1
masthead
9. listopadu 1913.
3
masthead
Přoha „Národních Listů k číslu 3os.
6
article
OBSAH
J. Máchal: Z nové korrespondence A. P. Čechova
Lékařství: Prol. dr. Lad. Syllaba: O příčinách
zánětu slepého střeva.
ženské hnuti: O. S.: Po cestovni sezoně.
Literatura.
Bibliogratie.
Drobnosti.
J Máchal
Čechův
Prol
doktor
Lada
Syllaba
O . S
7
title
Z nové korrespondence A. p
8
article
Cechova.
Cechova.
Po brzké smrti miláčka ruských čtenářů
A. P. Čechova uveřejňovány byly po různu
ukázky z jeho rozsáhlé korespondence, které
vzbudily všeobecný zájem i svým zajímavým
obsahem i bohatým materiálem, obsahujícím
cenné příspěvky k biografii a charakteristice
znamenitého romanopisce a dramatika ruské-
ho. Po prvním pokusu vydati sbírku dopisů
Čechovových od B. Bočkareva (Moskva
1909) následovalo úplnější sebrání listů Čecho-
vových od V. Brendera s pěknou úvodní
stati od Ajchenvalda (Moskva 1910). Avšak
sbírky tyto byly dílem neúplné a kusé, dílem
v textu dosti správné. Proto odhodlaia se
sestra Čechovova Marie Pavlovna poříditi
nové kritické vydání, které by obsahovalo po-
dle možnosti celou korespondenci, pokud se
zachovala, s textem diplomaticky přesným,
s vysvětlujícími poznámkami k jednotlivým
dopisům a s pěknými ilustracemi. Dosud vy-
šly tři díly, obsahující listy z let 1876—1891
[Moskva 1912—3). Úvodem ke každému dilu
připojen je zevrubný komentář biografický.
sestavený od Michaila P. Čechova.
Čechův
Čechovův
B Bočkarev
V Brender
Pavlovna
Michail
Moskva
Čecho
9
article
Žádná biografie nemohla by zajisté za-
chytit obraz Čechovův tak živě a jasně, ne-
mohla by tohoto velikého člověka i umělce
přiblížiti srdci čtenářovu tak důvěrně, jako
jeho vlastní korespondence, prostá, srdečná.
plná veselého humoru, ostrého vtipu i váž-
ných myšlenek. Vyberu z ní aspoň několik
ukázek, pokud objasňují názory Čechovovy na
umění a jeho úkoly.
K theoretickým a učeným výkladům
umění Čechov projevoval ovšem zřejmou ne-
chut a nedůvěru. „Když mi někdo vykládáo
uměleckém a neuměleckém, o tom, co je sce-
nické a není scenické, o tendenci, realismu
atd., já se matu, nerozhodně přisvědčují a od-
povídám banálními polopravdami, které ne-
stojí ani za měděný groš. Všecky výtvory dě-
lím ve dva druhy: ty, které se mi líbí, a ty,
které se mi nelíbí. Jiného kriteria nemám,a
otážete-li se, proč se mi líbí Shakespeare a
nelíbi Zlatovratskij, nedovedu odpověděli. Je
možno, že časem, až budu moudřejší, zjednám
si kriteria, avšak dosud mne všecky rozho-
vory o „uměleckosti“ toliko unavují a zdají
se mi býti pokračováním týchž scholastických
rozprav, kterými se lidé unavovali za středo-
věku“ (III. 33).
Čechovův
Čechov
Shakespeare
Zlatovratskij
10
article
Pokusy theoretiků a kritiků vybudovati
na základě vědeckém fysiologii tvoření če-
chov velmi skeptícky posuzoval. „Kdo si osvo-
jil moudrost vědecké methody a kdo proto
umí vědecky mysliti, ten prožívá nemálo svůd-
ných pokušeni. Archimedes chtěl převrátit
zemi a nynějším horkým hlavám (čéthov mysli
hlavně na Boborykina a Merežkovského) chce
se vědecky obsáhnout neobsažitelné, chce se
jim najíti fysické zákony tvoření, zachytit
obecný zákon a formule, podle nichž umělec.
cítě je instinktivně, tvoří hudební skladby.
obrazy, romány atd. — Fysiologie tvořeni
pravděpodobně existuje v přírodě, ale dohady
o ni sluší přervati v samém počátku. Postaví-li
se kritikové na půdu vědeckou, prospěchu
z toho nebude: promarní desítiletí, napíší
mnoho balastu, zapletou ještě více otázku —
a dost“ (II, 206). Čechov dále ironicky vyklá-
dá, že vědecké myšlení o umělecké tvorbě
konec konců povede k honbě za „bunkami“
nebo „centry“, řídícími mohutnost tvůrčí, ně-
jaký tupý Němec objeví v mozku takové buň-
ky, druhý mu bude odporovát, ruský kritik
to přečte, bude o tom široce v žurnálech refe-
rovat atd.
