Strana 2. 128 číslo. a rostoucí krise přítomné doby je odkazuje v řady katolík ů-v 1 a s t e n c ů. — Vážná doba nechť sh'ledá vážný sjezd a po sjezdu povznešenou mysl všech к jednotné­ práci, víře к ochraně a národu к pokroku a obraně. — Pak vyjde zas v plném lesku slunce pravdy a lásky božské nad obzorem naší vlasti a bude pramenem nového života, který „opustili (naši politikové)­ a vykopali si zbořené cisterny bez vody — Dereliquerunt Deum fontem vivum et foderunt­ sibi cisternas dissipatas.“

náš siezd. Po čtyřech letech zase se jednou sejdou živly z českého národa, jež se prohlašují pro samostatné politické hnutí katolíků českých.­ Před časem se rozešly a po nedlouhém­ čase se scházejí. Zkušenost, nejlepší učitelka, nás všechny svádí dohromady. Kéž nás malichernosti nerozvedou! Co jest úkolem našeho sjezdu? Manifestačné protestovati proti pomluvám,­ jež naší straně přičítají socialistický ráz. Pomluva tato může dojiti víry jen u osob, jež si nedají práci prozkoumati blíže náš program a program socialistů. Socialisté, zvláště stoupenci Marxovi, sociální­ demokraté, chtějí zrušení soukromého majetku výrobních prostředků. Takovýto soukromý majetek má prý oprávněnost jen potud, dokud producent (pracující člověk) sám jest vlastníkem výrobních prostředků (pole, dílny). Jakmile prý nahromadění prostředků­ stoupne tou měrou, že vlastník jich sám nemůže vlastní prací využitkovati a musí nastoupiti oddělení práce od vlastnictví výrobních­ prostředků, stává prý se vlastnictví výrobních prostředků neoprávněným. Socialisté chtějí porušiti trvání rodiny, základu to společnosti lidské, a proto žádají rozlučřtelnost manželství. Socialisté jsou republikáni a odpůrci mo-. naichistidcého systému vládního. Socialisté chtějí porušiti křesťanskou mravnost a proto jsou nepřáteli náboženství zjeveného, zejména katolického, které je ifetým základem a strážcem mravnosti. Socialisté chtějí odstranrti stávající třídy­ a stavy, které přirozeně v nynější společnosti­ trvají a podmínkou čilého života sociálního­ jsou. i : ' Vůbec socialisté chtějí zničiti nynější společenský řád. !My křesťanští sociálové se vší rozhod- pohrdat. Byľs proti ohňostroji, kterým Praha­ vítá poutníky, a tvoji vlastní bratři ti zapálili také ohňostroj, že div tě oči nepřešly.­ Nu, půjčka za oplátku! Ale buď kli- den, bratře starosto! Místo pro cvičiště se najde, obec je koupí, vy si dáte koupi odepsat,­ a já, abych hradil dluhy obecní, dobrovolně­ na další čas se ohňostroje zříkám. — Ale buď, bratře, opatrný a nevěř každému!­ Mlčení doporuč! A před schůzí vždy s bratry ke mně se pomodli!“ — Se smutným výrazem ve tváři opouštěl malý muž sochu světcovu, a bral se směrem­ к Starému městu. — V tom od Karlovy ulice kvapně spěchá třetí chodec. Ohlíží se za sebe, jako by někoho­ odháněl. „Co mne pronásleduješ až sem, ty ženo neblahá!“ volá ke stínu. „Mám již dost tebe i tvého muže-pekaře. Ni krok dále!“ — A muž stane před sochou. Shora dívá se naň ten, jenž stal kdysi klidný jako mramor před prchlivým králem, cizoložníkem,­ a shovívavým, soustrastným pohledem dívá se na příchozího. „jsem starosta Volné myšlenky,“ hrdě praví nový příchozí nahoru к soše. „To jsem si myslil, protože ti, kdo volně­ nemyslí, rádi si říkají volnomyšlenkáři,“ p^aví sv. Jan. „Jsou už tací lidé, pošetilci.

