ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ce7c5e10-660c-11dc-aa1b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 39
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 26. května 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 144.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy píedplácí se v Praze v sdninisle nt. . . - drojí donánkee a
#5 alto_textblock #5
k-
#6 alto_textblock #6
v arobném prodcji-
#7 alto_textblock #7
ránní člo o ssbě . . .
#8 alto_textblock #8
vo alialkách na venkor
#9 alto_textblock #9
raaní čáslo.
#10 alto_textblock #10
.. . ..
#11 alto_textblock #11
sepol e d n t
#12 alto_textblock #12
: K e
#13 alto_textblock #13
nra
#14 alto_textblock #14
R
#15 alto_textblock #15
N
#16 alto_textblock #16
k
#17 alto_textblock #17
ru.. r al se phali so koto vé šrpřel f a dnpe Preree srt inkenlni- — Tam nacháegií ln a- tiskira a ozpedice. Rákopásy se nevraee
#18 alto_textblock #18
Dnešní čislo pro Prahu jel o 24 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 28. května o 12. hodině po-
#19 alto_textblock #19
lední.
#20 alto_textblock #20
Dr. Josef Heroid o cílecha prostředcích české politiky. Jeden z nejhorlivějších a nejstatečně ších obranců našeho národa a jeho věc velké, muž, jehož bystroduchu politickému a daru výmluvnosti fenomenální i nejzary tější nepřátelé se obdivují, osvědčený chrabr předbojník národní strany svobodomyslné dr. Josef Herold, pozvedl včera na zdejší valné schůzi klubu strany naší svého hlasu, aby vůči těm žalostným zmatkům a roz brojům, které buď záškodná zlovůle, bud ješitná svévole neb planá hašteřivost stran- nická od leť plodí a jitří, v našem táboř branném k radosti vrahů našich — vztýčil jhsnou pochodeň zdravého roz- umu a citu českého, kterouz osvětlil a obhájil cíle a pro- středky politiky české tak zna- menitě, že dávno již nečetli jsme tak vroucího, tak přesvědčujícího a vlástenecky mohutného appellů ke všem upřímným srdejm českým! Doufáme také, že v nich vzbu hnutí hluboké, mocné a trvale blaho- dárné... Pravé slovo v pravý čas jest po- žehnaným činem v životě zápasících národů. Dr. Herold je pronesl a my je svému ná- rodu v jasný den Letnic radostně tlumo-
#21 alto_textblock #21
číme
#22 alto_textblock #22
Žijeme v době velikých r o zivratů n aš národní společnni o s t . Staré rozdily politické, spočívajícís na růz ném zásadním nazírání na vývoj národa a n principech všeobecně platných, m i zí a do zi- vota vstupují nové formace s podkladem neurčitým, s cili mev yjasněnými, o nich nelze ríci, kam teprve skloní se voditko jejich V takových dobách není zajisté nemístn vymaniti se na okamžík z denních zápasů poli- tiekých stran a frakei a zřakem pokud možná objektivním přihlédnouti k potřebám n ro'd a se stahoviska všeobecného. Odhodlalv jeem se- proto promluvitir o v- Jech české pollitiky a o prostředcie k dosažení těchto cílů, nejen jako věrný při- vrženec stranysvóbodomyslné, nýbrž i s hle- disek všeobecných. mnl nobini Bude mi zajisté prominuto, pakliže jsem si osobil právo takto učinit. Žiji téměř již čtvrt století v ústředí n šeho politického života a snažil jsem se zkou- mati přičiny úspěchů našich i porá- žek, maje to přesvědčení, že jen tak lze vy- voditi správné výslednice. Ani osobní moment v té věci nemůže pa- dati na váhu, ba mám za to, že mám polit ekou svou karieru za sebou a nemaje žádných ambici, milerád ustoupím z politického života. jakmile prospěch národa to bude kázati. Nikde se tak snadno nezapo- míná, jako v politice. ud Události střídají se plným chvstem, nová hesla se vydávají a zanikají; co včera zdálo se býli nezvratným a nepochybným, dnes pro- hlašuje se za věc překonanou. Generace následuje generaci a každé ob- dobí života národního uchváceno jest no- vými proudy, že těžko současníku za t- kovýchto okolností zkoumati pravdu a do- spěti k nestranném u názoru.