Místo fysiologie tvoření Čechov doporu-
čuje theoretikům, chtějí-li vystihnout obecná
pravidla umělecké tvorby — filosofii tvoření
„Možno sebrati v celek to nejlepší, co vytvo.
řili umělci všech věkův, a na základě věde-
cké methody zachytiti to společné, v čem se
druh druhu podobá a co podmiňuje jejich cen-
nost. Toto obecné bude pak zákonem. U. děl.
která slují nesmrtelná, je společného mnoho
jestliže se z nich vyjme toto obecné, tu vý-
tvor pozbývá své ceny a půvabu. To zname-
ná, že toto obecné je nevyhnutelné a tvoř
conditio sine qua non každého díla, kleré má
nároky na nesmrtelnost“ (II, 207).
Archimedes
Boborykin
Merežkovský
Čechov
Němec
11
article
Více než theoretikům a kritikům Čechov
důvěřoval svému uměleckému instinktu a po-
dle toho pronášel o jednotlivých otázkách
uměleckých pozoruhodné úsudky.
V dopise z r. 1887 k paní Kiselevé, spiso-
vatelce povídek, s níž se seznámil na letním
bytě v Babkině, Čechov obšírně pojednává
realismu v umění a mimo jiné píše: „Uměle-
cká literatura nazývá se proto uměleckou, ž
rýsuje život takový, jaký je ve skutečnosti.
Jejím povoláním je pravda nepodmíněnáa
poctivá. Funkci její súžovat takovou speciál
nosli, jako je dobývání „zrn“, je pro ni zhoub-
né... Souhlasím, že „zrno“ je pěkná věc, ale
spisovatel není cukrář, není kosmetik, není
pořadatel zábav: je to člověk vázaný vědo-
mím své povinnosti a svým svědomím; řekne-li
a, musí říci i b, a byť i mu to bylo těžké, jest
povinen přemoci svou nechut a bahnem ži-
vota znečišťovat svou obraznost... Pro che-
miky není na zemi nic nečistého. Spisovatel
má býti stejně objektivní jako chemik; jeho
povinností je vzdátí se obyčejné subjektivno-
sti a pochopiti, že hnojné hromady hrajív
malbě velmi důležitou úlohu a že zlé vášně
jsou tak vlastní životu jako dobré“ (I. 251-2).
Naprostá objektivnost, s jakou Čechov
vyličoval život a jeho rozmanité zjevy, byla
příčinou, že mu byla vytýkána lhostejnost
k dobru a zlu, nedostatek ideálů, bezidejnost
a pod. Když mu výtku toho druhu činil Suvo-
rin ohledně povídky „Zloději“. Čechov od-
pověděl: „Vy chcete, abych, zobrazuje zlodšje
koní, vykládal: krádež koní je zlo. Ale to je
Čechov
Kiselevá
Babkina
Suva
12
article
i beze mne dávno už známo. Ať je soudí při-
sedící soudu, mou věcí je ukázat toliko, jaci
jsou... Konečně bylo by příjemné spojovat
umění s poučením, ale pro mne osobně je to
neobyčejně těžko a téměř nemožno za příči-
nou techniky. Neboť abych zobrazil zlod šie
koní na 700 řádcích, jsem stále nucen mluvit
a myslit v jejich tónu a cítit v jejich duchu, ji-
nak, přidám-li k tomu něco subjektivnosti.
obrazy se rozpliznou a povídka nebude tak
kompaktní, jak sluší na všecky krátké povíd-
ky. Když píši, zcela počítám na čtenáře
předpokládaje, že si sám doplní scházející
povídce subjektivní živly“ (IlI, 44).
S realismem v těsné souvislosti je otázka
o svobodě uměleckého tvoření. Čechovu hned
od počátku uvědomělé činnosti literární tanul
na mysli ideál svobodného umělce, nezávislé-
ho na obecenstvu, na kritice, na proudech po-
litických a společenských. Rozhovořil seo
tom v listě, který r. 1889 poslal Pleščejevu,
kde píše: „Bojím se těch, kteří mezi řádka-
mi hledají tendence a chtějí ve mně víděti stále
liberála nebo konservativce. Já nejsem ani li-
berál, ani konservativec, pokrokář, ani mnich.
ani indiferentník. Já bych chtěl býti svobod-
ným umělcem — jen tím a lituji, že mi bůh
nedal síly, abych jím byl... Fírmu a vývěsní
tabuli pokládám za předsudek. Moje svatyně
svatých je lidské tělo, zdraví, rozum, talent
nadšení, láska a absolutní svoboda, svoboda
od násilí a lži, ať se projevují v čemkoliv. Hle
to je program, kterého bych se držel, kdy-
bych byl veliký umělec“ (II., 407).
