#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 26. května 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 144.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
píedplácí se
v Praze v sdninisle
nt. . . -
drojí donánkee
a
#6
alto_textblock
#6
v arobném prodcji-
#7
alto_textblock
#7
ránní člo o ssbě . . .
#8
alto_textblock
#8
vo alialkách na venkor
#9
alto_textblock
#9
raaní čáslo.
#10
alto_textblock
#10
.. . ..
#11
alto_textblock
#11
sepol e d n t
#12
alto_textblock
#12
: K e
#13
alto_textblock
#13
nra
#17
alto_textblock
#17
ru.. r al se
phali so koto vé šrpřel
f a dnpe
Preree srt inkenlni-
—
Tam nacháegií ln a-
tiskira a ozpedice.
Rákopásy se nevraee
#18
alto_textblock
#18
Dnešní čislo pro Prahu jel o 24 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne
28. května o 12. hodině po-
#19
alto_textblock
#19
lední.
#20
alto_textblock
#20
Dr. Josef Heroid o cílecha
prostředcích české politiky.
Jeden z nejhorlivějších a nejstatečně
ších obranců našeho národa a jeho věc
velké, muž, jehož bystroduchu politickému
a daru výmluvnosti fenomenální i nejzary
tější nepřátelé se obdivují, osvědčený chrabr
předbojník národní strany svobodomyslné
dr. Josef Herold, pozvedl včera na zdejší
valné schůzi klubu strany naší svého hlasu,
aby vůči těm žalostným zmatkům a roz
brojům, které buď záškodná zlovůle, bud
ješitná svévole neb planá hašteřivost stran-
nická od leť plodí a jitří, v našem táboř
branném k radosti vrahů našich — vztýčil
jhsnou pochodeň zdravého roz-
umu a citu českého, kterouz
osvětlil a obhájil cíle a pro-
středky politiky české tak zna-
menitě, že dávno již nečetli jsme tak
vroucího, tak přesvědčujícího a vlástenecky
mohutného appellů ke všem upřímným srdejm
českým! Doufáme také, že v nich vzbu
hnutí hluboké, mocné a trvale blaho-
dárné... Pravé slovo v pravý čas jest po-
žehnaným činem v životě zápasících národů.
Dr. Herold je pronesl a my je svému ná-
rodu v jasný den Letnic radostně tlumo-
#21
alto_textblock
#21
číme
#22
alto_textblock
#22
Žijeme v době velikých r o zivratů n aš
národní společnni o s t .
Staré rozdily politické, spočívajícís na růz
ném zásadním nazírání na vývoj národa a n
principech všeobecně platných, m i zí a do zi-
vota vstupují nové formace s podkladem
neurčitým, s cili mev yjasněnými, o nich
nelze ríci, kam teprve skloní se voditko jejich
V takových dobách není zajisté nemístn
vymaniti se na okamžík z denních zápasů poli-
tiekých stran a frakei a zřakem pokud možná
objektivním přihlédnouti k potřebám n
ro'd a se stahoviska všeobecného.
Odhodlalv jeem se- proto promluvitir o v-
Jech české pollitiky a o prostředcie
k dosažení těchto cílů, nejen jako věrný při-
vrženec stranysvóbodomyslné, nýbrž i s hle-
disek všeobecných. mnl nobini
Bude mi zajisté prominuto, pakliže jsem
si osobil právo takto učinit.
Žiji téměř již čtvrt století v ústředí n
šeho politického života a snažil jsem se zkou-
mati přičiny úspěchů našich i porá-
žek, maje to přesvědčení, že jen tak lze vy-
voditi správné výslednice.
Ani osobní moment v té věci nemůže pa-
dati na váhu, ba mám za to, že mám polit
ekou svou karieru za sebou a nemaje žádných
ambici, milerád ustoupím z politického života.
jakmile prospěch národa to bude kázati.
Nikde se tak snadno nezapo-
míná, jako v politice.
ud Události střídají se plným chvstem, nová
hesla se vydávají a zanikají; co včera zdálo
se býli nezvratným a nepochybným, dnes pro-
hlašuje se za věc překonanou.
Generace následuje generaci a každé ob-
dobí života národního uchváceno jest no-
vými proudy, že těžko současníku za t-
kovýchto okolností zkoumati pravdu a do-
spěti k nestranném u názoru.
