Strana 20. 128. čislo. Bůh, aby František mohl chodili do školy naší. Ponévadž právě Praha byla místem, kam jsme sc vrátit měli, bychom bydlili poblíž­ zbožně dobré matky mé, děkuji Bohu, žc mohu Františka do školy milých Bratrů a Andulku do kláštera ctihodných Sestřiček Anglických Panen posílali, neboť jsem jista, že v těchto školách dítkám m|ým, к pevnému základu z Belgie, se dále blahodárně přidává­ a jejich duším zbožného zušlechtění sc dostává. Jak ony rády к mé radosti do školy pospíchají, ačkoliv to daleko jest, jakou­ starost má hošík můj, aby o půl 8. hod. již byl přítomen mši svaté. Jen s velkým zármutkem by zaměnily školy tyto. Vědí dobře, že bez náboženského vychování trpký jest život vezdejší a ještě trpčí život věčný. Máme dosud než vzoreček škol těchto, kterých­ Belgie má nesmírné množství — ano, mnoho set. Vždyť to nejsou jen školy nižší,­ ale též školy vysoké i průmyslové. Což těch škol ctihodných Sester; to není jako u nás v Čechách jen ve větších městech; tam i v každé vesnici mají ctihodné sestry i Bratři školy své. Není to krásné ? Jak váhavě­ my čeští katolíci sobč počínáme! — Uchopme se již díla, hleďme dáti dítkám našim­ více škol takových, jakých v Belgii přesila. Pozoruji v Čechách s lítostí, jak mnohé křesťanské rodiče málo se starají, jakého náhledu jest učitel neb učitelka dítek jejich a i protikatolický časopis má dítko příležitost číst. Nemá nám ale to nejdůleži- tější být lhostejno. Vždyť na nás Bůh veškerou­ zodpovědnost složil za dítky naše. Hle povinnost svata! Očty jedenkráte klásti oů- demc před všemohoucím Bohem. A pak v žádné katolické rodině v Belgii nechybí ča- Kopis našeho smýšlení. Místo vodění dítka po všelikých divadlech, které jenom mysl tříští a kupování všelikých jiných časopisů, buďme jako zbožní Belgičané. Svůj к svému !

PrabtMté Mu. И.*) Jak jsem udal již výše, čítá strana katolická­ do svých řad ve vc'ikém procentu

*) Viz č. 113. ze dne 1. května t. r. str. 10.

fŘíma a Alanus prosil, aby jej mohl dopro- vázeti a ošetřovali jeho koně. V Římě vymohl­ si u svého představeného, že se mohl přestrojiti za kněze a doprovázet! jej na sněm. Tu podobalo sc, jakoby bludaři Albigenští­ a valdenští vítězili. Najednou povstal­ Alanus, který sedě u nohou svého o- pata naslouchal disputacím a prosil opata o požehnání a o dovolení mluviti. Ty blázne, co si myslíš, zvolal polekaný opat. Alanus. však prosbu opakoval a v tom jej zpozoroval papež a poručil, aby mluvil. Alanus začal potírati bludy tak pádně, tak dialekticky a tak je vehnal do slepé uličky, z níž nemdhli uniknouti, žc kterýsi z bludařů zvolal: aut diabolus es, aut Alanus, jsi buď ďáblem, anebo Alanem. Non sum diabolus, sed Alanus,­ nejsem ďáblem, ale jsem Alanem, zněla odpověď cizincova. Opat sňal okamžitě svůj kříž a dával jej Alanovi, ale Alan nesvolil ; též nesvolil, aby ho papež vysvětil. Ale vrátil­ se zpět do kláštera. Tam bylo ustanoveno,­ že měl vždy po nice dva kleriky, kteří Zapisovali, co jim diktoval. Napsal tu několik­ knih. Alanovi se připisuje dntvehon, kterým­ končil napomenutí na studující: lieti, cur gaudet homo, cur ille superbit ? ad quid ? — cur ducit fastus, qui cinis est et erit? Ach, proč se raduje člověk, proč se vychloubá? к čemu? — proč se tolik pyšní,­ kdo jest a bude popel ? Nejtěžší, největší, nejmenší a neidražší kniha na světě. N e j t ě ž š í knihu na světě měl klášter v Čechách v Pod lovících, kterou

