Dne 16. května 1914.

CECH

128 číslo. Strana 17.

,R basso la Massoneria !“

svobodný zednář Fournémont a že mezi soc.- dem. poslanci italskými jest jich 20 svobodných­ zednářů. Rozdělení rudého Polluxe od tečkovaného­ Kastora nebylo tak snádné. Soc. demokrat­ Poggi pravil v plné schůzi: „Jsem 15 let sociálním demokratem a 12 let svobodným­ zednářem a oboje se snáší spolu docela dobře. Co chcete? Svobodní zednáři jsou fedrovatelé humanity.“ i ! ' „Není pravda! Političtí intrikáni jsou!“ odpověděl zástup posluchačů. „Jsou naši přátelé,“ pokračoval Poggi. „Není pravda! Kazí naše plány a odvracejí­ soudruhy, zvláště mladší!“ „Svobodní zednáři vyšlapali nám stezku­ !“ — „To je pravda, ale teď nás potlačují. Nepřátelé­ jsou!“ „Svobodní zednáři —“ „Dost! Už nechceme nic slyšeti! Via dalla Massoneria! A basso la Massineria!“ křičeli sjezdoví delegáti. „Ať mluví Zibardi!“ A na tribunu vystoupil delegát Zibardi, který takto jal se práti do bratří se zednickou­ zástěrou: „Jejich intriky rozčilují nás, poctivé socialisty! Svobodné zednářstvo pokleslo­ na služku velikého kapitálu a na vzájemnou­ výpomocnou agenturu pro opatření tučných sinekur. My sociální demokraté budeme­ brzi hotovi s „malou církví“ zednář- skou. Jejich zástěra, kružidlo a krokvice mají v našich očích takový význam jako kněžský­ pluviál a štóla. Pryč od svobodných zednářů!“­ A v tom smyslu stalo se usnesení. U nás ještě nejsme tak daleko. U nás v jednom a témž objetí spolu odpočívají: židé, protestanté, volní myšlenkáři a soc. demokraté.­ Viditelná hlava všech českých po- krokářů jest člen vídeňské lože — sám to v „Čase“ doznal — J. S. Machar. Jsou ovšem malé šarvátky mezi nimi: soc. demokraté pěstují bezvěrče, volní myšlenkáři­ nevěrce, Masaryk ob čas se střetne s drem. Soukupem, ale na konec, když po* licie zabaví dru. Aronovi tajný seznam členů,­ tu Masaryk, Němec i Soukup spěchají interpellacemi na pomoc a dra. Arona vysekají.­ Tedy jak jsme řekli: kružidlo, karafiát a maceška jsou spolu dobří sousedé, ale dá se čekati, že další rozvoj a další nabývání moci je rozdvojí, Roland.

týdenní přehled. V delegacích zasedaly tento týden různé výbory a užší výbory. Plenární schůze rakouské­ delegace konati se bude až dne 19. t. m., téhož dne sejde se výbor pro zahraniční­ záležitosti. Celkem možno říci, že v hlavních částech, t. j. v komisích jsou již skončeny. Vojenské úvěry jsou provedeny. Debata o zahraniční politice dopadla pro hr. Berchtolda příznivě, snad příznivěji, než se před tím dalo souditi. Různé pokusy „N. Fr. Presse“, stížiti postavení zahraničního ministra, selhaly. Obsáhlejší byla diskuse o otázkách vnitropolitických. V uherské delegaci­ došlo opětně к prudkým slovními potyčkám­ mezi oposicí a hr. Tiszou, jenž ostře vyslovil se proti pokusům jejím, dělati v Uhrách náladu proti trojspolku a hledati spojence v Petrohradě a v Paříži. V rakouské­ delegaci došlo i na českou otázku a poměry­ v rakouském parlamentě. V zemských sněmích povolil dohora- kouský 60.000 К na opatření radia pro vídeňskou­ jednu nemocnic1, jež má ho dosud jen 45 gramů, což nedostačuje; sněmu tyrolskému­ předložena vojenská předloha o povolení kontingentu zemských střelců; v bosenském sněmu projednává se zákon o zlepšení silnic a advokátní řád. Generální pobočník císařův svob. pán Bolfras slavil 251eté jubileum svého působení­ v této hodnosti. Inspekční cesta ministra Bilinského do Bosny a Hercegoviny, chystaná ke konci tohoto­ měsíce, byla odložena na den 1. září. Návrh liberálních a socialistických1 stran na reformu volebního řádu do mnichovské komory byl zamítnut. V srbské skupštině konala se debata o interpelaci stran neshod mezi civilními a vojenskými úřady. Ministerský předseda však konstatoval, že není tu žádných názo- ťOTýCtT rozporů. j i Turecký parlament byl Zahájen trůnní řečí, kterou přečetl sultánův tajemník. Choť říšského kancléře Bethmanna- Hollwega zemřela. ; i! Francouzské volby skončily vítězstvím stran socialistických, které se spojily s radikály.­ Ježto však není mezi spojenými stranami­ vnitřního pojítka, nemá toto vítězství trvalé ceny. i ! :

