
váno, ale přes všechny krásné snahy musilo
se u nás utkvěti na počátečných nábězích,
ježto z neupravenosti legislativní nedostává
se nám onoho finančního základu, bez něhož
sebe krásnější myšlenky zůstávají šedými
theoriemi ...
Také u nás se chápe, že pokračovací ško-
la nemůže ustávati jen na povšechném vzdě-
lávání, ale že je nezbytno, aby odborná vý-
chova, udílená v mistrově dílně, byla doplněna
odbornou prací školy. I my uvědo-
mili si veliký význam odborně technické vý-
chovy, potřebu cvičebných dílen. Ale
naše politické i hospodářské poměry vyvinuly
se tak nepříznivě, že i v tomto oboru kultur-
ním, pro povznesení živnostnictva velmi dů-
ležitém, stále ještě je „od chtění ke skutkům
cesta daleká“. Nicméně přes tuto nepřízeň
doby, kdy z nedostatku pevného právního
podkladu celá organisace tohoto důležitého
odvětví školského založena je vlastně skoro
výhradně jen na vratkém základě správníc
17
article
opatření a dobrovolných hmotných příspěvků,
neochabují u nás snahy opravne a
hledají se cesty k nápravě.
Takovým článkem obtížné reformní prá-
ce je svrchu řečená anketa, jíž účastnilo se
za předsednictví dvor. rady Ed. Černého
množství odborníků školských i živnosten-
ských. Neřešila otázku pokračovacího školství
živnostenského v celém rozsahu, ale vytkla
si omezený sice, ale důležitý úkol: upraviti
dílenskou výchovu učňů v rámei
přítomných poměrů Velké Prahy
Zpravodaj ankety cís. rada, náměstek
Jos. Schrötter zcela věcně a správně za-
ložil svoji zprávu ve směru, který vytčen je
konkretními poměry a skutečnou dosažitel-
ností. Dokonalé odborné vzdělání, pravil, pa-
tří k nejpřednějším prostředkům, jimiž lze
podporovati snahy upadajícího stavu živno-
stenského po hospodářském zvelebení. V tom
směru je důležitost pokračovacího školství
všude patrna, ale nutno si jen uvědomiti.
zdali dosavadní způsob vyučování stačí nyněj-
ším zvýšeným požadavkům dobovým, aby živ-
nostnictvo mohlo s úspěchem čeliti veliké
soutěži tovární a především zahraniční. S pro-
dukty továrními lze soutěžiti toliko jemnějším
provedením, tedy ruční prací, jak zřejmo n
příklad v oděvnictví. Při tovární výrobě ome-
zuje se činnost zpravidla jen na část vý-
roby. Odborné vzdělání stává se tak jedno-
stranným a nutno doplňovati je v částech.
jichž tovární výroba pomíjí. Uvážiti dále tře-
va, že mnohdy učeň ani v dílně se nedostane
k výrobě a to buď pro nákladnost, buď pro
dělbu práce.
Ed
Praha
18
article
Je tedy zjevno, že vedle pokračovacího
vzdělání všeobecného, tedy naukového, lite-
rázního, aesthetického i občanského je nevy-
hnutelně potřebno opatřiti uční vzdělání od-
borné a dílenské. Ale jest obtížno a ne-
snadno tomuto požadavku plně vyhověti; ne-
boť zaříditi školní dílny všude, ve všech od-
větvích a získati potřebných místností i ná-
strojů, toť úkol, vyžadující mnoho finančních
prostředků. Pražský výbor školní získal sice
pro některé školy postupně nástroje a v díl-
nách Technologického musea nalezly některé
dílny útulku, ale tím učiněn jen počátek. V ře-
šení otázky dílenské nutno jíti dále ve směru
loňské ankety, jež prohlásila, že je potřebno,
aby tam, kde je dostatečný počet žactva, po-
kračovací školy byly zodborněny a tam,
kde žactva není dostatek nebo kde zařízení
dílenské vyžaduje velikých nákladů, aby or-
ganisována byla jedna společná škola, na jejíž
vypravení a vydržování přispívati by měla
města Velké Prahy poměrně podle počtu
svých žáků.
