ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 266caa80-70cb-11dc-9e14-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 16, person 71, org 3, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIl
2 masthead
V Praze, v neděli dne Il. října 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 277.
4 article
Aa ranní a odpol. Histy předyláčí s v Práze v adniinlslraci . . . . 6 K — s dvojí donáškou zs něsíe n átiit lets . . . . 7 K 50h Ba měíe . . . . . . 2 K 30h Poštou: sa mssíc . . . . . nrt ia . . . . 8 k ooi s drojí zisilkou na mtěst divrt leta . . . I K so
5 title
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
6 article Pravá příčina německé vzpoury
Pravá příčina německé vzpoury Cizina, neznalá věcí českých, mohla by se dnes věru domnivati, bůh ví o jakou předůle- žitou a velikou otázku národní, politickou nebo společenskou válčeno v pátek dne 9. října roku 1903 na sněmu českém: takový vítězný hluk tropí dnes skoro všechen německý ba i polo- vládní tisk cislajtánský proto, že se Němcům podařilo jednodenní vzpourou svou na sněmu pozdržet uzákonění návrhu našeho, jímž měla být konečně odstraněna jedna ze starých, šeredných neplech při volbách obec- ních, na kterou druhdy také Němci s a m toužívali. Či nehodlali již r. 1869, kdy byli přee samojedinými pány na sněmu českém, poslane němečtí zrušit volební právo čest- ných občanů v obcích, poněvadž se h zneužívalo k nekalým praktikám volebním, po dobně jako plnomocenství žen. — A když roku 1888 výbor zemský učini v příčině té polaz po okresních zastupitelstvech zdaž se tu všechna okresní zastupi telstva — tedy i německá (až na tř navyslovila rozhodně pro zrušení volebníh práva čestných občanův v zájmu čistoty voleb obecních? — Než s odstraňováním nešvarů a neplec zastaralých chodívá to u nás zvykle pomalu a tak teprve v loni z jara po skandálních zná- mých případech v Česk. Budějovicích a v Tere zíně výbor zemský hleděl rostoucí lišej zhoji přiměřenou opravou obecního řádu. Navrhl vy- loučení čestných měšťanů a měšťanů vůbec z volebního práva v obci. Némečtí přísedící zemského výboru proti tomu nepodali protestu a tolikéž žurnalistika německá si věci ani ne- povšimla. Toprve když věc v červnu r. 1902 dostala se do komise sněmovní, Němci zdvihl proti navržené změně odpor, podezřívajíce ten- denci návrhu jako »jednostranně národní« a jako dotýkající se samosprávy obcí.
bůh Němec Budějovice Ter
7 article
Avšak vyvrátila liché to podezřívání ně- mecké tak důkladně, vyložila prostý mra- vný účel návrhu tak jasně, že i vláda Körbrova svým zástupcem v ko missi prohlásila, že proti návrhu na šemu žádných námitek nečiní. Fak ten výslovně konstatován jest ve zprávě sněmovní komise pro okresní a obecní záležilosti ze dne 2. července 1902 čís. tisku 133, Kdo by se toho byl nadál, že němečtí naší sokové vytrhnou zrovna tento kůl z plotu, aby se jím počali rabiátsky ohánět protí národu našemu, aby strhli pro tu příčinu rámus, jako bychom jim na hrdlo sahali, aby křičeli a pssl o dovršené míře útisku, o nesnesitelném zná- silnění, o české zpupnosti a posunčili jako šílenci. Každému nepodjatému svědku páteční schůze sněmovní bylo na ráz jasno, jak celá ta bouře německá je uměle inscenována, jak všechna ta rozhořčená vřava je lichá komedie a lež. Však to také hlavní orgán Němectva »Neue Freie Presse« dobře eíti a koktá jako školák v rozpacích, maje