#23 alto_textblock #23
úsilí.
#24 alto_textblock #24
Tím více tudíž jeví se býti toho potřeba. opětně oživiti v mysli národa konečné cíl politického snažení zformovati znovu politické idee, o které se rozvoj našeho národa opírati musí a při změněných poměrech hledati též změněně prostředky, které by k do- sažení cílů těch vedly. Nerozumím politikou jedině pouze ten druh činnosti veřejné, který takt pravidelně se nazývá. Kdo správně věcný obsah, politickéh snažení posouditi chce, musí přiblížeti ke všen fásím činnosti národní, poněvada veškerá tato činnost ve svém souhrnu utvořiti respeklive připraviti může kýženou budo u nost národa. Tím více jest třeba nám Čechům pojíma politiku v tomto smyslu širší m, poněvad ipolitické zbrané a zejmena čin nost parlamentní slouží a sloužit musi jako prostředek, aby i v těch oborech lidské činnosti, které obvykle politikou se nenazývají, dosáhlo se onoho s tu paině vývoje, který jest nezbylným k zabez pe- čení existenee národa. Chybujeme, pakliže při posuzování našeho živola politického řídíme se názory a sniaham národů jíných. I náš život politický jest musí znstati specifieky českým. Ne- žijeme ani samostatný život mocného ná- roda, ani národa třebas slabého, avšak nevšímaného, v sobě samém uza- vřeného. To, co nazýváme zájmem čes ké b národa, bohužel, dotýká se ať správných, ať nesprávných zájmů národů jiných to, co my vyhledáváme pro svůj náro jako prospěšné a užitečně, není lh- stejno jiným a zejmena posunutí našeho národ na nejz azší západ již od věků znamená stálý zápas mezi myšlenkou česko a myšlenkou němeciko u. Proto i postup našeho národa, od doby jeho vzkříšení musil býti naprosto jiný než u národů ostatní c h. Národ, který ztratil svou sa mo st at- nost, který odnárodněn byl ve v še c oněch vrstvách, které znamenaly du- chovní a kulturní jeho význa m národ, jehož jazyk byl vytlačen z veřej- ného života, jehož talenty kon- fiskovány byly pro národnost jinou, národ, který teprve svůj jazyk musi zase uvěsti mezi jazyky žli voucí, který znovu utvořiti si musil svou s polečn o st, svou literaturu, své u mění, národ,v klerém položeny býti musily teprve postupem času podmínky hospodářského rozvoje: národ takový nastoupiti musil z mnohem trnitější, obtížnější cestu nového svého politického vzkříšení, než náro- dové jiní. Jakkoliv nelze upříti, že v století minulém učinil národ náš ohromných, ob- divuhodných pokroků, které nestran- nému zkoumateli musí se objeviti jakožto zjev nevídané životní sily našeho ná- roda, přece nejsme daleko ještě u konce onoho vývoje, který by znamenal, že posta- vení, význam a samostatnost na- šeho národa jest zabezpečena. Mluvíme-li o cílech české politiky, nemohou tedy směřovati k ničemu jinému, n ež aby národ náš vesvém vývoji stát- ním, kulturním a hospodářském zjednal sobě tak bezpečných a trva- lých opevnění, aby s klidem pustiti se mohl v soutěž s národy kulturními. Tento konečný cil ještě sám sebou neposkytuje formu, která po- dle našeho názoru, jest nezbytná, aby tyto z- ruky národní bezpečnosti posky, to vala.