- C E C H -

šlechtu a duchovenstvo. Začněme tedy s praktickým pokynem prvním, získati příjem, a při tom ještě netvořiíi ničeho nové- h o, nýbrž jeh počítali s danými poměry.­ Oba tyto stdavy dávají se po j i š ť o- v a t i. Kněžstvo na život a tu i tam na ú- raz; šlechta na život a úraz, a jako majitelé statků a továren proti pohromám živelním, na povinná ručení, proti krádežím, vloupání, a nyní i proti ztrátě šperků při cestování, v hotelích, při slavnostech a representacích. To vše činí obrat, jdoucí do statisíců. Pojišťování to sc děje na základě agitace­ ústavů, a za práci tu berou vc’i'ié odmeny­ agenti, ak*i:itčři a přednostové pojišťoven.­ Prozatím neřeším otázku, kdo pravidelně­ jsou tito činitelé, na tomto­ místě' chci nejdříve ře:i:i prosaické oíazky, proto nazvány tyto úvahy v čele: „Praktické úvahy.“ — Tu prohlašuji, že teto pojišťování může býti zdrojem­ důchodů každé politické stra- 11 }, zejména té, která má ve svých řadách velkostatkáře a bohaté jinak členy. Vezme-ii do rukou organisati pojišťování svých příslušníků,­ několik schopných a zapracova- nvch lidí. kteří nepotřebují ani dávati sobě stanovy, a voliti funkcionáře, nýbrž musí j e д Rracovati, může opatřpi třebas hned prvý­ rok příjem několika tisíc korun, který léty může stoupati, bude-4 myšlenka prováděna systematicky a propagována lidmi­ kteří o to budou miti zájem. Zde jsou číslice: Málo tvrdím, že ročně dají se výše jmenovaní­ činitelé pojistiti v životním oboru na kapitál jednoho millionu. Roční prémie či d průměrně К 40.009.—. Tvto peníze­ vydávají příslušníci strany, aniž isou si vědomi že mohou za ně sebe pojistiti a dobrému účelu týmiž penězi j e - řtě přispět i. Střízlivě vzato, může tatam­ ukradl roku 1648 krátce před uzavřením míru generál Königsmark a zároveň s* gotickou­ biblí Ulfilovou odvezl jako vzácnou kořist válečnou do své vlasti. Nejtěžší tato kniha, nazývaná „ďáblova bible“, jest nyní uchovávána v králvské knihoovně ve fstok- holmu. Má výšku 00 centimetrů, šířku 50 cm. čilí půl metni. Unesou ji tři muži. Sestává­ ze 300 listů, které byly zhotovenv ze 100 oslích kůží. Vazba jest 4 cm. tlustá a jest z dubových desek. I. část jsou rukopisy­ z X. století, II. část jest zc století XIИ. Obsahuje různé části z Písma sva^ tého, kroniku Kosmasovu, kající modlitby, zaříkávači formuláře proti čarodějnicím. — Jméno „ďábelská kniha“ má prý odtud, žc dle legendy napsal ji český mnich pomocí ďábla za jedinou noc. — Největší kni- h o u na světě jest asi čínská encyklopedie, kterou uchovávají v londýnském britském museu, kde jest umístěna v překrásné vazbě v jednou obrovském sále. Čítaf 5020 velkých svazků; zaplatili za tento spis 300.000 K. — Nejmenší známou knihou na světě­ jest francouzská knížečka, nadepsaná: Bijou Almanack; mi formát výšku 10 a šířku 12 millimetrů. — Nejdražší knihu ra světě má perský šach. Dostal ji darem od šacha v Afganistanu. Desky jsou vc velikosti 9V* a 4 palců, jsou z. ryzího zlata, ozdobeny 167 pravými perlami, 122 rubíny a 100 diamanty.­ kteréžto drahokamy mají cenu 80.000 K. Kniha jest opis koránu. Celou knihu cení 1 za 1,020.000 K. ígnát Zháněl.