#23
alto_textblock
#23
úsilí.
#24
alto_textblock
#24
Tím více tudíž jeví se býti toho potřeba.
opětně oživiti v mysli národa konečné cíl
politického snažení zformovati znovu
politické idee, o které se rozvoj našeho
národa opírati musí a při změněných poměrech
hledati též změněně prostředky, které by k do-
sažení cílů těch vedly.
Nerozumím politikou jedině
pouze ten druh činnosti veřejné, který takt
pravidelně se nazývá.
Kdo správně věcný obsah, politickéh
snažení posouditi chce, musí přiblížeti ke všen
fásím činnosti národní, poněvada
veškerá tato činnost ve svém souhrnu utvořiti
respeklive připraviti může kýženou budo u
nost národa.
Tím více jest třeba nám Čechům pojíma
politiku v tomto smyslu širší m, poněvad
ipolitické zbrané a zejmena čin
nost parlamentní slouží a sloužit
musi jako prostředek, aby i v těch
oborech lidské činnosti, které obvykle politikou
se nenazývají, dosáhlo se onoho s tu paině
vývoje, který jest nezbylným k zabez pe-
čení existenee národa.
Chybujeme, pakliže při posuzování našeho
živola politického řídíme se názory a sniaham
národů jíných.
I náš život politický jest
musí znstati specifieky českým. Ne-
žijeme ani samostatný život mocného ná-
roda, ani národa třebas slabého, avšak
nevšímaného, v sobě samém uza-
vřeného.
To, co nazýváme zájmem čes ké b
národa, bohužel, dotýká se ať správných,
ať nesprávných zájmů národů jiných
to, co my vyhledáváme pro svůj náro
jako prospěšné a užitečně, není lh-
stejno jiným a zejmena posunutí našeho národ
na nejz azší západ již od věků znamená
stálý zápas mezi myšlenkou česko
a myšlenkou němeciko u.
Proto i postup našeho národa, od doby
jeho vzkříšení musil býti naprosto jiný
než u národů ostatní c h.
Národ, který ztratil svou sa mo st at-
nost, který odnárodněn byl ve v še c
oněch vrstvách, které znamenaly du-
chovní a kulturní jeho význa m
národ, jehož jazyk byl vytlačen z veřej-
ného života, jehož talenty kon-
fiskovány byly pro národnost
jinou, národ, který teprve svůj jazyk musi
zase uvěsti mezi jazyky žli voucí, který
znovu utvořiti si musil svou s polečn o st,
svou literaturu, své u mění, národ,v
klerém položeny býti musily teprve postupem
času podmínky hospodářského rozvoje:
národ takový nastoupiti musil z mnohem
trnitější, obtížnější cestu nového
svého politického vzkříšení, než náro-
dové jiní.
Jakkoliv nelze upříti, že v století minulém
učinil národ náš ohromných, ob-
divuhodných pokroků, které nestran-
nému zkoumateli musí se objeviti jakožto zjev
nevídané životní sily našeho ná-
roda, přece nejsme daleko ještě u konce
onoho vývoje, který by znamenal, že posta-
vení, význam a samostatnost na-
šeho národa jest zabezpečena.
Mluvíme-li o cílech české politiky,
nemohou tedy směřovati k ničemu jinému, n ež
aby národ náš vesvém vývoji stát-
ním, kulturním a hospodářském
zjednal sobě tak bezpečných a trva-
lých opevnění, aby s klidem pustiti se
mohl v soutěž s národy kulturními.
Tento konečný cil ještě sám
sebou neposkytuje formu, která po-
dle našeho názoru, jest nezbytná, aby tyto z-
ruky národní bezpečnosti posky, to vala.
#25
alto_textblock
#25
Ve vývoji naší politiky aktuální ne vždy a ne
hned tato forma byla vyjasně n a.
Historické tradice a lesk dějin českého stálu
přirozeně vyvolaly v národě českém ideu stá to-
právní.
Vědomi, že národ český ntvořil v zemíe
koruny české samostatný neodyislý stát, že stát
tento nebyl nikdy podmaněn a ji né mu
státu mocí meče podřízen — právní
kontinuita, klerá i v dobách úpadku ná-
rodního zřejmě ukazovala ke koruně čes ké
jako ksamostatnémlu útvaru sťá
nímu, to vše bylo zcela pochopitelným důvo
dem, že tato idea státoprávní m.-
cně uchvátila již v počátcích na-
šeho politiekého života myslíe
hlavy astala se tak poznenáhlu
majetkem celého národa.