svým čtenářům vysvětlie vážnou a velkou příčinu, pro kterou Něme zdvihli vzpouru proti sněmu království českého. Prý se již od počátku kampaně projednávají na sněmu českém návrhy, v nichž Němci spa- třují oslabení svých národních posic. Ostatní žurnalistika německá pomáhá si paušálním lha- ním: Za těch málo dnův, co sněm český za- sedá, napáchali prý jsme se my zli Čechové trpělivým Němcům tolik příkoří, tolik protiven- ství, tolikých bezpráví a násilí, až to již nebylo k snešení. V duších německých nastřádalo prý se tolik pohoršení, tolik trpkosti a hněvu, že krůpěj stačila, aby číše posléze překypěla ll
Körbrův Nout Němec Čecho Neue Frei Presse
8 article
Člověk by myslil, že je masopust, v němž projde každé bláznovství. K čemu té blbé šalby a lži. Dolů škrabošky, kuklici! Povíme za vás pravdu o příčinách, z jakých jste strhli svou vzpouru pro záminku tak nicotnou proti sněmu českému. Je to vaše stará zarytá zášť prol svobodě a právu vlasti naší, je to vaše německá vášeň proti národu našemu a spravedlivé velké věci jeho, je to vaše německo centralistická ne- návist proti sněmu tohoto království, o jehož záhubu usilujete ode dávna. Vlastní vaše »Neue Freie Presse« současně s Wolfovou »Ostdeut sche Rundschau« prozradily pravé pohnutky vaší čisté obstrukce: Chcete překazit všechnu činnost sněmu českého ze sprosté msty, poně- vadž se domáháme svého dobrého práva na úporné vládě vídeňské hacením činnosti parla- mentu vídeňského. Když tento hyne, má zhynou také český sněm. Nemá mu býti dopřáno, aby využil i jen té pídě času, kterou mu lakomě centralism vídeňský jednou za rok k živoření povolí na obranu svatého práva těžce strádající vlasti. Má být snížen a stlačen na pouhý provinciální sněmík, zabývající se jen hospodářskými záleži- tostmi. Nemá promluviti politické slovo ku králi, nemá vysloviti tužby a stížnosti jednoho z nejdůležitějších království, má být umlčen udusen hlas národa českého v době tak pováž- livé, poněvadž se strachujete pravdy české.
Wolfův Ostdeut Rundschau Neue Frei Presse
9 article
Proto pášete svou obstrukci za záminkou tak nečestnou, proto činíte se obhájei neplech taškářských praktik volebních, ba nestydíte se předstírati, že hájíte jen svého národního, ohro- ženého práva, jakoby falšování obecních voleb podvodnými praktikami náleželo k národním právům ! — O něco více vám běží: svým terrorem doufáte vládu a nejvyššího mar- šálka zastrašit a k tomu přiměti aby nepřipustil rokování o státo- právní adrese v tomto sněmu. »Neue Freie Presse« hezky zřetelně to panu knížet Jiřímu z Lobkovic dnes napovídá: že dnešn obstrukce Němců jest vlastně odpovědí na jeho autonomistickou řeč v panské sně- movně. Nuže, nejvyšší zemský maršá- lek jel do Vídně, patrně, aby se s drem. Körbrem poradil, jak se má k této německé vzpouře na sněmu českém postavit? Zda májí vytrvale čelit nebo před ní kapitulovat? Zda má z jednacího pořadu odsunout rozdělaný návrh o volebním řádu i náš návrh adresni, jak Němci si poroučejí, či zdali má pevně uhájit důstojnost svou i sněmu království českého proti terroru zpupných německých vlastiškůd- cův? — Uvidíme, jak se zachová! Poslanci národa českého zůstanou pevní a neoblomni; zdali také kníže Jiří Lobkovic a jeho šlechta, to ukážou dnové nejbližší! — Glossy ke sjezdu českých evan- geliků.
Jiří Lobkovic Němec Vídeň Neue Frei Presse
10 article
(Historická studie.)