#25 alto_textblock #25
Ve vývoji naší politiky aktuální ne vždy a ne hned tato forma byla vyjasně n a. Historické tradice a lesk dějin českého stálu přirozeně vyvolaly v národě českém ideu stá to- právní. Vědomi, že národ český ntvořil v zemíe koruny české samostatný neodyislý stát, že stát tento nebyl nikdy podmaněn a ji né mu státu mocí meče podřízen — právní kontinuita, klerá i v dobách úpadku ná- rodního zřejmě ukazovala ke koruně čes ké jako ksamostatnémlu útvaru sťá nímu, to vše bylo zcela pochopitelným důvo dem, že tato idea státoprávní m.- cně uchvátila již v počátcích na- šeho politiekého života myslíe hlavy astala se tak poznenáhlu majetkem celého národa. Oproti tomu však forma této s tálo právní ideje a zejmena poměr koruny české kostatním zemím habsbu ským zůstala věcí— nevyjasněnou Příčinou toho byla hlavně, okolnos. že během té doby, kdý národ český politicky, národně a kulturně nalezal se v noslýchaném úpadku, proměnily se veškeré veřejno- právní poměrly; význam a úkol stálu po. drobeny byly proníkavým. z měn á m, takže mezi tou dobou, kdy stát český měi mezinárodní povahu neodvislěhlo státu a mezi dobou no vého vz kříšení i deje státoprávní, celý organismu s stá tn se přetvořil; poměry v této řiši nabyle forem, jsoucích úplně v odporu se s tá- toprávní myšlenkou českon a každá snaha přivésti tuto myšlenku k platností, ne- měla co bojovat pouze s právními ná- mitkamí a s protichůdností poli- tickou a národní, nýbrž s poměry pronikávě změněnými a ustále- nými, jichž podlomení neby lo není možné jedině uznáním práv- ního nároku, nýbrž k jichž od- stranění jest zapotřebí veliké dlouhé politické práce a co ješte více platí: zjednání politické mo ci. Tyto věené obtíže byly asi přičinou, že politikové čeští v roce 1848 na teh dej ším říšském sněmu spolupůsobili na zřízení ústavy — rakouské. Tyto okolnosti byly zajisté přičinou, že zástupcové českého národa po zaveďení, úno- rovky obeslali oktroyovaný sněm a — nelegální řísskou radu, jakko- liv věděli, že nastupují trnítou dráhu již z předu potlačené men šiny. Kdo však správně a klidně posuzoval chce tento krok tehdejších zástupeň národa, nebude jim a nesmí jim za to činíti vý- čitky. Národ český zbaven jsa veškeré po- litické moci, nechtěl a nemohl v tom okamžiku, jakmile zjednána mu byla příležitos aspoň z části uplatniti svou existenci, nepo- užiti této příležitosti. Dnes snad vídíme více nežli jindy, že passivní odpor proti říšské radě později zahájený (od r. 1863—1879) znamenal pro nás nejen ztrátu mnoha let v politickém v- voji, nýbrž utvoření nových překá žek k vítězství ideje s tátopráv ní A přece zas bych nechtěl ani tento p as- sivní odpor odsuzovatí; naopak vý- slovně přiznávám, že v době před uhe ským vyrovnáním r. 1867 a před zavedením dualismu a v život uvedením prosincovky založen byl na praemissách zcela. správných. Že toužené výsledky nedostavily se u ná jako v Uhrách, není ještě důkazem ne- správnosti této politiky.