Čechův
Ili
Pleščejevo
13
article
Cit osobní svobody vedle talentu a od-
vahy Čechov pokládal za nezbytnou podmin-
ku uměleckého tvoření. Zároveň kladl nej-
větší důraz na bezprostřednost tvorby, „Já
víc a více docházím ku přesvědčení, že nejde
o staré nebo nové formy, nýbrž o to, co zlo-
věk píše, neuvažuje o nijakých formách, píke
proto, že se to svobodně řine z jeho duše.
Jak Maksim Gorkij dosvědčuje, byl Čechov
sám vnitřně svoboden a nikdy nepočítal s tím,
co jední od něho očekávali a druzí, hrubší, o
něho chtěli.
O důležité a namnoze dosud sporné otáz-
ce rozepsal se mladý autor v několika dopi-
sech. Týká se otázky, pokud umělec má ve
svém díle řešit určité problémy. Suvorin vytý-
kal totiž povídce jeho „Ohně“, že v ní oláz-
ka o pessimismu není rozřešena. Na tuto výt-
ku odpověděl Čechov delším dopisem, v němž
píše: „Mně se zdá, že belletristé nejsou po-
vinni řešit takové otázky jako bůh, pessimism
atd. Věcí belletristovou je zobrazit toliko,
kdo, jak a při jakých okolnostech hovořili neb
uvažovali o bohu nebo pessimismu. Umělec
nemá býti soudcem svých osob a toho, o čem
ony mluví, nýbrž jen nestranným svědkem.
Slyšel jsem neuspořádaný, nic neřešící rozho-
vor dvou ruských lidí o pessimismu a povin-
ností mou je podati tento rozhovor v témž
způsobu, v jakém jsem ho slyšel, a ocenění
jeho dají porotci t. j. čtenáři. Moje dílo záleži
v tom, abych prokázal talent t. j. abych uměl
rozlišovat věci vážné od nevážných, abych
uměl osvětlovat figury a mluvit jejich řečí.“
Závěrečná slova své povídky „Nic nepocho-
píš na tom světě“ Čechov obhajuje takto: „Je
na čase, aby se spisovatelé, jmenovitě umělci
přiznali, že na tom světě nic nepochopíš, jak
kdysi přiznal Sokrates a jak přiznává Voltaire.
Čechov
Maksim Gorkij
Sokrates
Voltaire
14
article
Dav myslí, že všecko zná a všecko chápe;
čím je hloupější, tím zdá se mu jeho kruhozor
širší. Jestliže umělec, jemuž dav věří, roz-
hodne se přiznati, že nic nechápe z toho, co
vidí, už to jediné tvoří veliký poznatekv
oblasti myšlení a veliký krok vpřed“ (II, 101).
V pozdějším listě k Suvorinovi Čechov
znovu se vrátil k této zajímavé otázce a do-
plnil ji tímto výkladem: „Já někdy hlásám
kacířství, ale k absolutnímu popírání otázek
v umění jsem ještě ani jednou nedospěl. V roz-
hovorech s druhy-spisovateli vždycky trvám
na tom, že věcí umělcovou není řešiti úzce
speciální otázky. Je to špatné, chápe-li se
umělec toho, čemu nerozumí. Pro spaciální
otázky jsou u nás specialisté; jejich věcí je
soudit o obščině, o osudech kapitálu, o ško-
dlivosti opilství, o botách a ženských nemo-
cech... Umělec je povinen soudit tolikoo
tom, co chápe; jeho obor je stejně ohraničen
jako u každého specialisty — to opakuji a na
tom vždy trvám. Že však v jeho sféře není
vůbec otázek a jsou jen odpovědi, může tvrditi
Suvorin Čechov
15
article
toliko ten, kdo nikdy netvořil a neměl co dě-
lati s obrazy. Umělec pozoruje, vybírá, doha-
duje se, komponuje — již tato činnost sama
o sobě předpokládá ve svém počátku otázku;
jestliže si umělec již v samém počátku nepřed-
ložil otázky, pak není, čeho by se dohadoval
a co by vybíral. Abych byl stručnější, zakon-
čím psychiatrií: popírá-li se v umělecké tvorbě
otázka a záměr, tu třeba přizňati, že uměle
tvoří neúčelně, bez úmyslu, za vlivu afektu
proto, kdyby se mi kterýkoliv autor chlubil
že napsal povídku bez záměru dříve obmyšle-
ného, toliko vdechnutím, nazval bych ho bláz-
nivým“ (II, 196-7). Dále Čechov dovozuje, že
umělec musí tvořit uvědoměle a mít na zře-
teli určitou otázku. Třeba však rozlišovat dva
pojmy: řešení otázky a pravideln
postavení otázky. Pro umělce je závaz-
né toliko pravidelné postavení otázky. „V Anně
Karenině a v Oněginovi není rozřešena pra-
žádná otázka, nicméně vás plně uspokojují.
protože všecky otázky jsou v nich postaveny
pravidelně. Soud je povinen řádně předkládat
otázky, ale nechť je řeší porotci, každý podle
svého vkusu.