11 article
Manifeslační sjezd českých evangelíků jesk již hotovou událostí — celý týden obširné zprávy i s usnesenými resolucemi přinášelo něm orgán české strany lidové. Není zajisté bez významu, že v dnešních dobách, kdy náboženství resp. víra, výrazt nejvniternějšího přesvědčení každého jednotlivce, začíná po dlouhé přestávce hráti ve veřejném životě opět důležitou roli, a kdy náboženského hesla se tak zjevným způsobem zneužívá k úče- lům politickým, i čeští evangelíci poprvé od ne- pamětných dob za vhodné uznali, aby na spo- lečném sjezdu se sešli a četným počtem svým
12 article
manifestovali svoje přesvědčení a naznačili si jaksi direktivu pro jednání příští. Nemám se stanoviska naprostě náboženské tolerantnosti níčeho proti sjezdům podobného druhu, ač ani dost málo nepochybuji, že sjezdy příslušníků jednoho vyznání vždy tutéž činnost vyvolávají u příslušníků vyznání jiných, a že tudíž takovéto sjezdy přiostřujíce náboženské protivy jsou celkem zbytečné; avšak manife- stační sjezd českých evangelíků z 28. září t.r. konán byl za tak mimořádných, ba téměř po- hnutých okolnosti a náhledy a tvrzení tam pro- nesené i resoluce přijaté joou takového obsahu že nutno blíže přihlédnouti k nim a je na zá kládě historické pravdy na pravou míru uvěsti Předem: olázka česká není otázka nábo- ženská,1) otázka česká jest otázka čistě národ nostní, Kdo tvrdí opak, přehliži veliký význam dějinný, jejž má národ český od prvopočátného obsazení úrodných niv českých až po naše doby ten přehlíží ohromný zápas, jejž prodělal národ náš za svoji existenci se sousedním národem německým, ten nevidí, neb spíše viděti nechce. jakou úlohu klade národu českému již sama zeměpisná poloha: býti západní baštou veške- rého Slovanstva proti sveřepým nájezdům ger mánským, hájiti krví svou neohroženě půdu od otců zdědénou proti každému nepřiteli, bíti sev zápasu hrdinném, ba mnohdy až zoufalém, jako poslední vělev velikého kdys kmene Slovanů polabských, kteří německým mečem sklání v předčasný klesli hrob, o každou píď země rodné, a býti při tom zprostředkovatelem kultury vý chodním bratř m svým — toť úloha národa na- šeho, toť jeho poslání! Myšlenka národní jest základem a východiskem našich dějin. jest jedinou pružinou celého vývoje národa če- ského: a jako národ náš má jen jednu existenci, tak má jen jeden motiv svých dějin, a tím jes — otázka národnostní.
Slovan
13 article
Připustiti však, že otázka česká jest otáz- kou náboženskou a že tak také řešena být musí, znamená národu českému dvojí cestu dáti na vybranou: buď přimknouti se k eírkvi národa jiného nebo vytvořiti si svou eírkev vlastní. Naši protestanté voli cestu první; oni vyhledávají a pěstují styky s proteslantismem germánským,2) jim zájem náboženský jest nad zájem národní.3) Nepouštěje se do bližšího roz- boru tohoto náhledu, prohlašuji zcela otevřeně. že náhled, který pokládá otázku českou za ná- boženskou, jest naprosto neudržitelný a v ději- nách národa českého nižádně opory nemá. Nebo nehledě k té okolnosti, že náhleď tento obsa- huje v sobě naprostou negaci celých dějin če- ských až do reformace resp. do vystoupen Mistra Jana Husa, že veškeré slavně činy předků našich až do vzplanuti různic nábožen- 1)»Ti, kdož se dívali až k samým kořenům pod staty a bytnosti národa českého, řekli, že otázka če- ská je otázka náboženská, naše heroická dobaže je doba reformace od Husa — Komenského, že duchu lé doby a idejích její je to, co nás učinilo nejen národem kuiturním, ale svérázně kulturním, co národu našemu dalo vlastní český karakter a v čem spočívá právě naše češství.« — »Otázka česká je otázka náboženská, a tak musí být i řešena.« — »Otázka česká — jest otázka náboženská.« Řeč MUDra. Součka, »Čas« z 30. září 1903. 1).. »protože se cítíme jako organická část protestantismu ve světě vůbec, že jsme jen národně svérázně vyvinutým článkem světového evangelismu a chceme styky s cizinou —«; . .. »doplňujeme tím českým článkem řelěz světového protestantismu.
Hus Komenský Mudra Souček
14 article
Řeč faráře Žilky: »Čase z 1. října 1903. 1) »Evangelíci tedy měli voliti vysloveného ne- přítele svého a své církve!... chtíti, aby evangelíci. kteří s církví svou se nerozpadli, v rozhodném oka- mžiku zradili ji a své náboženské přesvědčení.« Zasláno p. Em. Havelky proti p. Vilému Mrštikovi. »Čase z 30. září 1903. Ctát tento není vzat ze sjezdu, ale náhled zde proslovený je opravdu cha- rakteristický pro smýšlení našich protestantů a to tím více, ježto na sjezdu odvolán nebyl; k tomuto zaslánu se níže vracím.