#26 alto_textblock #26
Že vývoj u nás vedl se jiným směrem, toho příčina neleží v nepromyšleném postupu politickém, nýbrž v onom momentu shora zmíněném, totiž ve velikos ti překážek, které vílězství našemu v cestu se kladly a v oné malé miře společenské, kul- turní i politické moci, klerou národ česky ovláda. A jestliže později, episody Potoekého Hohenwarta znamenaly důkaz, že tato politika passivity k cili obmýslcnému vésti mohla, zna- monají právě zase lyto episody zcela jasně zřetelně — uvážl-li se konečný jich ne- úspěch — že právo naše bylo sil. nější nežli naše síla, přivěsti je kplatno sti. Není mým úkolem, fičiti hislořieký, výroi našr poliúky- Passivni opposlice, jakou po H - henwartovi jsme prováděli, svědčí o m ul z n ém odhodlání národa k politice tak z v al ne zásadní. Kdýby poměry českého národa Byly jiné. než jakými jsou, kdyby toto odhodlání bylo bý- valo podopřeno dostatečnou ekonomi- ckou i politickou silou národa. škody, které měl tento passli vn odpor v zápěti, znamenaly by pouze rány zhojitelné a vltězství se mohlo dosta viti, Proto ale neváhiám ríči, že paklí tato pas- sivní politika končila neúspěchem, který se zdvojnásobil, pak význam a dosah rán nám způsobenýchi neleží ve Vině politleké k on- cepce této mýšlenky, nýbrž opětně v nedostatečném vy zbrojení na- šeho národa ke snášení důstedků a v malé politické moci, která by byl s to, důsledky ty p ře' ko n' a t. Z tohoto poznání výtryskla myšlenka ob- novené činhosti parlame n tní. S mýšlenkou ton vstoupila strana svobo- myslná poprvé v aktuální činnost jako stran samostatná. Národ v hrdém svém vědomí. že mu není treba opouštěti politiku zá- sadní, odsoudil tehda (v r. 1875—77) mlado- českou stranu a tato byla zdecimována a úplnou bezvýznamnost vržena. Avšak myšlenka sama kohečně zvítězila obětř, které tehdejší pře' d áe strany svobodomyslné na svém vý- znamu a postávení národním a po- itřckém přinesli pro tuto myšlenku. nebyly mar ně! Aktivní politika česká jak n sněmu tak na radě fišské však sama sebou jasně dokazovala správnost these, ze konečně vítězství české věci vyžaduje d lo u he, neůmorné a sebezaplrající prá ce. Není mým úkolem kritisovati jednotlivé řáse této aktivní politikv. Kritika samu o sobě nalezla by snad jak v politice poslanců staročeských, tak i poslanců strany svobodomyslné nyní mnoho látky k od- suzování. Neboť čím méně má kdo příležitost účastniti se současné čínnosti posla- necké, tím vlcé bude míti subjekt iv- nich důvodů mnohé pokárati, v mnohém shledati neodpustitelhou c hybu a snad i patrnou škodu národa. Kdo zejmena pro politický vývoj učiní měřítkem zásadní nazíráni naše stá- toprávní a národní, ten netěžko nalezne důvodů posuzovati leckterou činnost zastupitel- stva národního nepříznivě ať v dobách dřivějších ať nynějších. Avšak všechna ta labilnost v p o li- tickém postupu poslanců českých věru nemá své příčiny i neměla nikdy v nedo- statku dobré vůle a vlastene c tví, nýbrž v onom přesvědčení, které politi- kovi českému po nedlouhé zkušenosti vštipí se jako správné, že národ náš musí so be zjednat vle všech oborech lidské čin-
#27 alto_textblock #27
nosti těch vlastnosti a toho v y zb ro- jení, které zvýší politickou jeho m o c Proto vidíme v zápasech politických onu zrovna ú zkostlivou snahu v o boru š kolském a kulturní m. Snad zádný národ na světě nomusil zá- pasit tak o kaž dou školu, jako náro A věči neznalý právem velmi často udi- veně na to hleděl, jak vymožení ú sta vu kulturního znatenalo v politické činnosti poslanců českých více, než u jiných národu zápasv o nojvyšší cile politické. Rovněž zápas o jazyková nase práva vedený jestě dnes v mnohém ohledu nedobře bývá pochopen u cizích i u do- mácich. Poměrů našíčk noznalý človšk udiveně na př. se táže, jaký ze dalekosáhle v- znam může mit otázka českého vyfi- zování českých podání anebo v ni tr- ního jazyka úřadního Bai u nás zejmena v posledn době zápas o jazyková práva na- lezl pochybovačů, kteři, majíce kone č n cil národa stále před zraky, domnívali se prá- vem namítati, že tento zápas jest z by teč ny a že jest léple domáhati se rozřešeni státoprávní