Čechov
Karenina
Oněgin
16
article
Současnou literaturu ruskou Čechov vel-
mi ostře posuzoval. Charakteristický je výrok
jeho: „Můj bože, líbí-li se moje práce obecen-
stvu tak málo, jako mně cizí, které právě čí-
tám, jaký jsem to osel! V našem spisovatel-
ství jest cosi oslího.“ Ze spisovatelů-vrstevní-
ků přikládal cenu toliko Garšinovi. Korolen-
kovi, Ščeglovu a Maslovu. Nelibilo se mu však
přiliš jednostranné stanovisko, jaké zaujali
Korolenko a ščeglov. „První nechce se roz-
loučiti se svými arestanty a druhý krmí své
čtenáře toliko samými vyššími důstojníky
Uznávám speciálnost v malířství, jako genre.
krajinka, historie, chápu obor hercův, školu
hudebníkovu, ale nemohu se smířit s takovými
speciálnostmi, jako arestanti, důstojníci, popi
To už není speciálnost, nýbrž stranickost.
Obor pozorování u Čechova byl, jak známo
daleko širší a literární genry rozmanitější.
Výroky, jež jsem uvedl, pocházejí vesmě
z mladších let Čechovových, kdy mladý autor
nastupoval teprve dráhu uvědomělé činnost
umělecké. Avšak zásady tu projevené prová-
zely ho po celou dobu literárního tvoření.
Bylť Čechov vpravdě svobodný umělec, po-
slouchající toliko svého vnitřního vnuknutí
objektivní malíř soudobého života, neúnavný
bojovník proti lži, přetvářce a násilí, ale zá-
roveň výrazný hlasatel duševní únavy a skepse
své doby, která beznadějně vzdychala: „Nie
nepochopíš na tom světě!“
Čechov
Garšin
Ščeglov
Maslov
Korolenko
Čechův
Čechovův
17
article
Lékařství.
Lékařství.
O příčinách zánětu slepého střeva.
(Z populární přednášky.)
Moderní učení shodlo se na tom, považo
vati zánět slepého střeva resp. zánět jeho pří-
věsku, tak zv. appendicitis, za onemocně-
ní iníekční t. j. za onemocnění, podmíněne
choroboplodnými bakteriemi. Podobně jako
se může prst z nějaké oděrky následkem ná-
kazy příslušnými bakteriemi podebrati, zrovna
tak může se infikovati onen, obyčejně 8 až
10 cm. dlouhý, jako husí brk silný a ze
zadní a vnitřní plochy slepého střeva vy-
nikající přívěsek červíkovitý, je-li jeho tkái
nějak porušena nebo je-li, jak říkáme medi-
cinsky, ve stavu snížené resistence. Aby se
uskutečnila infekce prstu, je třeba: 1. oděrky
t. j. snížené resistence tkáně, 2. přítomnosti
choroboplodných bakterií. A stejně tomu jest
v přívěsku červíkovitém. Kdežto však jiné
infekční choroby jsou podmíněny jen určitým
specifickým druhem bakterií na př. záškrt ba-
cillem diphtherie, sněť slezinná bacillem sněti
slezinné, tuberkulosa bacillem Kochovým
může býti zánět přívěsku způsoben několika
různými mikroby: bacillem chřipky, pneumo-
kokkem, bacillem coli, streptokokky, svým
zvláštním specifickým mikrobem, a to bud
jedním z nich, na př. bacillem chřipky, anebo
současně několika. V prvém případě mluví
se o monoinfekci, v druhém o poly-
iníekci.
Na doklad infekčního rázu choroby uvád
se předem jednak občasné hroma dne
vystupování její na jednom mí stě.
jednak závislost její na chřipce.
centimetr
18
article
Jsou známy případy, kde zánět slepého střev
dostavil se v průběhu chřipky, a poukazuje
se dále na to, že prvý příval appendicitid v
letech devadesátých šel ruku v ruce s velkou
epidemií chřipky r. 1890, jakož i na to, že
prý s každým novým epidemickým resp. en-
demickým vzestupem chřipky přibude vždy
také případů zánětu slepého střeva. Pravda
ovšem, že s jiné strany se prohlašuje nauk
o epidemické povaze appendicitidy za bajku
a vyvrací se také tvrzení o její souvislosti
s chřipkou.