Žilka em Havelka Mrštik
15 article
ských byly by dle toho bezvýznamným dýmem poukazuji k tomu, že by dle toho otázka česká stála od dob bojů náboženských v každém sto- letí ve znamení jiného náboženství, v 15. stoleti ve znamení utrakvismu, v 16. století a začát- kem 17. století ve znamení protestantismu, od polovice 17. stol. a v 18. stol. ve znamení katolicismu,4) v 19. stol, konečně ve znamení náboženského libernlismu. A tak různorodou otázka česká přece býti nemůže! Konečně jest výše uvedený náhled nejen příliš smělý, ježto chce rozhodovati o podstate otázky české náboženská frakce, která dle vlast ního doznání svého nečítá vice než 2% veške- rého obyvatelstva českého, ale i nebezpečný, ježto tu jde vlastně o existenci národa samot- ného: tím okamžikem, kdy stane se otázka česká otázkou náboženskou t. j. dle náhledu výslovného přání českých protestantů germánsko- protestantskou — jiný protestantismus než ger- mánský neexistuje — přestane býti otázkou českou, neboť naši milí sousedé Němci, kteři šířením svého náboženství doposud vždy záro veň šířili svoje pansíví, o vyhlazení českého živlu se již postarají. A k tomu dojíti nesmi Za druhé: Dnešní protestantismus, který jest výlučně germánský, resp. německý, nemá s husitismem a s jednotou bratrskou ničeho společného a v minulosti také vždy přesně o nich se líšil, a jest tudiž veškery náhledy řeč- níků sjezdových, kteří opak toho tvrdí, prohlásiti za historicky nesprávné.5) Jest věru podivno, že všichni řečníci sjezdovi bez výjimky nečiní nižádného rozdílu mezi pro testantismem (německým) a mezi tak zv. refor maci českou, a že největší postavy našich dějin v této době (Husa, Blahoslava, Komenského řadí šmahem k protestantům. Náhled tento jes naprosto mylný a spočívá buď v neznalosti dějin neb v úmyslném překrucování historických fakt.
Němec Hus Blahoslav Komenský
16 article
Hus neměl s protestantismem právě tak nic spo- lečného, jako ani Blahoslav, ani Komenský, b tito dva stáli v náhledech svých nepřátelsky proti protestantismu německému t. j. luteranismu. Jest přece až přiliš dobře z dějin známo, že v času vystoupení Luterova a v dohledné době potom byly v Čechách celkem čtyři náboženské strany: katolici, utrakvisté či pod obojí neb také kališníci zvaní, kteří v době této činili převážnou většinu celého národa, luteráni a čeští bratří. Utrakvismus jest původní Husitismus, který po bitvě u Lipan r. 1434 učinil 4 artikule pražské tak zv. kompaktáta stěžejním bodem nábožen- ského cítění a snažení v Čechách, a byl od dob Jiříka Poděbradského jaksi officiální církvi če skou; vznik těto strany odnášel se k hnutí husit- skému a k intellektuálnímu původci hnutí tohot — k Husovi. Čeští bratří byli pokračovateli výstředníh učení bratrského a organisovali se jednak na základě učení Petra Chelčického, jednak i s při- míšením nauk t. zv. Valdenských za bralra Řehoře na sjezdu ve Lhotce nedaleko Rychnova r. 1467 v samostatnou církev bratrskou.“) Tito
Hus Blahoslav Komenský Luterův Jiřík Poděbradský Petro Chelčický Řehoř Rychnův Čechy Lhotka
17 article
4) Jak stavové čeští, kteří přece representoval národ. byli počátkem 18. století až fanatického ka- tolického smýšlení, vysvitá z přijetí t. zv. pragma- tické sankce. Stavové čeští přijali dne 16 října 1720 totiž tuto sankci s podmínkou, že tento zákon slou- žiti bude »zur unveränderlichen Beibehaltung dek allein seligmachenden katholischen Religion.« Srov. dr. Hermann Bidermann: Geschichte der oester- reichischen Gesammt-Staats-Idee, II. díl str. 50. *) »Stvky s cizinou pěstuje a bude pěstoval evang. církev česká i na dále a to především l v zájmu evangelia. Ve stycích takových činíme totéž co činili naši otcové v době husitské a bratrské udržujíce styky s bratry u víře mezi Němci, Švý. cary, Angličany a s celým tehdejším evang. světem. Resoluce sjezdu. ) Srov. Palacký: »Dějiny národa českého v Če- chách a v Moravě«, dílu IV. část II., str. 432 V tomto článku dovolávám se jednak Palackého ježto on, sám prolestant, zajisté nemá důvodu ubli-
doktor Hermann Bidermann Němec Angličan Palacká Palacký Morava GesammtStaat Geschichte der oester
18 article
V drebném prodejit raaní číle o sobě . . . za 6 h odpoledná za zk Ve flialkich na venkovén ranni číelo. . . . . . . . 10 odpolodni sh Inseráty platí se hotevě rapřed. Předplncení a lnserty přijímá dminl- strace v Maršanské slici č. 3. Tam nacházejí se též redakee. tiskárna a expečice „ Nálodnich Lista“, Hukogisy so navzaceji.