otázky, s nímž pak i roz- rešoní otázký jazy kové se dos ta v í. A přece mám za to, že a z je di nlou bude se psáti historie těchto zá- pasů, že každý pochopl, že tyto naše zápasy měly a mají velký význam. Náš zápas o školy a za jazyková práva nent nie ji- ného, než zápas o další poli ti c k ou mo ci Jest právě politická moc každého národa sumou všech jeho kulturních a hospodářských sily jest territo- riem, na kterém národ přichází ku platnosti; jest rozsahem vlivu jeho na správu a zá- konodárství. A čím více vlivu tohoto bude míti národ český, tím větší platnosti nabývati bude jeho jazyk v životě státním a veřejné m, tím hojnější budo jeho politická moc a sílaa tím více opátří si prostredků k dosažení svých konečných polřtických cild. Avšak vedle těchto kulturních a jazvkových podmínek jsou zde ještě podminky e ko n- mické. Ku došažení polifckěho eile potrebuje každý národ, aby vedle souhrnu kulturního svého významu, vedle nez krácené plat- nosti své národní individuality. měl také silný hospodářský pod- klad. nnt o Ják často pronáší se u nás s jakoti hrdostí heslo: »Jen národ bohatý jest také silný.« O správnosti tohoto hesla nalze věru po- chybovati; avšak k tomu je opětné zapotřebí, aby od hesla bylo přikročeno ke skutkůma aby tato hospodárská sila národni byla pěstována p'rací A tu opětně při velkoleposti moderního zi- vota hospodářského nestačí jen ona své- rázná a sv épomocná činnost, vyplýva- jíci z individuality jednotlivco hospoďářsky pokročilých, nýbrž tu opětně jest zapotřebí, aby pollitické s na- žení zálstupců národa hledělo prostřednictvím státu hospodlár- skou tuto sílu národní upevňov at a rozhojňovat. Tím naznačena jest ona sťředn cesta, která vede ke konečnému dosažení našich ide álů. Mluvimeli tedy o cllech české po- litiky, musí tyto cile býti ty: aby národ náš nalezal se kulturně na výši doby,
#28 alto_textblock #28
český.
#29 alto_textblock #29
—
#30 alto_textblock #30
FEUILLETON.
#31 alto_textblock #31
V Praze, 25. května. 6—, (Kronika.) A což Buři? Mili hrdi nové našeho denního pořádku, pro něž jsme s tolik narozčilovali! Co tropi? Vělečných te- legramů z jihoafrického bojiště od nějakého času nápadně kapičkuje. Pomalu, pomaloučku docela jsme odvykli sháněti se po tom vý- tečném, nedávno ještě tak oblíbeném a hltaném čísle ! Jiné rubriký přišly na denní pořádek jiné starosti. Pomalu, pomalounku začínámen své mile ideální reký naposled : . . zapomínat Bylo by možné? . . ! A naše tehidej nadšeni? Zdálo se přec, že my — »celý vzdělaný svět« totiž — celá »slušná veřejnost«, která ještě si zachovala špetku toho smyslu pro práv a pravdu, že jsme všickni hotovi nasadit »všecko«, aby jednou zjednán byl průcho právu a pravdě! Tenkrát, před. dvěma lély když vyšla na jevo odpověď presidenta Krůgne na zpupnou vyzývavost velmocenského násilí Zapsali jsme si ta památná slova — Obě repubtiky jsou rozhodnuty! Mu slme-li už podlehnouli, pak aspoň se postaráme aby Anglie zaplatíla za nás cenu, jaké s podiví svět! Nikdy lidstvo nic podobného ne- spatrilo! Ej, co za elekrrisujíer slova ! Všecko od t chvile bylo zapáleno v srdei pro věc Burů. Ne- bylo jinak možná. A teprv, když po důstojných slovech následovaly neměně důstojné skutky Kdýž docházely zprávy o burských vítězstvích. o porážkách Angličanů, nových a nových! »Ho rečka burská« v celém vzdělaném světé neznala mezí. A ještě, když ba podzim loni skličený už útrapami president přijel do Evropy vyjed- návat! Jaké všude projevy nekonečného, veli- kého, bezmérného spolucttánii
#32 alto_textblock #32
A dnes? Kam se to všecko podělo ? Co zbylo z toho »svatého« zápalu? Či jsou ho dnešní Burové snad méně hodni? Nedostál snad svému slovu ? Nezasloužili snad obdivu účinné pomoci »vzdělaného světa«, která se jim tolikrát nabízela a zaručovala? »Horečka« dolomcovala, telegramy z bojiště přestávají do- cházeti, rozčilená pro věc »práva a pravdy« ve- řejnost se uklidnila, znénáhla si navykla obracet pozornost svoji jinam . . . jinam Nepřicházi vám na mysl, jak bezvýznamn hožící věchet je všecko mravní rozhořčován oné roztomnilé bytosti davové, zvané obecně — »vzdělaný svét« ? ..
