Strana 8 Ik8. čisto. Pant Švihová: Ano, od r. )909, nebyla­ jsem s nimi ani v ústnim ani v písemném­ styku. Také své dítě jsem к nim nikdy nepustila. Ne, ne, začátkem, ani uprostřed, ani ku konci roku 1910, nemohlo tam býti žádné nemocné ditě, to jest naprosto vyloučeno.­ Také já jsem ty doutníky nemohla při- Jmouti, poněvadž jsem tam nebyla. Moje tchyně se naprosto na něco podobného nepamatuje,­ že by tam byl někdo pro doutníky, a řekla na to hned, abych nemyslela, že by někomu cizímu, koho nezná, je dala. Když jsem jl řekla, jestli se jf legitimoval, ptala se mne, co je to? Předseda: Kdy jste se smířili? Paní Švihová: 4. března. Předseda: Teprve letos? Dr. T r a u b : Nemohlo tam býti jiné dítě? Pani Švihová: Absolutně žádné dítě tam nebylo. Dr. R a š I n : Proč jste se hněvala s pány rodiči ? Pant Švihová: To jsou osobní věci. Předseda: Nechrne toho — to jsou věci choulostivé a rodinné. Děkuji. Po té sdělil dr. Bouček, že upouští od výslechu žádaného svědka p. Jiřího Nováka. Švihá vyslýchán. Dr. T r a u b žádal, aby byl vyslechnut žalobce dr. Švihá. Dr. R a ä f n přál si o věci té usnesení soudu. Porada soudní vyzněla kladně, aby žalobce­ dle 6 172. tr. ř. byl vyslechnut Dr. Svi ha odebral se pak na miste svědkům určené a předseda dal mu к nahlédnuti­ Ustiny soudu předložené. Švihá si je zběžně prohlédl. Předseda přečetl pak český překlad Klímova „Berichtu“ ze dne 9. dubna 1911. jest to zpráva pro místodržitelství o úradách volebních, kdy jednalo se o tak zvaných volbách­ deklarantských. Praví se v ni, že agrárnici­ nepřeji si takové dohody, ježto doufají vůči katolíkům rozhodného úspěchu dobýti. Dále mluví se tam o volebních vyhlídkách v městech a předpovídá veliká porážka sociální­ demokracie. — Na to byl přísežně vyslechnut­ dr. Švihá, jenž prohlásil : Především jsem nikdy konfidentem státní policie pražské nebyl. Prohlašuji dále, že jsem nikdy v této své vlastnosti od pražské státní policie žádná důvěrná usnesení, af již z českého, ať ze stranického­ nebo všeslovanského životu neprozradil.­ Prohlašuji konečně, že jsem tedy za to nebral a brát nemohl úplatu af ve formě pravidelných­ odměn, bez ohledu na výši obnosu 400 K, 600 K, 800 K, a tlm méně v podobě nějakých mimořádných odměn. Jmenovitě, že nedostal jsem 200 К za diktování nějakého referátu a že neobdržel jsem žádných 3000 К na pražské volby. Styk s drem Klímou. Dr. Švihá pravil, že se s drem Klímou seznámil kdesi ve schůzi a že si stěžoval, že na policii vázne vyřízení žádosti „Českého Sova“ o omezenou koncesi tiskárenskou. Klíma nabídl se prostředkovati, ježto prý je fcu policejního ředitele oblíben. Dále Švihá do znal, že dr. Klima mu skutečně sem tam nějakou­ službičku prokázal, že to či ono bylo vyřízeno, že nebyl někdo potrestán, dostal přídavek, a to jsou všechny zdánlivě malicherné,­ ale pro lidi samotné velmi důležité věd. To trvalo tak do počátku roku 1911. „Během roku 1910“, praví Švihá, „podařilo se nám, a mohu říci, p dařilo se mně, od tehdejšího misiodržitele hraběte Coudenhova pro „České Slovo“ vymod tak zvanou omezenou­ koncesi, o kterou jsme tehdá zažádali, a na které nám záleželo, jako na prvním kroku к neobmezené koncesi a také proto, poněvadž v té době dostavoval se podnik p