Dne 28. dubna tohoto roku stala se italském námořním městě Jakýně (Ancona) livná včc: dva bratři, svobodný zednář a ociální demokrat, se spolu rozešli. Dělník s rudým praporem a měšťák se istěrou a krokvicí tak dlouho se měli rádi i tak dlouho si spolu pomáhali! Oba dva ma- í tytéž cíle: podmaniti si revolucí svět, vy- rátiti trůny a oltáře a spůsobiti svobodnou ládu lidu, poslouchající svých vůdců. Spo- uje je svorná zášť proti církvi: „Ven s láboženstvím ze škol!“ — „Zrušte vliv cír- ve na život veřejný!“ — „Proveďte rozluku tátu a církve!“ — „Zabavte církevní fum láce!“ „Místo království a císařství zaveďte re- lubliky!“ — „Místo dynastů volené presi- lenty!“ — „Všeckna moc pochází z Udu!“ Ta jsou hesla, takový jest program, v lěmž oba bratři, zednář a sociální demo- :rat, se dosud spolu stýkají. Na venek nosí iba pěkný pláštíček: sociální demokrat při- rývá se všeobecným blahobytem a svobod- lý zednář humanitou. Sociální demokracie iracuje v zástupech, svobodní zednáři pá- hají své tajené intriky mezi poslanci a žur- lalisty; celé židovstvo jest v táboře buď vobodných zednářů, buď soc. demokratů. Až do nedávna byli navrchu bratři tří eček: vc Francii spůsobili republiku, v Itali­ jen tak tak že se drží království, ve Spa- lělsku revoluce nepřestávají, v Portugalsku iřes mrtvoly krále a nástupce trůnu dotlačil e předseda zednářské lože na keřslo mi- listerského předsedy. Ve Francii a v Portugalsku zednáři to lezapírají, že mají vládní moc. Ale věc po- livná: jakmile zednáři nabyli politické moci, >dvrátili se od soc. demokratův. Měšťák zed- lářský a soc.-demokratický dělník si nevy- lověli. Ve Francii proklínají socialisté ne- en své zrádce, Miileranda a Brianda, ale aké Combesa, Loubeta a Poincarého. A v 5ortugalsku organisovaní dělníci bouří se iroti vládě, jejíž členy dodala lože Velkého )rientu! V Itálii pak na letošním soc.-demo- ratickém sjezdu bylo usneseno 27.378 hla- y proti 1819 hlasům, aby rudým soudruhům ylo doporučeno, aby se stranili svobod- ých zednářů. Toto Jakýnské usnešení má svůj velký ýznam, povážíme-li, že v brusselské mezi- árodní kanceláři sedí se soc. demokraty

FEUILLETON.

