Dne 16 к

C E C H -

128. číslo. Strana 3.

V Boha nevěří, ale jako katolík skládá prísahu­ a soud ho k ní připouští Prof. Masaryk, který si nedá ujiti příležitost,­ aby si do velikých trestních procesů neomočil, byl v permanenci. Před soud, kam ho pohnali uražení katechéti, dostavit se neodvážil;­ při procesu Švihově proseděl téměř od počátku až do konce a měl štěstí: podařilo­ se mu nalczti příležitost, aby si smočil a intervenoval jako svědek ve prospěch Svi- hův. Vážným mužům, kteří mají 60 i více let za sebou, nevěřil, za to za neurasthenickým studentstvem běhal od vinárny ke kavárně, zjišťoval, к důvěrnosti svým slovem se zavazoval,­ jen aby mohl vystoupit na soudní jeviště.­ Po Hilsnerovi hájil Švihu, ale jen když se uplatnil, když se vymluvil. Mlčelivost sv. Jana nám opravdu schází. Není dosti na ostudě s procesem Švihovým, který německý tisk ve Vídni dopodrobna zaznamenává,­ ano i v Berlíně; týž tisk musí dostat od naší žvanivosti sousto jiné, stejně tučné. Dr. Tobolka v „Pamětech Kaizlových“ uveřejnil korrespondenci tohoto českého politika,­ jak usiloval o uplatnění českých lidí v ministerstvech a na předních místech v ú- řadech, jak dělal vlastně českého ministra krajana. Pro dra Kaizla je tato činnost ctí a dokladem, že byl naším vynikajícím politikem;­ ale pro dra Tobolku je jeho příliš předčasná povídavost důkazem pravého opaku,­ důkazem všeho, jenom ne politické prozíravosti.­ Rádi mluvíme. Jazyka dar svěřil nám Bůh, a my jím vládneme statečně: ženy při kafíčku, muži při pivě, mezi lavicemi sněmovními­ i od řečnických stolů na schůzích. Když nic jiného, jen když se mluví, „abychom­ nezapomněli na svou řeč". Dle toho jsou pak výsledky. Rozliční jazykové­ se uplatňují, na práci, na činy nezbývá­ už kdy. A kdybyste chtěli něco dělati, nemůžete, nesmíte, rozliční jazykové vás pomluví,­ umluví a umlčí. A proto stavíme v Čechách pořád jen babylonskou věž. 1

KatolichO Přehled. (Katolická Korespondence Zemské rady katolíků­ a Piova spolku.) Zednářstvo v Itálii ztrácí značně na své popularitě. Na letošním kongresu v An- koně prohlásili italští sociální demokraté, že zednáři mají býti ze strany vytoučeni, ným z kapitulní kasy bylo půjčeno a nezaplacené­ na dlužnících vymáhal, to snad přece lichvou nenazvete. Však vidíte, že mne jste zneuctil, zle vám se vyplatilo. Že neostříhal jste svého jazyka! Kdys katechetům ve tvář vmetl jste, že jsou státem­ placení denuncianti. Tak v proudu řeči vám to vyběhlo, a už se nedalo to zpátky vzít. Mrzelo to vás ; a dnes jistě na to nerad­ vzpomínáte. — Ale jak je vám, když vidíte mladé své přátele, kteří výrok váš slyšeli,­ a potom byli toho svědky, že slova svá před soudem dal jste zapříti? Měl jste si aspoň trochu zahrát na mučedníka! Měl jste stát za svá slova a dát se pro ně odsoudit.­ Však vaši tajní přátelé by stonásob vám nahradili, co pokutou byl byste zaplatil. Víte, к věčné slávě jde se jenom cestou mučedníků." „Děkuji za poučenou," jízlivě odsekl podrážděný­ pan professor a spěchal dále. — — Ф Ф Ф Záhy ráno na policii byl stručný rapport:­ Herben, Scheiner, Bartošek, Švihá, Masaryk­ šli pozdě v noci přes Karlův most. U sochy Janovy se zastavovali. Pozor, podezřelé!"­ „Což máme zas nového konfidenta?" mrzutě poznamenal pan vrchní inspektor, když „Bericht" přečetl. Jan.