Ces'ta, kterou se choroboplo-
né bakterie do slepého střeva
jeho přívěsku dostanou, může být
dvojí. Častější jest zažívadly, mén
časta a ne zcela ještě prokázána jest cest
oběhem krevním. Tak na př. appendici
tis, která se někdy naskytuje po krční angině
vykládá se tak, že choroboplodné bakterie
vnikly z mandlí do krve a byly oběhem krev-
ním zaneseny až do střeva. Při infekci rourou
zažívací mají se poměry buď tak, že jsou cho-
roboplodné bakterie zaneseny do ní nahodile
potravou, anebo tak, že mikroby, které
každý ve svém střevě chováme, kteří jsou de
norma zcela neškodní a kteří se jako tak zv
flora střevní označují, pojednou z nějaké
příčiny změní svou povahu, z neškodných sta-
nou se choroboplodnými, pathogenními, s ta-
nou se virulentními.
Vedle přítomnosti resp. příslušné víru-
lence bakterií pathogenních jest však ke vzni-
ku zánětu přívěskového nutna, znova opakuji
snížená resistence tkáně přívěskové. I jes
teď zapotřebí přehlédnouti, c
všechno může jednak snížíti resi-
stenci tkáně přívěsku, jednak se-
síliti virulenci střevních bak-
terií.
19
article
Zkušenost na stole pitevním ukázala, že
zcela bezúhonný přívěsek jest řídkým zjevem.
že často bývají na něm stopy po odběh-
lých lehkých zánětech, záněteck
tak zv. katarrhalních, které mohly od-
běhnouti bez nápadnějších projevů za žíva.
ale které při ohledání posmrtném se projevují
v podobě srůstů s okolím, v podobě různých
zaškrcenin, jakož i ohnutím přívěsku. Nuže.
takovéto, často bez vědomí nositelova se ode-
hravší změny přívěsku představují nejednou
onu sníženou resistenci jeho, ve které může
býti přívěsek choroboplodnými bakteriemi
snadno infikován. Někdy se ovšem ony před-
chozí změny na přívěsku neodehrají bez vě-
domí nositelova i můžeme tedy u některých
nemocných zjistiti, že již na leta před těžkým
prudkým záchvatem appendicitidy trpívali
různými obtížemi v krajině slepého střeva
které právě měly svoji příčinu v onom vlek-
lém procesu v krajině té se odehrávajícím.
20
article
Za přítomnosti vleklých, plíživých změn
v přivěsku červíkovitém, jak jsem se o nich
právě zmínil, může býti někdy těžký, po pří-
padě osudný záchvat zánětu uspišen úra-
zem, který krajinu slepého střev
postihne. Úraz takový může býti nejroz-
manitějšího druhu. Buď přímý, jako kopnutí
šlápnutí, úder, náraz, anebo nepřímý, jako
pád, skok s výše, výskok na koně, zvedání
těžkých břemen. Sem patří také námaha dlou-
hou jízdou na koni nebo na kole, při foct-
ballu, při hře v tennis. Jest jisto, že mnohý
z těchto úrazů může vyvolati pohmoždění pří-
věsku, roztržení jeho, krevní výron do jeho
stěn i průsvitu, zkrátka změny, které musíme
již samotné o sobě označiti jako stav snížené
resistence ikáně a z nichž přistouplou náka-
zou dochází k zánětu přívěsku červikovitého
Ale jiné tvary úrazu na př. námaha při hře
v tennis, při jízdě na kole sotva mohou tako-
véto následky vyvolati a nebezpečí zánětu
přívěskového hrozí po nich pouze osobám
které mají v těle přívěsek ne normnální. Z toho
21
article
tudíž per parenthesim rada těm, kdož již zá-
nět slepého střeva někdy přestáli, aby hru
tennis, football, jízdu na kole nebo na kon
nepřeháněli.
Podobně jako úraz mohou také ostrá
hrotnatá cizí tělesa, vniknou-li rourou
zažívací do slepého střeva a do jeho přívěsku.
stěny orgánů těchto poraniti a je ve stav sní-
žené resistence oproti infekci uvésti. Jsou
známy případy, kde vznikla appendicitis po
vniknuti jehel, špendliků, vlásniček do slepé-
ho střeva a jeho přívěsku, ale celkem jsou
případy tyto vzáčny.
Před operativní érou t. j. před dobou pří
mého názoru na poměry při zánétu slepého
střeva za živa byl význam cizích těle
pro vznik zánětů značně přeceň-
ván. A to nejen těles ostrých, hrotnatých
nýbrž cizích těles vůbec. Tedy i hladkých
kulatých. Sama autorita slavného našeho kra-
jana ve Vídni, pathologického anatoma Roki-
tanského, poskytla tomuto učení záštitu. Jese
známo, jaký se v tom směru kladl důraz na
pecky třešňové, zrnka ovocná, rybí kůstky.