Nálodnich List Hukogisa
19 article
čeští bratří, jinak také bratřící neb i pikharti zvaní, byli neustále pronásledováni. Již r. 1460 král Jiří vyhladiv zbylé sekty táborské, začal krutě stihati Bratry a zejmena bratr Řehoř byl jat a mučen, později však zase propuštěn. R. 1488 vypověděl Matyáš Korvín, tehdejší markrabě moravský, české bratry z Moravy do Multan, avšak zákaz tento později odvolal. Bratři však přes to mohutní, r. 1495 konají sněm v Rychnově, r. 1496 v Chlumci, organi- sace jejich upevněna, kázeň utužena, kdežto utrakvismus nedostatkem kněži a vadami v orga- nisaci pomalu a pomalu upadal v agonii. Takový byl stav náboženský v Čechách, když Luter vystoupil na světové dějiště. Hned po jeho vystoupení hrnuli se němečtí kazatel do Čech a šířili zde nové učení. Německé oby- vatelstvo v Čechách šmahem přijímalo nové učení; najednou poznali Němci, že husitismus, který až dosud byl typickou nadávkou všeho českého a totožný byl s kacířstvím, 7) jes pravou naukou křesťanskou, Hus byl uváděn v přímou souvislost s Luterem a o tom celé legendy byly vynalézány.*) Nová nauka vnikala i mezi Čechy, zejmena utrakvisty, ovšem dosti zvolna, neboť dne 24. srpna 1519 synoda pod- obojích v Praze vyslovuje se proti stoupencům Luterovým2) a ješte r. 1522 ujišťuje M. Šišmánek, administrátor konsistoře podobojí, zároveň s ji- nými kněžími, »že by raději Turku poddáni byli, nežli podnikali pod zprávu kněží duchem
Jiří Řehoř Korvín Luter Němec Hus M Šišmánek Turek Morava Rychnov Chlumec Čechy Praha
20 article
Luterovým načichlých. « 19) Avšak již r. 1523 nabývá v straně pod- obojí strana pokroková (Luterova) vrchů, jen však na krátko, neboť r. 1524 Pašek z Vratu, náčelník umírněně strany pod obojí, vypuzuje Hlavsu, náčelníka strany pokrokové (Luterovy) i s jeho stoupenci z Prahy; proti luteranismu nastává v Praze reakce, na pikharty a luterány skládány a zpívány hanlivé písničky. 11) U českých bratří se luteranismus však ne- ujal; již r. 1523 vešel sice ve spojení Luter s tehdejší hlavou církve bratrské, bratrem Lu- kášem, a snažil se získati ho pro učení své, ale marně; v nauce o transsubstantiaci a ještě v jiných naukách se neshodli; »oba učitelé rozešli se po přátelsku, ale spojení jejich v jed- notu stalo se bylo nemožným. 17) žovati protestantům, jednak také známého Arnošta Denisa, poněvadž svědomilý cizinec mnobdykráte lépe posouditi může naše dějiny než spisovatel domá cí.