ježto r.c e bý i zednář socialistou, poněvadž­ zed.iari jsou představitelé zámožných vrstev. Pro vyloučení zednářů bylo 27.378 hlasů, proti toliko 1819 a 2000 hlasů bylo pro „snášelivost". Pro věc katolickou nemá­ hlasování v Ankoně žádného významu, ježto jak socialista, tak zednář jest zarytým nepřítelem každého náboženství. Jediný význam­ ankonské hlasování má, že zednáři ztrácí massy, kterými na ulici činí kravály proticírkevní. Před rokem odhlasovali podobnou­ resoluci dělníci ve Francii. К úplnému­ vystřízlivění z boje. proticírkevního jest však ještě daleko. Rehole v Prusku dočekaly se lepších časů. Vůdce slezského centra dr. Porsch z Vratislavi navrhl a prosadil zákon, jín^ některé­ kongregace obsluhou nemocných a chudých se obírající, mají dojiti uznání i práv majetkových. Podivné bylo chování se ministra kultu, který v debatě 2 dny trvající­ obával se, že stát ztratí dozor a proto­ že chce raději každý případ uvážiti vzhledem­ ku zvláštní sympatii, jakou mají řehole mezi katolíky. Stále se opakuje týž předsudek.­ Pro předlohu hlasovali konservativci, Poláci, pokrokáři a socialisté. Známo, že dělnická města ve Francii zaslali petici za povolání řeholí zpět. Naše řehole neprovádí žádnou politiku a drží se svými nemocnými a chudými. Portugalský zákon o rozluce církve a státu má býti pozměněn. Aspoň se zaň stydí část demokratů, kteří neztratili ještě možnost studu. Dopisovatel „Morning-Post" píše, že jest nespravedlivý к církvi; prohlašuje­ rozluku a bére církvi majetek, ukládá lnová břemena a jedná s církví jako s oddílem­ úřadu ministerstva kultu a nazývá stav tento: rozlukou církve a státu. Proto prý musí býti kněžstvo nespokojeno při podobném­ nespravedlivém jednání. Vyhnanci vrací se zpět a pro republiku portugalskou nastává­ nutnost á povinnost začíti jinak je- dnati s církví, nemá-li utlouci se sama svým násilím. Celý sever portugalský očekává změnu zákona. Ovšem nejlepší zákon nestojí za nic v zemi, kde ztracen cit pro čest a svědomí. Republika tak násilná a nemravná má v sobě zárodek smrti. Hollandsko se 2,053.021 katolíky vyšinulo­ se na jednu z nejpokročilejších zemí v duchu církevním. Od r. 1835 do r. 1912 postaveno a opraveno skoro 1000 kostelů. Stejným krokem vzrostl počet sv. přijímání. Na př. diecése harlémská v r. 1887 napočetla v ročních sv. přijímání 2,588.832, v r. 1912 stoupl počet na 9,237.925. Veliké oběti přináší­ na missie zámořské. Spolek sv. Rodiny čítá 74.972 muže. V letech šedesátých, když zuřil boj o školu, také Hollandsko dostalo neutrální školu. Na sjezdu katolíků v Malině tázal se P. Brouwers „co učiníme na obranu svých práv a duší?" ohlásil také odpověď : „Máme-li dva kalichy, prodáme raději skvostnější, než bychom vydali svou mládež škole bezbožecké." Společný pastýřský list vyvolal hnutí neočekávané. V r. 1889 uzákoněn­ smír: škola katolická postavena se státní na roveň. V r. 1905 totéž se stalo se školou střední. Velkou škodu církvi působí manželství smíšená, která z valné části vyvažují­ výsledky horlivosti katolické. Smíšeným­ sňatkům platí nyní apoštolát katolický.­

NEJNOVÉJSI ZPRÁVY. Při o svou čest Sviha prohrál Redaktor Heller jednohlasně osvobozen. Rumunská demonstrace proti maďarskému poslanci. Senát přijal belgický školní zákon. Mexické město Tampico je pobořeno.