Města ku Praze přilehlá neprojevila do-
sud ochoty poskytnouti žádaných příspěvků,
ale také se nevyslovila hned zamítavě. Je
zřejmo, že bez pomoci interesovaných měst
nemohlo by dílenské vzdělání organisováno
býti pro celou oblast Velké Prahy, ale musilo
by se omeziti jen na Prahu vnitřní. Docházít
již nyní z předměstských obcí do pražských
pokračovacích škol 1064 žákův a to z Karlína
120, Smíchova 208, Vršovic 52, Nuslí 86, Dej-
vic 14, Král. Vinohradů 308, Bubenče 12.
Král
Praha
Karlín
Smíchov
Vršovice
Nusle
Bubeneč
19
article
Žižkova 153, Pankráce 20, Bráníka 30, Košíř
13, Podola 18, Vysočan 11, Břevnova 15,
Michle 4 atd., což je důkazem, že ani za pří-
tomného stavu, dosud nevyvrcholeného, do-
mácí školy vzdělavacím potřebám učňů růz-
ných odborů nestačí. Uvědomíme-li si pak, že
průměrný náklad zařizovací a vydržovací ani
v jediném případě neklesá pod 24 K, ale opro-
ti tomu při některých živnostech dosahuje
výše až 333 K, pochopíme, že nelze dobře žá-
dati, aby Praha sama veškeren náklad hra-
dila a že je v zájmu hospodárnosti, aby při-
kročeno bylo ke koncentraci odborných škol
aspoň v těch případech, kde je zařízení ob-
zvlášť nákladné (na př. škola typografická
68.800 K), nebo kde je menší počet žactva
Je zřejmo, že v zájmu žádoucí soustředě-
nosti a všeobecně žádoucí reformy je nutno
pokračovati spojeně a řešíti organisaci pokra-
čovacích škol v celku pro celou Velkou Pra-
hu, při čemž nesmí ovšem býti postupováno
na úkor předměstí; neboť nelze přece žádati
aby všichni žáci navštěvovali školu výhradně
jen v Praze. Kdyby školní výbory neb spo-
lečenstva zřídily dle sjednané dohody potřeb-
né dílenské vyučování v předměstí, zajisté
by i tam žactvo z vnitřního města docházelo.
při čemž by ovšem Praha hradila přiměře-
nou kvotu. Odpírati učňům pro čá-
stečný příspěvek velmi důleži-
tého dílenského vzdělání, bylo
by jistě nespravedlivé.
Žižkov
Pankrác
Košíře
Vysočany
Břevnov
Michle
Praha
20
article
Výborná zpráva referentova přijata velm
příznivě, ale z dalších projevů četných účast-
níků ankety bylo patrno, že není dosud plného
porozumění pro řešení v tomto omezeném
ale s brzkou realisací počítajícím rámci, jaký
vytknut byl v referátě. Bylo sice právem
z četných stran ukazováno, že stát nekoná
plně svoji povinnost, pokud jde o vzdělán
živnostenského dorostu, žalováno, že nen
dosud úpravy zákonodárné, vyslovovány tuž-
by, aby konečně zbudovány byly potřebné bu-
dovy na obvodě vnitřní Prahy, bylo toužen
po vydatné pomoci zemské a p., ale všem
těmito, zajisté odůvodněnými, ale přece jen
poněkud povšechnými tužbami nebylo dost
přihlídnuto k jádru věci, jež vězí ve snaze-
pomoci hned.