štětinky ze zubních kartáčků atd. Novější do-
ba, hlavně dík přímému názoru na poměry při
četných operacích, domněnky tyto podstatně
opravila. Nález cizích těles v zaníceném sle-
pém střevě a přívěsku není předem tak ča-
stým zjevem, jak se původně za to mělo.
pecky třešňové, zrnka ovocná jsou tam do
konce vzácna. Nad to mohou se vyskytovat
cizí tělesa v přívěsku zcela normálním; tak
byl na př. nalezen v přívěsku dítěte čalou-
nický hřebíček a tkáň orgánu byla skorem
normální. Také novější hypothesa Beale-ova
o nálezu třísek emailových glasu
v zanícených přívěscích byla brzy potřena
Beal
Vídeň
Roki
22
article
Nález tento ukázal se stejně řídkým a naho-
dilým jako nález jiných cizích těles. Na kli-
nice Kukulově, kde disponují materiálem víc
než 1000 operovaných případů appendicitidy
nenalezli třísky emailových glasur ani jednou
Stejného osudu jako hypothesa o význa-
mu cizích těles pro vznik zánětu v přívěsku
červíkovitém došla také nauka o cizo
pasném původu zánětu tobo. Byly
to vedle jiných cizopasníků střevních zejmén
drobné roupy, dále škrkavky a jejich vajíčka,
o kterých se tvrdilo, že mohou, vniknou-li d
přívěsku, vyvolati záchvat zánětu. Ale i tot
učení ztrácí čím dále tím více půdy. Podobně
jako cizí tělesa vyskytují se i cizopasníci
střevní v přívěsku celkem velmi zřídka. Tak
z bohatého materiálu kliniky Kukulovy
možno uvésti jen dva případy. A při přítom-
nosti parasitů může zůstati appendix zase
stejně nezměněn, jako při přítomnosti cizích
těles.
Když by však přec někdy, v řídkých při-
padech, buď cizí těleso nebo střevní cizopas-
ník, ke vzniku appendicitidy přispěly, bylo
by to zase tím, že jest přivěsek uveden v
stav snížené resistence, ve kterém zapůsob
snáze infekce choroboplodnými bakteriemi.
Po boku cizích těles v přívěsku s červíko
vitém hovořívá se také o tak zv. kopro
lithech. Jsou to útvary na způsob kamén-
ku, pevné, více méně tvrdé, buď drsné nebo
hladké, různě veliké; často jsou jako bohatý
hrách; Sonnenburg. známý berlínský chirurg
zmiňuje se o koprolithu zvící švestkové pecky.
Kukulův
23
article
Koprolithy vzníkají tím způsobem, že kolem
středu ze zahoustlých částic výmětu ukládají
se soustředně různé soli.
Názory o významu těchto koprolithů
o jejich vlivu na vznik zánětu během doby
značně kolísaly. Kdežto se původně označo-
valy koprolithy za příčinu appendicitidy
zvláště těžké, ku proděravěni přívěsku ve-
doucí formy od nich odvozovány, spatřují
ních nejnovější autoři (Aschoff) útvary ne-
škodné, které prý mohou ležeti i řadu roků
v přívěsku, aniž by z přítomnosti jich hrozilo
nositeli nějaké nebezpečí. Pravda, jak oby-
čejně, leží uprostřed. Možno, že je koprolith
svému nositeli po dlouhou dobu neškodným
Není to také mechanický tlak koprolithu na
stěnu přívěskovou, co by se mohlo státi no-
siteli nebezpečným. Nikoliv, význam kopro-
lithu je jinde. Ucpávaje průsvit přívěsku
překážeje volnému odtoku odměšku z něho
vede tak koprolith ku městknání obsahu. Jest
pak zjištěnou věcí, že bakterie v takovém
městknajícím se obsahu přivěskovém snadno
mění svoji povahu: z neškodných stanou s
virulentními. To se stává na př. při městknání
žluči v cestách žlučovodných, to se může stát
i zde. A tak koprolith, po dlouhou dobu, sna
po leta neškodný, může dáti v dané chvil
podnět k těžkému zánětu přívěsku. Chvíle t
může se uspíšiti úrazem, který působí na kra-
jinu slepého střeva, jehož přívěsek chová ko-
prolith. Stěna přívěsku se zhmoždí, abych tal
řekl, mezí koprolithem a mezi činitelem úra
podmiňujícím a přistouplou infekcí se vyvolá
zánět spíše a dříve než za jiných okolností
než za nepřítomnosti koprolithu.
A když již jsme se toho dobkli, žev
městknajícím se obsahu přívěskovém mění
bakterie svoji povahu, stanou se virulentními,
dlužno vzpomenouti na anatomické po-
měry přívěsku červíkovitěho.
24
article
Vzpomenouti, že jest to útvar často velm
dlouhý při neširokém průsvitu, vzpomenouti.