Oproti tomu však forma této s tálo
právní ideje a zejmena poměr koruny
české kostatním zemím habsbu
ským zůstala věcí— nevyjasněnou
Příčinou toho byla hlavně, okolnos.
že během té doby, kdý národ český politicky,
národně a kulturně nalezal se v noslýchaném
úpadku, proměnily se veškeré veřejno-
právní poměrly; význam a úkol stálu po.
drobeny byly proníkavým. z měn á m,
takže mezi tou dobou, kdy stát český měi
mezinárodní povahu neodvislěhlo státu
a mezi dobou no vého vz kříšení i deje
státoprávní, celý organismu s stá tn
se přetvořil; poměry v této řiši nabyle
forem, jsoucích úplně v odporu se s tá-
toprávní myšlenkou českon a každá
snaha přivésti tuto myšlenku k platností, ne-
měla co bojovat pouze s právními ná-
mitkamí a s protichůdností poli-
tickou a národní, nýbrž s poměry
pronikávě změněnými a ustále-
nými, jichž podlomení neby lo
není možné jedině uznáním práv-
ního nároku, nýbrž k jichž od-
stranění jest zapotřebí veliké
dlouhé politické práce a co ješte
více platí: zjednání politické
mo ci.
Tyto věené obtíže byly asi přičinou, že
politikové čeští v roce 1848 na teh dej ším
říšském sněmu spolupůsobili na
zřízení ústavy — rakouské.
Tyto okolnosti byly zajisté přičinou, že
zástupcové českého národa po zaveďení, úno-
rovky obeslali oktroyovaný sněm a
— nelegální řísskou radu, jakko-
liv věděli, že nastupují trnítou
dráhu již z předu potlačené men
šiny.
Kdo však správně a klidně posuzoval
chce tento krok tehdejších zástupeň národa,
nebude jim a nesmí jim za to činíti vý-
čitky.
Národ český zbaven jsa veškeré po-
litické moci, nechtěl a nemohl v tom
okamžiku, jakmile zjednána mu byla příležitos
aspoň z části uplatniti svou existenci, nepo-
užiti této příležitosti.
Dnes snad vídíme více nežli jindy, že
passivní odpor proti říšské radě později
zahájený (od r. 1863—1879) znamenal pro
nás nejen ztrátu mnoha let v politickém v-
voji, nýbrž utvoření nových překá žek
k vítězství ideje s tátopráv ní
A přece zas bych nechtěl ani tento p as-
sivní odpor odsuzovatí; naopak vý-
slovně přiznávám, že v době před uhe
ským vyrovnáním r. 1867 a před
zavedením dualismu a v život uvedením
prosincovky založen byl na praemissách zcela.
správných.
Že toužené výsledky nedostavily se u ná
jako v Uhrách, není ještě důkazem ne-
správnosti této politiky.
#26
alto_textblock
#26
Že vývoj u nás vedl se jiným směrem,
toho příčina neleží v nepromyšleném
postupu politickém, nýbrž v onom
momentu shora zmíněném, totiž ve velikos ti
překážek, které vílězství našemu v cestu
se kladly a v oné malé miře společenské, kul-
turní i politické moci, klerou národ česky
ovláda.
A jestliže později, episody Potoekého
Hohenwarta znamenaly důkaz, že tato politika
passivity k cili obmýslcnému vésti mohla, zna-
monají právě zase lyto episody zcela jasně
zřetelně — uvážl-li se konečný jich ne-
úspěch — že právo naše bylo sil.
nější nežli naše síla, přivěsti je
kplatno sti.
Není mým úkolem, fičiti hislořieký, výroi
našr poliúky-
Passivni opposlice, jakou po H -
henwartovi jsme prováděli, svědčí o m ul z n ém
odhodlání národa k politice tak z v al ne
zásadní.
Kdýby poměry českého národa Byly jiné.
než jakými jsou, kdyby toto odhodlání bylo bý-
valo podopřeno dostatečnou ekonomi-
ckou i politickou silou národa.