Luterův Pašek Hlavsa Luter Lu Arnošt Denisa Praha
21 article
7) Němci v Čechách, zejmena v německých mě- stech, chovali nesmiřitelné zaští proti učení a hnutí husitskému. V resolucí sjezdové, uvedené v »Čases z 1. října 1903, se sice praví: ». . . totéž, co činili naší otcové v době husitské (!!!) a bratrské, udržujíce styky s bratry u víře mezi Němci, Švýcary a Angli- čany a s celým tehdejším evangelickým (l) světem.s Prohlašují výslovné, že v době husitské Češi ne- měli nižádných »bratří u víře«, hnutí husitské bylo hnutí čistě české a přes hranice země české se ne- rozšlřilo a spojenců v cizozemsku vůbec nemělo; vždyť sami Němci v Čechách byli jeho zapřísáhlým nepřítelem. Zapomínají naši protestanté, že celý tehdejší křesťanský svět, v prvé řadě pak Němci v době husitské a v době Jiříka Poděbradského byli proti Čechům a že vojska křižácká neustále se hrnula do Čech. Či byli tito křižácí »bratři u víře«? Mluviti pak v době husitské o tehdejším evange- lickém světě jest tak strašným anachronismem, že opravdu se divím, že na celém sjezdu nenašlo s historika, který by byl tento tak horrendní nesmysl opravil, Vůhec pozoruji, že naši protestanté jsou v historii našeho národa poněkud slabí. *) Záhy po vystoupení Luterově rozšířila se legenda, dle které prý Hus »předpověděl příští Lute- rovo: spalte, pravil prý, husu; za sto let uslyšíte zpívati labuť a tu již budete musiti snésti«. Srov. Arnošt Denis: »Konec samostatnosti české«, II. díl, Palacký, dílu V. část 2., str. 362. 19) Palacký, dílu V. část 2., str. 447. 11) Palacký, dílu V., část 2., str. 460, 461. 1) Palacký, dílu V., čásť 2., str. 457. K tomu podotýká Arnošt Denis ve výše citovaném díle na str. 62. str. 97., 98. »Pokora Bratří v oboru theologické
Němec Švýcar Angl Čech Jiřík Poděbradský Čecho Luterův Hus Denis Palacká Pokora Čechy
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. 6— (Kronika.) Rozmanité Excellence jiné vynikající vojenské osobnosti už se vyslo- vily v otázce reformy vojskové ve smyslu ná- rodním! Vesměs odmítavě se vyslovily Zvědavý novinář omakával v té věci tepnu vysokému vojenskému hodnostáři. — Co soudite, Exeellenci, o výroku Fran- tiška Košuta, že maďarské komando povzbudilo by nadšení vojska? Excellence vyřídila odpověď velmi stručně — Nic o tom nesoudím! Je to všeck holá fráse. Košut není voják, je to politický stranník, nemůže tomu rozumět. Co Horst tom nedávno pověděl, podepišu bez okolků. Kdybychom zavedli maďarštinu, chtěli by Če chové češtinu, Chorvaté chorvalštinu. Jaká jeu nás směs národů, bylo by z toho spojenecké zřízení vojska, kde by jeden druhému bez tlu- močníka nerozuměl. A byli bychom hoto v ven i uvnitř. Bývalý vojenský ministr sv. p. Hors uveřejnil o té věci celý článek. Nejpádnějšt místo znělo: — Ty milé nebe, což pak slovo po- velu — suché, úsečné slovo, nařizující ně- jaký pohyb! — což takové slovo kdy nějakého vojáka nadchlo? A byť bylo ve kterékoliv řeč pronešeno! Zajisté nenadehlo! Voják vykonává mechanicky, co mu veleno a s cifovou jeho bytostí to všecko nijak nesouvisí. Má-li býti vojsko ve válce nadšeno, jest zapotřebí promlu- vili k mužstvu jeho mateřským jazykem o při- činách a účelu boje, upomenouti je na jeho povinnosti, povzbuditi je ke statečnosti a vytr- valosti. Tak to vždy bývalo a tak to musí býti i příště. Co však se jazyka povelu do- týče, mají se věci tak, jak už velmi trefně vy- svétlil poslanec na říšské radě, rytmistr m.s rylř Gniewosz, musí totiž zachován být