-CECH- poslance Klofáče „Zlatá Husa“ a poněvadž se zdálo, že z různých důvodů, místnosti atd. „České Slovo“ do této vhodné a represen- tační budovy se postěhuje Tehdy, myslím, bylo to ještě га starého parlamentu, který byl rozpuštěn dne 31. března 1911, hovořilo se v naši správní radě o tom, že by se mělo pomýšleti na to, aby se učinily přípravné kroky, jak by se dalo docíliti koncese neobmezené­ a vydavatelstvo mohlo se emancipovat)'­ od různých pánů ředitelů, které j me měli, a kteří do závodu „Českého Slova“ přinášeli svou osobni koncesi knihtiskařskou “ Líčí pak, jak ve věci té jednal s policejním ředitelem Křikavou, kt^rý mu vytýkal, že si strana jeho škodila antímilitarismem a chováním­ v době anekční. Tehda Klíma vyhledal švihu v bytě, mluvili o politice, Klima poukazoval­ na své češstvi a měl pak se Švihou ještě dvě nebo tři takové rozmluvy. Psával Klímovi. Dr. Š v i h a : V té době psal jsem dru. Klímovi a nemám příčiny popirati, že bych ty dopisy nepsal . . . Předseda: Které jsou to, prosím ? Je tady ten dopis ? Dr. Švihá: „Ano správně . . . (Vzrušení.)­ Psal jsem dru Klímovi několik dopisů­ ... V té době, v roce 1911, konečně je to přirazeno, že celá věc táhla se hodně dlouho, já ji připravoval a když byla podána, tedy bylo třeba častějších intervencí a stále věc tu urgovat a stále — vždyť to trvalo do července, snad do února 1912 Když kon cese „Českého Slova“ byla udělena, nepřerušil­ jsem styků s drem Klímou, to jest, naše styky trvaly až do poslední doby. Proč jsem nepřerušil? Ono to bylo také těžké, že kdy bych býval mohl to udělat, abych odepřel odpověď, ve službě člověku, kterému jsem byl zavázán, neboť já neměl tehdy příčiny ani v nejmenšfm pochybovati o tom, že dobro- zdáni státní policie bylo příznivé, když mi to potvrzuje muž, kteiému zde dnes věřím, jako člověku čestnému, totiž dvornímu radovi Kři- kavovi. Klima prozrazoval Švihovi. Ježto se ve straně národně sociální nedělo nic závadného, pokračuje dr. Švihá: Proto jsem také dru. Klímovi výslovně povídal, že se divím, proč vydržuje si celou kohortu lidi ze strany, kteří z důvodů čistě zištných povídají­ různé takové věci, které mají za účel, pomluviti, diffamovati stranu, vynášejí některá usneseni atd. a vždy jim to podávají ve formě nepřesné, ve formě konec konců nepravdivé a při nejmenším zkreslené. Říkal jsem mu : „Proč, к čertu, když máte nějaké pochyb nosti, nezeptáte se mne, nebo posi. Klofáče? U nás není naprosto nic tajného, také nemů žeme a nechceme takového nic dělat, poněvadž­ by to bylo největší zbytečnosti a lehkomyslnosti.­ Strana, která má již svoje veliké podniky, která má 10.000 politických a odborových­ organisací, nemůže již dovoliti si to, co může si dovoliti nepatrná soukromá společnost.­ Ale vedle toho je to bohužel u nás v Rakousku, ve 8:átž policejní nedůvěřivosti, vykládáno bůh vl jako co stát ohrožujiciho, nebezpečného atd A tu dostávám se к zajímavé­ věci. Pan dr Klíma, kterému já měl prozrazovati, prozrazoval zase mě. Bylo-li někdy­ opravdu důvěrné usneseni ve straně, pak prohlašuji se vší rozhodnosti, že nikdy ani slovem jsem se o tom nezmínil, ač ovšem přiznávám, že mnohdy a mnohdy o věcech, o kterých já sám neměl tušeni, dozvěděl jsem se právě od p. dra Klímy a šel jsem si to p iležitostně teprve verifikovati do sekretariátu, co to vlastně je. Sviha ve své straně. O své působnosti ve straně nár. soc. Švihá Já výmtnečně súčastnil se jen schůzí výkonného výboru strany, kam jsem měl