že jest často zahnut, všelijak zakroucen nebo
za slepé střevo uložen a jeho obsahem tlačen
vzpomenouti, že jeho stěna má málo svaloviny
a tudíž oproti jiným částem střeva nepatrnou
stažlivost. To vše přispívá svým způsobem
k tomu, že se přívěsek špatně vyprázdňuje,
že se v něm jeho obsah snadno městknáa
v městknajícím obsahu že neškodné dosu
bakterie mění svoji povahu. Jest tedy přívě-
sek už svými anatomickými pomč-
ry náchylen, praedisponován k zá-
nětům. Jelikož pak se tyto anatomické po-
měry mohou, jak pochopitelno, děditi a u čle-
nů téže rodiny vyskytovati, jest vysvětlitelno.
proč se také zánět přívěsku nejednou opakuje
u několika členů jedné rodiny a proč se mluv
o rodinné resp. dědičné náchylno-
sti, disposici k této chorobě.
Virulence, škodnost bakterií může se
stupňovati ještě jiným způsobem než městkná-
ním obsahu v přívěsku, a to následkem sesi-
lení fermentačních a hnilobných
25
article
J. Máchal.
procesů ve střevč. K tomu může dojíti
při vleklých katarrhech stře v-
ních, při úporné, vleklé zácpě, po
dietních poklescích. V posledním
směru jmenuje Treves hlavně humry, mušle,
sýry, těžkou zeleninu, ananasy, ořechy. Fo-
wler cituje případ, kde u muže, který se vždy
vyhýbal vepřové se zelím, nastalo onemoc-
nění zrovna po požití této stravy. „Nedělni“
záchvaty zánětu přívěskového uvádí Lanz v
souvislost s nemírným požíváním piva v ne-
děli. Doklady k tomu, že záchvat appendici-
tidy dostavuje se často po dietní chybě, může
jistě uvésti každý lékař. Zlaté heslo střídmo-
sti dochází tedy i tu svého odůvodnění. Oby-
čejně nepadá však na váhu jenom sesílení fer-
mentačních a rozkladných pochodů ve střevě
následkem těžké, nezvyklé a snad i příliš hoj-
né stravy, nýbrž také ta okolnost, že přívěsek
není v daném případě ve stavu normálním,
nýbrž je stížen vleklými změnami svrchu zmí-
něnými.
Prol. dr. Lad. Syllaba.
J Máchal
Treves
Prol
doktor
Lada
Syllaba
Ob
27
article
Po cestovní sezoně.
Po cestovní sezoně.
Uplynula příjemná doba prázdnin, kdy každý
chválá z dusného ovzduší měst ven do přírody, aby
pokochal se rozkošnými půvaby, jimiž příroda při-
oděla tak mnohé míslečko v tom šírém světě. My.
Čechové, do nedávna neuměli jsme cestovati. Kdo
na cesty do ciziny se odvážil, byl pokládán za
vášnivého sportovce — tak pohliželi jsme u nás
na cestování.
Také ženy naše vždy více přikloňují se tomuso
modernímu zdravému návyku. Je mezi námi jiz
hojně otužilých cestovatelek, jimž cizí hory nejsou
vzácností a jež poznaly již většinu nejproslaveněj-
ších uměleckých památek z vlastního názoru. Má-
me řadu českých žen, jimž pobyt ve světových
klimatických místech je každoroční potřebou, již
s nadšením se oddávají, přinášejíce s sebou na-
zpět do vlasti vůní všech těch nezvyklých nových
dojmů, zkušeností a poznatků ze středisek meziná-
rodního života. A tisíce žen českých je, které při-
měřeně poměrům, odcházejí každoročně do blízkých
krajinných zátiší českého ráje, aby tu osvěžily
celoročním shonem znavené a ruchem velkoměsta
vyčerpané nervy.
Zájem pro cestování tedy i u našich žen vy-
růstá vůčihledě a je třeba s ním účtovati jako
jedním prvkem, který záhy bude se obrážetiv
utvářené nové bytosti našeho ženského dorostu.
Po cestovní sezoně nebude na závadu, zasta-
víme-li se poněkud při dojmech cestovních; bez
toho ještě dlouho cesty zůstanou vděčným před-
mětem naších společenských rozhovorů.
Cestujeme především pro zotavení a to má
býti vždy prvým a hlavním cílem odhodlání. Se
zřetelem k tomuto cíli volily jsme směr cesty a
prostředí, které má posloužiti našemu zotavení.
Čecho
28
article
Někomu potřebou jest úplný klid zátiší, od světa
zcela odloučeného, jiný dá přednost rušnému ži-
votu světových lázní, kde elegance s pestrým, bez-
starostným životem elektrisuje, a opět jiný musí
za svým zotavením nejprve do světových vele-
měst, do proslulých obrazáren a sbírek, pohlédnout
na pomníky slavné architektury a opět jiného táhne
to na sněžné hory nebetyčných Tater nebo Alp —
při cestování volba místa je věcí nejdůležitčjší.