Studení a horcí. Švihová aféra — všeobecné zbrojení stá- ů evropských — všeobecná drahota — země- řesení na Sicílii — výhry v malé a třídní Jterii — česko-německé vyrovnání — cho- oba císařova — válka budoucnosti... to šedino jsou sensace, které napínají nervy 0 prasknutí, zaněcují fantasii, působí ne- pavost, rozčilují, vyvolávají strachy, hád- y... Těmto náladám podléháme my všichni tenáři novin, my všichni lidé XX. věku sla- ých nervů a vznětlivé obrazotvornosti. Po- orujte jen voliče na schůzích! Účastníky de- lonstrací! Čtenáře večerních listů... Kaž- ý jejich nerv je rozehrán, oko plane, ruce iní nenosní posunky, obličej je rozpálený. 1 ta spousta slov, kterou tito lidé vychrlí! i co myšlenek proletí mozkovým biografem! Protivy se dotýkají. V téže Praze, ner- osní a popudlivé a novinek jako denního lileba žádostivé, setkáváme se s lidmi z ji- ého světa: fotografují, sbírají poštovní námky a nálepky, chodí na motýly a brouky, iští skrývačky, přemýšlejí na nejnovější vti- y, sedí klidně u piva, pokuřují a nic se ne- tarají o lidský blázinec — a jest jim to

úplně jedno, že země pod jejich nohama šílenou­ rychlostí se kolotá. Tam podrážděné nervy, zde klidné nervy. Tam nerv jako napjatá struna na harfě — zde nerv jako tlusté lano v klidu. U nás, jako v Německu. V Německu mají tajený spor Viléma II. s korunním princem Bedřichem Vilémem, mají napjetí anglo-fran- ko-ruské, mají svou zbrojnou horečku na suchu a na moři... spolek jihoněmeckých kuřáků svolal těchto dnů své členy do Frankfurtu­ nad Mohanem, aby uspořádal spolkové kouření o cenu. Jihoněmečtí páni kuřáci (také několik dam pod závojem bylo mezi nimi) sešli se ve velikém počtu do velikého sálu s galeriemi.­ V sále bylo 20 stolů a na nich potřeby kuřácké, na galerii bylo místo pro obecenstvo.­ Dvě stě osob přihlásilo se к závodům v kouření o cenu. Byly zde zastoupeny kluby­ kuřácké: „Cuba“, „Sumatra“, „Mexiko“, „Kuřácké Právo“, „Sv. Lucie“. Ke kouření byly určeny dlouhé doutníky mexikánské, našim­ rakouským viržinkám podobné. Tyto závodní­ doutníky byly zvlášť objednány, byly velmi dlouhé, listů dobře stlačených a pevně svinutých a — což se samo sebou rozumí — stejně veliké a těžké. Každý kuřák vybral si svůj doutník. Potom rázem hodiny jede­

nácté škrtlo 200 sirek, zablesklo se 200 plamínků­ a zapálilo se 200 doutníků. „Kdo nejdéle vydrží kouřiti, dostane cenu,“­ prohlásil předseda kuřáckých závodů. Sirky se odnesly a před každého kuřáka postavila­ se miska a tužka a kus papíru. Začalo se kouřiti. Modré obláčky závodního­ dýmu vznesly se od stolů ke galeriím.' Obecenstvo bylo napjaté, kuřáci zdáli se klidnými. Jak každý svůj doutník opatroval! Jak kouřili úsporně! Jak se hledělo na kon-' kurrenty a na hodinky! Obecenstvo se výborně bavilo. Jako lu- trista a hráči karet mají svou vlastní me- thodu vyhrávací, tak i kuřáci: jeden učinil baf a položil doutník na škatulku sirkovou, jiný učinil baf a podržel doutník v ústech, jiný přesně po každé minutě „zatáhl“, opět jiný držel doutník špičkou nahoru, jiný zase špičkou dolů, jeden oklepával popel, druhý si ho šetřil, třetí držel doutník v dlani, čtvrtý vodorovně. „Kouřit umí všichni: tam ten dvacetiletý­ mladík i ten šedesátiletý stařec,“ byl všeobecný úsudek. A čekalo se: „Kdo pak asi bude nejdříve hotov?“ Čtvrthodiny to netrvalo, a už bylo vi- děti, jak někteří mávají doutníkem, jiní jak foukají ze všech sil: nic naplat: doutník, úsporně kouřený, vyhasl, byl „mrtvolou“. A