Praha
21
article
Zaznamenati jest i hlas posl. insp. I
Weignera, který toužil, aby pro jednotnou
organisaci pokračovacích škol pražských vy-
tčen byl napřed přesný plán na základě stati-
stického materiálu. Došlo by se tak k pozná-
ní, že v oblasti Velké Prahy je v některých
odborech tak málo učňů, že by stačila pro
Prahu i předměstí pro některá odvětví j edna
škola, při čemž by zcela dobře mohly ně-
které tyto odborné školy býti na předměstích
(na př. grafická na Kr. Vinohradech). Bude
nutno přikročovati ke zbudování potřebné.
účelně vypravené budovy a sestavení plánu
organisačního, z něhož by vysvitlo, pro která
odvětví odborné školy nutno je zříditi a ma-
jí-li býti založeny školy ty v Praze nebo na
předměstích.
Ústř. ředitel pražských pokračovacích
škol, cís. rada Jos. Schrötter poukazuje,
že o dílenské vzdělání je již v některých od-
borech postaráno a jde tudíž jen o organický
vývoj, doplnění a rozšíření toho, co již jest
Akcentuje dále nutnost reformy dílen-
ského vzdělání jako vydatného prostředku.
jímž má se čeliti hrozivému nadbytku studo-
vané inteligence, která hmotně strádá, kdežto
některá výnosná řemesla upadají jen pro ne-
dostatek vzdělaného dorostu. Problém je tak
naléhavý, že nelze se řešením odkládatí, ale
nutno, byť malými zatím prostředky, přikro-
čiti hned k nápravě. Školní výbory, jimž přáti
je více autonomie, zajisté pochopí, že bylo by
se stanoviska národohospodářského neroz-
umem, aby na jedné straně se stejné školy
zbytečně násobily, kdežto pro některá od-
větví by nutného dílenského vzdělání vůbe
ani nebylo.
Weigner
Velká Praha
Praha
pražský pokračovací škola
rada Jos
22
article
Také dv. rada Ed. Černý přímlouvá s
za rychlé tempo a řešení prozatímní. Naše
organisace nedá se prostě a docela napodo-
biti dle Vídně a Mnichova, a sebe krásnější
budova by zatím docela neprospěla, nebyl-li
by zabezpečen náklad vydržovací. Tu je za-
tím nutno, aby přispěly obce na zařizování a
vydržování dílenských škol, jež společenstva
za nutná uznají. Byť pro začátek byl malý
počet škol odborných, již v tom byla by zá-
ruka úspěchu, kdyby se vůbec s organisací
dílenské výchovy brzy počalo. Nelze přece
rázem dostihnouti ideálu a nutno spoléhati
ve vývoj. Žalno je, že naše vlast, nejbohatší
země říše, nemůže domoci se zákona o po-
kračovacích školách, ale čekati s odborněním
škol, až zákon bude vydán, znamenalo by po-
škoditi živnosti. I kdyby zákon vešel v život.
vždy ještě největší tíha nákladu spočívá vý-
hradně na živnostnictvu, jak patrno z organi-
sace dolnorakouské. Otázka zodbornění ško
je u nás nejvýše nutna, nedá se odstraniti
nebude-li příznivě řešena, podlehne naše živ-
nostnictvo konkurenci cizinecké. Proto je nut-
no přikročiti k dílu ihned a to zatím své-
pomocíl Dosavadní zkušenosti nabyté při
dílenské výchově poučují nás o tom, že zod-
bornění škol je radostně vítáno uční i spole-
čenstvy a že náklad, vynaložený na tuto vý-
chovu, je neobyčejně produktivní.
Zajímavá anketa končila usnesením, aby
zástupci společenstev se zástupci učitelstva
připravili určité návrhy pro celkovou organi-
saci dílenské výchovy ve Velké Praze. Pře-
jeme krásným snahám těm plnéh
zdaru
F. V. Moravec.
Ed
F V Moravec
Vídeň
Mnichov
Velká Praha
23
article
Lékařství.
Lékařství.