škody, které měl tento passli vn
odpor v zápěti, znamenaly by pouze rány
zhojitelné a vltězství se mohlo dosta viti,
Proto ale neváhiám ríči, že paklí tato pas-
sivní politika končila neúspěchem, který se
zdvojnásobil, pak význam a dosah rán nám
způsobenýchi neleží ve Vině politleké k on-
cepce této mýšlenky, nýbrž opětně
v nedostatečném vy zbrojení na-
šeho národa ke snášení důstedků
a v malé politické moci, která by byl
s to, důsledky ty p ře' ko n' a t.
Z tohoto poznání výtryskla myšlenka ob-
novené činhosti parlame n tní.
S mýšlenkou ton vstoupila strana svobo-
myslná poprvé v aktuální činnost jako stran
samostatná. Národ v hrdém svém vědomí.
že mu není treba opouštěti politiku zá-
sadní, odsoudil tehda (v r. 1875—77) mlado-
českou stranu a tato byla zdecimována a
úplnou bezvýznamnost vržena.
Avšak myšlenka sama kohečně zvítězila
obětř, které tehdejší pře' d áe
strany svobodomyslné na svém vý-
znamu a postávení národním a po-
itřckém přinesli pro tuto myšlenku.
nebyly mar ně!
Aktivní politika česká jak n
sněmu tak na radě fišské však sama sebou
jasně dokazovala správnost these, ze
konečně vítězství české věci vyžaduje d lo u he,
neůmorné a sebezaplrající prá ce.
Není mým úkolem kritisovati jednotlivé
řáse této aktivní politikv.
Kritika samu o sobě nalezla by snad jak
v politice poslanců staročeských, tak i poslanců
strany svobodomyslné nyní mnoho látky k od-
suzování. Neboť čím méně má kdo příležitost
účastniti se současné čínnosti posla-
necké, tím vlcé bude míti subjekt iv-
nich důvodů mnohé pokárati, v mnohém
shledati neodpustitelhou c hybu a snad i patrnou
škodu národa.
Kdo zejmena pro politický vývoj učiní
měřítkem zásadní nazíráni naše stá-
toprávní a národní, ten netěžko nalezne
důvodů posuzovati leckterou činnost zastupitel-
stva národního nepříznivě ať v dobách
dřivějších ať nynějších.
Avšak všechna ta labilnost v p o li-
tickém postupu poslanců českých
věru nemá své příčiny i neměla nikdy v nedo-
statku dobré vůle a vlastene c tví,
nýbrž v onom přesvědčení, které politi-
kovi českému po nedlouhé zkušenosti vštipí se
jako správné, že národ náš musí so be
zjednat vle všech oborech lidské čin-
#27
alto_textblock
#27
nosti těch vlastnosti a toho v y zb ro-
jení, které zvýší politickou jeho
m o c
Proto vidíme v zápasech politických onu
zrovna ú zkostlivou snahu v o boru
š kolském a kulturní m.
Snad zádný národ na světě nomusil zá-
pasit tak o kaž dou školu, jako náro
A věči neznalý právem velmi často udi-
veně na to hleděl, jak vymožení ú sta vu
kulturního znatenalo v politické činnosti
poslanců českých více, než u jiných národu
zápasv o nojvyšší cile politické.
Rovněž zápas o jazyková nase
práva vedený jestě dnes v mnohém ohledu
nedobře bývá pochopen u cizích i u do-
mácich.
Poměrů našíčk noznalý človšk udiveně
na př. se táže, jaký ze dalekosáhle v-
znam může mit otázka českého vyfi-
zování českých podání anebo v ni tr-
ního jazyka úřadního
Bai u nás zejmena v posledn
době zápas o jazyková práva na-
lezl pochybovačů, kteři, majíce kone č n
cil národa stále před zraky, domnívali se prá-
vem namítati, že tento zápas jest z by teč ny
a že jest léple domáhati se rozřešeni
státoprávní otázky, s nímž pak i roz-
rešoní otázký jazy kové se dos ta v í.
A přece mám za to, že a z je di nlou
bude se psáti historie těchto zá-
pasů, že každý pochopl, že tyto naše zápasy
měly a mají velký význam. Náš
zápas o školy a za jazyková práva nent nie ji-
ného, než zápas o další poli ti c k ou
mo ci
Jest právě politická moc každého národa
sumou všech jeho kulturních a
hospodářských sily jest territo-
riem, na kterém národ přichází ku platnosti;
jest rozsahem vlivu jeho na správu a zá-
konodárství.