Dne 16 května 1914. kovéto pojišťovací komité 10°;o lehce od' vésti účelu, jemuž si určí, t. j, 4000 K. Čís. licitato je střízlivá, pravím, že je malá pro začátek, a pře«: je to zajisté začátek krásný, který stranu nestojí nic, ani ná. jemné z kanceláří, ani úředníky, ani pia. cene agitátory, ani starost nebo zloelt s mimi, která tak často ubijí věc nejlepší. A druhý takový příjem může býti z o- státních druhů pojišťovacích při hospodářství­ a průmyslu. Namítne se mi, a kdo to vše bude provádčti? Kdo bude tím zá zračným „deus ex machine“, který se dostaví­ nejméně čtyřikráte do roka a vždy skromně položí na stůl tisícovku nebo dvě a se slovy: „Zde jsou na dobrý účel!“ zase odejde;, aby pb čase opět p říše­ 1 s nadílkou ? Uvedl jsem, žc věc musí býti organiso- vána lidmi, kteří o ni budou miti zá- j c m. Zde jsme u jádra tajemné věci. Lidé ti nemají ničeho stranu státi, nikoho obtěžo- vati, ani sekretáře strany, ani pokladníky. Lidé ti musí se honorovat i sami, vydělali­ si jak pro sebe, tak pro stranu. Může-li býti prosaičtější zásady ? A přece­ jenom to má zajištěný život, co sc dovede samo živit i. Subvencemi a podporami pomáháme snad vědě a umění, ale v praktickém životě na tyto podpory musí uměti někdo vydělá ti. Zkrátka, ti 2- 3 organisátoři, kteří ročně darují straně­ několik tisíc, musí taky vydělati několik tisíc, aby byli živi, čili mají právo na mzdu za práci a intelligcnci. Oni nepracují zdarma,­ neboť myšlenku realisují na peníze, neobtěžujíce nikoho, a strana nepracuje také­ zadarmo, nedostává almužny ani darů, nýbrž bere též jakýsi plat za morální­ podporu a fedrování této hospodářské otázky. Může-li býti poměru čestnějšího a zdravějšího,­ nežli zásada parity: „Já pán, ~ ty pán?“ Oba pracujeme, oba vyděláváme, ale jen po tak dlouho, pokud pracujeme­ a tolik, kolik intensity vyvineme. Jakýsi náběh na uskutečnění této myšlenky­ již existuje. Lékařská organisace česká­ jest ve spojení s pojišťovnou, která odvádí­ IO«'« z obchodů, organisací zprostředkovaných,­ podpůrné sekci pro nemocné lékaře­ a vdovy po nemajetných lékařích. — Avšak věc ta jc zdrojem jen málo set korun ročně příjmů, neboť schází druhá polovice potřebného činitele: není zde organisátora,­ jenž by na tom měl zájem svrchu vylíčený, a proto tato věc živoří, n c ma- j í c ž i v o t n í vzpruhy. Pečení ptáci nelítají do list dnes již ani v pověstné Americe z našeho dětství. V našem­ případě nemám na mysli podnik nedomyšlený,­ v němž zůstalo by se státi na cestě poloviční. A kdyby se i nezdařil na celé čáře, jako mnohé dobře míněné dílo lidské, má tu vlastnost, že nic nestálo, nýbrž vždy přineslo, Byť i menší zisk. Toť stručně naěrtána myšlenka po stránce­ prosaické, t. j. peněžní, by předem byl ulomen hrot snahám planého kriticismu a strachu. — Cui res prodest? Opakuji: Každému může přinésti užitek, kdo na ni pracuje, jenom kritikům ničeho.­ Zde platí: „Kdo nepracuje, ať také nejí!“ Příště poukáži na morální a ušlechtilou stránku této na pohled čistě hmotařské věci:­ vydělali peníze, obrátiti jich tok do drah, které slouží účelu, jemuž přeje pro- vaditel. (Pokračování.)

Jen dobrý předmět bývá padělán! A tak stalo se i s matičním papjrem a obálkami. Pravý matiční papír má značku Ú. M. S. a každý jiný neni čeakým výrobkem, proto odmítněte přj .nákupu. 143