Dne 16. května 1914 právo chodit jako poslanec strany, ale je. hož členem jsem nebyl. Já tam chodil jen tehdá, když opravdu jednalo se o nejvážnějši věci, a pak to byl z pravidla V iž nejen tak zvaný užší výkonný výbor, nýbrž vykonav výbor širší, který tvořili poslanci a redak. toři strany, odboroví tajemníci krajští atd., a kde zejména za podedních let pravidelné rozhodovalo se o otázkách česko-měmeckéha smiřováni atd. A právě v této korporaci bvl silný odpor proti mému a páně Klofáčovu názoru, poněvadž já vždycky zastával, že povinností­ levého křídla je, býti vždy tam, kde jde o českou věr, nevzdalovati se oho, ne jen pohodlně kritisovati, ne těm, kteří do tohoto nevděčného díla musí jiti, spílati, je zrádcovatí atd. , Bericht“ nediktoval. Říká se, že já jsem domněle diktoval na jaolicii onen volební referát dne 8. dubna. Já ovšem tak určitě vypovídat! nemohu jako vedení svědkové a nemohu říci, byl-li jsem na policii nebo ne. (Vzrušení.) Mohu jenom říci, že jsem pranic nediktoval a rozhodně prohlásiti, že jsem oněch 200 korun nedostal. Vím také, že s p. drem. Klímou o dohodě vlastní, totiž o volbách, jsem hovořil a při jedné rozmluvě, kde se mne dr. Klíma tázal, proč to strana národně-sociální udělala, že při tom vůbec nepochodila, a kde jsem mu otevřeně řekl, proč bylo to učiněno, že to byla myšlenka moje a pana poslance Klofáče,­ co jsme si s tím slibovali. Chci to říci proto, poněvadž v tomto referátě je uvedeno,­ že hrot dohody namířen byl proti sociální demokracii. Tomu tak nebylo. O nějakém­ ostří proti sociální demokracii nemohlo­ se zde hovořiti, protože je tu fakt, který zůstane v Čechách v platnost', že co sociální demokracie v první volbě nevyhraje,­ toho v druhé volbě nedobude. Já vůbec­ nevědě! jsem, jestli již věc jest zkon- cována. Švihový příjmy a vydání. Ze soudní služby byl suspendován s částečným­ platem. Za tajemníky ve svém o- krese platil byt a jenom malé příspěvky. V nemocenské pokladně žamberecké byla defraudace, a ta uhrazena jednak tím, co sehnal sám, jednak směnkou asi na 6—70Л0 korun, kterou s Klofáčem podepsal. Defraudace­ však v takové výši zjištěna nebyla, svoje peníze celkem dostal zpět. Fiakra měl lacino. Malostranskou vo'bu — asi 1600 až 1700 К — platil bratranec Gustav Fischer, dohodovou — asi 900 К — rovněž. Potom dostával od bratrance toho asi 300—400 К měsíčně, celkem přes 10.000 K. Za to podnikal­ pro něho různé intervence. Byt v Praze­ mě!, aby nemusil do hotelu. Směnky podepsal­ za „České Slovo“ asi ve výši 20 až 30.000 K, krom toho za p. Sajdla. Za Klofáče­ dříve ruči', teď už ne. 1 Jeho styky s policií. ^ Dr. Švihá doznal, že s drem Klímou jeho styky ovšem byly časté, asi 30—40- Icrát za ta léta s ním hovořil. V „Opeře“ nikdy-'prý nebyl. Kdyby prý prozrazoval věci ze strany, byl by tím ničil svoje vlastní­ dílo, učinit! ze strany národně-sociální stranu schopnou positivní jxditiky. V dopisech,­ doznává, že užíval opatrnosti, aby se kry', ale v příčině této s drem. Klímou srozuměn nebyl. Na telegramy se nepamatuje.­ Telefonoval dru. Klímovi, ale nikdy mu netýkal, ale žádný prý z nich jako Wiener­ při tom nevystupoval. Paní Woldanvou na státní jrolicii nikdy nevidě!, jen jednou kmitla se mu tam postava ženská, a mimo to slyšel psací stroj. Návštěvy jeho tam byly vůbec velmi řídké, a dvéře se při nich nezavíraly­ .Mluvě o „berichtu“, o své osobě, praví, že nyní mluví jen proti tomu, kdo to psal. V „bcrichtu“ jsou nearavdy. O doutníky ho dr. Klíma žádal před vánocemi