A čím více vlivu tohoto bude míti národ
český, tím větší platnosti nabývati bude jeho
jazyk v životě státním a veřejné m,
tím hojnější budo jeho politická moc a sílaa
tím více opátří si prostredků k dosažení svých
konečných polřtických cild.
Avšak vedle těchto kulturních a jazvkových
podmínek jsou zde ještě podminky e ko n-
mické.
Ku došažení polifckěho eile potrebuje
každý národ, aby vedle souhrnu kulturního
svého významu, vedle nez krácené plat-
nosti své národní individuality.
měl také silný hospodářský pod-
klad. nnt o
Ják často pronáší se u nás s jakoti
hrdostí heslo: »Jen národ bohatý jest také
silný.«
O správnosti tohoto hesla nalze věru po-
chybovati; avšak k tomu je opětné zapotřebí,
aby od hesla bylo přikročeno ke skutkůma
aby tato hospodárská sila národni
byla pěstována p'rací
A tu opětně při velkoleposti moderního zi-
vota hospodářského nestačí jen ona své-
rázná a sv épomocná činnost, vyplýva-
jíci z individuality jednotlivco
hospoďářsky pokročilých, nýbrž tu
opětně jest zapotřebí, aby pollitické s na-
žení zálstupců národa hledělo
prostřednictvím státu hospodlár-
skou tuto sílu národní upevňov at
a rozhojňovat.
Tím naznačena jest ona sťředn
cesta, která vede ke konečnému
dosažení našich ide álů.
Mluvimeli tedy o cllech české po-
litiky, musí tyto cile býti ty: aby národ
náš nalezal se kulturně na výši doby,
#28
alto_textblock
#28
český.
#30
alto_textblock
#30
FEUILLETON.
#31
alto_textblock
#31
V Praze, 25. května.
6—, (Kronika.) A což Buři? Mili hrdi
nové našeho denního pořádku, pro něž jsme s
tolik narozčilovali! Co tropi? Vělečných te-
legramů z jihoafrického bojiště od nějakého
času nápadně kapičkuje. Pomalu, pomaloučku
docela jsme odvykli sháněti se po tom vý-
tečném, nedávno ještě tak oblíbeném a hltaném
čísle ! Jiné rubriký přišly na denní pořádek
jiné starosti. Pomalu, pomalounku začínámen
své mile ideální reký naposled : . . zapomínat
Bylo by možné? . . ! A naše tehidej
nadšeni?
Zdálo se přec, že my — »celý vzdělaný
svět« totiž — celá »slušná veřejnost«, která
ještě si zachovala špetku toho smyslu pro práv
a pravdu, že jsme všickni hotovi nasadit
»všecko«, aby jednou zjednán byl průcho
právu a pravdě! Tenkrát, před. dvěma lély
když vyšla na jevo odpověď presidenta Krůgne
na zpupnou vyzývavost velmocenského násilí
Zapsali jsme si ta památná slova
— Obě repubtiky jsou rozhodnuty! Mu
slme-li už podlehnouli, pak aspoň se postaráme
aby Anglie zaplatíla za nás cenu, jaké s
podiví svět! Nikdy lidstvo nic podobného ne-
spatrilo!
Ej, co za elekrrisujíer slova ! Všecko od t
chvile bylo zapáleno v srdei pro věc Burů. Ne-
bylo jinak možná. A teprv, když po důstojných
slovech následovaly neměně důstojné skutky
Kdýž docházely zprávy o burských vítězstvích.
o porážkách Angličanů, nových a nových! »Ho
rečka burská« v celém vzdělaném světé neznala
mezí. A ještě, když ba podzim loni skličený
už útrapami president přijel do Evropy vyjed-
návat! Jaké všude projevy nekonečného, veli-
kého, bezmérného spolucttánii
#32
alto_textblock
#32
A dnes? Kam se to všecko podělo ? Co
zbylo z toho »svatého« zápalu? Či jsou ho
dnešní Burové snad méně hodni? Nedostál
snad svému slovu ? Nezasloužili snad obdivu
účinné pomoci »vzdělaného světa«, která se jim
tolikrát nabízela a zaručovala? »Horečka«
dolomcovala, telegramy z bojiště přestávají do-
cházeti, rozčilená pro věc »práva a pravdy« ve-
řejnost se uklidnila, znénáhla si navykla obracet
pozornost svoji jinam . . . jinam
Nepřicházi vám na mysl, jak bezvýznamn
hožící věchet je všecko mravní rozhořčován
oné roztomnilé bytosti davové, zvané obecně —
»vzdělaný svét« ? ..