Košut Horst Chorvat Hors
23 article
jediný společný jazyk povelu »až do těles svazků nejdrobnějších« a já bych řekl až do poslední patruly a stráže, nemá-li jinak vojsko uvrženo býti ve zkázu Vývody řišského poslance a rytmis'tra m. s. pana Gniewosze pak vrcholily vý- rokem: — A co se národního momentu dotýče, je mi přísná disciplina ve válce milejší a více do- káže, nežli všecko národní nadšení ! . .. Výroky uvedené jsou typické. V těch věcech názory vojenských Excellencí, ministrů na od- počinku, rytmistrů m. s. nebudou se tuze roz- cházeti. Mají tu slovo dobří vojáci. Dobrý voják je věren svému povolání. A povolání ukládí vojínu, hájiti a zachovávati, co jest. Jeho úko lem není rozsuzovati, co je správné a co není Voják nehledá pravdu, nýbrž koná svoji povin- nost. A povinností vojákovou je, státi na povel a obětovati všecko i sebe. Jeho pravdou je jeho — předpis. A je to tak v pořádku. Kdyby byl jinak, nebyl by voják vojákem. Ale následek je přirozený. Vojáci bývají dost povrehní myslitelé. Jsou právem zvykli, nechat za sebe myslit někoho druhého. A na- stane-li přece potřeba, uváděti důvody, není divu, jsou-li jejich důvody silnější v akcentu, než — podstatě. Na slovo vzaté Excellence dovolávají se pak názoru býv. ministrů, ministři citují bývalé rytmistry a všeobecný názor kdekteré povo- lané autority zní zcela jednomyslně: bývalo tak vždy a proto bude i příště! V Praze, 11. října.
Gniewosz Praha rytmistr m . s
24 article
Však volání po opravě stále se vrací bude se vracet! Arci, je nápadno, kdo volá Mluvči veřejného slova, politikové, novináři, po- slanci, spisovatelé! Samý nevoják, samý eivilista. A civilisté nerozumějí vojančině! namítají vo- jenšti páni! A v tom mají vojenští páni pravdu. Vojenství je odbor jako jiný. Ve věcech odboru náleží slovo odborníkům. Není věcí eivilistů. rozuměti vojenským věcem. Ale něčemu zase nerozuměji pánové o vojska a to je národní otázka. Každé slovo vojenských řečníků svědčí, že o ní nepře- mýšleli, že nemaji poněti o jejím vývoji a vý znamu. A to je šlakovitá věc! Neboť národní otázka těsně souvisí s vojenstvím. Materiálem vojska jsou lidé, dnešní lidé a národní moment hluboko zasahuje do přírody dnešního člověka. Ná rodní moment je tu, doba ho přinesla, neobjevil ho žádný voják, ale také žádný novinář nebo poslanec. vůbec žádný civilista. Sám se přihlásil s elementárn silou a chce i musí být řeše n také s vojenského hlediska. A kdyby zůstal opomenut, vymati se. jako každý živel v přírodě se vymslí, nenll prozkoumán a ovládán a opatřeními obsloužen. Náhle se přivalí a přivodí spoustu a zkázu. Bylo by povinností vojenských kruhů o tom přemýšleti protože je povinností odborníka, zabývati se vším. co souvisí s materiálem jeho odboru. Také vi- díme, že přední evropská moderní vojska užse vypořádala s momentem národním. Naše dosud otáli. Opozdilo se s otázkou, protože u nás je otázka složitější. Není snadna a proto, jak už bývá, povolaní činitelé, pokud bylo možno, za- vírali před ní oči. Dokazovali nervósně, že — žádně takové otázky není. Leč otázky elementární nedají se tak odbýti. Čím větší je nechuť, s jakou jsou odstrkovány, tím naléhavěji znovu na dvěře buší. Nezbude na konec, než se jimi zabývati.