O významu čistoty těla a šatstva
u školní mládeže a člověka vůbec.“
„Čistota půl zdraví.“
Ráno, jak s lůžka vstanete, umývejte pe-
člivě vodou a mýdlem nejdříve ruce. Důklad-
ně namydlete ruce své mýdlem! čím více mý-
dla upotřebíte, tím čistší budou vaše ruce
Bez mýdla, pouze vodou, špínu a prach nelze
dobře odstraniti. Čím více mýdla, který náro
spotřebuje, tím větší u něj čistota — a vzdě-
lanost! Když iste ruce své pečlivě umyli, od-
straňte z umývadla špinavou vodu a nalejte
vodu čistou. Pak umývejte pečlivě, opět vo-
dou a mýdlem, obličej, vši, krk, prsa, třeba
záda. A na konec vypláchněte si ústa. Často
za den umývejte mýdlem své ruce a hlavně
ihned, když jsou špinavé, a pak před jídlem
a po jídle. Před jidlem proto, abychom nepře-
nášeli ze svých pratů špinu, která může obsa-
hovati zárodky různých nemocí, na chléb
jiné pokrmy, a po jídle proto, abychom při
jídle znečištěnýma rukama nepoškodili šat
knihy a jiné věci: špinavé ruce vpravují d
těla různé a nakažlivé nemoci. Jistý proslulý
lékař prohlásil tuberkulosu plic za nemoc špí-
ny! Nestrkejte proto špinavých rukou do očí
jinak snadno vaše oči onemocní. Když vá-
oko svědí, nesahejte prsty do očí, nýbrž po-
hlaďte oko kloubem zápěstným, nikoli prsty
24
article
Kloub zápěstní jest vždycky čistší než vaše
prsty. Oči sobě vytírejte jenom směrem
k nosul Šťourati se v nose prsty jest nejen ne-
způsobné a nemravné, ale hlavně proto ne-
bezpečné, že špinavý prst může způsobiti růz-
nou chorobu nosu. Tak zvaná „nátka“ nebo
„růže“ pochází přečasto ze škrábnutí špina-
vým prstem v nose! Kdo špinavé prsty do úst
vkládá, nechová se slušně a snadno může pře-
nésti zárodky různých nemocí do ústi zánět
krku, záškrt, různé kašle, ba i zánět plica
souchotiny mohou způsobem tímto povstati
Většina dětských nemocí pochází z nečistých
rukou! Proto také nesahejte rukama na zem
na stěny, na ploty, na domy neb na zvířatal
Zvířata jednak páchnou, jednak jsou zaprá-
šená a špinavál Pak-li jste na zvířata sáhli
ihned sobě vodou a mýdlem ruce očistěte
A protože nemáme na zvířata sahati, nesmíme
jich nikdy líbati, jelikož bychom snadno růz-
nou nákazu do úst přímo mohli přenésti!
A jako ruce, musíme i ostatní své tělo
udržovati čisté, a proto máme celé tělo ale-
spoň jednou za týden koupati. Kdo zbavuje
své tělo pravidelně prachu a špíny, ten zů-
stává dlouho zdravým! Nezapomínejte rovněž
umývati pravidelně vlasatou část hlavy, jež
nejvíce jest prachu vydána. Proto alespoř
jednou týdně vodou a mýdlem pečlivě hlavu
omývejtel
Proč máme ústa po každém jídle vypla-
chovati? Protože částečky jídel mezi zuby s
zachycují, zde hnijí a zapáchají a zuby kazií
25
article
Proto kdo chce míti dlouho zdravé a pěkné
zuby, vyplachuje ústa po každém jídle! Zvlá-
ště však ten má ústa vyplachovati, kdo má již
zuby chatrné, vykotlané, aby se bolestí v zu-
bech vystříhal! A kdybyste jedli desetkráte
za den, desetkráte za den výplachujte svá
ústa. Vždyť to nic nestojí, vodu dostanete
všude. Ještě lépe činí, kdo do sklenice vody
malou lžičku čistého lihu přidá! Kdo ústa po
jídle nevyplachuje, tomu z úst páchne a zuby
se vyžírají a vykotlávají. Takový člověk často
trpí velikými bolestmi zubů, a nemůže potra-
*) Redakce zařaďuje článek tento z péra škol-
ního lékaře do rubriky lékařské, aby dobře mině-
ných rad odborníka v článku tomto, vlastně mlá-
deži patřícím, povšimli si rodičové, pěstouni, vycho-
vatelé a učitelé.