bistu b našim. i. Křesťanství a pohanství zápasí o panství světa. Jest to boj na život a na smrt, který­ nikdy nemůže skončiti mírem, nýbrž jen zničením jednoho z obou bojovníků. Boj ten nejlitěji zuří u nás v Rakousku, kdežto ostatní­ státy jsou jím jen více nebo méně postiženy.­ Není za těžko záhadu tu rozřešiti. Jsou to vesměs státy jednonárodní, v nichž nepatrné­ hrstky jinonárodní nepadají na váhu. Takovým státům jest lehce holdovati zásadám­ moderny a činiti si nárok na úplnou volnost nacionálního „vyžití se". Takové národy­ mohou zpřerážeti všechny závory a sklonití se jen před svým vlastním zákonem. Jinak tomu u nás. Zde jest příliš mnoho­ národů; zde platí ovládati se, omezovat!, se, uskromňovati se, má-li se mysliti i jen na smírné soužití vůbec. Jest to zvláštní dilemma:­ buďto se srovnáme a spořádáme uvnitř závor, které vztýčilo křesťanství a zachrá-: níme tím říši, anebo kapitulujeme před nacionalismem­ a zpečetíme tak záhubu vlasti. Co říším národním znamená rozmach a pokrok, nám přináší záhubu. Neobmezená svoboda jest cílem moder-, ního národa, žijeme ve století theorie nacionálního­ vyžití se. Nacionálni myšlenka jest miláčkem ducha moderní doby. Veliká světodějná tragedie odehrává se uvnitř říše rakouské. Pod údery kladiva nacionalismu­ hrozí shroutiti se poslední křesťanská­ říše. Dosud jest národnostní boj jenom půtkou­ některých oddílů. Vynořili se mužové, kteří považují za své povolání stavětí se mezi národy, a na místo, aby — jakož býk* by chvályhodno a rozumno — uhlazovali třecí plochy, dráždí massy malichernou taktikou­ a ustavičným popichováním, které jest s to i nejklidnější lidi přivésti z míry. Do- jde-li skutečně к zuřivému boji národů, budou­ tito lidé první, které rozdrtí litice válečná.­ Té doby však obstarávají svoji úlohu bezvadně; úlohu komárů, kteří spáče tak dlouho obtěžují, až se probudí a slepě kolem­ sebe bije. ! Žel, že dnes ještě jen málo komu napadne,­ aby národní vůdce postavil na osobní váhu a vážil je dle mravní a duševní jejich hodnoty. Nebylo by potřebí železných závaží­ — něco pýří by stačilo na zvážení půl tuctu našich národních politiků. Avšak tito lidé dovedli se obklopiti nimbem, který hálí jejich osobní ubohost. Dovedli si dáti jakousi immunitu. Byť i byl soukromý jejich život sebe podlejší a bezcharakterní, jim to nevadí. Jsou národní hrdinové! Nacionalismus­ udílí jim generální absoluci za nedostatek­ charakteru. Národního hrdinství lze dnes dosici velmi lacino a není proto divu, že tak mnozí po něm touží. Způsob dnešních­ našich nacionálních bojů znamená tak- f řka odměňování politické bezcharakternosti. A národ nedovede se otravnému vlivu těchto vůdců ubrániti. Nejhorší pak jest, že v téže frontě spatřujeme ruku v ruce s méně cennými živly státi také muže zcela počestné a zdatné. Nacionalismus zapřáhl všechno do své káry, ovce i vlky, hady i orly a v šílené jízdě uhání tato nejpodivnější ze všech pří- přeží. Láska к vlastnímu národu jest mocnou mravní vzpruhou a podmínkou kulturního rozmachu národa. Je to ušlechtilá květina, kterou již Bůh v srdce lidské vštípil. Moderní­ nacionalismus jest však umělá květina,­ vypěstovaná v sklenníku lidských vášní. Nemá motivu, který by letem orlím vznesl národ к hrdým výšinám. Schází mu páteř sebekázně a hlubší mravnosti. Jest kultem rassovního egoismu a nízkých pudů a instinktů.­