#34
alto_textblock
#34
Byla chvile v tom »dějinném dramate
kdy scelý vzdělaný svět« s opovržením se o
vracel od počínání »sveřepého imperialismu-
angliekého. Tak to aspoň vyznivalo z projev
výmluvných hlasatelů idel »práva a lidskosti«.
Všichni znárodové kulturní« svorně pozvedali hln
svůj proti hnusné panslví lačnosti nemravné
hmotné přesily. To byla ona památná chvíle
kdy John Bavlněný Žok sám v sobě cít
malou dušičku, kdy na náměstí kolem londýn-
ského War Office tlačili se denně do pozdnich
hodin nočních davy anglického lidu, očekávajíe
s tajeným dechem hrůzy nových neblahých
zvěsti z afrického bojistě. Parlament býl jako
zařezán, tisk anglický byl schliplý a státníci
Velké Britanie jevili nápadnou zamiklost, nevy-
hledávajíce žádnéj přiležitosti, aby širší veře jnost
byla zpravena o jejich názoru na danou situaci.
Tenkráte na kontinentě ozývaly se nejhlasitěji
resonance idel »mravnosti a vzdělanosti«! Ten-
kráte se zdálo, že »vzdělaný svět« je už opravdu
odhodlán donutiti nepříčelného ve své zpupnosti
násilnika, aby z mravní povinnosti silnějšího měl
také nějakou úctu ku právu a soucit se stateč
ností slabého. Pak ale se větrnička osudů po
mslounku začala obraceti. Pariamenť lond ýnsky
#35
alto_textblock
#35
povoloval nové a nové milliony válečného kre-
ditu, na bojiště africké posilány nové a nove
lodi vojáků, děl a válečného materiálu. S no-
vými generály přišla nová taktika a telegrafické
depeše jihoafrické přecházely znenáhila do nové
toniny. Nálada v Anglii, ve shromáždéních lidu,
ve schůzích voličů, v davech pouličních zne-
náhla se obracela, obracela. Lid začinal zase
přicházet pomalu na chuť výpravě, klerá chtěl
se mu už už přejídati. A dnes ? Co vidíme
čelný státník anglický směle vykládá veřejnost
»dobrodiní«, jaké že přinesla ta nenáviděná
válka.
— Jiné dobrodiní války je v tom, vykládá
vznešený lord Salisbury, že nám ukázala čím
dále jasněji, že právo je n a naší straně. Vojn
transvaalská je výsledek dlouhých piklů bur-
ských. Kdybychom byli ještě déle otáleli, by
bychom stáli proti okolnostem ještě méně při-
znivým .. . Buři nemají nejmen ší h
práva na soucit Anglie. Anglie musí. až
nejzadnější mezi napnouti všechny své sily, ab
je rozdrtila
Takový je výsledek mravnostní kočičiny.
jakou si přiležitostně »dopřála« moderní vzdě-
lanost. Napjetí sil »až k nejkrajnější mezie,
aby tělesně slabší odpůrce byl. rozdrcen.
Buři považují se úřadně za špiklence, pro-
tože měli smělost hájiti svoji neodvislost. V doln
sněmovně prohlašuje pan Chamberlain, že smi
řovačky jsou odbyty. Bothovi nabizeny nepřija-
telné podmínky míru a když zamitl, nabídk
míru definitivně odvolána. Nastupuje právo války.
Vyhladiti soka do posledního muže je pod
minkou úspěchu. A úspěch je — mravnost.
— Anglie si nepotřebuje činiti výčitek!
resumuje náčelník akce. Jest politování hodno
sice prolévání krve i vymrhané peníze, ale jsou
za to náhrady, které každý anglický vlastenee
s potěšením rozezná mezi důsledky událostí
obou minulých let. Přesvěděili jsme se, ž
srdce anglické dnes bije tak vysoko jako kdy-
#36
alto_textblock
#36
koli v minulosti našich dějin . .