vu řádně kousati. Následkem toho onemocní
snadno různými chorobami žaludku! A když
žaludek churaví, churaví a jest slabé celé náše
tělo. A to vše proto, že jsme řádně nevypla-
chovali ústa po každém jídlel
Na čistých prstech musíme míti ovšem
i čisté nehty, jež třeba pravidelně stříhati, aby
se za nimi nemohla nashromažďovati špína,
kteráž opětně mohla by obsahovati zárodky
různých nemocí. Proto nekousejte špinavých
nehtů nikdy!
Dýchejte z hluboka, jenom nosem, se za-
vřenými ústy! Nosem proto máme dýchati a
nikoliv ústy, aby prach, který se všude ve
vzduchu nalézá, se v nose usadil. Smrkáním
a vyčištěním nosu prach tento z těla vypravu-
jeme ven. Mimo to se vzduch při dýchání
nosním v zimě poněkud ohřeje a nepřichází
do chřtánu a plic tak studený. Kdo chce
správně dýchati nosem, musí míti nos čistý,
průchodný, prázdný, nikoliv hleny ucpaný.
26
article
A proto máte míti všichni kapesní šátek ku
čištění nosu u sebe. Nejlépe nos vyčistíme,
když pravým malíkem (šátkem otočeným)
pravý nosní otvor ucpeme, a levou polovinu
nosu řádně profoukneme, potom ucpeme le-
vým malíkem levý nosní otvor a profoukneme
pravou dutinu nosní. Kdo nedýchá nosem, ale
otevřenými ústy, ten snadno onemocní zápa-
lem krku, záškrtem, různým kašlem ba i zá-
nětem plic a souchotinami. Kapesní šátek
slouží nám však nejen k čištění nosu, ale i
ku plivání, protože plivati na zem se přísně
zapovídá. Neplivejte tedy nikde na zem, ani
doma, ani ve škole, ani v kostele nebo jiné
uzavřené místnosti. Plivání na zem se proto
zapovídá jako nebezpečné, jelikož chrchle na
podlaze uschnou, pak se promění v prach, jenž
krouží ve vzduchu, a my snadno bychom
mohli nějakou nákazu do těla vdýchati. Tedy
v uzavřené místnosti musíme plivati buď do
plivátka, nebo do kapesníku, nikdy však na
zem! Jenom když jsme na ulici, můžeme na
zem plivati, jelíkož sluneční paprsky v něko-
lika hodinách nákazu v chrchlech ničí; ale do
uzavřených místností a do mnohých bytůa
tmavých koutů slunce vniknouti nemůže!
27
article
Řekli jsme, že máme celé tělo alespoň
jednou týdně vykoupati. Po lázni oblékáme
čisté prádlo a odkládáme špinavé, na kterém
jest prach a špína. Dobře učiníte, když dva-
kráte v týdnu oblečete čisté prádlo. Na čisté
prádlo oblékáme čistý šat, neboť i chudobný
šat může býti čistý, vypraný a všude jehlou
zašitý. Abyste zachovali pro školu šat svůj,
pokud možno čistý, odkládejte tento doma,
jakmile jste ze školy se vrátili a oblečte šat,
zástěru atd. domácí; tak budete přicházeti
do školy v čistém šatě a získáte si lásku svých
učitelů. K čistému šatu patří ovšem i čistá
obuv! Po cestě do školy vyhýbejte se blátu,
prachu a loužím; hlavně ve městě jest to
možným, protože máme všude chodníkya
dláždění. Kdybyste ale náhodou svou obuv po
cestě znečistili, řádně si očisťujte před vstu-
pem do školy svou obuv, abyste nenanesli
do školy bláta. K tomu cílí jsou u vchodu ško-
ly škrabátka, kartáče a rohože. Kdo přinese
do učebny obuv zablácenou, ten jest škůdcem
zdraví svého a svých spolužáků! Neboť bláto
uschne, oklepe se na podlahu, promění sev
prach, který krouží ve vzduchu, a my zaprá-
šený, nečistý vzduch dýcháme a tak snadno
onemocníme.