#33 alto_textblock #33
*
#34 alto_textblock #34
Byla chvile v tom »dějinném dramate kdy scelý vzdělaný svět« s opovržením se o vracel od počínání »sveřepého imperialismu- angliekého. Tak to aspoň vyznivalo z projev výmluvných hlasatelů idel »práva a lidskosti«. Všichni znárodové kulturní« svorně pozvedali hln svůj proti hnusné panslví lačnosti nemravné hmotné přesily. To byla ona památná chvíle kdy John Bavlněný Žok sám v sobě cít malou dušičku, kdy na náměstí kolem londýn- ského War Office tlačili se denně do pozdnich hodin nočních davy anglického lidu, očekávajíe s tajeným dechem hrůzy nových neblahých zvěsti z afrického bojistě. Parlament býl jako zařezán, tisk anglický byl schliplý a státníci Velké Britanie jevili nápadnou zamiklost, nevy- hledávajíce žádnéj přiležitosti, aby širší veře jnost byla zpravena o jejich názoru na danou situaci. Tenkráte na kontinentě ozývaly se nejhlasitěji resonance idel »mravnosti a vzdělanosti«! Ten- kráte se zdálo, že »vzdělaný svět« je už opravdu odhodlán donutiti nepříčelného ve své zpupnosti násilnika, aby z mravní povinnosti silnějšího měl také nějakou úctu ku právu a soucit se stateč ností slabého. Pak ale se větrnička osudů po mslounku začala obraceti. Pariamenť lond ýnsky
#35 alto_textblock #35
povoloval nové a nové milliony válečného kre- ditu, na bojiště africké posilány nové a nove lodi vojáků, děl a válečného materiálu. S no- vými generály přišla nová taktika a telegrafické depeše jihoafrické přecházely znenáhila do nové toniny. Nálada v Anglii, ve shromáždéních lidu, ve schůzích voličů, v davech pouličních zne- náhla se obracela, obracela. Lid začinal zase přicházet pomalu na chuť výpravě, klerá chtěl se mu už už přejídati. A dnes ? Co vidíme čelný státník anglický směle vykládá veřejnost »dobrodiní«, jaké že přinesla ta nenáviděná válka. — Jiné dobrodiní války je v tom, vykládá vznešený lord Salisbury, že nám ukázala čím dále jasněji, že právo je n a naší straně. Vojn transvaalská je výsledek dlouhých piklů bur- ských. Kdybychom byli ještě déle otáleli, by bychom stáli proti okolnostem ještě méně při- znivým .. . Buři nemají nejmen ší h práva na soucit Anglie. Anglie musí. až nejzadnější mezi napnouti všechny své sily, ab je rozdrtila Takový je výsledek mravnostní kočičiny. jakou si přiležitostně »dopřála« moderní vzdě- lanost. Napjetí sil »až k nejkrajnější mezie, aby tělesně slabší odpůrce byl. rozdrcen. Buři považují se úřadně za špiklence, pro- tože měli smělost hájiti svoji neodvislost. V doln sněmovně prohlašuje pan Chamberlain, že smi řovačky jsou odbyty. Bothovi nabizeny nepřija- telné podmínky míru a když zamitl, nabídk míru definitivně odvolána. Nastupuje právo války. Vyhladiti soka do posledního muže je pod minkou úspěchu. A úspěch je — mravnost. — Anglie si nepotřebuje činiti výčitek! resumuje náčelník akce. Jest politování hodno sice prolévání krve i vymrhané peníze, ale jsou za to náhrady, které každý anglický vlastenee s potěšením rozezná mezi důsledky událostí obou minulých let. Přesvěděili jsme se, ž srdce anglické dnes bije tak vysoko jako kdy-
#36 alto_textblock #36
koli v minulosti našich dějin . . Celý svět už se domnival, že Anglie už nikdy nebude schopna vésti válku; ale to byla notná mýlka. Ukázali jsme světu, jakého nákladu sil jsme sehopni a jak dovedeme podnes následovati při- kladu svých předků... A to je náš hlavn úspěch. A slova výmluvného lorda, schvalující opravy anglického vojenství, přitužení vojenské služby dalši kredity válečné, provázena všeobecnou spo- kojeností, neboť jsou mluvena z duše národa, který chce nejen, kráčeti v čele — vzdělaného světa, ale co možná diktovati mu i svoji vůli své zákony.