Celý svět
už se domnival, že Anglie už nikdy nebude
schopna vésti válku; ale to byla notná mýlka.
Ukázali jsme světu, jakého nákladu sil jsme
sehopni a jak dovedeme podnes následovati při-
kladu svých předků... A to je náš hlavn
úspěch.
A slova výmluvného lorda, schvalující opravy
anglického vojenství, přitužení vojenské služby
dalši kredity válečné, provázena všeobecnou spo-
kojeností, neboť jsou mluvena z duše národa,
který chce nejen, kráčeti v čele — vzdělaného
světa, ale co možná diktovati mu i svoji vůli
své zákony.
#37
alto_textblock
#37
* s
#38
alto_textblock
#38
A Buři? Co je s ubohými, od nichž zá-
jem veřejnosti se odvrátil, jakmile hlučná ště
stěna války se od nich odvrátila? Čím méně
jim vynesly ty roztomilé sympatie »všeho vzdě-
laného svéta«, které někam zalezly a nejsou
k nalezení, tím podivuhodněji si vedou sami.
Jsou téměř zničeni, připravení o vše, ale ne-
vzdávají se a neklesají na mysli.
Neni téměř přimých zpráv o jich činnosui
a jsoucnosti. Pravidelné cesty styků jsou zata-
raseny a podvázány nepřítelem. Leda okolkem
a prostřednietvím nahodilých svědků dostává se
evropské veřejnosti světla o tom, jak to chodi
a stojí se záležitostí práva a pravdy tam dole
A podivno ! Nestojí to pořád zle
Nějaký dopisovatel mluví s burským ná-
čelníkem (Kruitzingrem) o situaci. Diví se, proč
se Buři raději už nevzdají, když je situace bez-
tohov už ztracena.
— Ztracena ? Proč by byla ztracena ? dive
se muž prosté mysli a zdravého citění. Tu máte
De Weta, je to podruh (bywoner), bez vychování
A svět se dnes rozlehá jeho jmenem ! Ve kterékoli
evropské armádě se cti by mu dnes nabídli gene-
rálskou šavli. Kdyby chtél kočovati po Americe,
#39
alto_textblock
#39
s přednáškami, každý manager by mu zaplatii
za týden třeba dvacet tisíc. Až všickni odhodí
flintu, také já ji odhodím. Ale dříve ne! Chcete
mne zajmoutí? Toho nikdy nedokážete. Mámi ted
za sebou dva voje a každou hodinu dostávám
zprávy, co se u nich děje. Chei-li je dostat na
určité místo, co udělám? Rozdělím svých 210
mužů na skupiny poldvaceti, desíti, pěti. V každá
skupině jeden bezpečný muž zná místo shro-
máždéní. Mistoje asi padesát, sto, třeba dvě
stě mil odtud. Čas je určen a v označený den
všecko je na místě. Tu hrečku vynašel Deweta
hraje se s ní zcela dobře .
Tak snouzí dostavuje se vynalezavost.
Rodí nové myšlénky, nové umění, probouzejí
ses nové síly. Tak je možno, aby byla celá země
obsuzena nepřitelem, a přece nebyla v jeho moci.
Tak rozumíte odpovědi, kterou vzkazuje
generál Botha Kitchenerovi na vyzvání, aby se
vzdal:
— Řekněte Kitchenerovi, že mám na deset
let nábojů a také stravy a plce žádný nedo-
statek. Kdybych ale něčeho potřeboval, že mu
seberu právě tolík zásobních vlaků, kolik bude
právě zapotřebí.
A slovům paní Bothové, o níž se pravilo,
že vyjednávala se svým manželem ve smyslu
anglickém a že za tímže účelem odebeře se
do Evropy ke Krügerovi.
— Řekněte Louisovi, budete-li s ním mluvit,
aby nikdy) a nikdy se nepodával a do krajnosti
se bránil. A co se mne týče, kdyby vám co-
koliv říkali, že jsem se naší věci zřekla, nevěrt
tomu a důvěřujte
Jak vidět, mají-li právo a pravda zachovati
se pří životě na tom bídném světě, pak nesmí
spolehat na žádnou pomoc, ani na sympati
»všeho vzdělaného světa«, které za zlámanou
kopejku nestojí, nýbrž jenom v sebe věřit, na
vlastní statečnost a podnikavost spolehat. To-l
nevydá, jiného už nic nevydá.