- CECH - ností se stavíme proti těmto snahám socialistickým,­ které se nesou к úplnému převratu­ v nynějším společenském pořádku. My stojíme na stanovisku katolické sociální­ politiky, a proto jsme pro zachování nutných základů nynějšího pořádku. Proto žádáme zachování soukromého vlastnictví nejen životních, nýbrž i výrobních­ prostředků; připouštíme ovšem vedle soukromého vlastnictví jednotlivců i vlastnictví­ obecné (u obcí, korporací, státu, církve). Chceme zachování soukromé výroby a soukromých­ podniků a potíráme proto snahy socialistů, aby hospodářský život byl vydán v sane úplné libovůli státu a společnosti. Se stejnou rozhodností hájíme nerozlu- čitclnost manželství a tím bezpečnost a trvání­ rodiny. Jsme věrnými stoupenci a zastanci monarchistické­ vládní formy. Jsme pro závaznost křesťanské mravnosti­ nejen pro jednotlivce, nýbrž i pro společnost.­ Proto není nám náboženství věcí soukromou, nýbrž veřejnou; není nám pravá církev Kristova společností soukromou, nýbrž chceme, aby církev byla od státu stále u- znávána za veřejné zřízení Kristovo. Neboť také společnost (tedy i státní) jest Bohu podřízena а к službě Bohu zavázána; proto i společnost má vůbec miti náboženství a ovšem přiznávati se к tomu náboženství, jež jedině pravé jest. My křesťanští sodálové jsme pro zachování­ nynějších tříd a stavů ve společnosti­ a žádáme, aby sociálně-reformním zákonodárstvím­ stát nynější nesrovnalosti vyrovnával­ а к vezdejšímu i duchovnímu blahu­ všech tříd i všech jednotlivců pokud možno pracoval. Kdo osmělí se viniti ještě naši stranu, že jest socialistickou ? Vedle obhájení strany v ohledu programovém­ bude třeba, aby sjezd účinně zasáhl­ a rozhodl při revisi organisačního řádu. Pravomoc jednotlivých organisačních složek budiž přesně vymezena tak, aby práva výkonného­ výboru jako nejvyššího správního orgánu ve straně byla zachována a zaručena.­ Dozorčí právo na nižší organisační orgány vykonávejž výkonný výbor svým členem­ pravidelně. Tajemníd organisačních komitétů­ i výkonného výboru buďtež voleni na příslušných sjezdech. Povinnosti a práva funkdonářů a tajemníků buďtež náležitě vytčeny. Dosavadní všeobecnost a nejasnost v tom směru jest činnosti jejich velice na závadu. Budiž zřízena funkce vůdců strany, že mají železná pouta za zlaté náramky. Taky mi děláš nezaslouženou reklamu. Však nezlobím še na tebe. Patříš mezi ty, kdo nevědí,­ co činí“ Pozdní příchozí s uklidněnou myslí spěchal­ od sochy dále. Za chvíli lehkým krokem, šviháckým, od Malé Strany přichází jiný host. Jde spěšně­ dál, hlavou vše mu víří, světce nevidí. Ale světec útrpně za ním obrací své oč: a šeptá s bolestí: „Vidíš, vidíš, poslanče za Malou Stranu, kam to s tebou došlo! Ze mne si’s dělal pošklebky, a prohlásil’*, že v Boha nevěříš. A co tí vmetli tvoji dřívější přátelé do tváře, foť bylo slovo hrozné. A neočistí tě všechny vody Vltavy, a nepotěší­ všechny její víly. Jak mi můžeš závidět můj bývalý hrob na dně této řeky! Jak by ti tam dnes bylo dobře, o ničem nevědět a necítit­ tu tíhu pohrdání. Teď budou ti dobří krajané tobě lát, jako tvoji přátelé mně lají. Půjdeme stále spolu světem. Jenom že já ctěn, á ty vždy proklínán. Vklíš, mně král také mnoho dáti sliboval, když vyzradím, co ve svátosti zvěděl jsem, ale já odmítl. Kdyby sis byl na mne jenom vzpomněl! Jak nyní vše tě pálí. Jak mrzí, že ses svésti dal! Pomoz ti Ten, v jehož spravedlnost nevěřil’*!­ Buď klidný, můžeš-y.V

Dne 16. května 1914. stojících nad výkonným výborem. Tím umo/, něno bude, aby do praesidia výkonného vý. boru postoupil)/ osoby mladší. Určitou pra- vomocí vůdců strany bude však přece za- ručen rozšafný a opatrný postup strany. — Poměr mezi stranou a odborovými korporacemi­ budiž intimní a upřímný. Vážné akcentování našeho programu a moudrá reorganisace strany bude nejlepší zá- rukou budoucnosti její. Frant Svatek.