Muži dávno mají turistické kluby, kde vyměňuji si
své dojmy na družných večircích, přinášejíce do
nich nesčetně fotografických snímků, pohlednica
památek a výmluvnými slovy referují o mnohém
cenném poznatku, který je novinkou soudruhům,
stejně zajímavou jako poučnou. Přála bych si, aby
také naše ženy vytvořily takováto prostředí,v
němž by si navzájem před širším kruhem stejně
nadšených cestovatelek vypovídat mohly své ná-
lady, dojmy a zkušenosti z cest a kde by se mohly
pochlubiti svým úlovkem z cest. Kdyby bylo tak,
jistě prohloubil by se mezi ženami sport cestovnía
ženy přinášely by ze svých cest do své domovlny
mnohý poznatek, který by ženám jako takovým,
přinesl prospěch nejeden. Jen touto vzájemnou
družností naučily by se ženy naše cestovati tak,
jak činiti má inteligent, přinášející porozumění
netoliko neživým dokumentům kultury, ale mající
živý smysl pro lidské dokumenty, pro všecko
životué v novém prostředí a především pro život
ženy, jak jej žije, jaké zvyky má, jaké je její
postavení v rodině, ve společnosti, ve veřejném
životě.
29
article
Toho bych si přála nejvíce, neboť takovými
poznatky mohutnělo by naše ženské hnutí. Naše
ženy měly by míti touhu poznat život cizích žen
a vniknouti do tajů života, který je všude jiný, své-
rázný a proto tolik poučný. Dnes ani jazykové
obtíže nebývají závadou, vše závisí od vystupování
našeho v cizině a od dobrého doporučení, které
rovněž dnes není věcí nedosažitelnou, Ženy česko
v cizině měly by míti oko otevřené pro život ženv
nejen z kruhů, k nimž samy patří, ale i k ženán
vrstev lidových měly by popatřit a zkoumati ve-
jich život a sociální postavení, Ale ještě jed y
dokumenty zasluhují, aby v cizině byly vyhledány
a aby naše cestovatelky s nimi se dobře seznámily.
Jsou to dokumenty moderního sociálního cítění
ty četné ústavy, školy, instituce a podniky, jež
určeny jsou úlevě bídy lidské a povznesení duševní,
mravní a sociální úrovně ženy. Tyto moderní do-
kumenty pokroku lidského nikdy by neměly býti
opomíjeny ženami našimi, vždyť návštěva jich
vždy vynese mnohý cenný detail, který v domo-
vině dá se upotřebiti k vylepšení našich skrom-
ných po této stránce podniků.
Projevila jsem prve přání, aby naše ženy-ce-
stovatelky vybudovaly si prostředí, v němž by
organisovaně vyměňovaly si dojmy a zkušenosti
z cest a smlouvaly po případě do budoucnosti no-
vé cesty a nové cíle svých toulek. Přála bych si,
aby naše putovnice svěřovaly také péru tyto své
dojmy a obohacovaly obsah našich ženských listů
o zajímavý tento koutek cestovních causerií, vy-
zdobených obrázky vlastních snímků.
30
article
Co vše krásného a plodného by vzešlo zase
z tohoto odhodlánil
Konečně měly by naše ženy ukládati praktické
svoje zkušenosti z cest do archivů Svazu cizine-
ckého, kde by byly k dobru všeobecnému, posky-
tujíce v nesčetných případech neocenitelný poky
novým následnicím. Cestování žen vyžaduje přece
jenom jiné péče a jiných zřetelů, nežli cestován
mužů a je to úspěch ženské vytrvalosti cestovní,
že již v tak mnohých krajinách turistiky, hojně
navštěvovaných, vychází se vstříc ženám-putovni-
cím s obzvláštním porozuměním pro jejich potřeby,
ať v soukromých penslonátech, ať ve zvláštních
odděleních velkých domů cizineckých. V cizině
mají již zvláštní průvodčí knížky pro ženské ce-
stovatelky, kde plně je uplatněn tento zvláštní
zřetel k potřebám žen. U nás jsme v počátcích
turisliky vůbec a nemůžeme zatím ještě požadovati
takovouto ženskou pomůcku ceslovní. Čeho ale do-
sici můžeme, jest, aby naše ženy v cizině každo-
ročně pobývající, podaly o všech těchto zkušeno-
stech podrobné zprávy Cizineckému svazu, který
by zajisté dovedl je vhodným způsobem využíti na
prospěch ženského cestování. Doporučovalo by se
ovšem tolikéž, aby oficiální touto korporací pama-
továno bylo na ženský tisk, který zajisté ochot-
ným stane se hlasatelem těchto důležitých cestov-
nich poznatků.
Pobytu v cizině dlužno použiti nejen k tomu,
abychom získaly pro sebe co možná nejvíce dojmů
a zkušeností, ale také, abychom o své domovině
při každičké příležitosti šířily správnou představu
a známost. Toto kulturní pionerství, jež je cesto-
váním dáno, měly bychom s hrdosti zastávatia
dobře opatřovati.
cizinecký svaz