25 article
Pokračující neodvratně doba přináší svoji potřebu změny všemu zřizení. Ani těleso a zřízení voj- skové nesmí se tu pokládati za výjimku. Zří zení, jaké vyhovovalo poměrům před padesáti lety, kdy o národních otázkách nebylo potuchy, nemůže zcela přiléhati k poměrům a potřebám, jež zatím nastaly. Poměry volají po novém zřízení, dokonalejším, které by mělo zření k po- třebám novým. Najdou se sice vždycky znalei kteři tvrdí, že stavení je dobré, protože stojí takové že je nejlepší, jaké právě stojí. Ale tím není vyvráceno, že by nové“ agdůkladněj přizpůsobené nebylo — lepší! Nastává tedy povinnost, obírati se věcí řešit otázku. Leč, kdo ji má řešit? Dobrý voják nejeví smyslu pro opravu která nepřišla s hora a nesmí jeviti smyslu, pokud nepřišla s hora. Leč »s hora« vede klikatá cesta. Otázka je odborná. A odborn otázky nelze vyřizovati cestou disciplinár- nou. Předkládají se dříve orgánům odborným. Je-li nová látka na uniformu trvanlivější, neb struktura nové litiny dělové hmotnější, nerozho- duje vyšší rozkaz, nýbrž odbornický prozkum. A prospěch věci by žádal, aby stejný postup zachován byl i v otázce vojenského zřízení, jaké si přejeme. Bylo by s prospěchem, aby otázka vyřízena byla na poli odborné diskuse. Zatím se postup zvrhl! Věc se oetla na poli diskuse — politické. A v tom je pro tu chvíli všecko neštěstí. Voják nesmí politisovat a správa vojenská předem odmítá diskusi, která dle jejího domnění mohla by vnášeti politiku do vojenských řad. Tu to s otázkou vázne na škodu naši i celku. Má-li na řešení přece dojíti — a zájem národní toho žádá! — je zřejmo, na čem bude záleželi. Třeba vynaložiti vše, aby otázka z te- rénu politického byla přesunuta na svů nejvlastnější terén, na pole diskuse odbor nické.
26 article
Cesta všeho pokroku je známá. Ať odborný či nic, popud vždy vychází se strany, která potřebu nejživěji pociťuje. S té strany přirozeně čeká se i návrh opravný. V našem případě je vše jasno. Strana, která nejživěji cíti potřebu opravy, jsme my. My těžce neseme nedostatky dnešního způsobu zřizení, nás nejtrpčeji se dotýkají důsledky jeho my máme nejsilnější zájem, aby došlo na změny, odpovidající potřebám našim. Máme proto i po vinnost zavdati podnět a před'l o ž i t návrh. A je-li o návrhu řeč, rozumí se návrh vážný, všestranně odůvodněný, odbornicky vy pracovaný, aby byl s to vyvolati vážnou diskussi, Jakmile ta se naváže, nemáme už strachu o do- brý úspěch! Věcná pravda ve vlnobití názorů se neztrati. Taková je už fysikální vlastnost vší pravdy! V nejprudčím zmítání důvodů proa proti na konec sama vyplyne na povrch jako korková zátka. Jen diskussi rozpoutat!
27 article
Leč, vážný návrh ! Věcně nepochybný ela- borát, o jehož přesné vývody mohly by se opí- rati hlasy našich zástupců, pro nějž bychom mohli žádati, aby byl vážně zkoumán a jenž by mohl poskytnouti podklad dískussi odborníků a znalců: toho je nám třebal Kde je takový návrh? Kdo jej má vypra- covati? Naši zástupci nejsou odburnici, nemohou se spouštět do odborných diskussí. A přece je naprostá nutnost, abychom si byli jisti své věci, svého stanoviska v každém směru svých potřeb, abychom svoje požadavky ve všech oborecha sférách svého živola měli dopodrobna vypraco- vány. Tu nezbylnou práci si nemůžeme nesmíme odpouštěti, ačli svoje právo na exi- stenci myslíme do opravdy. A tu jsme opět a znovu při nápadném punktu, ke kterému se stále vracíme. Je to hřídelný bod naší národní situace, kolem něhož se točí všecky otázky našeho národního vývoje, našich zápasů. Máme zapotřebí orgánu, který by měl všecky tyto otázky na starosti, měl po- vinnost i schopnost dotyčné práce vykonati. Je nezbytno opatřiti naše těleso národní tím orgá- nem, nezbytno opatřiti národní zřízení, které by vrcholilo v kanceláři pro ná- rodní potřeby a organisaci národ- ní práce. Opřen o důkladný elaborát odborné hod- noty pozbude hlas našeho zastupitelstva ve vě- cech odborných příchuti diletantismu a získá potřebné váhy a pádnosti. Odpadnou výtky z našich vlastních řad, že zastupitelstvo naše opouští národní stanovisko, kde by je hájiti mělo a porážející dosud výtky se strany odborné, že se plete do věcí, pro které se mu nedostává — odborné kompetence.