Rozliční iozubooó. Slavíme opět svátek sv. Jana Nepomri- ckého. Je to v pražských ulicích přece jen znáti. Ač moderní doba používá všech možných­ i nedovolených prostředků, aby snížila úctu svatojanskou v srdcích českého katolického­ lidu, aby seslabila víru v zázraky vůbe-c a neporušenost jazyka sv. Jana jako odměnu zpovědnické mlčelivosti světcovy zvláště, přece­ přijíždí náš venkov ještě o dnech svatojanských­ do Prahy, svatojanská pouť nevyhynula­ dosud nadobro. Přiznáváme arci, že průvody lidu, ubírající­ se nahoru к Hradčanům, jsou řidší než kdysi bývaly, že mnozí z venkovanů přijíždějí­ sem, ale nejdou již к hrobu sv. Jana nýbrž první cestou do výstaviště prohlížel hospodářské stroje, dobytek a pod. Mnohým­ je „pouť“ svatojanská pouhou záminkou­ zajeti si do Prahy na dostaveníčko. Taková je už dnešní doba a dle toho také to dnes ve společnosti vypadá. Sv. Jan Nepomucký vytrpěl raději smr mučednickou, než by prozradil něco ze zpo vědi královniny. Mlčel vskutku jako ryba, jež jako symbol mlčelivosti se na zpovědnicích­ zobrazuje. Dnešní lidé však popouštějí jazyki uzdu: tupí jazyk sv. Jana, zlehčují zpověc svým všetečným jazykem, nu, a neohlížejí-1 se na Boha, neohlížejí se ani na své bližní к 1 e p a ř í. Čistě jak to řekl právě dr. Ra šín před soudem: v Čechách je plno klepů Bohužel však charakterních lidí je za tc málo. Svihův proces podal hned někteří ukázky. Národně-sociální redaktor Spatný slyšet jako svědek, prohlásil, že je bez vyznání ale v Boha že věří. „Kollega“ jeho dr. Svi ha je pravým jeho opakem. Před souden řekl sice, že je katolík, ano i přísaha! ale na počátku března t. r. řekl národní sociální deputaci : „Nevěřím na B o h a..‘ A chodec klopýtavým krokem tratil s< ve tmách. Netrvalo dlouho, a z Malé Strany tiši jako po špičkách bral se doprostřed mosti jiný pozdní, znavený poutník. I ten, zadu mán v těžké myšlenky, nepohlédl vzhůru I soše světcově; jenom malé světélko ve sví tilně nějak zvědavě se vyhouplo do výše aby upozornilo toho, jemuž svítilo, na ко lem jdoucího. Světec sebou pohnul a uctivě se poklo ml Vždyť poznal, že to slavný muž, po sou časníku jeho Husovi největší člověk v ná rodě. A když se příchozí přiblížil, světe řekl: „Slovutný pane poslanče a professore JU dlouho čekal jsem na příležitost, abycl vám mezi čtyřma očima poděkoval za velkoi čest, že vaší zásluhou jsem se dostal i d< parlamentu, ba že zvěčněn jsem 1 v jeho pro tokolech. Řekl jste, že Rím prohlásil za sva tého někoho, jenž nežil; a já byl prý skoa pým a po penězích dychtícím irmohoobroč níkem, jenž lichvařil a liknavým dlužníkůfl kletbou hrozil. To vám našeptal váš dobr: přítel, s nímž jste nyní mravně hotov. Ali budiž mu odpuštěno! Mé „mnohoobroěni ctví“, věřte mí, nestálo za to, a bylo clu dým grošem proti mnohoobročrtktví vaše mu. A že .jsem svědomitě zapisoval, co ji