28
article
Učební světnice je každodenně čištěnaa
náleží vám, vy zde více hodin denně prodlé-
váte, proto se musíte o to starati, abyste
podlahu zbytečně neznečišťovali, neboť do
čisté školy patří dítě zdravé a čisté! Proto
nemáte rovněž zbytky jídel a papíry házeti
na podlahu, nýbrž do koše! Avšak nejenom
před vstupem do školy musíte svoji obuv
řádně očišťovati, ale i nežli vstoupite do svého
domova, nebo do jiné uzavřené místnostil
Chvalitebný jest zvyk na mnohých venkov-
ských školách zavedený, že žactvo na chodbě
před učebnou zablácenou obuv vyzouvá a ji-
nou — školní obdrží.
Vzorem nám mohou býti i mohamedáné,
kteří přede dveřmi bytu obuv odkládají a do-
vnitř vcházejí pouze v punčochách.
Do čisté školy — jak již praveno — patří
dítě zdravé a čisté! Když by vás, jak z lůžka
vstanete, bolela hlava nebo v krku, nebo pí-
chalo na prsou a mrazilo, zůstaňte raději do-
ma, oznamte své onemocnění ve škole. Buďte
v jídle střídmi; ovoce před jídlem utřete ale-
spoň rouškou nebo oloupejte, jestli je nemů-
žete vodou omýti, abyste je zbavili prachu a
špíny. Ovoce není škodlivé, naopak tělu na-
šemu velice prospěšné, ale škodlivá jest to-
liko špína na ovoci Ipící.
29
article
Nejezte hltavě, neboť mnohý člověk, kdo
veliké sousto polknul, se zadusil a za několik
minut byl mrtvolou. Nehledě však k tomu,
kdo polyká velíké kusy, škodí svému žaludku
a zdraví, trpí žaludečními křečmi, vrhnutím,
průjmem a katarem žaludku. Potravu máme
kousati důkladně, každé sousto na kaši roz-
mělniti, a pak teprve polykati. Jisté přísloví
doporučuje správně, že máme každé sousto
šestnáctkráte rozkousati, a vy se přesvědčíte
při jídle, že mnohé sousto musíme alespoň tři-
cetkráte rozkousati.
Nepijte žádných lihovin, ani piva, ani
vína, ani kořalek. Kdož v mladém věku denně
lihoviny pijí, špatně se učí ve škole, protože
učivo nechápou, ztrácejí pamět, ba mnohý i
zblbnul. Jenom tenkráte byste mohli trochu
piva nebo vína požívati, když to nařídí váš
domácí lékař; pak lihovina taková požívá se
jako lék, nikoliv jako nápoj. Lihoviny ničía
maří život člověka! Nejzdravější nápoj pro
vás jest voda. Mimo to můžete ovšem píti též
mléko, ale dříve svařené, nikoliv syrové, od
krávy z chléva přinesené. A sice proto, že
víme, že mnoho krav jest stíženo tuberkulosou
plic a kdo píje mléko nesvařené, snadno by
sobě mohl získati souchotiny. Také kávu —
hodně ovšem bílou — můžete požívatil
Varujte se kouření tabáku! Kouření škodí
mládeži a podkopává její zdraví! Obyčejně
toužíme po věci zapovězené! Přemnozí, když
dorostli, přesvědčili se o škodlivosti kouření
— a dobrovolně se ho zřeklil