#37 alto_textblock #37
* s
#38 alto_textblock #38
A Buři? Co je s ubohými, od nichž zá- jem veřejnosti se odvrátil, jakmile hlučná ště stěna války se od nich odvrátila? Čím méně jim vynesly ty roztomilé sympatie »všeho vzdě- laného svéta«, které někam zalezly a nejsou k nalezení, tím podivuhodněji si vedou sami. Jsou téměř zničeni, připravení o vše, ale ne- vzdávají se a neklesají na mysli. Neni téměř přimých zpráv o jich činnosui a jsoucnosti. Pravidelné cesty styků jsou zata- raseny a podvázány nepřítelem. Leda okolkem a prostřednietvím nahodilých svědků dostává se evropské veřejnosti světla o tom, jak to chodi a stojí se záležitostí práva a pravdy tam dole A podivno ! Nestojí to pořád zle Nějaký dopisovatel mluví s burským ná- čelníkem (Kruitzingrem) o situaci. Diví se, proč se Buři raději už nevzdají, když je situace bez- tohov už ztracena. — Ztracena ? Proč by byla ztracena ? dive se muž prosté mysli a zdravého citění. Tu máte De Weta, je to podruh (bywoner), bez vychování A svět se dnes rozlehá jeho jmenem ! Ve kterékoli evropské armádě se cti by mu dnes nabídli gene- rálskou šavli. Kdyby chtél kočovati po Americe,
#39 alto_textblock #39
s přednáškami, každý manager by mu zaplatii za týden třeba dvacet tisíc. Až všickni odhodí flintu, také já ji odhodím. Ale dříve ne! Chcete mne zajmoutí? Toho nikdy nedokážete. Mámi ted za sebou dva voje a každou hodinu dostávám zprávy, co se u nich děje. Chei-li je dostat na určité místo, co udělám? Rozdělím svých 210 mužů na skupiny poldvaceti, desíti, pěti. V každá skupině jeden bezpečný muž zná místo shro- máždéní. Mistoje asi padesát, sto, třeba dvě stě mil odtud. Čas je určen a v označený den všecko je na místě. Tu hrečku vynašel Deweta hraje se s ní zcela dobře . Tak snouzí dostavuje se vynalezavost. Rodí nové myšlénky, nové umění, probouzejí ses nové síly. Tak je možno, aby byla celá země obsuzena nepřitelem, a přece nebyla v jeho moci. Tak rozumíte odpovědi, kterou vzkazuje generál Botha Kitchenerovi na vyzvání, aby se vzdal: — Řekněte Kitchenerovi, že mám na deset let nábojů a také stravy a plce žádný nedo- statek. Kdybych ale něčeho potřeboval, že mu seberu právě tolík zásobních vlaků, kolik bude právě zapotřebí. A slovům paní Bothové, o níž se pravilo, že vyjednávala se svým manželem ve smyslu anglickém a že za tímže účelem odebeře se do Evropy ke Krügerovi. — Řekněte Louisovi, budete-li s ním mluvit, aby nikdy) a nikdy se nepodával a do krajnosti se bránil. A co se mne týče, kdyby vám co- koliv říkali, že jsem se naší věci zřekla, nevěrt tomu a důvěřujte Jak vidět, mají-li právo a pravda zachovati se pří životě na tom bídném světě, pak nesmí spolehat na žádnou pomoc, ani na sympati »všeho vzdělaného světa«, které za zlámanou kopejku nestojí, nýbrž jenom v sebe věřit, na vlastní statečnost a podnikavost spolehat. To-l nevydá, jiného už nic nevydá.